Original subtitles

-Pokračuje nedělní interview Českého rozhlasu Zlín.

Povídáme si s majorem Vladimírem Terčem,

vedoucím oddělení násilné kriminality na krajské kriminálce.

A než dáme prostor otázce dalšího posluchače,

tak já jsem, jak víte,

natáčela seriál o lehkých topných olejích v 90. letech.

A v průběhu natáčení došlo mimo jiné i k vraždě

jednoho mého respondenta.

A prokázalo se napojení právě na LTO.

Jak je podle vás tahle kauza ještě živá, pane majore?

-Každá kauza je živá tak dlouho, dokud žijí ti,

kteří se jí účastnili a dokud mají co skrývat.

-A myslíte si, že i vy máte ve svém sboru policisty,

kteří byli na LTO napojeni a nevíte o tom?

-Já jsem v té době ve Zlíně ještě nebyl,

takže nemůžu mluvit z vlastní zkušenosti,

ale pokud se týká mých podřízených,

měl jsem možnost je poznat a jsem přesvědčený,

že jsou stoprocentně morálně bezúhonní.

-Bez výjimky?

-Máte na mysli někoho konkrétního?

-Tak pojďme dát prostor otázce dalšího posluchače.

Prosím.

Dobrý den.

-Zdravím, paní redaktorko,

a pana komisaře vrchního taky zdravím.

Já vás poslouchám pravidelně a chtěl jsem říct

jednu takovou věc.

Nikdo se nevěnuje tomu, co je teď, co je za problémy.

Teď je tady ten rádoby stát úplně nefunkční.

-Mohla bych poprosit otázku?

-Mně třeba úředníci vzali dceru a strčili ji

nějaký potetovaný fetce.

-Prosím, k otázce. -Já vám něco řeknu.

Jestli takhle ten stát bude jednat s lidma

jako s kusem hadru, tak se tady brzy něco stane.

Já už mám třeba plán, co udělám. A někoho to bude bolet.

-Tak já bych to s dovolením ukončila dřív,

než pán řekne něco, čeho by mohl později litovat.

A my dáme prostor dalšímu volajícímu.

Prosím.

Ještě jednou děkuju. -Není zač.

To jste myslela Ptáčníka, že byl napojený na LTO?

-Proč myslíte?

-Prej točíte něco něco o těch ztracenejch milionech.

-Ale no tak netočím, zatím jenom zjišťuju,

jestli fakt existujou.

-Tak si uvědomte,

že by pořád ještě mohli existovat lidi, kterým ty miliony patřily.

Když na někoho ukážete prstem, dobře si to rozmyslete,

ať ho nemáte na svědomí.

Nashle. -Na shledanou.

-Ahoj, babi. -Ahoj. Čau.

Půjdu nakoupit. -Chceš něco? -Zmrzku.

-Myslela jsem něco pořádnýho. Přijďte si za mnou zamknout.

-Jasně. Ahoj, teto. -Ahoj. Tak co ve škole?

-Hmm, dobrý. Máš tady něco k jídlu?

-Tousty jsou tam.

Jestli tam zbyl nějakej sýr, podívej se do lednice, prosím.

-Dobře.

-Čau, Danny. Za něco mi dlužíš, ne?

-Ale já vás vůbec neznám.

-Neznáš, jo? Neznáš? Za piko pět litrů! Co?

-To je nějaká blbost! -Blbost, jo?

ŽUCHNUTÍ

-Dano! Dano!

Dano!

Volej rychlou, dělej! Volej!

MÍSTO ZLOČINU ZLÍN

LEST

-Ty půjdeš s nima, s tím psem, jo?-Jo.

-Dobrej, díky.

Ahoj. -Čau.

-Dobrý den. Kde je? -Tam, vzadu.

-Dobrý den.

-Dobrej.

-Znal jste paní Kratochvílovou dlouho?

-Jo, chodím k ní dlouho už, no. -Tak jak to teda bylo?

-No, přišel nějakej týpek a říká: “Čau, Danny.“

Ne, Dano, Danny.

Že prej mu dluží nějaký prachy za drogy, no.

-Mohl byste to, prosím, říkat úplně přesně?

Takže řekl: “Čau, Danny.“ -Čau, Danny.-A dál?

-“Mám u tebe peníze.“

A ona říká: “Ale já vůbec nevím, kdo jste.“

A on říká: “Dlužíš mi pět litrů za piko.“

No a ona říká, že to je blbost a on, že si ty peníze vezme sám.

No a nějak se začali pošťuchovat, pak spadli na zem a on utekl,

ten týpek, no.

-Takže kdo zaútočil první? -No, Dana asi, Dana, no.

-Určitě? -Jo, Dana, no, Dana.

-Ona byla na pervitinu?

-Vy byste se chodila masírovat k někomu, kdo bere piko?

To asi ne.

To spíš ten týpek vypadal jak nějaká fetka.

-Jedno bodnutí do hrudníku, stranově souměrné ostří,

tak čtyři centimetry na šířku.

Zřejmě i nějaké zoubky na obou stranách čepele

podle toho, jak je ta tkáň potrhaná tady a tady.

Jo a zlomené žebro, ale to nemusí být od útočníka,

ale z resuscitace.

-Od záchranářů?

-Nebo spíš od toho klienta a té její neteře.

Pumpovali s ní, co se dalo, než záchranka přijela,

ale zbytečně, má díru v srdci.

-Kde je ta neteř? -Je venku, v sanitce.-Jo.

