Original subtitles

-Toho se nám pověsit nepovede. -Nevidím v tom tu motivaci, co vy.

-Boli ste niekedy vo Valdiciach?

-Tam přeci nemůžete poslat 16letýho kluka.

-V autobuse na Stochov jezdí jedna holka. Jmenuje se Hanka.

Kdyby to bejvalo dopadlo, věnoval bych se jenom jí.

Už jsem jí nechtěl dát šanci. -Je ti jasný, že za to, cos provedl,

musíš dostat nějakej trest? -To mi bylo jasný už předtím.

-Pokud se jim nepodaří správně určit diagnózu, nemůžou ho vyléčit.

-CHLAPEC: Jirko, ukaž ho, nebo nám ji neukáže.

A teď ty, dělej, ukaž!

-To neplatí. -Nic jsme neviděli.

Hej, počkej!

Magdo, počkej.

STRAKA: Krásnej den. Úplně mám chuť jít někam na procházku.

-Teď už se nebudeš moct courat, kde se ti zachce.

Ale je tady pěkná velká zahrada.

-O co tam půjde? -Zkusí stanovit diagnózu.

-No a co by bylo nejlepší pro mě?

-Největší smysl by dával sadismus.

ZA DVEŘMI: VZTEKLÉ HLESNUTÍ A TŘÍSKNUTÍ

TŘÍSKÁNÍ

-Co tady blbneš?

-Myslíš, že mi to technici opravěj?

-No to asi jo. Přece nemůžeš bejt bez telefonu.

-Potřebuješ něco?

-Neměl bys na mě chvilku?

-Já vím, že se z toho pouštění vody stal takovej náš rituál,

ale nemůžeme jít dneska normálně ven?

Ty štěnice nemají asi všude, ne?

To víš, takhle oni pracujou.

Sami jsou špinavý od hovna a chtěj, aby se ušpinili taky všichni kolem.

Jenom tě zkoušej.

-Ale něco mu přece říct musím.

-A kdyby sis to nechal pro sebe, tak co?

Nic hroznýho by se nestalo, ne?

-Jak dlouho se známe?

-Jirko, tys neviděl, co ten kluk udělal?

Neříkej mi, že nemáš aspoň malou chuť mu to trošku osladit.

-Dát mu céres?

-Dát mu céres.

-S tím bojuju každej den.

Ale tohle je přece taky naše práce.

Bojovat s tím a nenechat se tím ovládnout.

Člověk by měl mít tady vevnitř nějakou osu, co ho drží.

Když ji přerazíš, tak se všechno zhroutí.

A ty se zhroutíš taky.

-Taky mu tím můžeš zavřít hubu definitivně.

Vyplašíš ho. Už z něj nic nedostaneme.

Seš vyšetřovatel.

Ne jeho obhájkyně.

Co ta si o tom vůbec myslí?

Ví to?

-A takhle, jak jsem ji držel, tak jsem ji pak odtáhnul dozadu.

-Předveď to.

-Došli jsme sem ke dveřím. -Co jsi udělal potom?

-Potom jsem ji položil. -Ukaž jak.

-A pak jsem se vrátil pro její boty. Ony se vyzuly, jak jsem ji táhnul.

-Kde se vyzuly?

-No, někde tady.

To by šlo.

-Co jsi s těma botama udělal?

-Potom jsem jí vzal takhle nohy.

-Počkej. Teď to na chvíli přerušíme. Pepíku.

-Rekonstrukce je přerušena v čase 9:47.

-Chtěla jsem si dojít pro zmrzku. -Nebylo ti ráno blbě?

Zalez tam a zamkni se.

Dneska by mě asi nejradši zabila.

Volali ze školy, že jí je blbě, ať si pro ni přijedu. Jenom to hraje.

-Chtějí ho poslat do Valdic. Věděla jste to?

Věděla jste to, nebo ne?

-Teď už to vím. Díky. -Takže mu to řeknete.

Nebo...

-O výši trestu a způsobu jeho vykonání

budu svého klienta informovat sama, podle vlastního uvážení.

Pokud by vás napadlo mě v tom zastupovat,

mohlo by se to brát jako zastrašování a nepřiměřený nátlak.

Víte, pro moje nadřízené je zdárné vyřešení případu

stejně tak důležité jako pro ty vaše.

Tak proč to komplikovat.

Já se teď půjdu podívat, co tam Jirka provádí.

-Keby bol mlčal, myslel by som si, že je filozof.

Ale takto tie jeho motivácie sú daaké nejasné.

Najskôr má chuť na ženskú, potom ju chce len okradnúť

a potom, keď zistí, ako je stará...

Päťdesiat štyri.

Vyzerá zachovalo?

-Sám potvrdil, že mu zezadu přišla mnohem mladší.

-Zezadu.

Hm.

Koľko máte rokov?

-Dvaačtyřicet.

-Ja mám štyridsať šesť. A viete, že som v živote nebol so ženou,

ktorá by bola odo mňa staršia?

No niekto to preferuje, ale ja,

ja mám iné chute.

Archívne len víno.

Už ste mu to povedali?

To o tých Valdiciach.

-Já jsem nevěděl, že to od vás byl rozkaz.

