Original subtitles

Tak, ahoj, já vás vítám v naší erotické výměně partnerů.

Ahoj. Ahoj. Pověste mi prosím, jak se jmenujete, jak dlouho jste spolu?

No, mladší. Tak, já se jmenuji Martin a jsme spolu 8 let.

Já se jmenuji Kvára a jsme spolu 8 let. To je dobrý, mladší si to pamatuješ.

A kde jste se poznali? No.

No řekni ty.

No já se pamatuju alespoň, ano. Pamatuješ si to, ano? No. Tak,

jednom obchodním centru.

A co vy?

Já jsem Karlo.

Já jsem Patrik.

Jak se spolu dlouho?

Tři roky jsme spolu. Jak jste se poznali?

Co vás k nám dovedlo?

Co od toho očekáváte?

Máme jsme potřebovali nějakou takovou tu diskuru, protože jsme začali být trošku

takový jakoby stereotypní, tak jsme potřebovali nějaký takový ten signál,

roziskřit něco takovýho zase.

No víš, jo, mám v tom stavu.

A jen oba.

U nás to klape, ale tak chtěla jsme zkusit jakoby něco novýho, jaký to je,

jestli si budeme chybět, nebo nebudeme, ale takže asi tak, no.

Jaký jsou vaše limity?

Co byste nedovolili partnerům a partnerce na té výměně?

No to jsme nepřemýšleli. No, to je škodlivé.

Jako asi možná takový volný průběh, ale já nevím, když můžu mluvit za sebe, tak

bych třeba nechtěla, aby partnerka tam, já nevím, moc byla.

To vždycky je.

Protože ji znám.

Ale... Ale tak nevím, uvidíme, no, jako jak to vyplyne, ale je to těžké říct

dopředu, ale bude to zajímavý, no.

Přesně tak, necháme tomu volné průběhy, to uvidíme. Nemáme želenej, že?

Nemáme, no.

Nemáme teď vůbec žádné představy, jak by to mělo vůbec vypadat, jo?

Opravdu nevíme. A co vaše limity?

Já teda jsem taková tvůrnější partnerka, já prostě poslední dobou mám děl na mě,

nemám moc času.

A je fakt, že...

kolikrát ty schůze tvoje v práci jako proměň nepozděj do nocí. To tam mám se,

tam mám se.

Jako nevím, je, tak jako máš na mě pořád méně času a já třeba bych tím

netolerovala nějakou dlouhodbu o Milenku, ale v celé.

Já jsem se snažil to nějak prostě to jako změnit, prostě otevřít a ono nějak

prostě ten program, protože mě někde takovej hodně dějící, že. Já to chápu.

se to potom odráží jako no. Ale zase vyděláš peníze to prostě.

No, jako snažím se, aby se to zlepšilo.

Proto jsem chtěl ty výměny, že by třeba nás to nastartovalo trošku jiným směrem

zase.

No to super, tak já budu držet palce. Já teda poprosím dámy, prohoďte se.

Můžu použít tady?

Můžu tak, či jde.

Jaký máte pocit, když jste vedle tvýho partnera?

No to mi ani tak nevadí, ale s těch lidí, kteří jsou vedle mělého partnera,

zvládnete to.

Tak jsme na to určitě.

Uvidíme, zkusíme, uvidíme. Buď to bude lepší, nebo to bude horší. Já to zvládnu

určitě. Tak já budu držet palce a

přeju, ať si užijete ten den.

Tak jo, děkuji.

Ahoj. Ahoj.

Co jsi podělala?

Ahoj. Ahoj. Tak jsem tady. Jsi nějaká obozicená, ne? No jsem, jo. Schody

zběhnou, nevěděla jsem, jak mám pustit výtah, nebo pustit oči, ale to mám až

jenom na klid, že?

No, jasná.

Tyjo, takovou tašku máš, jo?

Můžeš ti to tady ukážet teda, no?

