Original subtitles

WALT DISNEY UVÁDÍ

101 DALMATINŮ

NA MOTIVY KNIHY

DODIE SMITHOVÉ "101 DALMATINŮ"

Můj příběh začíná v Londýně.

A není to tak dávno.

Přesto se toho tolik přihodilo,

že se to zdá být jako celá věčnost.

Žil jsem tenkrát jen se svým pánem

v jednom mládeneckém bytě hned vedle Regent's Parku.

Byl překrásný jarní den,

pro starého mládence vcelku nudné období.

To je můj páníček, Roger.

Roger Radcliffe, hudební skladatel.

Mě poznáte podle těch skvrn.

Jmenuji se Pongo.

Jak vidíte, řeči o tom, jak je staromládenecký život

úžasný a bezstarostný, jsou holý nesmysl.

Byl naprosto nezáživný.

Bylo nad slunce jasné, že můj pán někoho potřebuje.

Kdybych to nechal na něm, zůstali bychom starými mládenci navěky.

Práce mu byla vším. Psal písně...

Písně o lásce,

o které sám nevěděl vůbec nic.

Člověčí inteligence má dost.

A dalo by se říct, že je i pohledný. Na člověka.

Podle mě si tedy zasloužil atraktivní protějšek.

Byl jsem odhodlán udělat pro to vše.

LEGENDY O RYTÍŘÍCH

Jako pes mohu stěží posoudit lidskou krásu.

Ale nějakou představu jsem přece jen měl.

Zvláštní rasa.

Velmi zvláštní.

To určitě ne.

Copak to jde tamhle?

Trochu připosražená.

Ne.

Ale podívejme tamhle!

Tomu říkám módní rasa.

Možná až příliš módní.

Ano. Příliš módní.

Moc stará. Moc mladá.

Nebylo to snadné. Vůbec to nebylo snadné.

Tohle tedy vypadá mnohem lépe!

Překrásná čtyřnohá bytost.

Hlavně kéž by i ta dívka...

Páni, ta je ale pěkná.

Bylo to skoro jako sen.

Takový pár bych už nenašel, i kdybych hledal dalších 100 let.

Mají namířeno do parku.

Perfektní místo k seznámení... Kdyby se mi to podařilo nastražit.

Roger ale nikdy neskončí práci dřív než v pět hodin.

To už by ale mohlo být pozdě.

Už je čtvrt na šest?

To jsou mi věci.

Tak pojď, Pongo. Jdeme, ven.

Pongo, no tak, pomalu!

Kam tak spěcháš?

Pongo, zpomal!

Bál jsem se, že jsme je minuli.

Možná parkem jen prošli.

Pak ale najednou... Jsem je uviděl.

Situace byla perfektní, stačilo jen rychle vymyslet plán.

Na Rogera jsem se spoléhat nemohl. Věděl jsem, co by udělal.

Uvelebil by se v trávě, zapálil by si dýmku a víc nic.

Ne, bylo to jen a jen na mě.

Dobrá tedy.

Neměl jsem žádný konkrétní plán,

jen jakkoliv upoutat pozornost.

Trochu to rozparádit.

Pongo, ty starý blázne! No tak!

Jen počkej, já ti dám...

Pongo!

Pongo!

Chvíli se zdálo, že to funguje.

Alespoň o sobě věděli.

Vše bylo na dobré cestě.

Když vtom z nějakého nepochopitelného důvodu odešly.

Mám tě, ty uličníku. Jdeme domů.

Já to však nevzdal.

Udělal bych cokoliv, aby se ti dva seznámili.

Promiňte, prosím. Je mi to líto. Omlouvám se.

- No toto! Propána! - Jémine!

Dobré nebe! Pro všechno...

Můj nový kostýmek a můj nový klobouk!

Je mi to příšerně líto.

Dovolte, abych vám pomohl.

Tolik se omlouvám. Pongo, ty! Netuším, co to do něj vjelo.

Moc mě to mrzí. Tahle se ještě nikdy nechoval...

Nevadí. V pořádku.

Prosím, běžte už. Už jste toho udělal dost.

Prosím.

Tady, vezměte si můj.

A budete ji milovat, chránit

a ctít v nemoci i ve zdraví?

A zříkáte se všech ostatních

a slibujete jí věrnost dokud vás smrt nerozdělí?

Ano.

Přibližně prvních šest měsíců

jsme žili v malém domku u parku.

Takové skromné bydlení

tak akorát pro dva novomanželské páry.

Perdito, drahoušku, jsi v pořádku?

Samozřejmě, drahý.

Vždyť psi mají štěňátka co svět světem stojí.

To je Nanny, báječná kuchařka a hospodyně.

Je to taková všechápající duše.

Někdy mi připadá, jako by byla napůl pes.

Rogere, drahoušku, podává se čaj.

Podává se čaj!

Za minutu jsem dole.

Líbí se ti má nová píseň?

- Má zajímavá slova. - Nejdříve melodie, má drahá.

Pak přijdou na řadu slova.

Pongo... to je ona. To je ta zlá žena.

To bude Cruella, tvá drahá a oddaná spolužačka.

Cruella De Mon.

Mám to!

Cruella De Mon

Cruella De Mon

Ta nažene hrůzu jak Napoleon

- Rogere. - Jen přijde, hned tě zchladí její tón

Cruella

Cruella

Je pavouk, který mouše chystá... skon

- Rogere, vždyť tě uslyší. - Ta děsná Cruella De Mon

Jen jí otevřete, Nanny.