Tak co, řekla něco?

-Jenom že ho viděla vycházet ze dveří.

Černobílá bunda, barva vlasů, vejška, nic.

To je její babička, matka oběti, pomáhala jí v salonu.-Jo.

ZVONĚNÍ MOBILU

Co pes?

-Pes ztratil stopu asi 500 metrů od vás.

Ale je tu nějaká ubytovna, tak možná šel pachatel tam.

-Jo, tak na nás počkej.

Víš, co je divný na verzi, že byl její dealer?

Že se maskoval.

-Tak třeba kvůli dalším svědkům, ne?

-Jo, no, to je další věc.

Proč lezl někam, kde jsou svědci?

Proč si na ni nepočkal třeba po zavíračce?

Tolik peněz po ní zase nechtěl,

aby to nemohla mít ve šrajtofli, ne?

-Možná to byl náhodnej feťák,

kterej si dělal falešný alibi k loupeži.

-No tak náhodnej zase ne. Vždyť znal její přezdívku.

-Ten chlap.

-Policie, stůjte! Stůj, jménem zákona!

-Stůj!

-Zadrž!

-Běžte za ním!

Benešová, máme situaci vedle ubytovny na Koruně.

Policista postřelen.

Pachatel právě odcizil auto světlé barvy značky Mini Cooper.

Pokračuje do centra. Potřebujeme posily a záchranku.

Dobrý, dobrý, dobrý, dobrý. Klid, klid, klid. To nic.

-Jak dlouho tady bydlí? -Střídavě tak čtyři měsíce.

Ale jezdíval často do Polska za rodinou, teda říkal.

-Máme ho.-Nemáme. -Jak to?

-Pachovka neodpovídá a je to Polák.

Útočník ze salonu mluvil bez přízvuku.

Co hledáš? -Černobílou bundu.

-Jasně. Co je? -Není to on.

-Děkujeme. A co ta střelba?

Z TELEVIZE:Policie nemá ani po mnoha hodinách

stále žádné důkazy.

Také neznáme motiv činu tohoto útoku.

Jedná se o drogového zločince, který si takto vyřizuje účty,

anebo o výpa...

-Prosím, novinky. Proč ho ještě nemáme?

-Myslíme si, že mohl nasednout na trolejbus směrem k Čepkovu.

Sedíme na kamerách. Kdo má oči, je venku.

Najdeme je oba. -Jak oba? Byl jeden, ne?

-Střelec se jmenuje Pawel Wrobel. Polák.

V době smrti Dany Kratochvílové byl zrovna se správcem ubytovny,

platil mu nájem.

Takže v tom salonu bejt nemohl. -Takže ještě jeden dealer?

-Shoda okolností.

-Prostě uviděl policajty a myslel si, že jdeme po něm.

-Víte, jak to novináři domotají, až se to dozví?

Co víme o tom útočníkovi v salonu? -Jo.

Je to muž, 175 centimetrů,

měl na sobě černobílou bundu pod zadek,

pak taky černou kšiltovku.

Ta mu tam spadla při potyčce s obětí.

A byl maskovanej,

měl černobílej šátek přes nos a ústa.

-Pes ztratil stopu u ubytovny. Útočník tam mohl mít auto a odjet.

Žádná z kamer se tam bohužel nedívá.

-Oslovil oběť přezdívkou,

takže úplně náhodný útok to bejt nemohl.

Prověříme rodinu, klienty, známý.

-Dana ani nepila alkohol.

Copak si myslíte, že by jí svěřili do péče neteř,

kdyby měli jenom trochu podezření, že bere drogy?

-Oslovil ji Danny. To byla její přezdívka.

-Jo, tak jí říkali na gymplu. Ale teď už ne.

ZVONEK U DVEŘÍ To bude máma.

Běž tam. -Já s ní nechci mluvit.

-Běž se jí aspoň ukázat. Ať ví, že jsi v pořádku. Běž.

-Ne. -Aneto!

-Mami?

Jak se cítíš?

Mami.

Kde je Anetka?

Anetko?

Jak ti je, broučku?

Mohla by ses mi aspoň ukázat?

Holčičko moje.

Nechtěla bys dneska spát doma?

-Dobrý den, major Ptáčník, kriminálka.

Můžeme s váma mluvit ohledně vaší sestry?

-Já nemám vůbec žádnou povinnost vám na něco odpovídat!

Já jsem občanka ČSFR! Ne té vaší pseudosrandy!

-Bude to jenom pár minut. -Vy jste se všichni spikli.

Dej si na ně pozor, mami. Dej si na ně pozor.

-Paní Kratochvílová...

-Já se omlouvám.

Přestala ji pouštět do školy.

Proto jsme s Danou podaly návrh na soud,

aby jí byla dcera odebrána z péče.

-Josefe?

Nechala jsem obejít klienty Kratochvílový za poslední měsíc,

ale nic tam není.

Vesměs jsou to slušný lidi.

O tom, že by Dana brala drogy, nikdo nic neví.

Ale našla jsem něco jinýho.

Prošla jsem si soudní spor o neteř oběti Anetu.

Její otec se jmenuje Viktor Chvála a u soudu tvrdil,

že Dana bere drogy.

-Čím to doložil? -Ničím.

Jenom tvrdil, že to slyšel od nějakýho známýho,

ale konkrétní jméno neřekl.

-Tak to nám asi moc nepomůže, no. -Tak třeba jo.

