Original subtitles

-Straka, máš tady návštěvu.

-VLASTA: Začal se přiznávat. -Člověk by měl vědět, kdy prohrál.

-Já vám ten případ prostě nedám.

-Doktor Krejzová.

-Od toho tady je, aby nám hádzala polená pod nohy.

-Lituješ toho, co jsi udělal? -Jasně že bych byl radši jinde.

-Mám tady na to dohlídnout. -Oba jsme pod dozorem.

Oba potřebujeme, aby mluvil.

RUCH Z TĚLOCVIČNY, ZAHVÍZDÁNÍ PÍŠŤALKY

HLASY SPOLUŽÁKŮ: -Tak koho? -Bissetovou.

-Bizetová... To je která? To je nějaká z Libušína?

-To je anglická herečka. -Ty vole, anglická herečka.

Tak tu úplně na Kladně asi nepotkáš.

-A koho ty?

-Růžičkovou. -Růžičkovou? -No. -Vychovatelku? -No.

-Co se ti na tý může líbit?

-Tak se na ni někdy koukněte, ale musíte pořádně.

Nevšimli jste si, jaký má mlíkárny?

-Já jsem si všiml jenom těch jejích příšerných svetrů.

-Svetry nejsou důležitý.

Důležitý je, co se rýsuje pod tím. Já tam tuším velký věci.

-Mně se líběj prdele.

-Prdele, jo? -Tobě se líběj prdelatý holky?

-Co je špatnýho na prdelích? Mýmu dědovi se taky líběj.

-Ty řešíš se svým dědou prdele? -Proč bych neřešil s dědou prdele?

-To je ten děda od tý babičky s Panenkou Marií, vole?

-Jděte do prdele. -Ale jenom do pořádný prdele.

-No a co ty, Jirko? Koho si představuješ?

-Tu z Haber, co si s ní píšeš? -Nebo tu z tanečních?

-Nebo Martinu Jeremiášovou?

-To se neříká. -Ty vole, všichni to řekli.

-A když to neřekneš, tak to není žádná hra.

-Hele, jsou to moje představy. Ty si nechám pro sebe.

-MISTR OPODÁL: Takovýho tady máme jenom jednoho. Jirku Straku.

-Dobrej. -Dobrej. -Dobrý den. -Straka, máš tady návštěvu.

TICHÉ POCHRUPOVÁNÍ

HEKNUTÍ

-115 na 65.

-STRAKA: A je to dobrý? Má to takhle bejt?

-Jo, tlak máš dobrej.

Vyhrň si rukáv.

Ukaž. -Já to měl včera dlouhý.

-Něco jsem slyšel.

Tak. Vydrž.

Zacvič si.

Ukaž.

Jestli nechceš, tak se nedívej, koukej se stranou.

-Mně to nevadí. Já se vždycky dívám.

-Někomu to vadí. -Mně ne.

-Tak se dívej.

PÍSKÁNÍ KONVICE

-Seš na mě nasranej, viď?

-Nenechal jsi mě vyspat.

-POVZDECH

-Jindy ti ta profilace přece vycházela.

-Pořád mi věříš?

-Nikoho jinýho stejně nemám.

-Tss. Já jsem prostě nikdy v životě neviděl takhle mladýho devianta,

kterej by zabíjel.

-A aby se až po napadení rozhodl,

jestli oběť znásilní, nebo okrade, to už jsi viděl?

-To ti řekl?

-Řekl.

-Ne, Jirko, já prostě nechci udělat další ukvapený závěry.

Nejdřív ho vyšetřím, pak stanovím diagnózu.

-Bude ti to stačit?

-Jo, to bude.

-Až budeš hotovej, tak zavolej.

-Šestnáct let.

Toho se nám pověsit nepovede.

-Asi v tom nevidím tu motivaci, co vy.

-Ale pár debilů už se vám pověsit povedlo.

Kolik jich bylo? -Nevím, nepočítal jsem to.

-Jaký to je pocit, poslat někoho na šibenici?

-Jestli si myslíte, že mě to nějak zvlášť těší,

tak mě to netěší.

Já nemám rád zabíjení jako takový. Vůbec.

-Zabíjení? Přece nemůžete srovnávat rozhodnutí soudu s tím,

co prováděl třeba on. To abysme se báli někoho odsoudit.

-Bát se nemusíte, ale zamyslet byste se mohl.

-Teď mi řekněte, kde je. Dal jste jí vědět?

-Dal. -Tak je blbá nebo co?

To nás tady nechá čekat?

Lidem už chybí i úplně elementární slušnost.

-Tamhle ji máte.

-Jirko, vstávej, nemáme moc času.

Omlouvám se. Dceři nebylo dobře, musela jsem to vyřídit.

-Já to chápu, já mám taky děti.

-Aha. Ale vy na ně nejste sám, že ne?

To je potom trochu jiný druh sportu.

Tak půjdeme?

Jirko.

-Tak jakou?

-No... Já jsem si právě říkal, jestli byste mi nemohla poradit.

-Aha. Tak pro jakou?

-Jako pro jakou příležitost? -Pro jakou ženskou.

Mladší, nebo zkušenější?

Náročnější?

-Jirko, rád bych pokračoval, kde jsme včera přestali.

