Original subtitles

Konec.

Dobrý den.

Dobrý den. Dobrý den.

Dobrý den.

Dobrý den.

Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den.

Dobrý den.

Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den.

Dobrý den. Dobrý den.

Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den.

Dobrý den.

Vy úplně nic nedáte, pane Hancůček?

Ano, tady s tím fídlem nebudu.

Děkuji vám. Vidím, dochází, že dvíře tady živou.

To určitě, před válkou.

Paň Matulová, paň Matulová. Ano.

Co budete zítra vařit? Žveskový knedlíky.

No ne, tak to já přijdu už v jedenáct. Žijte.

Pani Koula?

Á, tady jsi. Tohle to měl píkný od světru.

Dík.

Chci se já teď zajít podívat tamhle za slečnou plošťočkou.

Řekl bych ti v tý po český pošti, ale nevím, jestli ti dojde.

Tak povídej.

Takže nedošel.

Že tady ještě nejsou z toho blevkové.

No ty už odejli.

Fakt? No jasně.

Aha.

Takže tohle jsi asi nepochopil ty, takže to jedna jedna, jo? Aha.

Tak obišenej důchod se evidentně nezajímá.

Obišenej důchod se měl na svetru tohle.

Jaký komous?

Bývalý učitel.

Tak co?

Dobrý?

Nesla jsem mu doporučenej dopis.

Tady. A bylo odemčeno a uvnitř hrálo rádio.

Rudý Apollon?

Ten jsem chtěl docela často.

Jo?

Já si to půjčím.

Ale byl jste v ní ten?

Já mám letrán papír.

Tady někdo bydlí?

Tady? Jo, Tomečková. Ale tam tuhletu chvíli bude asi v práci anebo někde ve

městě.

Co se tak culíte?

Kvůli ní.

Ono se jí tady říká Dolly Buster, víte?

No jako ta pornoherečka, ne?

Ona se něčím takovým živí?

No to jste řekli.

Ale ona má totiž takovou docela dost velký terici.

Srdce, no.

Tak já si ji pak poslychnu.

Víte, já bych chtěl jít právě taky ke kriminálce, pane vrchní komisaři. Ale

bych asi musel na tu policejní akademii, že jo?

Já jsem slyšel, že není lehký se tam dostat.

Není to tak zlý.

Mě vzali hnedka na potřetí. Na odvolání.

Ale můžete mi třeba hnojárnu, to je fakt úplně jedno.

Tak co myslíš?

Není tam nic.

Žádná židla nebo něco, na co by si vylez. A sám se tak vysoko nevytah.

Jestli někdo chtěl, aby to vypadalo jako sebevražda, tak nebyl dost důsledný.

Nebo to nestih.

Podle mě to spíš má vypadat tak, jak to vypadá. Jako vražda.

Je to tak?

Někdo ho nejdřív uškrtil a teprve pak ho vytáhl nahoru.

Ani se moc nenamáhal, aby to vypadalo jako sebevražda.

Proč by si s tím dával tolik práce?

Asi měl důvod, ne?

Tak to je loupežná vražda.

V baráku zůstal spousta cených věcí.

Zloděj by ho netal do takový vešky.

A proč potom tenhle pozánek?

No, tak nemusíš krást. Můžeš třeba jenom něco hledat.

Abyste pak ukradl. Jo.

Ale je fakt, že nemůžeme vylučovat žádnou pravděpodobnou verzi.

No, pravděpodobná verze.

Slyšel jste?

To se učí v prváku.

Pravděpodobná verze.

Chluci, vám to tak sluší, když přemýšlíte.

Hlavně jemu, víš.

Koula má jedinou dceru, Jarmila Bozděchová, ale už se s ní léta nepříká.

Co o ní víme?

Žije tady v Plzni, trestaná nebyla. Pracuje pro firmu na distribuci léků.

se rodice rozvedly, vyrůstala s matkou. Vztahy s otcem už nikdy neslepily.

Sama je rozvedená a má 25 -letího syna.

