Original subtitles

-Měl by ses ozvat řediteli mírovské věznice.

-Co mi chce?

-No to já nevím, možná někdo, koho jsi dostal za katr.

-Budou ho teď pouštět z vězení, ale to určitě víte.

-Koho, Malovickýho?

-Máš tejden na to,

abys mi dal zpátky těch 200 milionů

a hlavně tu obálku s tím komprem.

-Já nevím, co mám dělat, vyhrožuje.

-Richarde!

-Vydírá vás?

-Poslal jsem ho na tebe, hajzle jeden.

-Ty si jako fakt myslíš, že je v tom Josef namočenej?

-Žádnejch 200 mega prostě neexistuje.

Nikdy nebyly a nebudou, je to fáma.

-Možná děláte dobře, že Ptáčníkovi nevěříte.

-Co tam na tebe asi tak měli?

-Já ti jenom chci říct, že už mě to fakt nebaví,

ani Martu.

Prej jsi jí řekla, že jel v LTO s tím Kabátem.

Tak já ti jenom chci říct, že já si to fakt nemyslím.

-Drž hubu! Drž hubu!

Hajzle! Kam jsi to mohl schovat?

-Moje pistole.

-Říká se o tobě ledacos.

Já nechci, aby se mluvilo o vraždě.

-No a inspekce to vyřeší?

-Kde jsou ty prachy?

Kurva, mluv! Kde to je?

ZVONĚNÍ MOBILU

Zase ta jeho dcera.

Žádný kraviny.

-Ano?

-Ahoj, tati, jsi v pořádku? Volám ti už potřetí.

-Zavolej policii!

MÍSTO ZLOČINU ZLÍN

EL PASO

-Proč tak brzo? Nemůžeš spát?

-Pozval bych tě na večeři, ale ty by sis myslela,

že tě balím.

-Přesně to bych si myslela. Dík.

-Dobré ráno, co si dáte? -Kávu? Dvě kávy.

-Díky.

-Sluší ti to. -O co jde?

-Ty víš, proč jsem tady?

-Kvůli Ptáčníkově pistoli?

-Co děláš ve Zlíně, v mordpartě? Navíc pod Ptáčníkem?

-Vyšetřuješ mě, nebo jeho? -Jenom se to snažím pochopit.

Je to náhoda,

že ses tady po letech zase objevila?

-Jsem se chtěla zeptat na úplně to samý.

Proč poslali tebe? Upravuješ sled událostí?

Pro někoho důležitýho?

Josef Malovickýho zastřelit nemohl.

Má alibi od svých kolegů.

-Nikdo nedokáže tak ohýbat skutečnost jako policajti,

kteří se dostanou do úzkých.

-Josef někoho sere? -No já myslel, že hlavně tebe.

Když vyletěl do vzduchu Kabát, tak jsme od někoho dostali echo,

že se máme zaměřit právě na Josefa.

Nebyla jsi to náhodou ty?

-Moc dobře víš, že na tohle téma ze mě nic nedostaneš.

Stejně jako tenkrát.

-Věděla jsi toho hodně. A stopy vedly vysoko.

Dokonce až k manželce ministra.

Pak jsi najednou opustila svůj post,

dokonce s výsadou jakési nedotknutelnosti.

-Jo, dostala jsem nabídku na povýšení se stipendiem.

Jo, tak byla jsem zbabělá a přijala jsem kariéru.

-Ale ty nejsi zbabělá. Jsi spíš předvídavá.

-Nechápu.

-Zradit včas,

to není ani tak zrada jako spíš předvídavost.

Ty jsi věděla, že Josef se znal s Kabátem už z dob,

kdy pracoval na hospodářské kriminálce?

-Tak samozřejmě, o tom jsme věděli všichni,

že má Josef mezi lidma z LTO nějakýho informátora.

Nám nikdy neřekl konkrétně, kdo je to.

-A ty si myslíš, že by to mohl být Kabát?

-To těžko, když po něm šel.

Možná jsi přijel proto,

že hledáš pro někoho těch 200 mega.

-Co tady dělá ten Michl?

Musela bejt velká náhoda, že poslali právě jeho.

Jsou z vás zase přátelé, jo?

-Chtěl na tebe nějakou špínu. Odmítla jsem.

-Takže jsi tentokrát nepřijala lepší nabídku, jo?

-Není to tak, jak si myslíš. Dej si na něho pozor.

Chce prověrku u tebe na chatě a snaží se bejt dost připravenej.

-Víš, co by bylo nejlepší?

Kdyby sis vzala na tenhle případ volno.

Aby ses mohla věnovat týhle vzácný návštěvě.

-Jseš fakt debil. Už tě nebudu chránit.

Já sama nevím, co se děje!

A tvůj problém je, že nikomu nevěříš.

Samozřejmě to má nějakej důvod. Něco skrýváš? Vypadni.

-Ahoj.-Ahoj. -Čau.

-Tak co máme?

-Tady není co řešit. Střela prošla hlavou.

Střílelo se z bezprostřední blízkosti.

Podle nábojnice je to ráže 9 mm Luger.

Smrt nastala okamžitě. Podívala bych se po nábojnici.

-Odhadem kdy? -No to vím tentokrát úplně přesně.

Jeho dcera slyšela ten výstřel v přímém přenosu,

když mu volala přes mobil.

-Kde je teď? -No sesypala se. Venku v sanitce.

Na těle má různé zhmožděniny. Tržné rány, oděrky.

Vypadá to na údery pěstí nebo nějakým boxerem.