- Anito, drahoušku! - Jak se ti daří?

Hrůza jako obvykle. Jsem naprosto zničená!

Kdepak jsou? Kde je máš?

- Proboha, tak kde jsou? - Kdo, Cruello?

Ta štěňata. Štěňata přece.

Teď není čas na nějaké vtipy. Kde jsou ty malé potvory?

Přijdou na svět až za tři týdny. Tyhle věci se nedají uspěchat.

Anito, ty jsi ale veselá kopa.

Pojď sem, pse.

No tak, pse.

Cruello, že ty máš nový kožich?

To je moje jediná vášeň.

Miluji kožichy. Já je zbožňuji.

Ačkoliv která žena na tomhle mizerném světě je nemiluje?

Také by se mi líbil hezký kožich, ale je tolik jiných...

Má drahá chudinko Anito.

Já vím, já vím.

Tenhle příšerný mrňavý domek je tvůj vysněný palác.

A chudý Roger je tvůj statečný a neohrožený Sir Galahad!

Ale Cruello...

No ovšem. Nesmím zapomenout na tvé malé flekaté přátele...

Ach ano.

Musím uznat. Mají dokonale krásné kožíšky.

- Mohu ti nabídnout čaj? - Ne, už musím běžet.

Dej mi vědět, až se ta štěňata narodí.

- Dáš mi vědět, že ano? - Ano, Cruello.

Nezapomeň, slíbila jsi to. Uvidíme se za tři týdny.

Tak pa, drahoušku.

Ty myslíš, že Cruella, to je démon

Pak překonáš ten první vážný šok

Teď ví už každý z nás

Že v očích má jen mráz

Kdo by v ní snad hledal cit je cvok

- No tak, Rogere. - Je nabitá zlem

a krev touží pít

Tak někam ji zamknout a neotevřít

A svět by celý zpíval jako zvon

jen nebýt Cruelly De Mon

Rogere, ty jsi ale blázen!

- Perdy? - Ta čarodějnice. Ta zlá ženská.

Chce naše štěňátka. O to jediné jí jde.

Neboj, Perdito. Oni to nedovolí.

Nic zlého se našim štěňátkům nestane.

Proč je tak moc chce?

Z lásky to určitě není.

Ach, Pongo.

Byla jsem tak šťastná, ale teď...

Ach...

Kéž bychom žádná štěňátka nečekali.

Ubohá Perdita. Pochopitelně neměla na vybranou.

Štěňátka se narodila jedné bouřlivé říjnové noci,

přesně tři týdny poté.

Klid, chlapče.

Štěňátka jsou na světě!

Máme štěňátka!

Kolik?

- Osm. - Osm?

Panečku, Pongo! Osm štěňátek.

Deset.

- Jedenáct. - Jedenáct.

Jedenáct? Jedenáct štěňátek, Pongo. No tedy...

Počkat, počkejte chvilku... Třináct!

Ne, ne, ne. Čtrnáct.

- Patnáct! - Patnáct?

Maminka si vede výborně, miláčku.

Ty jsi ale pašák.

Patnáct štěňat? Pongo, to je úžasné!

To je báječné!

Ty starý ničemo.

Čtrnáct.

Jen čtrnáct.

O jedno jsme přišli.

Chudinka...

Ach, Pongo, chlapče.

Takové věci se stávají.

A přesto...

Přesto, si říkám...

Podívej, Pongo.

Anito!

Nanny. Patnáct!

Je jich pořád 15!

Rogere, on je v pořádku! Díky bohu.

Vidíš? Nic mu není.

Jen si představ, Rogere, 15 štěňat!

Patnáct. Patnáct štěňat!

To je báječné!

Báječné. To je naprosto...

K čertu s nimi. Takoví podvraťáci... Nemají skvrny!

Jsou úplně bez skvrn! Odporné bílé krysy.

Nejsou to podvraťáci.

Skvrny se jim teprve udělají. Počkejte a uvidíte.

To je pravda. Skvrny se jim udělají za pár týdnů.

No dobrá. V tom případě si je vezmu všechny. Do jednoho.

Jaká je cena, drahá?

Nemůžeme ti je dát.

- Perditě by to zlomilo srdce. - Nebuď směšná, Anito.

Nemůžeš si dovolit nechat si je.

Vždyť sotva uživíte sami sebe.

Určitě to nějak zvládneme.

Ano, já vím. Já vím.

Rogerovy... Rogerovy písně!

Nechme těch nesmyslů. Zaplatím ti za ně dvojnásobek.

No tak, taková nabídka se neodmítá.

Zatracené pero.

K čertu s tímhle mizerným perem!

Kdy se mohou odebrat matce?

Za dva týdny? Za tři?

Nikdy.

- Cože? - Ta štěňata nejsou na prodej.

Ani jedno. Rozumíte?

Anito, myslí to vážně?

Vůbec ho nepoznávám.

- Cruello, zdá se... - Určitě si dělá legraci.

Nedělám. Myslím to naprosto vážně.

Neprodáme je... V žádném případě. Ani jedno.

A to je mé poslední slovo.

Vy sprosťáku!

Vy... Vy...

Dobrá. Tak si ty malé potvory nechte.

Dělejte si s nimi, co chcete. Klidně je utopte!

Ale varuji tě, Anito. To vás přijde draho!

Tohle vám nedaruji. Jen počkejte.

Budete litovat...

Vy... vy hlupáci!

Ach, Rogere! Byl jsi skvělý, miláčku.

Úplný hrdina, madam.

Skutečný hrdina.

