Original subtitles

-VLASTA: Je tady generál. -Čaute.

-Takto je to najlepšie. Hodiť rovno do vody, nech pláva.

-Vedieš to ty. Ja som prišiel len pomôcť.

-Chtěli si ověřit, jestli je Monika doma. Dnešní nácvik odpadnul.

-Zbláznila ses?!-Nechte ji bejt. -Co tu děláš?-Vypadni, ty.

-Jmenuje se Jirka. Ukazoval mi občanku.

-Tak mi řekni, co jsi dělal. To seš tak blbej?

To nevidíš, že někdo jde? -Ono to bylo děsně rychlý.

-Našli u tebe něco? -Ne.

-Tak proč jsi to dělal? To nemáš doma čokoládu?

-Až se mě budou ptát, co mám říct?

-Byl ten vagon odstavenej? -Byl.

-Tak jim řekni, že ses tam schoval před deštěm.

-Ale ono nepršelo.

-Jirko, chceš facku?

Tak řekni, že jste tam lezli, protože kluci takovýhle věci dělají.

-Jaký věci? -Ježiš, lezou do vagonů.

-Mami. -No?

-Já tě mám rád.

-Já vím.

Ale tohle jsi posral.

-Straka Jiří?

-Můžu taky? -No pojďte.

-Na základě výpovědí Libuše Jírový

a v souladu s výsledkem expertizy šatstva oběti

bylo vytipováno střední odborné učiliště ve Stochově.

Jedná se o učně druhýho ročníku, křestním jménem Jiří,

narozen 14. 4. 1969.

Vzhledem k závažnosti páchaný trestný činnosti

a protože se jedná o učně,

byl k vytěžení zvolen nejbližší všední den

a dopolední hodiny, kdy je největší pravděpodobnost,

že se bude nacházet na půdě učiliště.

Do Stochova bude vyslána skupina čtyř zkušených pracovníků...

VLAŽNÝ POTLESK

-Tak.

Ďakujeme súdruhom vyšetrovateľom za mimoriadne odvedenú prácu.

Ďalej prípad preberajú chlapci zo štátnej.

Naďalej pod mojím priamym vedením.

Štyroch zodpovedných súdruhov som už vybral.

-To snáď... To snáď nemôžete.

-Ubezpečujem vás, že môžem.

-Je to plně v gesci soudruha generála.

-Pravidlo subordinácie, súdruh Koula.

Ešte sa máte čo učiť o tom, ako to tu chodí.

-Tss. To predsa nie je správne.

-Mal som za to, že ste sem prišli pomôcť.

Nie robiť morálny kompas.

-Celá ta věc je natolik důležitá a citlivá,

že vyšetřovat by to měl někdo, kdo má do případu potřebný vhled.

-Vám sa zdá, že ja nemám potrebný vhľad?

-Nebyl jste u vyšetřování od samýho začátku.

-Sám ste ma predsa pravidelne o všetkom informovali.

Nemyslíte si, že som tým ten potrebný vhľad získal?

Alebo ste mi nehovorili všetko.

Hm?

Nechávali ste si daáke dôležité informácie pre seba?

-Snad by bylo dobrý, čistě pro jistotu,

tam poslat nějakýho člověka od nás.

-To je želanie, ktoré nemôžem odmietnuť.

Hlási sa daaký dobrovoľník?

-Já. Já tam zajedu.

-A nic. -A nemačkáš blbý čudlíky?

Ať mačkám co mačkám, tak prostě nehrajou.

Protože jsou rozbitý, chápeš?

-A nespadly ti? Když jsem ti je dával, tak normálně hrály.

-Nedělej ze mě vola. Kdyby mi spadly na zem,

tak jsou asi obouchaný, ne? -Takže už je nechceš.

-Tak když nehrajou. -Tak jo.

-No počkej, a peníze? -Peníze teď nemám.

-Tak mi je vrať.

-Tak se příště rozmysli, co vlastně chceš.

Stejně si myslím, že jsi je někde namočil.

Můžu si půjčit ten pičifuk? -Jo.

Hele, říkal jsi půjčit.

-Zejtra ti ho vrátím. Jdu odsud rovnou na rande.

A ty stejně dneska nic nemáš domluvenýho, takže...

-Tak ale mohl bych si domluvit.

-Tak jestli si něco domluvíš, tak ti ho vrátím.

-Takto to u vás robíte vždy? Keď narazíte na silnejšieho psa,

stiahnete chvost a zaleziete do kúta?

-Řekli si o to, tak jsme jim to dali, viď.

-A co jsem asi měl dělat? To jsem ho měl poslat do hajzlu?

Chlapi, v jakým světě to žijete? Copak se s ním dá diskutovat?

-Tak dúfal som, že zažijem dobrodružstvo v teréne,

ale čakal som niečo celkom iné.

