Original subtitles

-Dobrý den. -Dobrý den. -Dobrý den.

-Pane Malovický, tak jste se konečně dočkal.

Sbalte si věci a půjdeme.

-Drž se venku.

Ne, že to zase posereš jako vždycky.

Drž se.

-Tak co, čeká na vás někdo venku? -Po 25 letech?

-To je pravda. -Co já vím.

BZUČÁK ZÁMKU MŘÍŽE

Dík. -Hmm.

-Bacha.

Ten chlap z džípu leze k němu.

-Nesu ti vzkaz.

Máš tejden na to,

abys mi dal zpátky těch 200 milionů

a hlavně tu obálku s tím komprem.

Úroky za 30 let ti odpustím.

-Od koho je ten vzkaz?

-Víš dobře, že zastupuju vlastníky těch peněz.

-Pokaždý, když jsi za mnou přišel do lochu,

tak jsem ti nejmíň stokrát řekl, že nevím, kde ty prachy jsou.

-Je to jednoduchý.

Buď je máš ty, ten starej fízl, nebo váš dobrej kámoš z diskotéky.

Utratit je nemohli, to by si žili jiným životem.

Jo, a ještě něco. Víckrát ti to opakovat nebudu.

Víš dobře, že já stopy nenechávám. Najdou jenom ty tvoje.

-Ty s ním nechceš mluvit? -Důležitý jsme si řekli.

Tady Artur 9.

Z VYSÍLAČKY -Tady 202 operační.

-Žádám o lustraci vozu Jeep.

-Grand Cherokee. -Grand Cherokee 8AF 9985.

-Tady 202, ten vůz nejde ustanovit.

Je tu napsáno “žádej písemně“. -Jo, je mi to jasný.

Ten vůz pojede buďto na Olomouc, nebo na Pardubice.

Chci, aby mi dálniční zjistila totožnost řidiče.

-Jasně, copy. -Co to znamená “žádej písemně“?

-Že ten pán z džípu patří k tajnejm službám.

Z TELEVIZE:Pauzy a tyhle věci nedodrželi a mohla by vlastně

celá ta práce moje přijít vniveč.

-Zdejší krajina je naprosto úžasná.

Jizerky jsou vlastně docela drsný hory.

Je to vlastně místo, kde jsem se narodila.

A zjistila jsem, že jsem pořád asi ve spojení s tím místem.

Myslím, že to, že můžu restaurovat v Jizerských horách,

je pro mě obrovský dar...

-Hajzlové!

Tak.

Ha!

HLASITÁ TELEVIZE

Evo!

Evo, zavři si!

Z TELEVIZE: -Radime, vy jste u nás poprvé.

Odkud jste, co děláte?

-Já jsem z Brna,

i když taky pocházím ze severu Moravy, ze Šumperka.

-Ano, a co děláte? -Já jsem obchodní ředitel.

-Čím se bavíte? -Koníčků mám hodně.

Hraji fotbal na krajské úrovni.

A hokej. -Děkuji. Jakube, na vás je...

-Ježíši Kriste, Eva. Zase to řve na celej barák.

Evo! Evo, zavři si! Máš otevřený dveře, Evo...

Z TELEVIZE -S názvem na P. I.

Na úpatí stojí například hrad Beckov

a vyhlídkovým bodem je Topolčianský hrad.

Jak se pohoří jmenuje?

-Nevím.

-Radime, chcete odpovědět vy? -Ne, nechci otázku.

-Je to Povážský Inovec.

Radime. -12.

MÍSTO ZLOČINU ZLÍN ― NENÁVIST

-Nevím, jak to bude.

Možná bych to měl vědět, ale...

-Ahoj. Tak co? -Ahoj. Vylomený zámek.

-Dobré ráno.-No, to nevím. -Kde jsou mladý?

-Jako Vojta s Martou?

Ti jsou u sousedky, která ji našla.-Tak co máme?

-Oběť byla usmrcena nějakých 8―10 hodin zpátky.

Na hlavě má tržnou ránu,

na krku stopy po rdoušení nebo po škrcení, nebo obojí.

Víc vám řeknu, až mi ji přivezou.

-Ty jsi volala Terče? -Co? Ne, proč?

-Potkal jsem ho před barákem. Asi nemá co na práci.

Co máme? -Eva Langerová, 68 let.

Žije s dospělou dcerou Irenou Langerovou.

Nemáme na ni kontakt, ale snažíme se ho sehnat,

protože nevíme, kde je.

Vražednou zbraň jsme nenašli. -Musíme zjistit, co se ztratilo.

-No tak podle prachu nějaká drobná elektronika,

ale opravdu to budeme vědět, až sem dostaneme někoho z rodiny,

kdo nám řekne víc.

-Jo. Jak se dostal dovnitř?

-Tak vypadá to, že dovnitř dveřma

a u okna je otisk stopy po podrážce, velikost 43.

-Pokusíme se udělat pitvu ještě dneska,

ať to máte co nejdřív.

