Original subtitles

Dobrý den, je tady volna? Dobrý den, pojďte, pojďte. Můžu? Jo, pěkně,

A mluvíte dobře?

To je někde na severu?

Ne, to je jako kolekce Kozlovského, ale taky velké město.

Milionu.

Milionu? Milionu, to je pravda.

San Petren?

San Petren dvěrci.

No víš, to je kolik milionů.

Jak dlouho tady žijete?

Tři roky.

A s kým mluvíte už?

To jenom sama, nebo si učíte?

No já jsem mála samozřejmě jinou funkci.

Musím být větší.

Tak ono to je docela podobný.

Furt je to slovanský nějaký.

Nejčekám, co víš.

To je trošku težké.

To je lehké.

Já jsem učil ruštinu ve škole, že jo.

Ale neumím.

To je dobré, můžete.

Ne, nebyla u kamarádů.

Na naštěji.

Tak jsme někdo neviděli, co stalo se mnou tu roku.

A jestli měl nějaký dobrý vínů z Ruska, tak... Jo, ta kamarádka je z Ruska. Jo,

jo. A taky tady bydlí, žije. No.

Tak je hodnotný Rusovi. No, ještě tady mraky, jako, je vás tady až až.

Takže jste přijala za prací sem do Prahy? Do Čech, do Čech? Nebo jako za

kamarádama a práci normálně tady? Měla taky ten kamarádku a na mě jako...

molal, že hele... Takže tady je tak dobrý život,

všechno je lepší než v Rusku. Já jsem žijela, posila,

pak nešla jsem práci tady říctko a no a stala.

Mě to líbí, pravda.

Líbí? Tady? V Praze?

Jo, jo, jo. A jezdíte někdy mimo Prahu se podívat, do Čech? No, někde.

Taky příroda?

Voda.

Koupání. Jo,

jezdíte?

To je pěkný tady.

A vidíte sama?

Vydlím s manželem, ale on mě kusnou dobu ruskou,

tak ještě na něj tak, že vydlím sama.

Takže jste blena?

No, jo.

Normálně s rusem nějakým? S rusem, s rusem.

A teď je pryč?

No, on má tu vědět, co se třeba bude být.

Jo. Musí tam být.

Vydělávat peníze.

Vydělávat peníze? No.

Vy jste přijela vydělávat peníze sem?

A on jezdí vydělávat peníze tam? No, někdy tam, někdy tam. Já taky tam

Jo?

Nemohu. Tak věříme, co bude.

Nebo já pojedu svatky, nebo...

Tak vám chybí asi?

Zjistá se vám?

Mě chybí?

To vám musí docela chybět hodně, ne? Jste zvyklá třeba, že ho máte doma, s

toukou dobu třeba...

Jak to včestním, tak je to škoda.

Prostě.

Jako když jste sama doma, tak je to... No, to není tak.

Je to takový... Není to ono?

Není to ono.

Tak manžela doma nemáte, tak... Nemám. Strávíte nějakou chvilku s taxikářem.

Zvědavím.

No.

No, tak, já nevím, strávím poděnu nebo draku.

A nenapadl vás

někdy nějakej, když ten manžel je furt pryč, nechcete teda jako se dotknout

tak, ale...

Jakého kamaráda, víte co, na sházení, nebo něco takového?

Ne, ne, já nemůžu.

Chvíli to mám žádná, nepotřebuji.

Mluvíte s ní hodně.

Takovouhle ženskou bych chtěl každej, to je pro mě.

A jak dlouho jste v Dana?

Tak dlouho než předtím, když přestávám.

Já bych skoro...

Šest let?

A on se tvoje šest let?

Ne, ne, já jsem tvoje tři lety. Jo, tři lety.

Takhle, takhle dvě.

Šest let žijete svatbou, takže?

Ne,

nikoliv.

Čtyři žilky můžete vědět tu, jako to váznější na

něj.

Dělej, ale pak byly faňby a kvůli tomu.

No a pak jsem si řekla,

že chci něco změnit, tak jsem změnila zemi.

A nikdy jste neměla někoho jinýho?

Když... Jak máte tady toho manžela?

No, já mám manžela, tak ne.

Ale to je v pohodě. Není to těžký?

Ne, ne.

Jako všechno je v pohodě, tak proč mu chcete dát někoho jiného?

No, to je těžký v dnešní době, že jo? Ale taky hektický. Lidi... Lidi supovají

všelijak, že jo?

Ani vás to nenapadlo nikdy?

Máte strach?

Že vás zabije? A že byste měla výčitky?

Výčitky svědomí, že je špatný pocit.

Jo, taky, taky.

Prostě já jako taková, nedal nic špatnout.

Tak já se podívám, kam jdete, kde bydlíte.

Zjistím toho vašeho manžela, budu vás sledovat.

Tak to mám dělat.

A pak vás budu vydírat.

Jo, dobré pro vás. A nebo vás teď někam unesu a uděláme něco spontánního.

Já mám licenci, tak nemáte strach.

Já vám řeknu své příjmení, podívejte se.

Umíte česky číst?

No,

Martin Novák.

Moc krásnou fotku, jo?

Děkuju.

A co, mluvám, jestli se moc zvědaví, nebo moc se tam... Už tak by to řekněte.

Ok, řeknu. Už něco.

Teď spadnul, neudalo.

Ne, to dá.

No, váš manžel mě nezná, takže jakoby... Doufám, že ne. Takže můžete být v klidu

a můžete... Vlastně, můžete mi říct cokoliv.

Ok.

Tak když něco přijde... Když něco přijde...

No, mi něco řeknete.

Jako? Nějaké tajemství třeba nebo tak.

A...

A za to, že budu vědět to tajemství, který mi řeknete?