-Já ti ukážu, jak to tady děláme.

Pojďte za mnou.

-Takovýho tady máme jenom jednoho. Jirku Straku.

Straka, máš tady návštěvu.

Soudruzi z Bezpečnosti by se tě chtěli na něco zeptat.

-Máš u sebe nějakej doklad?

Potřebujeme si ověřit, že mluvíme s tím správným Jirkou.

-Já mám všechny věci ve skříňce. -My tě tam doprovodíme.

-A bude to na dlouho? Já mám ve čtyři rande.

-Uvidíme. -Tudy prosím.

-Co se děje, ty vole? -Asi nějakej problém.

-Se omlouvám, mám tady trošku bordel.

-My jsme zvyklí.

-Tak to by měla bejt ona. -Je to ta správná?

Nemáš jich tam náhodou víc?

To je jenom formalita.

Jo, a máme tě pozdravovat od Libuše Jírový.

Prej se znáte.

Říkala prej, že když se někdo ztratí v Holešovicích,

ukážeš mu cestu do Libně.

Dáš si?

-Když já nevím, jestli se to může.

Jestli to není proti vnitřnímu řádu.

-Hele, dáš si žvejku.

Nikdo nic nepozná.

To dejchání z úst do úst, to ses naučil kde?

-To nám ukazovali ve škole.

Asi jsem se to naučil fakt dobře, protože to fungovalo

a ona se probrala.

-A co řekla, když se probrala?

-No že jo. Že budeme mít styk. A ať už jí hlavně neubližuju.

Tak jsem se jí teda zeptal, jestli mají v baráku sklep.

-Sklep?

Proč ses jí ptal na sklep?

-Abychom to nemuseli dělat venku.

-A měli tam sklep? -Jo.

Vešli jsme do baráku, já šel první,

držel jsem v ruce její kabelku.

Ona totiž byla po tom všem trochu zmatená, tak aby ji nezapomněla.

Já jsem si myslel, že už jsme domluvený napevno,

ale ona najednou vběhla do prvního patra

a začala zvonit na všechny partaje, tak jsem zdrhnul.

To vlastně na mě ušila boudu.

-No tak jestli jste to měli domluvený napevno...

-Hele, a to, když se něco stane...

a člověk spolupracuje...

To je polehčující okolnost, že jo?

-Z pozice síly nám to můžou sebrat, kdykoliv se jim zlíbí.

Ale i oni budou muset ten případ vyřešit.

Rychle, efektivně a bez chyb. To může bejt naše výhoda.

-Nechápu, v čem tu výhodu vidíš.

-Jakou si myslíš, že mají zkušenost s podobnýma případama?

Jestli to chtějí vyřešit dobře, musí mít plán.

Já si myslím, že oni žádnej plán připravenej nemaj.

-A my voľaký plán máme?

-My musíme nějakej vymyslet. Tady a teď.

-NÁČELNÍK: Jirko, já bych byl radši, kdybys mě do toho nezatahoval.

-Jakmile se naskytne příležitost, musíme převzít iniciativu.

Než se stáťáci vzpamatujou, bude to zase naše.

-IRENA: Kluci, kde jste?

Volá Vlasta. Prej je to děsně důelžitý.

-Na to, akí ste boli zo začiatku aktívni,

ste teraz takí akísi neprítomní.

Môžete zopakovať kolegom, čo ste práve povedali mne?

-VLASTA: Začal se přiznávat.

-K tomu napadení Jírový? -K tomu taky,

ale on začal mluvit i o vraždě na Višňovce a o dalších věcech.

-Netlačil jsi na něj nějak? -Ne.

-A ty ostatní člověci, co tam jsou s tebou? Netlačili na něj oni?

-Ne, on začal o tom mluvit úplně spontánně.

-Zjisti, kde všude tam mají učni svoje věci.

Budeme to tam muset pořádně prohlídnout. Učňák, internát.

Jestli choděj někam na praxi, musíme i tam, jasný?-Jasný.

-Pošlu ti tam Pepíka, vystřídá tě. Ty přivezeš kluka sem.

Až tam budeš hotovej, tak zajedeš k němu domů.

Zařídíš prohlídku a přivezeš sem jeho rodiče.

Tebe si nechám tady. Možná budeme muset vést paralelní výslechy.

Seš tam ještě? -VLASTA: Jsem.

-Radši už se ho na nic neptejte. Ať ho zbytečně nevyplašíte.

-VLASTA: Jasný.

-S ohledem na výjimečnost celého případu bych navrhoval

nepoužívat standardní postupy a neředit počet výslechů.

Základní vytěžení provedli už operativci ve Stochově.

Nemusí ho vytěžovat ještě vyšetřovatel tady na baráku.

Obviníme ho z vraždy Pavlíčkový a začneme s regulérníma výslechama.

Za účasti prokurátora a obhájce.

