Original subtitles

Rozhovor s BOHEM

*Boh pracuje záhadnou cestou* kresťanska hymna, 1773

*Teraz príchádza záhada* Posledne slova : Henry Ward Beecher, 1887

Když slyším lidi říkat: "Ztratil jsem víru,"

vidím je, jak to vzdávají, jak už nejsou schopni hledat.

Ale se mnou to tak nebylo.

Dokonce jsem si i myslel, sobecky, že válka by mě přiblížila k Bohu.

Ale čím víc jsem se modlil, tím víc byly moje modlitby prázdnější.

Byly to šepoty do prázdnoty.

Hledal jsem znamení. Jakékoliv.

Ale žádné tu nebylo.

Jo, pořád jsem tady. Poslouchám.

Jak můžu pomoct?

Mluvil jsi s někým u VA?

Mají lidi, kteří...

Ne, chápu.

Díky, že to říkáš, ale já nejsem...

Matte, já nejsem kvalifikovaný.

Je tam někdo v práci?

Chci říct, NSA musí být plná dalších veteránů. Ne?

Ne, chápu to. Vzhled záležitostí je důležitý.

Jasně. Cokoliv. Jo.

Promiň. Dej mi minutku. Promiň. Vydrž.

Dobře.

Dobře.

Zeptám se kolem. Někoho dobrého najdu. Vážně.

Zavolám ti co nejdřív...

Hned potom budu v kanceláři.

Potom ti dám jméno. Dobře? Slibuju.

Hej. Hej. Matte.

Hej, hej, no tak, chlape.

No tak. Byl jsem tam.

Chápu to.

Najdeme ti nějakou pomoc. Dobře? Zavolám ti zítra.

Přečti si Psalms, jestli budeš mít chvilku.

Jsou tam nějaké věci, které mi pomohly.

Taky tě mám rád, ahoj.

Promiň mi to.

Ty jsi ten, kdo chtěl mluvit.

Sáro, on brečel.

Promiň. Víš, já... Mám ráda Mattea.

Je v pořádku?

Nevím. No...

Je to tam špatné.

- Vždycky to bylo špatné. I když jsi tam byl ty. - Jo.

Ale já tam byl na zapisování, ne na bojování. To je rozdíl.

Hele, vážně už musím do práce.

- Mám to interview. - Interview, jo. Slyšela jsem.

Chci, aby tohle mezi námi fungovalo.

Řekni mi, co udělat. Kolikrát se mám omluvit?

- Neomlouvej se. - Řekni číslo. Udělám to.

Věci se stávají. Kolikrát to budeme ještě řešit?

Věci se stávají, ale jsem tady. Jsem zpátky.

Je to jenom horší, co jsi se vrátil, Paule. Nemůžu takhle žít.

Změním se. Budu lepší. Chci být lepší.

- Napravíme to? - Napravit to?

Jak bys napravil to, že v manželství už nemáme důvěru?

Chceš to všechno zahodit jen kvůli jedné chybě?

Je to moje chyba. Někdy se mi to dostane do hlavy.

Můžeme si aspoň s někým promluvit?

Hej, hej.

Můžeme si promluvit dnes večer? Prosím?

Nejsem si jistá, jestli tady budu. Musím si to promyslet.

Přijdeš pozdě na to interview a já musím jít do práce.

Jo.

Dobré ráno.

Dobré.

Vy dva jste jako hodinky.

Zavolám ti později.

Dobré ráno.

Omlouvám se, že jdu pozdě.

Musel jsem... Jdu pozdě.

Jenom o 5 minut.

Pořád máme dalších 25 minut.

Správně. 30 minut dneska, zítra a v pátek.

Každý je, no...

Zaneprázdněný?

Ano. Každý je zaneprázdněný.

Jste v pořádku?

Jo. Omlouvám se. V pořádku.

Jsem Paul Asher. With The Herald.

Já vím, kdo jste.

- Vím všechno o vaší práci. Jsem fanoušek. - Děkuju.

Nevadí to?

Dobře. Pár pravidel.

Zaznamenávám tenhle rozhovor pro přesnost.

Stejné to bude zítra a i v pátek.

Když skončíme, tak vám ukážu, co jsem napsal, ale já mám redakční kontrolu.

- Souhlasíte? - Souhlasím.

A očekávám skvělé věci.

Dobře, ale moc nedoufejte.

Nechávám si náboženství pro sekulární papír

a věci, které napíšu většinou skončí v sekci životní styly.

- Jste jen skromný. - Horoskopy dostaly lepší umístnění.

No, ta zpráva z Afghánistánu byla velmi působivá.

- Vy jste ji četl? - Každé slovo.

Křesťané v boji?

To musel být těžký úkol.

Těžké pro vás. Těžké pro vaši rodinu.

Těžké pro ostatní.

Byl jsem jenom na zapisování.

Ale potkal jsem úžasné lidi.

Rád bych slyšel víc o vaší osobní zkušenosti.

Jo. Možná někdy jindy.

Takže, pokud nejdeme hrát šachy,

pojďme mluvit o vás.

- Hrajete? - Já? Ne.

- Nikdy? - Když jsem byl kluk.

- To je jedno... - Ale už nehrajete?

Můj otec mě sem brával.

Dřív jsem hrával. To je jedno...

Můžeme začít?

Dobře. Dnes je 1. června. Prosím řekněte a vyhláskujte své jméno.

Jsem Bůh. B-Ů-H.

Dobře. Skvěle.

Začněme.

Děkuju, že jste souhlasil s tímto interview.

No, vy jste souhlasil.

Ale nemáte zač.

- Mohu si vás vyfotit? - Jistě.

Takže nemáte problém se vyskytnout na fotce?

Jsem Bůh, ne upír.

Musím říct, že vypadáte dost lidsky.

A víte, vy zase vypadáte božsky.

Chápu. Genesis. Podoba.

- Celkem vtipné. - Děkuju.

Takže, proč jste souhlasil s tímto interview?

Ke svým dětem mluvím pořád.

- Chápu. Takže já jsem jedno z vašich dětí. - Jistě.

Dobře, no, je tu označení pro lidi, ke kterým takhle mluvíte.

"Šťastlivci"?

- Spíš myslím "proroky." - Ah, jistě. Ano.

Tak jsou označováni až potom, co s nimi promluvím, ale potom...

Spousta z nich není moc ráda, že mě vidí, když se objevím. Tedy spíš napoprvé.

Dobře.

Hořící keř, sloup ohně. Celkem dramatické věci.

- Vsadím se, že lidé šíleli. - To ano.

Ale měl jsem jejich pozornost.

Dneska žádný hořící keř?

To byste rád?

To je to, co vážně chcete?

Dobře.

Co přesně byste chtěl, aby zhořelo v plamenech?

Něco v tomhle parku?

Co třeba tamtem sloup?

Nebo možná strom?

Ne, to nechci.

Není to nutné.

Vy jste tu. Já jsem tu. Už spolu mluvíme.

Zpátky k mojí otázce, to je to, proč jste tady? Jsem prorok?

Jestli jste prorok?

No...

Mluvíme, dobře?

To je začátek.

Dobře.

K tomu se potom vrátíme.

Dobře, takže vy jste Bůh. Ten Bůh.

Ten, který stvořil všechno. Nebe a zem za 6 dní.

Ano, ale potom jsem odpočíval.

- Dobrá práce. - Děkuju.

Snažím se.

Ale je tohle vážně to, co chcete vědět?

Nějaké biografické informace o mé práci?

Jsem si jistý, že si to můžete přečíst někde v knížce.

To ano, ale moji čtenáři očekávají kontrolu faktů v mojí práci.

Fakta. Ano.

Ano, vždy fakta.

Dobře.

Prosím pokračujte.

Jak starý jste?

Čas je pro mě jiný, než pro vás.

Chci říct, existuji mimo čas.