Myslím, že pitva nic převratného nepřinese.

Maximálně se dozvíme, co snídal.

-Jak se sem dostal?

-Okna ani dveře nejsou poškozený, takže ho musel pustit.

-Co psovod? -V podstatě nic.

Vypracoval stopu před dům a pak se začal motat.

Takže tu pachatel nebo pachatelé měli připravené auto.

Ale podle mě jich muselo bejt víc. Na tohle člověk nejde sám.

A potvrzuje to i to,

že na jednom záhoně venku našli technici stopy

dvou různých párů bot se stejně hrubým vzorem.

Mlátili ho, aby z něho dostali, kde má peníze, cennosti,

co já vím.

Musíme se zeptat té jeho dcery nebo někoho, kdo se tu vyzná.

Jo, jinak je to tady solidně zabezpečený.

Skoro v každý místnosti má nějakou kameru,

ale na záznamech nebude nic.

Než sem vtrhli, vypnuli v celým domě proud.

-Třeba měli nějaký záložní zdroj,

ale podle mě o tom předem museli vědět.

-Jo.

-Přímo před Kovářovým domem zastavilo auto,

vystoupili z něho čtyři policajti, ten jeden někam odběhl,

zvonili a pak vešli dovnitř.

-A jaké to bylo auto? Barva?

-Modré, takové to levné francouzské.

Renault. -Renault, jo, jasně.

A bylo na něm nějaké logo nebo nápis? -Ne, ne, ne.

-Ti policajti měli jaké uniformy?

-Černé a na zádech byl nápis “policie“.

-A boty? -Kanady.

-A co se stalo potom?

Viděla nebo slyšela jste ještě něco?

-No, potom asi za hodinu vyšli ven a vypadalo teda,

že hodně spěchají, tak nasedli do auta a odjeli.

-A viděla jste někomu z nich do obličeje?

-Ne, vůbec, oni měli černé kukly na ksichtech.

-Díky. -Jo.

-Je mi to moc líto, paní Kovářová.

-Kdyby táta neřekl, abych volala policii,

tak se to nestalo.

-Váš otec žil sám? Čím se zabýval?

-Měl firmu na revizi technických zařízení.

-A co u něj hledali? -Praděda byl zlatník.

Když přišli komunisti, tak schoval, co se dalo,

pak to všechno dal dědovi a děda to dal tátovi,

měl to doma v trezoru.

-Kdo o tom trezoru věděl? -Kromě mě nikdo.

-S kým se otec stýkal?

-Měl dva kamarády, spolužáky z gymplu.

Chodili spolu na hokej, ale když Zlín spadl z extraligy,

tak přestali.

-A nevíte, kdo k němu chodil?

-Vlastně tam chodila taková holka na úklid.

Jednou za 14 dnů, bylo jí asi 25.

Jednou jsem ji tam přistihla jenom v tričku a v kalhotkách.

Asi tam nechodila jenom uklízet.

-Nevíte, jak se jmenovala? -Naďa.

Příjmení neznám,

ale táta bude mít určitě kontakt v mobilu.

-Čau. Byl jsem u Kováře ve firmě.

A představ si, nikdo tam s nikým neměl problém,

zakázek měli dost, úplná pohodinda.

Co ty? Máš něco?

-Na kameře intercomu u vchodu je vidět nějaký papír.

Vypadá to jako nějaký úřední lejstro.

Pak už na žádné z kamer není nic. -Aha, tak prostě vypli proud, no.

A co záznamy z křižovatek z Kudlova do Zlína?

-Žádný světlemodrý Renault tam není.

Ale jeden takový ukradli včera v Pardubicích.

-Člověče, to by mohl bejt on. A záznamy z Kovářova telefonu?

-Kontakty máme. Lokace budou do pár hodin.

-Ty jo! Jak to děláš, že toho tolik děláš?

-To bys chtěl vědět.

-Je to fake. Ten trezor je uvnitř. Určitě ho nenašli.

-Nechcete to zkontrolovat?

Pro jistotu.

-Je to v pořádku.

-Věděli o trezoru, o kamerách, o zabezpečení celýho baráku.

Měli to dobře naplánovaný, jenom netušili,

že mu zavolá dcera.

-A taky to, že Kovář nic neřekne. -Něco mám.

Před šesti týdny nahlásil Kovář vloupání do domu,

ale byl to falešný poplach.

Hlásil mu to alarm na mobil.

Zavolal policajty, najely tam dvě hlídky,

dveře byly otevřený, prošli celej barák,

ale nic nenašli.

Až dole v suterénu, v přízemí Ukrajinku,

která tam chodí uklízet.

Měla puštěnou pračku, sušičku, do toho hrálo rádio,

takže neslyšela, že někdo přišel.

Každopádně ke Kovářovi přišli bez ohlášení.

-Její jméno? -Naďa Dovženko.

-Jo.

-Byl hrozně hodný a milý. -Chodila jste k němu uklízet.

Chtěl jsem se zeptat, měli jste spolu vztah sexuální?

-Žiji sama se dvěma dcerami. Manžela zabili na frontě.

-A vy máte klíče od jeho domu.

-Znala jsem bezpečnostní kódy,

ale jednou jsem jeden zapomněla deaktivovat.

Přijela policie. -Já vím.

Mluvila jste s někým o tom,

jak to tam u pana Kováře doma vypadá?

-Vím, že byl hrozně bohatý.

Říkal mi, že kdyby chtěl,

už by nemusel do konce života nic dělat on ani jeho dcera,

ani vnoučata.

-Ano, a zmínila jste se někomu o jeho finanční situaci?

