Original subtitles

SIRÉNA A ŠTĚKOT PSA

-Policie České republiky! Překročili jste ilegálně hranice!

Border patrol, don't move.

You have illegally crossed the border of the Czech Republic!

-Stůj, policie!

-Policie České republiky, překročili jste ilegálně hranice!

Border patrol, don't move.

You have illegally crossed the border of the Czech Republic!

ŠEPTÁNÍ -Down, down, go, go, go.

Down, down, here, here, pššt, pššt!

Up, up, up.

Down, down.

ŽENSKÉ VÝKŘIKY

VÝSTŘEL

-Svině jedna!

MÍSTO ZLOČINU ― ZLÍN

AMULET

-Jaká byla příčina smrti?

-Ten muž byl zasažený nějakou dlouhou střelnou zbraní,

nejspíš kulovnicí.

Jedná se o jeden průstřel zepředu do hrudi.

-Co kdyby to byl policejní sniper?

-Už jsem mluvila s velícím důstojníkem.

Nikoho takovýho nepoužívají.

-Místo nálezu je shodné s místem smrti.

Pachatel byl od oběti vzdálený tak 15-20 metrů.-Jo.

-Projektil vyšel ven, takže bude někde ve stromě

nebo ho najdete někde pod listím.

-No, dobrý.

Tak tohle teda podle mě fakt není případ pro nás,

protože jestli ho zabili převaděči,

tak to je můžeme nahánět od Istanbulu po Hamburk

a já na to cestování moc nejsem.

-Jak jsem řekla, střela byla zblízka

a ta razance je na první pohled dost velká.

-Před několika měsíci měli podobnej případ na Slovensku.

Migrant zasaženej dlouhou loveckou zbraní.

Já si to teda pamatuju úplně matně z nějaký svodky.

Požádali nás o součinnost. -Co zjistili Slováci?

-Nevím. -Já předpokládám, že nic.

Protože tohle to je prostě případ pro armádu,

vůbec ne pro nás.

-Když to není našinec, tak to není práce pro nás?

-To jsem neřekl ani...

-Hele, Vojto, zavolej holkám na zbraně.

Ať dají dohromady seznam všech držitelů kulovnic

v perimetru 20 kilometrů.

Díky.

Dobrej.

-Dobrý den.

Jsem dost překvapenej z těch bezpečnostních opatření,

které tady máte.

Je to tady spíš jako v kriminále. -No, já to řešit nebudu.

Stejně chtějí všichni dál na západ za lepším.

V Německu to mají jako v rekreačním středisku.

Kafíčko, cigára, hudba.

Když to Němci chtějí platit, tak ať to platěj,

ale u nás na to prachy nejsou.

-Jasně.

ŘINČENÍ -Slyšíte?

-Co to je? Vzpoura ve věznici Shawshank?!

-Vadí jim, že už třetí den po sobě mají tu samou polívku.

A hlavní jídlo jim prej taky nechutná.

Tak čekáme na někoho z kraje. Ať si to přijedou vyřídit oni.

Pojďte, půjdeme nahoru.

-Potřebujeme mluvit se všema, kteří vyslýchali migranty.

S některými si pak promluvíme.

-Jo a taky budeme potřebovat nějaký prostory

jako provizorní kancelář.

-Tlumočníky, doufám, máte.

-Když jsem sloužil s naší jednotkou v Bosně,

tak jsme v utečeneckých lágrech vyslýchali dost často.

Jsem profík, vím přesně, co potřebujete.

Technik už je na místě. Jo, a pozor.

Ti chlapci dokážou být někdy pěkně ostří.

-Chceme mluvit přednostně se všema,

kteří byli zadrženi včera na místě činu.

-Jsou všichni stejný.

Když vidí pěknou ženskou,

koukají na ni jako na svatej obrázek.

Bodejť ne, musej být pěkně nadržený.

-Jsi v pohodě?

-Já mám pocit, že toho chlapa odněkud znám.

-To je blbost, ne? -No...

-Představím vám slečnu Bahbouhovou.

Z neziskové organizace Aleppo.

Pracuje pro nás jako sociální pracovník

a jako tlumočnice.

-Dobrý den. Natálie, dobrý den.

-Lucie, těší mě.-Vojta. -Natálie, dobrý den.

-Natálka je pro nás důležitou spojkou

mezi těmi dvěma světy.

Díky ní vyřešíme spoustu napětí, nedorozumění.

Natálka vám jistě ráda pomůže.

Já už musím jít, takže vám bude k dispozici naše stráž.

Natálko, když skončíte nějak rozumně,

tak vás můžu vzít zase domů.

-Jasný, děkuju. -Na shledanou. -Díky.-Nashle.

-Tak já se půjdu připravit na výslech, jo?-Hmm. Pojďte.

ANGLIČTINA

-Ááá! -Ááá.

-A jak dlouho jste tady?

-Paní majorko, promiňte, že vás vyrušuju.

-Omluvte mě.

-Nevím, jestli je to důležité.

Egon Schulz, německý občan mezi uprchlíky.

Už včera ho vyslýchali a mají podezření,

že je to nějaký islamista, který odešel bojovat do Sýrie,

ale teď se vrací tajně zpátky do Německa.

-A souvisí to nějak s naším případem?

-No, je to ten, co byl zadržen na místě činu

a podle mě je fakt divnej.

-No, tak to ho vyslechneme přednostně.

-Moc tomu nerozumím, ale mám vám vyřídit jedno slovo,

teda jedno jméno.