Hele, Viktor mohl tvrdit u soudu, že Dana bere drogy,

aby měl větší šanci na to, získat Anetu do péče.

Pak mohl vejít do salonu a dělat, že je dealer.

-Ty, člověče, to by vlastně pak dávalo smysl i to maskování.

-Jo. -A to, že to udělal před svědkem.

Dobře, a důvod, proč by ji chtěl zabít?

-Nechtěl ji zabít. To byla náhoda. Dana napadla jeho.

-Tak tu kudlu mohl vytáhnout jenom proto,

že byla daleko větší pravděpodobnost,

že Dana zavolá policajty.

Zaneslo by se to do protokolu o těch drogách

a Viktor by měl větší šanci, že Anetu dostane do péče.

Mimochodem, žádal o to už dvakrát. A dvakrát mu to zamítli.

-Proč mu ji nedali?

-Bylo tam podezření na domácí násilí.

-Dobrý den.

Prosím. -Děkujeme.

-My prověřujeme podezření,

zda byla paní Kratochvílová závislá na drogách.

-Já vím, že jsem u toho soudu řekl,

že byla Dana na drogách.

-Hmm.-Já si to ale nemyslím. Ani tehdy jsem si to nemyslel.

-Tak proč jste to řekl?

-Řekl bych cokoliv, abych dostal dceru do péče.

Vy si neumíte představit tu křivdu.

Alena mě nařkla, že jsem ji bil. To není pravda.

-Vaše dcera to ale potvrdila, ne? -Že viděla monokl, nic víc.

-Takže jste vaši ženu nebil?

-Uhodil jsem ji jednou.

A ona pak ze mě udělala před soudem mlátičku.

-Proč jste ji uhodil?

-To se těžko vysvětluje, když neznáte Alenu.

-No tak my už nějakou představu máme.

-Vždycky se všechno točilo kolem ní.

Celá domácnost byla na mně.

To já vyzvedával Anetu ze školy, já se o ni staral, já vařil,

já nakupoval, já, já...

Já chodil do práce.

Zatímco Alenka... Se hledala.

Pak u soudu řekne, že jsem ji mlátil.

A on jí to uvěří.

-Vy jste mi ale neodpověděl na otázku.

Proč jste ji uhodil?

-Oznámila mi, že si našla někoho jiného.

A že se mám odstěhovat.

-Co jste dělal včera odpoledne?

-Byl jsem doma.

Měl jsem volno, tak jsem trochu uklízel.

-Tak to vám asi nikdo nedosvědčí.

-Dobrej.

-Říkají si Hnutí suverénních občanů Český republiky.

-To jsou ti, co choděj na úřady, že chtějí občanku ČSFR?-No.

-To bude zábava.

-Tady. -Aha.

-Major Ptáčník, kriminálka. -Major Veselá, dobrý den.

-Dobrý den.

-Žije tady s váma v bytě vaše družka Alena Kratochvílová?

-No prosím.

-Dobrý den, my bysme si s váma rádi promluvili

o vašem exmanželovi.

-A proč myslíte, že o něm s váma chci mluvit já?

-Protože máte zájem na tom, aby se vyřešila smrt vaší sestry.

-Vyřešila? Pro Danu nebo pro vás?

-Tak já myslím, že pro vaši sestru už je všechno bohužel vyřešený.

-Ali, prosím tě...

-Nech mě! Já si sbírám důkazní materiál.

Já si u sebe doma můžu natáčet, co chci a jak chci.

Tady k lidem nemám vůbec žádný povinnosti.

-Můžeme si promluvit s váma, pane Gábore?

-No to teda nemůžete. -No, tak vám děkujeme.

-Prosím, na shledanou.

-Tady máte předvolání k podání vysvětlení

pro vaši partnerku!

-Domluvte jí, jinak bude předvedena.

A přijďte za náma dolů, tam bude větší klid.

-Neber to! Nikam za váma nepůjde!

My s váma nemáme vůbec nic společnýho!

Vůbec nic! My jsme svobodní občané!

My jsme občané ČSFR!

-Uf, že s ní vydrží, viď?

-Tak vás pustila, nebo jste zdrhnul?

-Prý jste byl ve vězení.

-Rok a půl. Pěstoval jsem trávu, to už je dávno.

-Jo, co děláte teď? -Mám včely.

Děláme svíčky, med, medovinu, co se prodá na trzích.

-No, hezký.

-Vy jste se chtěli zeptat na Alenina exmanžela.

-Ano, znáte se? -Od soudu.

-Pane Gábore, když ještě Aneta bydlela s váma,

neudělal Viktor něco, o čem bysme měli vědět?

Něco, aby se k němu zase vrátila?

-No, jestli vás nějak neočernil nebo nepošpinil.

-Někdo mi předloni otrávil celé včelstvo.

Moc jsme nevydělali.

-A myslíte, že by to mohl být Viktor?

-Za půl roku šel na soud a oháněl se tím,

že nemáme na Anetu peníze.

To se nějak spojilo s tou Anetinou školou.

Soud ji naštěstí nesvěřil jemu, ale Daně s babičkou.

-On se o ni předtím nějak špatně staral?

-To ne. Ale vím jenom to, že po rozchodu s Alenou začal pít.

Vždycky, když se sejmul, tak mi pak volal a nadával mi,

že jsem mu ukradl rodinu.

Že si to se mnou vyřeší.

Já mám od něj nějaký SMS, kdybyste chtěli vidět.