Jedna věc mně pořád nějak není jasná.

Co byla tvoje hlavní motivace?

Loupež, nebo znásilnění?

-Já myslel hlavně na tu soulož.

-Dobře. A myslet jsi na to začal kdy?

-Jak kdy?

-Dostal jsi na ně chuť, a proto jsi je sledoval?

Nebo jsi dostal chuť, protože jsi je sledoval?

-To se nedá takhle říct. Začalo to jako taková sranda.

-Sranda?

-Když jsem se nějaký ženský přilepil na paty, vyplašilo ji to.

Já přidal do kroku, ona taky přidala do kroku.

A některý začaly i utíkat.

-A kdy to přestala bejt sranda?

-Já jsem myslel, že bych se tak mohl dostat k penězům.

Vytrhl jsem jim kabelku nebo tašku. A když to fungovalo, napadlo mě,

že bych si mohl říct i o něco jinýho.

Mně nescházely jenom peníze.

-Tak konkrétně.

Když jsi sledoval doktorku Grygarovou.

-No tak to jsem myslel na soulož.

-U paní Šimonový jsi myslel na co?

-Paní Šimonová, to je která?

Já se omlouvám, ale jak ono je těch jmen víc, mně se to plete.

-To je ta, co jsi ji hodil na korbu dodávky.

-Ta stará?

-Té paní je 53. A stále vypadá velmi atraktivně.

-Tak atraktivní asi je, ale mně přišla stará.

-Pojďme se na tom nezasekávat, já mu rozumím.

Proč jsi ji teda nepustil? Nebo jenom neokradl?

-Jsem se bál, že by mě mohla poznat.

-A na to jsi myslel kdy?

Už před napadením, při napadení, nebo až po něm?

-To sis nemohl holku obstarat nějak jinak? To jsi je musel přepadat?

Anebo ti to s holkama nějak nešlo?

-Šlo! Já jsem s holkama to, normálně chodil.

-Tak třeba tě to normálně nebavilo.

-Chcete po něm popsat pocity, kterým možná sám ani nerozumí.

Jirko, jsi vůbec schopný posoudit, co se v té chvíli v tobě odehrávalo?

-To nedokážu vysvětlit přesně.

-Je normální, že mladí lidé v jeho věku jsou často zmatení

a snaží se vyznat sami v sobě.

-Uvědomoval sis následky toho, co děláš?

-V tu chvíli ne. Teprve až potom, ale tak to už bylo pozdě.

-KREJZOVÁ: Ale lituješ toho? -Ale jo. Lituju.

-A je ti jasný, že za to, co jsi provedl, musíš dostat nějakej trest?

-To mi bylo jasný už předtím. Ale já jsem si nemohl pomoct.

-A já si zase nemůžu pomoct

a podle paragrafu 68 trestního řádu tě budu muset vzít do vazby.

Vazba se započítává od tvého zadržení,

to je od 22. 5. 1985 od 10:15.

Má k tomu soudružka doktorka nějakou připomínku nebo námitku?

Stížnost můžete podat do tří dnů.

Ale to vy zaručeně víte.

-Co to znamená? -Že si tě tu necháme.

-No a řeknete o tom našim a v učilišti?

Aby věděli, co se děje a že nepřijdu.

Abych neměl neomluvený hodiny.

-Já myslím, že s neomluvenýma hodinama si teď hlavu lámat nemusíš.

-Lucino, počkáš tady na mě, jo? Vydrž.

A zamkni se.

Dobrý den. -Meškáte. -Ale, chvilička.

-Je to nutný? Takhle to vypadá, že jsme z něj bůhvíjak posraný.

-Já z něj teda posranej jsem.

Vůbec nechci domejšlet, co by se stalo,

kdyby nám ten blbeček chtěl utýct.

-Je nás tady dost na to, abysme ho chytli i bez toho medvěda.

-Bude to přesně podle předpisů a podle předpisů je to s medvědem.

Já nebudu nikomu nahrávat na smeč.

Jak vypadal u toho výslechu?

No, takže to bude s medvědem. HOVOR OPODÁL

-To reprezentujete znamenitě.

-Pojď sem, ty reprezentante.

Pepíkovi jsi volal? -Jo, volal. Nebral to.

-Možná že to tak bude lepší. Začneme bez něj.

-Bez něj? -Můžem.

-No a takhle jsem pokračoval.

Vykonal jsem na ní tu soulož a vystříkl jsem to do ní.

-V tuhle chvíli ještě žila?

-Jo. Ještě jí tlouklo srdce.

-Jak víš, že jí tlouklo srdce?

-Já ho slyšel, jak jsem na ní ležel.

-Jak jsi na ní ležel?

-Takhle.

-Udělej mi fotku.

Co jsi dělal potom?

-Všude kolem bylo nějaký listí.

Tak jsem ho vzal, udělal z nich ruličky

a nacpal jsem jí je do nosu. -Ukaž mně to.

Co jsi dělal potom?

-Potom jsem jí dal do pusy hlínu a možná ještě ponožku.

Nevím přesně, už si to moc nepamatuju.

-My to vieme presne, Jirko. Boli to nohavičky. Kalhotky.

-Jaký jsi při tom měl pocity?

-Strkal jsem jí hlínu do pusy. Jaký bych měl mít při tom pocity?