-Musíme ihned kontaktovat advokátní poradnu a městskou prokuraturu.

-Idem na to. Nech sa to nezdržiava.

-Veľmi sa mi páči toto všeobecné nadšenie a pracovné nasadenie,

ale rád by som zdôraznil,

že zadržanie už realizovali chlapci zo štátnej.

-Já jsem tam taky nasadil jednoho svýho kluka.

-A potom, zadržení je jedna věc, ale výslechy jsou druhá.

Navíc doktor Řemen... -Renomovaný odborník.

-Doktor Řemen...

ve svý psychiatricko-sexuologický charakteristice doslova zmiňuje...

-Jedná se o psychopatického, sexuálně deviovaného jedince,

který má specifické povahové rysy.

Bylo by výhodou, kdyby po jeho dopadení výslech realizoval

omezený počet pracovníků,

kteří již mají s takovými osobnostmi zkušenosti.

-Len mi pripomeňte, doktor Řemen, to je ten,

ktorý nesprávne určil vek potencionálneho pachateľa?

Odporúčaniami takéhoto renomovaného odborníka

by sme sa snáď radšej zaoberať nemali.

Akosi pre všeobecné dobro.

A okrem toho, pokiaľ ide o skúsenosti,

kolegovia zo štátnej majú predsa najväčšie.

-Aj s vypočúvaním skutočných zločincov?

-Po ich výsluchoch sú predsa všetci zločinci skutoční.

-Tak abychom pana generála nezdržovali,

já se to pokusím všechno shrnout. -Ale naozaj len krátko.

-Ano. Naši lidé na tom případu pracují přes dva měsíce.

Skoro vůbec nechoděj domů. Vytipovali klíčovou svědkyni,

která je přivede až k tomu blbečkovi do Stochova a...

-Súdruh náčelník, niekomu tak skúsenému ako vy

predsa nemusím pripomínať pravidlá hry.

-Pravidla hry.

Právě pro ty zkušenosti...

S takovýma pravidlama hry jděte do hajzlu.

Já vám ten případ prostě nedám.

-Chápem to správne, že súdruh náčelník práve prevzal

za úspešné vyriešenie prípadu osobnú zodpovednosť?

Gratulujem.

ZAVŘENÍ DVEŘÍ

-Já mám takovejch 150 tep, ty jo.

Jirko, pojď sem. Prosím tě, neposer to.

Jo? Tady přestává veškerá sranda.

Oni si to nenechaj líbit.

-GENERÁL: To je on?

-Ano. Soudruhu generále.

-Dobrý den.

-Tak veľa šťastia.

Budete ho potrebovať.

Chlapi, dnes dobrá robota. Môžete ísť domov a užiť si zaslúžené voľno.

Tuna súdruhovia z odboru vyšetrovania

si to už poriešia vlastnými silami.

-Ale já ho potřebuju pohlídat.

-Ja vám ho postrážim.

-Tak mám ho tady. Co s ním mám dělat?

-Ty seš takovej debil! Máš nejdřív zaklepat, když někam vejdeš.

Já nevím, někam ho ukliď!

-Poslal ho do riti. To je tu teraz na dennom poriadku.

To bolo daáke rýchle. -To bolo.

Jdem. -Děje se něco?

-Ne, neděje se nic. Pojď!

HOVOR TÉMĚŘ NENÍ SLYŠET: -Já se to snažím zachránit.

Přihlásím se jako debil, aby tam nejel Koula,

aby tam generál neměl svoje lidi, a on mě pošle do prdele?!

-Zlato, povíme si to doma, jo?

-Súdružka doktorka. Generál Alojz, prvý námestník ministerstva vnútra.

-Hm. Dobrý den. Krejzová. -Veľmi ma teší.

-To bude ona.

-Myslíš, že majú medzi sebou voľáke väzby?

Aby nám nehádzala polená pod nohy.

-Tak od toho tady je, aby nám hádzala polená pod nohy.

A když to uděláme dobře,

bude to nakonec jenom mezi náma a tím klukem.

-Doktor Krejzová. -Markovič.-Koula, Karol.

-Hm. Ráda bych s ním nejdřív mluvila pár minut o samotě.

-Nemohli by sme začať spolu?

Okrem toho ešte čakáme na prokurátora.

-Jak dlouho ho mají vaši lidé? Od čtvrt na jedenáct?

-My jsme s ním ještě nemluvili.

-To ale neznamená, že s ním nemůžu mluvit já.

Je to problém?

Nebo snad máte z něčeho strach?

-Je v místnosti 105.

-Ukážem vám, kde to je. -Ne, díky. Zvládnu to sama.

-Výslechovka štábu. Zkouška.

Jedna, dva, tři, čtyři.

-Píšou, že ses přiznal.

-Člověk by měl vědět, kdy prohrál.

