Original subtitles

-Spartakiáda je nejdůležitější akcí naší sjednocené tělovýchovy.

-Andrea Pavlíčková.

-Vraj ste si vyvinuli akúsi vlastnú vyšetrovaciu metódu.

-Jenom si myslím, že lidi nejsou dobytek.

-Jde o Pepu. Chová se divně.

-Poznáme, kdo vrah není.

-Zdrhnul, ne? Tak se de facto přiznal.

-Já bych nerad pouštěl ze zřetele verzi deviantního útočníka.

-Podívej. M jako Magda.

Abych tě měl furt na očích.

-Bolelo to?

-Takový věci nebolí, když je člověk dělá z lásky.

Přijeď za mnou do Prahy.

Adresu máš. Ukážu ti, kde je co zajímavýho.

-No a co když zrovna nebudeš doma? Budeš třeba na intru.

-Tak mi předtím napíšeš.

-Takže si budeme psát, jo? -Jo, budeme.

-Znáš v Praze nějaký holky? -V Praze je spoustu holek.

-No tak já myslela, jestli znáš nějakou líp.

-Nejlíp znám tebe.

-To říkáš teď. Pak nějakou potkáš.

Třeba u vás na intru. Je tam hodně holek?

-Prosím tě, u nás je to samá Anička, Janička, Hanička, Mánička.

Samý tlustý a pitomý. -Ty seš.

-Navíc se můžou zbláznit, když na ně někdo šáhne.

-Ty na ně šaháš?

-Mám tě rád.

-To říkáš každý.

-Říkám to jenom tobě.

-MUŽSKÝ HLAS ZE ZÁZNAMU: Tělo zemřelé leží na trávě předzahrádky,

kousek od vchodu do bytového domu.

Na vlasech nad levým spánkem a na pravé části temene jsou stopy krve.

Kolem krku má zemřelá utaženou část vlastní podprsenky,

která se silně zařezává do kůže.

Podprsenka je v místě ohryzku uvázaná

na pevně zatažený dvojitý uzel.

Kůže obličeje je zejména kolem úst a v krajině brady promodralá.

Horní část těla je oblečena do světle růžového svetru,

který je vyhrnut vzhůru až nad horní okraj prsů.

Pod svetrem má zemřelá oblečenou žlutou halenku s propínáním vpředu

na pět knoflíků, které jsou rozepnuty.

Svetr je zcela rozhalen, obnažuje hruď.

Je na obou stranách podhrnut pod tělo zemřelé.

POLICEJNÍ HOUKAČKA

-VLASTA: Čau. -Nazdar.-Na.

-Jo, dík.

Ahoj.

-Jirko!

Jirko, pojď sem na chvilku.

Je to ošklivý. -Tak to je mi jasný.

-Ale ne, je to ještě ošklivější než obyčejně.

Já ji znám. Tu mrtvou.

Je to doktorka od nás. -Jak od nás?

-No, dělala v nemocnici ministerstva vnitra Na Míčánkách.

Lada Grygarová.

No, musíš ji znát.

Znásilněna a uškrcena.

-Kouříte? -Když jsme se viděli naposledy,

říkala, abych se šetřil.

-MATKA: Ahoj! -Ahoj.

-Proč jsi nepřijel už včera?

-My jsme se včera koukali s klukama na hokej,

tak jsme potom trochu oslavovali. -Nechlastals doufám? -Nechlastal.

Mami, můžu ti to dát vyprat? -To víš, že jo.

Teda ale máš to zasraný jak prase. Co jsi dělal, prosím tě?

Tady to máš dokonce roztržený.

-My jsme s klukama trochu blbli, tak když jsme ty mistři.

-Jirko, nejseš na tyhle blbosti už trochu velkej?

-Tak co včera? Co jsi na to říkal? Já jsem řval jak kráva!

-Já taky! Jirka Lála! -Co Lála?!

-A Rusnák! Dárius! -Prosím tě.

A hlavně Jirka Šejba.

Tomu by všichni měli líbat holou prdel.

Jirka Šejba! Výsledkama hejbá! -Máš to úplně zasraný, ukaž.

-Jirka Šejba!

Hokejově nejdál!

-VLASTA: Tak to je dobrý, ne? -No dobrý. To vypadá, že má problém.

-A tak to je Pepův problém, ne náš.

-Hele, víš ty co?-Co? V POZADÍ KŇUČENÍ PSA

-Radši mi řekni, co jsi zjistil tady.

-Sousedka šla ráno se psem.

Viděla něco ležet u domu, bála se. Tak zavolala manžela.

A ten už se nebál, no.

KŇUČENÍ PSA To je krásnej pes, co?

To je Kazan.

-Našel ten krasavec něco? -Prošlo tady spoustu lidí.

Sousedka, její manžel.

Než přijela autohlídka, tak ještě spoustu čumilů.

-Takže nic.

-Našel punčochový kalhoty. Támhle ve křoví.

A pak ještě tohle.

Tady ji asi napadnul. Vidíš ty stopy krve?

A pak ji táhnul tady dolů.

Tady do toho křoví.

Tady Kazan našel ty punčochy.

A potom ji přemístil zpátky tam nahoru na tu skalku.

-To je divný, ne? V tom křoví měl přece daleko větší klid.

Tam ho mohl každou chvíli někdo zmerčit.

Navíc tam vůbec nejsou stopy po tažení.

To vypadá, že se zvedli a normálně tam došli.