-Ani jsem nikomu neřekla, kde má trezor.

Jednou jsem vysávala, při tom vyhodila pojistky.

Chtěla jsem nahodit jističe. S někým jsem o Jendovi nemluvila.

Měla jsem ho ráda.

-No?

-Ty vole, musel jsi hned střílet?

-Dostali by nás.

-Teď nemáme ani hovno a na krku vraždu.

Mohli jsme aspoň posbírat, co měl doma.

-Ta druhá rána vyjde.

-Půjdeme na to hned zítra,

dokud mají plné ruce práce s tím dědkem.

-OK, rozjedu to.

-Čau. Co ta Ukrajinka?

-Nemá s tím nic společnýho. Co naši drbani?

-Uniformy si mohli pořídit někde na netu nebo v army shopu.

Použili je, aby je Kovář pustil do domu.

-Určitě?

-No, tak máme svědka, který říkal, že ukazovali nějaký papír

na kameru intercomu.

-Ale to mohl být fake jakýhokoliv úředního lejstra.

-Den v hajzlu a nemáme vůbec nic. Něco z OKTE?

-Daktylka žádná, na zbytek je brzy.

-Jdu si pro kafe.

-Jsem se chtěla zeptat...

Mám náhodou na večer dva lístky na 13. století.

Kamarádka nemohla, tak jestli bys...

Nechtěl jít se mnou?

-Já jsem ti něco provedl? Spíš ne.

-Co je, vole?

Posílají nás na objížďku.

-Asi je nějaká nehoda na trase. Hlásím to na dispečink.

-Zmáčkni tíseň! Dělej, zmáčkni tíseň!

-Otevři to a vylez ven! Otevři to!

-V lese cestou ke slovenským hranicím

přepadli auto bezpečnostní agentury.

Velitel vozu je mrtvý.

-Počkej, takže El Paso s mordem, jo?

-Místní uniformy už tam jsou, mám souřadnice.-Tak razíme.

-Ne, pojede Marta! Ty zůstaneš na Kovářově kauze.

-A proč já, do prčic? -Protože jsem to řekl!

-Vždyť... Pepo, já...

-Jako po válce.

-No nezdá se mi, že by byli tak blbý,

že by si mysleli,

že samopalem rozstřílejí neprůstřelný sklo.

Co?

Ahoj.-Čau. -Čus.

-Byl zasaženej čtyřma střelama do oblasti hrudníku.

Všechny projektily zasáhly životně důležitý orgány.

A to je ode mě asi všechno.

-Tu pistoli držel v ruce?

-Ano, vystřelil dvakrát. Nábojnice jsme našli.

-Co řidič?

-Toho si vzali zdravoťáci, sedí v sanitce, tady.

-Řekl aspoň něco?

-Přepadli je chlapi v policejních uniformách

s kuklama na hlavách.

Jeden z nich na něho mířil pancéřovkou.

Posral se. -No, kdo by se neposral?

-Auto má dvě kamery, jednu vpředu, jednu vzadu.

A velitel vozu má u sebe zařízení pro případ nouzové situace.

-Použil ho? -To nevím.

Víc vám řekne majitel firmy. Tady je telefon.

-Kolik ukradli?

-Auto sváželo tržby ze směnárny z hraničního přechodu Strání.

-Marti, potřebuju tady někoho z tý bezpečnostní agentury.

Pojď se mnou.

Já myslím, že to udělali stejný chlapi,

ti, co zabili Kováře, protože těžko by se tady v kraji

pohybovaly dvě ozbrojený bandy v policejních uniformách.

-Volal jsem na Hladíka, aby zmáčkl tísňové tlačítko.

Neodpověděl. Vůbec jsem nevěděl, co se děje.

-Nevšiml jste si, jestli za váma nejede nějaké auto?

-Dobrý den.

Dokázal byste popsat někoho z těch útočníků?

-Vypadali všichni stejně. Měli kukly, stříleli.

-Kdo věděl, kam dnes pojedete?

-Trasy se určují až ráno při rozdílení.

-Takže vy jste mohl někomu napsat nebo zavolat.

-Kolik jste vezli peněz? -Nevím. Nikdy to nevíme.

-Co Hladík, jaký byl? -Spolehlivý, férový.

Dělali jsme spolu už dva roky. Nikdy neměl žádnej problém.

Moc toho nenamluvil. Byl výborný střelec.

Vždycky měl nejlepší výsledky na střelnici.

-Co se dělo vzadu za autem? -Nevím.

Neviděl jsem tam, jen jsem slyšel výstřely.

-Kolik? -Nevím, musel jsem si lehnout.

-Děkujeme, ještě se ozveme. -Díky.-Odpočiňte si.

Hladík byl výborný střelec. Dvakrát po nich vystřelil.

-Ty myslíš... -Nehrajeme na “myslíš“.

-Dobrý den. -Dobrý den.

-Byl jsem už na cestě, když jste telefonovala.

Je mi to líto, ale k pochybení posádky určitě nedošlo.

Máme spolehlivé a prověřené lidi. Hladík byl jeden z nejlepších.

-Kolik auto vezlo? -Přibližně 12,5 milionu.

Náklad je pojištěný, takže na tom netratí žádná strana.

-A kdo věděl, kam a kudy to auto pojede?

-Posádky i trasy se mění každý den,

takže dopředu nikdo neví, kam pojede a co poveze.

Naše auta jsou neustále monitorovaná.

Uvnitř i zvenčí.

Dispečer má pod kontrolou pohyb auta i co se děje kolem.