-Nepřišla jsem hodnotit, jestli jsi prohrál nebo vyhrál.

Mám dohlížet, aby neporušovali tvoje práva.

Bylo to přiznání dobrovolný?

-Bylo.

-Zacházeli s tebou slušně? -Zatím jo.

-Jsi v hodně složitý situaci.

Budeš teď potřebovat někoho, kdo to s tebou budet myslet dobře.

-Myslíte jako nějakýho kamaráda?

-Jestli tomu chceš říkat kamarád, tak třeba kamarád.

Každopádně to teď bude moje role.

Chceš se na něco zeptat ty?

-Za to, co jsem provedl, co mi můžou udělat?

-Je to vražda. -No ale mně je 16.

-Pořád je to vražda.

-Přeci když mě nenechají řídit auto a nemůžu si ani koupit kořalku,

nemůžou mě najednou soudit jako dospělýho.

-Máš pravdu. Náš trestní řád rozlišuje mezi dětmi,

mladistvými a dospělými.

-Takže nejvíc můžu dostat kolik?

-Lituješ toho, co jsi udělal?

-Tak jasně že bych byl radši někde jinde.

Oni taky budou chtít slyšet, že lituju.

Ale pořád jste mi neodpověděla, kolik můžu dostat.

-To záleží na tom, co všechno jsi provedl.

-Štáb výslechovce.

Zkouška. Raz, dva, tři, čtyři, pět. Přepínám.

-Radši bych byl někde úplně jinde, ale i já mám svý nadřízený.

Mám tady na to dohlídnout po tý naší právní stránce.

Nesmí se to pokurvit. Příkaz soudruha ministra.

Ale zase, soudruzi, já mám ve vás důvěru.

Mně je jasný, že jste profesionálové.

Tak, majore, jak to vypadá?

Budeme tu do rána?

Hele, a je to vůbec on? Říkali mi, že mu je snad 15 nebo co.

-Někdo může bejt dost starej i v patnácti.

-Tak já se radši připravím na nejhorší variantu.

On hlad je sice nejlepší kuchař,

ale je třeba se držet v určitým takříkajíc tělesným komfortu.

To je nejlepší prevence proti případnýmu chybnýmu výkonu.

My teď stojíme před složitým úkolem a těžkou výzvou.

Musíme být rychlí, ale efektivní a bezchybní.

Před takovejma výzvama nestojí člověk každej den.

Ale zase, lidi jsou jako olivy.

To nejlepší ze sebe vydaj, teprve když jsou drcený.

-Súdruh prokurátor, vás je krása počúvať.

Ja si myslím, že aj vy sám sa rád počúvate. Či?

SMÍCH Poďte na chvíľočku.

ZAVŘENÍ DVEŘÍ -Na toto sme celú dobu čakali.

-Musíme to ignorovat.

Nakonec za to budeme odpovědný stejně jenom my.

Ať si říkaj, co chtěj. Uděláme si to po svým.

-STRAKA: Jak bych se tam měl chovat?

-DOKTORKA KREJZOVÁ: Jak ses choval doteď?

-Snažil se je moc nedráždit. -Tak v tom pokračuj.

Žvejkačku.

Neboj se. Když nebudeš vědět, povedu tě.

-Dobrý den. -Nazdar.

Můžeš se posadit.

-Sedni si.

-My už o tobě, Jirko, něco málo víme.

Tak ať taky něco víš ty o nás.

Já se jmenuju Markovič, taky Jirka, a jsem vyšetřovatel.

Z ODPOSLECHU: Karol Koula, druhej vyšetřovatel, a pan prokurátor.

-STRAKA: Dobrý den. -Takhle on to Jirka dělá vždycky.

-Proš seš tady, víš.

K tomu usnesení, kterým seš stíhanej pro vraždu, se můžeš vyjádřit.

Jestli něčemu nerozumíš nebo se ti něco nezdá.

Chceš k tomu něco říct?

-No já nevím.

Mám k tomu něco říct?

ŠEPOTU NENÍ ROZUMĚT

Tak asi k tomu nic říct nechci.

-Už si to hovoril našim kolegom,

ale musíme si znova overiť tvoje údaje,

takže teraz nám povedz svoje meno,

kedy si sa narodil, adresu tvojho bydliska.

-Jak se jmenuješ, nám můžeš říct sám.

Na to nepotřebuješ povolení od soudružky doktorky.

-Udělal jsem něco špatně? -Ne, nic jsi špatně neudělal.

Pojďte chvilku ven. -Ale tak ať to nezdržujeme.

-No právě proto pojďte ven.

Zatím nadiktuj kolegovi ty svoje nacionále.

-Děje se něco? Mám nějak pomoct? -Jo, máš. Běž k sobě.

No běž.

Tohle dělat nemůžete. Já chápu, že to chcete mít z krku,

ale jestli se to nemá pokurvit, tak tohle dělat nemůžete.

