Original subtitles

-Chtěl bych, aby sis ten případ vzal na starost ty.

-Je to doktorka od nás. -Měl byste se šetřit.

-Byla napadená další ženská. -Mrtvá?

-Dvě ženy během jedné noci?

-Nemáme jízdní řád? -Jo, tamhle.

-Asi jsem celou dobu čekala na někoho, jako jste vy.

-Ste konali v štátnom záujme. -Samozřejmě.

-Vyšetrovanie by mala prevziať Štátna bezpečnosť.

-To se nám teď do toho budou srát?

KLAPOT PODPATKŮ

-OPILEC: Mně se zdá, že se slečna ztratila.

-DRUHÝ OPILEC: Slečna je úplně ztracená.

-Na to my jsme experti. -Na ztracený slečny.

A víte, co my s takovejma ztracenejma slečnama děláme?

-Takový hezký ztracený slečny my zveme domů.

-SLEČNA: Domů běžte. Ale sami. Pořádně se vyspat.

-Ale my jsme na to experti. -Na zachraňování ztracenejch slečen.

-Experti leda tak na chlastání.

-Tak se třeba kousni do prdele, náno nafrněná!

-Pojď, vyser se na ni.

-Neměl bys ještě jednu cigaretu? -OPILEC OPODÁL:Mám nápad, počkej.

Kam jdeš? -DRUHÝ OPILEC:Dáme si panáka.

-Znáš to tady?

-Trochu.

-A jak se odsud dostat do Libně, to bys náhodou nevěděl?

-Náhodou jo.

-Stejně si myslím, že kecáš. -Nekecám.

-Tak to bys musel nějak dokázat.

-To se dá dokázat snadno.

-No ty vole, ty jsi vážně nekecal.

-Beran. -Berani...

...jsou rebelové a bojovníci.

-Jaký jsou Berani milenci?

-Romantici. Hledají opravdovou lásku.

-To by docela sedělo.

-I když třeba nedopatřením přehlídnou přání svý partnerky.

Já z toho mám úplně husinu. Je to celý takový... Jak to říct?

-Osudový?

BLÍŽÍCÍ SE KROKY

-SPOLUŽÁK: Jirko?

Jirko. Vnímáš mě?

Měl bys v tejdnu zůstávat na intru a nejezdit domů. Vypadáš nějak mimo.

-Dneska chce přijet fotr. Chce ho vidět vychovatelka.

Bojím se, co mu nakecá. -Řekne, že ses nachlastal.

Tvůj fotr nechlastá? -Někdy se napije.

-Aha. Můj chlastá první ligu.

Neboj se, dopadne to dobře. Nikoho jsi nezabil a nachlastat se?

V zemi, kde je chmel strategická surovina? Fotříci maj pochopení.

Co myslíš, že dělali, když byli stejně starý jako my, hm?

MOTOR AUTA, DIALOGY NEJSOU SLYŠET

-MARKOVIČ OPODÁL: To vypadá, že ji napadl už na ulici

a průchodem ji táhl až sem. -DOKTOR:Měl tady víc klidu.

Mohl si s ní dělat, co chtěl, a nikdo ho nerušil.

Kolem poševního vchodu jsou stopy bílého sekretu.

Vzal jsem vzorek, pak ti dám vědět.

Bude mrtvá odhadem tak 8 hodin.

-VLASTA: Jirko. -Co?

-Potřebuju s tebou mluvit.

-No tak mluv.

Co je?

-Je tady generál.

-Promiň.

TICHÝ POVZDECH

-Daako vám tých mŕtvol pribúda.

Chcel som to urobiť v kancelárii,

ale keďže sa teraz všade bojuje proti tej byrokracii...

ZAKLEPÁNÍ NA AUTO

Môžete von.

-Čaute. -Takto je to najlepšie.

Hodiť rovno do vody, nech pláva. Nie je treba dlhých viet.

Súdruh Koula je odborník a perspektívny káder.

-Tak kde začneme?

-U oběti.

MARKOVIČ: Tu holku na Novodvorský udusil.

Na Šimonovou si vzal provázek

a doktorku Grygarovou uškrtil její vlastní podprsenkou.

-Tu ju škrtil opaskom od svetra, podprsenkou a šnúrou,

na ktorej je niekoľko uzlov.

Tri škrtidlá.

Ak má v sebe voľaké besy, tak v ňom rastú.

-Představoval sis to takhle?

-Ja som si to radšej nijako nepredstavoval.

Chcel som sa nechať prekvapiť.

Nie.

Počuvaj, ten príjazd asi vyzeral trochu divne, čo?

-To vyzeral.

-Keď on mi nedal na výber. Chcel ma predstaviť osobne.

-Takže v tom nemáme nic hledat?

-A čo by ste v tom chceli hľadať? -No tak jsme policajti.

Hledáme významy, souvislosti, důvody.

Třeba proč se někdo z republikovýho útvaru vyšetřování

nechá dobrovolně přeložit sem k nám. -Je tam strašne veľa papierovačiek.

Chcel som viacej do terénu a viacej robiť s ľuďmi.

Je to dobrý dôvod?

