Original subtitles

MÍSTO ZLOČINU ZLÍN

BAŤŮV ODKAZ

-Ty vole.

-Čau.-Ahoj. -Tak co, jak umřel?

-Nevím. Žádný stopy viditelnýho zranění.

-Sebevražda? Nějakej rituál nebo...

-Možná.

Jsme na hrobě Tomáše Bati, tak to nemusí bejt náhoda.

-Smrt nastala udušením bez cizího zavinění.

Příčinu neznám. Potřebuju pitvu a toxikologii.

Možná ho někdo nastřelil nějakým svinstvem.

-Počkej, a nemohl si to nastřelit sám?

-Nemá žádné vpichy na předloktí a nosní sliznice není naleptaná.

Podle extrémního rigoru mortis a zmodralých konečků prstů

mu někdo dal nebo sám požil nějaký brutální jed.

Vypadá to, že před smrtí docela trpěl a měl křeče.

-Umřel tady?

-Ani to ti zatím ještě nejsem schopná říct.

Na těle nejsou žádné zjevné stopy násilí, jenom modřiny a oděrky.

-Doba smrti?

-Podle tuhnutí těla a venkovní teploty

si tak myslím mezi 9. a 11.

-Aha. -Pošlu zprávu.

-Dík.

-Ze strany od ateliéru je hřbitov obehnaný plotem.

Je v něm brána, která se na noc zamyká,

ale byla otevřená.

Tak možná se dostal dovnitř tamtudy.

-Možná ho tamtudy dostal dovnitř vrah.

-Policie, stůj, nebo budu střílet!

Stůj, nebo budu střílet, policie!

Říkal stůj! Na zem! Na zem! Dělej na zem!

Dělej! Na zem! Ruce za záda! Ruce za záda! To je ono!

-Tak co?

-Doklady neměl,

ale podařilo se nám ho identifikovat.

Pavel Zabloudil. Bezdomovec.

V lese kousek odtud má brloh z větví.

Přespává tam. -Sundej mu to. Proč jsi utíkal?

-Já jsem nechtěl, aby mě zabásli. -Měli důvod?

-Nevím, já nic neudělal.

-Když jste tu v noci byl,

neviděl jste tady něco podezřelýho?

Nějaký auto? Lidi u plotu?

Tak jo, tak díky. -Díky.

-Vem si ho. -Jdeme.

-Mrtvý u sebe neměl doklady, jeho mobil byl vypnutý.

Víme, že šlo o Roberta Zbořila, ženatý, jedno dítě.

A měl pětiprocentní podíl v s. r. o. Auto JV.

-Před chvílí našla hlídka jeho auto dole ve městě.

Uvnitř byly doklady, peníze a dva gramy pervitinu.-Smažka.

-Kdyby se chtěl přestřelit na hřbitově,

tak by musel jet autobusem.

-Což je blbost,

protože u hrobu byly stopy podrážek pracovních bot.

-Ty ale mohly patřit zaměstnancům. -Co daktylky na bráně hřbitova?

-Pořád na tom dělají, ale bezdomovce propustili,

ten měl na sobě tenisky.

Lokalizace mobilu mrtvého? Poslední hovory?

-Naposledy ho registrovala buňka poblíž centra ve 20:05.

Deset minut nato si mobil vypnul.

-Jo, a tam se taky našlo to jeho auto.

-Během odpoledne měl šest hovorů. Kluci už ztotožňují čísla.

-Neměl váš manžel problémy? Nebo nepřátele?

Nedlužil někomu peníze nebo někdo jemu?

Nebyl nemocný? Neuvažoval o sebevraždě?

-O sebevraždě? Nebyl ten typ.

-Jak fungovalo vaše manželství?

-Nefungovalo. Uvažovala jsem o rozvodu.

-Někoho měl? Nebo vy?

Kdy jste mluvila s manželem naposledy?

-Včera kolem poledne mi volal,

že nemůže vyzvednout syna z kroužku.

-A večer jste se po něm nesháněla? -Volala jsem mu, ale měl vypnuto.

-Kde jste byla vy mezi devátou a jedenáctou hodinou?

-Doma.

-Ani ráno jste se po něm nesháněla?

-Volala jsem mu, ale byl vypnutý.

-Nebral manžel nějaké drogy?

-Příležitostně si šňupnul, ale závislý nebyl.

-Krásný auta. -Jo, jo.

-Ty jsou všechny vaše? -Hmm.

Ale začal je sbírat otec,

když jeho firma začala prosperovat.

Zbořil měl pětiprocentní podíl v mým s. r. o.,

ale před 14 dny tady skončil.

-Proč?

-Přišel jsem mu na nějaký kšefty, který dělal za mými zády.

-Proč jste to nenahlásil policii?

-Nechtěl jsem do toho tahat policii.

Já jsem doufal, že si to vyřešíme sami.

-A vyřešili? -Pracovali jsme na tom.

-A proč jste mu volal odpoledne v den, kdy umřel?

-Chtěl jsem si domluvit schůzku. -A domluvil?

-Hmm, na zítra.

