Original subtitles

Irák, miliony lidí vyhnaných z domovů.

Statisíce dětí zabity, další byly nuceny uprchnout, aby si zachránily život.

To je realita života obyvatel této země od invaze.

Není to bezpečné.

Rozumíš? Není to bezpečné.

Režim se možná zlepší,

ale Iráčané budou ještě mnoho let cítit následky války.

Z Bagdádu informovala Kate Rafterová.

-Už můžu jít ven? -Není to bezpečné, Nidale.

Budeme tady ještě dlouho?

Zahrajeme si na schovávanou, ano? Tři, čtyři, pět…

Kdepak asi je…

Je tady, nebo…?

Mám tě!

Ne! Nidale!

Kate?

Kam jste se mi ztratila?

Nechcete, abych zatáhla žaluzie?

Kdy jste se vrátila z Bagdádu?

Tohle nemá s Bagdádem nic společného, doktorko.

Jak spíte?

Jako každý válečný zpravodaj.

Takže vás trápí noční můry? Nechcete si o tom mluvit?

Ne.

Zkusme jiné téma. Jak zemřela vaše matka?

Spadla.

Maminka se narodila tady v Herne Bay a žila tu celý život.

Maminka by si přála, abychom s ní na konci byli všichni.

-Dáváš si pauzu od zachraňování světa? -Z jedné válečné zóny do druhé.

-Lepší pozdě než nikdy, ne. -Mohla jsi mi to říct dřív.

-A co by se změnilo? -Všeho bych nechala a přijela.

Opravdu?

Paule. Paule!

-Odvez ji prosím na nádraží. -Sally?

Rád tě vidím.

-Neřekl jsi jí, že přijedu, že ne? -Není v pohodě, však vidíš.

To jsem si všimla.

Kdo je to?

Nemám tušení, pojď, svezu tě.

Máš toho nad hlavu. Měla bych tu pár dní zůstat.

Jsem v pohodě.

Ne, přespím u matky v domě. Pomůžu ho vyklidit.

Je to dobrý nápad? Zvládnu to, věř mi.

Vím, že jsi Superman, ale ráda pomůžu.

Deset let je dlouhá doba. Jaké to bylo být zase doma?

-Co myslíte? -Povězte mi o tom.

Co chcete vědět?

Budete na všechny moje otázky odpovídat otázkou?

Nevidím důvod, proč bych na ně měla vůbec odpovídat.

Myslím, že bych vám mohla pomoct.

Takže by bylo rozumné, kdyby…

Proč je pro vás tak těžké mluvit o rodině?

Jsi v pořádku?

Je těžké se v tom všem zorientovat.

Pořád myslím na to, jak matka spadla.

Když jsem ji viděla naposledy, vypadala naprosto v pohodě.

Seš si jistá, že tu chceš zůstat?

Jestli chceš, zamluvím pokoj v hotelu na promenádě.

Bude to v pohodě.

Kdybys něco potřebovala, zavolej, ano?

Jmenuju se Kate Rafterová.

Bydlím v Smythley Road 46 s maminkou a tatínkem a mojí mladší sestřičkou Sally.

Nidale?

Ježíši.

Gillian!

Kdy jste ji viděla naposledy?

-Když otec ještě žil, nejezdila jsem tam. -Pročpak?

Protože to byl násilnický, ožralý hajzl.

Bil vás?

Vím, jak to chodí, doktorko.

Budete se v tom šťourat a šťourat

a nakonec z toho uděláte nějakou malichernou pubertální krizi.

Jenže takhle to není.

Tak jak to je?

Byla jste si v rodině s někým blízká?

-S Hannah, mojí neteří. -Kdepak je teď?

V Austrálii.

-Chybí vám? -Je to důležité?

Jste v pořádku?

Ano.

-Věděl jsem, že vás znám. -Promiňte, já… -Hannahina teta, že?

-Ano. -Ještě jsme se nepotkali.

-Hannah o vás pořád mluvila. -Omlouvám se.