-Nebol.

No, tiež riešenie.

Len aby...

Nebojíte sa, že mu to povie niekto iný?

Že si niekto pustí hubu na špacír?

Všetka tá dôvera, ktorú ste sa tak zložito snažili si vybudovať.

Ale vy by ste sa z toho určite daako vyhovorili. Nie?

To by zas bola iná metóda.

-Pane Žabimajerský, počkejte, já po vás nechci oficiální stanovisko.

Mně stačí znát váš osobní názor.

No, tak to asi nemá řešení.

A jak byste to chtěl udělat?

Dobře.

Děkuju.

-Tak co říkal?

-Že musíme dodržet konšpiráciu.

TELEFON Z BUDKY

-Slyším. -ŽABIMAJERSKÝ: Tak počúvajte.

Za normálnych okolností obhajca pracuje pre svojho klienta.

Ale sú toto normálne okolnosti? Je to normálny prípad?

-No tak je to velkej případ.

-No práve. Všetci to sledujú.

Aj tuna v Bratislave sa o tom hovorí.

Možno práve preto si to zo všetkých strán takto postrážili.

Aby to dopadlo, ako potrebujú.

Chceli si postrážiť aj samotné vyšetrovanie,

ale tam ste im to trocha pokazili.

-Tohle se snad dělo před 30 lety. -Robia to stále.

Trocha sofistikovanejšie, ale stále.

Dejú sa čudné veci. Aj tu v Bratislave.

-Vy o tom mluvíte, jako by to byl politickej proces.

-Každý veľký prípad je politický proces.

-Ale jestli je to, jak říkáte, tak potom to žádná obhajoba není.

-Áno. Ak chcete férovu hru, musíte si to postrážiť vy sám.

-Mně se líbí, doktore, jak mi to vždycky dokážete ulehčit.

-Nesmiete sa na mňa hnevať. Iba sa snažím o triezvy pohľad.

Opatrujte sa, major.

-Vy taky. A děkuju.

-Já ti musím něco říct, Jirko, já mám poslední dobou strašný stavy.

Já vůbec nemůžu spát.

Já mám pocit, že dostanu mozkovou mrtvici anebo žaludeční vředy.

-Jardo, já se chystám udělat jednu věc.

Ale nejdřív bych chtěl znát tvůj názor.

Ono jde totiž taky o tebe.

-Jirko, řekni mi, nejde o toho Straku, viď? Nesere se tam něco?

Protože jestli se to podělá...

-Nic se tam nepodělá. Všechno je v pořádku.

-No, nevím jak přesně, ale bylo to někde tamhle za tím křovím.

Tam je takovej beton, asi podobně jak tady.

Mám to jít ukázat? -OPODÁL:Budeš viset, ty vrahu jeden!

-Nebo to nemám jít ukázat? POŘVÁVÁNÍ OPODÁLCo se děje?

-Dneska tady končíme.-Pojď. -Počkejte, pánové. -Pojď.

VZTEKLÉ POŘVÁVÁNÍ DAVU

-Pojď.

-Co se děje? -Do auta.

NAŠTVANÉ POŘVÁVÁNÍ

-Co soudružka doktorka? Vy jste ji tam nechali.

-Neboj se, jede ve druhým autě.

-Navíc, o soudružku doktorku jim nejde.

-Tohle teď k tomu bude patřit taky.

Nepůjde jenom o těch deset let.

Neříkala ti doktorka, že by se něco mělo změnit?

-Vždyť mi nemůžou dát víc. To by museli změnit zákony.

-Nejde o to, kolik ti dají.

Ale kde si to odsedíš. -Kde bych si to jako měl odsedět?

-O tomhle se s ním nechceš bavit. -Ale chci.

Pošlou tě do Valdic.

-To je ale opravdický vězení. -Opravdický.

To ani netušíš, co se tam může dít.

-Zato vám je to jasný.

O co vám jde? Chcete mě vystrašit?

-Já jenom chci, abys to věděl. -A co že máte takovou starost?

-ZVENKU: Pojď ven! My tě oběsíme sami, ty hovado!

-Pojedem. Jeď, jeď, jeď.

HUDBA, HLASY NEJSOU SLYŠET

-PEPÍK: Já myslel, že s tím napřed zkusíš jít za tou advokátkou.

Ne že to vybalíš přímo na něj. -Za tou už jsem byl.

A bylo to na nic.

Chtěl jsem jít i za náčelníkem, ale to nebylo možný.

-Tak za ním jsi chtěl jít, jo?

-Zdálo se mi, že mu to trochu dlužím.

Nakonec to byl on, kdo poslal generála do hajzlu.

Kdyby to neudělal, tak si teď nemáme s čím lámat hlavu.

-Každopádně kdyby se generál ptal, tak o tom mlčím jako hrob.

-Proč by se tě na to měl generál ptát?

-Tak jen tak, aby nestála řeč.

-A proč by měla stát?

Proč by ses s ním měl vůbec bavit?

-Chodí mu tam kreslit obrázky.

-Obrázky?

-Tak ona s ním je celkem někdy i sranda.

To by ses divil. -Jo?