Podíváme se na ně.

Na mistě činu jsme našli prázdný rám od obrazu, tak 50x50 centáků. Mohlo jít o

loupež, takže to prověřujeme.

Koula taky dostával do Pisy, ovšem prázdný obálky.

Jako odecílatel je uvedenej Rudý Apollon.

Nevíme. A na svetru měl připísnutej tu ten odznak.

To je český odznak SMB, to dostával už u mou spivtí v Nízlove. Jo, to jsou

rádky, Ráčenko.

Víme něco o tom Rudým Apollonovi?

Zatím ne.

Snad nám něco řekne Laborka.

Každopádně s tefilem teda ještě jednou prolezeme děloučky.

No tak mi zastav.

No jo, tak jít, tak jít, jít.

Spojíme se odpod.

Dobrý den.

Dobrý den.

Chci, aby vám to nespadlo.

Jo, děkuji.

Mohl bys vás prosím zeptat tady na ten barák?

To je Weimannův statek.

Z celého Weimanna to tady pronajímá doktoru Mathesovu. Někdo z toho viděl v

televizi, on je takovej...

Mediálně zdatný.

Máte?

Je ten psychiatr? Co vypadá, jak je vy metalovej zpěvák? No.

Drugevy závislí se tady léčejí.

Tak jo.

Tak se mrknem na komunitu.

Máte asi docela nebezpečný povolání, co?

No o tom nesmíme mluvit, ale zůstane to mezi náma.

Strašlivě nebezpečný.

Děkuju. Tak nachle.

Dobrý den.

Můžu dál?

Dobrý den.

Můžu se prosím vás zeptat někoho?

Můžete. Zkuste tamhle ten pánutý cirkulárky.

Díky.

Dobrý.

Dobrý den.

Cháním doktora Mateta, nebo Matete.

Šel do hospody.

Můžu vám nějak pomoct?

No, to asi ne, já potřebuju mluvit s ním osobně.

Hele, nemusíte se stydět. Tady jsme na tom všichni stejně.

Já se nestydím.

Já jsem z Plzně. Z kriminálky.

Určitě?

Víš, že to vím určitě.

Tak přijdu příště, jo?

Tak jo, naschle, naschle.

Jak jste se rozvěděla o smrti svého otce?

Volal mi starosta.

Vy jste jediný dědic?

Tak pokud, vím tak ano, ale na tátově peníze se netřesu.

Stejně to moc neměl jenom ten barák.

Jak dlouho jste se nestýkali?

Pro mě umřel už dávno.

když maminku dohnal ke smrti.

On byl starý bolševik, ona chodila do kostela, on jí to neustále vyčítal a

zakazoval, no a nakonec od nás jeně odešel.

Vašeho otce zřejmě zavradili.

To jde ke hostelu.

Sám měl dost lidí na svědomí.

To víte, no.

Boží mlíny.

Můžeme se zeptat, co jste dělala ten večer?

Zašli jsme s lidmi z práce na bowling.

Začali jsme v 8, byli jsme tam do 12.

To váš syn?

Je to velmi výjimečný kluk, ale

neměl to v životě jednoduchý a...

Druhy jsou dneska všude.

Vašemu otci někdo posílal dopisy.

Teda prázdného bálky.

Podepisal se jako rudý a polovn říká vám to něco?

Ne, neříká.

Zdraví.

Domáška nás.

Můžeme si promluvit o vašem dědečku?

Kde? Samotně.

Tamhle.

Nechci problémy v práci.

Tady se nedá pouzínovat.

Tak chceš jít radši s náma na barák?

S dědou jsme se nestýkali.

Byl mi ukradený, co si udělali s babičkou.

I když jsem se tím netrápil, tak jako máma.

Ani si to nepamatuju.

Máma s tím nemluvila tak prostě. Mě neexistoval.

Mám svý starosti.

Já jsem čistý.

No mě zrovna čistý nepřídeš.

Jo?

Jenom vrátit těch pár let zpátky.