Já se omlouvám, s Hannah jsme spolu chodili.

-Ano, jistě, vy jste… -Joe.

Přesně tak.

Já vlastně pořádně nevím, co se stalo.

S Hannah jsme se domluvili, že odjedeme, a pak…

Joe, mrzí mě to. Nebyla jsem u toho.

Nevím, co se stalo.

Mami!

Dobrý den, jsem Kate, Gillianina dcera.

Moje matka nic nevyhazovala.

Přinesla jsem pár hraček, kdyby se líbily vašemu chlapečkovi.

Nemám děti.

-Sally nemohla přijet. -To nevadí.

Poslyš, zvládnu to, jestli se chceš vrátit.

Ne, to je v pohodě. Sal říkala, že můžu…

-Kate, upřímnou soustrast. -Děkuju.

Jak možná víte, vaše matka mě požádala,

abych jí pomohl dát do pořádku její záležitosti.

Před šesti měsíci mě požádala o změnu ve své závěti.

Gillian se rozhodla, že svůj dům odkáže panu Rayi Stoneovi.

Mrzí mě, jestli to není zpráva, kterou jste čekala.

Znáš ty nebo Sal toho Raye Stona?

Sal si myslela, že někoho má, ale…

Ne, vůbec ho neznáme.

-Aspoň si někoho našla. -Odkázala mu dům.

Bylo to její přání. Jsem ráda, až ho mám z krku.

Závidím ti, že nemáš tyhle starosti.

Promiň.

-Vyznělo to blbě. -Ne, to je v pořádku.

Měla jsem předpokládat, že ty…

Neměli jsme to jednoduché.

Sal už nějakou dobu nepracuje.

Jak dlouho je to tentokrát?

Od té doby, co odjela Hannah.

Tři roky?

Snažil jsem se, ale jako otčím toho člověk moc nezmůže.

Víš, jak jsou obě tvrdohlavé.

Sal ji chtěla párkrát zavolat, jenže vždycky měla upito.

Musel jsem jí telefon vzít.

-Ty jsi s Hannah v kontaktu? -Jednou za pár měsíců zavolá.

Vím, že by to Sally nikdy nepřiznala, ale dobře ví, že je lepší, že Hannah odjela.

Musela odjet, aby byla šťastná.

Já se o Sally postarám. To mi docela jde.

Ty se musíš vrátit ke svému životu. Tady pro tebe nic není.

-Paule, matčina nová sousedka… -Co je s ní?

Sbalila jsem pár starých hraček a odnesla jí je pro jejího syna a ona…

-Přibouchla mi dveře před nosem. -Frida nemá děti.

Sally se zmínila, že ses v Iráku starala o malého kluka.

Určitě to muselo být těžké.

Zvláště pro tebe.

Vlny syčí…

Sally?

Máš ve vlasech krev.

Díky.

To je dobrý.

Trpěl.

Já vím.

-Obvinila mě, matka. -Z čeho?

Že Hannah odjela.

Řekla, že nejsem dobrá matka.

Tak jsem jí řekla, že všechno, co umím, jsem se naučila od ní.

-Ty jsi ji ve skutečnosti vůbec neznala. -Co to říkáš?

-Byla to příšerná matka. -Nebyla.

Dovedeš si představit, že s někým chodila? Po tátově smrti.

-Kdo by jí to zazlíval? -A je to tady.

-Pořád dokola, otec byl padouch. -Ano, ale tebe nikdy nebil.

Ale ty se pořád tváříš, jak strašně ti ublížili.

Jezdíš po světě a hraješ si na hrdinku, co zachraňuje cizí děti před jejich posranými životy?

To je ale kravina. Já tě prokoukla, Kate.

Vím, kdo jsi, a vím, co jsi udělala.

Vlny syčí…

-Děti, utečte. -Ne!

Nedělej to.

Můj doktor říká, abych používala tenhle diktafon.

Bojím se, že si už věci nepamatuju tak dobře jako dřív.