Logický by to bylo obráceně, ne?

Snažil by se ji dostat sem nebo za ten barák.

-Hele ho. Travoltu.

Tak já asi ještě půjdu vyslechnout ty sousedy, co?

-Už ti řekli, kdo to je?

Bydlela tady za rohem. Pár kroků a byla by doma.

-Bydlela sama? -S rodičema, bohužel.

Čekají nahoře.

Už to vědí.

-Tak já tam půjdu.

-Pojď vedle. -Ne, já tady chci zůstat.VZLYKY

-Ona by vám to manželka řekla líp, ale...

Budete si muset... -Já to chápu.

Začněte třeba tím, kdy jste viděl vaši dceru naposledy.

-Včera asi v šest večer.

To odcházela. -Řekla vám, kam šla nebo s kým šla?

-Říkala, že jde ven s kolegy.

Nic víc. -Jména těch kolegů asi neznáte.

-Bohužel.

-Měla vaše dcera nějakou známost?

-Dcera byla taková... To byste ji musel znát.

Poslední dobu nikam nechodila. Připravovala se na atestaci a...

No. Bylo to náročný.

My máme ještě syna, víte.

Žije s rodinou na Břevnově.

S dcerou si často telefonovali.

Tak možná by věděl víc on.

-NÁČELNÍK Z VYSÍLAČKY: Libela 118. Libela 118.

Už tam máte vyšetřovatele? -Luna, Luna, Libela 118.

Ne, ne, ještě se nevrátil.

-Ježišmajrá, co tam tak dlouho dělá? To tam sere nebo maluje nebo co?

-Nesere ani nemaluje. Vyslýchal.

Rodiče oběti.

-NÁČELNÍK: Takže už víš, kdo je ta mrtvá holka?

-Vím.

-Volal mi kvůli tomu generál. -To máš blbý.

-Ono je to ještě horší, asi kilák odtamtud byla napadená další ženská.

Ve Slévačský ulici. Taky na devítce.

-Mrtvá? -Podle operačního to snad přežila.

Hele, Jirko!

Jirko, jsi tam? Náčelník Markovičovi.

-Vyšetřovatel poslouchá.

-Nejsou tam nějaký lidi? -Jaký lidi?

-Nějaký cizí, nějaký, co tam nepatřej.

No nějaký, co otravujou naše kluky.

-Maj mít služebáky? -Jo.

-Tak takový lidi tady jsou.

To se nám teď do toho budou srát?! -Začíná kolem toho docela hysterie.

Myslej si, že v Praze řádí nějakej maniak.

-Tak Šerkézy to nebyl určitě. -Nemohl bys zajet na to druhý místo?

Zkontrolovat, jestli to spolu nesouvisí.

-Tady je ještě spoustu práce.

-Tak to nějak rozděl a zajeď do tý Slévačský ulice.

A hele, bylo by lepší, kdyby to spolu nijak nesouviselo.

-Konec.

-MATKA: Tohle ohnout.

Tady taky. -OTEC:To je patent na hovno.

-Tohle dovnitř. Tak.

No.

Tak. Ukaž se.

No! Je z tebe úplně dospělej chlap.

A jako dospělej chlap bys přes to neměl nosit bundu, ale...

-Tramtadadá.

-Líbí? -No, líbí moc.

-Měl by ses zajímat o holky a ne se prát s klukama.

-Tak já se teda o ně začnu zajímat. -Ale opatrně, Jirko. Žádný kraviny.

Už jste si o tom s tátou popovídali? -Jo, už jsme si všechno řekli.

-Tak všechno víš? -Když mi to řekl táta, tak snad jo.

-Ukaž.

Pěkný, hm.

-Takže můžu takhle jít? -Můžeš.

-Tak děkuju. -Užij si to.

-Naposledy jsem se sestrou mluvil prvního května.

-To si pamatujete celkem přesně.

-To se pamatuje snadno, narodil se mi syn.

Já mám děti tři, sestra nemá žádný...

Maminka se bála, že už má nejvyšší čas.

Ale já myslel...

No tak někdo na tyhle věci zas tak nepospíchá teď už.

Sestra byla taková povaha...

Jestli šla s někým ven, musela ho dobře znát.

Zkuste začít s doktorem Nedělkou.

-Nedělka?

Takže to nebyli kolegové, ale jeden konkrétní kolega.

SMÍCH

-Takže se uklidníme, ano?

-Už jsme klidný. -No vypadá to, že ještě ne.

-Ne. Už je to dobrý.

Už posloucháme. -Dobře, takže waltz.

Pán začíná pravou nohou

a stejně dlouhým úkrokem stranou levá a přisune se pravá.

Pravá! Levá, levá, pravá.

Všechno jasný? Chcete ukázat i kroky dámy?

-To je dobrý. Nám už je to jasný.

-Dobře. Až to budete mi nazkoušený, přijdete mi to ukázat.

-LÁMANOU ČEŠTINOU: Znám ji od vidění.

Sousedka.

Madame Simeonová.

-Šimonová. Paní Šimonová.

-Povídala, že zvonila na další sousedy, ale nikdo neotevíral.

Asi všichni slavili ten hokej.

Byla v šoku.

Celá špinavá. Jako by se válela po zemi.

A kolem krku furt tam měla tu smyčku.

Poslal jsem dceru pro nůž a zaříznul.

-On myslí přeříznul.

-No a dokázal byste nějak popsat ten provázek?