A nahnat ztracenej čas.

Nestrat se u kraveny. No jaký kraveny?

Ještě jsem je lepší syn, žák, sportovec.

Chápete, ne?

Chápu.

Ale kdyby se mě nezeptáte?

A máš nějaký?

Ne.

Vy to vyšetřujete jako vraždu?

Ano. Lož za podle mě ho nikomu nepřekážel.

Stejně v našem věku.

Pro každýho vzduch.

Kdyby nikomu nepřekážel, tak je ještě teď naživo, ne?

Takže měl nějaký nepřátelé?

No, všichni se pamatujeme, jak se nesnáčil s Hanzlíčkem.

Říkalo se, že měl na svědomí jeho oce.

Hanzlíček je někdo místní?

Bejvalej starosta.

Trochu zahud plečuji.

On byl koula starej molčený. On se si to zvláděl jako učitel, ale v 50.

letech byl bachař.

Pro mě tady policajti kryly nějaký vraždy, který měl na konci války tady

zpáchat. Na to byste se měl určitě zeptat starýho Weimara.

Starý Weiman je kdo?

Majitel zámku původní.

A myslíte, že ona by mohla mít nějaký motiv?

Kapitán Knapp, kriminál Karolíje.

Hanzlíček, hej.

Ach, pojďte.

Dostejte se.

Děkuju. Já se mu vezmu čaj.

Jo.

Dáte si.

Rád, děkuju.

Vy jste tady býval starosta, že jo?

No to bylo v 89.

hned po revoluci.

Mě tedy udělali starostou.

To byla vážená rodina.

Ale...

Pojďte na mě z vrtlu.

Jak se na mě domluvili, sundali mě.

Myslím, že připadám nějakým nepatřicným.

Tomu moc nerozumím. Já prostě nahlas říkám, co si ostatní jenom myslej.

Já tady pan Koula, tady v Hradčevsku, to byla největší slině ve vesnici vždycky,

celý život.

Co jste dělal ten inkriminovaný večer, kdy pan Koula umřel?

Co bych dělal?

Kdy jsem byl, psal jsem.

Jestli chcete, pět dnešně nalejte, mě to nevadí.

Jak to myslíte?

No tak ta farka vám stojí támhle, ne?

To je profesionální podpřecha, nebo je to tak, že máte na mě?

Obojím.

Já si dám, až odejdete.

V hospodě mi říkali, že jste Koulovi vyhrožoval.

Tak párkrát mě nechal, tak mu seřval, ale nic mohl. To byla nadmaní hospoda.

Je pravda, že má na svědomí vašeho otce?

No.

Měřá to byla práce zámeckýho statku. Ta největší roubenka na levesi. Jak jsou

tam teďko ty toxíci.

Ta odvykačka.

A v 45.

udělali starostou. A táta podal trestní oznámení na dvě velký syně z vesnice.

Kolaboranti. A to byly pána Lékova a Skalitka.

Jenom, když se to nějak táhlo, přišel únor, pánové mezi tím vstoupili do

a k policii.

No a tátu po únoru zavřeli.

Dostal do životí.

A co se nestalo, ve vězení dělali bachaře pánové kouhla a skryt.

Prvejte, ale kouhla byl přece učitel, nebyť ho dělal ředitel toho učňáku.

No to dělal až pak.

Oni ho vyrazili od policie někdy v šestapadesátém, protože Sám porušoval ty

jejich pravidla.

Ale tam tehdy, v tom vězení, tatátovi dali pěkně sežrat salisty, grázlové,

kozlové zahradníkama.

Měli takový řečení, buď nás budeš poslouchat, anebo tě zaživa, stáhneme z

Tatáto postelil jedna v šedesátém, rok na to umřel, bylo mu to v roce padesát.

A teďko, pětadvacet let po revoluci, už jsou zase všude takovýhle pánové,

koulové a skalický. Jsou na úřadech, na soudech, skoro ve všech partajích.

U policajně taky ne.