Dnes je středa a napíšu si nákupní seznam.

Potřebuju mléko a vejce.

A…

Ne! Dennisi, prosím! Ne!

Katy bude venku zima.

Tatínku, prosím, pusť ji dovnitř. Mrzí jí to, já vím, že jo.

Promiňte?

-Promiňte! -Co je?!

-Co to děláte tomu dítěti? -Nechte mě být.

-Slyšela jsem křik. -Zavolám policii.

Do prdele!

Je celkem obvyklé, že mysl bolestné situace zpracovává po svém.

Znovu prožívat trauma, i ve snech, je způsob, jak s ním pracovat.

Vím, co jsem viděla.

Jestli tady chcete sedět a mluvit o snech, když je dítě v nebezpečí, je to vaše věc.

-Děti jsou ve vaší práci důležité, že? -Ano, protože potřebují chránit.

Stejně jako měli chránit vás před vaším otcem.

Ne, jako jsem já měla ochránit Nidala.

-Kate, pojď sem! -Přestaň!

Sakra!

-Co tady sakra děláte? -Kde je?

-Zavolám policii. -Řekněte mi, co se tady děje.

Vím, že je tady, viděla jsem ho.

-Co jste s ním kurva udělala? -To už přeháníte.

Ještě musíme probrat pár věcí.

-Ráda bych s vámi mluvila o Bagdádu. -Proč o něm?

Víte, že si někteří vaši kolegové stěžovali na vaše jednání?

Byl v nebezpečí.

-Kdo byl v nebezpečí, Kate? -Nidal.

Jistě.

Nidal.

V den toho incidentu…

Chápu správně, že bylo dohodnuto, že všichni zůstanou

ve bezpečných zónách, dokud hrozba nepomine.

Jenže vy, jako jediná, jste to nedodržela, že ano, Kate?

Snažila jsem se ho zachránit.

Jenže vaši kolegové uvádějí, že jste byla sama.

Říkají, že jste do toho domu vešla i vyšla sama.

Ne.

Těsně před útokem jste opustila bezpečnou zónu.

-Mohla bych dostat vodu? -Ano, samozřejmě.

Za celou tu dobu jste se o něm ani jednou nezmínila.

O kom?

Pamatujete si den, kdy zemřel?

Bylo to 15. března 1958.

Kde jste ten den byla, Kate?

Kate, když odmítnete čelit své minulosti,

má tendenci se vám připomínat.

Kate, zlatíčko, udělej mi laskavost a dohlédni na brášku.

Maminko, podívej, tahle mušle je pro miminko.

Budu tě milovat víc, než všechny mušle na světě.

Davide?

Davide!

Davide!

Zlatíčko!

Prosím!

Je mi to líto.

Je to tvoje vina, Kate. Měla jsi na něj dávat pozor.

-Vůbec neměl chodit do moře. -Kéž bych to byla já.

Kdyby nebylo tebe, žil by!

Kéž bych to byla já.

Myslím, že Nidal a ten chlapec na zahradě

jsou projekcemi vašeho bratra Davida.

A myslím, že to víte, Kate.

Byla jste dítě a nedokázala jste to zpracovat.

Davide?

Tak jste to trauma na čas pohřbila.

Nedivím se, že návrat do vašeho rodného domu spustil dokonalou bouři.

Ať zachráníte sebevíc dětí, Kate, Davida vám to nevrátí.

Myslím, že náš čas už vypršel.

-Můžu jít? -Ano, můžete.

Ale možná s vámi budu muset ještě mluvit.

-Jsi v pohodě? -Můžeš mě odvézt do mámina domu?

Nemyslím si, že je to dobrý nápad.

Frida podala zákaz přiblížení. Odvezu tě do hotelu.

-Vyzvednu tvoje věci. -Jen se tam rychle stavím.

A pak odjedu, slibuju.

Dobře.

Je mi to moc líto.

Neměla jsem sem jezdit.