-Ne, to ne, ale kde jste byl ve středu odpoledne

mezi třetí a pátou hodinou?

-Ve středu...

Na zahradě v Želechovicích. Podívat se na včely.

-Tak to je roztomilý, ne? A vy jste taky členem ČSFR?

-Já vím, že to tak nevypadá, ale ona umí být skvělá ženská.

-No tak to určitě. Mějte se. -Nashle.-Nashle.

ZAKLEPÁNÍ NA DVEŘE

Chytili ho? -Ty jdi taky do prdele!

200 lidí v terénu, vrtulník v luftě a nic.

Jak teď před lidma vypadáme?

Já jsem si po tý tiskovce musel vyměnit košili,

jak jsem byl propocenej.

-Co jsi chtěl? -Ta mrtvá měla v péči neteř, jo?

-Jo. -A žádal o ni její táta, jo?

-No, nedali mu ji.

-Já jsem minulej tejden byl v rozhlase dělat interview

s tou Bayerovou a volal tam opilej chlap,

že mu nějaká potetovaná fetka vzala dceru a že s tím něco udělá.

-Budou mít záznam?

-Zdravím, paní redaktorko,

a pana komisaře vrchního taky zdravím.

Já vás poslouchám pravidelně a...

-Je to Viktor.

-Poslouchej, chtěl jsem říct jednou takovou věc.

Nikdo se nevěnuje tomu, co je teď, co je za problémy.

Jak je tady ten rádoby stát úplně nefunkční.

-Díky. Na shledanou.

-Policii máme na nic. Soudy jakbysmet.

-Číslo toho volajícího.

-Mně třeba úředníci vzali dceru...

-Je to Viktor.

-Já už mám třeba plán, co udělám.

-Tak co to bylo za plán? -Žádnej plán jsem neměl, opravdu.

Dal jsem si jednoho panáka.

A tohle byly jen takový řeči, abych si ulevil.

-Jednoho panáka? A takhle se vám plete jazyk?

-Bylo to nalačno.

-Vaše bývalá žena potvrdila, že když jste ji tenkrát uhodil,

tak jste byl pod vlivem alkoholu.

Co vy na to?

-Já nejsem ani násilník, ani alkoholik!

To ze mě udělala Alena u toho soudu!

-Nechcete nám říct, jak to tehdy bylo?

-Dal jsem si panáka, ale až potom, co mi to řekla.

-Co řekla? Že už vás nemá ráda?

-Že si mám vzít kufry, který mi zabalila, a odejít.

Vyhazovala mě z baráku po mojí vlastní babičce!

A před dcerou!

Vy byste se nenapili?

-Takže jste se napil,

poslal dceru pryč a dal ženě přes hubu.

-Jednu facku jsem jí dal. Praštila se o futro.

Máte to mimochodem v posudku.

Já nejsem násilník!

-Pane Chvála, my si ani nemyslíme, že jste násilník.

My víme, že jste do toho salonu nepřišel proto,

abyste někomu ublížil.

Chtěl jste jenom získat Anetu zpátky.

-Ježíši Kriste, vy si myslíte, že...

-Vaše bývalá tchyně nám potvrdila,

že Alena se o dceru skoro nestarala.

Vy jste měl celou domácnost na starost.

Prosím vás, přiznejte se dřív, než biologický stopy odhalí,

že jste v tom salonu byl vy.

-Nepotvrdí.

-Že si Alena našla takovýho nekňubu, co?

-Lepší kusy před ní asi utekly, ne?

-Tak kdo to byl, když ne on? -Proč by to nemohl bejt on?

-Tak já nevím, s těma biolkama vypadal docela přesvědčivě.

-Mně jednou chlap přísahal, že nic neudělal,

přitom jsem mu ukázal video, kde vraždil.

-Ne. -Jo.

Co tyhle dva?

-Prej viděli noc předtím chlapa v černobílý bundě,

jak se s někým bavil.

A řeknou mi s kým, až jim dám dva litry.

-Nene.-Kecají. Bylo to v televizi, že jo?

Jenom chtějí prachy.

Nesnáším fetky. -Jo.-Klid, ne?

-Dobrej den.

Prej jste viděli noc před vraždou něco zajímavýho.

-Za dva litry.

-Dva litry nemám, ale můžu vám dát něco jinýho.-Co?

-Takový psaníčko,

abyste se dostavili na policii k podání vysvětlení.

Nebo vás rovnou zabásneme podle paragrafu 167

prvního odstavce trestního zákona.

Co vy na to? -Se správcem se bavil.

-Chlap v černobílý bundě? -Jo.

-Se správcem budovy Valentou, jo? Jestli kecáte, tak si mě nepřejte.

Vážně to byl on?

-Nevíme.

-Jsme byli už trošku mimo, no. -No jo, no.

-S nikým jsem nemluvil. Ani jsem tu večer nebyl.

To vám řekli ti dva venku? -Proč?

-Dneska jsem je vyhodil. Dluží mi prachy za nájem.

Jen se divím, že po vás nechtěli žádný prachy.

Myslím, za tu informaci. -Jo.

-No, tak vidíte, no.

-Dobrej.

Tak na dopravních kamerách sice v době po vraždě

Viktorovo auto nenašli.

Našli ale jiné auto. Zdeňka Gábora.

Od té paní z ČSFR. -Aha. V kolik to bylo hodin?

-15:52 ze směru od centra na Otrokovice.

-On tvrdil, že byl zchecknout včely někde v Žalechovicích,

ale to je na úplně opačnou stranu.