Přeci jen, já stvořil čas.

Dobře.

Odkud jste se tu vzal?

Paule, myslím si, že tohle interview by mohlo být produktivnější,

kdyby jste tu přestal klást otázky, na které už známe odpovědi.

Dobře. Pokračujme.

Paule, nejsem složitý.

Jen si myslím, že vy ze všech lidí

byste měl vědět, proč jsou moje odpovědi matoucí.

Chci říct, kdyby byla povaha Boha zřejmá...

Podívejte se kolem sebe na svět

a uvidíte, že to tak není.

Takže my usilujeme tady na zemi, abychom vás poznali, ale předpokládám, že vy znáte všechny otázky a odpovědi.

Samozřejmě.

To vás dělá tak neklidným?

- Ale vy víte i odpověď i na tuhle otázku, že? - Ano.

Ale na to není nutná Boží perspektiva.

Zkuste se na to podívat z mého pohledu. Není to jednoduché.

Ne, chápu to.

Když znáte všechny otázky a odpovědi,

tak lidská konverzace musí být těžká.

No, nikdo nemá rád znalost všeho.

Jasně.

Před chvílí jste řekl: "Vy ze všech lidí."

Řekl jste: "Vy ze všech lidí byste měl vědět, proč jsou moje odpovědi matoucí."

Co jste tím myslel? Proč zrovna já?

Máte titul z náboženských studiích

a titul ze žurnalistiky z Loyonské univerzity,

kde jste absolvoval jako nejlepší z vaší třídy.

Začal jste pracovat v The Herald v jejich online divizi

přímo z vysoké školy,

kde píšete o záležitostech víry a teologie.

Takže jste si zapamatoval můj online životopis.

A také vím o vašem manželství.

Cože?

Vím o vašem manželství.

Ahá.

Na chvíli jste mě dostal.

Ano, to ano, že?

- Čekáte, až se zeptám. - A na co?

Na důkaz.

Důkaz o tom, že jste ten, za koho se vydáváte.

Ano, důkaz.

Řekněte mi, Paule,

když se modlíte, také se ptáte, jestli Bůh poslouchá?

Ne, Jistě že ne.

- Tak to potom je tohle váš šťastný den. - Jak to?

Jsem tady, odpovídám na vaše otázky.

Doufám, že dobře spolupracuji.

To ano.

Takže, co mám říct lidem, kteří říkají, že neexistujete?

Řekněte jim, že to chápu,

ale svět, který vidí, je prostě takový.

Někdy je to tak, jak to vypadá.

To je dobrá odpověď.

Dobře. To jsem rád.

- Jste velmi dobrý reportér, Paule. - Děkuju.

Stanovil jste pravdu, stanovil jste vztah.

Nejste vůbec povýšený

a chcete pravdu nade vše.

Jo. Pravda by byla super.

No, to je moje specialita.

Dobře. Projdeme to rychle.

Rychle. To je roztomilé.

Jaký je smysl života?

Žít, bojovat, sloužit Bohu,

a klást otázky jako: "Jaký je smysl života?"

Je Tóra a Nový zákon slovo Boží?

Samozřejmě. Ale podle srozumitelnosti a překladu člověka.

To tam mohl napsat, co chtěl.

Ne.

Každý má svoji vlastní cestu, ale má ji jen jenom jednu.

Byl tu vůbec čas, když Bůh ještě neexistoval?

- Můžu vám dát odpověď, kterou jsem dal Mojžíšovi. - Dobře.

Jsem to, co jsem.

Jasně.

- To bych měl vědět. - Ano.

A dnes je to pravda jako i předtím.

- Existuje nebe? - Ano.

Ale nesnažte se na to myslet jako jen na místo.

Takže Satan je také skutečný?

Ano, ale upřímě.... Satan se dost přeceňuje.

Přeceňuje? Zajímavý způsob, jak to říct. Jak to?

No, má jen takovu moc, jakou mu dáte.

Co se stane, až zemřeme?

Jste sjednocen s věčností.

Takže moje duše je nesmrtelná?

Nebyly by tu duše, kdyby nebyly.

- Můžou být ateisté morální osoby? - Jistě.

A můžete postavit dům na žádném základu.

Ale raději spíš doufat, že se země nikdy neotřese.

Je Bůh láska?

Nechlubí se, ale ano, určitě.

Kolik je 2,427 krát 648?

1,572,696.

To vážně?

Omlouvám se.

Ne, to je v pořádku. Bůh vám odpouští.

- Ale je to zajímavé. - A co?

Je tu hodně dobrých otázek,

ale ještě jste se mě nezeptal na to, na co se mě lidé ptají nejvíc.

- Ne? A to je co? - Zkuste hádat.

Proč se zlé věci stávají dobrým lidem?

- To je ono. - Ne, tu otázku nemám na seznamu.

- A upřímně, nemám rád tuhle otázku. - Ne?

Proč ne?

Protože to není otázka, že? Je to stížnost.

Ve skutečnosti to znamená, proč se dějí špatné věci zrovna mě?

A ta osoba, co se ptá, si myslí, že je dobrý člověk,

což se mi zdá arogantní.

Ale, Paule,

špatné věci se dějí dost dobrým lidem.

Je to velká otázka.

Ano. Já vím.

Odpovím, pokud chcete.

Ne. Pokračujme.

Dobře.

Existuje svobodná vůle? A jak to můžeme porovnat s Boží vůli?

Konečně.

Konečně? Co to znamená?

Je to příslovce.

Vtipné. Vy víte, jak jsem to myslel.

Ne, konečně se mě ptáte na otázky, které vás zajímají.

- Zajímají mě všechny otázky. - No, možná.

Ale na některé odpovědi jste víc zvědaví, než na jiné.

Poslyšte, tohle není o mně.

Vážně?

Existuje svobodná vůle?

Přinutil jsem vás, aby jste sem přišel?

Věděl bych to, kdyby jste to udělal?

To mi připomíná jeden starý vtip.

Student jde k rabínovi a říká:

"Rabíne, proč vy a ostatní rabíni

vždycky odpovídáte na moji otázku otázkou?"

A rabín říká: "A jak bysme měli odpovídat?"

Dobře. Nezasmál jste se na Božímu vtipu.

Takže, co to značí o svobodné vůli?

Jistěže svobodná vůle existuje, Paule,

a každý ví, že je to pravda.

Celý základ lidského práva závisí na existenci svobodné vůle.

Zkuste jít před soudce,

když budete obviněn z trestného činu.

Obviňujte Boha za to, co jste udělal.

Uvidíme, jak se to pro vás vyvine.

Ale to znamená, že za každý lidský čin může svobodná vůle?

Jistěže ne.

Stejně jako, když si nemůžete dorůst amputovanou nohu.

Takže se věci stanou a Bůh řekne: "Hele, na mě nekoukej."

Ne. Ne.

Musíte pochopit, že moje vůle a lidská svobodná vůle

nejsou protichůdné,

protože to nejsou dvě stejné věci,

ale dokonale spolu zapadají.

Tak jsem to navrhl.

Jasně, ale když nemůžu říct, kde jedna začíná a druhá končí...

Víte, co tím myslím?

Ano. Myslím, že ano.

- Vážně? - Ano.

Problém je v tom, že nevěříte v Boží plán,

nebo že nevěříte v sám sebe?

Aha, super. Takže kdyby má Bůh plán, tak jsem v pohodě, ne?

Měl jsem zůstat v posteli, protože vím, že tohle všechno je součástí jeho plánu.

To jsem neřekl a vy to víte.

Dobře. Podívejte. Šachy, dobře?

Navzájem se ovlivňují. Jsou zde pravidla.

Dát a brát.

Ale žádné figurky nemohou být navzájem na jednom políčku.

Něco jako vy a já.

Lidé dělají rozhodnutí

a ty rozhodnutí mají následky.

