Original subtitles

Máš úkoly?

Jo.

A co ve škole?

Dobrý. Jak dobrý?

To bylo ve škole.

Dobrý?

Ano, jo.

No ti úkoly ukáž.

Ukaž to sem, ukaž to sem!

Co to máš?

Ne, to nemám.

No kde je děčko?

Ve škole?

Já ho kdybych chtěla vidět, tak jsem jí vzala.

Co je v smíchu, jo? Pojď sem.

Předchoď do hrany.

Holky, chceš mít dětka dětko, jo?

A ty mě hlavky nutáš do školy?

A dostala k pětku.

A je to hrozně k smíchu.

Že seš blbá.

No jo, tak učitelka mi na to přišla, no. Jo, učitelka ti na to přišla a já bym

ti na to přišla taky.

Tak ti to prdám a nežu.

Tak příště dávný pledejko se nabere úkoly.

abys o tom vzdělala a prostě dělala své popísemky a na diktáty a na všechno, co

se tam děje, ale ne abys nosila takovýhle vůdci,

ukázat holkám.

Jasný? Ano.

No moc.

Myslíš, že to jasný? Není.

Tak to asi budu mu tak stydat.

Aby si to pamatovala.

Například její tou nohou tam.

Teď musím potrestat. Sedni si.

Tak, dělej.

Susku, Radicko.

Námal utrouhelník.

Soho.

Narysu utrouhelník.

Námal utrouhelník.

Soho.

Narysu utrouhelník.

I tebe.

Poté.

Neumíš to překlonit!

Neumíš mělisovat tohle, neumíš tohoto?

Umím.

To vidím.

Už nám to zdělalo.

Ale já jsem nezvykla vklást obdelník!

Můžu ti řeknout?

Trouhelník tam neobdelník. Jak to jsi opravdu řekla?

Trouhelník.

Áááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá

Já tě z... Au!

Au!

To je trojuhelník, ten namaluješ.

Ne, že s ním budeš malovat. Že ho obkreslíš.

Ty si po mě nic nesmíš říct úplně. To mi dávali referenci, že máš samé jedničky,

dvojky. A to bych chtěla vidět teda.

Co tím je to malinkou, žeho?

No tak s Míchou, že se štetí dít.

A ještě neumíš nakreslit ani obdelník, jo?

No to je k Míchu.

No. To je k Míchu.

Ne. No to poukorkuji tobě, ty debilé.

Aby vzadě ten projelník nebo pradinko vzdržela.

A neuzdělo to.

Ještě máme udělat kružnici.

Tak tohle na to vděravá.

Když nemáš určitě kružícko, že jo?

Namaluji úhel alfa.

Kde je úhel alfa? Co myslíš?

Kde?

No tak jeho nemaluji.

Jak namalovat? Napsat ne?

Ne, já chtěla, abys jeho tam namalovala. Kde je ten úhel?

Kde je pravý úhel alfa?

Učím ho základní školy v šestý třídě možná, no ve čtvrtý možná.

Hned nastup.

Hned nastup.

Tady hned nastup. To je tak.

Nastup si.

Pořádně se přeskloň. To už doslova ani nebudu si vedat.

Ty tě budu hlátit furt?

Ty si vůbec nic nepamatuješ.

Aaaaaaauuuu. Ty si vůbec nic nepamatuješ.

Aaaaaaauuuu.

Já ti nejde tisky námět, já ti nejde tisky námět, já ti nejde tisky námět, já

nejde tisky námět, já ti nejde tisky námět, já ti nejde tisky námět, já ti

tisky námět, já ti nejde tisky námět, já ti nejde tisky námět, já ti nejde tisky

námět, já ti nejde tisky námět, já ti nejde tisky

Tam.

Opřesli, že ho já sním.

Já

třeba

dostat jí třídek.

Tvoji rodiče mi dávali referenci, že máš samé jedničky, dvojky.

A to bych chtěla vidět teda.

Předtím mě to malinko užehlo.

No tak s Míchou, že seš teď ty dít.

A ještě neumíš zaklosit ani obdelník, jo?

No to je k Míchu.

To je k Míchu.

Druhou.

Aby podle mě ten prodelník nebo pravítko moc prdelal.

A neudělal to.

Budeme mu udělat struhnici.

Je tohle to vědavá.

Když nemáš určitě kružítko, že jo?

Tady je úhel alfa.

Úhel beta.

Tady je delta.

A tady je co?

Naválně tam gamu.

Gamu a deltu.

Ne G, Gama.

To není G.

Gama je Gama.

A teď se nám stává tam G.

No,

pět je červená.

No,

pěkně červená.

Ještě je to málo, víš?

Tak. Svědni za ten stůl a už to utedy pořádně. Naposled.

To jsem myslela. To bylo dobrý teď.

To se mně líbilo.

Děkuji.

Alfa, beta, gama, delta s čarou.

No co tady to?

Co, ty jsi tam udělala nějakou čárku? To já nevím, co tady to.

Říkám ti, udělej alfa, beta, gama, delta s čarou.

Můžu to udělat tady na to?

Tady na to to můžu.

Děče, ještě něco k smíchu?

Ne, krásný strom, nevím, jak to znám.

Kružnici! Máš udělat.

A jak?

Jo, ale potřebuju.

Ještě na to shledu, mám nějaký účinník, že jsi úplně blbá.

Úplně!

A ten? Toho, kdo ve společka mě řekl, že mi doneslo nový písničky.

Ale já ti dělám písničky! Já ti dělám písničky!

Vy jste super, dělal?

Takhle ti dělám písničky.

Já vedu, nejdi.

Nové písničky.

A ten krutý.

Už tam máš nějakého jiného, jo?