Jakej by tenhle mohl mít motiv? -Stejnej jako Viktor. Anetu.

Vlastně on ne, jeho partnerka měla tenhle ten motiv.

Ale možná, že ho překecala.

-Vypadalo to, že tahle má všechno pod palcem.

-Šéf už to ví. Máme je sebrat. -No, tak jdeme na to.

-Paní Kratochvílová? -Co chcete?

-Policie! Nehýbejte se! -Policie!

-Jo takhle? Takže vy jste se to rozhodli hodit na ženskou,

co vám nebude žrát ten váš podfuk?

-Ruce! -Co si to dovolujete?

Já k vám nemám vůbec žádný povinnosti!

Já jsem legitimní věřitel České republiky!

Okamžitě s tím přestaňte!

-Já bych vám jen ráda řekla,

že pokud nemáte podíl na smrti vaší sestry,

tak děláte medvědí službu sobě i Daně.

Zatímco tady s váma sedíme,

tak jsme mohli hledat skutečného pachatele.

-Ten vás ve skutečnosti nezajímá. -Proč myslíte?

-Obě víme, že tady nejsem kvůli mojí sestře.

-Tak já to třeba nevím. A kvůli čemu tady jsme?

-Jedete v tom s nima? Možná o tom ani nevíte.

-A o čem?

-Že sloužíte podvodníkům, kteří vás jenom využívají.

-Promiňte.

-Co je to za paní?

-Za první republiky jsme byli někdo.

Vyváželi jsme do zahraničí, byli jsme hrdí.

A to se mocnosti nelíbilo.

Proto si vymysleli válku a v ní odpravili každého,

kdo se jim postavil do cesty.

Komu se to nelíbilo?

-Má za to, že tuhle republiku řídí zločinecké spolčení elit.

A my jim zadarmo otročíme. -Co je na tom špatně?

Vtipkuju.

-Prosím vás, pojďme od toho, ta ženská je bláznivá.

Podíváme se na Gábora. -Počkej, počkej, počkej.

Já mám polohu jeho telefonu v čase tý vraždy.

Takže na tý zahrádce v Želechovicích nebyl.

Nebyl teda ani v tom salonu.

Ale mohl si nechat telefon v autě, takže...

Vysílač odpovídá parkovišti u tý ubytovny.

Za deset minut po vraždě se pohnul,

to víme díky dopravním kamerám, někam směrem na Otrokovice,

vysílač Tabarky.

To je někde uprostřed lesa.

Tam byl hoďku a půl a pak se vrátil domů.

-Hmm?

-Popletl jsem to já.

Byl jsem v centru koupit rámky do úlu,

že pojedu na zahradu, ale...

Pak jsem si to rozmyslel,

protože se udělalo hezky a jel jsem do lesa na bylinky.

Dáváme je do svíček. Mám takový místo, kde je sbírám.

Až za Otrokovicema. -A kde jste ty rámky kupoval?

-Ve včelařských potřebách.

-Ukažte je.

-Tady.-Kde jste parkoval? -Před obchodem.

-Ta ubytovna je 150 metrů od včelařskejch potřeb. Tady.

A ty rámky tam skutečně kupoval. -Měl motiv.

Byl kousek vedle parkoviště a lhal nám,

kde byl v době vraždy.

Neříkejte mi, že je to náhoda.

-Ty rámky skutečně podle účtenky koupil ve chvíli,

kdy útočník vešel do salonu.

Nemohl to být on. -Takže zpátky k Viktorovi?

-Bohužel ne.

Podle biolek v tom salonu nebyl ani Viktor Chvála,

ani Zdeněk Gábor.

-Sežerou mě zaživa novináři.

ZAKLEPÁNÍ NA DVEŘE

-Přišli za váma nějací Bártkovi. Jan a Róza.

-Ti dva z ubytovny. -Jo, uf.-Ať jdou dál.

Tak pojďte.

Tak co máte? -Jsme se chtěli omluvit.

-Ty jsi se chtěla omluvit.

-Že jsme řekli, že jsme na tom parkovišti viděli správce.

To nebyla pravda.

-Ona na něj byla naštvaná, protože nás chtěl vyhodit.

-Jako že ty ne, jo? -Hele, k věci.

-No, že ten v tý bundě, jak ho hledáte, tam fakt byl.

Nemluvil se správcem, ale s nějakým chlapem.

-Vzpomenete si, jak vypadal?

-Ten v tý bundě nevíme, toho jsme viděli jenom z dálky.

-Ale ten druhý předtím s námi mluvil. -S tebou.

-Co chtěl?

-Jestli si nechci přivydělat,

že pro mě má nějakou práci druhý den.

-Jakou?-Neřekl. -Vy jste se jako neptal?

-Vypadal jako úchyl. Takovej slušňák.

Beztak šlo o nějakou prasárnu asi. -Co měl na sobě?

Moment, Vojto, běž s paní vedle a vyslechni ji zvlášť.

-Dobře. Tak pojďte.

-Nějakej problém? -Ne, ne, ne, ne.

-Jak byl vysoký? -Tak normálně.

-Byl docela vysokej. -Aha. A co měl na sobě?

-Černou bundu, myslím. -Co?

A matroš? -Možná koženou, nevím.

-Jo, jasně.

A poznala byste ho tady na fotce?

-Ten, stopro.

-Takovej kabát měl jako nějakej úředník.

Možná černej. My jsme nebyli úplně fit.