-Co jste dělal včera večer a v noci?

-Byl jsem doma s manželkou a s dětmi.

-V těle oběti byl ketamin a jeho metabolity.

Používá se jako anestetikum ve veterinární medicíně.

Zneužívá se jako halucinogenní droga.

Říkají tomu heroin mezi halucinogeny.

Nebo koňské uspávadlo.

-Takže ho tím přestřelil?

-Laicky řečeno. Odpojil mu tím mozek od těla.

A když se z toho chtěl dostat, tak mu podal perorálně strychnin.

-Jak? To mu ten jed strčil do pusy?

-Já si myslím, že Zbořil byl v takovém stavu,

že mu to bylo úplně jedno.

Že vůbec nevěděl, co se kolem něho děje.

Ale vrah chtěl, aby trpěl. -Sadista?

-Tady musí být v létě ukrutný vedro.

To tady trávíte celý dny? -Ne, mám vedle v domě kancelář.

Většinou dělám výklad jen objednaným.

Na dveřích je zvonek.

-V tomhle se Baťa zabil?

-Ještě jste tu nebyla? -Ne.-Pojďte.

-Znáte ho?

-Ne.

-Předvčírem odpoledne jste si s ním

kolem čtvrté hodiny volal.

-To číslo bylo na podkladech k ověření historie auta,

které mělo patřit baťovskému řediteli Čiperovi.

-Kdo vám ty podklady dal? -Ředitel naší nadace.

Mělo to být pro nějakého sběratele veteránů.

-A proč jste mu volal?

-Potřeboval jsem mailovou adresu, kam mám poslat kopie materiálů.

-Dal vám ji? -Ano.

-Pak jste si nevolali, nesešel jste se s ním?-Ne.

Můžete mi říct, proč se na něj ptáte?

-Někdo ho zabil.

Musím se vás zeptat,

co jste dělal včera večer a v noci.

-Byl jsem doma.

-Může vám to někdo dosvědčit?

-Žena byla v Krakově, ve svém povolání hodně cestuje.

-Zatím dík. Informace si ověříme.

Majitel autosalonu byl skutečně večer a v noci doma,

ale neřekl mi, že byl v 17:50 v centru.

Buňka tam zaregistrovala jeho mobil.

-Počkej, tam se mohl potkat se Zbořilem.

-O kterém si myslel, že ho podvádí.

Nahlídnu na účetnictví firmy.

-Vencálkův otec měl farmaceutickou firmu,

takže měl přístup k chemikáliím, jedu, lékům.

-Podle mě by na sebe takhle blbě neupozorňoval.

Kdyby ho sejmul, netahal by ho přece na Baťův hrob.

Stejně jako ten Krupička.

Pracuje pro Baťovu nadaci, učí na Baťově univerzitě,

provází v Baťově památníku.

-Pardon, mně to přijde teda fakt dost ujetý.

-Možná vrah chce, abychom si právě tohle mysleli.

-Já si myslím, že někdo chtěl Zbořila vidět trpět a umřít.

Měl to do nejmenších detailů naplánovaný.

Podle mě to byla pomsta.

-Třeba nás chtěl vrah zavést na falešnou stopu.

-Zaměříme se na lidi kolem Zbořila a na jeho aktivity mimo firmu.

-Jeho žena má poměr. -Jo? Mně řekla, že nikoho nemá.

-Ti lhala.

Ptala jsem se u ní v práci, dělá v projekční kanceláři,

a tam to všichni ví.

ZVONĚNÍ TELEFONU Tak to prověř.

Ptáčník?

Ten bezdomovec?

-Haló?

-Lucie je Veselá, kriminálka. Dobrý den.

Pan ředitel Svoboda? -Ano.

-Máte krásný dům. -Děkuju.

Nedávno jsem to koupil, budu to rekonstruovat.

Co pro vás můžu udělat?

-Jsem tady kvůli manželovi paní Zbořilové.

Pracuje u vás v projekční kanceláři.

-Slyšel jsem. Jdu dolů. -Díky.

-Dobrý den.

-Dobrý den. Mám jen pár otázek. -Ano.

-Znal jste ho? -Ano, znal.

Zbořilová mi ho před časem dohodila,

když jsem kupoval nový auto.

-Nic víc? -Ne.

-Paní Zbořilovou znáte asi důkladněji.

-O to jde? Jo, spíme spolu.

-Jak dlouho? -Pár měsíců.

-Věděl o tom Zbořil? -Předpokládám, že se mu nesvěřila.

-Co jste dělal v úterý večer a v noci?

-Byl jsem doma. -Sám?

-Sám a v posteli jsem byl před jedenáctou.

-Co vás tak vyděsilo,

že jste se u nás takhle dobrovolně zastavil?

-Tu noc stálo u hřbitova auto. -Jaký?

Typ. Barva.

-Velký, bílý nebo šedý. Možná stříbrný.

-No a dál?

-Otevřel si zadní vrata a vjel na hřbitov.

-Viděl jste tam nějaký lidi?

-Já jsem to viděl jenom z dálky, ale...