Pozri sa, Jirko, ja ti to tu nechcem rozosierať.

Vedieš to ty, ja som prišiel len pomôcť

a treba sa niečo naučiť.

-Dobře. Dávej pozor.

Tamhle v průchodu je zadní vchod do obchodu ovoce a zelenina.

Nemají tam záchod. -To majú blbé.

-Ten je naštěstí tady.

Takže každej, komu se chce, musí projít přes tenhleten dvorek.

Je to jasný? -Zatiaľ hej.

-Tamhleta paní, co se baví s mladým, je Šárka Krůtová.

Je vedoucí v zelenině. Pořád jasný? -Jasné.

-Tamhleta paní u Pepíka je Hanka Seidlová.

Pracuje v kadeřnictví. To ona našla oběť.

Prej když šla sem na záchod. Začni s ní.

-Ona si ke mně Šárka chodí dělat vlasy.

A říkala, že má doma šaty, takový pěkný, nenošený, ale...

Já nevím, jestli vám to můžu říct. Zapisujete si to do protokolu, že?

-Tak povedzte to. -A Šárce to nedáte přečíst, že ne?

-To sa nemusíte báť.

-Šárka poslední dobou trochu přibrala a ty šaty jí nejsou.

My jsme se domluvily, že si je u ní vyzkouším,

a když mi budou, koupím je od ní. -Kedy to bolo? -No dneska.

-Dobre, koľko bolo hodín?

-Půl devátý ráno. -8:30.

-My jsme si daly kafe, pak jsme pokecaly

a mně se pak strašně začalo chtít...

-Na záchod. -Pak jsem šla a viděla jsem tam...

Už jsem viděla, že tam někdo leží.

-Ako ste na to reagovali?

NESLYŠNĚ

-Mám si vzít kravatu? Nebo spíš takhle?

-V kravatě budeš vypadat, že to bereš víc vážně.

-A budu to muset brát vážně?

-Asi radši jo.

-Jirko, máš teď poslední možnost říct mi,

co se doopravdy stalo, abych se na to stihl připravit.

-Dohromady nic. Ona vždycky strašně přehání.

-Dohromady. Takže jsi něco vyvedl.

Ještě tohle, do prdele! -Ukaž.

Musíš to dvakrát protočit a provlíct skrz smyčku. Ukaž.

ZRYCHLENÝ DECH OTCE

-Co jsi provedl? Vysyp to.

-Nic. Jenom takový, jak se to říká?

Klukoviny.

-Jirko, jestli mi lžeš a udělal jsi nějakej průser,

tak si mě nepřej.

-KOULA: Tak začala vrieskať. Tým privolala tú Šárku.

Ta keď to uvidela, tak začala vrieskať tiež.

A potom obe vrieskali a utekali sa schovať do obchodu.

Tam vytočili 158, zamkli sa na dvakrát,

pretože sa báli,

že by sa ten škrtič mohol ešte nachádzať niekde tu, schovaný.

-Na toho škrtiče přišly samy?

-Vraj je toho teraz plná Praha.

HOVOR NENÍ SLYŠET

-Počkej, prosím tě. Jestli jste od generála,

tak ten už tady dneska byl. Osobně. Co chtěl, si zjistil.

Abyste nedělali stejnou práci dvakrát.

-To bude asi nějakej omyl. Mě rozhodně žádnej generál neposílá.

Pokud teda nemyslíte přímo soudruha ministra.

Pracuju tady nedaleko, v ulici Zikmunda Wintra.

Je tam dislokovaný pracoviště ministerstva vnitra.

-Jaký je vaše pracovní zařazení? -Velitel objektu.

-A co si pod tím mám představit? -Představte si, že velím objektu.

-Nemohl byste bejt konkrétnější? -Nemohl. Státní tajemství.

-Co vás přivedlo sem do průchodu, to byste mi říct mohl?

-To bych mohl. Strážná mi hlásila, že jedna z uklízeček,

soudružka Kadlecová, nepřišla do práce.

-To všechny zaměstnance, který nepřijdou do práce,

hledáte po okolí? -Tak to samozřejmě ne.

Ale kolegyně říkaly, že tady našli zavražděnou ženskou.

A protože ve městě řádí škrtič, tak jsem se rozhodl, že zjistím,

jaká je situace, abych zamezil případným fámám.

-Na toho škrtiče jste přišel jak? -Toho je teď plná Praha.

-Byl byste ochotnej identifikovat oběť hned tady na místě?

-Samozřejmě. Ale nikdy jsem to nedělal.

-Stačí se jen pořádně dívat.

A připravte se, že to nebude hezkej pohled.

-Jaký stísněný podmínky? Jaký kontroly z byťáku?

Mám ti jednu vrazit, aby ses rozpomněl, jak to u nás vypadá?

To ses musel takhle ožrat? Pij do polopita.

Já proti pití nic nemám.

Ale bejt jako dobytek a nevědět o sobě?

Jak teďka vypadáme?

Ptala se mě, jestli nepiju taky. Jestli to není dědičný zatížení.

Jirko, podívej se na mě.

To takhle piješ často?

-To bylo poprvý. Kvůli holce, ona mě nechala.