-Tak proč jsi to teda dělal?

-Já jsem chtěl, aby nemohla dejchat, aby se udusila.

-Fotku.

-Jsem ji ještě přetočil na břicho. -A to jsi udělal proč?

-To tak nějak to, vyšlo.

-Možná ses nechtěl své oběti dívat do tváře?

-Možná.

Nebylo mi dobře z toho, co jsem provedl. Asi.

-Já vám do toho asi furt skáču, co?

-Trošku. Ale už si začínám zvykat.

-Ono je to úplně návykový. Člověka to pohltí.

Teda, ne že bych byl z těch jeho odpovědí chytřejší,

ale hlavně že to dává smysl vám.

No, měl jsem to pohlídat po právní stránce, to jsem udělal.

Ve vazbě ho máte a já už nemusím bejt u všeho. Vy to dorazíte.

Vy máte svoje postupy a svoje metody.

Až budu příště podávat obžalobu, zkusím se při tom zamyslet.

Čest.

Čest. -Česť.

Tak čo? Máme na to voľaké metódy?

Lebo mne to nie je o nič jasnejšie ako jemu.

-PEPÍK Z VYSÍLAČKY: Všem autohlídkám v okolí.

Nemá někdo v rozsahu vyšetřovatele?

-Vyšetřovatel slyší.

Chyběl jsi nám. -Já vážně nemohl přijít dřív.

Seš na mě nasranej? -Snad sis to užil stejně jako my.

-ŽENSKÝ HLAS Z VYSÍLAČKY: Dodržujte provozní kázeň. Neblokujte frekvenci.

-Na posratie.

-MARKOVIČ: A 15 milionů lidí ho teď bude chtít vidět viset.

Rodiče má jenom jedny.

Měli bysme víc mluvit s Monikou.

-Tak Monika snad nikoho nezabije.

-Ztratit ji můžeme i jinak.

-Je jí 15. To je normální, že ji tak trochu ztrácíme.

-Nedala by sis se mnou cigaretu?

Měli bysme ji zase pouštět na to cvičení.

-To nepůjde.

Nenacvičujou.

-Proč? Už se nemají čeho bát.

-Nepostoupily.

-Přece to není fotbal.

-Mají okresní a krajský kola.

A teprve když všema kolama projdeš, nechají tě cvičit na Strahově.

-Pepíkovi se dneska nemohli dovolat.

A to měl dosah.

-Teraz ho dostanú do rúk páni doktori.

Budú skúmať ovládacie a rozlišovacie schopnosti.

Pridajú tam, že je mladistvý, a s pánom bohom.

-Já bych nechtěl, aby mi někdo vyčítal,

co jsem dělal nebo co jsem si myslel v patnácti.

-Vy ste ale nikoho nezabili.

Či?

Vy ste taký... rojko.

Viete, čo to znamená? -Ne.

-Tak si to dakde vyhľadajte.

-Umíte si představit, že by to byl váš syn?

-A tie obete neboli niečí dcéry?

Ale dobre, veď rodičovstvo je preceňované.

Viete, koľko ľudí sa nám zaviazalo, aby ich deti mali lepšiu budúcnosť?

Aby mohli študovať? Ale čo je to za logiku?

Veď aj tie osnovy napísali naši súdruhovia, nie?

Vás neserie, ako lacno z toho vyviazne?

-A jakej trest byste si představoval? Za tři vraždy.

Na to přece žádnej adekvátní trest neexistuje.

-Tak ja skúsim daaký vymyslieť.

-Soudruh ředitel mě jako svého zástupce pověřil

vypracováním seznamu všech, kdo s ním přišli do styku.

Já jsem vám vyčlenil prostor.

Budu je volat jednotlivě a podle abecedního pořádku.

-Kamarádský, veselý, hodně upovídaný.

-Má zájem o dobrodružnou literaturu. Ale na pořádek si moc nepotrpí.

-Na chmelové brigádě byl hodnocen jako jeden z nejlepších.

-Nemůžu o něm říct nic špatnýho. -Drzej, škodolibej.

-I nějaké projevy nekázně se vyskytovaly.

-Většinou takové klukovské výstřelky.

-Notorický lhář.

-Děvčata si na něj nikdy nestěžovala. Naopak.

Měl u nich velký úspěch. -Měl nějakou holku v Libušíně.

-Tam je učiliště cukrářek a pekařek.

-V kapse od bundy měl kalhotky.

-Oranžový. -Kde k nim přišel, to nám neřekl.

-A co je to přesně ta tenze?

-Tlak, v tvém případě napětí.

-A to jsem teda měl?

-No to musíš vědět ty, co přesně jsi cítil.

-Nejdřív jsem měl...

tu tenzi.

No a pak, když bylo po všem,

tak to ze mě jako to, spadlo.

A bylo mi všechno jedno.

Nebo...

Co by bylo nejlepší, abych řekl?

-Říkej pravdu. To je vždycky nejlepší.

Někdy je to těžký, co?

-To jo. Zvlášť když se ptají na ty pocity.

-Hm.

Všichni se při tom na tebe dívají. Čekají, co odpovíš.

-Já kolikrát nevím, co jim mám tak rychle říct.

-Na divadle se tomu říká improvizace.