Vystoupil řidič, vytáhl nějakýho chlapa.

Vypadalo to, že úplně ožralej. Sotva stál na nohou.

-A dál?

Nechceš mi říct pravdu? Co se tam stalo?

-On po mě jde.-Kdo? -Ten chlap z toho auta.-A proč?

-Nezamkl.

Tak jsem se rozhodl, že se tam podívám.

A vzal jsem aktovku. -Co v ní bylo?

-Notebook s jablkem a nějaký papíry.

Schoval jsem si to ve svý skrýši u odstavenýho kontejneru

u hřbitova.

-No a co bylo dál?

-Když jsem si pro ni ráno šel, tak jste mě chytili.

Tak jsem si ji šel vyzvednout, až jste mě pustili,

ale už tam zase byl ten chlap.

-Jakej? Ten řidič?

-Jo. Utíkal jsem, ale... Pak jsem tu aktovku radši zahodil.

-Jo.

A jak vypadal? -Takovej vyšší.

Docela vazba, ale jinak jsem ho moc neviděl.

-Nějaký vousy, brejle, pleš?

Nějakej detail, nevzpomeneš si na něco?

-V notebooku byla aktivovaná služba na vyhledávání.

Proto věděl, kde se bezdomovec pohybuje.

-Jestli jo, proč ho nenašel v tý skrýši u hřbitova?

-Tak celej den jsme tam měli lidi.

Možná taky čekal na toho, kdo mu tu tašku vzal.

-Počkej, ty myslíš, že ho chtěl...

-Na notebooku jsou otisky prstů.

V tašce možná důkazy, který by nás k němu mohly přivést.

-Pojďte.

-Bílý, stříbrný nebo šedý auto, vysokej chlap, vazba.

Jako by nic neřekl, co? -Přesně.

-Tak máme úplný hovno. -Jo.

Jak dopadla ta trasolka u toho hrobu?

-Jo. Měl na sobě boty velikosti 44.

Stejný otisky se ale našly u tý brány.

A byl to chlap okolo 80 kil.

-Takže Zbořila k tomu hrobu nikdo na zádech nenesl?-Jo.

-Jestli to ovšem byly stopy toho vraha.

-Chlapi projíždějí záznamy z kamer kolem toho místa, kde šel.

Po tom bezdomovci.

-Nemusel přijet stejným autem, jako byl u toho hřbitova.

-Člověče! -No...

-Vojtěchu? -Hmm?

A co je na těch fakturách divnýho? -Adresy firem.

Vencálek si myslí,

že Zbořil dělal kšefty za jeho zády.

Přišel na to.

Může to souviset.

-Marti, děláme na vraždách, finance jsou pro hospodáře.

-V tom místě jsou jenom nepoužívané

polorozbořené sklady a haly.

Zarostlé křovím. Byla jsem se tam podívat.

Jo, mimochodem, toho super jednatele už máme.

Čapli jsme ho.

Pane Žáčku, na těchhle fakturách jste uvedený jako jednatel firmy.

-Já jsem věděl, že z toho bude průser.

-Nabídl vám za to někdo peníze?

Víte, kdo to je nebo jak se jmenuje?

Znáte ho? -Nevím, přišel za mnou v hospodě.

-Tenhle?

Tak tenhle?

-Takže Zbořil sháněl bílý koně,

kteří byli uvedeni jako jednatelé na fakturách

vystavených autosalonu.

-Zatím máme dva.

-Jenom tihle dva vyfakturovali autosalonu za reklamu a služby

přes tři miliony.

Na DPH se pak majiteli toho autosalonu vrátilo

asi 600 000.

-O který se pak šábli se Zbořilem. -Nebo taky nešábli.

Zbořil z toho mohl mít jenom podíl.

Chtěl víc, věděl toho na Vencálka dost,

začal ho vydírat a Vencálek se ho pak chtěl zbavit.

-Motiv jako prase. Navíc nám lhal.

-Proč jste mi neřekl,

že jste byl v den vraždy v 17:50 v centru?

-Ptala jste se jenom, kde jsem byl večer a v noci.

-V tu dobu tam byl i Zbořil. Jeho auto parkovalo u kostela.

Vaše o 200 metrů dál ve Zlatým jablku.

-Ale nebyl jsem tam s ním. -Tak s kým?

-Sám. Nakupoval jsem. -Co?

-Vysavač.

-Máte účtenku? -Nakonec jsem žádnej nevybral.

-Předáme to hospodářský kriminálce.

Kvůli tomu jste se hádal se Zbořilem?

-Ale já jsem ho nezabil. -Tak kdo? Najal jste si někoho?

-Já odmítám vypovídat. Chci advokáta.

-Jistě.

-Čau. -Nazdar. Pro mě kafe nemáš?

-Je snad MDŽ, nebo co?

Takže teď si vybral pro svoji oběť

památník Baťovy letecký katastrofy, jo?

-Měl tu na to úplnej klid.

-Co ten majitel toho autosalonu? -Řešil podvody s advokátem.