-Tak prosím. -Tenhle.

-Opravdu? -Jo, sto procent.

-Nesedí jim ten jeho popis.

-No tak oni jsou pořád takový trochu nafrčený.

-Ale na Viktora ukázali oba na fotce hned.

-Podruhé už po vás peníze nechtěli?

-Ne, oni přišli, protože se báli,

abychom je neobvinili z křivý výpovědi.

-Takže si myslíte,

že si Viktor na to přepadení najal někoho třetího?

-Hmm. -Chlapa v černobílé bundě.

-Jo, dva lidi z ubytovny potvrdili,

že ho tam viděli předtím víckrát.

-Viktor na něj mohl čekat po tom přepadení na parkovišti

a odvézt ho.

Kamery jeho auto nezachytily, ale těm se mohl vyhnout.

-A telefon? -Nechal ho doma.

Je to pečlivý typ, opatrný, dělá nezákonnou věc.

Tak to promyslel.

-Akorát to předtím zavolal do rádia, viď?

-No, ona lítostivá opička se nemusí vždycky nutně vylučovat

s opatrností, jsem si přečetl.

-Tak teda co?

-No, jestli ho naložil do toho auta,

tak v tom autě musí být jeho biolky.

-To by nemuselo vyjít.

-Hergot, proč? Já musím chytat střelce.

-Protože když jsme za ním byli poprvý,

on to auto pečlivě vysával.

Právě možná kvůli těm biolkám. -Muselo tam přece něco zůstat.

-No, a co když ne? Tak máme prd.

Dvě výpovědi nespolehlivých svědků,

nemáme pachatele.

-Jinou možnost stejně nemáme, než to auto vyluxovat znovu, ne?

-No, napadlo mě, jak ho znejistit, že to auto uklidil blbě.

To interview, kde jsi včera byl. Že bych tam šel zejtra jako host.

Viktor to podle mě poslouchá pravidelně.

Že bych tam pustil něco,

co ho přiměje jít do toho auta zpátky a vyčistit ho znovu.

Je to slušňák.

Když ho u toho chytneme, tak se zhroutí a přizná se.

-Počkej, a ty si myslíš,

že by tě tam paní reportérka chtěla?

Když tam teď měla pana plukovníka? -Já myslím, že ho tam bude chtít.

Otázka je, jestli tam bude chtít jít on.

-Dobrý den.

-Šéfová s tím souhlasí. -Tak to je bezvadný.

-Já mám podmínku. -Jakou?

-Zeptám se vás na těch ztracených 200 milionů.

A vy mi k tomu konečně něco řeknete.

-Vás to ještě nepustilo?

-Já nechci slyšet, že je to pohádka.

Řeknete mi všechno, co víte, a já vím, že toho víte víc,

než tvrdíte.

-Dobře, ale zeptáte se mě až potom, co budeme hotoví

s tou naší věcí.

Souhlasíte? -Zítra v pět na vrátnici.

-Tak co? Nevyšlo to? -Ale jo, vyšlo.

Ale musíš mi s tím trochu pomoct. -Důvěru ve mně vloženou.

-A kdybych tam šla, tak co bych mu měla říct?

-Třeba že si jdete popovídat o Anetě.

Co s ní jako teď bude.

-A to bych tam měla pustit rádio?

-No, od rána poběží na ten rozhovor upoutávka.

Můžete říct, že jste ji slyšela a že byste si to chtěla pustit.

-Jestli se na to necítíte, tak já to chápu.

K ničemu vás nutit nebudeme, paní Kratochvílová.

-Začínáme tímhletím vstupem,

pokračujeme tady a měli bychom se vlézt...

-Do pěti minut maximálně.

-Skvělý, to zvládneme, to není problém.

-Dobrý den. -Dobrý den.

Nervózní? -A vy?

-No, tak ještě jsem nic takového nedělala.

-Jako rozhovor? -Policejní akci.

Prosím, odložte si tady. -Děkuju.

Kdy to začne? -Dvacet minut.-Bezva.

-Je 17:10, posloucháte Český rozhlas Zlín.

Z RÁDIA:Kde za chvíli začne pravidelné interview.

I tento týden si budeme povídat s policistou,

tentokrát šéfem zlínské mordparty,

který nám určitě poví více k případu,

kterým aktuálně žije celý Zlín.

Ale počkejte si na to u písničky.

-Stalo se něco, babi?

-Trošku se mi zatočila hlava. Můžeš mi, prosím tě, podat mobil?

Děkuju.

-Ty někam jdeš?

-No, chtěla jsem s kamarádkou, ale asi to zruším.

Není mi dobře.

-Já za tátou zajdu, jestli to nezvládneš.

Včera jsem vás slyšela.

-Jo. Tak jo.

-Za pět minut to začne.

-Zavolej té Kratochvílové, kde je. -Jo.

Haló, paní Kratochvílová? To je Černý, z kriminálky.

Aha.

Jede sem Aneta. Babce je zle.

Já se vám ozvu za chvíli, ano?

-Teď mu vyzvoní, o co nám jde a jsme v prdeli.

-Nech ji bejt, jo?

-Dnes jsme měli v plánu úplně jiný rozhovor,

ale když jsem předevčírem procházela městem

a viděla ty spousty policistů na každém rohu, řekla jsem si,

že zavolám majoru Josefu Ptáčníkovi,

šéfovi zlínské mordparty, se kterým se velmi dobře znám

a který nám určitě poví více k tomu, co se děje.