A kdyby byla moje vůle v každém lidském rozhodnutí,

jak by se vůbec něco stalo?

Každé ráno se trápíte,

jestli si máte vyčistit zuby svisle nebo vodorovně.

- Takže snaha pochopit Boží vůli je ztráta času? - Vůbec ne.

Paule, jenom vám říkám to, co už víte.

Musíte udělat vlastní rozhodnutí

a budete muset žít podle těch rozhodnutí,

bez ohledu na to, jak jste na ně přišel.

Hmm.

Řekněte mi, když jste cestoval do Afghánistánu,

které moje aspekty mojí vůle jste zvažoval?

Nebo jste si myslel, že všechno je moje vůle, pohoda?

Myslím, že to bylo mírně komplikovanější.

Cestoval jste 7,000 mil do válečné zóny, Paule.

Válka mění lidi.

Musel jste vědět, že takový výlet bude mít následky pro vás

a pro vaši rodinu.

Nebo jste si myslel, že pro vás to bude jiné?

Asi jsem jen doufal, že Bůh by na mě dával pozor.

"Doufal"?

Modlil.

Modlil jsem se za svoje bezpečí.

Modlil jsem se za vojáky, které jsem potkal, aby se dostali domů.

Modlil jsem se, aby byla moje žena v pořádku, když jsem byl pryč.

Modlil jsem se, abych neudělal něco stupidního. Modlil jsem se hodně.

Byly vaše modlitby vyslyšeny?

To nevím. Některé ano. Většina ne.

Chcete si o tom promluvit?

Vy jste oddělení na stížnosti?

Slyšel jsem, že jsem potřebován, takže jsem tu.

Myslím si, že jsem tu na to interview,

ale ve skutečnosti je tohle intervence.

To ano, ale ne tak, jak si myslíte.

Jak víte, co si myslím?

To si necháme na zítra.

Tohle je vážně divné interview.

Dobře, tak tomu budeme říkat konverzace. Bylo by to lepší?

Omlouvám se. Za to mě neplatí.

Aha. Tak proto tu jste. Kvůli penězům.

A proč jsme tady?

Slyšel jsem, že jsem potřebován, takže jsem tu.

Stačí malé "děkuju."

A proč já si zasloužím mít vaši pozornost?

A nechcete ji?

Takže vy jste tu proto, abyste mě zachránil.

Potřebujete zachránit?

Nepotřebují to všichni?

To ano.

Ale tentokrát uděláme něco trochu jiného.

Pomůžu vám.

- Pomůžete mi? - Mm-hmm.

- To nechápu. - Já vím.

Já vím.

Ale pochopíte to.

Takže...

Už nám nezbyl čas.

Dobře.

Takže zítra?

Určitě. Na stejném místě?

Jak bude řečeno.

Ale vážně. O co tu jde?

Promluvíme si o tom zítra.

Ano, Paul Asher.

Ahoj, to jsem já.

Aha, ahoj.

Takže, co se stalo dneska ráno?

Odešla?

Nevím, já nevím.

Aha.

- Zníš tak trochu... - Promiň, měl jsem...

Právě jsem se pustil do práce. Měl jsem divné ráno.

Můžeme se potom sejít?

Paule? Jsi tam?

Hele, můžu ti zavolat později?

Dobře, dobře.

- Slibuješ? - Ano, slibuju.

- Paule... - Dobře, díky. Zatím.

Dobře. Ahoj. Ahoj.

Ahoj, Gary.

Jo, ahoj.

Co tady děláš?

Jo, já vím. Promiň...

A i přesto jsi tady.

Víš, že placená dovolená znamená,

že ti stále platím, ne?

Jasně. HR to vysvětlil.

A kolik volna sis vzal, když jsi se vrátil?

Mmm...

Myslím, že odpověď, kterou hledáš je "žádné."

Paule.

Hmm.

Víš přece,

že není ostuda si vzít trochu víc času.

Ne?

Jasně. Díky.

Ale potřebuju... Dostals moji zprávu?

- Snažíš se změnit téma? - Jo.

Funguje to?

- Jo, dostal jsem ji. Všechno v pohodě? - Jo.

Jenom šílené ráno. Pracuju teď na něčem.

Tak jsem to nemyslel.

Aha, jo, jsem v pohodě.

Mm-hmm.

A co Sára? Rodina? Co teď dělá?

Má se dobře.

- Jo? - Jo, řeknu jí, že jsi se ptal.

- Gary, omluv mě. - Řekni jí, že ji pozdravuju.

Můžeš to tady podepsat?

Jasně.

- A tady. - Mm-hmm.

- Pošli to. - Děkuju.

Jasně.

Takže, co potřebuješ?

Co tím myslíš?

- Však víš. - Aha.

Psals mi dneska ráno.

Jasně.

No...

Mám kamaráda, který potřebuje pomoct.

Kamaráda, vážně?

Ne, nemyslím tím sebe. Je to chlap, kterého jsem potkal v zámoří.

Má teď potíže, co se vrátil zpět.

- PTSD? - Myslím.

Dobře.

- Bude v pořádku? - Doufám.

Myslím, že někdy je těžké pochopit Boží plán

uprostřed války, víš.

Jo. A jak můžu teda pomoct?

Potřebuje si s někým promluvit, s někým profesionálním.

Řekl jsem mu, že se poptám.

Je to dobrý chlap. Válečný hrdina.

Znáš někoho?

Nemůže jít k VA?

Chci říct, že k tomu je to určené.

Má teď tajnou práci, takže by to mohl být problém, kdyby si lidé mysleli, že...

Jasně, jasně, jasně.

No...

Znám někoho v Interfaith Center, kdo je dobrý.

Je vážně dobrá. Chodíval jsem tam, když mě Ann opustila.

- Kdy to bylo? - Minulý rok.

To jsem nevěděl. Promiň mi to.

Víš, nechtěl jsem se inzertovat a ty jsi byl...

...tu většinu pryč, takže...

Nikdy jsi nic neřekl.

Byl jsi v pohodě. Vypadal jsi v pohodě.

Jo, o to jde.

Někdy tu nejsou žádné znamení toho, že má někdo potíže.

Takže je vážně dobře, že tvůj kamarád...

- Matt. - Matt...

...s tím šel k tobě.

Jo...

- Takže se poptám a dám ti vědět. - Dobře, díky.

- Víš, že ti kryju záda, ne? - Jo, vím.

Dobře.

Na čem pracuješ?

No, tomu nebudeš asi věřit.

Dělám interview.

Dobře. S kým?

S Bohem.

Vážně?

Jo. Vážně.

Líbí se mi to. Dobrý nápad.

Líbí se ti to? Protože už jsem začínal mít pochybnosti.

Ne, ne, ne, ne. To děláš pro svůj blog?

Nebo z toho může být něco většího.

Nevím. Co tím myslíš, něco většího?

Tiskové vydání, čtvrtý sloupec. Lidské zájmy, každý čtvrtek.

Ano. Ano.

Titulní strana? To si děláš srandu.

Je načase, aby se Bůh ukázal na titulní straně.

Ty nesouhlasíš?

- Souhlasím. - Dobře.

Ale co na to ostatní?

Nemyslíš, že to způsobí nějakou zášť?

Ne, to ne.

- Myslím, že už teď tě nemají moc rádi. - Dobře.

- Díky. - Kolik slov?

To nevím.

Dobře, dobře. To bude dobrý. Super.

Dobře, pro teď

si to necháme jen mezi námi, dobře?

- Dobře, bez problému. - Nech mě na tom zapracovat.

Dobře.

Interview s Bohem.

To je super, vážně.

Ahoj. Tady Sára.

Zanechte zprávu po pípnutí a přeji hezký den.

Ahoj, Sáro. To jsem já.

Rád bych dokončil ten náš rozhovor.

Myslím si, že to dokážeme spravit.

Prosím zavolej mi zpátky.