Ten potvrdil, že byl u něj asi do půlnoci.

-Jak jako asi do půlnoci? -23:42 tam lokalizoval jeho mobil.

-To je z toho venku, no. -Co to tam je?

-Co?

Mrtvý se jmenuje Josef Pospíšil.

Pracoval jako technik na zimním stadionu.

A stejně jako první oběť, když zemřel, neměl u sebe doklady.

Telefon jo, ale vypnutej.

-Poslední lokalizace je v Otrokovicích.

Ve 20:25 byl u kamaráda z práce. -Jo a žil sám. Byl rozvedenej.

-Doba smrti?

-Doktorka ji odhaduje zhruba na stejnou jako u Zbořila.

Což znamená mezi 21. a půlnocí. -Technici už něco mají?

-Ano. Stopy pneumatik vedle vozovky.

Odpovídají vzorkem SUV nebo nějaký dodávce.

-No tak takový pneumatiky může mít obutých tak 500 aut, ne?

-Je zřejmý, že se jedná o stejný modus operandi.

A pravděpodobně o stejného pachatele.

Musíme se zaměřit na to, co ty dvě oběti spojuje.

-Na první dobrou Baťa.

-Tak Baťa se zabil před sto lety. To je trošku stará kauza, ne?

-Spojovat je nemusí nic.

Vraždit může klidně schizofrenik s hlasy, který si...

Nech toho!

Který si prostě oběti vybírá náhodně.

-Schizofrenik přemýšlí nelogicky, nesouvisle.

Tohle práce dobře organizovanýho jedince.

Mstí se.

-Mstít se může někdo i za průšvihy z minulosti.

-Pan Hrubeš? -Dobrý den.

-Dobrý den. Černý, kriminálka.

Jde mi o pana Pospíšila. -Já vím.

Pepa byl můj nejlepší kámoš. Byl v pohodě.

Neměl s nikým a ničím žádný problém.

On vycházel úplně s každým. -Znáte tohohle muže?

Nevěděl jste ho někdy s Pospíšilem?-Ne.

-Nechoval se pan Pospíšil poslední dobou

nějak divně, ustaraně?

-Ne, říkám, byl to pohodář. -Kdy jste s ním mluvil naposled?

-To asi jak byl u mě v Otrokovicích na návštěvě.

Dali jsme pár lahváčů, ale on odešel dost brzo.

Něco kolem šestý. -OK.

-Měl jsem pocit, že někam pospíchá.

-A neříkal, co má v plánu? -Říkal, že je dost unavený.

-A tady v práci?

Nějaký konflikty, nepřátelé, tak něco?

-Ne, nic zvláštního.

Tak jako je pravda, že když si trochu upil,

tak se rád do někoho navážel a...

-Ne, neznám. Jeho taky...

Proč s tím jdete za mnou?

-Protože se sice potvrdilo, že jste měl Zbořilovo číslo

napsané na materiálech od ředitele,

ale alibi v době jeho vraždy potvrzené nemáte.

-A proč bych... To nedává smysl.

-Spousta věcí nedává smysl.

Je to rutina, musím se vás znovu zeptat.

Co jste dělal včera večer a v noci?

-Byl jsem doma. Psal jsem dlouho do noci článek.

-Může vám to někdo potvrdit? -Žena byla služebně na Slovensku.

-Volal jste jí? Nebo ona vám?

-Vy si vážně myslíte...

-Existuje nějaké vysvětlení, proč Baťa havaroval

kousek od jeho továrny v Otrokovicích?

-Spekulovalo se, že pilot Brouček letěl k husté mlze nízko

a sledoval elektrické vedení nebo silnici,

ale to samozřejmě nikdo neví.

ZAKLEPÁNÍ NA DVEŘE

-Můžu? -Jo.

-Něco novýho? -Nic, co by nás posunulo.

Ti dva si spolu nevolali ani nepsali.

Pospíšil pro Zbořila nikdy nepracoval,

ani pro ten jeho autosalon.

Auto od nich neměl, ani ho tam nikdy neservisoval.

Jeden chodil na průmku, druhej do učení.

Nic, co by je spojovalo.

-Třeba se znali z dřívějška.

Chodili spolu na základku, do nějakýho fotbalovýho týmu,

do letního tábora.

-Tak se zaměříme na lidi, co je znali v minulosti.-Jo.

-Ne? -Ne.

-Dobře a tady? Jméno Zbořil vám nic neříká?

-No, nepamatuju se, jestli s ním Pepík kamarádil.

-Dobře, a...

Paní Pospíšilová, na jakou základku chodil váš syn?

-Na jedenáctku.

-Na jedenáctku? To je odsud docela štreka, ne?

-No, dřív jsme bydleli na Obecinách.-Aha.

Tak Pospíšilovi rodiče si nepamatují Zbořila

a Zbořilovi si nepamatujou Pospíšila.

Nepoznali je na fotkách.

-Oba chodili na 11. základní školu.

Byli stejnej ročník.

-Zbořil bydlel před 15 lety na Obecinách 12.

Pospíšil o ulici vedle, na Obecinách 13.