-Vy asi zapomínáte, s kým mluvíte.

Mě pověřil soudruh ministr. -No tím spíš.

Teď se nemůžeme tahat ještě mezi sebou.

Oba jsme pod dozorem. Oba potřebujeme, aby mluvil.

A mluvit bude jedině, když bude v klidu.

Takže žádný strašení, žádný výčitky.

Jestli se před náma zavře, tak jsme v prdeli.

Výslech povedu já. Když se vám něco nebude zdát,

tak mi dáte znamení. -Jak?

-Co jak? -Jak vám mám dát to znamení?

-To je mi úplně jedno. Něco si vymyslete.

-A co jim řekneme? -Co bysme jim říkali?

-Vy jste mě vyprovodil ven. Tak abych před ním neztratil tvář.

-Vyslýcháme my jeho. Nic mu říkat nebudeme.

-Tak, soudruhu majore, jak jsme si řekli.

Dal jsem soudruhu majorovi pár přátelských rad.

-Jirko, ač nerad,

musím souhlasit s panem prokurátorem.

Vypovídej spontánně. Paní doktorka tě určitě včas upozorní,

když se ocitneš na tenkým ledě.

-No, jsme tu čtyři, tak abychom si nějak rozdělili práci.

Nemusíte dělat obhajobu, obžalobu, psychologa a vyšetřovatele zároveň.

Ale když už si tady vzájemně skládáme komplimenty,

tak udělej, co ti řekl. Já tě zastavím, když bude potřeba.

-Kde jste skončili? -Pýtal som sa Jirky,

či bol niekedy trestaný. -A byl jsi někdy trestaný?

-Můžu to teda říct, jo? -Stejně by si to zjistili.

-Tak oni mě nemohli trestat kvůli nízkýmu věku,

tak já nevím, jestli se to počítá. -Počítá.

-Tam, co máme chatu, shořela kůlna.

-A ty jsi s tím měl něco společnýho?

-Jsme tam s klukama chodili kouřit. -To je spíš jenom taková blbost, ne?

-No to je.

Taky na nás chtěli hodit,

že jsme v Krči vykrádali vagony s čokoládou a bonbonama.

-A vykrádali jste je?

-Jenom jsme se schovávali před deštěm do prázdnýho vagonu.

-Víš, co to znamená fetovat?

-Když se berou prášky a čuchá toluen.

-A děláš to někdy? -Ne.

-Alkohol piješ?

-To jo. Ale ne moc. Jenom někdy.

-A před tou vraždou na Novodvorský jsi pil?

-Ne. Před žádnou z těch vražd jsem nepil.

-Těch vražd? Bylo jich víc?

-Bylo. Vždyť já to nezapírám.

Už jsem se o tom bavil se soudružkou.

Já chci spolupracovat.

-Kolik jich bylo? -Celkem? -No samozřejmě celkem!

-Jirko, můžeš na chvíli?

-Teď?

Nepokračujte beze mě.

To se na to takhle oblíkli?

-Zastihl jsem je akorát, když se vraceli z divadla.

-Budeme je muset rozdělit. Hned.

Vem si je s Koulou na starosti, já si nechám kluka.

Mladej je kde? -Je zalezlej u sebe.

Prej jsi ho tam poslal.

-No tak ať vyleze a pomůže vám.

-V akom divadle ste boli?

-Ve... ve Vinohradským.

-Na čem jste byli?

-Stalo se něco Jirkovi?

Ten příslušník, co nás sem vezl, říkal, že to je kvůli Jirkovi.

Stalo se mu něco?

-Jirkovi nič.

-Aspoň že tak.

Proč jsme teda tady?

TLUMENÝ VZLYK

-Nemusíte to komentovat. Vůbec.

Ale můžete zvolit synovi obhájce.

-On žádnýho nemá? -Má. Ale vy si můžete vybrat jinýho.

Jestli chcete.

-Já bych se asi potřeboval poradit s někým, kdo tomu rozumí.

Nešlo by, že bych si třeba popovídal s manželkou?

Abych věděl, co si o tom myslí. -Co to je za obhájce?

-Obhajkyňa. Špecializuje sa na mladistvých páchateľov.

-Je dobrá?

My stejně nikoho jinýho neznáme.

-Čtyři? Seš si jistej?

-No opravdu. Čtyři.

V tý Višňovce na Novodvorský.

V Dejvicích v průchodu.

Pak ta doktorka.

-Jak víš, že to byla doktorka?

-Měla v kabelce léky. Rozsypaly se všude kolem.

A taky jsem viděl její občanku. Měla tam před jménem MUDr.

Pak ještě jedna paní, starší. Tu jste možná ještě nenašli.

Já jsem ji schoval pod plachtu na takovej náklaďáček.

-Tuhle paní už jsme, Jirko, našli.