Herec vymýšlí roli přímo až na místě.

To je teda dost těžká disciplína, ne každý to umí.

Ne každý divák to taky ocení.

Tak třeba do Národního, tam se chodí na Munzara s Kemrem.

Ti ale říkají, co jim napsal Stroupežnický.

To už je časem prověřený text.

Diváci dostanou, co čekali. Odmění to potleskem.

Víš, někteří lidé mají rádi,

když jim postava zapadá do vzorce, který znají.

Kterému rozumí.

-Jak to myslíte, do vzorce?

-Naše furianty jsi viděl?

Tenhle punč platím já!

-Já na divadlo moc nejsem. To spíš rodiče.

-To je ale moc pěkná inscenace. Režisér Macháček, na to si zajdi...

Oni... Oni to vlastně budou dávat určitě v televizi.

A tu tam mít budeš.

-Kde budu mít televizi? -Tam, kam tě pošlou.

V ústavu pro mladistvé.

-VLASTA: Se lidi chovaj jak zvířata.

Viděl jsi to včera?

-To bude muset vyšetřit někdo jinej. My musíme dodělat tohle.

-Však jsem ti to tady všechno připravil.

V těch dílnách dělali s ocelí, hliníkem, mosazí, dřevem

a s něčím, čemu se říká...

Počkej.

Pertinax. -Pertinax?

To jsem v životě neslyšel.

-Je to něco jako papír tvrzenej pryskyřicí.

Nebo aspoň tak mi to vysvětlili.

Krom toho pertinaxu se ostatní materiály našly na oblečení obětí.

-Tak aspoň tohle máme vyřešený.

-Hlídal jsem ho.

Koulu.

Byl jsem s ním u všech výslechů.

Aby si náhodou něco nenechal pro sebe.

-Já nevím, jestli už to nepřeháníš.

-Tak důvěřuj, ale prověřuj, Jirko.

-Co je tohle? -ZASMÁNÍ

To se mi tam nějak omylem přimíchalo.

-Ty máš teď nový vzory, jo?

-Tohle byl vlastně rozkaz.

-STRAKA: Tyhle patřily doktorce.

Tohle jsem vzal jedný paní v metru. Měla otevřenou kabelku,

v ní portmonku, tak jsem jí tam hrábnul.

Mamka si ho všimla, líbil se jí.

Říkala, že přece nebudu nosit dámskej prsten,

že by si ze mě kluci dělali srandu, že jsem divnej.

-O tom už jsme něco slyšeli. Co ty další věci?

-Tohle je moje. Dostal jsem to od jedný holky z Libušína.

Jako důkaz lásky.

-Co tohle?

-To vám dal Nopasarán, že jo? To je vůl.

-Jirko. -Pardon, ale on fakt vůl je.

-Kdo je Nopasarán?

-My tak říkáme zástupci ředitele. Vymyslel to spolužák.

Jako že neprojdou. Diverzanti.

To není moje. Zabavil ho Krpešovi. Spolužákovi.

Asi už si na to nepamatuje.

Teď nevím, kam s... -No, soudruzi to vrátí majiteli.

-Pár čačiek a tri ženy sú mŕtve.

-Proč sis ty věci bral?

-Jsem myslel, že by mohly mít nějakou cenu.

-Co jsi dělal s věcma, který žádnou cenu neměly?

-Nechal jsem je na místě nebo vyhodil cestou.

-Proč jsi měl u sebe občanku Libuše Jírový?

-Řekl jsem si, že by se mohla hodit. Možná na památku.

-Bral sis na památku i jiný věci, který byly bezcenný?

-Ne, proč bych to dělal? -Tak říká se tomu fetišismus.

-Erotické zaměření na určitý předmět.

-To jako myslíte, že bych byl zaměřenej na občanky?

-Já myslím třeba kalhotky.

-Alebo si nemal vo vrecku bundy dámske kalhotky?

-No, to jsem měl.

-Pro tebe jsou kalhotky nějak důležitý?

-Vždyť já ani nevím, jak se tam dostaly. Na mou duši.

-Pavlíčkovej si tie kalhotky napchal do úst. Prečo?

-To mě tak napadlo v tu chvíli. -Kdy?-Nevím.

-Kdy ses rozhodl, že ji zabiješ? -Nevím, už si to nepamatuju!

Já měl tu tenzi.

-Tenzi? -No, tenzi.

To je takový napětí.

-Přiznal horší věci. Já nechápu, proč by lhal o tomhle.

-Občanku jsme u tebe našli jenom jednu.

Ty ostatní u sebe neměly doklady?

-Doktorka měla služební průkaz, ten jsem hned zahodil.

Já se bál, aby z toho nebyl průser.

No, a ty další věci...

Já měl po Praze všelijaký skrejvačky.

No, tady to už bude. -Tak nám to ukaž.

Počkej, počkej, počkej. Můžu fotky?

-Kluci. -Pojď sem.

Počkej, ty tam nechoď. Můžu? Pojď.

-STRAKA: V tom mám všechny věci.

HUDBA, DIALOGY NEJSOU SLYŠET

-Jo, tu jsem mu sama poslala.

-Všimla jste si těch děvčat tam venku?

-Jo, všimla.

-Znáte je?

-Ne.