Museli se znát.

-Jedeme!

-Nechytla!

-Vezmeš si Zbořila, nebo Pospíšila?-Zbořila.

-Dobře, tak mi zastav tady na třináctce.-Jo.

-Pospíšila si pamatuju ze školy. Byl to dacan, dělal samé průsery.

Párkrát byla u nich doma i policie.

Chodil s Pospíšilem do třídy. V partě s nima byl ještě jeden.

Jako děcka jsme se jim vždycky radši vyhnuli.

-A nepamatujete si na jméno toho třetího kluka?

-Myslím, že chodil o ročník výš než oni.

-Měli takovou svoji partu. A dělali lidem naschvály.

Představte si,

že mojí invalidní mamince natřeli kola vozíku výkaly.

Musela pak na to sahat samozřejmě, když jela domů, jak jinak, že?

Jo, a tady sousedce zabili kočku.

-Dobře, a nepamatujete si, kdo byl v tý partě?

-To nevím.

-Tohohle znáte?

-Jo, tož tento se s ním kamarádil. Ale tam byl ještě jeden.

-A tohohle znáte? -Ne.

Ale všecky děcka se jich strašně bály.

-Dobře.

-Nevzpomínáte si, jestli měli nějaký oblíbený objekt šikany,

nějakýho slabýho kluka nebo holku?

-Nejvíc šli asi po ptákovi. Nevím, jak se ten kluk jmenoval.

Říkali jsme mu tak, vypadal jako pták.

Měl velký nos, odstávaly mu uši. Ten si s nima užil nejvíc.

-Třeba se jim za ty prasárny někdo mstí.

-Proč až teď? Vždyť už je to spousta let, ne?

-Třeba to odstartovala nějaká mezní událost nebo situace.

Musíme najít toho ptáka a toho třetího z party.

-Počkej.

Jestli máš pravdu a ten člověk se jenom mstí,

tak to by tou další obětí mohl bejt ten třetí.

-A pták hlavní podezřelý.

-Zbořil. A Pospíšil. Znáte je?

-Ty chlapce jsem učil, ale jména si nepamatuju.

Počkejte.

Tady jsou školní fotky tříd,

které ukončily školní docházku v roce 2010.

-A ročník, který ukončil školu o rok dřív?

-Tady.

-Můžeme si je půjčit? -Jo, jasně.

-Nevzpomínáte si, jestli žáci někomu neříkali pták?

-Bohužel. Ale možná by si vzpomněl Sládek.

To je náš tělocvikář.

Byl to náš žák a po fakultě nastoupil k nám na školu.

Je takovej užvaněnej a vždycky vytáhne

nějakou vzpomínku ze školních let.

-Jo.

-Zbořil, Pospíšil. To byli pěkní hajzlové.

Co provedli? -Někdo je zabil.

Komu jste ve škole říkali pták?

-Na toho byli obzvlášť zaměření. -A proč?

-Byl jiný. -A jak se jmenoval?

-Svoboda. Kamil Svoboda. Byl v abecedě hned po mně.

-No dobře, ale v tý partě se Zbořilem a Pospíšilem

ještě někdo byl, ne?

-Někdo s nima chodil. Ten byl ale o rok starší.

-A není na týhle fotce? -Ukažte.

Nepoznám ho.

Říkalo se, že v parku pod zámkem někoho pobodal.

-Cože? Kdy?

-Chodili jsme tak do osmé, do deváté.

-No, tak děkujeme.

-Proč jste o tý šikaně nikomu neřekli?

Podívej se mi, prosím tě, na Kamila Svobodu,

narozenýho 1994, 1995 ve Zlíně.

-Svoboda se jmenuje taky ten ředitel, ne?

Od Zbořilový. -Svobodů je ve Zlíně 150.

Možná je to shoda jmen nebo příbuzný.

Vy dva, koukněte se v ETŘ nebo v papírech,

napadení v parku pod zámkem 2008, 9, 10.

Mělo by se jednat o pobodání nezletilým pachatelem.

-Svoboda Kamil, narozený 1994 ve Zlíně.

Zemřel před deseti lety. -Jak?

-Přejel ho vlak, ale je tady podezření na sebevraždu.

-Není tam nějakej jinej Svoboda v jeho ročníku?

-No to není, ale...

Ale je tady jeho otec, jmenuje se Pavel.-Ředitel!

-Jo, podle datumu narození by to odpovídalo.

-Ať mi ho sem přivezou a objednejte vyšetřovačku.

-Váš syn zemřel před deseti lety. -Ano, zabil se.

-Víte proč?

-Kamil byl tichej kluk, zakřiknutej,

neprůbojnej, uzavřenej.

Měl psychický problémy, těžko se začleňoval do kolektivu.

-Šikanovali ho? -To nevím.

Byl slabej, jinej než ostatní,

ale o šikaně se doma nezmínil nikdy.

-A vás to nikdy nenapadlo, že by ho někdo šikanoval?

-Ale jo, samozřejmě že napadlo, ale myslím si,

že Kamil zase nebyl takovej outsider a chudák,

aby si nechal líbit všecko.