Perdy? Perdy, drahoušku?

Štěňátka zůstanou s námi. Všechna!

Můj páníček, Roger, poslal tu ženskou pryč.

Vyhnal ji, Perdito. Odešla.

- Už se nevrátí, drahá. - Ach, Pongo.

- Do toho, Blesku. - Do toho, Blesku.

Chyť ho, Blesku.

Jdi po něm.

On toho zloděje koní dostane.

Blesk je ten nejlepší pes na celém světe.

Je ještě lepší než táta.

Žádný pes není lepší než táta.

Co teď udělá, tati?

Počkej a uvidíš.

Podívejte, jak prchá. Zbabělec!

Mizera Dawson! Ten starej prašivej skunk!

Já bych z něj vyrval střeva.

Ale no tak, Flíčku, kde jsi tohle slyšel?

Od maminky určitě ne.

- Pozor, Blesku. - Neboj, Penny.

Však on toho prašivýho skunka...

No, přemůže...

Štístko, sedni si. Nevidíme. Sedni si.

- Mami, ať si sedne. - No tak, Štístko, posad, se.

Vedle. Vedle jak ta jedle.

Já mám hlad, mami. Mám hlad.

Vždyť jsi teď večeřel, Cvaldo.

Ale stejně mám hlad.

Mám takový hlad, že bych snědl... celého slona.

Pozor! Je za tou skálou.

Ale ne. Zastřelil chudáka Bleska.

Netrefil se. Blesk to jen předstírá... Myslím.

Vidíte? Co jsem vám říkal? Byl to jen trik.

Štístko, sedni si.

Já mám hlad, mami. Opravdu.

Nenechte si ujít další epizodu. Kdo zvítězí?

Přece Blesk! Jako vždycky!

PSÍ KŘUPINKY

A když mluvíme o šampiónech,

Psí křupinky jsou šampióny mezi všemi psími suchary.

Psí křupinky musíš mít

Tvůj pán to musí pochopit

Pejsek může šťasten být jen díky těm svým křupkám...

Perdy, asi bychom měli ty malé nezbedy uložit...

pokud chceme jít na P-R-O-CH-Á-Z-K-U.

- My chceme jít s vámi, mami. - Můžeme, mami?

Nikdy nás s sebou nevezmete.

Tak pojďte, děti. Je čas jít spát.

My ale nejsme... ani trošku ospalí.

Chceme jít s vámi do parku.

- Tati, můžeme? - Koukejte poslouchat maminku.

Jeden, dva, tři, čtyři...

pět, šest... sedm,

osm, devět, deset, 11, 12, 13...

Nejsem ospalý, mám hlad.

Čtrnáct.

Po ničem se nespinká

tak jako po Psích křupinkách

Vyhrát je věc prostinká, když Psí křupinky baštíš

Nezapomeňte, přátelé, stačí poslat jen pět...

Štístko, ty neposlecho, pojď už.

ÚŽASNÝ ROZVOJ

Podívej, Horáci, tamhle jsou. Vyšli si na večerní procházku.

Jako dvě hrdličky.

Zahýbají za roh a míří do parku.

Mně se to nelíbí, Kašpare.

Jestli nás chytí, skončíme ve vězení.

Přestaň, Horáci. Za tohle dostaneme pořádný prachy.

Já vím, ale... Přemýšlel jsem.

Ty jsi přemýšlel? Říkal jsem ti, ať raději nemyslíš.

Téhle akci velím já, takže jdeme.

Nikdo není doma. Jen ta stará hospodyně.

Tu nech na mě.

Postarám se o to diplomaticky.

Já vím. Stejně se mi to nelíbí.

Tak pojď, Flíčku, hezky do hajan.

Miláčkové.

A teď už zavřete očka a spinkejte.

Tak se mi to líbí.

Kdo to může být?

Dobrý večer, madam.

Přišli jsme zkontrolovat elektrické vedení.

- Jsme z plynárenské společnosti. - Elektrárenské.

ELEKTRÁRENSKÁ SPOL.

Elektrárenské společnosti.

Ale my jsme si žádnou kontrolu neobjednali.

Jde o novou vyhlášku. Nedávno ji schválil parlament.

Je součástí Zákona o obraně země, paragraf čtyři, odstavec 29.

Je to zákon. Jde o vaši bezpečnost.

Mě nezajímá žádný parlament ani obrana.

Dovnitř vás nepustím dokud se nevrátí pán s paní.

Pusť nás dovnitř, ty huso. Nemáme čas vyjednávat.

Máme tady práci. S dovolením.

Co si to dovolujete?

Máte ucpané uši? Řekla jsem, že dovnitř nemůžete!

To je ale divoška, co říkáš, Horáci?

Ať tě ani nenapadne jít nahoru, ty dlouhá nevychovaná nudle!

Myslím to vážně.

Jestli okamžitě neodejdete,

zavolám na vás policii.

Zavolám jim, ať si pro vás přijedou... Kriminálníci!

Tak ať je tedy po vašem.

Poroučím se, dámo.

Nezůstal bych tu, kdybyste mě na kolenou prosila.

Ani na šálek čaje.

Horáci, kamaráde, mám pocit, že tu nejsme vítaní.

Spakuj se, padáme.

Tak pohyb, hni sebou.

Pusťte mě ven! Pomoc!

Zavolám na vás policii! Pomoc!

Dobrou noc, ty huso.

Sprostí chuligáni!

Elektrárenská společnost...

Nejste nic jiného než obyčejní zloději!