Tady máš koupelnu.

Pěkná je, pěkná. Máme jenom sprchový kout, doma máme sprchový kout. Určitě

běhláváme teďka s manželem, ale to je pěkné.

Tak tady to je tak, jako si můžeš sprcháči udělat, no, jako běhlá. Ještě

můžete naproti pak běhnout třeba. Je to paráda. Určitě můžeš.

Pěkné, pěkné. No, taky.

Tak a tady budeš ty tady vedle, po býváku.

To je takový rozsadací gaud, že?

Dokládací, no. Jo.

To potom rozhodí, to potom pomůže rozhořit, no. To budeme mít pohodlně

Jo, je to tady fajn, no.

Tak abyste se tady cítila jako doma aspoň, no. Jo, děkuju.

Tak jak, jako.

Jo, a tak jsi sympatická, já jsem se bála.

Tak díky, jsi sympatická. Koho budu mít změněného. Koho budu mít nějakýho tačku.

Koho budu mít nějakýho tačku, třeba s velkým břichem, nebo pivaře z trestního.

Jako nic proti tyvařům, já taky tyho piju, ale... S mírou.

S mírou, tak.

Tak si tam dej pašku, můžeš si to tam dát.

Ať ti toto, ať si to tam vyvažíš, aby se neměla.

Naházej mi to. Tady tvoje manželka tady nechala, ale jo, nechala mi tady

nějaké... Nechala, jo?

Nechala. No máš tam i nějaký to ramínko.

A tady obyvánačka, pěkně koukíní.

Pěkně to máme tady do zelená.

To mi líbí hřevo. No.

Moc pěkná.

Zelená prvina přináší štěstí. Tak.

A domácí pohodu.

Tak si uděláme tu pohodu taky tady spolu, ne? No, určitě.

Tady budeme týden vidlet.

Líbí. Jo, no.

Pěkný prstovík. Jo, tak teď tam bude.

Máme na to týden, tak to už jim, ne? Tak tady máme branku, pojď já ti tam

provedu. Tak jo, tak se.

Tak.

Tady je.

Tohle bude obzvák. Můžu?

Určitě, určitě.

Prosvědčené, tady je vytvířené.

Máte dokonce krv. No, taková romantička, no. To je

prostě...

Těla krv za každou cenu. To je taková šílená prostě, to je romantika. No jo,

máte teda život, krv, televizor, alkohol, romantika.

Tak dáme se, tadyhle si můžu dát takhle věci, tohle to vlastně všechno a věky k

dispozici. A takže klidu si můžu vybavit věci. Tady když tak je koupelné, když

potřebováte, tak pojď se pozývat tadyhle.

Tady koupelné? Jo.

Moc pěkný. Jo? Jo, moc hezký. Líbí.

Jo. Taky intuřní tveř.

Moc pěkný. Doufám, že se tady bude výzvat, že to tady spolu takhle zvládne.

takhle. Možná ještě půjdu na hrku mě. Jo, jo, zahráženou. Tak jo.

Takže takhle, takže bys si nějak vyndala to a můžeme... Jo, já si to trochu

vyndám. Co potřebuješ?

Kufel a... Máš sebou věci, která nejsou každém z těch? Ano, pár děl. Já jsem si

nějak vyndala víc. Tak jenom vyndám takhle, tak máš to za matině.

Hmm.

To je na kekně, jak se drapalo, jo.

Takže jsi se těšila na výměnu?

Tak, musím říct, že jsme se teda s manželem trošku před odchodem pohádali,

takže... Chvát, jo.

Ježišti. Takže trošku budu ráda, když si od něj odprčím na ten týden.

No jo.

No, tak my to máme jakoby docela v pohodě, v pohodě.

Ale... To nebyl můj nápad.

Jako já jsem na nich zvykl, když jsem v toho smluvil vlastně, protože to každej

den.

Můžu teda zkusit něco nového, nějakou změnu, takže uvidíme, co padne.