Ne. A u nás to není o ně zhorší, než někde jinde.

Co Viktor má něco novýho?

Hele, v kromě říži vysí originál od Tiziana Marciasa Apollon.

Mimochodem zřejmě nejdražší obraz v českých sbírkách.

Podle všeho existovala i skica k tomu obrazu, namalovaná přímo Tizianem. Ta se

měla ztratit při vyrabování Weimanova zámku v 45.

A Viktor našel u kouly v nějaký skrýši noviny z roku 68.

kde o tom ukradeným obrazem mluví ten potomek Weimannu.

Sebevraždu jsme vyloučili hned na začátku.

Hloupežnou vraždu zatím ještě vyloučit nemůžeme, obzvláště slyšel od toho

Titiana. Pořád ještě hledáme i další motivy a snažíme se definovat pachatele.

Motivuje snad dost, ne?

Třeba jeho dcera měla motiv.

Otce nenáviděla, vinila ho ze smrti matky, ale má alibi.

Vnukův motiv nic moc.

No a ten za tvé alibi nemá.

Doběřuješ ještě tu koulovou minulost?

Já nevím, ale... Protože mi se to zdá celý nějaký krkolomí.

Neboj, budu to mít. Včetně jeho slohu ze základky.

Já si ještě pořádně proklepnu tu feťáckou komunitu.

A bude podezřených týpku dost.

A když si vypovídám tady pana doktora Matysa. Mně se ten chlap nelíbí. Má

problémy s penězma.

Prejdluží, kam se podívá.

Proč si myslíte, že se zdejchl na venkov?

Že by jako známej psychiatr vokrádal a vraždil dědečky, jo? Je.

Já už teda něco vyšťoural a vypadá to docela zajímavě.

Slyšeli jste někdy o případu Weimann?

Dva chlapi, udeně Koula a nějakej Skalický, si těsně po osvobození vzali

hlavy, že si to vyříděj s Němcema. Nějakej opožený hrdinství.

Řekl bych, že něco daleko horšího.

Protože byli místní...

Vybrali si tamnější honoraci, majmanovi. To byli sice Němci, ale byli to český

vlastenři.

Trhli k nim na zámek, který vyrabovali a celou rodinu.

Kromě toho syná postříleli.

Samozvaný partizán.

Takhle se tenkrát spousta lidí snažila zahladit svoje škraloupy z protektorátu.

Proč se nezotkli?

Prosím tě, po osvobození se tohle vůbec neřešilo.

Ale spáchali teď snýt jen?

Prosím tě, jo, ale ten krán byla dost protiněmetká nálada.

Dobře, ale kdyby se potvrdilo, že Koula byl jeden z vrahů, tak baronův syn motiv

měl?

Dobrý den.

Kapitán Pumaškara.

Herbert Weimann.

Už jsem vás čekal.

Opravdu? Ano.

Od té chvíle, co se ten člověk oběsil, tak jsem věděl, že od vás někdo přijde.

Proč?

Protože nikdo není podetřelejší než jsem já.

Aha.

Můžem to říct. Děkuju.

Praprarodiče koupili tenhle dům ještě za Marie Terezie.

Po revoluci mi ho vrátili.

Tušíte, co to znamená?

Očištění jména vašeho otce a vaší rodiny.

Bravo.

Správně. Hned se pozná detektiv.

Vrátili mi spoustu majetku.

Dokonce i náš rodinný zámeček.

Ale udržovat ho, to si nemůžeme dovolit. Nechci.

Tam zavraždili vaše rodiče?

Můžu vám ještě něco nabídnout, než mě začnete vyslíchat?

Tohle není výslech, pane Weimane.

To je rozhovor.

Proč jste se zajímal o Koulovu minulost?

Z záznamu jsem zjistil, že jste pátral v archivech STB.

Léta chci usvědčit vrahy mého otce.

Dostal jsem se k spisům z poválečných let.

Přeznamů konfidentů gestapa.