-Co se to tady děje, vole? -Vypadněte!

Potřebujeme si promluvit na chvíli.

Pět minut. -Tak nashle.

-Jeden otec lepší než sto učitelů.

-To nemá ze svý hlavy, co? -To bude Engels.

-To je ona?

Ta byla u nás, že?

-Jo. -Pěkná.

Ale Jirko,

kvůli jedný holce se svět neposere.

I kdyby byla sebehezčí.

Takovejch ještě bude.

Máma se bude ptát, co tady po mně chtěli.

Co jí mám říct?

Hele, připrav se. Ode dneška tvrdej režim.

Žádný kapesný. Prachy z praxe mi budeš dávat přímo.

-A když budu muset něco zaplatit do školy? -Tak řekneš mně.

A já ti to koupím. -A když někam půjdu?

Chtěl jsem jít s klukama v pátek. -Tak nikam nepůjdeš.

-Ale když budu mít zaracha, tak se máma bude ptát, co se dělo.

Budeš jí to muset nějak vysvětlit.

-Tak co? Jsme o něco chytřejší?

-Neviem. Kadlecová bývala s rodičmi,

mladším bratom a dvomi deťmi.

-Bydlí ve vile nebo co? -V dvojizbovom byte.

V jednej izbe býva brat, v druhej Kadlecová s deťmi.

Matka spala na rozkládacom lehátku v kuchyni.

A otec je od marca na chate.

-A to jim jako nepřidělili větší byt, jo?

-To se budeš muset zeptat na OPBH.

-No tak my s Irenkou jsme si zažádali,

ale tyhle lidi v pořadníku musí bejt určitě vejš než my.

Kolik takových případů musí bejt?

-Nějakýho manžela nebo partnera měla?

-Bola dvakrát rozvedená.

Prvé manželstvo sa rozpadlo kvôli alkoholu,

druhé kvôli duševnému nesúladu. -To znamená co?

-Jej druhý muž neznášal jej dcéru z prvého manželstva.

Sralo ho, že musí živiť cudzie decko.

-Takže debil. -No to hej.

Teraz sa stretávala s voľakým...

...Ladislavom Lyrom. Vraj bol slušný človek.

Včera večer bola uňho, ale ešte v noci sa vrátila domov.

-Viděl ji někdo vracet se? -Práve že nie.

Ale asi okolo pol piatej ráno ju počuli odchádzať do práce.

Na chodbe bolo cítiť ešte jej parfém.

-To chodila do práce takhle brzo? -Hej, začínala o piatej.

Ale už o deviatej mohla byť doma. Predtým tam robila referentku.

To upratovanie zobrala len kvôli deťom.

Aby na ne mala viac času.

Okolo toho miesta, kde sme ju našli, chodievala každý deň.

Matke hovorila, že ráno sú ulice úplne prázdne,

ale že sa vraj bojí, aby náhodou nestretla toho škrtiča.

-Počkat, jak mohla vědět o tom škrtičovi?

-Prosím tě, toho je teď plná...

Musíme prověřit oba ty manžele,

toho Lyru a někdo by měl zajet za tím tátou na chatu.

-Ale ty neveríš, že je to voľakto z rodiny.

-Udělat to musíme stejně.

Ale nevěřím.

Já si myslím,

že to udělal mladý deviant.

-Už si sa o tom bavil s voľakým odborníkom?

-To má bejt jako výslech? Nebo co?

-Profesionálna zvedavosť. -Aha. Tak proto seš tady.

Kvůli profesionální zvědavosti.

-No, myslím, že mám na práci dôležitejšie veci.

-Já jsem se ho na to přímo ptal.

Řekl mi uvěřitelnej důvod.

-No tak to mohla bejt taky krycí historka, ne?

-Tak do kolika? -Tak do tisíce.

-Ty vole, zase klid, to by nevydržel nikdo.

-Tak do kolika teda? -Do dvaceti.

-To se posereš bolestí. -Chceš se vsadit? -No.

-Počkej, kdo bude počítat? -Můžeš ty, když mi nevěříš.

-Dávám dvacet. -Tak jo.

-A teď, pánové,

existenci pudingu dokážeme tím, že ho sníme.

Jedna, dva,

dva a půl... -Ty vole. -Tři.

Čtyři, pět, šest...

-Já taky.

Když to teď tak úplně nejde.

Prosím tě, počkej chvilku.

-Hele, konči. Mám dosah.

Ať nepřeštípneš kabel. ZABOUCHNUTÍ DVEŘÍ

-Co říkal Pepa na večeři?

-Že mu chutnala.

-A jinak?

-Já nevím, neříkal nic.

-Nevzal si číslo.

Co když se mě bude ptát? Co jí mám říct?

-Že si nevzal číslo. -To jí přece takhle nemůžu říct.

-Evi, prosím tě.

Dějou se horší věci.

Dneska jsme našli další mrtvou ženskou.

Stejně jako v předchozích dvou případech

vykazovalo nalezený sperma krevní skupinový vlastnosti A.

Na šatech všech čtyřech obětí se našly shodný mikroskopický stopy.