Dobrý den, pane majore. -Krásný večer vám i posluchačům.

-Používáte ještě slovo mordparta, nebo je to jenom pojem ze seriálu?

ZVONEK U DVEŘÍ

-Samozřejmě že se používá, ale používají ho spíš...

-Jo, jo, jo. Už jdu, už jdu.

Ahoj. -Ahoj. -Pojď dál.

Odlož si.

Dáš si něco k pití? Colu? Tonic? -Trochu vody, prosím.

-Tady máš. -Děkuju. -Já jenom poklidím.

Mně je hrozně líto, co se stalo tetě.

Vrať se ke mně, Anet.

Vždycky jsem se o tebe staral, vždyť ty to víš.

Udělám pro to cokoliv.

-Třeba co bys udělal? -Úplně všechno.

-Jasně. Ty jsi pil? -Jedno pivo.

To je cítit?

-V rádiu má bejt teď rozhovor s policajtem,

co řeší vraždu tety.

-Jo, mám to pustit? -Jo, prosím.

Z RÁDIA: Ale pořád platí embargo na aktuální případ.

Tam se můžeme bavit opravdu ve velice obecný rovině.

-Tomu rozumím.

Zeptám se na něco,

co posluchači také dobře znají z televize.

A to jsou biologické stopy.

Fakticky DNA pachatele, které se najde na místě činu.

Jak málo stačí, aby pachatel po sobě takovéto stopy zanechal?

-Velice málo, pár kožních buněk, vlasových folikul.

Když se třeba opřete hlavou o opěrku v autě,

zbyde po vás veliká spousta biologickýho materiálu,

který tam vydrží opravdu dlouhou dobu.

-Takže vezmu vysavač a celé to po sobě vysaju

a ještě přetřu nějakým saponátem, tak se těchto stop zbavím?

-No to ne.

Víte, když máte potahy z tkaniny, tak byste to musela prolít Savem,

abyste všechny ty stopy zničila.

-No, tak raději už nepokračujeme, ať ještě někoho neinspirujeme.

A pustíme si písničku.

-Proč jsi vlastně přišla?

-Budu chtít k mámě. Ne k tobě.

Slyšel to. -Jsi v pohodě? -Hmm.

Z RÁDIA:Ještě posluchačům prozradím, že se známe

z natáčení dokumentu.

Točila jsem díl o devadesátkové kauze

lehkých topných olejů.

Vy jste v roce 1995 pracoval na hospodářské kriminálce.

Je to tak? -Ano.

-Co děláš? -Nic, prosím tě.

Z RÁDIA:Doslechla jsem se příběh, kterému jsem ze začátku nevěřila.

Že se při jedné předávce peněz ztratilo 200 milionů korun

ve valutách a dodnes se neví, kde jsou.

VIBRACE MOBILU

Mě ta suma, přiznám se, šokovala. Vy ten příběh znáte?

-Promiňte, pracovní telefonát, musím být na příjmu.

-Nevadí, alespoň vidíme policejní práci v přímém přenosu.

-Ano? Dobře.

Jo, jedu!

Omlouvám se, ale já musím ukončit tenhle rozhovor,

protože musím okamžitě odjet.

Týká se to současného případu.

Omlouvám se posluchačům a omlouvám se i vám.

Děkuju mockrát. Nashle.

-Tak pan major musel odejít, ale to se bohužel nedá nic dělat.

Jeho práce má samozřejmě přednost,

tak snad nám naše zklamání pomůže zmírnit Aretha Franklin.

-Vy jste ji takhle vyšplouchli, jo?

To je neuvěřitelný.

-Hele, díky moc. Tak co? Slyšel to?-No, snad jo.

-A co říkala ta Kratochvílová? -Nic.

Udělalo se jí zle, byla tam místo ní Aneta.

-Aneta? To si děláš srandu, ne? Vždyť ho mohla varovat.

Proč jsi ji nezastavili? -No, my...

My jsme to nestihli, no. -Hele, jedu tam, vy čekejte.

Jestli tohle nevyjde,

tak ho sebereme i s tím autem a budeme doufat,

že to napoprvý vyčistil blbě.

Čau.

-Proč mu pomáháš?

-Protože mě poprosil.

-Neuvěřitelný.

ZVONEK U DVEŘÍ

-Dobrý den, myslela jsem, že jste Aneta.

-Ona ještě není doma? -Nebere mi to.

-Jo, tak díky. -Na shledanou.

Z REPRODUKTORU:Tak už toho nech a pojď nahoru, Ali.

-Dobrý večer, Ptáčník, kriminálka. Není u vás Aneta?

-Aneta? Ne.

-Tak děkuju, dobrou.

-A sakra.

-Ale dobrý večer.

To bych bejt váma nedělal. Chlor žere potahy.

Tak co? Bude z toho něco?

-To byl teda nápad s tím rádiem. -No, to jo. Ty máš co?

-Oba jsem je znovu prověřila a něco mám.

Víš, s kým seděl náš včelař půl roku v cele

za držení marihuany?

-S kým? -S jakýmsi Valentou.

-S tím správcem ubytovny. -Jo.

-Jo, ti Bártkovi nám tvrdili, že viděli Valentu,

jak se baví s tím chlápkem v tý černobílý bundě.

-Pak to změnili, sami za náma přišli.

Hele, mně to přišlo divný už tenkrát,

že se v nich hnulo svědomí.

Možná jim za to něco dal.