Hladík nahlásil změnu trasy.

Volal jsem hned dopravákům, abych zjistil, proč je odklonili.

Bohužel jsem informaci dostal pozdě.

Nemohl jsem je už varovat.

-Viděli jste na kamerách průběh přepadení?

-Jen několik vteřin po útoku.

Pak zřejmě střelba porušila kamerový systém.

-Takže jste neviděl, co se děje vzadu za vozidlem?

-Já osobně ne, ale podle dispečera Pokorný křičel na Hladíka,

ať zmáčkne tísňové tlačítko.

-Zmáčkl ho?

-Stejně už jim nikdo nemohl pomoct.

-Záznam útoku je bohužel 15vteřinový.

Jsou tam čtyři chlapi a renault, co blokuje dodávku,

je stejnej jako u toho Kováře.

SPZ je ukradená z jinýho auta.

-Tady to video končí. Takže vůbec nevíme, co bylo potom.

Možná si řidič tu pancéřovku vymyslel.

To se stává často, že by to mohl bejt někdo zevnitř.

-Pokorný nám dal k dispozici mobil.

Nikomu to ráno nepsal ani nevolal.

-Tak to mohl mít druhej telefon. Tohohle se mohl zbavit.

-Jestli ten šok takhle zahrál, tak může jít hrát do Národního.

-Ten mrtvý s nikým nemluvil?

-Ani nepsal. Nevěděli, kolik toho povezou.

-Vrať to ještě na začátek před to přepadení.

Ten renault známe.

A to druhý auto, to je bílá Sportage.

-Podívám se na tu SPZ. Ale podle mě je taky ukradená.

-Zcheckujte recidivisty z oboru, kteří jsou momentálně na svobodě.

Manželky a kontakty obou bezpečáků.

Dal jsem do médií info,

aby se přihlásili případní svědkové.

A taky musíme přemejšlet o tom, jestli to nemohli bejt policajti,

bývalí policajti, vojáci nebo vojáci ve výslužbě.

-Z toho podle mě vyplývá,

že by se do služby měl povolat GIBS.

Podle mě tu někoho z nich máme. -Zaměřte se na tu pancéřovku.

Jestli to nebyla atrapa, chci vědět, jak a kde ji sehnali.

Přišlo už něco z OKTE?

-Jo, je hotová daktylka z nákladovýho prostoru tý dodávky,

ale zatím žádná shoda.

-Neřvi.

-Až tě to naštvání přejde, tak jsem k dispozici.

-Asi budeme potřebovat toho tvýho důvěrníka.

-Sedí v kanceláři, hrabe se v papírech,

spojil se se státním zástupcem.

-No vidíš to, jakej máš přehled.

Ti pachatelé loupí v převlečení za policisty.

Máme povinnost využít služeb GIBS. Aspoň se pan Michl odreaguje.

-Já jsem slyšela o těch uniformách.

Jo, jaký měly hodnosti?

-No jo, vlastně. To je pravda, díky.

Skvělej nápad. Jsi dobrá!

-Kde je šéf? -U analytiků. Prej na něco přišli.

-Na co? -Jsem snad analytik nebo šéf?

-Tu bílou Sportage ukradli včera v noci ve Vsetíně.

-To se dalo čekat, no.

-Dva svědci viděli oba ty auťáky, jak prosvištěly kolem.

Jely směrem od Strání.

Na dveřích si všimli nápisů “policie“,

tak si mysleli, že někoho honí.

-Hele, kdyby bylo na mně... -Hlídky už to tam pročesávají.

-Super.

-Mimochodem, ten koncert byl super.

Samý čupr chlapi. -Nekecej!-Jo.

-Takže tys mě tam chtěla vzít, abych si někoho našel?

Ty jsi brouk.

-Jo, můžeš najet na ty policajty postupně

a zvětšit mi je co nejvíc?

Jo. Druhej?

Jo.

Jo. Můžeš mi ukázat jejich výložky?

Jo. Vytiskni mi to, prosím tě. -Jasně, není problém.

-Tři chlapi měli na sobě uniformy bez označení hodnosti.

Čtvrtý, tři frčky nadstrážmistra. -Aha.

Počkej, počkej, slow down, já tomu asi úplně moc nerozumím.

-Kovář, když nahlásil to falešný vloupání,

najely k němu dvě hlídky.

Musely si všimnout těch kamer, zabezpečení v baráku.

Taky jim muselo dojít, že Kovář doma něco má,

když se takhle jistí.

-Jasně. Počkej, ale furt nevím, kam tím míříš.

-Zjisti mi,

kdo byl v těch hlídkách u Kováře a jaký měli hodnosti.

-Aha! Ty myslíš, že...

-Já myslím, že jeden z těch volů měl na sobě vlastní uniformu.

Berdychův gang taky používal svoje vlastní hadry.

Možná je to blbost, ale musíme to zkusit.

-Wow. My jsme Sherloci.

-Jak to vypadá?

-Mají pár sad otisků, ale ty můžou patřit majitelům aut.

Vlastně můžou patřit úplně komukoli.

A někdo tu na ně čekal a odvezl je i s prachama.

-Nebo měli připravený druhý auto. -No, nebo.

Každopádně podle pneumatik to vypadá na větší SUV,

pokračovalo po téhle cestě asi kilometr

a tam se napojilo na okresku.

-Takže psovod... -No, jasně.

Nezbývá nám, než doufat,

že někdo z těch volů udělal chybu a najdeme ho v AFIS.

-Nebudou v databázi. -Tak mysli pozitivně, Marti.