Konkrétně šlo o piliny železa, mosazi a hliníku.

Pachatel se pohybuje na místech, kde se s takovejma kovama pracuje.

-Mohol by nám súdruh major prezradiť,

kde bola posledná obeť zamestnaná? -Pracovala jako uklízečka.

-Pre akú organizáciu? -Pro ministerstvo vnitra.

-To už je druhá obeť, ktorá pracovala pre ministerstvo vnútra.

Ja nič nenaznačujem.

Len zaujímavá zhoda okolností, nie?

Pred nedávnom bol vyšetrovací tím

na žiadosť súdruha majora Markoviča posilnený.

Môžete nám prezradiť,

ako ovplyvnila účasť súdruha Kouly na postupe vyšetrovania?

-No, Jirko, jak se projevila? -Karol je tady teprve druhej den.

-Potrebuje sa aklimatizovať, áno, áno, chápem.

Lenže obetí je viacej a viacej.

-Vyšetrujeme a vyhodnocujeme všetky mravnostné a trestné činy

na území hlavného mesta a Stredočeského kraja.

-Myslíme si, že pachatel měl na svědomí už předtím

nějakou míň závažnou trestnou činnost.

-Že se jako zahřejval. -Zahřejval? Aha.

No a pri tej previerke,

podarilo sa vám naraziť na daakú novú stopu?

Takže od teraz,

s okamžitou platnosťou,

požadujem denné hlásenia o postupe vyšetrovania.

Navyše z titulu svojej funkcie prvého námestníka ministra vnútra

Československej socialistickej republiky vyhlasujem

mimoriadnu bezpečnostnú akciu s krycím názvom Razia.

-Hele, Jirko.

No, Straka, mluvím s tebou.

Můžeš s tím cvičit? -Jo, to je dobrý. Já to zvládnu.

Já bych nerad přišel o ten Strahov.

-Ale ještě tam nejsme. A abysme se tam dostali,

tak se teď všichni rozdělíme do dvojic.

Každej si najde partnerku a na značky, jo?

A kdo nemá partnerku, tak si najde partnera, ne? Jedem. Hop!

Dlouhá ruka, skvělý. Je to nácvik, ano?

Takže nám jde hlavně o kvalitu toho předvedení.

-Už spí.

Vem si tužku. -Proč?

-Neptej se a vem si tužku a nějakej papír.

-Tss. -Ty nemáš tužku?

Ty si nic nezapisuješ? -Ne.

Zapisuje si mladej. Já si všechno pamatuju.

-Vem si ten papír a pojď sem. -Tss.

-Piš si. -Co to...-Piš.

Dva, jedna.

Dva, dva, pět, sedm.

-No tak to bych si pamatoval. -Tohle číslo dáš v pondělí Pepovi.

-Počkej, Věra chce, abych ho Pepovi dal?

-Vymámila jsem ho od kolegů.

Použila jsem lest.

-Ty jsi ale lstivá.

-Měl by sis dávat pozor.

-ZASMÁNÍ

Hele, neměl bych jít radši pro Moniku?

-Nemusíš. Přespí dneska u Vladěny.

-U Vladěny? -Hm. Volali její rodiče.

-Vy si takhle normálně voláte?

-Dneska volali prvně.

TELEFON -Nezvedej to. -Když mně to zvoní u zadku.

-Nezvedej to. -Počkej.

Markovičová, prosím.

Dobře, děkuju.

Volali z TJ. Chtěli si ověřit, jestli je Monika doma.

Dnešní nácvik odpadnul. Prej kvůli tomu maniakovi.

-Máš číslo na ty Hudečkovy? -Nemám.

-Nám zase volala vaše paní. Říkala, že holky přespí u vás.

-Moje žena? -Hm.

-A jak vám ten hlas v telefonu zněl?

-No, takovej vysoko posazenej?

Hodně dívčí.

-Dívčí?

-Počkejte, ale když holky nejsou ani u vás, ani u nás, tak kde teda jsou?

-Nemohl bych si prohlídnout pokoj vaší dcery?

-Samozřejmě, pojďte. -Pojďte. -Tady.

Ale jak by se holky dostaly na Kladno?

-Půjč mi ten pičifuk. -Ale nepřeháněj to.

-Jirko, ty to nepotřebuješ. Na tebe se holky lepí i bez toho.

Vole, přestaň. -S dovolením.

To mám z Tuzexu. To si musím šetřit.

PÍSNIČKA: Dievčatá, ani neviem, čí som dnes.

Dievčatá, pre vás strácam hlavu späť.

STEJNÁ PÍSNIČKA ZNÍ Z RÁDIA

-DÍVKA: Přestal jsi chodit do tanečních.

-Zase začnu. -Mohl jsi zavolat.

-Neznám číslo. -Nebo napsat.

-Nemám adresu.

Jestli chceš, můžeš si sednout k nám.

-Ahoj.

-Ono není kam.

-Můžeš si mi sednout na klín, jestli se nebojíš.

-Víš, Jirko, já mám strach, že jsi jenom takovej chvilkovej.

-Jak jako chvilkovej?

-Jako že si užiješ a pak mě necháš.

-Koukni.