Co ti říká, srandista?

-Tak různě.

Třeba se mě ptá, jestli jim to nechci podepsat.

-A chceš jim to podepsat, Vlasto?

-Tak to on říká jen tak z legrace.

Na druhou stranu, když jim to podepíšeš, tak ti daj prej byt.

A to by se nám celkem hodilo, když čekáme to malý.

-Jirko, viděla jsem tvoje inteligenční testy.

Jsi dost chytrej na to, abys poznal, kdo to s tebou myslí dobře a kdo ne.

-Proč mi to teda vůbec říkal?

-Taky jsi dost chytrej na to, abys věděl,

že některý lidi občas něco jiného říkají a něco jiného si myslí.

No a úplně jiné můžou být cíle, kterých tím chtějí dosáhnout.

-A co se tím snaží dosáhnout on?

-Já myslím, že na to přijdeš sám.

-Nějaký názor na to ale máte, ne?

-Jirko, jdi. Nemáme dost času.

-Krásnej den.

Úplně mám chuť jít někam na procházku.

-Tak. Dáme ještě jednu? -Jo.

PÍSKÁNÍ KONVICE -To víš, že dáme.-Píská to.

-No jo.

Teď už to jenom zalejeme.

Dáš si taky? -Taky.

-ZASMÁNÍ Vždyť ty nemůžeš kafíčko.

Uděláme granko. Jo? -Jo.-Tak jo.

Tak jo. Jenom jestli najdeme, kam ho maminka dává.

KLAPNUTÍ DVEŘÍ -MONIKA NAŠTVANĚ: O co mu jde?

Neustále mě sleduje. -EVA:Moničko.

Prosím tě, uklidni se. -Počkej tady, Jiříku, jo?

-Že si na něj počkal před barákem, se ti nepochlubil? -Ale prosím tě.

-Kdyby mu neutekl, rozbije mu hubu. -To je nesmysl.

Umíš si představit, že táta dává někomu přes hubu?

-Na tom Kladně mu namlátil v pohodě. -To byla výjimečná situace.

-Jasně. Co ty víš, co dělá? Třeba v práci. Jenom se nám nechlubí.

-Pšt. Mluvíš o tátovi. -No jasný.

-Moniko.

Ty jsi mu chtěl zase nafackovat?

-Jdu udělat to granko.

-ŘEMEN: Chová se slušně.

Každýho pozdraví.

Když něco chce, tak poprosí.

Na nic si nestěžuje.

Sebevražedný myšlenky popírá.

-Co dělá, když ho zrovna nevyšetřuješ?

ŠKRTÁNÍ ZAPALOVAČEM -Tu máš, vem si můj.-Dík.

-No, ono se tam toho moc dělat nedá, víš.

Válí se v posteli, čte si.

Píše básničky. Člověče, o ženskejch.

Ale žádný vulgarity, spíš se tak dojímá.

A taky si kreslí.

-Viděl jsi ty obrázky? -Viděl, ale zklamu tě.

Žádný prvky specifický pro grafický vyjádření sadisty tam nenajdeš.

-Chtějí ho poslat do Valdic. -HVÍZDNUTÍ

-Víš, jakej je dneska průměrnej věk dožití?

-U chlapa? Nevím. Tak pětašedesát?

-Šedesát sedm a půl.

Může klidně žít ještě 40 let jako spořádanej občan.

-Těch prvních patnáct let se mu úplně nepovedlo.

-Může se to na něm nějak podepsat? -Bude to peklo.

Ale bude to jeho peklo a cestu do něj si sám vydláždil.

-Jestli se to na něm nějak podepíše, tak to bude peklo i pro nás.

Pomsta žádný tragédii nezabrání.

Nepřivede ty mrtvý k životu.

-Jirko, sakra, co s tím chceš dělat?!

Ten kluk ti nevěří a obhájkyně si hraje svoji vlastní hru.

Někdy prostě můžeš bejt akorát svědkem tragédie.

-To bych nešel dělat na kriminálku. -Není to tak dávno,

co se tady říkalo, že můžeš bojovat akorát proti takovýmu zlu,

na který právě stačíš. -Tenkrát to moc nedopadlo.

-No právě.

Na tohle nestačíš.

-Dobrý den. -Dobrý den. Můžu vám nějak pomoct?

-Mohla byste mi, prosím vás, zavolat vašeho syna?

-Stalo se něco?

-No, já jsem...

-Z Bezpečnosti? -Ehm, ano.

Ale kvůli tomu tady nejsem. Nebojte se.

Já bych jenom potřeboval na chvilku mluvit s vaším synem.

Bude to rychlý, opravdu.

-Vydržte. -Děkuju.

HUDBA, HOVOR NENÍ SLYŠET

-Vylezl jsem po provaze na trám, ve stodole na chatě v Habrech,

a nemohl jsem se dostat nahoru.

A jak jsem se třel rozkrokem o ten provaz, tak jsem vytekl.

Nechápal jsem, co přesně se stalo, ale líbilo se mi to.

Zkoušel jsem to napodobit na prolejzačce nebo na stožáru lampy,

pak postupem času jsem přišel na to, že si to můžu dělat sám.