Vsadím se, že utekli s rodinným stříbrem.

Určitě odnesli každičkou...

Štěňátka!

Štěňátka! Jsou pryč! Flíčku? Štístko? Cvaldo?

Unesli štěňátka!

Co budu dělat?

Lotři! Ukradli naše štěňátka!

Policie? Pomoc! Štěňátka!

Policie! Pomozte mi někdo!

Pomoc! Pomoc! Pomoc!

UNESENÁ ŠTĚŇATA

"Unesená štěňata!" Taková hrůza.

"Patnáct štěňat ukradeno." Chudáčkové malí.

ZLODĚJI UPRCHLI UNIKLI V AUTOMOBILU

Anita a její...

A její nesmělý Beethoven!

S tou fajfkou a vším!

Rogere, jsi takový hlupák.

Haló?

Kašpare! Kašpare, ty pitomče!

Jak se opovažuješ volat mi sem?!

Už s tím končíme. Chceme svou odměnu.

Stačí nám polovina.

Ani halíř, nejsme hotoví.

- Kašpare! Kašpare! - Rozuměl jsi mi?

Jsou toho plné noviny, mají i fotky!

Vykašli se na noviny! Zítra o tom nikdo neví.

- Mně se to nelíbí. - Zmlkni, ty hlupáku.

- Cože? - Vy ne, paní. Horác!

Ty jsi ale idiot!

To bude Scotland Yard.

Možná už je našli. Haló, detektive?

- Je tam Anita? - Kdo?

- Anita! - To je pro tebe.

- Haló? - Anito, drahoušku.

- Cruello. - Ach, Anito.

To je strašné. Právě jsem se to dočetla v novinách.

- Nemohu tomu uvěřit. - Ano, Cruello. Je to tragédie.

- Volá, aby se přiznala? - Rogere, přestaň!

- Je tak lstivá. - Zkoušíme všechno možné.

- Volali jste na policii? - Ano volali jsme Scotland Yard.

- Ale obávám se... - Kde jsou?

Zbláznil jsi se?

- Anito! - Omlouvám se, Cruello.

Dám ti vědět, když bude něco nového.

Děkuji ti, Cruello.

Uznávám, že je trochu výstřední, ale není zloděj.

Určitě je ukradla ona.

Vždyť ji vyslýchal Scotland Yard.

- Co víc bys ještě chtěl? - Já nevím, miláčku.

Já nevím.

Rogere, co budeme dělat?

Co budeme dělat?

Perdy, zdá se, že je to na nás.

Pongo. Máme ještě nějakou naději?

Snad ano. Ještě je tu psí telegraf.

Psí telegraf? To jsou jen klepy.

Je to ten nejrychlejší způsob, jak poslat zprávu.

Pokud jsou štěňátka stále v Londýně, městští psi nám pomohou.

Pošleme dnes zprávu z večerní procházky.

Nejspíš není nikdo venku. Je příliš velká zima.

Nesmíme to vzdávat, Perdy.

Perdy, máme štěstí!

To je doga z Hampsteadu.

Pongo. Tiše!

Chceš vyburcovat celé město? No tak.

- Perdy, pojď - Jdeme.

Pongo, copak jsi neslyšel?

Přestaň. Jdeme domů.

Co se děje, Danny? Koho máš na drátě?

To je Pongo z Regent's Parku! Je to poplach pro všechny psy.

O co jde? Co se stalo?

Řekni, Danny! Řekni mi to! Řekni mi to!

Počkej chvíli. Neruš.

No tedy... To jsou věci.

- Co, Danny? Jaké věci? - 15 štěňat dalmatinů ukradeno!

- A co policie? A Scotland Yard? - Lidé už prý zkusili všechno.

Je to na nás, psech. Zbývá psí telegraf.

Vyhlásím poplach!

Kikinko, pojď dovnitř.

PEKAŘSTVÍ

ZVERIMEX

PERC YHO ZVÍŘÁTKA

Shelly! Přestaň!

VOGUE THE KEY

Mlčte!

PSÍ KŘUPINKY

Ticho!

Tak bude tu ticho?!

Co se děje, Kubo?

O co jde? Poděl se o nové drby.

Žádné drby, Lucy. To jsou zprávy až z Londýna.

- Nepovídej! - Bylo ukradeno 15 štěňat.

Tady žádná štěňata nejsou, ta od Nellie jsou už veliká.

- Ta to určitě nebudou. - Tak to pošleme dál.

Musím to dát vědět plukovníkovi.

- Je to jediný pes v dosahu. - V tuhle dobu ho neseženeš.

Budu muset.

I kdybych měl štěkat celou noc.

GENERÁL S.F. SMEDLEY

To zní jako Kuba.

Je to poplach. Seržante!

Seržante Tibsi! Povídám, seržante!

Co? Ano, kapitáne!

Psí telegraf. Poplach. Podejte ihned hlášení plukovníkovi.

Ano, pane. Rozkaz, pane. Provedu, pane.

Plukovníku?

Povídám, plukovníku! Plukovníku, pane? Plukovníku?

- Plukovníku? - Co? Kdo je tam?

Seržant Tibs podává hlášení, pane.

- Tibs? Tibs? Ach, ano, seržant Tibs! - Plukovníku, pane...

Tibsi, jak si dovolujete sem takhle vtrhnout?

- Ale plukovníku... - Zadržte, seržante.

Slyšíte to?

- To zní jako poplach. - Ano, plukovníku.

Zjistíme, o co jde. Pojďte, pokusem.

Ano, pane.