-Dík. -Tak jo. Čau.-Čau.

-Daktylky?-Nic. Všechno setřený, perfektně umytý.

A v kuchyni chybí čisticí prostředky.-Co?

-No tak už jsi někdy viděl,

aby ženská neměla doma nic na umejvání nádobí?

-To nemůžu říct.

Doma jsem neměl dlouho nikoho, kdo by mi myl nádobí.

Vytáhneme ze svodek všechny loupežný vraždy seniorů

za poslední tři roky.

Možná že to nebylo poprvý.

-Ještě má sestru Annu, která žije v Otrokovicích.

Je v práci, ale už jsme tam poslali hlídku.

-To je ta ženská, co ji našla? -Jo, jo.

Ale bacha, je to takový zlatíčko, jo?

-Ty vole, to nedám. -Až tak, jo?

-Ty mlč, tys mě tam nechal. -Jsem ti jenom dával prostor, ne?

-Já vás slyším.

-Co můžu dělat jinýho? Kdekoliv, cokoliv.

-Víš co, nemáme vražednou zbraň ani věci, kterejma v bytě

po sobě uklidil.

Projdi okolí, jestli nenajdete něco od krve.

Možná budeme mít štěstí. -Díky.

-Hele, počkej. Musíš se zout.

Prostě bojí se,

že jí tam našlapeme ve špinavejch fuskách.

-Jak fuskách? -Dostaneme papuče.-Papuče?

-Jaký chceš?

-Modrý.

Zouvej se.

Major Ptáčník. Kriminálka, dobrý den.

-Ten dobrý den si nechte.

To musí někoho zabít, abyste vůbec přišli.

-Ona paní Jandová není moc spokojená s tím,

jak funguje místní policie.

-Jistě. Tak na ty feťáky, co čmárají u hřiště na stěny,

vás volám furt, nic s tím neděláte.

Tam ne! Na gauč.

Proč si myslíte, že jsem tam dala ten igelit? Prosím.

-Tak jak dobře jste se s paní Langerovou znaly?

-Tak bydlíme tady 20 let. Ale velký kamarádky jsme nebyly.

-Ne, jo?

-Tak ona lítá kolem toho svého kripla.

-Jakýho kripla?

-Tak ona má toho mrzáka, tu Irenu, co má tu ručičku takovou.

-Takže má handicapovanou dceru. -Mrzáka, Irenu.

-A ta náhodou nevíte, kde je? -Ne, tu jsem neviděla tak tejden.

-A s kým se stýkala ta dcera? -Ta Irena?-Ano.

-Tak ona byla pořád s matkou, s Evou.

-A tu jste naposledy viděla kdy? -Ve středu zvonila.

Chtěla strouhanku. Nic jsem jí nedala.

-A paní Langerová měla tady v baráku s někým nějaký spory?

-S každým.

Byla nahluchlá, ta televize jí řvala na celou ulici.

Ta není jako já, aby si rozuměla se všema lidma.

-A neviděla jste tady v baráku poslední dobou někoho podezřelýho?

-Ráno jsem šla z obchodu,

z baráku vylítl nějakej chlap ve žlutý bundě, jasnej feťák.

Ráno. No. Toho si pohlídejte. -Ano.

-Aby to nedopadlo jako před třema rokama

s těma sklepama, když nás vykradli.

To jste taky nevyřešili. -Manžela máte doma?

-Už 20 let ne, je to sobec.

-Vy jste se rozvedli?

-Umřel.

Natáhl bačkory.

-No, tak my už půjdeme, děkujeme.

-No tak snad tady budete hlídat, nebo to chcete,

aby zabili ještě někoho dalšího?

-Paní Jandová, tohle není televizní kriminálka,

aby tady někdo zabíjel sousedy.

Říkám vám, že se nemáte čeho bát.

-Nemám se čeho bát. Jistě. Policajti, ti nikdy nic nevyřeší.

-Na shledanou. -Na shledanou.

-Ta bába je docela dobrej důvod, proč začít kouřit, viď?

-Nezačínej s tím, je to blbej zlozvyk.

-Jo. -Fuj.

-Hele, přijde ti to vysoko?

Jako mohl tam vidět, ale možná se mu tam něco zalíbilo.

-Ta bába nepůsobila moc bohatě. -Feťákovi je všechno jedno.

-Máme tu sestru, vezeme ji na služebnu.

Prej ví, co je s dcerou zavražděný.

Jedu s tebou. -Dík.

Ty si vezmeš ty sprejery, jo? -Počkej, a proč jako?

Vždyť oni na tý stěně normálně stříkat můžou,

to je legální.

-Vždyť jsi říkal, že feťákům je to všechno jedno, ne?

-No jo, ale sprejeři nejsou feťáci.

-Hele, bába je sice nepříjemná, ale to neznamená, že nemá pravdu.

-Můžu se předtím jít aspoň najíst?

Mlčení znamená souhlas!

-Posaďte se.