-Obyčejný provázek.

-Nebyl třeba nějak speciálně upravenej?

-Laure, amenes la corde. -D'accord.

-Ale šahali jsme na něj.

-To nevadí.

HUDBA: WALTZ

-Já jsem vystoupila jednu zastávku před Černým Mostem.

Bylo asi půl jedný.

Pak ze zastávky jsem šla teda rovnou domů.

-MARKOVIČ: No a nesledoval vás někdo?

-Já... Nikoho jsem si nevšimla.

Ani... Ani jsem za sebou neslyšela žádný kroky.

Já jsem došla ke dveřím.

Vytáhla jsem z kabelky klíče a...

Pak mě najednou vzal někdo za krk.

-A dokázala byste nějak přesnějc popsat jak?

Myslím, jestli jednou rukou, jestli dvěma rukama.

Nebo jestli vám třeba zakryl ústa.

-Ono se to seběhlo strašně rychle. Já...

Já jsem prostě najednou se nemohla vůbec hejbat ani křičet.

Pak jsem začala padat na zem,

a jak jsem nějak zvrátila hlavu, tak jsem ho teda na chvíli viděla.

-No a jak vypadal?

Tak si zkuste vzpomenout.

Uměla byste odhadnout třeba jeho věk?

-Teď to je těžko takhle říct. Tak mohlo mu bejt třeba osmnáct.

Ale taky třeba pětadvacet.

To se těžko odhaduje, i když je úplně normální situace.

-Vypadal takhle?

-Nezlobte se, ale to by se mohlo hodit tohle na všechny.

-A co se dělo potom, když vás srazil na zem?

-Ztratila jsem vědomí.

-No a když jste přišla k sobě?

-Byla tam hrozná tma. Všude byl cejtit benzín.

Z nosu mi tekla krev a...

A na krku mě něco škrtilo, tak já jsem...

Já jsem se to snažila nějak přetrhnout, nebo aspoň uvolnit.

Volala jsem maminku.

Byla jsem na korbě nějaký dodávky, ale podařilo se mi dostat nějak ven,

tak jsem utíkala domů a zvonila jsem na všechny sousedy, ale...

Ale otevřeli mi až ti, až ti...

Ti cizí diplomati.

-Potřeboval bych oblečení, který jste měla na sobě v době přepadení.

-Máte to tam nachystaný. Tamhle.

-Hadry k hovnu, kosa jak svině.

-Ale sluší ti to. Vypadáš jako frajer.

-Ale frajeřina nezahřeje.

-Dej si ruce do kapes.

-Jsou zašitý. To je fungl novej kabát.

-Tak jestli chceš,

dej si ruce ke mně do kapes.

Máš nějakou holku?

-To nemám. -Jak to? V takovým kabátě.

-Tenhle kabát mám prvně. A asi jsem moc plachej.

-Jako že nevíš, jak na to?

-Jak na to, bych věděl, ale nevím, jak začít.

-Tak třeba teď.

Teď už jsi začal.

-Takže tady máme chlapa,

kterej chodí v noci po Praze a tohle má v kapse.

-Nemusí to bejt chlap. Může to bejt kluk.

-Já si teda nepamatuju, že by někdy něco podobnýho udělal kluk.

Nebo ty si snad něco takovýho pamatuješ?

-Nepamatuju.

-Navíc tenhle napadnul dvě ženský za noc.

-Třeba to není ten stejnej.

Tu doktorku uškrtil její vlastní podprsenkou.

-Protože tenhle provaz, kterej si připravil,

už předtím použil na tu Šimonovou. -Tak proč ji potom taky neznásilnil?

-No... Tak je pravda, že logiku to moc nemá.

-Nějakou logiku, třeba zvrácenou, to jeho jednání mít musí.

-No tak aspoň že v tom hokeji jsme mistři světa, ne?

-To ty říkáš jenom tak, abys mě...

-Kdybych k dobrému cíli využil špatných prostředků,

pak by i cíl přestal být dobrý. A já mám dobrý cíl.

-Hele, fotr říkal, jau, že byla celá nahá, zahrabaná v listí.

A prej to bylo někde na Konstruktivě.

Tam jsi chodil hrát hokej, ne?

Jirko, nevíš o tom něco?

-Musíš mluvit o takovejchhle věcech zrovna teď a tady?

To nemáš nic lepšího na práci?

-Tak si polib prdel, vole.

-Ty seš debil, to snad není možný! -Co je?

-Mám tam něco? -Jenom něco malýho.

-Jak mám jít zítra do školy, debile! -Ježiš, tak si vezmeš šátek.

-Co se stalo? -Podívej, co mi ten blbeček udělal.

-To je dobrý, tak si vezmi šátek. -No přesně.

-Bych byla zvědavá, co bys dělala ty, mít tohle na krku.

-Počkej!

Tak mi to můžeš udělat taky.

-Víš, co mě teď napadlo? -Nevím. Co tě napadlo?

-NÁČELNÍK: Neklepej mi to do těch kytek.

-Ve všech třech případech byl útok vedenej na hlavu.

Ve dvou případech byla oběť znásilněná.

A nalezený vzorky spermatu vykazovaly v obou těchhle případech

krevní skupinový vlastnosti A.

-Jirko, je hezký, že to chceš dostat do série, ale...

-Ale ona to série nejspíš je.

-Jestli je to jeden pachatel, tak na to vletěj stáťáci, jo?