-Jaký jméno? -Luisa.

-Chci s ním okamžitě mluvit a chci s ním být sama.

-Máte ho u nás v kanceláři.

-Dobrý den. -Dobrý den.

-Já bych potřeboval, abyste jim teď řekla,

že se není čeho bát,

že jim tady nehrozí žádné nebezpečí,

ale že bych přesně potřeboval vědět,

co viděli a slyšeli při té střelbě.

ARABŠTINA

-Ten pas vypadá jako pravej. Egon Schulz?

Karle, kde se tady, do prdele, berete?

-Jak se má malá Luisa?

-Myslela jsem, že mě chce někdo vydírat nebo vystrašit.

-Věděl jsem, že se mi podaří vzbudit váš zájem.

Omlouvám se.

Můžu vás o něco požádat? Než začnu mluvit? Můžu?

Zůstane všechno jen mezi náma?

ARABŠTINA

-Ten mrtvý chtěl pouze ochránit svoji milou, řval na ně,

nadával jim, aby ji nechali na pokoji.

-Dobře. A dál?

ARABŠTINA

-Pro mě je důležité,

abych ochránila svého syna a sama sebe.

Byl tam s ní Němec a celou dobu se ji snažil chránit

a pomáhat jí.

-Němec? -Almani.

-Agent Egon mezi migranty? Jaký to má důvod, Karle?

-Ten zavražděnej kluk a ta hezká holka patřili k sobě.

On se jmenoval Sundar, ona se jmenovala Yara.

Když jsme přecházeli státní hranice

a honili nás policajti, tak jsme se rozprchli.

Slyšel jsem tam přijíždět dvě auta.

První byla velká bílá dodávka. Druhý auto?

To bylo tmavý Volvo XC90, pravděpodobně elektrický.

Bylo evidentní, že chtěli naložit tu holku.

Sundar ji začal bránit.

Potom vznikla hádka, křičeli na sebe, opravdu hodně.

-Arabsky? -Oni arabsky, převaděči česky.

A pak se ozval výstřel. -A vy jste viděl, kdo střílel?

-Ne, byli jsme dál, ne blízko.

Ta holka se s nima ještě chvilku přetahovala,

pak ji přemohli a naložili.

Mám spolehlivý indicie,

že na týhle migrantský trase už takhle zmizelo

několik hezkejch holek.

Pokud by to bylo na mně, šel bych určitě tímhle směrem.

-Přesně, analyticky. Jako vždycky.

Děkuju.

-To není všechno. Něco bych od vás potřeboval.

-Já vám otevřu.

Potřebujeme zmapovat situaci na hranicích.

A vy, protože pracujete s utečenci,

tak máte spoustu zkušeností.

-Hmm.

-Řešíme případ té unesené dívky,

o které nám říkala ta žena s dítětem.

-Těch unesených je tu více.

Slyšel jste o té mladé Syřance, kterou před měsícem našli v lese?

-Bylo to ve svodce, no, ale my jsme na tom nedělali.

-No, unesli ji na nějakém statku, zdrogovali a znásilňovali.

Tlumočila jsem to. -Kde je teď?

-Na psychiatrii v Kroměříži.

-Přece potřebujete vědět, co se stalo s tou holkou, nebo ne?

-To nejdete, ta přece s váma nemá vůbec nic společnýho.

-Ale ona není sama, je jich víc! Já vás navedu.

Jenom teď nemůžu s podrobnostma.

-Ale já vám přece nemůžu otevřít vrata

jako v nějakým hotelu.

Musel byste přiznat svoji identitu.

Z toho bude průser jako vrata.

-Jo, je to možný, že zpočátku to bude nepříjemný,

ale pak my to smeteme a vy se budete moct chlubit,

na jak vysokejch postech máte přátelé.

-A kam půjdete? Nemáte doklady.

Budou vás hledat, půjdou po vás, hranici...-Lucie, prosím vás!

Xkrát jsem se ocitnul v podobný situaci.

Já vím, co mám dělat, vím, za kým mám jít.

Oni vůbec netušej, že mě chytili.

Vy tu partu nerozprášíte, to musím udělat já.

-Rozprášíte jednu partu a přijde další.

-Aspoň budeme vědět, jak to dělají.

Takže?

Ááá!

-Tady 301, žádám doprovod na ošetřovnu.

-V sobotu jdeme s manželkou do kina. -Hmm.

-Mohla byste nám zase pohlídat malou?

-Určitě, budu se s ní učit angličtinu.

-Jste zlatá.

HOUKÁNÍ ALARMU

-Ze zařízení, který má ostrahu jako malej kriminál,

uteče jeden z hlavních podezřelých?

Tady budou lítat třísky, Lucie! A já myslím, že to neustojíš!

A jak to, že neexistuje záznam z jeho výpovědi?

To ses úplně pomátla? -Můžeme si v klidu promluvit?

-Hele, jestli si myslíš, že mě nějak utancuješ,

tak jsi na omylu!

-Josefe, prosím tě.

Ten Němec není žádnej Němec. Ani se nejmenuje Egon Schulz.

Znám ho z Budějovic jako Karla Dvořáka, šéfa vražd.

V podstatě takovej tvůj protějšek. -Chceš říct, že to je policajt?!

-Byl u zpravodajců.

A při jedný nepodařený akci v zahraničí přišel o tým.

Dost ho to sebralo. Tak po čase šel na kriminálku.

Pak se zase ze dne na den vypařil a říkalo se,

že se vrátil ke zpravodajský službě.