Ne.

Ne?

Nemáš? Ne.

Opět jo, já ještě ne.

A chtěla bys?

Jo, chtěla bys?

Ne, já jsem měla znamenat, ale už nechala.

A co pak s tebou dělal?

Nic. Nic.

Nic.

Co fakt jste děláte si ty známosti? Jenom pustinku.

Pustinku, jo. Nežahla jsi na kozy.

Co? A neukazovala tu piču.

Co? Tak trochu a moc ne.

Tak ti ji ukáž.

Tak jsi na té stůle.

Ukaž jí.

Jakou jí máš, no?

Pane.

Hraj si smysl, ta maška.

Tak se mi naučíš.

Dělej, já si smyslím.

Vždycky si návštěvím prsty.

No dělej.

Takra.

Není to nic, jo?

No...

Proč

ne?

Teď mi naprátka ráno.

No a hned ty.

Mě traje, ty vidím, co červení.

Tak.

Máš nějakou noc červenou, paní?

Jako tměj.

Pojď mi na plavku.

Náhle si.

Ze strany. Ty vidím, co červený máš.

No, květným červeným domáčkám, každý se tě nějak natáčí.

Květný máš pěknou červenou, pane.

No.

Tak, mřelej, jsem ta sama.

Tak... No jo...

No jo... Tohle ti jde líp, jak matematika, že jo?

Panečku, to z tebe asi vyrostl nějaká kurva, ne?

Co říkáš?

No... No dělej, nežmrdlej si to!

Pane, pro zhraničního můžu namalovat.

Až ten dusil mít umíš.

To je trochu tmutný teda. Au.

No.

Rychle, rychle.

Au.

Tak stačí. Vy jste se na mě

zaprdel.

Dvojí velikou.

No hoď si to dál s tím koležečkou.

No, dáníčku.

No,

chodí, chodí, chodí.

Rychlejš, rychlejš.

Jo.

Jo panečku, jdi do dvou.

Do obou dír, no jo.

Nauvovoj, pane.

To máš červenou.

Už úplně hoří.

No jo.

Ano, mám si ji hezky hláň.

Rychlejš, rychlejš.

Už úplně hoří.

No jo.

No až takhle je dál, já to neřekla dost.

Já to hezky podívám.

No jo, je to krátký, viď?

To máš tady jenom, víš?

Už úplně hoří.

No jo.

Tak. No smrdlej dál, já to řeknu.

Chceme to taky podívat.

... ... ... ... ...

No jo, Pane, co děláte?

No panická, já vím, ale ty máš malinkou koučičku.

To je

dobrý,

ne? Ano.

Děkujeme.

Hlau. To třicetkrát.

Vezmět tu okurek.

A hezky si tam šoupej.

No.

Já vzpomínám to můj blédlo.

Au.

Zatřetí útrhé.

To je

větší.

Můžeme?

Tak dále.

Už to máš tady hodit.

Už to paní hodí.

No jo.

Děkujeme.

Klavěku.

Děkujeme.

Děkujeme.

Já jsem ale neřekla jenom na rovnou.

Já jsem řekla jenom na rovnou.

Já jsem si to dělal pozádně.

No pane, zapálí.

Což to šroube mi vole.

A teď ti to půjde jak víno, jasný?

Jasný? Ano.

Tak, vidíš, že to umíš, když chceš.

Vidíš, že seš horná holčička, viď?

Ano. Tak.

Kreslí hovoznač.

Pro ty vrcholů se.

No.

Tak. Dobrý čas.

Za to máš tady jedničku.

Děkujeme.

No pane, tak dát polovou kůrkou.

Já jsem ale neřekla, že to mám narovnat.

Já jsem řekla jenom dva.

O, teď to spadne pořádně.

No pane, zapálí.

Teď to šroubem, vole.

Můžeme tu píču nasvatit se?

Bolí, jo?

Když si sedáš? Ano.

No, takhle tady děláš.

Taky máš pokladu. No jo.

Lehni.

Au!

Bolí, jo?

Ano. To je dobře.

Aspoň víš, že máš se učit pořádně.

A ne ukatovat spíčů kluků na škole.

K?

Ano.

Jaký ano?

Jak to s tobou mluvíš? Pojďte se na mě.

Jaký ano?

Seš drzá jako o pizza.

Ale to teď neplátká, takže nejde o vlastního.

A druhou stranu.

Pořádně, když se na mě překáží.

Děkuji.

Jo, kdyby to bylo?

Jak ne?

Co, ty tam budeš čůrat?

Budu... Jo, kam?

Pojď sama.

No víš, to jak nám to pěkně jde.

Ještě budeš čůra?

Já teď čekám, že to vyjde, já teď za sebou tečku.

On takhle na hlavu.

Tak, a je to.

Tak.

No i prstíčka.

Tak.

No až by tam párka, tak je to dostanu.

Níž.

Tady uvrátku.

Tak.

Můžete tady pohájit.

Panečku, to je pěkný, víš?

Tak, to je to.

No jo, musím tě volat, víš?

Moc šít, lepší.

Budeš mít krásnou pleť.

Tak,

dejte mi nohy celý.

Tosnička.

Tak, tam kvárka, tak ji budu dostat.

A ve druhé nákoně.

Tak.

Jo, děkujeme za to.

Tak, dal ho ti tyhle.

Tak hezky jo, děkujeme

za to.

Jak ne?

Blok. Pravitko.

Pravitko, mám tady tušku.

Sedno.

A teď ti to půjde jak víno, jasný?

Jasný? Ano.

Tak, vidíš, že to umíš, když chceš.

Vidíš, že seš hodná holčička, viď?

Ano. Tak.

Tak, jak jo, bodlač.