A pro tvoji informaci, přežila to.

-Aha. No tak to je dobrý, ne?

-Poprvý jsi vraždil na Novodvorský. Proč zrovna tam?

-To byla náhoda. Jenom jsem se tak coural.

-MATKA: Kluk se nikdy netoulal.

A když šel ven, tak musel bejt doma do devíti. A taky vždycky byl.

Opozdil se maximálně o 30 minut.

A do Stochova odjížděl odpoledne, aby byl na intru do večera.

-Jednou mi manželka vyprávěla, že když jela ráno do práce,

všimla si na ulici Jirky.

Bylo jí to divný.

Měl bejt v tý době na intru.

Tak vystoupila a zeptala se ho, co dělá v Praze.

-Hm. A co jí na to řekl?

-Že nás poslali domů kvůli odstávce vody.

Že jsem přijel až v noci, nechtěl jsem je budit,

tak jsem počkal až do rána.

Mě totiž napadlo, že nemusím jezdit rovnou.

Že když domů nebo na intr přijedu až ráno,

budu mít celou noc pro sebe.

-Proč jsi chtěl mít celou noc pro sebe?

-Abych mohl zažít nějaký dobrodružství.

-Jaký třeba?

-Třeba potkat nějakou holku. Myslel jsem si, že by to mohla bejt sranda.

-Jak sis takovou srandu představoval?

-No jak. Sranda s holkou, to vám přece nemusím popisovat, ne?

-Takže ses coural po Praze už s úmyslem někoho znásilnit?

-Když vy si hnedka představujete srandu jako nějaký znásilnění.

Já jsem se chtěl domluvit po dobrým. Já bych byl i radši.

-Když ses chtěl domluvit po dobrým,

tak proč to v tý Višňovce dopadlo jinak?

-Protože s nima se po dobrým domluvit nešlo.

Jako ta sestřička, co jsem doprovázel z Holešovic.

Nejdřív že jo. Pak začala zvonit na sousedy.

-Děvčatům se líbil.

Dobře s nima navazoval kontakt.

Nevšiml jsem si, že by byl nějakej ostýchavej.

-Choval se k nim hezky. Nijak agresivně.

Snad jenom...

-Na schůzkách SRPŠ si stěžovali.

Že některý děvčata obtěžoval.

-Jak?

-Tahal je za vlasy.

A to v jeho věku dělá asi každej.

-Ale holku měl, tak proč by něco takovýho dělal?

-Čo to bolo za dievča? -Holka z Haber.

Psali si dopisy. Nedávno k nám přijela.

Přece kdyby byl nějak nenormální, tak...

Nebo mi chcete říct, že se jeden den ovládá a druhej ne?

-My už půjdeme. Je pozdě.

-Běžte. Tady to bude ještě dlouhý.

Potřebujete se šetřit. Oba.

-Nemali by ste nechávať vašu drahú polovičku ísť domov takto samotnú.

Zavolajte jej taxi.

-To je dobrý. Zvládla jsem Hojera, zvládnu i cestu noční Prahou.

-Ach tie ženy. Niečo iné hovoria, niečo iné si myslia.

Robte, ako viete.

-Irenko, počkej ještě!

-PEPÍK: To jste takhle hned poznala, kdo vám volá?-Poznala.

-Vy jste na mě myslela, co? -Myslíte?

-Tak říkala jste, že můžu zavolat kdykoliv.

Nevolám pozdě, doufám? Tady člověk ztrácí pojem o čase.

A...

A někdy má taky chuť slyšet někoho normálního.

-Normálního? -Muži mají jen skromná přání.

To jste nevěděla?

Tak nemusíme si jenom volat. Můžeme se i potkat.

-Haló? Já bych potřeboval jeden vůz do Konviktský.

Ke kriminálce. -Bude tam za 20 minut.-Díky.

-MARKOVIČ: Monika už spí? -EVA Z TELEFONU: Ještě ne.

-Zavoláš mi ji? -Jirko, ona nebude chtít přijít.

-Aspoň to zkus. -Nechce přijít.

Já už nemám ani sílu, ani náladu ji přemlouvat.

Prej by sis s ní stejně neměl co říct.

Ještě je dítě, máš zůstat u těch svejch kriminálníků.

Ti jsou dospělí dost.

-Je drzá jak opice.

-Tak možná je to tak lepší. Je osobnost.

Kdyby bylo všechno zalitý sluníčkem,

třeba by to znamenalo, že o ní nevíme všechno.

Je naštvaná, protože se staráme.

A staráme se, protože chceme bejt dobrý rodiče.

-Na to Kladno jsme přišli náhodou.

Ale náhoda z nás nedělá lepší rodiče.

-EVA: Ale ani horší, Jirko.

-Záchod je tady.

-Tak jak to vypadá?

-Člověče, to je asi poprvý, co ti nezávidím, že máš děti.