Dobře. Ahoj.

Je Bůh láska?

Nechlubí se, ale ano, určitě.

Kolik je 2,427 krát 648?

1,572,696.

Šescet...

To vážně?

1,572,696.

Sáro?

Vím, kdo jste.

Vím všechno o vaší práci. Jsem fanoušek.

Křesťané v boji? To musel být těžký úkol.

Těžký pro vás. Těžký pro vaši rodinu.

Cestoval jste 7,000 mil do válečné zóny, Paule.

- Válka mění lidi. - Vy mi pomůžete?

To nechápu.

Zpátky k mojí otázce, to je to, proč jste tady?

- Jsem prorok? - Ale Paule...

špatné věci se dějí dost dobrým lidem.

Jen si myslím, že vy ze všech lidí byste měl vědět, proč jsou moje odpovědi matoucí.

Problém je v tom, že nevěříte v Boží plán,

nebo že nevěříte v sám sebe?

Jsem Bůh. B-Ů-H.

To mi připomíná jeden starý vtip.

Ale vážně. O co tu jde?

- Co přesně byste chtěl, aby zhořelo v plamenech? - Jsem prorok?

- Tohle není o mně. - Vážně? Lidé dělají rozhodnutí.

- Proč jsme tu? - A ty rozhodnutí mají následky.

Takže vy jste tu, abyste mě zachránil?

A kdyby byla moje vůle v každém lidském rozhodnutí,

jak vůbec by se to stalo?

Když jste cestoval do Afghánistánu... ...které aspekty...

Vy ze všech lidí byste měl vědět... A také vím o vašem manželství.

- Takže, pokud má Bůh plán, jsem v pohodě, ne?- A také vím o vašem manželství.

- Můžeme si promluvit dnes večer? Prosím? - To nevím...

Jak bys spravil to, že v manželství už nemáme důvěru?

- Kolikrát se mám omluvit? - Neomlouvej se.

Nezajímá mě nádobí!

Nikdy nevíš...

Sáro?

Haló?

Kdo je tam?

Haló?

Haló!

Kdo je tam?

Ticho!

Dobré ráno.

Dobré.

- Sára dnes zůstavá doma? - Jo.

Nemocná?

Jo, nejspíš.

Echinacea.

To používám.

Řeknu jí to.

Haló?

Haló?

Vy tu pracujete?

Proč se ptáte?

Moje máma tu pracovala.

Je to dávno.

Můžeme tu vůbec být?

Pojďte. Připojte se ke mně.

Dneska nevypadáte moc dobře, Paule.

- Všechno v pořádku? - Je mi fajn.

Co se stalo s vaší rukou?

Měli bychom začít.

Dnešek můžeme přeskočit a můžeme pokračovat zítra.

Ne, to je v pohodě. Jsem tu. Vy jste tu.

Navážeme na to, kde jsme přestali a...

uděláme dobré interview.

Popravdě, ani včera jste nevypadal moc dobře.

Trochu se obávám.

O tom včerejšku, vykročili jsme špatnou nohou.

Snažil jsem se být profesionální, ale nějak nám to nešlo. Za to se omlouvám.

Není nutné se omlouvat.

Byl jste neuvěřitelně profesionální.

Děkuju, ale nějak jsem se stal částí interview

a to se nemělo stát.

Vraťme se k vám a...

uděláme dobré interview.

Můžeme?

Dobře, nahrávám.

2. června. Paul Asher má rozhovor s Bohem.

Myslím si, že včera jsme probrali základy.

- Kde jsme to přestali? - Ptal jste se mě, proč jsem tu.

Správně. Pardon. Takže, proč jste tu? Proč to interview?

Rád bych si s vámi promluvil o spáse, Paule.

Dobře. Dobré téma. To je pokrok.

Spása.

- Co tím myslíte? - Co myslíte, že mám tím na mysli?

Nesnažím se být složitým,

ale měli bychom vědět, co si o tom představujete, než začneme.

No ne? Spása může být jiná u různých lidí.

To ano. Je to docela osobní.

Je to nejvíce osobní a na konci...

a tím myslím doslova na konci,

není nic, co by bylo více osobnějšího, než spása.

Jenom vy a vaše duše.

- Není nic soukromějšího. - Těžko se hádat.

Takže, když se vás zeptám, co si myslíte, že to je,

tak to jen proto, aby jste mi pomohl odpovědět na vaše otázky správně.

Proto jsme tu, ne? Vy se ptáte. Já odpovídám.

Dobře.

Spása může být jiná u různých lidí.

Ale já jsem křesťan, takže mi dovolte odpovědět z jiné perspektivy.

Spása se vrací do stavu dokonalosti s Všemohoucím

a odpuštěním od všech hříchů.

Výborně. To je velmi dobrá definice.

- Ano, dostal jste se přímo k jádru věci. - Děkuju.

Ale vy jste ustopil tisíc let neshodu nad tím,

jak se tam dostanete.

Jsem s Ježíšem. Jsem v pohodě, díky.

- Jste si tím jistý? - Co to znamená?

Nic. Jen se tak ptám.

Jak jsem řekl, rád bych, aby tohle interview bylo o vás.

Odpověděl jsem na vaši otázku, takže spása.

Spása. Dobře.

Takže, pro dobro diskuze,

pojďme předstírat, že já jsem výrobce a vy spotřebitel

a vy mi řeknete, jak byste ohodnotil produkt.

Spása je jako produkt?

- To si děláte srandu. - Ne, to nedělám.

Prostě předstírejte, že je to průzkum trhu.

Dělal jsem to už mnohokrát, jsem si jistý.

Je to jen další online průzkum.

Jak hodnotíte produkt?

Dobře. Pojďme to zjistit.

Na jednu stranu, je to nejlepší produkt na světě.

Vykoupení od hříchu?

Znovusjednocení s Bohem na věky po celý život na Zemi? Páni.

No kdoby to nechtěl? Pokud se to nebude prodávat samo, tak už nic.

Jsem rád, že souhlasíte.

- Ale na druhou stranu.... - Na druhou stranu, co?

Na druhou stranu, je to jediný produkt,

kde správné použití zahrnuje vrácení k výrobci.

A je tu jenom jeden způsob, jak se to může stát.

Každý se chce dostat do nebe...

Ale nikdo nechce zemřít. Přesně.

Ta drobná komplikace je zmírněna tím, že všichni zemřou.

Takže ve skutečnosti jde o to, kdy jde o produkt, ne o jaký.

Věděl jsem, že v tom budete dobrý.

Jo. Měl jsem jít na marketing.

- Pokračujme... - Ale, co dál?

Vážně?

Ale je tu jeden aspekt, který jste vynechal,

zmínil jsem ho hned na začátku, jak.

Nebo tomu můžeme říkat instrukce, jen abychom zůstali v metafoře.

Dobře, ale hned po tomhle, budeme pokračovat.

Dobře.

Dobře, no, instrukce.

Instrukce jsou široce dostupné, takže to je dobře.

Bible je bestseller rok co rok, ale...

Ale...

Myslím si, že instrukce jsou trochu matoucí.

- Nikdo přece neřekl, že pochopit moji vůli bude snadné. - Jasně.

Ale pochopit Boží vůli není ten problém, že?

- Svaté knihy jsou plné pravidel. - Ano, to jsou.

Můžu uvažovat o deseti jen tak z hlavy.

Dobře, ale to je Starý zákon a Tóra.

Nový zákon je jiný.

- Bůh nám dal svého syna. To byl měnič hry. - To ano.

Ježíš byl velmi jasný. Jan 14:6.

"Já jsem ta cesta. Nikdo nepřichází k Otci než srkze mně."

Mně to připadá velmi jasné.

- Ale to tak nemůže být. - Ne?

- Protože každý je hříšník. - Ano.

Pokud jsme zachráněni samotnou vírou, proč by se někdo řídil ostatními pravidly?