-Dobrý ráno. -Nazdar.

-Tak u toho Kováře byli nadstrážmistři dva.

Pojď sem. -Počkej, dva?

-Binár, Doubrava. -Máš jejich bydliště?

-Mám. -Tak jedeme.

-A nemůžeme se předtím nasnídat?

-Ne, máme dva mrtvý. Jedeš se mnou.

-Dobře. A kde začneme? -Vezmeme to podle abecedy.

-Binár, Doubrava. Binár.

ZVONEK U DVEŘÍ

-No jo, do prdele, co je?

O co jde? -Čau, kriminálka. Pustíš nás dál?

-Pojďte.

-Vyšetřujeme vraždu Kováře.

Ty jsi byl u něj na výjezdu, když nahlásil to vloupání.

Vzpomínáš si, jak to tam vypadalo?

-Jo. On tam nebyl. Bylo otevřeno.

Prošli jsme celý barák a ve sklepě jsme našli

tu Ukrajinku.

On přijel později a...

Byl z toho úplně vyhoukaný. Ale za chvilku už byl v pohodě.

-Hele, a v tom domě nevšimli jste si

něčeho zvláštního?

-Jo, měl tam všude kamery. A dokonce tam měl i čidla.

-To jste se snad ptali proč, ne? -Ne, to jsme se ani ptát nemuseli.

Bylo úplně jasný, že v tom baráku jsou prachy.

-Jo, jo. -Jasně.

Hele, a co jsi dělal v úterý dopoledne?

-No, byl jsem ve službě.

-S tebou na výjezdu byl nadstrážmistr Doubrava.

Vzpomínáš si, neprobírali jste to spolu?

-Vůbec ne. On toho moc nenamluví.

-Zkus mu zavolat.

-Nedostupnej. Hele, to může bejt úplně kdekoliv.

Nemůžeme se dát na chvilku oraz? -Pojď.

Omlouvám se, ale k tvý prověrce u mě na chatě

budu k dispozici, až pohneme tímhle případem.

Nesmíme ztrácet čas.

-Ale počítejte, že to bude příští tejden.

Musím to uzavřít.

-Jestliže v tomhle případu figurujou policajti,

tak máme pravděpodobně silnýho soupeře.

Vědí, jak uvažujeme.

-Včera jsme navštívili ty policisty,

co byli u toho falešnýho výjezdu.

Pokud jsou to oni, budou o tom vědět.

Nechci je zbytečně vyplašit. -Co máte konkrétně na mysli?

-Potřebuju je pořádně prolustrovat.

A když vstoupíme do databáze my jako kriminálka,

budou o tom okamžitě vědět.

Protože jejich profily budou v tu chvíli zablokovaný.

-No, koukám, že jste dobře informovaný.

Samozřejmě, když do databáze vstoupí GIBS,

tak se nic nezobrazí a oni nebudou nic tušit.

-Dobrý den.

Já se omlouvám, že ruším u kafe, ale já s tebou potřebuju mluvit.

Doubrava ráno nepřišel na směnu.

Má vypnutej telefon, je nedostupnej,

takže se nedá ani lokalizovat.

Mě napadlo tam k němu poslat hlídku, ale ta zjistila,

že zmizelo i jeho auto.

-Do prdele, možná nás v noci viděl a pak se zdejchnul.

-No, nebo je taky ožralej a prostě má půlnoc.

To je taky možný.

-Předveď toho Binára. Možná se k nám pan Michl připojí.

-No, já to nechám na vás. -Nashle.

Binár! -Ano?

-Pojď sem. Potřebuju s tebou mluvit.

Nevíš, proč Doubrava dneska nenastoupil do služby?

-Nevím. -Jaký byl?

-Vždyť jsem vám říkal, že on toho moc nenakecá.

Většinou se drží stranou a moc oblíbený není.

-Proč?

-Půjčuje si od chlapů prachy a někdy má problém s vrácením.

-Hraje nebo smaží? -Netuším.

-Je ženatý nebo má přítelkyni? -Žije sám.

-Vzpomeň si ještě na ten výjezd u Kováře.

Jak se tam choval? Nekomentoval to nějak?

-Ne.-Dobrý, díky. -Nashle.

-V Doubravových papírech toho moc není.

Rozvedený, bezdětný.

Průměrné výsledky, jedna kázeňská důtka.

-A čeho se týkala?

-Užití nepřiměřeného násilí při zákroku.

Absolvoval učňák s maturitou.

-No tak to asi není úplně důležitý, ne?

-No, já myslím, že je.

V seznamu jeho spolužáků jsme našli Roberta Hladíka.

-Jako toho...

-Toho, co byl zastřelený při přepadení pancéřového vozu.

-Po Doubravovi okamžitě vyhlásíme pátrání.

Požádáme o výpis hovorů,

jeho ksicht a popis auta rozešleme po republice.

-Doubrava má matku ve Fryštáku. -Tak já tam zajedu.

-Mohl to auto někam odstavit nebo schovat a odjet jiným.

Jeho mobil se naposledy hlásil předevčírem.

Z místa bydliště, tý mámy.

-Asi ho používal ke služebním hovorům.

Měl jiný.

ZVONĚNÍ MOBILU

Ano?

Našli Doubravovo auto. -Hezky.

-Sherloci.

Hele, vevnitř je jenom nějakých pár osobních věcí,

ale celej vnitřek auta je politej nějakou chemikálií.

Řekl jsem klukům, aby ho odvezli k nám do garáže a prozkoumali to.