To je starý Kuba od řeky, pane.

Máte pravdu, to je on.

Zjistíme, co chce.

To je plukovník. Osobně!

Chce hlášení.

Musíš nahlas a zřetelně, aby ti rozuměl.

Jedno dlouhé zavytí a dvě krátká.

- Zavrčení a štěk. - Dvě zavrčení, pane.

- O co jde, plukovníku? - Zpráva z Londýna.

To musí být důležité.

Ano, ano. Poslechnu si zbytek.

Zní to jako nějaké číslo. Tři pětky je 13...

Patnáct, pane.

Patnáct, samozřejmě, že 15.

Ano, flák, flek... flekatá košťata...

...štěsťata...

Ne, ne, štěsňata.

Štěsňata, pane?

Někdo ukradl 15 flekatých štěsňat?

To je nějaký nesmysl.

Raději si to ještě projdeme, pane.

Ano, ano. Radši to ještě projdeme.

Dvě zavytí, zavrčení a štěk.

- Tak to budou štěňata, pane. - Jistě, štěňata.

Plukovníku, pane, právě jsem si vzpomněl.

Včera jsem slyšel v Pekelném zámku štěkat štěně.

Myslíte v sídle De Monů?

Nesmysl, Tibsi! Tam už roky nikdo nežije.

Počkejte, kouří se tam z komína.

To je tedy zvláštní... Opravdu podivné.

Budeme to muset prověřit.

Řeknu Kubovi, ať se připraví.

Pohotovost... prvního... stupně.

- Co tím myslí? - Nevím.

Možná má stopu.

Kéž by tomu tak bylo.

Prý je tenhle zámek zakletý. Prý v něm straší.

Vypadá strašidelně, pane.

Musíme být velmi opatrní.

Nevíme na jaké hokusy pokusy tu můžeme narazit.

Jdeme na věc, Tibsi. Poklusem vpřed.

- Pohyb. - Ano, pane. Rozkaz, pane.

- Hej, flekatej. - Co?

Patříš k těm ukradeným štěňatům?

Nejsme ukradení. Koupili si nás.

Je nás tu celkem 99.

Devadesát devět!

Ale ti malí tamhle mají jména a obojky.

Ti nejsou z obchodu.

- Je jich patnáct? - Nepočítali jsme je.

Jsou tamhle u televize.

- Raději je spočítám. - Pozor na ty padouchy!

Padouchy?

Horáce a Kašpara.

Jsou opravdu zlí.

Podívej, Horáci,

jak trefím toho lorda do frňáku.

To byl zásah, co?

Jeden... dva...

- tři, čtyři, pět, šest... - No tak, Kašpare,

dej mi taky napít.

Jen trošku.

Horáci, takovéhle pití se pro tebe nehodí.

Navíc bys mi do toho nadrobil, ty hlavo skopová.

Tak dobře. Vypij si to sám.

Ráno ti bude špatně. Dobře ti tak.

Hele, Kašpare. Ty jsi...

Takže... šest, sedm, osm, devět, deset, 11...

Koukej si sednout, ty vořechu.

A zůstaň sedět.

Vypadni odtud nebo ti zmaluju kožich.

Kde jsem to přestal? Devět...

Devět... vlastně o tři víc.

Dvanáct a... jeden, dva, tři. To je 15!

Jsou to oni!

No fuj!

Co to?

Horáci, podívej, máme tu kocoura!

Jak by se ti líbila kočičí polívčička?

Nebo radši skončíš na pekáči?

Tu máš!

- Co je, Pongo? Co se děje? - To je ta doga.

Má pro nás zprávy. Sejdeme se na Růžovém vršku.

- Jak se dostaneme ven? - Oknem v ložnici.

Bývá otevřené. Pojď

Pongovi, tak jste přišli.

- Co je nového? Jaké máte zprávy? - Našli naše štěňátka?

Byla spatřena někde na severu...

...v Suffolku. - Díky bohu.

- Můžete vyrazit už dnes? - Vyrazíme na cestu okamžitě.

Kousek vás doprovodím a dám vám instrukce.

Až dojdete k řece, vyhledejte Kubu.

Ten vás dovede k plukovníkovi,

který vás vezme za štěňaty do zámku De Mon.

- De Mon! - Zámku De Mon!

- Pongo, udělala to ona! - Vy znáte únosce?

Promiňte pane, nemáme čas na vysvětlování.

Snad není příliš pozdě.

Hodně štěstí, Pongovi.

Kdybyste se ztratili, použijte psí telegraf.

Máme pohotovost!

- Nějaké zprávy, plukovníku? - Vůbec žádné.

Ztratili se, zajali je, nebo něco podobného.

- Kdo ví. - Plukovníku, blíží se auto.

No tak, Tibsi. Nebuďte směšný.

- Přece by nejeli autem. - Máte pravdu, pane.

Ale jede směrem k Pekelnému zámku.

A... A zastavilo u brány!

Skutečně? Zajímavé. To musíme prověřit.

- Poklusem klus. - Ano, pane.

Předávám vám velení, kapitáne.

Rozkaz, pane.

Je mi líto, pane Simpkinsi. Odpověď zní ne, ne, ne.

Máte ještě čtyři možnosti.

Nemám čas se dohadovat. Musí se to udělat ještě dnes.

Odpověď musí znít ano nebo ne, inspektore.

Rozumíte? Dnes!

Nejsou ještě dost velká.

Z téhle smečky bude sotva šest kožichů.

Kožichů! Ze štěňat?

Tak jich bude jen šest. Už není čas.