Jste spolu dlouho?

No, osm let. Osm let, to je pěkný.

A vy?

No, my to prvé třetí rok protáhneme.

Ale jsem spolu nějakou chodilosti. Jste šokrý? Nebo ne? Ne, nešokrý.

A vidím, že nevidím žádný dětský pokoj.

Ne, nemáme dětí.

Taky ještě ne. Taky ještě ne. Nějak se nám nedaří.

Jako zkoušíte, jo?

Zkoušíme, ale nějak se nám tím nedaří.

No, to tak někdy, jako když to zkoušíš a chceš, tak to většinou to, nebo

většinou, no, ale to přijde tam, no.

To je fakt.

Aby to manžel má prostě náročnou práci a hodně srdce a chodí prostě do důmů

vyšerpanej. Jo, takhle.

Já to nechci říkat, ale...

Snad mě nemá jako času, ale chodí někdy tak utahaný, že prostě přes to snažení

je takový... Jo, takhle, takže ono to může způsobit i tomu nervu, takový, ano,

jasně, no.

Ani tak často.

No tak já právě jsem jakoby souhlasil s tou výměnou, že jo, ale prostě jsem

řešil, řešil to, že prostě máme sex každej den, že jo, takže vůbec netuším,

to nedržeme, ale musím, musím, musím, no.

A bude to těžký, protože je v Praze dobře, tak to je hodně těžké, ale

Tak jsem to vydržel.

Hmm, to je něco znamenáho.

Jo, jo, to se vaří. Takhle to máme zlobce na ní, ale... Jako, jak máte

kuchyni, jo?

No. To to jako je nůž?

To je šílený, ne?

Předtím tohle odpověděla, co to máte napravovat.

Pojďte k dátku na ní.

Tady má úplná prsty, jako.

Tohle není ostrý, to je tupý.

Jako máte tenhle kuchyň a máte tady jenom jeden nůž.

Oho.

Jako mu Čepa nevaří, nebo co?

Ho vaří, ale... Jo, a co, rovlíky s máslem?

Jako, jak tupej mu dítě doprejne, když ona tady lehne s tím furt?

Tupej? No máš pravdu, vůbec nejí tupej, tak možná tak na rovlík. A to je tak

všechno, dívej.

Vždycky bylo okrájeno a to maso.

Tohle, když si podívej, těma tady vaří každý den.

No to jo.

Vždycky dávno je na to, ale to není možný. A co vaří?

Roulík? No, tak už nápadná roulík je to dobrý.

Co to kecáš? Jak může vařit roulík, ty jo?

Ty jako urážíš, jo? Ne, ne, to nejde špatně, ale ty veřej, já jsem si má

prst, protože to je tak tupý. Kdybych tě těla zdal vražit, tak mi to ani

nepovede. To tupý, to tupý. No to jo, prosím tě.

Já vím, co prostě veme v téhle první městě do ruky, tak už to všechno spadne.

Ale není, ale tak prostě promiň, že jsem ti řekla pravdu, no, tak fakt.

Víš co, já otevřu vlčím, a budeš říkat, máte perfektní nože, máte ten život

perfektní, a budou vlčené. A to jsem ale neřekl, tohle je to. Jo, budou vlčené,

víte, budou vlčené, a budeš řeknout, že se vlčí, že se vlčí, že se vlčí, že se

vlčí. Já bych vlastně někam zpět měl, chci budeš teď bavit. No, ne, ne, já mu

Teď je těště co stále, ještě víc. A ty jo, ten je dobrý.

Můžeš si to trošku ulezet do hlavy.

Fakt jo?

Tak.

Ty jo.

Ty vlastně mě tady 200 % ukoukám. Ty, já...

Jako normálně množství, ale tady jako tak nedobávám ráda použitky. No, tak

já tu prodi tomu nechcem, to já samozřejmě vím, že jo.