No,

mám jedno, ale... Pověřte, pověřte, řekněte mi nějaký tajemství, no.

Ženský mají tajemství, které nikomu nechtějí říct, ale každý má nutkání

předtím říct to tajemství někomu.

Právě někomu cířímu, od koho nehrozí, že by se to dozvěděl od něj někdo

z jeho známejch.

Takže řeknete mi ho?

Tak já jsem měl nějakou milovci.

Tak já jsem měl nějakou ten... Milovci nebo jak to se říká? Milence?

Ne, ne, milence, jo.

Vy jste měla milence?

No, ale mářo to nevěděl. Že čičil, ne? To nikomu nikdy v životě neříkal.

A vy jste se tady přiznala?

To je dostomilý, to je hezký.

Ale teďka nemáte. Teďka nemáte, vidíte?

Tak, za to, že jste mi řekla toto jemství, a já ho teďko vím, a já to

neřeknu, tak vám můžu pohlednit kolínku.

Co vy na to?

A nebo mi naoplátku, když vám nemůžu pohlednit to kolínko, tak mi řekněte

nějaký tajemství.

Aha, tak já nevím, co mi projít.

Ale pozor, až těch tajemství bude hodně, tak budu

chtít nějakou velkou věc od vás. Ne, já si mám legeraci, tak bych to nechtěl

nikdy.

To bylo jako spontánní, já v tom mluvám.

A tak dobrý, fasku jsem nedostal.

Takže my, kdybychom něco měli udělat, tak něco spontánního.

Mně se neuvěřitelně líbí ty atem...

Nepamatuji si, když jsem vezel naposledy takhle krásnou ženu. Jo, opravdu,

děkuji.

A vám se to chutí vás vydírat.

Aha.

Na oplátku.

Za nějaký milostný dobrodružství nebo něco takovýho.

Ne.

Ale to je dobrý.

Ukažte se.

Co? Je červená nebo ne? Z toho vína? No trošku, nevím, nevím.

Říkáte takové věci.

Já bych si představoval, že byste mohla zažít, nebo že bysme měli zažít něco

spontánního.

Vážně, kdyby jednou prostě něco probíhlo,

tak kvůli mně i kvůli vám, že by, nevím, šel byste si tím jakoby nějak.

Říkala jste, že na to myslíte nějak, tak občas teda, nebo že jste na to myslela?

No, ale jedno myslíte a druhé jako dele.

No, lidi sní a sny si neplní.

To je taky pravda, že jo?

No.

Tak já nevím. To je jako... A, takže...

Dobře, tak jste tam jak? Umíte se povat spontánně, když na to přijde?

Někdo se nic... Někdo se třeba... Uděláme nějakou bláznivou věc a nikdo se

nikdy nedozví.

No, jestli se nikomu to neřeknete a nenajdete mamu

nic novou... Nebudu ho hledat.

By zabil mě i vás.

Tak, konečně na chvilku pryč z tý zásvět.

A jak se jmenujete?

Ani. Ani?

Ahoj. Ahoj. Martin.

Martin. Ahoj.

se tady odnošit k tomu.

Kamerema. Přestane.

Přepadte.

Vidíš? Vidíš? Vidíš?

To je všechno.

Můžu tak?

Nebo můžeš venka. Tady?

Můžeme si dát jen do chvíli?

Děkujeme.

Půl prdelku tam.

Děkuji.

Konec.

Děkuji.

Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.

Pojď home.

Počkej, zůstaň tady.

Počkej, já ti půjču uchy.

Ano.

Ale to je v pohodě. Jo.

Děvuška. No, ano.

No.

Tohle ti běhá let, děvoňka.

České týry.

České týry?

No,

šikovná.

Čladovská, ale čistá.

Tak.

Hlavně se tě chci ujistit, aby se znebála někdo, že se to nikdy nedozví,

to mezi námi.

Nikdo se to nikdy nedozví, nikomu to nikdy říkat nebudu. Aby se měla stracha,

nebyla v nějaký panice, jo? No, doufám. Je taky. Aby si to pamatovala jako...

jako příjemný, spontánní zážitek.

A ne, aby si to nepamatovala jako něco, z čeho můžeš mít někdy nějaký průšvih v

budoucnu. Tak to zapomeňme.

Pane, myslím, že někdo někdy něco... Dobře, dobře.

Řekneš to na mě manželově, jo? Já

jako

žádný důvod řeknu.

Což je?

No jako... Ne.

Nechci. Nejdu, nejdu ani uvnitř. No tady máme tak, že... No je, ale já tě tady

nenechám vystoupit, když už prostě... Tak nechaj mi tady, když sem pojedu sama

na tramvaj, tak to by bylo lepší.

Ne, ne, já tě tady nemůžu nechat. Ne, ne, ne, protože jako... Proč, ty máš

strach? Já mám nějaký špatný, špatný člověk.

Co máš?

Ne, ne, prosím tě, zůstávaj si někdy, já tady mám dostat.

Tak to třeba tady.

Já tě tady nemůžu nechat, přeci. Ne, prosím tě.

Chci, chci jít sama.

Teďko chceš zastavit tady, jo? Jo, jo, chci.

Tak počkej, já tě stavu až tamhle, ale tamto, až bude zastav.

Jako, klidně se, nemusíš se.

Jako mám pocit, že to robím špatně, udělám nic, co mi špatnou a to jako není

dobré.

A tak si věci takhle dějou.

Máni, tady máš někdy zastavit, jo? Jo, jo, taky, taky.

Tady je autobus, tak třeba bude až tam. Jo, to, to nebude autobus, tramvaj, tak

na, děkuji, že tato, záležitosti, tak ahoj.

Tak ahoj.

Wow, tam má strach, ty vole.

Hm? Mám ji tady nechat?

Dobrá no.