A chceme tady mít stáťáky? Nechceme.

-A to nemaj svý práce dost? -NÁČELNÍK:Drž hubu.

Možnost, že je to jeden pachatel, si zatím necháme pro sebe.

Dál to budeme vyšetřovat jako tři samostatný případy, tečka.

Jak jsme pokročili s tím případem tý doktorky Grygarový?

Všichni se mě na to ptaj. Máme už nějakou stopu?

-Tak jestli teda už nemusím držet hubu, tak prověřujeme jejího kolegu.

Daniel Nedělka. Taky doktor.

Večer před vraždou spolu měli něco jako rande.

-Něco jako rande, jo? Co to jako je?

Tak rande buď máš, nebo ho nemáš, ne?

-No to nevím. K tomu nám něco musí říct ten Nedělka.

-NÁČELNÍK: Tak na co čekáš? -VLASTA:V práci nebyl, marodí.

Tak jsem za ním byl doma a tam taky nebyl.

-Do hajzlu, co to dneska s těma amantama je?

To se budeme honit zase 14 dní za nějakým debilem, a nakonec se ukáže,

že byl jenom posranej strachy? ZAKLEPÁNÍ

Co je? -Omlouvám se, že vás ruším,

ale máte na vrátnici návštěvu. Nějakej doktor Nedělka.

-Už pár dní na mě něco leze, tak jsem chtěl zavolat do práce,

abych se omluvil, a přitom jsem se dozvěděl, co se stalo Ladě.

Tak jsem se šel přihlásit na místní oddělení u nás na Vinohradech.

-Co vám tam řekli? -Že mám jít domů

a že za mnou určitě z kriminálky někdo přijde.

-Přišli, ale nebyl jste doma.

-Pardon.ZAKAŠLÁNÍ Museli jsme se minout.

Pořád nikdo nešel, tak jsem se rozhodl, že přijdu osobně.

-To jste udělal dobře.

Jak dlouho jste se s doktorkou Grygarovou znali?

-Od tý doby, co přišla k nám do nemocnice, tak rok a půl.

Ale na to rande jsme šli poprvý až v pátek.

-To se hrál hokej. Vás nezajímalo, jestli budeme mistři světa?

-Mě zajímala spíš Lada.

Ono bylo hrozně těžký se s ní na něčem domluvit,

tak já jsem nechtěl riskovat, že to zruší.

Tak jsem šel i s tou virózou.

-Jak to v ten pátek probíhalo?

-Chvíli jsme se procházeli.

Pak Lada viděla, že mi teda není úplně nejlíp.

Tak jsme šli ke mně domů. Ale tam jsme si jenom povídali.

-Jak dlouho jste si jenom tak povídali?

-Asi do jedenácti.

Lada pak řekla, že chce jít domů.

Já jsem jí nabídnul, jestli nechce u mě přespat.

Ale nechtěla. Takhle napoprvý.

-A co vy? Vy jste chtěl, aby u vás přespala?

-Tak já měl tu virózu, tak to víte, že bych byl radši v lepší formě.

Ale nabídnul jsem jí, že ji doprovodím.

-A doprovodil jste ji?

-Tak Lada viděla, že jsem zralej spíš na čaj s citronem,

a říkala, že je v noci zvyklá chodit sama, že si dá pozor.

-A kromě stopek je tam taky budík.

Budík se může hodit, ne?

-Nevím. Nejsou dámský? -Prosím tě, ty jsou tak pánský,

že už víc pánský bejt nemůžou. -A kolik za ně chceš?

-Tři kila. -To je moc.

-Normálně stojej nejmíň pětistovku. -No, to je dobrá cena.

Já bych je bral hned. -Tak že si je nevezmeš?

-Když já nemám ani ty tři stovky.

-No ale bacha. -Na co?

-To, co máme, deformuje to, co jsme.

-Ty máš pro každou příležitost nějakou debilní průpovídku, že jo?!

-Ty vole, v klidu, vždyť je to jenom taková maska.

Znáš to, řekneš nějakej vejšplecht

a lidi jsou spokojený a nemusíš jim nic vysvětlovat.

-Aby ti ty cinty jednou někdo nesmázl ze ksichtu.

I s tím tvým debilním úsměvem.

Teď pozor. Zlatej hřeb.

PÍPNUTÍ, MELODIE -Ty vole. -Ty brďo. -Hezky.

-ŠERKÉZY: Nechaj tátu od rodiny zavřenýho.

Děti řvaly, ptaly se, kdy se tatínek vrátí domů.

Co jsme jim měli říct? Ježiš, to byla taky blbost.

Věřit slovům gádža. Gádžové dělaj na naše lidi vždycky boudu.

Vždycky boudu, vždycky podraz. -Hele, dost. Stačilo. Jasný?

Svý sis řekl. -To by se vám líbilo,

abysme drželi hubu a krok. Vždyť jsem byl měsíc zavřenej.

To už mi nikdo nevrátí, co? Chtěl bych vidět vás.

-Pane Šerkézy, já jsem se vám přišel omluvit. Osobně.

Já jsem s tím nemohl nic dělat. -Dal jste mi svoje slovo. Čestný.

Proč jste mi to sliboval, když jste s tím nemohl nic dělat?

Jste asi zvyklej takhle jednat s lidma, co?

Lžete jim do očí.

-Tohleto je taky jedna stránka partnerskýho soužití.

Ta stinnější.

-Asi záleží na úhlu pohledu.