Měl jsi pravdu.

Tohle je pro tebe.

-Omlouvám se, že jsem nezastihla Sally. -Nikdo se jí nikdy nedovolá.

-Dávej na ni pozor. -Budu.

Slibuju.

Přes všechny své chyby měla docela dobrý instinkt.

Myslíš?

Co to o tobě říkala, když tě poprvé potkala?

„Něco na tom chlapovi je. Cítím to v kostech.“

Měj se.

Musím se vrátit.

Ani jsme si nepromluvili o tom, co se stalo.

-Ne, jsem v pohodě, Harry. -Samozřejmě, že jsi.

Změnilo by se něco, kdybych odmítl?

Neměla ses sem vracet. Nemůžu zaručit tvoji bezpečnost.

Prosím.

Dnes je pátek.

Paul mě zítra v 10 ráno vyzvedne, protože mám kontrolu u doktora.

Dnes večer je moře tak klidné.

Kdo je to? Co se děje?

-Pomozte mi. -Kde ses tu vzal?

Zahradní domek. Pojď do zahradního domku.

…buďte v bezpečí.

Všechno nejlepší, zlatíčko.

-Od koho to je? -Od tety Kate.

Podívej se na sebe, už jsi dospělá a vylétáš z rodného hnízda.

Mami? Mami, vím, co jsi pro mě udělala.

-Ne, nevíš. -Vím. -Nemáš ani tušení, jaké máš štěstí.

-Štěstí? -Ani náhodou. -Štěstí?

Že mám matku, kterou jsem ukládala do postele tolikrát, že to ani nespočítám?

Bylo ti jedno, že táta odešel. Měla jsem jít s ním.

-Sally! -Zlatíčko moje.

-Sally? -Známe se?

Musím už jít.

-Haló? -Sally?

Tady Harry, Katein editor. Snažím se vám dovolat.

-Já jsem vysávala. -Došlo k útoku.

Je mi to hrozně líto, už je to i ve zprávách.

-Jste tam? -Jo.

…další den krveprolití, série incidentů na okraji Bagdádu si vyžádala mnoho mrtvých.

Mezi pohřešovanými je i oceňovaná novinářka Kate Rafterová.

Boje dál sílí a tento konflikt zdá se nepolevuje.

Navzdory sílící kritice premiér dnes znovu obhajoval svůj postoj k invazi do této země.

Jen nechci, aby se ti stalo to, co Davidovi.

Co se mu stalo, tati?

Je to její vina, že je mrtvý.

Nevíš, čeho je schopná, Sal.

Bože, je mi to tak líto. Vypařil jsem se, jak nejrychleji to šlo.

Pojď ke mně.

Pojď sem.

Možná je to vysvobození, víš? Pro Kate.

Ona se sama často vrhala do nebezpečí.

Protože nebyla v pořádku.

Chci se projít, nebo… Musím odsud pryč.

-Mám jít s tebou? -Ne, já jen… nevím, co chci.

Jen chci…

Takže ty jsi ten přítel.

Padesát let už mi tak nikdo neřekl, ale ano, jsem to já.

Já ten dům nechci. Ty jsi v něm vyrostla.

-Je tvůj. -Není to dům plný šťastných vzpomínek.

Kdy ses s matkou seznámil?

V den, kdy zemřel tvůj bratr.

Tehdy jsem byl rybář.

-Byl jsem ten den na pláži. -Davide?

Davide!

Viděl jsem tvoji sestru…

tak malou…

Tak statečnou.

Statečnou?

Mohla sama zemřít, když se ho snažila zachránit.

Davide!

Zlatíčko!

Jenže nemohla dělat nic, nikdo z nás nemohl nic dělat.

-Nebyla to Kateina vina? -Bože, ne.

Ne, ani Gillian. Byla to tragická nehoda.

-Prosím, udělejte něco! -Je mrtvý. -Prosím, pomozte mi.

Nemohu nic dělat.

Davide.