Ale je víra všechno, co je potřeba?

Jste vrah. A co? Lhář? Žádný problém.

Sukničkář? Každý dělá chyby.

- Takže jaký je problém? - Problém je...

Problém je...

- Jaký je problém, Paule? - Omlouvám se.

Pořád to je tak. Není to o mně. Shodli jsme se.

Podívejte se na záznam. Nikdy jsem nesouhlasil.

Co chcete? Ale vážně. O čem tohle všechno je?

Zdá se mi, že ode mě něco chcete. Ale já nevím co.

Teď vidíte, jak dobře fungoval hořící keř. Lidi poslouchají.

Souhlasil jsem, že se s vámi setkám,

protože to byla zajímavá vyhlídka, nápad pro interview,

a myslím si, že jsem vám dal výhodu pochybnosti.

Ale teď je mi jasné, že máte nějaké skryté úmysly.

Tohle, ať už je to cokoliv. Vážně, co ode mě chcete?

Moje matematické schopnosti neudělaly moc dobrý dojem?

Ne, udělaly, ale jsou tu lidé, kteří to také dokážou.

Dobře. Učenci, myslím.

Dobře. Něco vám řeknu.

- Ale možná se vám to nebude líbit. - Konečně.

- Dobře, do toho. - Dobře.

Bez urážky, ale myslím si, že máte nedorozumění o povaze víry.

Nemyslím si, že to je pravda. Vždycky jsem říkal, že jsem měl víru.

A je to tu.

Vidíte?

"Vždycky jsem měl víru."

Paule, chápete, co tím chci říct.

Ne, moc ne. Co tím myslíte?

Dobře, k tomu se potom vrátíme.

Paule, napado vás někdy,

jak vypadá svět z mého pohledu?

- Z Božího pohledu? - Mm-hm.

Upřímně, ne.

Jak bych to vůbec udělal? Je to vůbec možné?

No, docela.

Ale, no, zkuste si představit poznání každého lidského činu,

každé myšlenky, inspirace, zkaženosti.

Ale také s vědomím té izolace a...

té bolesti a prázdnoty v životě.

A teď to vynásobte každou lidskou duší, která kdy existovala.

- Takovou práci bych nechtěl. - Proč ne?

Protože by to bylo zdrcující.

Svět je plný hrozných věcí.

Pracuju u novin. Vidím to každý den.

Hrozné věci.

Věci, které zhroutily dolů slušné lidi.

Lidé s důstojností, kteří jenom chtějí vědět, proč se jim to děje.

Co bych jim měl říct?

"Věřte mi"?

"Mám plán"?

Ne, díky.

Všechno to utrpení na světě by mi zlomilo srdce.

Mm-hmm.

Ale řekněte mi,

proč byste se staral?

Dobře, co tím myslíte proč?

Proč by vám to zlomilo srdce?

Protože se starám.

Mám soucit s lidskými bytostmi.

A odkud jde ta morálka?

Jsem si jistý, že odpověď, kterou hledáte je "od Boha,"

ale vážně, nemám ponětí.

Možná svobodná vůle, Paule? Hmm?

Svobodná vůle existuje.

A to by nebyla moc morálka, kdybych vás přinutil ji mít, Paule.

Dobře. Dobré to vědět. To všechno já.

A kdy se dostaneme k té části, kterou nemám rád?

Paule, jestli si myslíte, že víra stačí...

Chci říct, že nestačí, ale pokud si to myslíte,

mohl byste začít být nemorální osoba?

- Jak víte, že nejsem nemorální osoba? - Protože jste mi to řekl.

Řekl jste, že máte soucit a já vám věřím.

Takže, co byste mohl udělat,

kdyby to bylo nad mé síly, abych vám odpustil?

Paule, zeptal jsem se vás na důležitou otázku.

Já..., nechci o tom mluvit.

Můžeme změnit téma, prosím?

Proč?

Proč? Protože je to osobní.

- Ale vy přede mnou nemáte žádné tajemství. - Ale mám.

- Ne, nemáte. - Mám.

A můj život není tématem téhle konverzace.

Ale ve skutečnosti je. Já nevím kolikrát to mám ještě říct.

- Ale musíte mě začít poslouchat. - Dobře.

- Pro dnešek jsme skončili. Děkuju. - Dobře, dobře.

Můžete se mě zeptat na cokoliv chcete.

To jsem celou dobu dělal, ale nikam to nevedlo.

Byl jsem uctivý k vašemu tvrzení o tom, kdo jste,

ale já se furt ptám a vy mi furt dáváte tyhle vyhýbavé odpovědi.

Ptal jste se na velmi dobré otázky

a já se snažím na ně nejlépe odpovědět.

- Nejlépe pro koho? - Pro vás, samozřejmě.

Jestli si tohle myslíte, tak potom jsme v té části, kterou nemám rád.

- No, může to být horší. - To si nemyslím.

- Můžeme si promluvit o vašem manželství. - Ne!

To opravdu nemůžeme a je to nevhodné, že to tu vytahujete!

Můj osobní život je přes limit

a to platí dvojnásob o mém manželství.

A jste si tím jistý?

To...

Navedl vás někdo na to? To je....?

Paule, jenom začínáte být paranoidní.

- Jsem tu, abych pomohl. - Díky, ale vlastní záležitosti si spravím sám.

- Vážně? - Dokážu to!

Proč tohle děláte? Tohle je to, co děláte lidem?

To je to, co děláte? - Mluvíte nesmysly?

Proč jsem tu?

- Tu otázku dostávám dost často. - Myslím tady.

V tomhle divadle. Proč jsem tu?

Protože rád bych vám pomohl, kdyby jste mě nechal.

Díky. Mám to pod kontrolou. Všechno je pod kontrolou.

Dobře tedy. To je dobře vědět, protože

už vám nezbývá čas.

Měl jsem ještě 5 minut, ale jsem rád, že jsem ztratil čas s dalším prorokem.

Ne, Paule. Chci říct, už vám nezbývá čas.

- Co to říkáte? - Jen tak.

Nezbývá čas. To je tajemné. Co to vůbec znamená?

- Vy říkáte... - Ano.

- Vy říkáte...? - Ano.

Omlouvám se.

- To je určitě vtip. - Ne, není, Paule.

Omlouvám se.

Strašný vtip.

Proč byste mi to říkal?

Protože sám jste to říkal, Paule.

Zemřít, to je jen otázka času.

Tak proč to nemůže být zrovna teď?

- Tohle interview končí. - Pořád máme ještě zítřek.

Žádný zítřek!

Dám vám vědět místo, jenom pro případ, že si to rozmyslíte.

Jsem si jistý, že si to nerozmyslím. Ani nevím, proč jsem na tohle kývl.

Modlil jste se, Paule. Chtěl jste pomoct.

Proto jsem tu a myslel jsem si, že interview

by mohlo být uspokojující formát pro novináře.

No, gratuluju vám. Úplně jste se mýlil.

Nejsem s tím vůbec spokojen.

Spása je skutečná, Paule,

a pořád se vám může stát,

ale musíte pochopit něco velmi důležitého.

Víra není něco, co můžete jen tak mít.

Ne v konvenčním smyslu.

Protože víra není cíl.

Víra je proces.

Něco jako manželství.

Sliby, které přijmete, nejsou konec. Jsou to začátky.

Chce to čas a odhodlání. Každý den.

Páni.

Paule?

Paule!

Chcete vědět, kdy se to stane?

Ne.

Co tady děláš?

Nezavolal jsi mi nazpátek.

No..., jo.

Promiň, včera jsem měl špatný den, a...

Já vím. Proto jsem ti zavolala.

Hej. Ahoj. Je fajn tě vidět.

Promiň, promiň. Ahoj.

Můžeme jít jinam?

Dobře.

Nikdo nevěděl, kde jsi byl a nezvedal si telefon.