Policie je úplně všude. Musí se to udělat dnes.

A jak to uděláme?

To je mi jedno. Otravte je, utopte.

Praštěte je do hlavy. Máte chloroform?

- Ani kapku. - Ani éter. Došel.

Ether!

Je mi jedno, jak je zabijete. Zabijte je. Hned!

Paní, prosím vás, mějte cit.

Nechte nás dokoukat na tu soutěž.

Chceme vidět Jaký je můj zločin?

Poslouchejte, vy hňupové.

Až ráno přijdu,

budete mít svou práci hotovou, jinak volám policii!

Rozuměli jste?

Myslí to asi vážně.

Jo...

Pustíme se do toho, jen co skončí soutěž.

Napište své jméno, pane.

Jestli si chcete zachránit kůži, musíte se odtud dostat.

Ale jak?

Kousek od dveří je ve stěně díra.

Tak pospěšte si.

Všichni za mnou.

Kašpare, podívej.

To je starej Tupoun.

No jo, vážně... starej Tupoun Fauncewater.

No tak, netlačte se.

Po jednom. Po jednom.

Posledním soutěžícím dnešního večera

je pan Percival Fauncewater.

Když ostatní neuhodnou v deseti otázkách váš zločin,

dostanete od nás dvoutýdenní dovolenou

v úžasném luxusním hotelu u moře.

Pochopitelně, až vám vyprší trest.

Kdo položí první otázku? Inspektore?

Pane Fauncewatere, dal by se váš zločin označit jako krádež?

- Loupež nebo vloupání? - Vyrovnejte se.

Hezky do řady podél zdi. Rychleji.

Pan Fauncewater je sice povoláním lupič,

tentokrát však spáchal jiný zločin.

Odpověď zní ne. Zbývá devět otázek. Slečno Birdwellová?

Jestliže jste nespáchal loupež, pak jste...

spáchal nějaký... násilný čin jako například...

Slečno Birdwellová,

- máme málo času. - Promiňte.

VYSÍLÁME

Oddělal jste někoho?

Je mi líto, slečno Birdwellová. Odpověď je ne.

Zbývá nám osm otázek.

Pane Simpkinsi?

Hej, štěně. Jdeme.

Dopustil jste se tedy nějaké výtržnosti?

Ne. Odpověď zní...

Kazíš mi výhled, ty čokle!

Zbývá sedm otázek. Inspektore?

To je skutečně těžké.

Jsem si jistý, že tento zločin...

Je mi to velice líto. Náš čas vypršel.

Takhle to skončí vždycky!

Snad by pan Fauncewater mohl přijít za týden,

abychom tak mohli naši soutěž dokončit.

Dobrou noc, diváci.

Na shledanou za týden ve stejný čas u Jaký je můj zločin?

Ach jo.

Tak pojď, Horáci. Ať to máme za sebou.

Já je praštím do hlavy a ty je stáhneš z kůže.

To teda ne, Kašpare!

Já je praštím po hlavě a ty je stáhneš z kůže.

Horáci, podívej!

Jsou pryč.

Vzali kramle touhle dírou. Popadni baterku.

Chytneme je dřív, než bys řekl švec.

Horáci, tamhle jsou, na schodišti.

Štěňátka.

Štěňátka, pojďte ke mně. To jsem já, strýček Kašpar.

Neublížím vám.

Já myslel, že je zabijeme.

Buď zticha.

Podívej se tamhle, já zkontroluju ostatní pokoje.

Štěňátka.

No tak, vylezte. Štěňátka, pojďte ke mně.

Horáci!

To je ten prašivej kocour! Celé to vede!

Nadběhni jim, Horáci. Nadběhni...

Ty nemehlo!

Tady dozadu. Pojďte sem.

Už jdou.

Zpropadený psi, ušili na nás boudu!

A my se o ně starali. To je tedy vděk.

To vážně není fér, Kašpare.

Horáci, tamhle jsou.

Seržante? Povídám, seržante.

Promiňte, pane. Nemám čas.

Zavři ty dveře, Horáci.

Zamkneme je tady. Už mám dost toho běhání dokola.

Pongo, mám strach, že jsme se ztratili.

Nemůže to být daleko.

No ne, to jsou Pongovi.

To je plukovník. Rychle, poběž.

Plukovník? Vy jste plukovník?

A vy jste Pingo! Pongo?

Co naše štěňátka? Jsou v pořádku?

Není čas na vysvětlování. Musíme si pospíšit.

Je to pořádná mela. Pojďte!

Za mnou!

Tak a máme je.

Teď už nám neutečou.

Co je zase tohle? Párek hyen skvrnitých?

No tak, Horáci, na ně.

Kryju ti záda, kamaráde.

Ty nemehlo.

Hej! Já z tebe ty fleky vymlátím. Pusť!

Pusť!

No tohle!

Ty podvraťáku.

Vyrazím z tebe duši.

Do nich, Tibsi. Dejte jim, co si zaslouží.

Ne, plukovníku. Ustupujeme. Ustupujeme.

Ano, samozřejmě. Ústup!

Ústup. Poklusem klus.

Pomoc, Kašpare. Pomoz mi odtud.

Horáci, trhá mi kalhoty.

- Kašpare! - Horáci!

Pojď, Perdy. Jdeme.

Já je stáhnu z kůže, i kdyby mě to mělo stát život.

Tati! Mami!

Tati! Mami!

- Stýskalo se mi, mami. - Tady jsme, mami.

Miláčkové... Miláčkové moji!