-Tu černovlasou, kudrnatou jsem viděla jednou na diskotéce.

Na Kladně.

-Jirku znám od nás z Haber. Jezdil tam s rodičema na chatu.

-Byla s ním sranda. Uměl oblbnout řečičkama.

-Při prvních schůzkách si na mě nic nedovoloval.

-Na holky byl hodnej. Možná až moc.

-První pusu mi dal, když jsme spolu byli ve stanu.

-Pak si troufal víc a víc.

-Objímal mě kolem ramen a osahával mě po těle.

-Hlavně na prsou.

-Ale když jsem mu řekla, aby toho nechal, tak toho nechal.

-Hrubej nebyl nikdy. -To spíš něžnej.

-Viděl, že má kámoška cucáka, tak se asi inspiroval.

-Dala jsem mu do kapsy svoje kalhotky. Na památku.

-Přimáčknul mě velkou silou. Nemohla jsem se bránit.

-Škrtil vás někdy Jirka? -Ne. To ne.

Nikdy mě neškrtil.

Ani mi nijak nesahal na krk.

-Ale tím cucflekem se mi úplně zprotivil.

-Myslela jsem, že ho to pobaví. Že mu to připomene pěknou chvilku.

-Doprovodil mě na autobus.

Já jsem mu zamávala a on mi zamával.

-Chtěla jsem mu dát ještě poslední šanci.

Měli jsme se zase sejít, ale...

-Pak už se neozval.

-A to bylo naposled, co jsem ho viděla.

-Máte u sebe něco, co vám dal Jirka?

-Ne.

Můžu se taky na něco zeptat? -Můžete.

-Ty holky venku, to jsou taky Jirkovy...

-Taky.

-Ale nad posteľou mal len vašu fotku.

-Tak. Cíl rekonstrukce.

K zdárnému a objektivnímu provedení vyšetřovacího úkonu

bylo rozhodnuto o následujícím postupu.

Teď ten postup.

-Za prvý, dokumentace místa příchodu obžalovaného a poškozené na místo,

kde došlo k prvnímu napadení. -Takže...

-Tak my v těch kalhotkách hledali bůhvíco, a on to byl takovej fór.

-Možno sa na to fakt pozeráme zbytočne zložito.

Hľadáme motivácie, deviácie. A on sa iba zabával.

-Vy si myslíte, že zabíjel ze srandy?

-Tak v jeho veku? Možno len testoval hranice.

Čo všetko si môže dovoliť, čo mu prejde.

-No, prošlo mu toho docela dost. -Já bych nad tím moc nepřemejšlel.

Já bych ho poslal do Leopoldova nebo do Valdic mezi dospělý chlapy.

Tam by dostal céres. -Tak by dostal céres.

Ale to už je trochu pozdě, ne? Tak jakej by to mělo smysl?

-Byla by to aspoň nějaká spravedlnost.

-Taková trochu westernová. -Já mám kovbojky rád.

-Presne. Oko za oko.

To nie je iba v kovbojkách. -Oko za oko...

Tolik očí, aby mohli bejt všichni spokojený, ten kluk nemá.

A neměli by ho dostat do ruky hlavně všichni ti pozůstalí,

co jsme s nima museli mluvit?

Ty ale nevypadali, že by se s ním chtěli nějak špinit.

Já nevidím důvod, proč by se na něm měli odbavovat drbani ve Valdicích.

Tím akorát uděláme radost debilům.

-Jirko, debilom nikto robiť radosť nechce.

-My bysme měli zjistit,

z čeho to všechno vzešlo. Co se dělo v rodině, ve škole.

-Jirko, na tyhlety věci není při vyšetřování čas.

-Ale měl by bejt!

Pak bysme si mohli říct: Vraždil proto, že tehdy se stalo to a to.

Čili byli bysme schopný to zastavit už u těch příčin.

Ne až u těch následků.

Do tý doby můžeme dávat céres tak akorát sami sobě.

-Teraz hlavne musíme dokončiť ten plán rekonštrukcie. Tak píš.

Po druhé. -Po druhé.

Ještě nemám ani za prvé.

-Tak za prvé.

Dokumentácia miesta príchodu...

-ŽENA Z TELEFONU: Poslouchejte, tohle fakt nemá smysl.

Já myslím, že...

PRÁSKNUTÍ DVÍŘKY

-VLASTA: Vám to sluší i v tom dešti.

SMÍCH

-PEPÍK: Ty vole.

-Doktorka bude mít chvilku zpoždění. -Aha, dobre.

-Já tady počkám.

-Asi veze tu svou holku do školy, ne?

Co? Vždyť já vím, že má holku. Posledně jsem si jí všimnul.

Pěkná holka.

-Dejte nám toho hajzla. -Sem s ním.

-Nebojíš se? -Mě když tak ochráníte, ne?

-A z toho, co bude potom, z toho nemáš strach?

-Deset let.

-Takže vězení se nebojíš?

-Ale to bude jenom takový to pro mladistvý.

To bude podobný jako u nás na intru.

-Já si myslím, že to bude trochu ostřejší.

-Já si umím zjednat respekt. Já se nebojím ani kluků ze třeťáku.

HÁDKA OPODÁL: -Cos to řekl?! -Jsi na hlavu.