-Hezky. A teď ještě jednou.

A u vás v práci někoho nemáte?

Vždyť mladej si tam přece našel Irenku.

-MARKOVIČ: Mladej, to je přírodní úkaz.

-A jak vlastně reagoval, když se to vysvětlilo s tím Pepíkovým závazkem?

Nebylo mu to trapný, že ho podezříval?

-Prosím tě. Ten je proti takovýmhle pocitům absolutně imunní.

-Tati?-Hm?-Nemáme jízdní řád? -Jo, támhle.

-Já ho nevidím. -No támhle.

Tam vlevo. -Jo, tady.

-Na co to potřebuješ? -Do školy.

No na zemák. Probíráme dopravní infrastrukturu.

-Hlavní železniční tah?

-Praha, Pardubice, Česká Třebová, Bohumín, Žilina.

A tati? Naučíš mě, jak se v něm hledá?

-To potřebujete taky? -Úča to po nás chce.

-Tak pojď ke mně.

Kam třeba? -Třeba Kladno.

-Tady.

DIALOGY NEJSOU SLYŠET

-Tebe se furt drží ten cucflek? Už nemůže bejt vidět.

Počkej, se kouknu. No, vždyť není vidět.

Přece nebudeš na mě furt uražená. Jsem se ti omluvil.

-To není jenom kvůli tomu cucfleku. -No tak co se teda děje?

-Taháš holky do sklepa.

-Prosím tě, tam tahám jenom tebe. A líbí se ti to.

-Taháš tam i jiný holky. -A to ti řekl kdo, tohleto?

-To říkaly ty jiný holky.

-Takže ty radši věříš jiným holkám víc než mně?

Jiný holky to říkaj, protože ti záviděj.

Počkej, prosím. -Co mi jako záviděj?

-Takovýho hezkýho kluka, jako jsem já.

-Jirko, já už s tebou chodit nebudu.

-Počkej.

-Víš, co to znamená?

Když za mnou někdo přijde a řekne "můj kamarád má problém"?

-Co to znamená?

-Že ten problém má ve skutečnosti on.

Takhle si ke mně choděj pro radu

lidi s různýma erektilníma dysfunkcema.

-Ale mně jde opravdu o mýho kamaráda.

-A nemá on náhodou i nějakou erektilní dysfunkci?

Že bych to jako smáznul při jednom. -Já mluvím vážně.-Dobrý.

Tak jak dlouho Pepa už ty problémy má?

No prosím tě, nekoukej se na mě, nejsem blbej.

Tak jak dlouho? -Jak dlouho? Co myslíš?

Od tý doby, co mu umřela Ivana.

-Hele, tady bude asi důležitý,

aby se mu nekumulovaly špatný zkušenosti.

To máš jako ve sportu.

Šňůra bez vítězství, a úplně ztratíš sebevědomí.

-Jak tomu chceš zabránit?

-Řízený seznamování. -No jo.

Jenže já o nikom nevím.

Ty někoho takovýho znáš? -Ne.

Anebo bych mu mohl předepsat něco na uklidnění.

Účinek to bude mít podobnej a toxický je to úplně stejně.

No ale s tímhle tě taky nepotěším.

Je to jeden z nejrozšířenějších léků.

-Na co to je? -Tohle? Skoro na všechno.

Léčí se tím schizofrenie, deprese, neurózy, psychosomatický onemocnění.

U dětí pak třeba neklid, úzkost, strach.

Mohlo to bejt doktorky Grygarový,

ale taky to tam mohl ztratit ten pachatel.

Psychiatrický pacienty prověřujete?

-Tak v takovýchhle případech vždycky.

-A co ten její nápadník, ten s tou virózou?

-Nevyšel na krev, stejně jako Šerkézy.

-No jo, tak ber to z tý lepší stránky.

Aspoň uzavíráte slepý uličky

a můžete se plně soustředit na devianta.

-Ten identikit jsme poslali na učňáky a na střední školy.

-Jirko! -Tak dostali jsme nějaký tipy,

tak to prověřujeme. -Můj názor znáš.

Prověřujte si, co chcete. Já ho nezměním.

-Tak na shledanou. -Ahoj.

A pozdravuj na učilišti. -A soudruha ředitele.

Tyhlety kluci z učňáku, trochu marnost, ne?

-NÁČELNÍK: Je vůbec možný, aby ten vrah byl takhle mladej?

To jsi kreslil ty, jo?

-Lepší popis jsem z tý Malečkový nedostal.

-Tohle nás dovede leda tak do prdele.

Generál mně volá. Denně. Jo? Zatím jenom volá.

Když nebudeme mít výsledky, tak přijde. Osobně!

PRÁSKNUTÍ DVEŘMI

-POVZDECH

Dobrý den. -Dobrý den.

-EVA: Ale jinak je to strašně fajn chlap.

Čendo, ahoj.

To je Věra. Z práce.

-Markovič. -Slíbila jsem Věře,

že jí ukážu ještě nějaký střihy z Burdy.

MELODIE Z HODINEK

-Dobrý večer!

-Dobrý večer. -Jo, žije se dnes lépe.

Žije se dnes veseleji. Tak držím.

Máš ho? -Pomalu, pomalu.

-Ten se teda pěkně ztřískal.

-Měl jsi jít s náma a mohl ses taky ztřískat.

-Co se mu stalo? -Hoře lásky.

Nejušlechtilejší lidská bolest.

-Kurvy.