-Co dělá tady? -Tak samozřejmě mi všechno neřekl.

Ale prý dokumentují pohyb migrantů po Evropě

a jsou zaměřený na hlavouny, co to řídí a organizují.

-Ty mu věříš?

-Josefe, já jsem s ním jako státní zástupkyně

měla velkej problém, ale že by přešel na druhou stranu,

to si nemyslím.

Mohl by nám pomoct s tím mordem. Dostal se mezi ně.

No, jestli s tím máš problém, tak to hoď na mě.

Já to risknu.

-No, nadšenej z toho úplně nejsem, ale nepotopím tě.

-Co teď?

-No, myslím, že vy jste to tady nehlídali.

Utekl Braunovi.

Připrav se, abys to utancovala před Terčem a před gibsákama, jo?

-Dík.

-Jsi profík. Vůbec nevíš, co ti dělá Lucie za zádama.

Hlídej si parťáka, vole.

-Jsi taky profík,

když si přede mnou pořád děláte nějaký tajnosti.

-Za deset minut rychlá porada.

-Přišly výsledky pitvy.

Ten Arab se podle ostatních migrantů jmenoval Sundar.

Byl zastřelený kulovnicí ráže .223 Remington.

Technici na místě činu si dali dost práce

a zajistili střelu, která pocházela ze zbraně,

co zabila toho kluka.

Nábojnice se zatím nenašla.

Smrt nastala téměř okamžitě při zasažení srdeční aorty.

-Jaký máme vyšetřovací verze?

-No, tak ten Schulz pravděpodobně vrahem nebude.

-Ano, ten pan Egon, kterej dokáže bez pomoci

zdrhnout z tohohle malýho kriminálu, to nebude.

Ani ta ženská s děckem, ale vyloučit je zatím nemůžeme.

-Co když ta syrská dívka,

zavražděnej cizinec a unesená spolu nějak souvisí?

-No právě. -Těch holek bude přece daleko víc.

A možná končí jako sexuální otrokyně.

-A možná o tom ví něco ten tvůj pan Egon, co?

-Mluvil jsem s Martou, aby přes holky ze zbraní

vytipovala majitele všech kulovnic v bezprostředním okolí.

-No, tak tímhle jsem tě pověřila já.

A máš evidentně perfektní talent na to

delegovat práci na druhý.

-Asi mám, protože Marta už to má hotový.

Zejtra celá tahle akce, kdy budou předávat kulovnice,

proběhne v hospodě v Březový.

-Spojení alfa KR21/00XZ.

-Co se stalo? -Měli jsme problémy v sektoru C6.

Čekaly tam na nás bezpečnostní složky.

Skupina se rozpadla, část odjela. A já jsem uvízl na překládce.

-Máme tě vyzvednout?

-Ne, sledování vozidel z překládky je priorita.

-My ho sledujeme. -Dobře.

Kdyby se cíle rozdělily, chci vědět, kam oba dva dorazily.

Nemám čas. Další kontakt podle plánu.

-Zdravíčko.

-Dobrej.

-Je tady volno?

-Když je tam rezervačka, tak je tam asi obsazeno, ne?

-Ahoj.

-A my máme štěstí. Si dáme dvě piva tady.

-Nejdřív musím zanést ty limonády akademikum na salónek.

-A co jsou zač? To jsou nějaký ochranáři?

-Hovno ochranáři. Policajti to jsou.

Sbírají kvéry od místních, že prej budou zjišťovat,

jestli někdo z nich netrefil toho čmouda na čáře.

-Václave, dej si panáka, nebo ti praskne cévka.

Klídek, odevzdáme jim zbraně, trošku se zavodníme.

-A já vás pak budu po zavíračce odsud dostávat heverem.

Á, už se nám schází svatá trojice. To zase bude.

-Václave, to je pro tebe. První letošní slivovička.

-Čurda, ty jsi přijel vozmo?

-Nejsem debil, když se to tu bude hemžit policajtama.

Dal jsem si výšlap a mám docela žížu.

-Než začnete chlastat, tak radši odevzdejte ty flinty.

Nechci tady mít žádnej průser.

-Jo, jo.

-Byl předložen průkaz zbraně,

kulovnice CZ 600 Lux, .223 Remington.

-Kulovnice funkční, plně bez závad.

-Pane Pilaři, dokázal byste nám říct,

kdy se ze zbraně naposledy střílelo?

-Tu bude určitě tak 8-10 týdnů. Ale to poznáte, ne?

-Co jste dělal 14. mezi pátou a devátou ráno?

-Služebka, v Hradišti.

Pracuju pro místní agro, vyrábíme secí mořičky.

-Jsem zvědavej, jestli byste stejně pečlivě

vyšetřovali i to, kdyby se stalo něco našinci.

Jste z těch migrantů celý posraný.

Z tý zbraně jsem nestřílel dobrejch pět měsíců.

A předvčírem ráno jsem byl doma u dobytka.

Ten se sám o sebe nepostará. -Dejte mi občanku.

A příslušné doklady.

Zbytek si prověříme. -To ani nemusíte.

Den předem jsme hráli pralesní ligu proti Korytné.

Rozhodčí pískl penaltu a Čurda ho hnal až do lesa.

Kvůli tomu jsme kontumačně prohráli.

Čurda se pak ožral jak žok, že, Čurda?

-Děkuju, pane Pilaři. -Ano.