Měl jsem sezení. Musel jsem ho vypnout. Promiň.

Chceš si promluvit o včerejšku?

Ne, moc ne.

Nemyslíš si, že bysme měli?

Dobře, co máš na srdci?

Proč se mnou takhle mluvíš?

- Jako s dalším člověkem. - Ona mě včera opustila.

Můžu od toho dostat na chvíli pokoj? Prosím?

Já vím, jen se o tobe bojím.

Já vím. Promiň.

Jen prostě...

Chceš, abych odešla?

Paule, víš přece, že to nebyla tvoje vina, ne?

Není to ničí vina.

Ale jasně, že je.

Proč by to měla být něčí vina?

Věci se dějí ve vesmíru, Paule, v životě.

No, víš, na to mám trochu jiný pohled.

Já vím, a to je jedna z věcí, které jsem na tobě vždycky měla ráda.

Máš v sobě sílu a jistotu, kterou já nikdy neměla.

Ale tohle...

Tohle je moje vina.

Jak může být?

Nikdy jsem neměl jít pryč.

Kam? Do Afghánistánu?

Bylo to stupidní. Nikdy jsem to pořádně nepromyslel.

Já jsem byl stupidní.

- To si myslíš? - Jo, to si myslím.

Ne, Paule.

Co?

Co?

Sára měla poměr, než jsi odešel.

Bože, promiň. Promiň.

- Myslela jsem si, že to víš. - Dej mi chvilku.

Dej mi chvilku. Nech mi trochu prostoru! Prosím.

- Promiň. - Ale!

Co se tu děje? Zavolám zpátky.

Ať už je to cokoliv, proč jste v mojí kanceláři?

Omlouvám se. Zdravím. Jsem Grace.

Jsem Paulova švagrová. Sářina sestra.

Zdravím. Jsem fanoušek vaší sestry.

Díky, omlouvám se.

Úplně jsme vám vzali vaši kancelář.

To ano,

Nevadilo by vám, kdyby jste nám dal pár minut?

- Omlouvám se. - Paule?

Nevadí to, Gary?

Ne, v pohodě. Hele, mám to jméno pro tvého kamaráda.

Číslo je tady. Ať přijde za nimi, pokud to stihne.

- Nechám to tu. - Díky.

On to neví, že?

Ne.

Bylo by dobré, kdyby jsi začal se mnou mluvit.

A jestli ne se mnou, tak s někým jiným.

Chci mluvit se Sárou, ale neodpovídá mi na zprávy.

Ani nevím, kde je. Jen to, že možná může být s nějakým chlapem.

Ne, to není. Není.

- S tím je konec. - Jak to víš?

Protože přespává u mě.

Cože? Proč jsi mi to neřekla?

Paule, prosím.

Řekla bys jí, ať mi zavolá zpátky?

Nemůžu. Promiň.

- Musíš být trpělivý. - Proč?

- Jen jí musíš dát čas. - Dát jí čas?

A kolik? Den? Týden? Měsíc?

Paule, no tak. Znám tě už od 18ti.

Když jsi tě Sára brala, tak to byla nejlepší věc, kterou udělala.

A vždycky budeme rodina.

Proto tu dneska jsem.

Nevím, proč se to stalo, ale...

Měl by sis jít s někým promluvit.

Jo, půjdu.

- Slibuješ? - Jo, slibuju.

Vážím si toho, že jsi přišla. Díky.

- Objetí? - Jasně.

Ahoj, Matte. To jsem já.

Jo, proto ti volám.

Víš ty co? Napíšu ti to.

Řekli, že pokud to stihneš, tak tě vezmou. Dneska.

Jo. Mm-hmm.

Dobře. Hodně štěstí. Potom mi dej vědět.

Dobře?

Můžu se tě zeptat na velkou prosbu?

Dělám teď to interview a začíná to být divné.

No...

O to jde. Já nevím.

Pokud ti pošlu fotku jedné osoby, mohl bys to

projet v databázi nebo v něčem?

Je to možné?

Vážně?

Ne, to je perfektní. Zítřek je fajn.

Dobře. Ahoj.

Co se děje?

- Promiň, Garry. - Co se děje?

Máš problém s tím článkem?

Mluv se mnou.

Sára mě právě opustila.

Včera.

To je mi líto. Proč jsi něco neřekl?

Bylo to zlé, už když jsem se vrátil.

Měl jsem něco říct.

Nevím proč.

To všechno o Afghánistánu?

To jsem si myslel, ale teď si myslím, že je to větší problém. Starší.

- Snažím se na to přijít. - Dobře.

No, nejspíš je načase si vzít tu pauzu, ne?

Jo.

Jo. Asi jo. Dobře.

Myslíš, že to dokážeš s ní urovnat?

Nevím. Možná, že jí je lépe beze mě.

To neříkej.

Na to ani nemysli.

Víš, když mě Ann opustila, zešílel jsem.

Měl jsem takové myšlenky, které jsem nikdy neměl.

Šílené, divné myšlenky.

A potom, víš, možná některé byly

jako rána do těla, zraněné city.

Ale nejhorší byl ten pocit otřesného zklamání.

Gary, nepotřebuju...

Ne, poslouchej mě. Poslechni si to.

Vždycky jsem měl špatné myšlenky

o tom, jak bude vypadat můj život,

co by se mohlo stát.

Chudoba, nejstrašnější nemoc. Na co si vzpomeneš.

Ale nikdy jsem si nepředstavil, že moje manželství může selhat.

Je to naivní?

Vážně je?

Vážně, proč se mi to nemohlo stát?

Protože jsem měl víru?

To mě dělá speciálním?

- No a nedělá? - Ano.

To je přesně ono. Dělá.

A byla to víra, kdo zachránil Ann a mě.

Jasně, potřebovali jsme pomoc a chtělo to čas,

ale on tu byl pro nás, když jsme ho potřebovali.

Takže to musíš spravit.

Já vím. Snažím se.

Miluješ pořád Sáru?

- Ty víš, že jo. - Dobře, dobře.

Tak najdi svoji naději a sprav to.

Dokážeš to.

Co kdyby byl čas faktorem?

Cože? O čem to mluvíš?

Promiň. Zapomeň na to.

Jenom... Gary, to interview.

Prostě... Já nevím.

Sžírá mě to.

- To je to, kde jsi byl posledních pár dní? - Jo.

Vážně je to interview?

Jo, je.

S Bohem?

Dobře.

Už jsi to hodil na tiskové vydání, že?

Jo.

- A jdou po tom. - No tak, Gary. Podívej se na mě.

Moje žena mě právě opustila. Brečím tu ve tvojí kanceláři.

Právě teď budu asi potřebovat si vyřešit svoje věci.

Poslyš, ty to vyřešíš.

Nejdřív se o sebe postaráš.

A pamatuj, co jsem ti řekl. Sprav to.

- Díky, Gary. - Jasně.

No tak, zvedni to.

Málem jsem to zvedla. Chtěla jsem s ním mluvit.

Proč jsi to neudělala?

Protože jsem zničila naše manželství.

Sáro.

Sáro, zápasím s nečím, dobře? Musím s tebou mluvit.

Můžeš mi prosím zavolat zpátky?

Je to důležité.

Prosím, zavolej mi zpátky.

Dobře. Ahoj.

Počkat. Co to...?

Kolik mužů chtělo svoji ženu zpátky, když ho podvedla?

Byl buď v práci nebo v teologické knihovně.

Přestal chodit do kostela a do skupiny, protože ztratil víru.

Já jsem to udělala o mně.

Byl pryč.

- Ty nevíš, co jsem udělala. - Vím, že jsi člověk.

Znáš mě, ne?

Ty víš, že nevěřím na to modlení k Ježíšovi,

ale ty bys měla.

Ty mi říkáš, abych se pomodlila?

Neuškodí to.

Nedokážu zvrátit to, co jsem udělala.