Je to takový zlý, ne, když se dívám prostě nebo když vidím někoho, někoho,

někoho, někoho, někoho, někoho, někoho, někoho, někoho, někoho, někoho, někoho,

někoho, někoho, někoho, někoho, někoho, někoho, někoho, někoho, někoho, někoho,

někoho, někoho, někoho, někoho, někoho, někoho, někoho, někoho, někoho, někoho,

někoho, někoho,

někoho

Tak to já můžu třeba pocela prohnout po tom, že už mi to právilo, třeba se

starám nakonec jako vyhloukářit, jak to bude vypadat. To právilo, třeba číslo

večeravka. Tak to poznám, ne, nebo to bude vidět, že jo, jak to máš. Uvidím

zetování, jak to bych viděla, ne?

Čeho? To si vyšroubím.

Teda uvíš, to je jako fajn, kdybych ti to sem vyzvala, že si to obliknu a že si

to musíte odstavit, že si to musíte odstavit.

Tak to udělej, tak jako si ho vzneš prostě, tak řeknu ti, jo, pořád to

Ale mě by to zajímalo možná jako, na základ, na základ, co na to právilo,

jsem to vybrala dobře.

Jestli to vůbec nikdy něco dělá.

Tak dobře.

Já budeš dělat? Tak jo.

Dobře. Tak já počkám, budeš vedle, ne?

Tak vlastně ti musím rovnou přijdeš, ne?

Mám tě tady jako udělat přehlídku? No můžeš, můžeš. Dobře, tak já přijdu. Já

přijdu na přehlídku.

Můžu, ale já nevím, já jsem trochu styně. Ale nestih se. Já nevím.

Ježiš, to si děláš samozřejmě.

Tak to já odsusním, ale.

Ty! Jo?

No to je nájem, jo. No krásný, krásný. Ale to mi neříkej, že musí to prostě...

To musí prostě... Zabere to, jo? Usmířovat. No určitě, jako.

Zabere to usmířovat, jo?

Ne, ne.

Tak trošku se pohárali příklad.

Tak já musím udělat radost, prostě.

No je to dobrý, teda, jako.

Musím ti říct, teda, jako.

Zajímavě, že to teda úplně všude sedí, ale... Na to nikdo koukat nepůjde, si to

sedí.

Já nechci zrušit srdcovou.

Tak si šání, ale můžeš.

Tak jenom takhle přes moji ruku.

Jenom přes moji ruku.

No podívej. Já to vidím, já to vím.

No ale tak jako, ale chápu, že to mám dělat? Jako podívej se, tyvole, když je

úplně úžasný, ne? Tak mi to trošku ostává.

Ale to je troška možná záměr. Nevím, jak to řekneme.

Víte, bradky, co?

Mě to ještě něco to, jako pomoct tím. To nejde. Co?

Nemůžeš to udělat?

Ne. Ne?

Myslíš, že ne? Ale když se tak vidím, je úplně... Co?

Co je tak hezký prostě. To, co s tebou dělá a to, co pro mě připadá. No právě,

no. V hodě s tím Angelem.

No to právě, to jsem ti říkal. Když mi to uděláš něco jakoby to, tak to potom

jakoby funguje, no.

Tak já nemůžu otohnout oči tady.

Ale no, musím tě.

Ty jo, to nejde, úplně.

To nejde. Ale je překvapené.

Nemusíš jít nic z toho.

A ty máš fakt pěkný hlup.

Jo. To je jako personalitálné.

Já se omlouvám, to je taková fakt nejlepší. Jako neměli bysme, no.

To fakt ne. Ale ty jo, je to tetování jako víc to jako.

Ty jo, tak úplně jeho máš tak blízko.

Bože, to je opravdu.

Jako nedá se odolat. Ale no tak.

Já nevím, prostě.

Prostě mě se skválně dáváš před obliče. Já jsem ti řekla, že mělo to mnoha

učení. Že jo.