-Šéfe, nedala by se sehnat lahvička týhletý domácí slivovice,

jak přinesl ten chlápek?

-Zeptejte se Čurdy. Já nekolkovanej neprodávám.

Ale má ji fajnovou.

Ten dokáže vypálit i patník od cesty.

Tadyhle je, tak se ho zeptejte.

-Pane Čurdo...

Neprodal byste mi pár lahviček tý vaší slivovice?

Prej jste machr.

-Putyka je plná policajtů a já ti budu prodávat švestky?

Jsi na hlavu? Stejně hovno poznáš, co je dobrý.

Objednej si u pultu ty zdejší patoky.

-Hele, Čurda! Važ slova, nebo už nic nedostaneš.

-Podívej, místo kvéru jsem dostal jenom kus papíru.

CINKÁNÍ NÁBOJNIC O ZEM Do prčic!

Do prdele!

-Pane Čurda.

-Dobrý den, my už se známe.

Byla jsem tady,

když ji k vám přivezli z traumacentra.

-Jistě, vzpomínám si.

-Kapitán Černý, kriminálka Zlín. -Stránský.

Ta dívka si prošla peklem.

Brutální znásilňování, bití, mučení.

Dlouhodobě jí podávali drogy, takže se u ní projevila závislost.

-Už je na tom líp?

-Někdy mívá světlejší chvilky,

ale pak znovu upadne do apatie a nevnímá.

Podle mě není ve stavu,

aby byla schopna cokoliv souvisle vypovědět.

-Pane doktore, my bychom to přece jenom zkusili.

-Za čtvrt hodiny se přijdu podívat, jak je na tom.

-Natálko. -Ano?

-Budu potřebovat,

aby co nejpřesněji popsala pachatele a místo,

kde ji věznili.

-Děkuji.

ARABŠTINA

-Karle, já si připadám jako v levným špionážním filmu.

Proč mě taháte až sem?

-Protože tady odsud dobře vidím,

kde se kdo pohybuje a kam bych měl zdrhnout případně.

-Co máte tak důležitýho?

-Vyžádal jsem si záběry našich dronů.

Máme domluvenou leteckou podporu z Frontexu.

Při každým překročení hranic už od Turecka.

Ty drony lítají 4500 metrů vysoko. Jsou tichý a nezjistitelný.

-To znám jenom z filmu. -Ty záběry jsou kódovaný.

A jde je přehrát jenom na tomhle zařízení.

Až ty záznamy přijdou, je třeba znát tohle heslo.

-OK. -Co OK? Co to děláte?

-Jdu si to napsat.

-Nikam se to psát nebude, musíte se to naučit nazpaměť.

Aha, pardon.

-Dobrý.

Já znám cvičení paměti. -Jo, dobře. Nepochybuju.

Možná vám ty záběry pomůžou zjistit,

kam tu holku odvezli.

Třeba se vám ji podaří zachránit z toho pekla,

který ji tady čeká.

Trošku jsem ji fotil.

Byla trošku upnutá na tenhle ten svůj amulet.

Já vám to pošlu, jo? -Jo.

-Jo, a ještě jedna věc.

Ta bílá dodávka, kterou přivezli běžence na hranice, byla bouraná.

-Jak ti tu hračku vrátím?

-No, až to skončí, naši si pro to přijdou.

My víme, že ty holky prodávají do bordelu.

Běžná taxa za pěknou holku je 50 000.

No tak jo, tak když jsi to nakousla,

já jsem teda Karel.

Čau.-Lucie. -Lucie, dobře.

ARABŠTINA

-Tak co?

-Řekla mi, že ji na hranicích oddělili od její skupiny,

naložili do auta, odvezli do nějakého domu,

kde chovali krávy.

-Tak jak? Měli jste úspěch?

-Asi větší, než jsme si mysleli. Děkujeme.

-Tak to jsem rád. Jdu se podívat, jak jí je.

-Jasně. Říkala ještě něco?

-No, na tom diktafonu je vše nahrané.

-Aha, super.

-Dávali jí drogy, znásilňovali ji,

dokonce ji nutili souložit se dvěmi muži.

Říká se “se dvěmi“ nebo “s dvěma“?

-Co? Dvěma.

-No, tvrdila mi ještě, že ten starší páchnul alkoholem,

ten mladší nebyl tak odporný.

A jednou ji pustili na dvůr, všude byl cítit alkohol.

Oni se nějak mezi sebou začali hádat,

ona využila situace a utekla do lesa.

-Jasně.

-Nic novýho nám to asi nepřinese.

Ale dovyslechnout musíme ty migranty všechny.

Začneme krátkou poradou.

-Mám tu bílou dodávku. -Fakt?

-Pojďte se podívat. -Super.

-Je to ona.

Ten dron ji prý sledoval až do Ostravy

do nějakejch starejch železáren.

Jejich operativci to prý dořeší a dají nám přesný místo

a veškerou dokumentaci.

-Ty jo. Proč my nemáme takovouhle techniku, viď?

-Protože děláš na vraždách ve Zlíně

a ne u zpravodajský služby.

Jestli se cítíš nedoceněnej, tak si k nim dej přihlášku.

-To byl... -Co máme dál? Co to byl?-Humor.

-Jo, tak. Dál.

-Mám tady balistiku tý zbraně ze Slovenska.

Prosím, to je ta kulovnice, která tě tak zajímala.

-To je ten případ zastřelenýho migranta na hranicích?

-Bingo. A tady? Sundar. Muž. 25 let. Pravděpodobně Syřan.