Nejde to nějak vzít zpátky.

Dobře.

Proč se spíš ukazuje, než se raději přede mnou schovává?

Co pro sebe jsem? Nikdo mě nemiloval.

Kdo jsem?

Dobře.

Dobře.

Slyšíš mě?

Proč? Protože je to osobní.

Ale vy přede mnou nemáte žádné tajemství.

- Ale mám. - Ne, nemáte.

Mám. A můj život není tématem téhle konverzace.

Ale ve skutečnosti je, Paule.

Já nevím kolikrát to mám ještě říct, ale musíte mě začít poslouchat.

Dobře.

- Pro dnešek jsme skončili. Děkuju. - Dobře, dobře.

- Vítejte zpět. - Děkuju.

Mám trochu víc otázek.

Dnes je naše poslední interview

a chci mít nějaké závěry.

Dobře. Já také.

- V pohodě. - Dobře.

Děkuju.

Dobře, nahrávám. 3. června, pátek.

Poslední interview.

Vaše italština je velmi dobrá. Loyola Rome, juniorský rok v zahraničí.

No, dobře využitý čas.

Včera jste mi dal dost znepokojivé zprávy.

Byly to zprávy?

Pořád říkáte, že jste tu, protože jsem se modlil, že chcete pomoct.

- Ano. - A zatím jste mi řekl, že zemřu.

- Jak mi to má pomoct? - Vy jste novinář.

Určitě oceníte hodnotu konečného termínu.

Hmm.

- Omlouvám se. Věděl jsem, že tak přijdete znovu. - Takže to byla manipulace?

Ne, spíš bych použil slovo motivace, a jste tady.

- Tlačil jste mě? - Ano.

Jako od začátku jste mě tlačil?

- Možná jste potřeboval popostrčit. - To je vaše práce?

Paule, říkal jsem vám, že hraju aktivní roli v životě všech mých dětí.

Takže přestaňme marnit čas a pojďme pokračovat.

Můžeme?

Můžete přejít na první otázku z toho seznamu.

Je Bůh jen hodinář?

Teď to víte.

Takže takhle to chodí, když Bůh vyslyší vaše modlitby?

- Neřekl jsem, že jsem tu, abych vyslyšel vaše modlitby. - Jasně.

Řekl jste, že jste přišel, protože jsem se modlil, takže jsem zmatený.

Ale zjevně jste mi přišel jen říct zlé zprávy, že?

- Protože, víte, cítím se dobře. - Aha?

Přišel jste se mnou vyjednávat?

- Ne. - Tak to potom dobře.

Pojďme pokračovat.

Jasně.

- Promluvíme si o spáse. - Ale ta není dneska na vašem seznamu, že?

- Ne. - Nicméně tu jsme už probrali včera.

- Mám na ni více otázek. - Myslím si, že včera to už stačilo.

- Je to velké téma. - To ano.

- Velké téma pro moje čtenáře. - Pro moje také.

Dobře, tak jaký je problém?

Očividně jsme to moc dobře nerozebrali.

Víte, připadá mi to trochu víc osobnější.

Jsem si myslel, že by to mohlo.

Vážně? To je všechno, co pro mě máte?

- Co víc chcete? - Nevím. Nějaké odpovědi.

A jaká byla otázka?

To je perfektní. Vidíte, tohle přivádí dobré lidi k šílenství.

Snažíme se být dobří, snažíme se vás potěšit,

a potřebujeme nějaké odpovědi a kam jste šel?

Máte vůbec ponětí, jaké to je,... jako by vás posuzovali každý den?

Všechno, co chceme, je trochu klidu,

ale vypadá to, že vy jste... nějaký komický suchar.

Dobře, dobře. Vidím, že se někam dostáváme.

Mě to tak nepříjde.

Paule, myslíte, že spása je břemeno?

- Ano. - Ale to není. Je to dar.

Vy a já si pamatujeme moje vzdělání z nedělní školy trochu jinak.

- Dobře. Trochu vám to ujasním. - Ano, prosím.

- Vy jste jeden z mých dětí. - Jak říkáte.

Když jste byl dítě, měli vaši rodiče pravidla, že?

Ano.

Ale když jste vyrostl, co se stalo?

- Myslíte s mými rodiči? - Ano. Jaké změny se staly?

Nevím. Méně pravidel, více zodpovědnosti. To jste myslel?

- Ano, ale také více volnosti, že? - To ano.

Takže... Chápete to?

Ne! Co to... Omlouvám se.

Pořád mluvíme o spáce, nebo...?

Dobře. Řeknu to v bibléckém kontextu.

V prvních dnech byli muži hříšní.

Ano a moc dobře to s nimi nedopadlo.

Ne, spása nebyla možná tak jako dnes.

Ale dal jsem vám další šanci. Zavedl nové pravidla.

- Mojžíše. - Správně.

Takže zákon byl jasný,

ale pořád cesta ke mně byla nepřímá a obtížná.

Ale všechno se jednoho dne změnilo v Betlémě.

A byly to dobré zprávy. Ale také to byl začátek nové smlouvy.

- Nová cesta. - Ano.

Například, Mojžíš měl 10 přikázání,

ale později se Ježíš zmínil pouze o 6ti ve 2 případech.

- Znám ten spor. - Ano.

Když se zeptáte, jak se může muž dostat do nebe, Ježíš řekne: "Nesmíš vraždit.

Nesmíš krást. Nesmíš spáchat cizoložství.

Nevydáš křivého svěděctví.

Cti otce a matku. Miluj bližního svého jako sebe sama."

Podle Matouše a Marka, vím.

- Nechal 4 ze seznamu. - První 4, já vím.

Ano, 4, které se zabývají vztahem člověka k Bohu.

A teď, co vám to tedy říká?

- Předpokládám, že to není překlep. - Přemýšlejte o tom.

Co je více pravděpodobnější... Ježíš zapomněl 4 z 10ti přikázání,

nebo Ježíš věděl, že se svět mění, že on to mění

a necítil, že to potřebuje připomenout svým následovníkům,

že Sabat je svatý den, nebo že existuje pouze jediný pravý Bůh?

- A měl pravdu? - V čem?

- V Bohu - No, podívejte se.

Znáte mnoho polyteistů v těchto dnech?

A tu otázku si můžete vyškrnout ze seznamu.

Vy jste ten jediný pravý Bůh?

Je mezi námi jasno?

Tohle všechno je zajímavé, ale pořád se v tom nevidím.

Dobře. Co tohle jako titulek?

Váš život není předehra pro posmrtný život

a když se přestanete tím obávat, tak můžete mít čas na jiné věci.

Věci jako milovat někoho a žít svůj život.

- Nezáleží na tom, na jak dlouho. - Jo.

Paule, dal jsem vám dobrý dar.

Nové odůvodnění, novou odpovědnost.

Ale je na vás, abyste můj dar přijmul dřív, než bude pozdě.

Vidíte, to je ono.

Říkáte, že jste mi přišel pomoct, ale trochu to zní jako výhružka.

Proč nemůžu dělat 2 věci najednou, hmm?

Po tisíce let, Paule,

jsem se vám snažil pomoct najít cestu ke mně.

Uspěl jsem vždy? No, zeptejte se Noea.

Byl jsem tenkrát moc mstivý? Možná.

Ale nikdy tu není skutečná hrozba bez skutečného důvodu.

Takže, vy jste tady, abyste mi vyhrožoval.

To si vážně myslíte?

Tak či onak, doufal jsem v lepší výsledek, než u Noemova dna.

Já také. Tenkrát to vzešlo k záplavě.

Nyní jsme tu jen vy a já v téhle místnosti se záznamníkem.

To vám tak nepříjde, když myslíte na Boží zásah, že?

Ne, to ne.

Víte, můj redaktor se obával, že jsem v nebezpečí.

Mám stejné obavy.

Myslím, že tím nebezpečím myslel vás.