To je M. Jako ty, Marie.

Vyrytý, to není chvilkový. To je na furt.

Slez. -Co je?

Promiň. Můžu s tebou ven? Pojď.

-Já přijdu.

-Pojď si k nám sednout normálně.

-Kde je Monika?-Co blbneš, vole? -Uklidni se. Kde je Monika?

-Někde venku asi. -Kde venku?-Já nevím.

-Máte ji tam.

-Když se dva lidi mají rádi, tak by spolu přece měli bejt.

A my se rádi máme. -A co ta holka,

co ti seděla na klíně? -Jedna známá.

-Asi dobrá známá, když ti seděla na klíně.

-Když jsme se rozešli, chtěl jsem se zabít.

-Jirko, těmahle kecama mě fakt neohromíš.

-Kluci mě na poslední chvíli zachránili. Podívej.

Málem jsem to, vykrvácel. Ještě to mám podebraný.

Něco jsem ti koupil.

-Já si to musím ještě všechno pořádně promyslet.

Buď ti ten přívěsek vrátím, nebo... -Nebo co?

-Se nech překvapit.

-Ty vole. -Tati?-Zbláznila ses?! -Nechte ji bejt. -Co tu děláš?

-Vypadni, ty. -Jsi v pohodě?-Jdeme, dělej!

-Nemůžeš mě takhle unýst. -Vem si to.-To je nezákonný.

Zavolám na tebe Bezpečnost. -Já jsem Bezpečnost.-Jste blázen!

-Lidi, pomoc! To je únos! Pomoc!

-Už tě chvíli pozoruju. Máš nějakej problém?

-Ty máš problém. Sedni si, dělej.

-Kdo to je, vole? -Bezpečnost. -Nech mě bejt.

-Vypadněte. Všichni!

PÍSNIČKA: Dnes mám rande so svojím mestom.

Nejdem do baru, len tak chodím.

Zdravím neóny známym gestom.

Práve odbilo desať hodín.

Ja sa dnes iba túlam.

Dnes mu dám iba pekné mená.

Dnes sa nemusím báť,

že sa utopím v čiernom bahne rozliatych snov a vín.

-Co je? -Stěžovala sis, že nechodím tančit.

Tak tancujeme.

-Co to bylo za holku? -Jedna známá.

-To byla asi dobrá známá, když jste spolu byli venku tak dlouho.

-Já se takhle bavím se všema holkama. Nic to neznamená.

Hele,

neměla bys chuť se mnou někdy zajít do sklepa?

-Třeba kdy?

-Třeba teď.

-Ale doprovodíš mě domů.

-Netrefíš sama?

-V Praze řádí ten škrtič a já mám strach,

že by mohl přijet i do Libušína.

Je to kousek a intr je plnej holek.

-Padej. -Tos ho hned musel fackovat?

-Jo, musel.-Já myslela, že máš pro takovýhle věci pochopení!

Ale ty máš pochopení jenom pro ty svoje kriminálníky.

-Nejsou to moje děti. -Já jsem pro tebe pořád dítě?

-Moniko, já tě přetrhnu. Víš, jak jsem se o tebe bála?

-Kvůli tvýmu strachu nic nezažiju. -Ono ti nic neuteče.

-To si ty mrtvý ženský myslely taky. -Moniko!

-Jaký mrtvý ženský? -No ty, co teď nacházíte po Praze.

Taky si určitě myslely, že maj na všechno dost času.

-Tak o tomhle nemluv ani ze srandy.

Buď ráda, že se něco podobnýho nestalo tobě!

-A koukej se vzpamatovat. Nemůžeš se courat po nocích, je ti 15.

-Někdo už je v 15 dost starej. -Někdo jo, ty ne!

-Jiříku. -Proč tady křičíte?

-Pojď. Už nebudeme křičet. Nic se neděje, pojď.

-Když je sládek, není kuchař.

-Já jsem nepil. -Jirka teď nepije.

-Ani bych neměl z čeho.

-A vstupný jsi platil z čeho?

-Kluci mě pozvali.

-To tam musela bejt docela sranda, ne? Když ses vrátil až ráno.

-Já tam to, potkal jednu holku.

-Tu, co tady byla naposled? Ta se mi líbila, tý se drž.

-Ta tam zrovna nebyla.

-A kdo tam teda byl? -Jiný holky.

-Jaký jiný holky? -Ty neznáš.

-Ty seš tajemnej jak hrad v Karpatech.

Jako tady tatínek.

Ten mi taky nechce říct, proč si ho pozvali k tobě na učňák.

-Co ti nechci říct? Chci ti to říct.

-Tak mi to řekni, proč si tě tam pozvali.

-No poz... Chtěli mi tam, pozvali mě tam kvůli...

-Kvůli chmelu, ne?

-Oni prostě potřebujou některý věci mít vyřešený dopředu.

Aby to pak nemuseli honit na poslední chvíli.

-Jaký věci? -Třeba bezinfekčnost.

Bez ní tam nikoho nepouštějí.

-Přesně.

-Moniko?

Když se spolu nebudeme bavit, tak to nevyřešíme.

Je důležitý, abysme spolu mluvili na rovinu.