-Podle svědků vašeho syna soustavně šikanovali

Robert Zbořil, Josef Pospíšil a ještě další kluk.

Totožnost zatím neznáme.

-Zbořil jak... -Ano, ano.

Zavražděný manžel vaší milenky.

Druhého zabili stejným způsobem a třetí z party ještě žije.

-Zabil jste ty dva?

-Jak bych mohl vědět,

že mi syna šikanoval zrovna Zbořil?

Si jako myslíte, že se mi pochlubil?

Nebo že mi to řekla jeho žena?

-Jste ochotný nám dát otisky prstů a DNA?

-Samozřejmě, jistě.

-Co jste dělal sedmnáctého?

-Sedmnáctýho? Ani nevím, kdy bylo sedmnáctýho.

Počkejte.

Byl jsem na služební cestě v Náchodě.

Bydlel jsem v hotelu Resort.

Domů jsem se vracel osmnáctého po snídani.

-Ověříme si to. -Samozřejmě.

Pokoj mi rezervovala sekretářka přes internet.

-Věříš mu? -No, alibi sedí.

Já nevím, jak by se po těch letech o Zbořilovi dozvěděl.

-No, jestli vraždil on, tak si teď po výslechu dá pauzu.

-Nebo se to bude snažit co nejdřív dokončit.

-Co s ním? -Já nevím.

Nemáme na něho ani ťuk,

sledku ani odposlechy nám nikdo nepovolí.

Marto, máš něco?

-V roce 2009 pobodal bezdomovce v parku pod zámkem

nezletilý Adam Zichálek.

Vykroutil se z toho díky věku.

Nicméně jeho advokát tehdy přesvědčil soudce,

že ten muž byl opilý.

Zichálka napadl a on se jenom bránil.

-Kde ho najdeme?

-Bydlí na Kútech a pracuje na finančním úřadě.

-Bezvadný.

-Pane Zichálku,

když došlo před lety k tomu incidentu v tom parku,

byl jste tam společně s Robertem Zbořilem

a Josefem Pospíšilem.

-Hmm.

-Někdo je zabil. Jednoho po druhém.

Stejným způsobem.

-Vy jste měli přece partu, ne? -Já jsem k nim nepatřil.

V tom parku byli se mnou, protože jsem měl dvě flašky čúča.

Připrdli jsme se a naváželi jsme se do toho chlapa.

On po mně vystartoval,

chytil mě do kravaty a Zbořil mi podal nůž.

-A ten třetí kluk s váma nebyl? -On to už s nima netáhl.

Ten třetí kluk chodil o ročník výš,

napráskal policajtům,

že Zbořil s Pospíšilem naskládali kamení na koleje.

Byl z toho pořádný průser.

-Jo, hned se na to podívám.

Ahoj.

Josefe? -Ano?

-Do tý třídy chodilo 16 holek a 12 kluků

a mezi těma klukama je jméno Jan Krupička.

Jako ten týpek z Baťova památníku.

-Zajeď tam, jo? -Jo, čau.

Proč jste mi tvrdil, že Zbořila neznáte?

-Nepoznal jsem ho. Nespojil jsem si to, až později.

-A toho druhýho zavražděnýho, Pospíšila, toho jste taky znal?

-Ano, ale na fotce jsem ho nepoznal.

A vy jste mi neřekla, jak se jmenuje.-Nemáte alibi.

-Nemám ani motiv. Neměl jsem důvod!

-Vezmeme vám otisky prstů, vzorky DNA,

znovu prověříme vaše alibi.

-Nic jsem těm dvěma neudělal, přísahám.

Přece mě nemůžete...

Byl jsem doma. -Doma?

Ani v jednom, ani v druhým případě nemáte svědky.

-Počkejte, počkejte.

Počkejte. Psal jsem toho 17. článek.

Tady, odeslal jsem ho šéfovi ve 22:42.

V 22:51 mi na něj odpověděl i s reakcí, co mám upravit.

A v čtvrt na 12 jsem mu to s vyznačenými opravami

a komentářem odeslal.

-Šikanovali jste děcka.

Máme podezření,

že někdo z nich se za tu šikanu mstí.

Takže pokud v tom opravdu nejedete, jste na řadě.

-Proč až teď? A za co?

Byli jsme pitomí, ale...

Zpočátku jsme dělali blbosti, ale nikomu jsme neublížili.

-Ani ptákovi?

-Tomu jsme kradli svačiny, občas schovávali věci,

občas dostal facku, ale nic vážného.

A pak ho jednou ti dva svlékli do trenek

a zavřeli do skleníku na chemické pokusy.

On brečel, celý se třásl, no a...

Já jsem to nevydržel a osvobodil jsem ho.

A pak jsem se stal předmětem šikany i já.

Už jsme se moc nekamarádili.

-Ten kluk se kvůli šikaně zabil.

Dostanete dočasnou policejní ochranu.

Nemůžeme riskovat, že vás někdo oddělá.