-Hele, oni se vám tam perou. -Idiot! -Přestaň! -Kreténe!

-Co děláte? -Dostaneš do držky. -Josef!

Pojď sem! -Nepřibližuj se ke mně!

-Čo je? Čo robíš?

-Já se k němu celou dobu snažím dostat,

a když už to vypadá jakž takž,

tak se do sebe pustíte vy dva. -Můžu já za to, že mě napadl?

-Tak ho asi sere, jak se chováš. -Tak se má nechat vyšetřit.

Už mu to leze na palici, jak je furt sám!-Drž hubu.

Třeba už sám není.

-Tak potom nechápu, proč se chová jako pacient.

-NÁČELNÍK Z VYSÍLAČKY: Všem na opatření.

Co se to tam děje? Prej se rvete jako koně.

-Vypni to.

-Není to divný? -Co je divný?

-Že to náčelník ví hnedka.

Já ti říkám, že někdo tady je nasazenej.

-Prosím tě, vždyť jste se tam fackovali úplně veřejně.

Na to nemusej mít nikoho nasazenýho.

-Šel jsem za ni, aby mě neviděla. -Dobře, pozor tady.

-Strhnul jsem ji na zem. Sem. -Tady jsi ji strhnul?

Byla při vědomí? -Chvilku ještě jo.-Ukaž to.

-Já jsem jí pak ten svetr přetáhl přes hlavu.

-To jsi udělal proč?

-Jsem nechtěl, aby mě viděla, kdyby se náhodou probrala.

-Dobrý, pokračuj.

-A pak nějak přišla zase k sobě. Chvilku jsme se dohadovali.

A pak navrhla, ať jdeme před barák,

že tam to bude lepší než někde tady ve křoví.

-A to ti nebylo divný?

-Já to bral, že jsme domluvený. Ale taky jsem měl tu tenzi.

-Tenzi. -No, ona se zvedla,

sundala si ten svetr a pak jsme šli nahoru.

-Kdo šel první? -No ona, abych ji měl pod kontrolou.

-Tak pojď. Ukažte to.

Obviněný šel asi ve vzdálenosti jednoho metru za poškozenou.

-Já čekal férovou hru.

Ale ona zničehonic začala volat o pomoc.

-Počkej, kde začala volat o pomoc?

-No někde tady. A bylo mi jasný, že na mě ušila boudu.

-Boudu? -No boudu.

To se mi stalo několikrát.

-No a co jsi udělal? -Já jsem ji chytil.-Tak to ukaž.

Co bylo potom? -Potom jsme šli...

Tam ke skalce jsem ji zatáhl. -Tak to ukaž.

Bránila se nějak? -No, trochu.

Ale moc to nefungovalo, ona byla úplně bezvládná furt.

-Dobře. Došli jste teda až sem.

-Jo, sem jsme došli. Já jsem ji pak hodil na ten šutr.

Už jsem jí nechtěl dát šanci. -KOULA:Takže tu.

-Co? -Tu si sa rozhodol, že ju zabiješ.

-Když mně se nedařilo žádnou přesvědčit.

-Ale od dievčat máme trochu iné správy.

-No jo, ale oni se chtěly vodit za ručičku.

-Několik děvčat vypovědělo, že s tebou pohlavní styk mělo.

-Takže teraz sa snažíš ušiť boudu ty na nás.

-Jirko, už jsme o tom spolu mluvili.

Říkej pravdu. Bude to nejlepší i pro tebe.

Tenhle punč platím já.

-Tak to asi nebylo tak často, jak bych potřeboval.

Já když potkal samotnou ženskou v noci, přišlo to na mě.

Měl jsem tu tenzi.

Jinak bych to nedělal.

Já se pak i bál jezdit do Prahy, že to na mě zase přijde.

-Ale jazdil si tam ďalej.

-No jezdil. Vždyť jak bych to vysvětlil rodičům?

-Čili...

Měl jsi tu svoji tenzi.

-Jo. Sexuální.

-A ta tenze byla tak silná, že ses nedokázal ovládnout.

-Jo, úplně vypnuto. Vůbec mi nefungoval mozek.

Muselo to bejt pudový.

-A uvolnil ses jedině útokem nebo tím, že jsi ji znásilnil.

-No, to jsem trochu přišel k sobě.

-Když to bylo tak pudový,

tak proč jsi neznásilnil i tu paní Šimonovou?

-Byla stará, to už jsem vysvětloval.

-Takže tak silná, abys nedokázal rozeznávat,

co se ti líbí a co ne, ta tvoje tenze zase nebyla.

Jestli zabiješ nebo necháš jít, bylo tvoje vlastní rozhodnutí.

Vědomá úvaha. Rozumová.

Žádná nezvladatelná tenze.

-Já si moc vážím toho,

že nám tady takhle otevřeně sdělujete svoje domněnky,

ale pořád jsou to jen domněnky. Věřím, že máte spoustu odborníků,

kteří Jirku podrobí příslušným testům,

a vy dostanete odpovědi na všechny vaše otázky.

-Ahoj, Jiříku. -Ahoj.-Ahoj.

Jak bylo ve škole? -OTRÁVENĚ:Prosím tě.

-Počkej.

Mohl bych se tě na něco zeptat? -Tak se ptej. Ale rychle.