Jedním z podesřelých byl tenkrát nějaký skalistý.

Říkal jsem, že byl koulovým hníjícím hustajnkem.

A zemřel.

Na pozdním roku 1968.

Můžu přitopit?

Promiňte, žil jsem 17 let v Americe.

Pane Weimane, víte, že nejste jedinej, kdo má motiv?

Nevím, ale tuším.

Jdeme na výslech, ne na poslech, jasný?

Dobrý den, paní Tomečková.

Kapitán Karas.

Já jsem telefonoval.

To je kolega.

Můžeme dál? Tak pět ráno.

Děkujem.

Můžu se zeptat, co se vám stalo?

Jsem měla plastiku.

Nos.

Jste tu vodu nebo něco?

Ne, díky.

Paní Tomečková, slyšela jste v noci něco?

Neplák, pane komisari, já jsem nic neslyšela. Spím jako dřevo, strany spím.

A ve vesnici se taky s níkem nebavím a o nikoho se nestaram. To je škoda, ne?

Teď se tady všichni pomlouvají.

Nejprve přímo šmírujou.

To hlavně.

Co pojď, běte na našeho mrdokotvu.

Zde na to šmírování dokonce pořídil. To je vehetl.

Víte, co to je, dron?

Bezpilotní letoun.

Vypadá to jako helikoptera.

Má to kameru a mě realistní natáčí.

To je takzvě trestný, ne?

Jenom mě jítel tady kolem tak dlouho, až mu ten drog padl na římsu. A blbá jsem

to tomu honíbrkovi vrátila.

No to jste fakt hodná.

Velkorysa.

Já jsem hodná ženská.

Ty upadáte hodný.

Jo, jo.

Říkaj to o mně.

Jste svobodný?

No divotně.

Podívej se.

Pěkná hračka.

Má pozabudovanou kameru v hádé rozlišení.

Je úplně novej.

Víte, proč jsem se ho pořídil?

Než mu úplně dodou baterie.

Nasakra. Co jsi to rozbil, pane?

Máte nějaký obrázky?

Třeba z posledních dnů.

Tady paní Tomečková je nejbližší soused zavražděního pana Kouly.

Udělal jste fanu z Většinina?

Jo? Jo. Tak to uděláme stejně. My si ty vaše obrázky půjčíme.

Až se to opravíte teda.

To je všechno teda, jo? Ne, mám toho víc.

Edo? Přijem.

Pojď sem.

No.

Potřebujeme, abych prohlídl nějakej obrazový materiál.

Kolik toho je?

Asi sedm hodinů.

Tak jsem to teď procházela, tam se to teda slušně sešlo v těch loučkách.

Ztrbáci, feťáci, nějaký slechtici, prostitutka, šmírák. Díden.

Díden.

Tebe si něco pláma goru, ne?

Ty ho znáš nějak osobně, toho Matase?

Nějakou dobu nás učil na filozofický fakultě.

Já jsem k němu chodila na přednášky.

Už jsme se znali.

On to je mládí, slídnul mi v Stanislavu Grofově, takže pak experimentoval.

Ale jde k holotropním dýcháním.

A nakonec do toho spadnul.

Do čeho?

Do drog.

Pak, když se z toho dostal, tak zpracoval ve věznicích s těžkými

tuším posledních pět let dva. Od vykačky, terapie.

V odborných kruzích je spíš považovaný za takovýho televizního psychologa pro

masy.

Ale jinak je to moc zajímavý člověk.

On je to zkoušel, když tě učil?

Zkoušel.

Měla jsem za dvě.

Myslíš, že by mohl zabít?

Každý je schopnej zabít.

Každý ne, ale no.

Každý.

Můžu dál.

Dobrý den.

Dobrý den.

Mohl bysme si spolu promluvit na chvilku o samotě? Jo, samozřejmě. Přátelé,

prosím vás, můžete nás nechat o samotě? Děkuju.

Dáte si čaj?

Dobře.

Můžu se vás zeptat na váš vztah s panem Koulou?