-A kdy jsi přišel na to, že si to nemusíš dělat sám?

-O holky jsem se začal zajímat asi od pátý třídy.

-Jak si to mám představit, takovej zájem?

-Ve třídě jsme vybrali nějakou holku,

zahnali ji do kouta, obklíčili, aby nemohla utýct,

a začali jsme ji ošahávat. Přes šaty.

A někdy jsme se dostali i pod tričko.

-To byl tvůj nápad?

-Takhle s odstupem času těžko říct.

-Nevadilo by ti, kdybysme začali takhle sami, bez paní doktorky?

-Nevadí.

Si na vás dám pozor.

-A ty myslíš, že si na mě musíš dávat pozor?

-Tak zkoušíte na mě různý hry.

S těma Valdicema jsem vám to málem sežral.

Ale zase chápu, že od toho tady jste.

-Od čeho? -Abyste mě dostal.

-To ti řekla doktorka?

-Asi bychom se o ní neměli bavit, když tu není.

-No dobře, tak se budeme bavit o tobě.

Zkoušeli jsme najít tu tvoji Hanku.

Tu, kvůli který bys byl ochotnej přestat vraždit.

Nikoho jsme nenašli.

Existuje vůbec, nebo sis to vymyslel?

-Rozhodně bych chtěl, aby nějaká existovala.

Vy byste nechtěl nějakou takovouhle Hanku?

-EVA: A co jsi mu na to teda řekl?

-Neřekl jsem mu na to nic.

Ale myslel jsem na to, že já už jsem svoji Hanku dávno našel.

-Ty jsi někdy úplnej básník.

-Někdy? -Hm.

Nemám je zavolat nahoru? -Prosím tě.

Vždyť se ještě ani nedržej za ruce.

Nech je bejt.

-Ještě seš tady?

-No vždyť ty taky.

Potřebuješ něco? -Vlastně jo.

-Pracovně? -Vlastně ne.

Co děláš?

-Ale snažím se najít nějakej vzorec nebo nějaký signály z minulosti,

který by naznačovaly, že bude jednoho dne vraždit.

-A co, našel jsi něco zajímavýho?

-Jenom blbosti.

Ošahával holky pod tričkem.

-Hm. No ale taky tady říká, že to dělali všichni ostatní.

-No právě. Ale ty ostatní potom nikoho nezabili.

Tak v čem je ten rozdíl?

-Jo, to je spíš tvoje parketa, Jirko.

Většinou na to máš nějakou teorii.

Já jsem na tohle asi moc línej.

Nebo... možná moc jednoduchej.

-Nejseš.

-A zkoušel si on někdy říct o pomoc?

-No vidíš to, to je zajímavá myšlenka.

Ale já si myslím, že ten si vůbec nepřipouštěl, že má nějakej problém.

Promiň, ty jsi něco potřeboval?

-Vlastně ne.

Jenom že už půjdu.

-Běž a odpočiň si.

Já už taky půjdu.

-Někdy jsem si při tom představoval ženský,

co jsem viděl v převlíkacích kabinkách.

-ŘEMEN: Představoval sis, že si je bereš násilím?

-Když jsem předtím četl nějakou kriminálku,

kde byla ženská znásilněná, tak jo.

Ale škrcení nebo to bití,

to jsem si začal představovat teprve až potom.

-Po čem?

-Po těch vraždách.

-Tebe vzrušuje ta představa, že je žena bezmocná?

-To se snad líbí každýmu, když se holka podvolí, ne?

Já si myslím, že musím mít nějakou vyšší sexuální tenzi.

Protože když jsem se bavil s klukama,

tak oni to dělají jednou za dva tejdny, jednou za tři neděle.

Já to potřebuju dělat každej den. -ZASMÁNÍ

Tohle si lidi rádi přibarvujou.

-Kdo říkal, že nikdy nehonil, honí dodnes.-SMÍCH

To znáš, jo? -Od jednoho kamaráda.

-A to slovíčko, tenze...

To máš taky od toho kamaráda?

-Ne, to už jsem znal dřív.

Možná jsem to zaslechl tady v Bohnicích.

Od doktorů nebo tak.

ZE ZÁZNAMU: Lepil jsem se v metru na ženský.

Šahal jsem jim na prsa, na zadek.

Sranda, že nikdy nevěděly, kdo přesně na ně hrabe.

Jedna holka mi na to přišla. Asi dvacetiletá.

Ale nic z toho nedělala. Tak jsem za ní vystoupil.

Sledoval jsem ji až k baráku, tam jsem ji čapnul zezadu.

-ŘEMEN: Jak reagovala?

-Ptala se, co chci. Já jí řekl:

Co asi může chtít kluk po hezký holce?

A ona že mě zaučí. Že mi dá hodinu.

-Pak následuje celkem banální popis soulože.

Prej to byl jeho první pohlavní styk.

-To je jak z nějakýho filmu. -No právě.

Ten začátek, to by mohla bejt zahřívací fáze.

A ten zbytek...

Já nevím.

-Stalo se ti v životě někdy něco takovýho?-Ne, nikdy.

Ani v těch šestnácti.

Dneska už asi na dvacítky nemám tu správnou figuru, viď.