Jsem v nebezpečí?

O čem jsme mluvili poslední 3 dny, Paule?

- O vás. - Přestaňte.

- O vás. - Prosím.

- Vy jste ten... - Prosím, přestaňte.

- Cože? - Přestaňte!

- Jste naštvaný. - Ano! Jsou to už 3 dny. Jasně, že jsem naštvaný.

Jakou moji reakci jste si představoval?

- Ale vy jste už ji věděl, že? - Ano.

- Takže si to připouštíte. - Jsem ohromen, že jste vydržel tak dlouho.

Paule.

Myslel jste si, že máte rozhovor s Všemohoucím.

Nikdo se zdravým rozumem by tomu nevěřil.

Ale jste tady, den třetí, chcete víc?

A prosím, nehrajte na mě, "Myslel jsem si, že to bude dobrý příběh," prosím.

- No, to jsem si myslel.. - Paule.

Očividně jste uprostřed osobní krize.

Takže jsem přišel, nabízím vám interview s Bohem

a tím to všechno pro vás končí?

Vážně? Paule, co to potom o vás vypovídá?

- To není fér. - Fér?

Poslední dny vám dělám laskavost, Paule.

Dal jsem vám něco jiného na zamyšlení, než je váš život.

A co, tohle je nějaký velký, propracovaný podfuk?

Aha, to by vás opravdu překvapilo?

To nevěřím. Říkal jste mi, že jste Bůh.

Ano.

Ale kdyby jste nevěřil tomu, že to je pravda, tak bysme tu teď právě nebyli.

- Zapomněl jste si vypnout telefon. - Jo.

- A teď odcházíte. - Ano.

- Pardon. - Zdravím.

- Zdravím. - Ano, co potřebujete?

- Byl jsem v téhle místnosti, 22. - V téhle místnosti?

Jo, víte čí je to kancelář?

Myslela jsem si, že to byl sklad. Ne?

A co chcete?

Koho tu hledáte?

Možna mají klíče.

To je jedno. Děkuju.

- Kdo jste? - Posaďte se, Paule. Promluvíme si.

- Ne. Řekněte mi, kdo jste. - Vážně si myslím, že byste...

- Kdo jste? - Vy víte, kdo jsem.

- Princ lží? - Zavzpomínejte na poslední 3 dny, Paule.

- Řekl jsem vám nějakou lež? - Ano.

- Ne. Nevím. - Dobře, jakou?

Já nevím! Všechno, co jste řekl, mohla být lež.

Ale každé jediné slovo byla pravda, a vy to víte.

- Řekl jste mi, že jste Bůh. - To ano.

- Ten Bůh. - Ano.

To nejde. Podle mého kamaráda, jste mrtvý.

Chápu, ale někdy to je tak, jak to vypadá.

Slibuji vám, Bůh žije..

Nemůžu uvěřit, že jsem na tohle kývl. Proč jste mě kontaktoval?

Vy jste mě kontaktoval.

- O čem to mluvíte? - Vážně.

Cože? Vy mě. 3 dny, 3 interview, 3 místa.

- A jak jsem to udělal? - Co? Vy jste kontaktoval mě!

A jak jsem vás kontaktoval?

Zavolal jsem vám nebo jsem vám poslal dopis? E-mail nebo Snapchat?

Jak?

Vy-vy...

Já nevím...

Paule, popřemýšlejte o tom.

Ne, tohle nemůže být pravda.

Ale je.

Proč si nesednete, ať si o tom můžeme promluvit.

- Jsem tu, abych vám pomohl. - Pomohl?

- Ano. - Aha, a jak jste mi pomohl?

Zastavením, abyste nedělal příliš špatné rozhodnutí, tím jste v bezpečí.

- V bezpečí? - Ano.

- Řekl jste mi, že zemřu. - To ano.

- Chtěl jste mi říct kdy. - Ano, ale to už jste znal.

O čem to mluvíte? Jak bych to mohl vědět?

- Přesně jste věděl kdy. - Jak bych to mohl vědět?

Protože se to stane vaší rukou, Paule.

Ne.

Ne, to nemůžete vědět.

Nikdy tu nejsou vždycky známky toho, že je někdo v potížích.

Ale přede mnou se neschováte.

Proč mi tohle děláte?

Právě jste ztratil cestu.

- Ne, nechal jste, aby se mi to stalo. - Jak to?

Modlil jsem se.

- Já vím. - Prosil jsem vás o pomoc.

A vy si myslíte, že se vám dějí špatné věci proto, že se nestarám?

- Neposlouchal jste. - Špatné věci se dějí pořád.

Každý den. Každou minutu každého dne.

A vy to víte. Sám jste to řekl.

A je to velmi smutné.

Ale pravdou je, že většina lidí zaznamená špatné věci,

když se jim stanou.

A to je možná ta nejsmutnější část ze všeho.

Vážně si musíte sednout.

Proč nám nepomůžete?

Slyším vás. Slyším to všechno.

Proč se dějí věci jako válka, hlad, chudoba,

nemoci, požáry, záplavy,

mizení dětí, muž, který ztratí naději?

- Tak něco udělejte! - Ano, něco udělat.

Máte větší moc, než si myslíte, Paule.

Jídlo může vyrůst. Nemoci se dají vyléčit. Války mohou skončit.

Veteránovi v potížích se dá pomoct

a manželství zase zachránit.

Takže, když se mě zeptáte, proč se tohle všechno děje,

začněte se hledat navzájem.

- A to je tam, kde já budu. - Ne, potřebuju zázrak.

No, zázraky se dějí každý den. A někdy...

Prosím.

A někdy vy jste ten zázrak.

Co se to děje?

Nikdy nevíš.

Ne.

Ne.

Moje spása. Dejte tomu čas.

Řekl jsem vám,

špatné věci se někdy dějí velmi dobrým lidem.

Tak asi půjdu pěšky.

Ahoj, Matte. Jak to dneska šlo?

Super.

Páni, super!

Ne, ne. To je v pohodě. Jenom telefoní číslo.

Dobře.

Dobře.

Byl to zázrak. Byl to zázrak.

Kdo jsem, abych řekl, že by to nešlo?

Ne, jsi mi dlužný.

Sáře?

Dobře, řeknu jí to.

Jo, řeknu jí to. Jasně.

Mám z tebe radost.

Jasně.

Dobře, kámo. Měj se.

Zatím. Ahoj.

Ahoj.

Ahoj.

Rád tě vidím.

Kde máš kolo?

Vůbec nevím.

Co se stalo?

Prostě je pryč.

- To kolo máš rád. - Je to jenom kolo.

Co se ti stalo s rukou?

Rozbil jsem jeden z těch jadeitových hrnků.

- A jsi v pohodě? - Jo, hojí se to.

Promiň mi za ten hrnek.

Byl to jen hrnek.

Jsi v pohodě?

Jo.

Hele, já...

Přišla jsem se omluvit.

Promiň.

Tak se stydím.

Milovala jsem tě.

Pořád tě miluju.

Odpouštím ti.

Měla bych už jít.

- Ahoj. - Stůj.

Můžu se tě na něco zeptat?

Myslíš si, že když jsi sem přišla zpátky,

tak...

tak je to nějaké znamení?

Sáro! Jste zpátky. Říkal jsem vám to.

Echinacea. Ta věc je úžasná.

- Echinacea? - Jo. Je to zázračný lék.

Zázraky. Ty se dějí každý den.

Můžeme si promluvit?

Uvnitř?

Jo...

To bych ráda.

Sáro.

Taky tě miluju.

Mít víru je docela k ničemu, když vážně nevěříte.

Modlil jsem se,

ale přestal jsem se dívat nebo dokonce poslouchat.

Co byste mohli udělat, kdyby to bylo nad mé síly, abych vám odpustil?

Takže jo, teď to vidím.

Určitě je to znamení.