Koula, jo.

Podívejte se.

Vztah naší komunity.

Určitou bláznivým dědkovi.

Dospěl do stádia, kde se vlastně všichni tady kolem bavili.

Bavili. Vlastně vzhledem okolnostem jeho konce bych ten slovo vzal zpátky.

Co se mu na vás nelíbilo?

Všechno to vlastně začalo v době, když jsem si pronájal statek.

Koula začal v hospodě vykřikovat, že žiju z milodaru sudeťáků.

A žijete?

Koula byl starý bolševik, to je diagnoza. On měl nějaký problém s Němcem

války.

Pokračujte.

Potom se statek představoval a v té době vlastně byl od něj klid, ale v okamžiku

Když se sem nastěhovali první klienti, tak s tím začala novo.

Tak on žije relativně daleko od vás, ne?

To sice jo, ale když jsme šli do vsy, tak jsme museli kolem jeho baráku.

To se mu nelíbilo.

No, normálnímu člověku by to nevadilo, ale jemu ano.

Podívejte se, my nejsme žádná rozvedná parta, která se tady žije na rekreaci.

Máme pevnej řádení režim, klienti se snaží žít tak, aby jim nescházely drogy.

No tak s čím měl problém teda?

Podle mě neměl rád mladý lidi.

A koho měl rád?

Určitě nikoho.

Snad jedině vnuka.

Ten byl u nás v komunitě taky, ale museli jsme ho vyhodit.

Já mám ještě jednu takovou věc.

Teď tady máte nějakýho malíře. A Petr Mazanec, no vystudovaný malíř, ano.

On tady maluje nějaký takový oběšence.

Chcete je vidět?

No rád bych, děkuju.

Tak co

máte?

Proč to maluje zrovna takhle?

Proč?

To byste se měli zeptat jeho. Tam, když jsme na akademii, to neskoumáme.

Prostě malo je oběšený o koulu.

To je oběšenej koula?

No jistě. Jste nepoznal?

Aha.

No tak to je ten pan Mazanec tak trochu vizionář, ne?

No, on je spíš cvok.

Jestli bych s tím panem Mazancem potřeboval mluvit.

To bude problém, protože Petr tady dneska není.

Nejsme v kriminále.

No tak já přijdu, až tady bude.

Dobře.

Můžu si to půjčit?

Určitě.

Co tady děláte?

Jste nám roztrhl naší plombu?

Ne.

Pojďte sem.

Co jako?

Pojďte sem!

Co tady děláte?

Maloval ty obrázky.

To jste vy?

Vy jste Petr Mazanec?

Teď mi váš terapeut říkal, že tady nejste.

Vy jste mi odvíral, ne?

Já to nebyl.

Pane Mazané, spole jste ven.

Ne.

Leste ven.

Ne.

Přestaňte blbnout a vylezte.

Tak jo.

Počkejte, počkejte.

Asi vás vezmu sebou, pijte.

Já jsem tady nebyl.

No, teď jste tady byl.

Já jsem se byl podívat, jak to... Co? Jak to tady vypadá.

Když jsem ho maloval, tak tady to není.

Co tady není?

Já jsem ho maloval jinde, to bylo jenom takový... Tak jsem se byl přesvědčit,

ale to takhle není. Takhle, vy jste se byl přesvědčit.

Tak pojďte.

Budete nám to vyprávět.

No, možná jo.

Charkojte. To nám řeknete, že jste plešu?

Tak to opravdu nebylo.

Myslím, že pása.

Ale musíte jít.

My tady na náhody nevěříme.

Jak jsi to mohl dopředu vědět?

Jsem to viděl, viděl jsem to, jak tam vysí.

Někdy vidím věci, které se teprve potom stanou.

Pan primář říkal, že to asi způsobily drogy.

Že mi něco jako stvične v mozku.

A já pak vidím budoucnost, ale ona není.

Vy jste si na toho koulu nějak zasedli, ne?

My jsme se s ním snažili vycházet v dobrým.