-Podívej se, člověče, metro.

Asi nám to nějak mění sociální návyky lidí.

-Dávalo by smysl,

že potom on tohle považoval za normální způsob seznámení.

A když mu to začalo drhnout, tak byl překvapenej a zazmatkoval.

-Podívej se.

Tohleto napsal svojí mámě.

-Neptej se proč, kvůli čemu.

Zatím se ještě ani sám v sobě nevyznám.

To mu takhle monitorujete všechnu poštu?

-Jo. -A on to ví?

-Záleží, co mu řekla obhájkyně. -Co myslíš, že mu řekla?

Třeba říká jenom to, co my chceme slyšet.

-Proč by to dělal?

-Protože sadismus je polehčující okolnost.

Hele, může bejt zmatenej.

Nemusí se v sobě vyznat, tak jak píše.

Pochop, on nezapadá do žádný škatulky.

Ale je mu šestnáct, sakra. Rád by do nějaký zapadal.

-Takže si vybral škatulku sadisty? -Třeba jo.

Anebo ho jenom baví s náma manipulovat.

-Ale v ochranný léčbě s ním nějak budete muset pracovat.

A jestli tu deviaci jenom předstírá...

-Já jsem myslel, že jsi bejval optimista.

Třeba...ZASMÁNÍ

Když teď chce hrát vzornýho sadistu,

tak třeba bude chtít hrát i vzornýho pacienta.

A třeba nakonec...

i vzornýho propuštěnýho.

-PROKURÁTOR: Takhle se mi to líbí, když to odsejpá.

Ajncvaj, žádný sraní. Ne jako s tím dementem Hojerem.

Ale i tam jste odvedl dobrou práci, já vím.

Ale když je to rychlejší, mám to radši.

Ještě tohle. Přišla ta ženská někdy včas?

-Párkrát už jo. Má nějaký osobní problémy.

-Kráva.-KREJZOVÁ:Jirko, vstávej. Ať to nezdržujeme.

Omlouvám se za malinké zpoždění. Už je to dneska naposledy.

-Omluvy od takové elegantní dámy,

jako jste vy, paní doktorko, nejsou potřeba.

Vám ta drobná zpoždění rádi odpustíme.

-Zrovna jsme se o vás bavili.

-Vážně? A co jste si o mně říkali?

-Chválili jsme vás.

-No. Tak pojďme.

Jirko, pojď.

-STRAKA: Hrubým odhadem bych řekl, že asi tak dvacet.

Asi tak dvacet ženskejch jsem za tu dobu sledoval

z důvodu sexuálního zájmu.

Ale v hodně případech k napadení nedošlo.

Buď jsem zaváhal já, nebo nás někdo vyrušil.

-Sledoval jsi ty ženy v nějakou konkrétní dobu?

-Vždycky večer. Když jsem se měl vrátit na intr nebo domů. Jinak ne.

-Měl jsi v Praze nějaký oblíbený místo?

-Ne, to ne.

Já když jsem začal sledovat nějakou ženskou,

tak mi bylo jedno, kudy a kam půjde.

Takhle pozdě večer nebejvá moc lidí na ulici.

Jestli to je na sídlišti nebo na Vinohradech.

-Jirko, někoho praštit a začít škrtit, to přece není jenom tak.

Muselo ti bejt jasný, že překračuješ nějakou hranici.

Že už to nepůjde vrátit zpátky.

-Jak bych vám to nejlíp...

Někdy něco chcete a chcete to tak moc,

že klidně překonáte i nějakou nesnáz nebo překážku,

abyste se k tomu dostal. Pak už vám to tak nepřijde.

-A takhle moc jsi chtěl sex, nebo peníze?

-Pak už jsem chtěl jenom sex.

Ale když už tam byly peníze, tak jsem si je vzal taky.

-Co jsi s těma penězma potom dělal?

-Různě. Někdy jsem platil kamarádům,

protože oni zase někdy platili za mě.

Tak mi to přišlo slušný. A taky jsem zval holky.

-PROKURÁTOR: Tak ty jsi jedny holky přepadal, abys mohl jiný holky zvát?

-Když vy to řeknete vždycky tak ošklivě, že to zní pak hrozně.

Můžu?

-Jirka by chtěl na závěr říct pár vět na vysvětlenou.

Můžeš.

-Mám sexuální poruchu a tu jsem nezvládl.

Ona nade mnou zvítězila.

Nebylo to něco, co bych chtěl dělat, nebo něco.

Prostě mě ovládla sexualita.

Jsem mladej a nezvládl jsem to.

Stalo se, co se stalo.

Kdybych byl starší, kdybych už něco věděl o životě,

možná by se to vůbec nemuselo stát.

-To teda bylo, co? Jak na divadle.

Má vůbec nějakou tu poruchu?

-Máte to v posudku. Vy jste ho nečetl?

-No, my si tady s tím lámeme hlavu.

A on ho třeba někdo oddělá v tom kriminále.

-Já myslím to, že se mi z toho povedlo docela vymanévrovat.

A jak se vám tam líbí?

-Je to trochu nezvyk.

Po těch letech v Praze, a najednou na malým městě.