Jak jste nás našli, tati?

Štístko, Flíčku, Pepříku!

- Tati. - Cvaldo, ty rošťáku!

Přinesli jste mi něco k jídlu?

Jste všichni? Je vás 15?

Mnohem víc, tati. Teď je nás 99!

Co? Devadesát devět?

Odkud se všichni vzali?

K čemu potřebovala tolik štěňat?

Chtěla z nás udělat kožichy.

- To není možné! - Je to pravda. Psí kožichy.

Psí kožichy! No tak, Tibsi!

Ale... To je pravda, pane.

Chtěli nás praštit po hlavě a stáhnout z kůže.

Ta krutá čarodějnice! Co budeme dělat?

Musíme se nějak vrátit do Londýna.

A co ti ostatní? Co budou dělat oni?

Perdy, vezmeme je s sebou k nám... všechny.

Naši se o ně určitě postarají.

Plukovníku, hlásím světla na silnici.

Blíží se k nám náklaďák.

To jsou ti zloduši, Horác a Kašpar.

- Sledují naše stopy. - Jsme v přesile, Tibsi.

Na můj povel zaútočíme.

Plukovníku. Obávám se, že by to nedopadlo dobře.

- Myslíte? - Má pravdu. Měli bychom utéct.

- Zadním východem a přes louku. - Děkuji seržante, plukovníku, kapitáne.

- Vám všem. - Nevím, jak vám to splatit.

O nic nejde. Je to naše práce.

Přesně tak, pane.

Raději zmizte. Jsou tu!

No tak, děti. Rychle.

- Hodně štěstí, Pongovi. - Hodně štěstí a nebojte se.

Zdržíme je, jak to půjde.

Co chceš?

Zmiz mi z cesty, čokle nebo ti nakopu čumák.

Nejsou tu, Kašpare.

Schovali se v seně.

Dej mi sirku. Vypálíme je odtamtud.

Připravit, kapitáne. Pozor.

Pal.

Pozor, pal.

Hele, tudy šly ty potvory.

Dělej, zpátky do auta. Za chvíli je máme.

Musí tu někde být.

- Já myslím... - Nemysli, Horáci.

Co když se vydali po tom zamrzlém potoce,

aby nezanechali stopy?

Horáci, ty tupče!

Na to by psi nikdy nepřišli.

Už jsou pryč, Perdy.

- Vzduch je čistý. - To jsme je převezli, viď, tati?

Ani si nás nevšimli, Flíčku.

Děti, tiše.

Mně to klouže.

Raději bychom měli jít po sněhu.

To nejde, zanechali bychom stopy.

Tak máte je?

Nenašli jsme jedinou stopu.

Projeli jsme všechny silnice v celém okrese.

Jsme promrzlí na kost. Končíme.

To ani náhodou!

Ty čokly budeme hledat třeba do příštích Vánoc.

Tak do práce!

A jeďte opatrně! Chcete snad, aby vás chytila policie?

Devadesát tři, 94, 95, 96,

97, 98...

Štístko!

Tak pojď Teď to nemůžeme vzdát.

Jsem unavená a mám hlad. Zebe mě ocásek...

A taky čumáček a ouška.

I tlapky mám zmrzlé.

Pongo!

Pongo! Pongo!

Už jsme ani nedoufali.

Máme pro vás úkryt, tamhle v kravíně za silnicí.

Zaplať pánbůh.

Perdy! Perdy!

Tudy, Perdy.

- Přes silnici do kravína. - Pojďte, děti.

Není to daleko. Půjdeme za kolií.

Podívej se na to.

- Viděla jsi už někdy tolik štěňat? - Ta jsou roztomilá!

- Naprosto, drahá. - Chudinky.

Jsou tak unavení a napůl zmrzlí.

Jsou tu všichni, Pongo?

Ano, drahá. Je jich 99.

Vy jste ti slavní Pongovi? Tolik jsme se o vás báli.

Hledali jsme vás. Mysleli jsme, že vás chytili.

Jak jste dokázali dojít tak daleko?

- V takovém počasí. - S tolika štěňátky.

Já mám hlad, mami. Mám hlad.

- Já taky. - Mami, máme hlad.

- Všichni máme hlad. - Je mi to líto, děti.

Mají rádi teplé mléko? Je čerstvé.

- Kde je? - Kde je to mléko?

Pojďte sem, děti. Máme ho dost.

Tudy děti. Musíte to obejít.

Netlačte se. Budete se muset střídat.

Cvaldo, počkej, až přijdeš na řadu.

Jen klid, děti. Mám dost pro všechny.

Miláčkové malí.

Pongo, schoval jsem něco i pro tebe a tvou paní.

- Děkujeme.

Není toho moc, ale snad vám to do Dinsfordu vydrží.

Do Dinsfordu?

Čeká tam na vás labrador. Jeho pán má obchod.

...Omlouvám se. - Ale to nic. To nic.

Odpočiňte si a nebojte se, já budu držet hlídku.

Co bychom si bez vás počali...

- Vždyť je to pro nás čest. - Škoda, že nemůžeme udělat víc.

Kdyby chtěl někdo ublížit těm malým štěňátkům...

- No tak! - Jsou tak roztomilí.

Kdyby tu tak s námi mohli zůstat.

Buďte zticha.

Nechte ty chudinky spát.

Jsou vyčerpaní a před sebou mají ještě pořádný kus cesty.

Pospěšte si, děti. Honem.

Copak to tu máme?

Oni si snad myslí, že můžou vyzrát nad Cruellou.