Jsou to kurvy.

-O kom mluví? -Ženský.

-A který? -Všechny.

Martina mu dala kopačky. -Aha.

Jirko, mně se zdá, že ty hodinky nějak hůř hrajou.

Jirko. Myslíte si, že mě vnímá?

-Já si myslím, že bys mu to hlavně měl říct zejtra.

-Hodinky na baterky. -Na baterky jsou každopádně.

Jestli si s nima furt hraješ, tak se nediv, že už odešly.

-Jak jste se dostali přes vrátnici?

-No víš, my jsme přes tu vrátnici právě vůbec nešli.

-Protáhli jsme ho oknem v přízemí. Vždyť to by měl průser jak vrata.

-Ale to bude mít průser i tak. -Proč?

-Vrátná zapisuje příchody, takhle bude mít absenci.

-Máme si dát pozor na řetězení negativních zkušeností.

-Ty přece riskuješ vždycky.

-No to jo, ale i riziko můžeš omezit na přijatelnou míru.

Znáš ji dobře?

-Jediná slušně vypadající svobodná ženská, co mě napadla.

-Proč je sama, ses jí ptala? -Tak na to jsem asi málo policajt.

Ale jestli ty víš o někom lepším?

Anebo můžeš nechat Řemena, ať mu napíše nějaký léky.

-Přišel jste mi poblahopřát ke státnímu svátku?

Osvobození. To by se mohlo hodit.

-Jsem rád, že neztrácíte humor.

-To by tady mohlo mít fatální následky.

Doktor s vámi tentokrát nepřijel?

-Vám se po něm stýská?

-To víte, mám pro něj trochu slabost.

Má to nějaký důvod? -Musí to mít nějakej důvod?

-Nemusí. Ale sám nejlíp víte,

že věci se nedějí jen tak, bezdůvodně.

-Třeba se mu to prostě jenom nehodilo.

-Nebo jste mu vůbec neřekl, že za mnou jedete.

-Rád bych měl na celou věc aspoň dva nezávislý názory.

-Takže teď se se mnou jezdíte radit oficiálně.

Jsem váš oficiální pomocník?

-Já myslím, že náš vztah přece nemusíme nějak pojmenovávat, ne?

-S děvčetem si taky neříkáte, že jste spolu začali chodit.

Vyplyne to tak nějak samo. -No tak u prvního děvčete?

Někdy v patnácti? Možná byste si něco takovýho řekl.

-V patnácti člověk dělá hodně hloupostí.

-Třeba to, že může zavraždit?

-Já jsem v patnácti nikoho nezabil.

-Ale uměl byste si to představit.

-Představit bych si to uměl.

Ale takovou věc musí člověk dokázat zrealizovat.

Mít dost zručnosti, dost zkušenosti,

dost drzosti a dost štěstí.

-Třeba je to štěstí začátečníka. -Už ho máte?

Kolik obětí už má za sebou?

-Na začátku dubna zavraždil na Novodvorský.

A před pěti dnama napadl dvě ženský během jedný noci.

Jednu zabil, druhá to přežila víceméně náhodně.

-Dvě ženy během jedné noci?

Víte, jak silné by musel mít puzení?

A vy si myslíte, že mu je patnáct let?

-Možná o rok míň, o rok víc? -O rok míň, o rok víc.

Jestli tohle dokáže udělat, když mu je patnáct?

O rok míň, o rok víc.

Dovedete si představit, čeho by byl schopen za deset patnáct let?

-VYCHOVATELKA: Jirko! Jirko!

Tady už končí veškerá sranda.

Budu to muset hlásit soudruhu řediteli.

A taky budu chtít mluvit s rodičema. Můžeš je připravit na to,

že ti reálně hrozí vyloučení z internátu.

-Soudružko, já přece musím někde bydlet.

-Bydlet můžeš doma.

-A to mám jako celou dobu dojíždět? -Z Prahy to nemáš daleko.

-Kdybyste jenom tušila, jak to u nás vypadá.

Já se nemám ani kde učit.

U nás platěj ty, stísněný podmínky.

-Stísněný podmínky? -Říkala to úřednice z OPBH.

-Oni k vám chodí z OPBH? -No.

Kontrolovat, jestli je to tam furt obyvatelný.

-To je nepříjemný. Ale rodiče budou muset přijít stejně.

-Mohl by přijít jenom táta? Že byste to neříkala mámě.

Já se bojím, jak by reagovala.

-Bije tě?

-Mně je blbý o tom mluvit.

-Stačí, když přijde tatínek. Leni!

Tohle sis posledně zapomněl vyzvednout. Z Haber.

-Na shledanou. -No, nazdar.

-To bylo fakt... Já nechápu, proč to dělá tak složitě.

-Čau. -Ahoj.

-Tak co, kam půjdem? -Někam bych zašla. -Kam? -Uvidíme.

ŠTĚKNUTÍ

Jo.

-My jdeme úplnou náhodou kolem.

Čert už potřeboval vyvenčit. -Štěkal.

-Ty jsi taky potřeboval vyvenčit, co?

Počkejte chvíli.

Sorry, on tady nemá co dělat.

-V pohodě. -Uvidíme se zítra? -Tak zítra? -V pohodě? Čau.

-Nashle.-Ahoj. -Tak můžem.

-Nepůjde s náma? Čůčo?

-Nebuď trapnej. -No co je? Tak může jít s náma.

-To teda nemůže. -Dobře, tak nemůže, no.