-Ten pancéřovanej vůz ničím nepolili,

tak proč zrovna tenhle vůz?

-Já nevím.

Tak asi když zmizel, tak musel vědět,

že ho budeme hledat, i kdyby nic neudělal.

Víc nám řeknou záznamy z kamer.

Ten kruháč dole je pod dohledem 24/7.

-Co je 24/7.

-No, to se tak říká, prostě jako...

-To je nonstop, tak to řekni normálně, ne?

-Promiň.

-Hele, s tím kruháčem si nedělej moc naděje,

tam projedou stovky aut denně.

-Pojďte se na něco podívat! -Co tam máš?-Hele.

-Co to je? -Čím míň ujedeš, tím míň platíš.

Některý pojišťovny to dávají do aut svých klientů.

Je to vlastně něco jako GPS lokátor.

-Vypadá to, že jsme trefili jackpot.

Bohužel se k těm informacím nedostaneme dřív jak zítra.

-Lepší zítra než nikdy, ne? -No jo, to jo.

Díky. -Jo, nic zač.

-Vojto, potřebuji soudní příkaz,

jinak nám pojišťovna žádný důkazy nedá.

-Příkaz. Rozkaz.

-A proč hledáte mého syna?

-No, tak ráno nenastoupil na směnu.

Má vypnutej telefon, je nedostupnej.

-Stalo se mu něco?

-Paní Doubravová, nevíte náhodou, kde by mohl bejt?

-Já jsem ho neviděla už tři měsíce.

-A užívá váš syn nějaký drogy? -Ne.

-Hraje karty? Nějakej jinej hazard?

Sází? -Sází na výsledky.

Občas vyhraje hromadu peněz, ale hned to zase projede.

-A co nějaký kamarádi? Má nějakou partu?

-Ne, většinou tvrdne doma sám u počítače.

-Dobře, tak kdyby se vám náhodou ozval, dejte mi vědět.

-Jo. -Na shledanou.-Na shledanou.

-Dobrý den.

-Děkuju, že jste přišel. Něco pro vás mám.

-Zapojil jste se snad do pátrání?

-Podíval jsem se ještě jednou na ten Doubravův případ

užití nepřiměřeného násilí.

-Jsem zcela v napětí.

-Dělali jsme tenkrát rekonstrukci na místě činu

za účasti svědků a náš technik tam pořídil fotodokumentaci.

-Dobrý den, co si dáte? -Jen vodu.

-Doubrava tam přijel svým vozem, tak mě napadlo prolustrovat,

jaký vůz vlastní.

-Zdá se, že jsme docela blízko.

-No, tak jak asi víte, tak na Doubravu je napsán

tmavě šedý peugeot.

A když se podíváte na tuhle fotografii,

je to sice jenom výřez, ale vidíte sám.

Modrá oktávka, konečné čtyřčíslí 4285.

-Čekal jsem tady chlapa, kterej po mně půjde.

-Prosím. -Děkuju.

A nakonec tady proti mně sedí docela pozorný kolega.

-Možná vás to moc neposune, ale... -Prosím.

-Věřím, že si tu tajenku s SPZ už nějak vyluštíte sami.

-Jo, možná to auto patřilo jeho kumpánovi

nebo někomu z rodiny.

Můžeme ho hledat na městských kamerách.

Třeba tam bude shoda v čase, kdy se stala ta první loupež.

Každopádně děkuju.

-Moc neděkujte. Na vás jsem se dobře připravil.

A nebude to nic příjemného.

Zjistil jsem, že jste ve věznicích,

kde Malovický seděl, lustroval všechny jeho návštěvy.

Pro vás je vlastně výhodné, že ten chlap už nežije, viďte?

-Tohle jsou lokace posledních osmi hodin

před odstavením.

Nejdřív to auto stálo u Doubravovic baráku, to je tady.

Pak se přesunulo někam směrem sem.

-Zlín, U Fabiánky 2. -Číslo popisný 215.

A odsud se pak hnulo sem,

na parkoviště u garáží lesního hřbitova, tady.

-Tak co? -Máme data z toho GPS lokátoru.

-Výborně. -Stálo tady.-Bezvadný.

Zkuste zúžit pátrání po modrých oktávkách

na majitele s bydlištěm na Fabiánce a okolí.

Číslo tam máš. -Jo. 4285.

Mám ho. Jaroslav Bláha. 48 let, bydlí v čísle 210.

Má modrou oktávii a poslední čísla jsou stejný.

-Jo. -Tady jako na tý fotce.

-Bezva. -Jo.

Bláha seděl! -Cože?

-Že Bláha seděl.

Poprvý za vloupání, podruhý za ublížení na zdraví.

-A znal se s Doubravou. -Jak to?

-No před rokem měl dopravní nehodu v Brně a účastníkem byl

i Doubrava.

Nejdřív to vypadalo, že jde o nějakej pojistnej podvod,

ale pak z toho Bláhovi cinklo 175 táců.

Doubrava svědčil v jeho prospěch. -Dobře.

-A pak taky v roce 23 nahlásil Bláha

vloupání do svýho auta.

A hádejte, kdo to řešil na místním oddělení.

-Nadstrážmistr Doubrava. -Jo.

-Takže ty chceš sledku a odposlechy.

-Prostorové.

Protože když dokázali naplánovat a provést takovýhle El Paso,

nebudou tak blbý, aby si volali přes mobilní sítě.

-Zatím na něho nic nemáš.

-Zná Doubravu, kterej v těch vraždách a loupežích zaručeně jel.

V jeho kompu jsme našli mapu místa přepadení.