Poznal jsem ji tehdy na pláži a znovu jsem ji viděl až když zemřel tvůj otec.

Ke konci mě požádala, abych dával pozor…

Na tebe a na tvoji sestru.

-Dennisi, prosím. -Vypadni. -Ne, Dennisi, ne!

Ne! Ne!

-Pojď sem. -Ne, Dennisi, ne! -Vstávej! -Ne.

-Ne, prosím. -Mami! -Vypadni. -Kate!

-Dennisi, nedělej to. -Katy bude venku zima.

Tatínku, prosím, pusť ji dovnitř. Mrzí jí to, já vím, že jo.

My dva… Jsme stejní, ty a já.

Ne! Nejsme stejní!

Jsem moc rád, že jste dnes přišli. Je to první krok ke vašemu uzdravení.

Tak začneme, ano?

Kate, podívej se na mě. Jsi v pořádku?

Dobrý den. Promiňte, jste v pořádku?

-Nemůžeš mě takhle děsit. -To jsem já, Joe.

-Ano, vím, kdo jsi. -Promiňte.

Co tu děláš? Slídíš po hřbitovech?

-Víte, moje matka… -Do háje.

-To je mi líto. -Děkuju, mně taky.

Je to těžké, viďte… Když už tady nejsou.

Ano.

-Jak se má Hannah? -Dobře.

To rád slyším.

Moc mě mrzí, jak to tehdy dopadlo.

Jak to myslíš?

Pamatujete na její narozeninovou oslavu?

Když je ti teď osmnáct, co uděláš jako první?

-S Joem si uděláme dlouhý výlet. -To je nádhera, to je tak vzrušující.

-Chci o tom slyšet úplně všechno. -Vypadala tak šťastně a natěšeně.

Jenže po narozeninách se začala chovat divně.

Byla rozhozená a nechtěla mi říct, co ji trápí.

Těsně před odjezdem se mě zeptala:

„Budeš při mně stát, ať se stane cokoli?“

To bylo všechno, od té doby jsem o ní neslyšel.

Neřekla vám tehdy něco?

Už musím jít, promiň.

-Kam to schováme? -Tamhle.

Víš, že mušle skrývají tajemství?

Tajemství moře.

Když dáš dovnitř všechna svá tajemství, budou tady v bezpečí.

-Ahoj. -Řekni mi, že jsi to nevěděl.

-Nevěděl co? -Že byla Hannah těhotná.

O čem to mluvíš?

Bože můj, ty jsi to věděl.

Hannah otěhotněla, ale rozhodla se to ukončit.

Odvezl jsem ji tam těsně předtím, než odjela.

-Odvezl jsi ji tam? -Nebyla jsi v pořádku, Sally.

Řekla, že nechce skončit jako ty.

Uvězněná a plná zášti vůči vlastnímu dítěti.

-Bože, to je strašné. -S Joem se rozešla hned, jak se to dozvěděla.

Říkala, že musí vypadnout. Ona…

Koupila si letenku do Austrálie a odletěla…

To bylo ten den, kdy jsme obědvali u matky,

-a já pak… Všechno se změnilo. -Sally, neobviňuj se.

Je v pořádku, je šťastná, má nový život.

Nový život, ve kterém nejsem! Proč jsi mi to neřekl?

Jak jsi mi to mohl tajit? To zničilo úplně všechno!

-Přestaň! -Všechno… -Přestaň!

Přestaň.

Když jsem potkal tebe a Hannah, můj život se změnil.

Máš mě, Sal. Máš mě, miluju tě, Sal.

Tebe i Hannah, obě jsem vás miloval.

Od chvíle, co jsem tě uviděl. Od chvíle, kdy on odešel.

Paule?

-Chci zavolat Hannah! -Bude lepší, když to neuděláš.

-Kam jsi dal můj telefon? -Nejsi v pořádku, Sal.

Jen bys to zhoršila.

Chybí mi.

-Zpráva přijatá včera. -Sally, jsem v pořádku.