Víš, co to znamená, mluvit s někým na rovinu?

-Máme tu první výstupy z akce Razie.

Dostali jsme tip na jistýho Iva Kostrbatýho, 29 let.

Podle svědectví okolí se chová podivně

a zatím neměl pohlavní styk.

-To je to jeho okolí tak dobře informovaný?

-Všechno jsme to prověřili a skutečně se prokázalo,

že se chová podivně a že zatím neměl pohlavní styk.

-Tak to jsou asi informovaný dobře.

-Ovšem spojitost s našimi případy bohužel zatím žádná.

Pak je tu tip od člena ÚV KSČ.

-Jakýho člena? -Prosím? -Jakýho člena?

-Nejmenovanýho člena.

Tento soudruh, ehm, má informace k vraždám sexuálního násilníka,

co právě prověřujeme.

Já jsem si celou zprávu podrobně přečetl

a musím říct, že je dost zajímavá.

-Co má za tip? Štrougala? -Drž hubu! Drž konečně hubu!

vy dva tady zůstaňte a vy dva pojďte se mnou.

Pojďte!

-Tu vodu jsi pustil proč?

-Ty si myslíš, že nás odposlouchávají?

-Jo, to má jako pomoct? -Prosím tě, drž hubu, jo?

-Tak snad jim jde o to samý co nám, ne?

-Jenomže já nevím, o co jim jde. Znejistit, to je ta jejich metoda.

Jenomže za každým plánem mají další záložní plán.

Když to budou chtít, tak jim to dám.

Není čas na hrdinství. Já taky nejsem žádnej hrdina.

Mohlo by to zlomit vaz nám všem. -Tak zlý to snad není, ne?

-Tak zlý to teda je.

A ty to těma blbýma posranýma kecama o Štrougalovi ještě zhoršuješ.

-Proč jsi tam nechal s Koulou mladýho?

-Asi aby to nebylo tak nápadný, ne? Přemejšlej.

-Ty si myslíš, že je Koula na nás nasazenej?

-Co si to tady píšeš? -Nečum. -V klidu, ty vole.

-Jirko, můžu si půjčit tu tvoji prďáckou bundu?

-Prďáckou?

-No. Tu, jak jsi měl v pátek na diskotéce.

Já jsem se tam seznámil s jednou holkou a máme rande,

tak bych chtěl udělat dojem.

-Ve svých hadrech bys dojem neudělal?

-Jasně že jo. Ale ne takovej.

Co to tam máš, vole, čepici? Jo, tak to není čepice.

-Nejseš nějakej drzej?! Přijde ti normální hrabat se mi ve věcech?

-Vždyť jsem se tě ptal. -Ani jsem si nevšiml.

Koukej to sundat! -Tak si ji sežer, vole.

Tak se kousni do prdele třeba. -To se kousnu. Tohle naval taky.

-To si nechám. Aby mě náhodou neofouklo.

-Řekl jsem, ať to navalíš! -Co děláš, vole?!

-Posrali jste se?

LAPÁNÍ PO DECHU

-Seš dobrej?

-Debile.

-Posranej až za ušima.

Myslíš, že jim to fakt nechá?

-Nevím.

Hele, řekni mně, jak se ti vlastně líbila ta večeře u nás?

-Dobrý.

-Ale ne, já myslím, co ta... -Věra?

Taky dobrý. -No vidíš to.

Pamatuješ si její jméno. To tě musela zaujmout, ne?

-No, celkem.

-A nechtěl by ses s ní teda třeba ještě vidět?

-Jo, proč ne.

-Ježiš, ty to říkáš, jak kdybys měl nějakej lepší program.

Máš snad nějakej lepší program?

-Jako co mám říct? Mám u toho děla stojky nebo co?

Jo, rád ji ještě uvidím, pane majore.

-No, dobře. Nechtěl bys ji teda pozvat třeba...

-Na rande?

Tak to už jsem dlouho nedělal.

-Číslo máš?

-ŘEMEN: Pojď mě aspoň pozdravit. -MONIKA:Vždyť už jsem tě zdravila.

-Hele, Mončo,

já jsem spíš přes ty devianty, ale kdyby sis potřebovala promluvit...

-Já s nikým mluvit nechci.

-Ne, no.

-Ta Vladěna si tam prej dokonce našla kluka.

Dneska mají mít rande. -To ji rodiče pustěj?

-Jasně že ne. Taky má zaracha jak Monika.

-Takže s tebou Monika normálně mluví?

-Ne, prej jsme nejhorší rodiče na světě.

A tady Jirku dokonce proklíná. -Jak dlouho to trvá?

-Co ji Jirka přivezl. -Hm?-Hm.

-Jirko, tak ty to přece umíš skoro s každým, ne?

Tak to jsi nezkoušel... -Ale zkoušel.

-Tak aspoň vidíš, že ani tobě to nefunguje vždycky.

-Tak snad se to zlepší. -Tohle?

Tohle určitě.

Ale tohle lepší nebude.

Máš tam i prognózu a není dobrá.

-A věk pachatele? -Jirko.

Když vám to stáťáci budou chtít vzít,

použij ten poslední odstavec.