Zná Hladíka, toho velitele vozu.

A technici našli na Doubravově cloudu fotky pokoje,

kde byl zavražděnej ten Kovář.

-Dobře, tak Doubrava je jasnej, ale Bláha v tom jet nemusel.

Nemyslíš, že přišel čas, abychom to oficiálně předali GIBS?

Já chápu, tobě je úplně jedno,

že s nima nemáš vyřešený jenom vlastní problémy.

-No to ne, ale máme povinnost je informovat.

Netoč mi tady předpisama, prosím tě.

Oni sami nám musí říct, jestli jim to máme předat nebo ne.

Navíc s GIBS spolupracuju, takže nic nehrozí.

-A oni budou jako přivírat oči, jo?

-Michl u toho může bejt s náma.

-Proč jsi mě neinformoval? A kde ten Doubrava je?

-To chci právě zjistit.

A kde a kdo jsou ti ostatní, co se na těch vraždách podíleli.

Jestli se na to necejtíš,

tak se obrátím na státního zástupce sám.

-Jak chceš postupovat?

-Má tady auto.

-Zkus zjistit, jestli je doma. Jestli je, tak si na něj počkáme.

-A nemůžeme ho spíš jako rovnou sebrat?

-Ne, to nemůžeme.

Já tady jeho ksicht nemám na kamerách,

může se z toho vykroutit.

-Já mám nápad. -Tak běž.

-No, kdo je tam?

-Bílek, dobrý den, prosím vás,

já jdu k Hanušovům opravit internet,

ale oni asi nejsou doma.

Nevíte náhodou... -Nevím, asi v práci.

-Nevíte.

Je doma. -Bezva.

Jestli nikam večer nepůjde, tak tady můžeme trčet do rána.

-Hele, kde jsou ti chlapy z toho ZTU?

-Stříbrná oktávka před tebou. -Aha.

Hele, medvěd vylezl z brlohu.

-Je tady, Charlie 6 pro 305. Chlapi, je to vaše.

Z VYSÍLAČKY:305, rozumím. Přebírám si to, pověsím se na něj.

-Tady 207, jdeme na návštěvu.

-Jak dlouho jim bude trvat, než tam dají ty odposlechy?

A kam je dají?

Protože je to profík, aby je nenašel.

-Chtěl jsem po nich obývák, kuchyň a koupelnu, záchod.

-Proč záchod? -Tam se cítí lidi nejbezpečněji.

Pak se nestačí divit. -To je blbost.

Z VYSÍLAČKY -Tady 305.

Bláha si zajel na večeři do obchodního domu, je sám.

Dává si husí stehno se zelím.

-Tak se může klidně trvat celou noc.

Mně by stačilo jenom to zelí.

Nebo nevím, jet se domů vyspat třeba.

-Chtěl jsem k němu dostat jenom ty odposlechy.

Ráno na něj nastoupíme. Takže se můžeš klidně vyspat.

-Takže jedeme domů? -Jo.

Z VYSÍLAČKY:Tady 207, dílo je pomalu hotový.

Jede to non-stop.

-Tady Charlie 6. Chlapi, jste zlaťáci. Bezva.

-Psst, hej.

-Dobrý den. -Kriminálka Zlín.

Pustíte nás dál? -O co jde?

Já tady mám dámskou návštěvu.

-Pátráme po pohřešovaném nadstrážmistru Doubravovi.

-Hmm, neznám.

-Ptáme se všech kontaktů, které měl v mobilu.

-Hmm, fakt nevím. Já ho v kontaktech ani nemám.

Chcete se podívat? -Ne, díky. Nashle.

-Na shledanou. -Nashle.

-Šéfe, můžete?

Pět minut potom, co jste odešli,

telefonoval Bláha přes WhatsApp nebo jinou mobilní aplikaci,

ale nedá se zjistit, z jakého čísla volal nebo kam.

Ale...

-Ty vole, byli u mě fízlové. Hledají Doubravu, možná něco vědí.

Třeba nás někdo viděl na tom parkingu.

-Na co všechno se ptali? -Jenom na Doubravu.

-Tak se zklidni, vole.

Kdyby něco věděli, tak tě rovnou sebrali.

-Jasně, ale můžou se vrátit.

Až zjistí, že jsem ho znal,

můžou začít čmuchat tady u mě doma.

-Vole, nezmatkuj.

Ale máš pravdu, asi bude lepší, když se ztratíš.

Sbal si věci a vypadni z republiky.

-Ještě nejsme vyrovnaní. -OK, přijeď ke mně v pět.

Už s věcma, abys mohl rovnou vypadnout.

-K tobě, jo? Na chatu? S věcma? Myslíš, že jsem idiot?

Viděl jsem, co jsi udělal s Doubravou, když šlo o prachy.

V pět tě čekám na Rozsošné.

-Počkej, Rozsošný, to je rozcestí u Rajnochovic.

Tam to znám. -Já taky.

Spojím se se zásahovkou, pohlídám si je.

-Máme to pod kontrolou. Celej úsek monitorujeme.

Z VYSÍLAČKY -Pozor, mají zbraně.

Podle telefonátu Bláhův komplic sundal Doubravu.

Bláha mu nevěří. -No, není moc, kam se schovat.

Tři chlapy nechám dole v lese a na kopci nad dědinou

budu odstřelovat.

Z VYSÍLAČKY -Tady oko 1. Jsem na pozici.

Na desátý hodině mám zájmový vozidlo.

Zastavuje na lesní cestě. Uvnitř dva muži.