Vracím se, musím to udělat, musíš mi věřit.

Sal?

Sal?

Sal?

Musíš zajít k Fridě.

Je tam chlapec.

Je v nebezpečí.

Sally, myslím, že je v té kůlně.

Haló?

Ahoj.

Všechno je v pořádku, neboj se.

Ty jsi…

Jsi tady sám?

Mami?

Hannah? Hannah.

Moje Hannah!

Všechno už je v pořádku. Všechno je v pořádku, neboj se.

Všechno už je v pořádku.

Kdo ti to udělal?

Hannah, mluv se mnou, podívej se na mě.

Mluv se mnou. Kdo to udělal?

Bože můj, Hannah.

On je tvůj…?

Miguel.

Všechno už je v pořádku. To je dobrý.

Zlatíčko, musíš jít spát, ano? Neboj se.

Všechno bude dobré.

Pojď ke mně.

-Co se děje? -Ne!

Nikdo tě tady neuslyší, Han.

Prosím!

-Já tomu nerozumím. -Pamatuješ si na ten den, že jo?

Všechno nejlepší, zlatíčko.

Jsi v pořádku?

-Nechtěla jsi, stejně jako já, aby odjela. -Proč jsi ty nikdy necestovala, Sally?

Jak bych mohla?

Musela jsem vychovávat tuhle nevděčnou holku,

-která teď odsud chce co nejrychleji zmizet. -Mami.

Vždyť jsi dělala všechno pro to, abys ji odehnala…

Nemáš ani tušení, co jsem pro tebe udělala.

Já to vím, mami.

Joe, jestli chceš jít, tak teď je asi ta správná chvíle.

-Uvidíme se zítra, jo? -Díky.

Byla jsem na dítě ještě moc mladá, nemáš ani tušení, jaké máš štěstí.

Štěstí? Štěstí?

-Mám matku, po které musím pořád uklízet. -Sally.

Nechci tu zůstat, odvezeš mě domů, Paule?

Jo, jasně.

Naservírovala jsi mi ji na zlatém podnose.

Nikdy jsem tě nemiloval. Od začátku jsem miloval Hannah.

Bránila se.

Ale nemohl jsem dopustit, aby odjela na druhý konec světa, že ne?

Ne s mým synem.

Prosím! Nesahej na ni, nech ji být!

Ne!

Ne, přestaň! Prosím!

-Mami? Mami? -Tvoje matka je už dlouho nemocná.

Stejně jako tvoje babička, ale to je v pořádku.

O obě jsem se postaral.

Ty zrůdo!

Tvojí babičky byla škoda, měl jsem ji rád.

Jenže jsem nemohl riskovat, že něco vyžvaní, protože ho viděla.

Sal… Sally.

Víš, co bylo to nejlepší, co mě kdy potkalo?

Hannah, a já za to budu vždycky vděčný.

Ty jsi pro ni nebyla dost dobrá, nikdo z vás.

Teď už je v bezpečí.

Už je to dobrý.

Ježíši!

Pusť ji!

-Co to kurva děláš? -Nech ji!

Ty máš být mrtvá!

Prosím, ne!

Prosím!

Postarám se, aby ses tentokrát nevrátila.

Sally, Sally, vydrž, Sal. Vydrž.

Neboj se.

Pojď ke mně, zlatíčko. Vydrž, Sally.

Dobrý den, Kate.

-Jak je na tom vaše sestra? -Na prognózy je moc brzy.

To mě mrzí. Co vaše neteř a její chlapeček?

Ti už jsou v bezpečí.

Díky vám.

Udělala jste ten nejtěžší krok, postavila jste se svému strachu.

Sny jsou způsob, jak to zpracovat.

-Kdybyste si někdy chtěla promluvit… -Nechci.

Paní Rafterová…

Vaše sestra je po operaci, můžete za ní.

Přeložila: Saurix Děkuji za přízeň a sledovanost. Podpořit mě můžete na www.titulky.com