-Děkuju.

-Zdeňka, aj pre mňa ešte jednu potom.

ÚSMĚŠEK "Přítomnost spoře oblečených cvičenek v době spartakiády

bude zesilovat a zrychlovat sexuální tenzi

a může vést k větší frekvenci trestných činů."

Tento doktor... Řemen má až taký barokový štýl.

Čo tam máte ďalšieho okrem týchto grafomanských oných...

-No, prověřujeme i takový trestný činy,

který na první pohled nevypadají jako sexuální útok.

Loupeže, omezování osobní svobody.

Hledáme souvislosti.

-A?

Aké súvislosti sa vám podarilo nájsť?

Ste daaký nepokojný, súdruh plukovník.

Nie je vám horúco?

-Ehm, no... -Ja by som povedal, že áno.

Bežte sa vyvetrať na chodbu.

A súdruh plukovník, nabudúce už chodiť nemusíte.

Major Markovič to isto zvládne sám.

Vraj trváte na mladistvom útočníkovi.

-Kdo vám to řekl?

-Idú také chýry.

-Od koho takové chýry idú?

-Mám svoje zdroje.

-Je to jedna z možností.

-Profilácia doktora Řemena ale hovorí niečo iné.

Na tom Hojerovi ste si urobili náramné meno.

Na čo si kaziť reputáciu? Nechcete to nechať na nás?

-Nedělám to proto, abych si kazil nebo zlepšoval reputaci.

Je to moje práce.

Jestli nám chcete pomoct,

ta budova, ve který uklízela Kadlecová, k čemu slouží?

-Vy ste nehovorili s jej nadriadeným?

-Říkal, že je to státní tajemství. -A to vám povedal správne.

Našťastie čo je tajomstvo pre iných ľudí, nie je tajomstvom pre mňa.

Môžem vás ubezpečiť, že to, čo tam robia,

sa vášho prípadu nijako netýka.

-O mně něco říkal? -O tobě jsme se nebavili.

-Tak o čem jste se bavili? -O státním tajemství.

-KOULA: Veď to je vaša práca. Máte ju robiť poriadne.

Nie aby som to ja musel kontrolovať.

-PEPA: Na koho tady řveš? Co všechno tady kontroluješ?

-VLASTA: Kam to hlásíš? -Budu u sebe.-Jo.

-Čože? -VLASTA:Myslíš, že jsme blbý?

-PEPA: Že nám to není jasný?

-Ty agente.

-Posrali jste se?!

-Možno niečo máme.

-Stopu.

-KOULA: Na prvý pohľad to vyzerá ako lúpežné prepadnutie,

ale je to skôr pokus o znásilnenie. Naviac útok bol vedený na hlavu.

-To máš pravdu.

Pojedeme se na to podívat. -Kedy?

-No hned. Je to v Libni. Tam jsme za chvilku.

-Prosím ťa, Jirko, čo je s tým Pepou?

-Co by s ním mělo být? -Veď toto úplne prehliadol.

-Ale ty jsi to zachytil, ne? -No hej, ale ak sa ukáže,

že nás to dovedie k... -Umřela mu žena.

-Kurva.

Tak to je blbé, ale nech si zoberie voľno.

-Ty si myslíš, že by bylo lepší, kdyby byl doma sám?

Nechal ses k nám přeložit, abys dělal s lidma.

Tak tohle je taky práce s lidma.

-Straka, ty tady kouříš? -Ne.

-Dejchni na mě.

No, máš štěstí.

Ale kouř tady teda stejně cejtím.

-No, to asi jde odněkud zespoda.

-Hm.

Petrolej jako bych tady cejtil. Tss.

-My jsme to museli nějak zařadit.

A nakonec, okradená byla, ale k ničemu jinýmu nedošlo.

Tady se to odehrávalo.

A tady, tady bydlela.

-Ako bývala? Ona tu už nebýva?

-Ne, odstěhovala se po tom přepadení.

Nějak se tu necejtila.

Ale nebojte se, její novou adresu máme.

-Říkal, že mě doprovodí,

a čas nám tak nějak utíkal v celkem příjemným hovoru.

A najednou jsme u mě před barákem.

-A to sa celú cestu o nič nepokúsil?

-Ne.

-A kdy přišla ta změna jeho chování?

-No, já jsem mu poděkovala a zeptala jsem se ho,

jestli se mu můžu za ten doprovod nějak revanšovat.

Myslela jsem, že si bude chtít vyměnit telefonní čísla.

-A nechcel?

-Říkal, že nejlíp bych se mu revanšovala, kdyby si...

...mohl sáhnout na prsa.

-Co jste mu na to řekla? -Úplně mi tím vyrazil dech.

Tak... Nechala jsem ho.

Jenom na chvilku.

A pak mi to celý přišlo hrozně pitomý, rozumíte? Cizí kluk, a...

Tak jsem mu řekla, ať toho nechá.

-A nechal toho? -Nechal.

Tak jsem se otočila a odemkla si barák.

A najednou cítím, jak mě chytil za krk,

padla jsem do mdlob a probudilo mě,

až mi začal foukat do pusy.