-Rozumíš vždycky všemu, co se v tobě děje?

-Cože? -Myslím jako pocitům a emocím.

Rozumíš?

-Teď hlavně nerozumím tobě.

-Nejdeš na to dobře, Jirko.

-Ale ne, já bych chtěl jenom vědět,

jestli je to v tomhle věku normální.

Nebo jestli na mě něco zkouší.

-Monika? -Ne Monika.

Ten...

-Jo, tamten.

Ale tak Moniku taky ještě nemáš vyřešenou.

-A co mám teda dělat?

Tak toho nápadníka pozvěte k nám na večeři a já se mu omluvím.

-Ten už nepřijde. -A proč by nepřišel?

-Proč asi?

Tak co, Jiříku?

Kolikrát jsi vyhrál?

-Tolikrát. -Šestkrát. -Jo.

-Ty jsi šikulka.

-Tak co teda? Mám jít já za ním?

Vždyť ani nevím, kde bydlí. -Si to zjistíš, ne?

-Tak počítám, že v evidenci ho mít nebudeme.

Leda bych použil nějakýho informátora z ulice.

-Mají se potkat v sobotu dopoledne, až půjde Monika nakupovat.

Informátor z obýváku.

-Když mi bylo 14, moc se mi líbila jedna spolužačka.

Na konci školního roku jsme jeli k Máchovu jezeru.

A já ji poprvé viděl v plavkách.

Neudržel jsem se a v noci jsem masturboval.

Několikrát po sobě.

To bylo v tomhle věku poměrně normální.

Co normální nebylo,

byly představy, které jsem u toho měl.

Jestli je jeho vzrušení spojené s bolestí a utrpením oběti,

pak je to sadista.

-No a pokud není? -Ale vám by se hodilo, aby byl, ne?

-Mně by se spíš hodilo, kdybych znal pravdu.

-Pravda může být nebezpečná.

Ale v tomhle případě by bylo nebezpečnější nalhávat si,

že věci jsou jinak, než jsou.

-To mi asi budete muset přiblížit.

-Předpokládám, že po výkonu trestu mu bude nařízena ústavní léčba.

-No tak pravděpodobně.

-Budou se snažit ho naučit s jeho deviací fungovat,

naučit se s ní žít.

-Taky se pokusí utlumit jeho sexuální pud.

-Medikace, možná kastrace. -Možná.

-Ale pokud se jim nepodaří správně určit diagnózu,

jaký to bude mít smysl?

Pokud ho budou léčit na nemoc, kterou ani netrpí,

nemůžou ho vyléčit.

-Jirko, ty ses zbláznil.

Mně je úplně jedno, co si myslí nějakej sadista z Valdic.

My tady nejsme od toho, abysme určovali jeho diagnózu.

Doraž to, ať ho můžou odsoudit. Ať si s ním pak dělaj, co chtěj.

-Ale tohle se nám může vrátit jako bumerang.

-Je to jako fotbal. Hrajeme s Realem, 10 minut do konce,

vedeme 1 : 0, takže co? Všichni do vápna a betonujeme.

Není čas na hrdinství ani na osobní iniciativu.

-O těch vraždách se hodně mluvilo.

-No, o tom mluvil každej.

-Tobě se to nelíbilo?

-Příjemný mi to rozhodně nebylo. Nebyl jsem na to hrdej nebo tak.

Naopak, připomnělo mi to i ty ošklivý věci.

-Jaký ošklivý věci?

-Jako špínu, zimu, krev.

-Jirko, když jsi vykonával soulož,

oběti byly nehybný.

-Jinak by se nenechaly. -A kdyby se nechaly?

-Byl bych radši, kdyby byly aktivní, kdyby spolupracovaly.

-Jakou silou jsi utahoval škrtidlo?

-No, velkou.

-Vzrušovalo tě to? -Ne.

-Ale všechny oběti jsi uškrtil. Proč?

-Protože to bylo nejjednodušší.

Mohl jsem použít jejich prádlo nebo si vzít provázek z domova.

-Takže sis bral provázek. -No, pak už jo.

-Jirko, kdyby tě tady páni příslušníci nezadrželi,

pokračoval bys, nebo si umíš představit,

že bys s tím přestal sám od sebe?

-V autobuse na Stochov jezdí jedna holka.

Jmenuje se Hanka.

Hodně jsem o ni stál, ale nedařilo se mi.

Pořád měla nějakou známost.

Myslím, že bychom spolu mohli začít i chodit.

Vzájemně jsme si byli sympatický a ona teď nemá žádnýho kluka.

Kdyby to bejvalo dopadlo, věnoval bych se jenom jí.

Neměl bych čas chodit po Praze

a vyhledávat jiný ženský za účelem pohlavního styku.

Rozhodně bych nejezdil v tejdnu do Prahy

a rozhodně bych odjížděl z Prahy v odpoledních hodinách,

kdy jezdí i ona. Abych znemožnil ostatním klukům,

kteří se kolem ní točili, aby mi ji přebrali.

Neměl bych čas lovit po Praze ženský.

A vlastně bych ani neměl důvod.

Protože kdyby se naše známost rozvinula,

měl bych pak i pravidelný pohlavní styk.

-Jak se ta tvoje Hanka jmenuje příjmením?