Byť to byl starý člověk.

Ale ve vší úctě ke stáří a ve vší slušnosti. Ona to byla pěkná svině.

Furt nás chtěl jenom urážet a udával nás.

Napadlo tě, že jsi mohl někoho inspirovat k vraždě?

Jsem z něčeho podezřelý?

Ani ve snu by mě nenapadlo, že se k tomu ještě někdy vrátím.

Ve skutečnosti se jmenoval Skalický.

Rudej Apollon byla jenom jeho přezdívka.

Uzavřelo se to jako sebevražda, i když ten metál, ta hvězda na saku byla dost

zvláštní. No ale to víš, byla to bouřlivá doba, řešily se rehabilitace a

Skalický byl pěkná kreatura.

No ale přímo v tom 68.

se na nic nepřišlo.

No ne, tam žádný tlaky z hora nebyly. To se zamětlo až pozdějiš.

No a my jsme to otevřeli v 89., kdy to ještě nebylo promlčený.

No ale nakonec to šlo stejně k ledu.

No jo, no tak, kdo by se hned po revoluci zajímal o nějakýho mrtvýho

státní bezpečnosti?

Podle mě se Koula v 68.

dozvěděl z těchto novin, jakou cenu má kradenej Titian.

A když se s ním Skalický nechtěl dělit, tak ho zabil.

On to ten mazanet asi fakt maloval náhodou.

Můžeme ho jako pachatele vyročit?

Asi jo.

Takže k historii toho Kouly. Co jsou dohady a co fakta.

Ten Koula byl vážně docela zajímavý chlápek, aspoň podle materiálů. Narodil

na Kladně v dělnické rodině ročník 26.

Za války se začal učit tiskařem u Lindmana v Sušici.

V 45.

vstoupil do KSČ a jeho ručitelem byl náš známej poručík

Skalický z SNB.

Rudej Apollon. Já.

Po 8 .40.

Skalický přetáhl koulu k bezpečnosti.

Mimochodem se o něm říkalo, že byl za války konfident gestapano. To bude

pravda.

Začátkem 50.

let dělali Skalický a koula Bachaře. Ale víc nevím.

Archivy jsou většinou zkartovaný.

Víceméně to vypadá jako výpověď toho Hanzlička.

A proč tam teda koula vlastně skončila?

Nezdravotních důvodů. Vzali mu ledvinu a stal se z něj hypochondr. Tlak si měřil

dvakrát denně a když šel večer do hospody, tak klidně i třikrát dávkoval

podle toho chlast.

Rok ležel po různých nemocnicích a když se z toho dostal, tak mu nabídli místo

ředitele tiskarskýho učiliště. Slušná kariéra.

No, tehdy se tomu říkalo dialektika. Ale všechna čest při práci vystudovali,

když asi kdo ví jak.

Jako ročník 26 odešel v 89.

do penze.

No, to mělo docela kliku.

Naopak, kdyby byl mladší, tak se mohl stát třeba ředitelem banky. Byl aspoň

pojišťovný. Nebo by se oběsil jako Skalický, teda pokud se oběsil sám.

Hanzíček vypověděl, že Koula se Skalickým v tom kriminále mučili jeho

Ale na pachatele mi to teda nepřepadá.

Spíš přijde zajímavější, že o nějakých 30 let později v tom samém kriminále

dělal psychiatra ten matek.

Takže jsme úplně klidně mohli dostat k informacím o tom případu.

Potažmo po tom obrazu.

Tak tady došlo k tomu masakru.

Mazáku je teď, jak složit se kultury národního obrození.

Nazvali to od Dobrovského k Masarykovi.

Chcete se podívat?

No jestli to není nutný, mě spíš zajímá, co říkáte vej, než to, co je ve

vitinkách.

Co třeba váš otec?

Pamětníci tvrdí, že táta mluvil skvělou češtinu.

Za války podporoval odboj a jen tak tak unikl vězení.

Satisfakce se nedočká.

Až teď.