-Rozumím, jak je vidíš? -100 %.

Dva cíle. Každý má dlouhou zbraň.

-Počkej tady.

Z VYSÍLAČKY -Bláha nasedá do auta.

-Jeďte za ním. Nechte ho vyjet mimo město.

Tam ho zastavte a zatkněte. -Rozumím, přebírám si ho.

-Jsme připraveni. -Dobře, rozjeďte akci.

-Nehejbej se! -Policie!

-Na zem! -Na zem si lehni!

-Na zem! Ruce za záda!

-Kryj mě! -Kryju! -Pouta!

-Jdeme k autu!

-Pozor na hlavu. Sednout. Nohy dovnitř.

-Čekali na tebe v serpentinách u Studánky.-Kdo?

-Stuchlíka při zatýkání zastřelili.

Zachránili jsme ti život.

Tak nám můžeš říct, kam jsi jel, za kým

a jak to celý bylo.

-Já je neznám. -Neznáš? Tak si něco poslechni.

Z PŘEHRÁVAČE -Ty vole, byli u mě fízlové!

Hledali Doubravu. Možná něco vědí.

Třeba nás někdo viděl na tom parkingu.

-Na co všechno se ptali? -Jenom na Doubravu.

-Tak se zklidni, vole.

Kdyby něco věděli, tak tě rovnou sebrali.

-Jasně, ale můžou se vrátit.

Až zjistí, že jsem ho znal,

můžou začít čmuchat tady u mě doma.

-Vole, nezmatkuj. Ale máš pravdu. Asi bude lepší, když se ztratíš.

Sbal si věci a vypadni z republiky.

-Ještě nejsme vyrovnaní. -OK, přijeď ke mně.

-Co nejdeme u tebe doma, když uděláme prohlídku, co?

Kde je Doubrava?

Hele, seděl jsi, teď dvě vraždy, loupeže.

Co myslíš, že vyfásneš?

Jestli budeš mluvit, možná nedostaneš doživotí.

-Aha.

Tady někdo dělá všechno proto, aby natáhnul brka v base.

-Když to nebereš, nabídnu to samý Krejzovi.

-Kterej tě chtěl sejmout. -Já si to rozmyslím.

-Tady nejsi v pozici, abys sis něco rozmejšlel.

Jsi v prdeli a ty to víš. Tak se prober! Nenabízím dvakrát.

Tady hraješ o 20 let nebo doživotí.

Přistoupil jste na dohodu.

Musíte nám říct všechno, jestli má platit.

-Vymyslel to Doubrava. Byl u toho podnikatele.

Říkal, že jsou tam velké prachy.

Doubrava mu držel u hlavy bouchačku.

-Kde jsou ty prachy?

-On nechtěl nic říct.

Pak zavolala jeho dcera.

-Ano? -Ahoj, tati.

-On jí řekl, ať zavolá policajty. A Doubrava to zmáčkl.

-A kdo zastřelil velitele vozu bezpečnostní agentury?

-Taky Doubrava. Nebylo to v plánu.

Ani jedno to zabití nebylo v plánu.

Normálně mu ruplo v bedně. Řval, že...

Ho Hladík zná, že je sráč, že nás všechny napráská.

-Po vás Hladík střílel?

-Normálně otevřel a vylezl ven, bylo to domluvené.

Byl jsem v šoku.

Řval jsem na něj, že se posral.

-Kde je Doubrava? -Je po smrti.

-Kdo ho zabil? -Krejza.

Vrazil mu nůž do zad.

U mě doma.

Nebylo s ním k vydržení. Chtěl dvakrát větší podíl.

Říkal, že to všechno zařídil. Vymyslel.

Vyhrožoval nám, že jestli mu ty prachy nedáme,

tak že nás napráská.

Jemu prej nic nedokážou. Ještě bude za hrdinu.

-Kde je jeho tělo?

-Odvezli jsme ho do lesa za Vsetínem.

Zakopali ho tam. -Ukážete nám kam?

-Tady jsou ty prachy. -Jo. Dík.

Pane Krejzo, tak tohle všechno jsme našli na chatě

při domovní prohlídce.

Slušnej arzenál.

-Oba ty lidi sejmul Doubrava, ruplo mu v bedně.

-Kdo sejmul jeho? -Stuchlík.

-Stuchlík je mrtvý, ten to popřít nemůže.

Bláha tvrdí, že jste ho zabil vy.

-Ty vole, tak to ne! To bacha! Kuchnul ho Bláha. V kuchyni.

Zezadu mu vrazil kuchyňák do ledvin.

-Vy jste to viděl? -No jistě.

-Takže ať ho zabil kdokoli,

máte účast na všech třech vraždách plus ozbrojený loupežný přepadení.

-Sledoval jsem to z náslechovky. Dobrá práce, díky všem.

-Vyřídím jim to. -S tím GIBS jsi měl pravdu.

Je dobře, že u toho byli. Teď to mají pod palcem jenom oni.

A doufám, že toho Michla utancuješ co nejdřív.

Já jsem se na něj ptal,

je to neústupnej a neúplatnej zmetek.

-Chce to řešit ve dvou, tak nevím, co na mě chystá.

-Příště, až ti zase prasknou nervy a budeš chtít odvolávat

někoho z případu, dej mi to, prosím vědět.

Ona si to Lucie nezaslouží.

-Je s ním spolčená, tak ať mě nesere!

-Neser ty mě.

No, a chovej se k ní slušně jako dospělej chlap.

-Minimálně vím, že s ním něco měla.

-Ten blbec fakt žárlí.

Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2026