Jsem myslel, že bys nás třeba mohla představit.

-To je jedno.

-No, to moc nevypadá, že je ti jedno.

-Ach jo.

Hele, prej vám tady v Praze řádí nějakej maniak.

-Co tě to napadlo? -Holky říkaly.

Že tu někdo zabíjí ženský.

-Prosím tě. -Že jsi šel tak náhodou kolem.

To tě poslala máma? -Hele, kdyby ten tvůj kluk slíbil,

že tě bude doprovázet... -To není můj kluk.

-No dobře.

Jak ti to vůbec šlo, ty vlakový spoje?

-Vlakový spoje? -Ta práce s jízdním řádem.

-Jo, tohle.

Dobrý. Úča mě chválila. -Hm.

Jak se to vůbec dělá, taková zkouška s jízdním řádem?

-Tati, nemohli bysme chvilku jen tak mlčet?

-Hele, a není to blbý?

-Není to blbý. -Abych vás nějak neotravoval.

-Pepíku, mně stačí, že nemůžeme hnout s tím případem.

Ještě budu přemlouvat tebe? Prostě pojď a nekecej.

Aspoň si dáš jednou k večeři něco jinýho než párek a rum.

-Já si nedávám vždycky párek a rum.

Hele, tak už přestal volat.

-Dobrý den. Můj muž je... Vlasto, pojď sem.

Vlastimil Červenka. On by se vám rád představil.

-Těší mě. -Pavol Alojz. -A měl byste na nás chvilku?

-Stačí malá zmena perspektívy

a človek začne hneď vidieť veci akosi inak.

Možno ostrejšie, možno...

Možno už nie s takým pochopením.

Keby som napríklad ja bol povedzme otec daktorej z tých obetí.

Čo myslíte, ako by sa mi páčilo to vaše kamarátičkovanie s vrahmi?

Je niekto z vás otec? -Jirka má holku a kluka.

Pepa, ten... -Žádný děti nemá.

-No a co není, může bejt, Pepo.

-Tehdy jsme ke čtyřem dalším obětem přiřadili pachatele.

Nemyslíte, že to pro ty pozůstalý mělo svoji cenu?

-Takže vy chápete, že účel svätí prostriedky.

To je dobré, to si budeme rozumieť.

-MATKA: Jirko? Máš tu nějaký dopisy neotevřený.

-Já si je přečtu večer v klidu. -Jo.

-No jasně. Patent na hovno.

To nemůžou udělat jednodušejc.

-Tati? -No, co chceš?

-Mohl bych si s tebou promluvit?

-No tak mluv.

-Tady?

-A kam chceš jít? Do Alcronu nebo co?

To je zacpaný.

-Bacha aby ti to neprasklo, je to z umělý hmoty.

-Ty vole, tak si to oprav sám, když seš tak chytrej.

Beztak jsi to zacpal ty.

-Táto, já bych potřeboval, abys zajel k nám na učňák.

-Tak to jsi uhádl. Do Stochova.

Přes tejden makám. Podej mi sikovky.

-Ale oni chtěj, abys přijel.

-Kdo to chce? -Vychovatelka.

-Jako konkrétně já? -Říkala rodiče. -Tak.

Ať tam jede máma.

To nejde ani těma sikovkama.

-Tati, já bych byl radši, kdybys tam jel ty.

-Jirko? Máš tu návštěvu.

-Čau, Jirko.

-Nie je tajomstvom, že doktorka Grygarová bola príslušníčkou

Sboru národnej bezpečnosti. Myslím, že mala hodnosť poručíka.

Naviac všetky tieto útoky prichádzajú

v maximálne exponovanom čase. Krátko pred spartakiádou.

Pracovali ste niekedy s verziou,

že by mohlo ísť o akciu s cieľom poškodiť

našu zjednotenú telovýchovu? -Sexuální maniak přece není sabotáž.

-Takže vy súhlasíte, že ide o dielo jedného deviantného páchateľa?

Súdruh náčelník ma ubezpečoval, že prípady nesúvisia.

-Já jsem nechtěl vyvolat zbytečnou paniku.

-Aha. Tá...

Ako to hovoríte? Šeptanda.

Áno. Cvičenky môžu prestať chcieť nacvičovať.

Niektoré môžu dokonca odmietnuť prísť do Prahy

na záverečné vystúpenie na Strahove.

Môže toto celé ohroziť dôležitú štátnu športovú akciu?

-Přesně tomu jsem chtěl zabránit.

-Vlastne ste konal v štátnom záujme. -Samozřejmě.

-Ale v tom prípade by mala vyšetrovanie

prevziať Štátna bezpečnosť.

-Na tom případu pracujeme už od začátku. Známe všechny souvislosti.

Já myslím, že by stačilo třeba jenom rozšířit tým vyšetřovatelů.

-Aké veľké rozšírenie máte na mysli? -Jeden vyšetřovatel?

-Aj vás napadá niekto konkrétny? -Tak takhle rychle, to...

-Ostatní súdruhovia, máte nejaký návrh?

Karol Koula z republikového úradu vyšetrovania prejavil záujem.

Má niekto niečo proti?

Nikto? Potom prijatý jednomyseľne.

Pozrime sa, ako nám tá demokratizácia ide.

-Hele, příště, až budeš chtít přijet,

tak musíš nejdřív napsat, ty drndo. -Já ti psala.