Ale nikdo nás tam nezná.

-Zatím.

Znáš lidi. Dřív nebo později to vyplave.

-OTEC: A pak to bude zase těžký.

-Já na to prostě pořád nemůžu přestat myslet.

Kdyby se to nestalo.

-Mámo, jako já už nedokážu vrátit čas.

-OTEC: Maminka myslí něco jinýho.

Nevím, jestli je na to teď vhodná chvíle.

-Já to prostě říct musím.

Kdyby ses nenarodil. To, kdyby se nestalo.

A nemysli si, že tě nemáme už rádi.

-Máme tě rádi.

Ale po tom všem, co se teď děje...

-Bylo by lepší, kdybys dostal trest smrti.

-Pro koho by to bylo lepší?

-OTEC: Pro všechny.

-Smrt za smrt.

Lidi by to vzali líp.

-Stojíš rovně? -Stojím.

-Podrž.

Nestoupal sis na špičky, že? -Nestoupal.

-No, nestoupal.

Čendo, ty mi nevycházíš.

-A použila jsi správnej koeficient?

-Použila.

-O hodně? -Vážně, o dost, podívej.

-Jé.

-Co budeme dělat? -To nevím.

Kdyby to byly jenom nějaký babský řeči,

ale tohleto psali ve Vlastě. -No právě.

A co Pepa? Myslíš, že Věře vyšel?

-Nevím, nic neříkal.

-Tak kdyby se něco dělo, tak to bys poznal, ne?

Asi teď chtějí být jeden pro druhýho.

Jinak by seděl v práci, chtěl by to probrat.

-No, nevím, jestli zrovna tohle.

-Tak já vím, že vy jste chlapi a policajti.

Ale o tomhle by si chtěl popovídat každej chlap. I policajt.

-Deset.

-Já mám dvacku. -Mám nazpátek.

-Díky. Nashle. -Nashle.

-Čau, Čendo.

Ty mě šmíruješ?

No a ta prodavačka se mě pořád vyptávala: "A pro jakou?"

Tak jí povídám, že pro mrtvou.

Tak už se mě neptá.

Máš hlad?

-Ty máš navaříno? -Hm.

Tak párek ti můžu ohřát. -Hm.

No a v čem byl teda problém?

-Jo, tak to by ses spíš musel zeptat jí.

Prej tomu mezi náma něco chybělo.

-Prosím tě, co tomu chybělo? -Nevím.

Jiskra asi.

Taky říkala, že nemůže dostat z hlavy toho bejvalýho.

-Tak je blbá nebo co?

To nevěděla, než se k nám nechala pozvat na večeři?-Asi ne.

A přitom podle toho koeficientu z Vlasty jsem vycházel.

Škoda že člověk není něco, co si můžeš vzít, když to potřebuješ, viď.

Já bych zrovna teď hrozně potřeboval někoho, kdo...

Já nevím, prostě někoho, kdo by se mě jenom večer zeptal,

jakej jsem měl den. Kdo mě má rád.

-Pepíku, jakej jsi měl den?

-Ty seš blbec.

Na hovno.

Na hovno, Jiříčku.

-PROKURÁTOR: Svědek Antonín Grygar, bratr zavražděné,

žádá, aby během jeho svědecké výpovědi

nebyl přítomen obžalovaný. V opačném případě nemůže zaručit,

že přítomnost obviněného neovlivní jeho výpověď.

-To jako můžou? -Můžou.

-A stává se to často?

-Někdy.

-Z psychiatrického posudku vyplývá,

že obraz otevřeného, sympatického je jen povrchní fasádou,

za níž se skrývají kompletní vlastnosti

popisované u společensky nebezpečných psychopatů

a kriminálních recidivistů.

Bezohledné prosazování egocentrických a pudových potřeb,

impulzivnost, bezcitnost,

netečnost k pocitům a utrpení druhých,

neschopnost vcítění a soudržnosti,

krutost, manipulativnost, absense pocitu viny a lítosti.

Morální zásady společnosti bezpečně zná,

dovede je odcitovat nebo předstírat,

aniž by to mělo nejmenší vliv na jeho jednání.

-Jste první, komu to říkám. Zažádal jsem si o důchod.

Kdyby to dopadlo blbě, tak jsem mohl odejít s pěknou ostudou.

Taky to mohlo dopadnout hůř.

Zachránili jste mi prdel.

-Nechceš si to ještě rozmyslet? -Ne, nechci.

Poslední dobou jsem tady cejtil takovej zvláštní tlak.

Ten tlak sílil.

Dneska ráno to ze mě spadlo.

Já už na to fakt nemám nervy.

-Tak to jsi neměl nikdy, viď. -Mám tě rád, ale seš debil, fakt.

-Tak ako, súdruh prokurátor, bude provaz?

-Já se obávám, že to nebude možné.

Nezaznamenal jsem v tomhle směru žádné signály.

Navíc jsou určité právní rámce.

-Ale vy sa musíte naučiť myslieť väščmi zo široka.

Aj nad tie vaše oné rámce.

Pamätám doby, páni, kedy...

Dneska sú všetci posratí z tých helsinských oných, deklarácií.