Nechali jsme mu vzít otisky prstů

a poslali jsme je na Interpol a Europol.

-No, to bude na dlouhý lokte.

-To jo, ale je to jediná možnost, jak zjistíme,

jestli si už někde v Evropě řekl o azyl.

-Dobře. Co máme dál? -Jo! Já mám to volvo.

Ono to teda nebylo tak těžký, protože tyhle elektrický auta

asi nikdo nechce a v kraji jsou jenom čtyři.

Takže po ustanovení všech majitelů zbývá jenom jedno.

Je to náhradní vozidlo značkovýho servisu.

Momentálně ho má v pronájmu firma Korda a syn.

-Já teda musím furt myslet na toho chlapa,

jak jsme ho potkali v tý hospodě.

Říkal nám,

že je schopnej vypálit chlast i z patníku na chodníku.

Takovej... Jak se jmenoval? -Čurda.

-Čurda. Pěkný jméno.

Ta Syřanka říkala, že ten chlap, co ji znásilňoval,

byl strašně cejtit chlastem.

A z něho ta slivovice táhla na sto honů.

-Takovejch tady v kraji najdeš nespočet.

Ale třeba tam skladovali líh nebo kvas.

To je možná to, co ta holka cejtila.

Že by to bylo takhle jednoduchý?

Dobrý den, pane Čurda.

-Tak žádnej zájemce o slivovičku. Ale policajt.

To jste si pro ni přijel osobně?

-Nějak mě přešla chuť,

ale potřebovali bychom se tady nějak porozhlídnout.

-Máte nějaký povolení?

-My máme kliku, že nebude problém si ho obstarat.

-Stejně najdete pendrek. Doprovod vám snad dělat nemusím.

-Hustej.

-No...

Jdu dovnitř, počkej tady. -Dobře.

-Tady to vypadá jako nějaká noclehárna.

-Už jsem vám říkal do telefonu, že to auto není naše.

Půjčili nám ho ze servisu jako náhradní vůz.

-A kde je to auto teď?

-No, jezdí s ním teď jenom “Káóčko“.

Teda Zdeněk Vokřál.

On je bývalý boxer, proto mu říkáme Káóčko, rozumíte.

-Ne. -Jako KO.

Knockout.

-Jasně, takže pan Vokřál vyhrával zápasy KO, OK.

-No, podle jeho ksichtu je spíš prohrával.

Ale Zdenda je zlatej kluk.

Možná jste si všimla,

že tihle siláci mívají dobré srdce.

-To jsem si bohužel zatím nevšimla, ale věřím,

že to lepší v životě mám teprve před sebou.

-O tom nepochybujte při vašem mládí.

-A určitě mi taky dobře poradíte, kde je pan Vokřál teď.

-Obchodujeme s kancelářskými potřebami,

říkal, že jede ještě do Hradiště za zákazníkem.

Asi teď chcete na něho mobil, že? A o co vlastně jde?

-Myslím, že nebude problém zjistit, kde je zrovna teď.

Tyhle auta z půjčoven mají většinou nainstalovaný čip.

-Tak to mě zajímá.

Jestli se někde flákal, dá mu to k úhradě.

-Tak jo, díky, nashle.

-Všude je tady cejtit chlast.

Och! To je kvas.

Přesně tohle popisovala ta Syřanka.

-Měli bysme panu Čurdovi položit pár otázek.

VÝSTŘEL -Ááá!

-Kam jsi to dostal? Jsi v pohodě?

-To je jen škrábanec. Do stehna. -Tak zmlkni!

Čurdo, tohle nemá řešení! Vzdejte se.

Jedou sem posily! Nemáte žádnou šanci.

-Mě nedostanete! Slyšíš? Mě ne! Vy ne! Musel jsem to řešit!

Protože vy chráníte jenom ty čmoudy

a na nás z vysoka serete!

-Čurdo, mějte rozum! Ještě to můžete zastavit.

VÝSTŘEL

-Co to bylo? -Počkej.

Do prdele.

Tak teď už se tady nedozvíme nic, co by nás posunulo dál.

Tady nic.

Co, dáváš to?

-Jo, já to nějak rozchodím.

-Josefe, pojď se mnou. Něco jsme našli.

-Hele, já taky. Pojď se podívat. Tohle je ta pohřešovaná.

Byla tady asi jenom chvilku,

protože to museli tady vyklidit po tom zásahu na čáře.

-Ukážete mi to taky?

-Jo, to souhlasí, to je ona. S tím amuletem.-Jo.

-Kolik holek tady bylo?

-Technici našli hodně ženskýho oblečení a boty.

Musíme to tady pořádně prohledat. -To je na dlouhý lokte, ne?

-No to je, ale může nás to posunout.-Au!

-Ty neskuč, jede sem ambulance. Vezme tě rovnou do nemocnice.

-Ale to je jenom škrábnutí. -Není, pojď.

-To jsem já. -Dobrý den. Teda vlastně ahoj.

-Posílám ti souřadnice GPS. Za tři hodiny bys tam měla bejt.

Konec.

-Mám pro vás pozdrav od Egona.

Ale pro vyjasnění téhle situace, jedná se o dost nestandardní věc.

A je to jenom díky souhlasu Egonových nadřízených.

-Jasně, chápu.

-Dodávka patří Leopoldu Šlosárkovi,

OSVČ ze Zlína.

Je to služební vůz,

kterým Šlosárek rozváží zboží po krámcích

na česko-slovenském pomezí.