-Nemusel jsem bejt vůbec doma, mohl jsem bejt na intru. A co bys dělala?

-Já ti psala, a tys je ani nečetl. -Mně žádný dopisy nepřišly.

-Vždyť tam ležely neotevřený. -Kde ležely?

-U vás v kuchyni. -Dopisy, co jsi mi posílala na intr,

ležely neotevřený u nás v kuchyni? Prosím tě, co by tam dělaly?

Víš, čí fotku mám nad postelí na intru?

-Čí?

-Tvoji, ty drndo.

-Jak dobře ho znáš? -Karla Koulu? Trochu.

-Je od nich prostě nasazenej. Jako tajnej.

-Jestli je tajnej, tak to nemůžu vědět.

To by pak už nebyl tajnej, ne? -Že ho vytáhl jako eso z rukávu.

To musel mít předem připravený, ne?

-Tak to už je určitě zaúkolovanej. -Tím si buď víc než jistej.

Proč by jinak někdo z republikovýho úřadu vyšetřování chtěl sem k nám?

-Můžeš se ho zeptat, až tady bude.

-A proč sis vlastně někoho nevybral sám?

-Protože mě tak rychle nikdo nenapadl.

-Jindy seš pohotovej.

-Napadlo vás, že toho na mě může bejt moc?

Že mám třeba i svý problémy?

-Já bydlím se svým tchánem a tchyní v pětačtyřiceti metrech čtverečních.

Jaký, prosím tě, ty můžeš mít problémy?

-Jirko. Jirko, já se stydím. -Proč? Nestyď se.

Vždyť jsi mi ji jednou málem ukázala, pamatuješ?

Když jsme byli malí.

A to je přece krásný, se někomu takhle ukázat. Ukázat tu svoji.

Co se děje?!

-Já se bojím. -Ty se taky bojíš všeho.

Neboj se.

Já tě mám rád.

A nebul.

Pojď. -A kam?

-Uvidíš. Překvapení.

Pojď.

-Prosím tě, krájej to menší. -Prosím tě, mami. -Promiň.

-Můžeš mi říct, co tady děláš?

-Já si jdu pro pivo, ne? -No tak si ho vem.

Ne, tohle ne, to je táty. Máme to podepsaný.

-Prosím tě, vem si ho. -Ať si vezme to svoje. -To nevadí.

-Co je? Co chceš? -Otvírák. -Jo, počkej. Tady.

Dávej to na stejný místo. Na. Chceš skleničku? -Ne.

ZÁBAVNÍ POŘAD V TELEVIZI

-Tohle se vám líbí? -Holzmann. Ten je dobrej.

Ten má frky.

-Nechcete se podívat, co dávaj na dvojce?

-Mně se Holzmann líbí.

-Jasně.

-Sedni si, kam jdeš? -Já jenom... -Jsou čerstvý, pojď si dát.

-Já potřebuju jenom chvilku. -Co jsi mu řekl, že jde pryč zase?

-On to chtěl přepnout.

-Sedni si už, jo? -Dobrý, dobrý. -No, tak si sedni.

-Já třeba měřím metr sedmdesát.

Ale teď taky hodně ráda nosím kramfleky,

takže můj partner by měl mít asi metr osmdesát pět.

Na to je takovej vzoreček. -Prosím tě, jakej vzoreček?

-To psali ve Vlastě. Jako že vezmeš svoji výšku

a vynásobíš to koeficientem jedna celá nula devět.

-To by mě teda zajímalo, jak přišli na ten koeficient.

-To nevím. To už tam nepsali.

-Tak ale metr pětaosmdesát, to tady Pepík má.

To máš, ne? -Já nevím, jsem se neměřil.

-Tak vojenskou míru máte jakou, tu si pamatujete, ne?

-Podle mě budeš mít metr osmdesát pět. Možná šest sedm. Viď, Pepi?

-Pan Vilímek toho teda moc nenamluví.

To je vždycky takovej tichej? -Tichej, ale především zábavnej.

-Jo, to jo. Někdy až moc.

-Tak vzhledem k tomu, jak tady mlčí,

to dělá dojem, že se o mě moc nezajímá.

-Věruško, ty si nemůžeš plést plachost s nezájmem.

-To on má zájem. -EVA:Že jo?-Má.

Jenom se stydí zeptat. Viď, Pepíku?

-Já nevím, jestli to víte, ale umřela mi žena.

-Já vím. Evička mi o tom povídala.

-Ivana. Tak se moje žena jmenovala.

Ivana, umřela.

No, ono to utíká, no.

To už jsou kolik, dva roky, ne?

Od tý doby jsem sám. Jsem sám, protože jsem vdovec.

No ale jak to, že vy jste v pětatřiceti pořád sama?

-No.

Tak asi jsem celou dobu čekala na někoho, jako jste vy.

-Tak to mám štěstí.

-Tak na zdraví. -Na zdraví.

-Ahoj.

-Na vás. -Pepa. -Já vím.

PÍSNIČKA: Víš, jak holce říct,

že se ti líbí?

Ale jé.

A že ti chybí?

A ty ne?

Se jen ptám.

A víš, kde v holkách můžeš si o lásce počíst?

Slova lžou.

A co z očí?

Jaké jsou?

Poznáš sám, sám, sám.

VYDĚŠENÝ KŘIK

Skryté titulky: AZ Tools s. r. o., 2026

VYDĚŠENÝ KŘIK

Skryté titulky: AZ Tools s. r. o., 2026