-Pepo, můžeš? -Co máš?

-Jenom zhasni světlo.

Tady všude je krev. -Aha.

-A do prdele!

-Valenta? Valento!

Valenta!

-Valento, otevři! Slyšíte mě? Valenta!

Schovej se.

Valenta, na zem! Dělej, na zem! Ty pojď dolů, dolů!

-Dělej! -Hlavou dolů! Pojď, ty taky!

Pojď z toho okna! Dělej, nebo ti ustřelím palici!

Hlavou dolů!

Ruce za záda! -Ani se nehni.

-Ukaž ksicht!

Máme střelce.

-Aneto? Anetko?

Anetko?

Aneto. -Babi?

-Bože, dítě. Tys mi dala. -Babi.

-Díky. -Děkuju.

-Dvěstě chlapů a dostane ho Ptáčník.

To je neuvěřitelný. Kde se tam vzal?

-Vrátil se znovu za tím správcem. Od něho to bylo chytrý.

Viď? -Hmm.

-Wrobel s tím Valentou spolupracovali.

Vyslechli jsme znovu ty Bártkovy a ti to potvrdili, viď?

-Hmm. Taky se přiznali, že jim Valenta zaplatil.

Ukázal jim fotku Viktora a chtěl, aby řekli, že ho viděli

s tím chlapem v černobílý bundě.

Proto taky neseděly ty výpovědi.

-Víš, jak se tam pouští foťák? -Ne, nevím.

Co že jste se takhle na noc pustila do úklidu auta?

-To je taky proti nějakýmu vašemu zákonu?

-Tohle už jste vyčistit nestihla, viďte.

To, co svítí, je krev. Váš přítel je myslivec?

-Ne. Není myslivec.

-Něco k smíchu?

-Že vám to stojí za to kvůli mně falšovat důkazy.

Já jsem vás musela něčím ale hodně naštvat.

To by mě zajímalo čím. Nějaký moje video?

-Je to lidská krev.

Na rýči se našly stopy tkáně a vlasy,

které odpovídají vlasům z čepice muže,

který zabil vaši sestru.

Otisky na té násadě jsou vašeho přítele.

On vám to neřekl?

-My víme, že jste Danu nechtěli zabít.

Že jste chtěli do péče jenom Anetku.

Soud vám to ale dvakrát zamítl,

tak jste si na Danu vymysleli toho dealera.

Dopadlo to, jak to dopadlo.

Z téhle vraždy vás obviňovat nebudeme.

Na rozdíl od tohodle.

-On mi řekl, že ho odvezl za hranice.

Viděl, jak se trápím, když mi vzali Anetku.

Ale o tom plánu s dealerem mi nic neřekl.

Já jsem nic nevěděla. To si vymysleli sami s Valentou.

-Kdy vám to řekl? -Až to dávali ve zprávách.

-Celé to byl její nápad, že z Dany uděláme feťačku.

Já jsem tomu teda nijak nebránil.

Když jí vzali Anetu,

tak s ním přestalo bejt k vydržení.

Deprese, migrény, pláč, vztek.

Nad vodou ji držely jenom ty její videa.

Poprosil jsem Valentu, aby mi našel někoho,

kdo se bude vydávat za dealera.

Už jsou tady.

-Řekl jsi mu tu její přezdívku? -Jo.

Zdar. -Zdar.

-Dvojku teď a osm až potom, jo? -OK.

-Sejdeme se tady. -Jasný.

-Druhý den odpoledne jsme se tam vrátili.

Měl asi hodinu zpoždění.

-Jsem ti říkala, že mu máš dát pětistovku.

Teď normálně zdrhnul. -To bude dobrý.

Hele, už jde.

-Tak co? -Tak co? Řekl jsi všechno?

-Jak to dopadlo? -Jo. Prachy!

-Počkej, co to je? To je krev? -Prachy!

-Co se stalo? Ty jsi něco udělal? Ty jsi něco udělal!

-Pojď. -Jeď!

-Pojď ven, pojď. -Co když jí něco udělal?

-Zůstaň, běž domů. Já ho odvezu, dobře?

-Sakra.

Sakra.

-Chtěl odvézt na Vsetín.

Sotva jsme vyjeli ze Zlína, tak mi zavolala Alena,

že Dana je mrtvá.

Začal vyvádět, že chce víc peněz, nebo půjde hned na policajty

a udá nás.

Tak jsem mu je dal.

Pak jsem zajel do nějakýho opuštěnýho dvora

a řekl jsem mu, že bude možná lepší,

když si přesedne dozadu, aby nás spolu nikdo neviděl.

-Kde ho najdeme? -V lese za Otrokovicema.

-Tam, kam chodíte na bylinky?

-Aleně jsem nic neřekl.

-Zesil to, prosím tě.

Z RÁDIA:Takže i do třetice je mým hostem policista

a ne ledajaký.

Můžu říct, hrdina.

-Slyšíte to? Hrdina.

-Hrdina. To je asi silné slovo. -Já bych se toho slova nebála.

Vítám praporčíka Františka Fialu,

který byl minulý týden postřelen střelcem.

-Komu se tady říká hrdina? Střelenýmu.

A kdo chytil střelce, to je každýmu fuk.

-Ty bys chtěl bejt slavnej, viď?

-Já slavnej? Proč bych měl bejt slavnej?

Ať je slavnej Fiala. Já a slavnej...

-Jedno kafe, prosím, na něj. -Na toho slavnýho.

Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2026