A dodávka vjela do objektu bývalých železáren.

Dorazila asi v 00:25.

Řidič odemkl bránu vlastním klíčem.

A po vjezdu do objektu za sebou bránu zase zamkl.

-To je všechno? -Ne, ještě ne.

Tohle je nouzový plán,

který měli převaděči po tom zátahu na hranicích.

-Co se stalo s těma lidma? -Zůstali asi 24 hodin.

Potom je přerozdělili do menších skupin

a různýma cestama rozvezli do Německa.

Registrační značky a jména řidičů, samozřejmě, máme už stanovené.

-Dostanu od vás něco?

-Šéfové mi říkali, že vám mám předat

veškeré informace a kompletní záznamy.

Musíte u nás být dost dobře zapsaná.

ZVONĚNÍ MOBILU

-Natálko, dobrý den.

-Haló, dobrý den, pane kapitáne.

Tak mám pro vás přepsanou výpověď té Syřanky.

-Jo, to je od vás moc hezký, ale já jsem právě teď v nemocnici.

-Jak to? Stalo se vám něco?

-Ehm, trefa. Přímo ve službě. Ale nic vážnýho.

-No, tak já se za vámi stavím. Nashle.

-Natálko, to je dobře, že jste tady.

-Zdravím, dobrý den. -Dobrý den.

-Ahoj, tati. -Ahoj, miláčku.

-Já jsem ti říkala, že máš přijít trošku dřív

kvůli vůli tomu blogu, ne?

Jdeme na premiéru, to ti nedošlo?

-Taxík je tady za chvilku. -No tak jenom aby.

-My dneska s Terezkou nebudeme dělat angličtinu.

Vezmu ji na procházku. -Dobře, Terezko, tak fajn.

Prosím vás, kdybychom přišli trochu později,

tak ji, prosím, jenom uložte.

Tak se mějte. -Mějte se, na shledanou.

-Ahoj, Teri, měj se. -Užijte si to. -Pojď už. -Taky.

-Myslím, že to je dost zajímavý.

-Vidíš, vždycky jsem si myslel,

že tihle špioni jenom sbírají a sepisujou kdejaký drby, ale...

Tady odvedli pěknej kus práce. -Jo.

Jenom v trestním řízení to nemůžeme použít.

-To ne, ale při výslechu to můžeš použít

jako fantastickej tlačák.

To se ti fakt povedlo, děkuju ti. -Dík.

-A víme, kdo je majitelem tý dodávky?

-Jo. Jakýsi Leopold Šlosárek.

-Přišly výsledky z balistiky.

Ta Čurdova puška, kterou po nás střílel,

je totožná s tou,

kterou byl zastřelenej ten migrant na Slovensku.

-Počkej. To chceš říct, že máme vraha?

-No možná, ale ne vraha toho syrskýho kluka.

Ten byl zastřelenej jinou zbraní.

Čurda si občas chodil zastřílet na hranice nebo na Slovensko.

Myslel si, že tu jeho zbraň tady u nás neztotožníme.

Byl tam i ten den.

Technici našli totiž v kmeni stromu uvízlou střelu.

Tam je taky shoda. -A jakej měl Čurda na motiv?

-Jednoduchej.

Nenáviděl migranty, rád si zastřílel.

Měl asi velkej mindrák,

proto se dal dohromady s tou bandou převaděčů.

Mstil se celýmu systému.

Takhle jednoduchý to většinou bejvá.

-A co ty holky?

Na nich si taky léčil svoje komplexy?

-No, tyhle hospodský kecy o mladým masíčku

asi o něčem svědčej.

Jak říká klasik, člověk je propast.

-To jsi vyčetl v nějakým kriminalistickým sborníku?

-To víš, že jo. Nic jinýho nečtu. -No, předpokládám.

-Dobrý den. -Dobrej.-Dobrej.

-Co se děje? -Policie, dobrý den.

-Pane Šlosárku, kde byla ta dodávka z 13. na 14.?

-Co to bylo za den?

-Vy si to nepamatujete? Z pátka na sobotu.

-Tak to byla zaparkovaná tady, ani se odsud nehnula.

-Hele, Šlosárek, já jsem si nezačal.

Kamarádi se po Ostravsku toulali s foťákem,

udělali pár fotek, prohlídni si je,

jestli tam někoho poznáš, tak mi řekni, kdo to je.

-To jsem přece já.

-Jo, no, to bylo rychlejší, než jsem si myslel.

Dám ti jednu dobrou radu.

Je průser, nebudu ti říkat, že není.

Ale ty z toho máš možnost vyplout ještě dobrým způsobem.

-Co mám dělat?

-Říct nám pravdu. My stejně všechno víme.

-Vám jde o to střílení na čáře, že jo?-Přesně.

-Já jsem tam byl, to jo.

Všude po okolí jezdili policajti, ti převaděči mi nakázali,

abych ty utečence odvezl tam, co máte odtam ty fotky.

-Tak dál, pokračuj.

-Vím, že pak přijel Káóčko pro tu holku,

on si občas nějakou takovou odvezl.

-Dál.

-No a pak se tam málem serval s tím mladým.

No a když jsem měl naloženo, tak jsem radši rychle odjel.

-Takže vy jste odjel ještě před tou střelbou?

-Věřte mi, tu střelbu jsem slyšel až z auta.

A o tom zastřeleným jsem se dozvěděl až potom.

Já s tou střelbou doopravdy nemám nic společnýho.

Mně se zbraně hnusej.