-Problémy jsme řešili vždycky společně.

Já jsem taková přísnější a manžel hodnější.

-My se tak spolu domluvili, že nemůžeme bejt zlý oba.

Ale manželka, myslím, taky nebyla nějak přísná.

-V jakej moment ses teda přesně rozhodl, že ji zabiješ?

-Tvůj prvotní úmysl přece nebyl zabít je, že ne?

Chtěl sis jenom užít.

-Já tu první zabít nechtěl.

Určitě ne na začátku.

To se prostě potom nějak seběhlo.

-Říkáš tu první. Takže u těch dalších to bylo jinak?

-MATKA: Psychická zátěž u nás v rodině nikdy nebyla.

Teda jistě můžu mluvit jenom za svoji část rodiny.

-Nevlastní sestra byla v nějakým ústavu.

Snad polepšovna. Přesně si to nepamatuju, jsem byl ještě dítě.

Ale byla to nevlastní sestra.

Takže by to nemělo na klukovi nechat nějaký následky. To spíš...

-Co spíš?

-Když mu byly asi 4 roky, tak jsme si pořídili novou sedací soupravu.

No a on ji probodal nožem.

-Aha.

A udělal ještě někdy něco podobnýho?

-V šestý třídě, ehm...

Začal hrát hokej. Bavilo ho to asi rok.

Jenomže už měl koupený vybavení.

No a stávalo se,

že když jsme ho vezli na nějakej turnaj,

tak až na místě jsme zjistili, že si zapomněl brusle.

-Já nějak nevidím tu spojitost.

-No, v obou případech jsem to od Jirky bral jako naschvál.

-Na psychiatrii jsem s ním byla jenom jednou.

Učitelka si stěžovala, že zlobí a zapomíná věci,

ale zbytečně to přeháněla.

-OTEC: Řekli nám, že náš syn je zdravý jako ostatní děti.

Snad jen trochu opožděný.

Asi o 3 roky.

Ale že se to časem taky srovná.

-MATKA: Že to dožene. Že je taková věc docela normální.

A taky to dohnal.

-Ještě zepředu mi to udělej.

-Vzhledem k pokročilé hodině navrhuji dnešní výslech ukončit.

Musíme brát na zřetel, že můj mandant je mladistvý,

v podstatě ještě dítě. -Mám doma stejně starou dceru.

Kdybych jí řekl, že je ještě dítě... -Ta by vám asi dala.

-My si porád myslíme, že jsou to ještě děti...

-A oni už jsou to vlastně mladý dospělý.

-Já můžu pokračovat.

Cejtím se dobře.

-Vnímáš a chápeš, na co se tě ptáme?

-Jo, rozumím. -Já myslím, že...-Vydržte.

Přečti mi to.

-Pražský hrad dnes dopoledne.

Soudruh Gustáv Husák zvolen prezidentem republiky.

-Chápeš, co to znamená?

-Že je Husák pořád prezidentem.

-No. Tak já myslím, že můžeme klidně pokračovat.

-Já jsem v noci zvyklej.

-OTEC: Doma jsme měli zvířátka. Křečky.

Želvičku, králíčka. Měl k nim dobrej vztah.

Mazlil se s nima.

Neubližoval jim.

-MATKA: Když byl malej, brečel, když omylem šlápnul na mravence.

-OTEC: Jinak byl tvrdší spíš po mně.

Žádnej fňukna.

-MARKOVIČ Z ODPOSLECHU: Jirko, tu noc jsi napadl dvě ženský najednou.

Můžeš mi vysvětlit proč?

No tak nikdy předtím ani potom jsi dvě ženský za jednu noc nenapadnul.

-Já měl hroznou chuť na ženskou.

-Kterou jsi napadnul první?

-Tu starou.

Tu, co jsem schoval pod plachtu na náklaďáček.

-Tu jsi ale neznásilnil. -Tu ne.

-Proč ne? Když jsi měl hroznou chuť na ženskou.

-Já jsem ji nejdřív viděl zezadu.

Myslel jsem si, že to je mladá holka,

ale pak jsem ji otočil a chuť mě přešla.

Ono jí muselo bejt nejmíň 50.

Ale když už byla v limbu, tak jsem si řekl, že ji aspoň okradu.

-OTEC: Vím, že Jirka dal manželce nějakej prstýnek.

Řekl, že ho našel V Podolí na bazéně.

Bylo mi to nějaký divný.

Ale žena si podobnej prstýnek dlouho přála.

Příští rok máme výročí. Dvacet let od svatby.

Takže... -Jo, jo.

-Máš teď u sebe něco z trestný činnosti?

-Tady a teď ne. -Tady a teď ne.

Takže jinde jo?

-No, jinde jo.

Vám to klidně ukážu. Doma a na učňáku.

Ale asi ne dneska. Ono už je dost pozdě.