-Krupičkův šéf potvrdil, že v noci 17. si spolu psali.

Lucii ukázala ty e-maily, časy seděly.

-Stejně se mi to pořád nezdá.

Jak na mě vytáhl najednou ty maily?

-Na to zapomeň. Prověřila jsi alibi toho ředitele?

-Jo, pokoj v tom náchodským hotelu mu objednala jeho sekretářka.

Podle recepční se zapsal 17. ve tři odpoledne

a odjel v deset hodin dopoledne následujícího dne.

-Náchod je od Zlína kolik? -Nevím, tak 200...-14 kilometrů.

-To máme tři hodiny tam, tři hodiny zpátky.

-Tak mohl se v tom hotelu ubytovat, ne?

Pak odjel do Zlína,

odkrágloval Pospíšila a v klidu se do hotelu vrátil.

A mobil měl pořád na pokoji.

-Kde byl v době tý první vraždy? -Říká, že doma.

Potvrdil to i soused, ale můžu to znovu prověřit.

-Tak to prověř.

Marto, ty zavolej, prosím tě, do Náchoda,

pošli jim fotky toho Svobody, prověříme personál hotelu,

jestli ho tam náhodou neviděli.

Jo a ať se kouknou na to jeho obchodní jednání.-Ano.

-Pan magistr Krupička?

Nadstrážmistr Bečvář.

Byl jsem k vám přidělený jako krátkodobá ochrana.

Jezdím támhle tím autem.

Budu vás hlídat. Nemusíte se znepokojovat.

-Děkuju. -Za málo.

ZVONĚNÍ MOBILU

-No, Ptáčník, máš to?

Jakou mělo barvu to auto?

Jo.

Jo, díky. Čau.

-Takže jste říkal,

že 17. běžela u pana Svobody televize a potom začala postupně

zhasínat světla, je to tak?

-Pár minut před 11. V 11 chodím spát.

Předtím si jdu vždycky zakouřit a vidím jeho barák.

-A toho 17. viděl jste i pana Svobodu?

Nebo jste viděl jenom ta zhasínající světla v domě?

-Ne, jenom ta světla.

-A pan Svoboda ví,

že si chodíváte před spaním vždycky zakouřit?

-No určitě. Občas na sebe ještě mávneme.

-Tak vám děkuju. Na shledanou.

-Svoboda na jednání v Náchodě byl.

V hotelu ho ale od tří odpoledne nikdo neviděl.

Noční recepční si všimla,

že se na hotel vrátil až těsně po čtvrté hodině ráno.

A uklízečka si všimla,

že na pokoji nebyly rozbalené ani kelímky, ani skleničky,

v odpadkovým koši taky nic.

-No protože tam nebyl. -Přesně.

-Nemá ani alibi na dobu první vraždy.

Soused viděl jenom, jak v jeho domě zhasíná televize,

postupně světla.

Svoboda údajně ví, že chodí spát pravidelně v jedenáct

a vždycky si předtím dává venku cigaretu.

-Mohl to na něho nachystat. -Přesně.

-Zhasínání světel a vypínání televize jde snadno nastavit.

-Má bílý SUV, rozměry jeho pneumatik

odpovídají těm, které jsme našli u druhé oběti.

-Začal spát se Zbořilovou ženou a její muž,

kterej šikanoval jeho syna, je zavražděnej.

Mně to nepřijde jako náhoda.

Prosím tě. Svoboda doma není, ani v práci.

Asistentka hlídce řekla,

že odjel služebně s řidičem do Hradce.

Vyrážel z domova. -Čím jeli?

-Černým superbem. SPZ je 7B06799.

-Mobil nechte lokalizovat a po tom autě vyhlaste pátrání.

-Dobře.

-Kurva!

-Tady 205 pro Aramis.

Křižovatkou na výjezdu ze Zlína projelo zájmové vozidlo.

Pokračuje dál po 35 směrem na Otrokovice.

Jedná se o černý superb. RZ je 7B06799.

-Já ti rozumím, černý superb.

-Dobrý den.

-Dobrý den, pane řidiči. Silniční kontrola.

Předložte mi doklady potřebné k řízení vozidla.

-Prosím. -Děkuji.

A vystupte si a pojďte mi ukázat kufr.

-Proč jste mi utekl?! -Neutekl jsem.

-Mám vás hlídat. Je to ve vašem zájmu.

Volal jsem vám. -Jo, já jsem měl vypnutý zvonění.

-Tak si ho, kurva, zapěte!

-Tak Svoboda v tom služebním autě nebyl.

V přihrádce u spolujezdce našli jeho mobil.

Narafičil to na nás.

-Tak jestli jde po Krupičkovi hlídá ho ochranka.

-Vyhlásíme pátrání po Svobodovi a po jeho autě.

Dáme hlídat všechny Baťovy sochy, pamětní desky a podobně.

-Ví, že po něm jdeme.

Bacha, nemusí se držet modu operandi.

-Tak, to je poslední.

Tak jo, děkuju vám za pozornost. Těším se na další setkání.

Tentokrát na téma Zlín světový. Děkuju.