Ale kam by sme došli, nalejme si čistého vína,

keby sme ani takýchto maniakov nemohli potrestať, nie?

-Ale to predsa nemá byť trest.

-Čože?

-Áno, zatvárame a prevychovávame zločincov,

ale to predsa nie je trest.

Iba tým chránime spoločnosť. -ZASMÁNÍ

Súdruh Koula, taký nádejný káder, a také nebezpečné myšlienky.

Našťastie máme iné kádre.

-SOUDKYNĚ: A odsuzuje se za tři vraždy,

dva pokusy o vraždu, pět znásilnění,

tři loupeže a pět krádeží k deseti letům odnětí svobody.

Odsouzenému je dále uloženo ochranné psychologicko-sexuologické léčení,

které bude probíhat ústavní formou.

-Vlasto. -Počkajte, ticho.

Môžete, poďte.

-My tě opláchneme, jo? Vydrž.

Furt dobrý, hoši.

-Kolik toho vypil? -No, tak já jsem měl tak tři.

A on tak pět.

Už toho moc nevydrží.

-Spadlo to z něj, no. To není ostuda.

Ještě porád mu tam chodíš kreslit manželku?

-Teďka po mně chce, abych mu kreslil vnuky.

-A nic jinýho po tobě nechce?

-Já myslím, že už má dost.

Aby se neutopil. -HVÍZDNUTÍ

-Pojď, Jardo.

-Tak nakonec to dopadlo docela dobře.

Jako deset let je deset let. A pak ta léčba...

Ale zavřít můžou, pustit musej.

A až mě jednou pustěj,

tak bych si představoval takovej jako baráček někde na vesnici.

Takový vlastní království si udělat.

Klid, pohoda, jenom já.

Samozřejmě s někým, že jo, abych nebyl jen sám se sebou.

Ehm...

Já myslel, že pro mladistvý jsou zvláštní ústavy.

Takový jako pasťáky.

-Některé věci neovlivním ani já.

Budete tam jenom dva.

A slíbili, že budete úplně oddělení od ostatních vězňů.

-To jste nevěděla dřív?

Major mi to říkal už dávno! -BACHAŘ:Stoupni si čelem ke zdi!

-Jirko.

Podívej se na mě.

Nemyslíš si, že bych ti lhala.

-Běž.

Čelem ke zdi.

-Věř mi.

-Jdeme, jdeme.

VESELÁ HUDBA, DIALOGY NEJSOU SLYŠET

-Ty jsi krásnej.

-52 centimetrů. -Fakt? -Tři a půl kila.

Tři a půl kila, 52 centimetrů. -To už máš akože fotky? -Jasně.

Technici mi to hned vyvolali. -Kolik sis těch fotek nechal udělat?

-No hodně. To si můžete nechat. -To je dárek? -Jasně.

-Tak na to sa musím napiť. -Ty mně dáváš fotku svýho kluka?

-No, na památku. Na revanš, až zase ty budeš mít,

tak mi zase dáš fotku svýho kluka. -Jak jste přišli na toho Vaška?

-To je po tatínkovi. -Po Irenčiným tatíkovi.

-A jak by se teda jmenoval, kdyby to byla holka?

-Irenka po mamince. -Akože po svojej, lebo po Irenkynej?

-Ony jsou obě Irenky. -Jo, tak. Tak by byla bejvala třetí.

-Podívejte, jak je krásnej. -No, je.

-Hrdina dne. -To teď bude hrdina mnoha dní, ne?

-A mnoha nocí. Na dnešek jsme spali asi dvě hodiny.

-Nepovídej. Vždyť vypadá takovej tichounkej.

-Ale ne.-Hele, kdo si dá pivo? -Já. -Ja určite.

-Vlasto, prosím tě, kafe. -A bez cukru, prosím. -Jo, jo.

-Strejda Pepa. -Strejda s knírem. -Strejda s kňourem.

Pojď, pochovej si ho. -Já se bojím, že ho nějak zmáčknu.

-Ale nezmáčkneš, vyzkoušej si to. -Já na to nemám ten správnej grif.

-Na chviličku, pojď. -Úplně v pohodě. Podívej.

-Strejda smrdí kouřem, viď? Hele, jak se zamračil.

-Sluší ti to.-Pepíku. -Děkuju. -Ještě chviličku? -Ne.

-EVA: Podíváme se, jak je krásnej svět.

Jsou tam autíčka. A tamhle je zlatej déšť. A ptáčci.

-IRENA: Kluci. -Ježiš, Irenko.-Ale jo.

-Neblbni.-Takže chlastáme? -Vždyť je toho strašně moc.

Pojď sem, Irenko.

Budete teď mít velkou zodpovědnost. Víš to? Za to, co z něj vyroste.

-Co by z něj vyrostlo? Budu ho vychovávat já a Vlasta.

-No... -Bude to v pohodě.

-Vy máte příbuzný na Slovensku?

-A co jsme s tím měli dělat? Měli jsme to vyhodit?

-Poslouchej, nechystá se Vlasta udělat nějakou blbost, že ne?

Ať si to nejdřív pořádně rozmyslí.

-Nemyslíš si, že mu to budu rozmlouvat, že ne?