-Fúkať do pusy? -Asi mi zkoušel dávat umělý dýchání.

Hrozně amatérsky.

Já jsem sestřička, tak vím, jak se taková věc dělá.

On to teda nevěděl.

-Jirko? Venku se po tobě shání nějaká kočka.

-Po mně? -Hm.

-Seš Jirka? -Jo. -Kterej?

-Jak jako kterej? -Kterej Jirka?

-No Jirka Straka. -Já si to radši ověřuju.

Tohle ti posílá Martina Jeremiášová.

Mám počkat na odpověď.

-HLAS MARTINY: Buď mi to vrať,

nebo 22. května v 16 hodin před učňákem v Libušíně.

-Vyřiď, že si to nechám. -Hm. Čau.

-On to teda není moc povedenej obrázek.

Ale vyprávěl mi,

že se učí na hornickým učilišti.

Druhým rokem.

Že má nějaký problémy na internátu.

Jmenuje se Jirka. -Jirka.

Dúfam, že si to meno nevymyslel.

-Nevymyslel.

Ukazoval mi občanku.

-A příjmení víte?

-Říkal, že se narodil ve stejnej den jako já.

Nechtěla jsem mu to věřit.

-To vás napadlo jen tak zeptat se ho, kdy se narodil?

-Abysme zjistili, co jsme za znamení.

Jestli se k sobě hodíme.

-To učiliště, kam chodil,

řekl vám, kde to je? -Říkal někde u Kladna.

Jméno jsem už zapomněla. -A kdybysme vám dali mapu,

vzpomněla byste si?

-To teda nevím.

Ale vyprávěl, že má takovýho kamaráda, co jako všechno ví a zná

a má takový všelijaký vejšplechty.

A ten kamarád, ten povídal,

že se tam narodil svatej Václav, tam, kde je to učiliště.

-Stochov?

Hej. Stochov.

Alois Jirásek, Staré povesti české.

-VĚRA: Haló? -Dobrý večer.

Tady Pepa Vilímek. -No dobrý večer.

PÍSNIČKA: Mesto spí dolu podo mnou,

iba neón svieti.

Tajomný svet tmavých oblokov,

vánok hladká smeti.

Mesto spí dolu podo mnou, iba neón bliká.

-Co je? Co se děje?

-Už to skončilo. Jde se spát.

-Jak to dopadlo?

HOVOR NENÍ SLYŠET

PÍSNIČKA: Mesto spí...

Mesto spí...

Mesto spí...

-Jirko, průser.

Mluvil jsem s Vokurkou.

Nevybrali nás do dalšího kola.

Kluci, průser.

Nejsme v dalším kole.

-Na základě výpovědi Libuše Jírový

a v souladu s výsledkem expertiz šatstva oběti

bylo vytipováno střední odborné učiliště ve Stochově.

Jedná se o učně druhýho ročníku.

Křestním jménem Jiří, narozen 14. 4. 1969.

Skryté titulky: AZ Tools s. r. o., 2026

-On to teda není moc povedenej obrázek.

Ale vyprávěl mi,

že se učí na hornickým učilišti.

Druhým rokem.

Že má nějaký problémy na internátu.

Jmenuje se Jirka. -Jirka.

Dúfam, že si to meno nevymyslel.

-Nevymyslel.

Ukazoval mi občanku.

-A příjmení víte?

-Říkal, že se narodil ve stejnej den jako já.

Nechtěla jsem mu to věřit.

-To vás napadlo jen tak zeptat se ho, kdy se narodil?

-Abysme zjistili, co jsme za znamení.

Jestli se k sobě hodíme.

-To učiliště, kam chodil,

řekl vám, kde to je? -Říkal někde u Kladna.

Jméno jsem už zapomněla. -A kdybysme vám dali mapu,

vzpomněla byste si?

-To teda nevím.

Ale vyprávěl, že má takovýho kamaráda, co jako všechno ví a zná

a má takový všelijaký vejšplechty.

A ten kamarád, ten povídal,

že se tam narodil svatej Václav, tam, kde je to učiliště.

-Stochov?

Hej. Stochov.

Alois Jirásek, Staré povesti české.

-VĚRA: Haló? -Dobrý večer.

Tady Pepa Vilímek. -No dobrý večer.

PÍSNIČKA: Mesto spí dolu podo mnou,

iba neón svieti.

Tajomný svet tmavých oblokov,

vánok hladká smeti.

Mesto spí dolu podo mnou, iba neón bliká.

-Co je? Co se děje?

-Už to skončilo. Jde se spát.

-Jak to dopadlo?

HOVOR NENÍ SLYŠET

PÍSNIČKA: Mesto spí...

Mesto spí...

Mesto spí...

-Jirko, průser.

Mluvil jsem s Vokurkou.

Nevybrali nás do dalšího kola.

Kluci, průser.

Nejsme v dalším kole.

-Na základě výpovědi Libuše Jírový

a v souladu s výsledkem expertiz šatstva oběti

bylo vytipováno střední odborné učiliště ve Stochově.

Jedná se o učně druhýho ročníku.

Křestním jménem Jiří, narozen 14. 4. 1969.