-Tobě jde vlastně jenom o prachy, viď?

-No jasně. Tady se normálně uživit nedá.

-Sleduju to vypůjčený volvo. Vidím ho na lokátoru.

Tak pojď, maličká.

VZDÁLENÝ ŽENSKÝ NÁŘEK

Policie!

Zůstaň na zemi.

Teď žádný prudký pohyby, jo?

ARABŠTINA

To máš marný, holka. Já jsem na jazyky tupá.

Pojď sem, pojď. Klid, klid, klid, pšš, pšš.

No, my si spolu moc nepokecáme. Pojď sem, klid, klid.

Dobrý, dobrý, dobrý.

ZVONĚNÍ MOBILU

-Ahoj. Co se děje?

-Ahoj, prosím tě, sledovala jsem to zájmový volvo

a jsem teď v areálu Svitu ve 46. budově v horním patře.

Našla jsem tu pohřešovanou dívku, Yaru.

A mám tady mrtvýho chlapa.

Asi to bude ten, co zabil toho jejího kluka, Sundara.

Jeho zaměstnavatel říkal, že se jmenuje Zdeněk Vokřál,

zvaný Káóčko.

-Ty jsi ho zabila? -Ne, už jsem ho tady tak našla.

-Do hajzlu, co tam vůbec sama děláš?

Jsi normální?

-Josefe, řvát na mě můžeš potom, až sem přijedete, jo?

-Podle Adély hledáme pachatele, který nemá alibi,

v čase před zhruba třema hodinama.

Je to samozřejmě odhad.

Máme nábojnici a střelu z kulovnice Remington .223.

Ta se však zdeformovala o zeď a nebude pravděpodobně způsobilá

k individuální identifikaci.

To je všechno.

-Znamená to,

že je někdo kousek před námi a teď se to snaží uklidit.

Marto, kdybys sem přišla o kousek dřív,

nemuselo to dopadnout dobře!

-To je fakt. Ten boxer by mohl bejt oříšek.

-Začíná to do sebe zapadat.

-Čurdova samota byla první zastávka na našem území

a taky překladiště pro migranty.

-Víme, že Čurda toho syrskýho kluka nezabil.

Tu střelu z lesa na balistice ani s jeho druhou kulovnicí

neztotožnili.

Šlosárek řídil, ten střílet nemohl.

-A co támhleten, kterýho jsem naštěstí nepotkala?

-Ten příležitost měl, samo se to nabízí.

-A nebo ten, co s ním seděl v autě.

-Přítomnost takový osoby není prokázaná.

-Otázkou je, kdo zabil Vokřála. Yara je drogama úplně nepumpovaná.

Kdyby Marta nepřišla včas,

tak prej měla před sebou jenom pár hodin života.

-A na Yaru se to někdo pokouší hodit.-Kdo?

-Někdo, kdo to tady organizuje a teď zametá stopy.

-A kdo bude mít víc důvtipu než Šlosárek.

-Já si myslím, že kdyby Čurda nespáchal tu sebevraždu,

dopadl by úplně stejně jako Vokřál.

-Máme tu holku.

Až se dá dohromady, tak začne mluvit.

-Odvezli ji na traumatologii a pak ji přivezou do Kroměříže

na psychiatrii.

Bude na uzavřeným oddělení vedená pod jiným jménem.

-Otevřeš, prosím, dveře? Děkuju.

Zdravím, mám s sebou doprovod, Terezku.

Občas ji hlídám. -Dobrý den. Ahoj, chceš nahoru?

-Jo. -Tak pojď.

Já jsem Vojta. Čau. -Já Terezka.

-Ty jo.

To je krásnej šperk. Kdo ti ho dal?

-Tento? To mi dala maminka. Tatínek ho měl ve stole.

-Kdo je její táta?

-Terezka je dcera našeho pana ředitele Brauna.

Vy se přece znáte.

-Počkej.

Tak, pojď dolů.

Natálko? Mám na tebe prosbu.

Nebo spíš takovej policejní rozkaz.

-Nechceš snad utéct z nemocnice, teď jsem ti přinesla kafe.

-To teda chci. Všechno ti vysvětlím v taxíku.

Prosím tě, kdy musíš Terezku vrátit?

-No, za dvě hodiny,

ale její rodiče šli na nějakou premiéru.

-Super. To máme ještě docela dost času.

Vypni si telefon.-Dobře. -Pojedeme k nám na policii.

-No tak jo.-Všechno ti vysvětlím v taxíku, pojďte.

-Tak jdeme, pojď.

-Jo. -Díky. -Díky.

Natálko?

Natálko, jste tam?

-Tak jdeme. -Jdeme, jdeme, jdeme.

-Dobrý večer. -Kde je moje dcera?

-Je v pořádku u nás na služebně.

A mám s sebou zásahovku v plný zbroji.

-Pojďte dál. -Je doma vaše žena?

-Ne, zůstala na rautu po premiéře. Tak pojďte.

-Přišel jsem se zeptat,

jestli vám náhodou nechybí tenhle amulet.

-Nechal ho v lágru některý z utečenců,

tak jsem ho vzal domů.

-Pane plukovníku, můžu vás ujistit,

že majitelka tohohle amuletu se do žádného

uprchlického tábora nedostala.

Je naživu a brzy bude vypovídat.

-Naše malá ho u mě viděla a strašně ho chtěla,

tak jsem ho schoval do stolu, do šuplíku.

Plakala. To víte, děti, co vidí, to chtějí.