Jirko, vy máte vlastní byt. Podívej se, v čem tady žijeme my.

-Popojedem, ať je kluk zdravej. -No jo, tak s dědečkem, to musím.

-To je jasný. -Evi, dneska neřídím, prosím tě.

-Jirko, zavinšuj něco.-Já? -Samozřejmě.

Ty seš řečník. Kdo jinej. -Na Vašíka.-Tak dobře.

Tak... na zdraví. To bude stačit.

Pojďte, na Vaška. Na Vaška. -Na Vašíka.

PÍSKÁNÍ KONVICE

TĚŽKÉ VYDECHNUTÍ

RÁNA, ŘINKOT NÁDOBÍ

-EVA: Jirko. Panebože.

-GENERÁL: Rozkopali mu semenníky.

Vraj sú v tom namočení aj bachari.

Bude musieť na operáciu a už nikdy nepovedie plnohodnotný život.

Aj keď v jeho prípade to vlastne vyjde na rovnako.

Snáď ste si nemysleli, že ľudia ako ja prehrávajú.

V tomto štáte žijú iba dobrí socialistickí ľudia.

Áno, občas sa môže narodiť niekto chorý,

ale že by tu mohol vraždiť len tak?

Alebo že by za to nebodaj mohol napríklad systém, v ktorom vyrastal?

Tých desať rokov by predsa bolo hrozne málo.

Predstavte si, že by napadol vašu dcéru.

-Tohle by jí život nevrátilo.

-O tom presne hovorím.

Rojko.

Už ste si to dohľadal?

-Dohledal.

A nestydím se za to.

-Iba si teraz dávajte pozor.

Musíte sa šetriť.

Ako sa cítite?

Už žiadne problémy?

-Žádný.

-To maloval "mladý"?

-To maloval jeden... kamarád.

-Hovoril som si, že na "mladýho" je to trochu abstraktné.

Už sa vám pochválil?

-VLASTA: Čekáme druhý.

Tak jsem se s ním dohodl. -Možná právě kvůli těm dětem bys...

-Pepo, ty děti nemáš. Ty vůbec nevíš, jaký to je.

Oni jsou to taky starosti, víš? -Neříkej.

-Jsou to normální policajti jako my.

To už dávno není hrubá síla. To je souboj mozků.

To jsou profesionálové, elita.

Hele, on sám je expert na šifry.

Možná nejlepší kryptograf v celým východním bloku.

-HVÍZDNUTÍ

-Už je to definitivní, nebo to ještě můžeš vzít zpátky?

-Proč bych to bral zpátky? Vždyť je to dobrá nabídka.

A vy víte, že já ten byt potřebuju.

-Já jsem si myslel, že ses tady u nás něco naučil.

-Vždyť jo, naučil.

Klepat, na popravy nechodíme...

A dělat výslechy. -No tak to se ti tam bude hodit.

-Nic jinýho ses nenaučil? -Co víc bych se měl učit?

-Tak když se musíš ptát, tak je to asi jedno.

-Tak, Vlasti, my ti asi popřejeme hodně štěstí.

-Tak buď zdráv.

-Díky, kluci.

Ať se daří, hoši.

-Počúvajte,

je vám jasné, že ja som na vás od štátnych nasadený nebol.

To hovorím len pre istotu, aby v tom nebol bordel.

Mám dojem, že do teraz v tom bordel trochu bol.

-Nečekáte, že se teď rozbrečím, že ne?

Myslím, že ty oběti a pozůstalý to bolelo úplně stejně.

O tom by se mělo mluvit.

Nad tím byste se měl dojímat.

-Řídil vás?

-Myslela jsem, že jste zjistil, že já se od nikoho řídit nedám.

To ale nevylučuje,

že můžu mít občas s někým stejný cíl.

Třeba se soudruhem generálem.

-Tak to může bejt dobrý pro vaši kariéru.

-Já si nemůžu dovolit nedělat kariéru.

Teď mě omluvte. Mám na práci důležitější věci.

-Pořád si myslím, že to šlo bez těch rozkopanejch koulí.

-Sněte dál, majore.

Sněte dál.

HUDBA, DIALOGY NEJSOU SLYŠET

PÍSNIČKA: Pozri sa mi do očí.

V okuliaroch uvidíš trblietaví rozprávkový svet.

V hlave gombík otočím

a hneď zbadáš malú myš,

ako kradne kocúrovi med.

Jedno oko zatvorím.

Zrazu bude skoro noc.

Kto s ňou príde na návštevu dnes?

Stále snívaj.

Rozprávka je noc. (DIALOGY NEJSOU SLYŠET)

Stále snívaj.

Sen je dobrý hosť.

Stále snívaj.

Rozprávka je noc.

Stále snívaj.

Sen je dobrý hosť.

Stále snívaj.

Rozprávka je noc.

Stále snívaj...

Skryté titulky: AZ Tools s. r. o., 2026

Stále snívaj.

Rozprávka je noc.

Stále snívaj.

Sen je dobrý hosť.

Stále snívaj.

Rozprávka je noc.

Stále snívaj...

Skryté titulky: AZ Tools s. r. o., 2026