Já to tak nemyslel jako. Já to tak nemyslel jako. Měl tě ukázat prostě, jak

máš. Fakt pěkný.

No.

To je že teda.

To fakt máš.

Líbí se ti, jo? Jo.

A potom týdnu vy?

To potom týdnu, prostě to už fakt týdnu dlouhodobo.

Jo, a máš hezky prsa teda? Tak, je.

Potom týdnu tak chcete ruku úplně.

A ne svoji, to je.

Je, je.

To je samozřejmě štěstí.

Jo.

Raz, dva, tři.

Jak to pak

máme na co svít?

Já na nic vádět nebudu. Ne? Nic se jako neděje. Ale ty mě svádíš tady úplně.

Já to vidím úplně milo,

jak vidím tu kapu.

Ne, ne. Já se prostě nemůžu pomoct, schápeš?

Takže jsi dobrá. Mluvím.

A to ještě minulost, než nevzali kouly. Pak je.

To říkáš jenom, že jsme tady týdenní plus?

Ne, ne, ne, ne, fakt ne.

To je krásný.

A co říkáš, že máš zrastit dňařistku?

Jo, vyšukaj mi tu pusu, vyšukaj mi tu pusu, nevájí.

Jo, tak to,

vyšukaj mi tezky tu pusu, pojď.

Jo, vyšukaj mi tu pusu, nevájí.

Jo, to je ono, ve sklonu tady opět, tak.

Ukaž mi tu tvůj fundičku.

Ne. Ukaž mi. No tak všechny se sám podívá.

Tak se mi rozbal.

Ježíš. Pane Bože. Ježíš, to je krásný.

Pojď.

Pojď dole na to prostě.

Jo.

Jo.

Jo.

Krásný vnitř čukači, jo.

Jo, jo.

Jo, ale co to děláme?

Ale to nejde vydržet.

To ale, kdo mě teďka říká, co to děláme?

Co by jsme neměli dělat vůbec?

To, co jsme neměli dělat vůbec, ale... To je všechno jedno.

Myslíš, jo? Jo.

To se nesmělo nikdo dozvědět prostě.

Jsi někdo dozvěděl? Taková výměna. To, co ještě nebylo asi.

Ale tak to nevěříš taky, ne?

Ne. Já to nemůžu vydržet, když ti vidím, jak seš... ...prostě tvrdý.

Ježiši mě, ale toto je krásný.

... ... ...

...

To máš ráda vidět.

Já to skoro miluju.

Hrozně, hrozně to miluju.

Ještě jsem tak strašně pomokrá prostě z tebe.

Jo, ještě

trošku, ještě na kusiček.

Jo.

Jo. Jo.

Jo. Jo.

Jo.

Tím, že jsi mokrá krásná.

Ještě mě chybilo tak.

U mě je ruka nějaká, která by mě pohladila.

Jako zavidím manželce teda. Ne, ne, ne.

Myslíš taky?

Promiň tyhle, ty úplně nefakty, já ani nevím... Nech to, nech to, nech to, nech

to, nech to, nech to.

Ty s tím prádlem, ty jo.

Co s prádlem? Já se tady nemůžu...

Ty

jsi... Ty jsi šparadličník.

Já se tě nechtěla vylekat. Já se tě nechtěla vylekat, protože já jsem

vyšla v kuchyni a...

Já se nechci hádat, víš, jako, budem tady celý týden a... Můžeš dělat to

To ne, já bych nechtěla.

Tisíc hodin ročníků. To nestalo, to je v pohodě.

Jo, tak to chci ráda.

Co tady máš? Tak třeba to můžeš dělat. No.

Počkejte.

A jenom do plínu, ne?

Ne, to by bylo, já se na to těším teda. Jo.

No moc neprávě.

Ne. Ale tady dole světě žádně, že?

Nebo jsi rychle jsi dělal?