No a sednem si.

Jo. A jak jste na tu vraždu dívali v 45.

místní?

To je velmi složitá věc.

V podstatě to nejcennější byla Tyciánova skyca.

Pane Weimannem, my jsme ten obraz dneska našli.

Přišlo anonimní udání.

Našel se v osobních věcech pana doktora Matese.

Toho psychologa?

Zespodale. Tatku, myslíme si, že se pan doktor ještě jako vědeňský psycholog

dostal nějak k informaci, že toho Tyciánova koukla. A přiznal se?

No to ne.

Zatím ne.

Takže vy netušíte, jak jsem k vám ten obraz mohl dostat?

Ne.

No a jak si to vysvětlujete teda?

Nevím. Jakou pomstu?

Nikdo to na mě chce hodit.

Proč jste milhal s tím vaším malýrem, s tím mazancem? To je běžná praxe.

Ty klienti se snaží změnit svůj život a my se snažíme jen po dobu léčby zajistit

klid a pocit bezpečí.

Neudáváme je policii.

Identifikovali jsme mobil, ze kterého přišlo to udání.

Ta SMSka přišla z mobilu starýho Kouly.

V tu chvíli byl telefon v areálu Velkoskladu na Rudni.

Takže...

Jedat si trochu na běh, když jsi začal mluvit o tvýho milostního života, co?

Ten soudruh učitel asi nebyl na větvě z toho, že se jeho vnouček nás bývalou

slabkou, jak víme z amatérských záběrů z dronu.

Nejdřív domluval tobě a pak se rozhodl, že domluví i jí. A budeš mě poslouchat.

Nebudeš mi dělat postudu po vesnici.

On jen mluvil. Prostě jste řekl, ale jakože to, tu tvoji Jiřinu.

Ty jsi do momentu, když dobře věděl, jak se tvůj děda vypořádal s tvojím

kamarádem Skaličkým a rozhodl, co si ho napodobíš.

Navlík to jako loupežnou vraždu.

Pak si dědovi sebral telefon a v něj si udal svýho bývalýho terapeuta mateře, že

dětka zabil on a toho ukradenýho teď se já nasebral.

Ještě předtím si mu ho podstačil do jeho věcí.

Děda byl svině.

To ani spíš, jo?

Každopádně to nic nemění na tom, že ty teď budeš obdelovalý z jeho vraždy.

Z Kalickýho zavraždil můj otec.

Tím jsem si jistá.

Kvůli tomu obrazu.

No a nic se mu nestalo.

Jako vždycky.

Uzavřelo se to jako sebevražda.

Nejhorší pro mě bylo, když jsi k němu našel cestu můj syn.

Nevěřil mi, jaký jeho dědeček ve skutečnosti je.

Chtěl se přesvědčit sám.

A taky se přesvědčil.

A ten rudý Apollon?

Máte nějakou teorii, kdo mohl ty prázdný obálky vaši moci posílat?

Někdo z jeho bývalých věznů.

Takže případ je uzavřen.

Jo, jo.

Určitě toho, že už taky víme, že tenkrát se od Skalickýho postaral jeho kamarád

Koula.

Asi bych se máme měl omluvit za to podezírání, ale opravdě řečeno

motiv k vraždě jste měl fakticky vy.

Jenom znádlivě.

Jak říkala maminka, lidem nenarostla sudidla, tak nemohou soudit.

No, lidi ne.

A jestli máte na mysli boží mlíny, těm se někdy dá trochu pomoct, ne?

Nezobte se, že jsme vám toho Titiana vrátili tak pozdě. To nic.

Jak víte, nějaký čas jsem se bez něj obešel.

Pomalu v revolverce ztrácí víra a od důvěrů přechází teště.

V sešlosti věkem nejlépe se vzmírá, líp ještě v sešlosti svých mladých let.

Neznáma věčnost za člověkem leží a marná svědomost je školastek.

před pohledem jí úzkostlivě střeší nízký a ústěnický intelekt.