Děkuju, děkuju, nashle.

Jo, děkuju, nemáte zač. Na shledanou.

-Zkontroluju záchody a počkám venku. Zamkněte se. -Jo.

-A vyzvánění si zapněte. -Jo.

Já jenom napíšu jeden mail a půjdu. -Dobrá.

-Co... Co to...

-Paradoxní, čím se živíš, nepřijde ti?

Mýho syna jste nutili, aby každýmu na počkání říkal,

jakej byl Baťa svině.

Kdy jsi změnil názor?

Když jsi zjistil, že se na Baťovi dá parazitovat?

Můj kluk se kvůli vám zabil. -Pracky nahoru!

Policie!

Dělej.

-Syn se z té šikany nikdy nevzpamatoval.

Byl nešťastný, neschopný vést normální život.

Moje žena jeho sebevraždu neunesla a zhroutila se.

Trávila většinu času v léčebnách.

A před půl rokem vyskočila z okna.

-Proč jste se mstil až teď?

-Nevěděl jsem, že syna šikanoval Zbořil.

-Jak jste to zjistil?

-Řekl mi to Zbořil, když mi prodával auto.

-Tady v tom vchodě jsem bydlel jako kluk.

Měli jsme tady partu a nikdo si na nás netroufl,

byli jsme páni.

Udělali jsme strašnou spoustu průserů.

Jednou jsme dokonce vykolejili vlak.

Ale byla teda taky prdel.

A tady zase bydlel takovej kluk, tomu jsme říkali pták.

Takovej debílek.

Ve škole měl oslavný referát o Baťovi.

No tak jsme ho chytli, propleskli jsme ho

a donutili jsme ho říct, že Baťa byl svině.

Od tý doby nám to musel hlásit na potkání.

Bál se nás tak, že to vždycky křičel už z dálky,

jen co nás uviděl.

-Věděl jsem o šikaně a věděl jsem i o tom Baťovi.

Tak jsem sbalil Zbořilovu ženu a jemu začal posílat

její intimní fotky.

Já jsem si myslel, že se ho to nějak dotkne,

ale jemu to bylo úplně jedno.

A já jsem v hlavě slyšel pořád dokola

ten jeho pyšnej monolog o šikaně mýho kluka.

-Jak jste našel ty další dva?

-Řekl jsem Zbořilové, že chci vidět fotky z dětství.

Na jedné z nich byl její manžel a ti dva s cigárama v hubě.

Vyfotil jsem si tu fotku na mobil, když na chvilku odešla.

-Jak jste ty vraždy provedl?

-To přece víte.

-Klidně jim to řeknu, nemám už co ztratit.

-Tak co s tím je, pane řediteli?

Vždyť to je měsíc stará kára, to musí šlapat jako hodinky.

-Nasedněte, projedeme to. -Tak jo.

Co to je, kurva...

-Pak jsem ho odvezl na hřbitov k zadní bráně.

Jede se tam lesem, nejsou tam kamery.

-Nebránil se?

-Tak on byl dost zmatenej. Nebylo mu dobře.

Dal jsem mu tobolku se strychninem a řekl mu, že mu to pomůže.

Zeptal jsem se ho, jestli ví, na jakým je hrobě.

A jestli si pamatuje na syna.

-A vaše alibi v Náchodě? -Zaplatil jsem recepční.

-Na hřbitově vám bezdomovec ukradl notebook.

-Měl jsem zapnuté automatické vyhledávání

a poslal za ním člověka, který ví, jak takový situace řešit.

-Jak probíhala ta druhá vražda? -Stejnej princip.

Nabídl jsem Pospíšilovi zakázku za 400 tisíc.

-A jak jste si opatřil strychnin? -Otec byl lékárník.

Když se před lety strychnin vyřazoval z léčebných prostředků,

nezlikvidoval ho.

Přinesl ho domů.

Pamatuju si, jak vždycky říkal:

“Pro všechny případy, je to jed na krysy.“

-Dělám teď nového ředitele nadace.

Chtěl jsem vám ale hlavně poděkovat.

-Dělali jsme jenom svoji práci.

-Pojďte. Tudy.

Tady měl Baťa svoji pracovnu.

Občas sem jen tak zajdu a snažím se do něho vžít.

-Opravdu jste donutili mladýho Svobodu, aby říkal,

že Baťa je svině?

Nějak mi to nejde k tomu, co teď děláte.

-Byli jsme idioti. O Baťovi jsme nic nevěděli.

Otravovalo nás,

jak nám ho v devadesátkách pořád strkali pod nos,

že to byl hrdina, zakladatel, vzor, geniální podnikatel.

-Kdy jste změnil názor? -Když jsem se o něm dozvěděl víc.

Tudy.

-A jaký teda byl?

-To je těžko říct takhle několika slovy, ale...

Byl tvrdý. K sobě i ke všem okolo.

Ale podnikatel to byl opravdu geniální.-No...

-Ještě jednou dík. Kamila je mi líto.

Nevěděl jsem...

A jeho otce taky. -Jo.

Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2026