-OTEC: Přemýšleli jsme, jestli je dobrý mít něco takovýho u sebe.

Jestli tady náhodou nejsme kvůli tomu.

Manželka se nakonec rozhodla, že o tom příslušníkům nepoví.

-K tobě domů a na učňák se podíváme sami.

Spíš mi vysvětli jednu věc.

Ty ses až na poslední chvíli rozhodnul,

jestli ty ženský znásilníš, nebo okradeš?

Ty ses v momentě napadení pořád ještě dokázal ovládat?

-Ono je to těžký, takhle ty pocity popisovat.

Já vám to zkusím nějak vysvětlit. Ale už se cejtím hrozně unavenej.

Tak mohli bysme to nechat na zejtra? Já vám to všechno řeknu.

Jak to bylo s tou starou ženskou i s těma ostatníma ženskejma.

-Dobře.

Jenom ještě jedna věc, Jirko.

Ty ženský, o kterých jsme se celou dobu bavili,

ty všechny měly a mají nějaký jména.

Kromě vraždy Andrey Pavlíčkové vznáším a rozšiřuji obvinění

o pokus znásilnění na Libuši Jírové,

o pokus vraždy na Miladě Šimonové,

o znásilnění a vraždu doktorky Lady Grygarové

a o znásilnění a vraždu Marie Kadlecové.

-Tak co dělá a jak to dělá, to už se nám rýsuje.

Proč to dělá, to je zatím trochu nejasný.

Ale na proč zas tolik nezáleží.

Půjdu se podívat, jestli tam nezbyly ještě nějaký chlebíčky.

Bylo to dneska dlouhý.

No, radši se půjdu vyspat.

Napište návrh vzetí do vazby, nechte ho převést na cépézetku

a běžte se taky vyspat.

-Až příště řeknu, že jsi unavenej, tak budeš unavenej.

Buď hrajeme spolu, nebo proti sobě.

-Tak na shledanou.

-Jdeme.

-Na shledanou.

-Ahoj, Jirko.

-Chalana ste rozhovorili.

Zatiaľ.

No ak by sa vám to daako zaseklo...

Ale vy ste inteligentní ľudia. Iste si viete domysleť dôsledky.

Idete domov?

-No... jo.

-Tak poďte. Zoberiem vás. Som tu vozom.

No poďte, poďte. Zaslúžite si to.

Dnes ste bol taký proaktívny.

A nemali by ste nechávať manželku dlho samotnú v jej stave.

-V jakým stave?

-V inom stave.

-Jak to víte? Vždyť to na ní ještě vůbec není vidět.

-Ja viem všetko. SMÍCH

Poďte, poďte.

-Tak já asi půjdu.

-Běž.

-STRAKA: Prosím vás.

Prosím vás, omlouvám se, že otravuju,

ale bylo by možný zhasnout to světlo?

-Nebylo.

-EVA: Já tě slyším.

Moniko. Pojď sem, připravila jsem ti svačinu.

-Koupím si rohlík v sámošce.

-Ahoj. -Ahoj.

Už musím do školy.

-Evo?

Ty kouříš?

-Jenom když je toho na mě hodně.

-Jak dlouho už?

-Co jsme spolu.

Snídal jsi? -Já jsem ještě ani nevečeřel.

Ale teď nic nechci.

-Tak já ti to schovám a pak si to vezmeš.

-Pojď na chvilku ke mně. -Musím jít ještě vzbudit Jiříka.

Musíme jít do školky. -Aspoň na chvilku.

Ty opravdu kouříš? -No.

Jak ti to s ním jde?

-Já nevím.

No tak mluví, přiznává se.

Ale porád mám pocit, že si něco důležitýho nechává pro sebe.

Je stejně starej jako naše Monika.

-Tak aspoň máš trénink.

-Kdy se to stalo?

Jeden den jsme největší kamarádi a druhej den přede mnou utíká.

-Zfackoval jsi jí kluka. Co bys chtěl.

-Tak on už je to oficiálně její kluk?

-Buší ti srdce.

-No, to je z tebe. -Jo?-Hm.

-Mami, mami, já už jsem vzhůru! Pojď sem. Kde jsi?

-Dobré ráno.

-MATKA: Co všechno si vzali?

To neumíš číst nebo co?

-Já hledám brejle na blízko.

Zelená bunda s náplety.

Modrá košile, pánská.

Spodní barevné trenýrky.

-Na všechno sahali. Musím to vyprat.

-Jako teď?

-Přece kvůli tomu nepřestanu uklízet, ne?

To bysme se museli zbláznit.

A já se zbláznit nechci!

SÍPAVÉ DÝCHÁNÍ

Skryté titulky: AZ Tools s. r. o., 2026

SÍPAVÉ DÝCHÁNÍ

Skryté titulky: AZ Tools s. r. o., 2026