Kašpare! Horáci!

Stopy vedou k vesnici.

No jo, to budou oni.

Jeďte po vedlejších silnicích na jih, já pojedu po hlavní.

Sejdeme se v Dinsfordu!

DINSFORD

Pongo, mám pro vás odvoz domů.

Odvoz domů? Perdy, slyšela jsi to?

Pro všechny?

Už nebudeme muset jít pěšky?

Snad se nám to podaří. Musíme si pospíšit.

Dovezou nás domů! Pojďte, děti.

Vidíte ten náklaďák?

Jede do Londýna, hned jak mu opraví motor.

Do něj se vejdete všichni.

Pongo, to je Cruella.

Ano...

...a Kašpar s Horácem.

- Jak se tam dostaneme? - To nevím, Perdy.

Ale nějak se tam dostat musíme.

Mami, tati,

- Flíček mě strčil do krbu. - Štístko si začala.

- Nezačala. Nezačala. - Začala. Začala.

Nezačala.

- Prosím, děti, nehádejte se. - No tedy...

Perdy, dostal jsem nápad.

Pongo, co to...

Podívej, je ze mě labrador!

Všichni se vyválíme v sazích a budou z nás labradoři.

Páni, to je dobrý nápad.

Rychle, děti. Skočte do sazí.

Ty chceš, abychom se ušpinili?

Slyšeli jste to? Máme se prý ušpinit.

- Můžeme, mami? - Poslechněte tatínka.

- To bude legrace. - To jsem si vždycky přál.

To je ono. Čím více, tím lépe.

- Jsem hotov. - Já taky.

A co já, tati?

Počkejte, to stačí. Jeden po druhém.

Cvaldo, vrať se. Jsi jen napůl.

Držte se u mě, děti.

Přelstíme tu zlou čarodějnici.

Pongo, já se tak bojím.

Podívej, Kašpare.

Myslíš, že se namaskovali?

To je přesně to, co udělali, Horáci.

Psi se totiž odjakživa barví načerno.

Ty hlupáku!

Zatím nám to prošlo.

Perdy, teď je řada na tobě.

Já půjdu napřed s další skupinou.

Kašpare! Horáci!

- Tak co? - Mějte rozum, paní.

Jsme zmrzlí na kost.

Noc a den jsme na nohách. Ještě jsme ani nejedli.

Jsou někde v téhle vesnici a my je najdeme.

Hněte sebou!

Myslíš, že nás viděli?

Ne, ale už máme málo času.

Zkus to znovu, kamaráde.

Rychle, Perdy. Náklaďák už odjíždí.

Pospěšte si.

Doběhnu pro zbytek.

Mělo by to šlapat. Do Londýna určitě dojedeš.

Nastupte si, paní.

Hele, Kašpare.

Rychle, Horáci.

Pospěšte si, děti.

No tak děti, necourejte se.

- Ona nás sleduje, tati. - Jděte dál.

To snad ne!

Já tomu nevěřím.

Utíkejte!

Kašpare! Horáci!

Kašpare!

Jsou v té dodávce.

Za nimi! Za nimi!

Pongo! Dohání nás.

Hej! Co to proboha vyvádíte!

Ženská za volantem!

Pongo, podívej!

Kašpare!

Vždyť to nic není.

Trochu do nich šťouchnu...

...a shodím je dolů.

Perdy, pozor!

- Kašpare! - Horáci!

Vy idioti!

Vy... Vy hlupáci!

Vy kreténi!

Zmlkni!

Že v očích má jen mráz

Že v očích má jen mráz

Kdo by v ní snad hledal cit je cvok

Cruella De Mon

Cruella De...

Rogere, konečně máš svůj první hit.

Vydělal víc peněz, než se nám kdy snilo.

Ano, já vím.

Pořád nemohu uvěřit, že by Pongo a Perdy utekli.

Tak vám přeji veselé Vánoce.

I když k veselí moc důvodů není.

Chudáčkové malí.

Občas se mi zdá, že je slyším štěkat.

Ale pak se probudím.

Rogere, co to...

To jsou labradoři!

Ne, ne. Jsou jen od sazí.

Podívejte, to je Štístko.

Pongo, chlapče, jsi to ty?

Pongo, Pongo!

- To je Pongo! - A Perdy, můj miláček.

A Flíček a Cvalda a Penny a Fredy.

Jsou tu všichni, drahouškové.

- To je zázrak! - To je ten nejlepší vánoční dárek!

Podívejte... tamhle jsou další!

Anito, podívej. Všude jsou štěňata.

Musí jich být snad sto!

Jeden, dva, tři a čtyři... je sedm.

Dva, čtyři, šest, a tři je devět, plus dva je 11.

- Tady je jich 36. - 36 a 11, to je 47!

- Jedenáct, Rogere. - To je 65!

Deset, 11, 12, 13!

Počkat, ještě šest.

Takže, to je 84.

Plus 15 plus dva, to je 101!

101? Odkud se vzali?

Pongo, ty jeden uličníku.

- Co s nimi uděláme? - Necháme si je.

V tomhle malém domečku?

Koupíme si velký dům na venkově.

Založíme osady, dalmatinské osady.

Rogere, ty máš ale nápady.

Pro pozdvižení nálady!

Založíme osady,

dalmatinské osady.

My dalmatinům dáme sídla,

- ať zabydlí celičký kraj - Já mám hlad.

Ať mají svá sídla a v nich plno jídla.

Tam najdou ten svůj psí ráj.

Tam najdou ten svůj psí ráj.

KONEC