-Víte, na tom amuletu se zachytil biologický materiál

a naše laborka nám ho ztotožní s jeho majitelkou.

-Uvědomil jsem si to na premiéře.

Vzpomněl jsem si, že Natálka říkala,

že se chce vidět s tím mladým detektivem.

A najednou jsem si nebyl úplně jistý,

jestli jsem ten amulet neviděl na naší malé.

Vrátil jsem se domů dřív, šel jsem nahoru,

podíval jsem se do stolu a nebyl tam.

Udělal jsem chybu.

-Větší chyba byla ale to, že jste si ten amulet nechal.

Mělo to nějakej racionální důvod?

-Nechtěl jsem, aby zůstal na místě předávky migrantů jako stopa.

Víte, že když jsem byl malý,

tak mi podobný přívěšek koupila máma na trhu v Tunisu?

-Víte, ten amulet by vás zcela usvědčit nemohl,

ale jako stopa zafungoval naprosto perfektně.

Během dvou hodin jsme si prolustrovali

váš vojenský život, ale i hříchy z mládí.

Ze začátku jsme udělali chybu.

Nechali jsme se unýst,

protože jsme hledali jenom ty kulovnice.

Ale víte, co vás opravdu usvědčilo?

Ta útočná puška na místě vraždy Vokřála.

Vy jste si myslel, že když není nikde evidovaná,

že obě vraždy hodíte na Vokřála.

A my jsme si měli myslet, že ta zbraň patří jemu

a že ho zastřelila v sebeobraně ta nebohá dívka.

Vy byste byl s největší pravděpodobností

usvědčen z převaděčství, ale ne jako vrah.

-Já jsem nikoho nezabil. -Dobře, zpátky k té zbrani.

V mládí jste byl vyšetřován za pokus o pytláctví.

Jenže tenkrát u vás žádnou zbraň nenašli.

Jenom tu vystřelenou nábojnici.

Tak jim nezbylo nic jiného, než to celý uložit.

Celý roky to na vás tady čekalo.

-A jakou souvislost to má s dneškem?

-Máme tu vaši pytláckou nábojnici z mládí.

A ta je totožná s tou nábojnicí,

která byla dnes nalezena na místě vraždy Vokřála.

Ta zbraň totiž zanechává na nábojnici specifickou rýhu.

Dobrý, ne?

A teď ještě na balistice porovnávají střelu

nalezenou na místě vraždy toho Syřana

s kontrolním výstřelem z tý vaší pušky.

Oba dva víme, že tam bude shoda.

Krásně to do sebe zapadlo. A víte, jaký je největší paradox?

Že tyhle starý spisy z 90. let digitalizovali teprve před týdnem.

Jinak bychom tak rychlí nebyli a možná by nás to ani nenapadlo.

Ale takhle nám na to stačily jenom ty dvě hodiny.

A ještě klasická otázka,

co jste dělal dnes mezi 4. a 5. hodinou odpoledne.

Víte, že nám na ty otázky musíte odpovědět.

-Začalo to tím převáděním.

Asi tak před třemi roky mě oslovil jeden policajt z Německa,

když tady na hranicích sloužili.

Převáděli jsme emigranty a potom jsme je vozili do Německa.

Ale tu organizaci vede někdo z Turecka.

Já znám jenom tu svou spojku.

-To vám nestačilo, tak jste si rozšířili činnost.

-Ty holky přišly až později.

Prodávají je do levných bordelů pro emigranty a dělníky v Německu.

Neslo to pěkný prachy,

tak jsem dal dohromady tu bandu pitomců.

Čurdu jsme načapali, jak v lese střílí po migrantech,

takže jsme ho měli v hrsti.

Vokřál byl loajální, ale po čase jsme zjistili,

že se dopouští pěkných krutostí.

Měl snížený práh bolesti a stejně tak i emocí.

Nevěřil byste, že můžou existovat takový lidi.

No a Šlosárek, ten jenom řídil a byl lačnej po penězích.

-Já si zase nedovedu představit, jak se ze slušnýho chlapa

stane takováhle bestie, která ty hrůzy organizuje.

-Když jsem se vrátil z misí, měl jsem peněz dost.

Ale pak začaly docházet.

Seznámil jsem se s Jolanou, je o 20 let mladší.

Pak se nám narodilo dítě.

Platím pěkně tučnou hypotéku, drahé dovolené.

Já jsem se strašně bál, že mě opustí.

Že se jednoho dne sbalí a zůstanu sám.

-Proč jste zastřelil toho kluka na hranicích?

Jmenoval se Sundar.

-Viděl jsem na něm, že je mu jasné,

co uděláme s tou jeho holkou.

Musel jsem to řešit.

-Detaily nám povíte u nás. Půjdeme, ne?

-Můžu se ještě vidět s dcerou?

-Zejtra má přejít další skupina. Čekám, kdy se k ní připojit.

-Mám pro tebe nějaký informace. Braun se rozmluvil.

Ví, že je lepší spolupracovat.

-Něco pro tebe mám. Na památku. Byla jsi šikovná a rychlá, děkuju.

-Josef je za to na mě naštvanej. -Fakt?-Stará škola.

Jo a tohle nám opravdu pomohlo. -Teď ne.

Až to skončí, naši si to vyzvednou.

-Když příště vyjdu na zahradu svýho baráku,

podívám se na oblohu a zamávám těm vašim dronům.

Třeba mě v nich uvidíš. -Těším se.

-Opatruj se, agente Egone.

Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2026