Nic zpatřeného. Já jsem si říkala, že nesmím udělat i důlohy, takže bychom

něco tady jako podnítka dál.

To říkají, že ti to nelíbí.

No ale... To si asi taky tam užívají spolu.

No počítat to děláš prdel, já to doufám, že to jako nedělají.

A proč ne?

Tady se to bude líbit. Taky se tady budeme užívat.

... ... ... ...

... ... ... ...

... ...

Takhle jsme usměšení dobré.

To už se nám jen zlobí.

To

bude

naše tajemství.

To bude naše tajemství. Se nesmí můj dost vědět, to by bylo na rozhod.

Tady ještě kouřička.

Tady ještě některá škola.

Já to myslím si na vnitř.

Už je 10 hodin.

Jsi dneska spala nějak dlouho, ne?

Co?

Stávej.

10 už.

Ne.

Ne. Ne. Ne, já nechci.

Nechám tě v minutu, jo? Na rozebrání. Na probrání.

Tak jo.

Tak jo, tak pak přijď, jo?

Děkuji.

To bylo kus deset.

Deset hodin, no.

Tak ještě jednou dobré ráno.

Dobré ráno.

Jo,

tak během.

A uděláš to hnědco k snídaní?

Jo.

Děkujeme.

Tyjo, když, pryč prosím tě, co jí děláš, tyjo?

Já jsem se přišel podívat, co jsem tady s ním něco slyšel, jako... Jéé, tak

krátký. Tak můžeš pokračovat.

Jo, to nejde, abych si... No tak, jak jsem tě viděl, no. Tak jsem tě stejně

viděl. Tak protože mě to prostě tak zrušilo, že... Já ti to tě nemůžu pomoci

dělat. No to ne, já taky nemůžu tě pomoci dělat. Já to líbím, no.

Podívej, no.

No, můžeme fakt...

Podsákám. Budu matrý. Nemůžeš takhle sákat.

Já jenom můžu.

Představ. Jo.

Podsákám tě. V pršku.

Můžeme rozprchovat. Tak jo.

Já bych se fakt neskylo.

No, tak jsem to já.

Olí značí.

No můžeš olí značit.

Moc tě měl.

To je krásný. Já se pak ale ve maně tak přijím, ne? To se pak nemůže stát.

No jo, tak ale stále stále.

Ale já to budu jinak. Jako když nic nikdo nebude říkat, tak nikdo na nic

nepřijde. Dobře.

Tak ale jestli to stane jenom veřejná makro. To stane, přijíždí k tomu.

Určitě? Ano, to stane 100 % jinak. Dobře.

Jenom mezi námi.

Ježíš, a co tě baví nejvíce?

Jo.

Ne nejvíce, ale zrovna je to dobré. Rozumím, ale je to vidět.

Jo.

Já bych za to mluvila, že manžel. Ten mě jsem přilásil.

No, za to může on.

Může za to on. Všechny, oba dva za to můžou.

Jo.

Můj manžel a tvůj manžel. Ano, přesně tak.

No,

podívej se.

Ty máš čím tím měl tím větší chuť, ale na to vědět. Jo.

To můžeš ty.

Ne, nemůžu. To můžeme oba.

Můžeme.

Je trošku zima, víš?

Jak je zima, jo? Jo.

Musíš něco zemřet.

Zemřeš, ne?

Zemřeš, ne?

Takhle pěkně, zemřeš, zemřeš.

Jo, zemř.

Takhle zemřeš.

Jsi krásně mokrá.

Děkuji, že jste

přišli.

Konec.

Jo, jo.

No já si to nechávám.

No co se schováváš?

Chceš?

Tyjo, tak nakonec jsem se udělal, víš.

Tyjo, tak nakonec jsem se udělal, víš.

Tyjo, tak nakonec jsem se udělal, víš.

Tyjo, tak nakonec jsem se udělal, víš.

Tyjo, tak nakonec jsem se udělal, víš.