-To nevím.

My jsme se tak daleko ještě nedostali.

-Řekla mi, že oba budou divný. -Tak to určitě.

-Běž, prosím tě.

-Měl bys na mě chvilku čas?

Chtěl bych si s tebou promluvit.

Neboj se, bude to rychlý.

-Môžem vás poprosiť, súdruh major?

Než si to prečítam.

Urobil by som to sám, ale zlostí ma členok.

To mám z futbalu.

Hráte futbal?

-Nemám na to čas.

-Dobre robíte.

Pekné, čo hovoríte?

Keby ste mali záujem, dnes o piatej tu mám s autorom schôdzku.

Môžem vás zoznámiť.

Tú Hanku, kvôli ktorej by prestal vraždiť, ste už našli?

-Zatím ne.

-Takže to si čo? Vymýšľa?

-Asi se jenom trochu zasnil. -Zasnil.

Hovoríte spolu na rovinu, alebo vám tam sníva?

-Není to pro něho lehký období.

Možná je to způsob, jakým si ulevuje.

-Prečo si potrebuje uľaviť?

Zdá sa vám daaký napätý či čo?

-Ne.

Zatím je v klidu.

A já ho chci v tom klidu udržet.

-V kľude. A čo že je on v takom kľude?

-Ví, že mu hrozí maximálně 10 let v ústavu pro mladistvý.

Tak možná proto.

-To vie od koho? Od vás? -Od advokátky.

-To je dobré. Aspoň ste mu nemuseli klamať.

Boli ste niekedy vo Valdiciach?

-Jezdím tam pravidelně. -Hm.

A viete, čo tam robia takýmto sexuálnym násilníkom?

-Tam přeci nemůžete poslat 16letýho kluka.

-Ale môžeme.

Postavíme mu tam taký malý domček.

Len pre neho.

Zvláštne oddelenie. Bude tam oddelený od ostatných.

Aj keď daaké excesy sa nedajú vylúčiť.

No a potom...

S pánom bohom.

Keď s ním máte túto hru na rovinu,

možno by ste mu mali prezradiť aj toto.

Aj keď potom by už nemusel byť v takom kľude.

A mohol by prestať hovoriť.

Ale to rozhodnutie je samozrejme na vás.

-Vlasto!

-Jirko.

To... To je náhodička.

-Seš nějakej hubenej.

Jíš tady vůbec něco?

-Ale jo, dostávám normálně najíst.

-A nějaký teplý oblečení nepotřebuješ?

Svetr nebo mikinu.

-Já nosím ty jejich hadry.

-A jsou čistý?

Abys nechytil nějakou vyrážku.

-Oni mi to pravidelně vyměňujou a perou.

-Co ta obhájkyně?

-Dobrý.

-Posloucháš ji? -Jo.

-Říkej jim jenom to, co ti radí.

Má nějaký zkušenosti.

Tak ví, co se policajtům má říkat.

-Hlavně si nehraj na hrdinu.

Jestli seš nemocnej, tak nedělej, že nejseš.

Za to nemůžeš. Jestli seš...

nemocnej.

-A jak se máte vy?

-Budeme se muset přestěhovat.

-Kam?

-Kamkoliv, kde nás neznají.

-Prostě mu tam chodím kreslit obrázky.

-Jak často mu tam ty obrázky chodíš kreslit?

-Nejdřív chtěl nakreslit toho, Dzeržinskýho.

A teďka chce nakreslit svoji ženu.

Podle fotky. -No jo, pěknou ženu má.

A bavíte se při tom o něčem?

-Tak nemlčíme u toho.

Normálně si povídáme.

-A když si teda normálně povídáte, tak na co se tě ptá?

-Tak bavíme se úplně o normálních věcech.

O životě, o rodině.

O práci.

Jirko, je to můj nadřízenej.

Já mu přece nemůžu říct, že se s ním nebudu bavit.

-Přemýšleli jsme, že bysme to skončili.

-Skončili co?

-Jirko, je to hrozný.

A ještě to hrozný bude.

-Ale my to neuděláme.

-A ty to taky nedělej.

-Zkus prostě nějak žít.

I kdyby to mělo bejt natruc všem ostatním.

Skryté titulky: AZ Tools s. r. o., 2026

-Prostě mu tam chodím kreslit obrázky.

-Jak často mu tam ty obrázky chodíš kreslit?

-Nejdřív chtěl nakreslit toho, Dzeržinskýho.

A teďka chce nakreslit svoji ženu.

Podle fotky. -No jo, pěknou ženu má.

A bavíte se při tom o něčem?

-Tak nemlčíme u toho.

Normálně si povídáme.

-A když si teda normálně povídáte, tak na co se tě ptá?

-Tak bavíme se úplně o normálních věcech.

O životě, o rodině.

O práci.

Jirko, je to můj nadřízenej.

Já mu přece nemůžu říct, že se s ním nebudu bavit.

-Přemýšleli jsme, že bysme to skončili.

-Skončili co?

-Jirko, je to hrozný.

A ještě to hrozný bude.

-Ale my to neuděláme.

-A ty to taky nedělej.

-Zkus prostě nějak žít.

I kdyby to mělo bejt natruc všem ostatním.

Skryté titulky: AZ Tools s. r. o., 2026