Tyjo,

tak nakonec jsem se udělal, víš.

Nevím, jak se budu tvářit, až tam budeme všichni pohromadě.

Tak doufám, že nebudeme muset ukrpout všechno.

No, to já nevím.

Jakby se na to nedá přijít, ne?

Neměli by, ne?

To doufám.

No.

Hele, já tě nechám popíknout, tak to není takový blbý, když už asi myslím, že

to... Ne, teďka už.

Teď už je to úplně jedno.

Je, ještě je.

Chceš ochutnat?

Davidku, zase mi spálíš.

Tak co, dobrý?

No tak, je to výborný. Tak jisto.

Já se budu osprchovat. Já se budu osprchovat. Já se budu

osprchovat.

Tak já se budu osprchovat. Tak já se budu osprchovat. Tak já

se budu osprchovat.

No to byla hlavě chlapka tohle.

No i chlapku.

Už víš, že?

Nebo víš, že? Nebo víš, že?

Nebo víš, že? Nebo víš, že?

Nebo víš, že?

Nebo víš, že? Nebo víš, že? Nebo víš, že? Nebo víš, že?

Nebo víš, že? Nebo víš, že? Nebo víš, že?

Nebo víš, že?

Ty ostvejky ze zeleninou, víš?

Ty to před pět let už tak už děláš. Jo, jestli tě líbila víš.

Ty je být mladá.

Můžeme řeknout, že nejenom.

Ty jsi taky být mlad, jesli bychla neskutečná.

Protože za chvíli budu mladou.

Já tady na chvíli doma bych... Tak vás tady na chvíli doma. Jo, takže takhle.

Ty jak se být mladila, neustále to vyšlovala, víš.

No, máme se, já chvíli.

Protože která má hodnotu, má musít i nějaká uhotky, víš, tak no.

To si teda mohlo projít dlouhodobě, ne? Ano, tady bychom objevila, no.

Hovovat. Jo.

To by mělo být divoká.

Já jsem myslela, že bychom tady možná měli být a tohle. Ne, pravděpodobně ne.

Tak jo, bychom opravdu alespoň nehráli, když máme toho času, tak jsme to užili,

tak ne? Mhm.

Protože jo, ne?

Mhm.

Jo.

A právě po většinu manželka neví.

Co?

Nebo je to náhodou?

Ne.

No tohle začala takový věcí. Fakt jo? No.

To je takový evidentní vztahu.

To zní dobře.

No.

No jak ti říkám, tady mám... To by to bylo normální prostředek, to máš hrozně

sobě. Jo, mám, mám.

Tak jednou si si to vzpět, jo.

No dobře, ale tak je to... Tak mohli bychom to vzpět i ti vidět, ne?

V které chci, co?

Tak v té.

No, ale to musíš ještě i ženit, jo?

No, tak to já úplně dělám dnes.

Naprchátku. Já úplně to nechtěl ani pomyslet.

To nedochází zvlášť. Ne, jako já pak mám účetky, se nezlapu a to zůstane.

Jako bylo to velmi zajímavý, bylo to prostě spontánní, takový prostě jiskra

divoka přeskočila ve sprše a potom prostě to nešlo jako zabrzdit, ale...

Aha, a to pokud skončíme... Já už nejdu, dnes dobře.

Jako dneska?

No vůbec prostě, ani nejprve už.

Já tě nebudu jako takhle... No ne, tak jako byste první dělali, já jsem začal

bez prště, pak prostě... Tak pokračujem do lory, po důláku a z toho nemám moc

dobré přátelky.

Takhle to nemyslí.

No ale kdybych se na tebe podíval, tak jako nemyslím na to, že jo?

Ještě říkáme, že teplý na šaty.

To je to, co děláš v ložině v pláně. Ale to jsou obyčejné šaty, no. To jsou

obyčejné šaty, no. Tak to je to, co děláš v kuchyni.

Říkáš taky tyhle, no.