-Víte, já jsem si říkala, když mi Eva neodpověděla,

že se něco stalo, ale tohleto jsem si...

-Psaly jste si často? -I několikrát denně.

-Na telefon? -Samozřejmě.

-Víte, on v bytě nebyl.

-Já to pořád nechápu. Eva nikdy nikomu neublížila.

-Neseznámila se s někým v poslední době,

nepsala vám o někom?

-O ničem nevím, ale i kdyby, tak co?

Měla zlaté srdce.

I o Irenu se starala, i když už dávno nemusela.

-Tak to je dneska normální. -Vy mi nerozumíte.

Irena má od dětství potíže s rukou.

Nemůžu si vzpomenout, jak se ta choroba jmenuje.

Ona prostě nemůže sevřít ruku, takže nedokáže nic uchopit.

Nemá to lehké.

Měla štěstí, protože Eva... Eva...

-Paní Vejvodová, našim kolegům jste říkala,

že víte, kde Irena může být.

-Ano, je na výletě v Amsterdamu.

-Potřebujeme její telefon. -Ano.

Pochopitelně.

Sakra, najděte si to tam sám.

-Irena? -Irena.

-Dáte si kávu? -Ne, děkuji.

-Anno, můžu vám tak říkat?

Já potřebuju, abyste teď byla silná.

My jsme nafotili celý byt a potřebujeme vědět, co tam chybí.

Budete toho schopná?

Jo? Pojďte.

-Děkuji vám. -Není zač.

-Tak, ona už tam není, že ne? -Ne, není.

-Tak můžeme.

Ne, tady nic nechybí.

Tady byl náramek takový.

Ona si ho vždycky dávala na stůl, když myla nádobí, uklízela.

-Ano.

-Čau, mládeži!

Já od vás potřebuju s něčím helfnout.

Černý, kriminálka.

-Ježíš, ta ženská si nedá pokoj. -Kráva.

-Jaká ženská?

-Se nedělejte, my víme, že vás poslala ona.

-Hele, co to děláš? -Bráníme se.

-No tak jestli mě budete točit, tak mě, prosím vás,

berte z druhýho profilu, ten mám lepší.

Proč si myslíte, že mě za váma někdo poslal?

-Bába s holí si vždycky stěžuje,

že tady ničíme veřejnej majetek a že bereme drogy.

-Kráva. -Kráva.

-Máš docela dobrej odhad, no. -Ne, ale ona je úplně šílená.

Jako my jí říkáme neustále, že jo,

že to je prostě veřejnej prostor od města

a my si tady sprejovat můžeme.

A ona si nedá pokoj prostě.

-To jste jako jedničkáři, ne? Drogy neberete.

-Jen tohle. -Tak kvůli tomu tady fakt nejsem.

-A proč tady teda jste? -Kvůli její sousedce. Znáte ji?

-Jasně. To je ta... No... Jak sem chodí s tou jinou.

-Jak jako s jinou? -Dcerou.

Ona má takový to postižení, jak se jí kroutí prsty na rukou.

-S handicapovanou dcerou. Tak není to dinosaurus asi, ne?

-Takhle byste neměl mluvit o postiženejch lidech.

-Já jsem ho jenom opravoval.

-Dvakrát tolik, když si vás někdo točí.

-No. -OK.

No a neměla tady s někým nějakej konflikt?

Nevšimli jste si?

-Někdy na ni něco štěkala ta s holí.

Ale ta štěká na každýho.

-Ta se tady hádá s každým sportovcem.

-Ale ne, to byla ta s tou holí. To nebyla tahle. -Jo.

-Taky na ni furt řve “ta divná“. -Jako počkej...

-Jako dcera. -Jo.-Ty toho nech.

Ty mi taky furt říkáš, že se hádám s mámou.

-Taky že hádáš. -Ne, my diskutujeme. -Jasně.

-Vy spolu jako chodíte, jo? -Hádaly se.

-Ne prostě jenom diskutovaly o normálních věcech,

však to je úplně normální a přirozený a zdravý v rodině.

Tak já nevím, co zas tady jako...

-Navíc dcera s matkou musí mít konflikt,

aby se mohly přirozeně rozvíjet.

-Tady něco mám!

-Co ty?

-No, jenom tady do ní vrazil ten vyjetej, co tady občas chodí.

Ten, jak jsme jí pomáhali na nohy, tý ženský.

-Počkej, jak jako vyjetej? -Bere, no.

-Jo takhle, aha.

Hele, a mohli byste mi ho nějak popsat blíž?

-Kluk, asi 20. -Dobrý, dál.

-Hubenej. Vždycky nosí žlutou bundu.

-Aha, super. -Má jizvu na bradě.-Aha.

-Ale já myslím, že jsem ho naposledy viděla někde u nádru.

-Hele, já se vás zeptám ještě na jednu věc.

Co jste dělali včera večer? Pátek.

Co, nějaká kalbička, nebo tak? -Kalbička.

-Šli jsme do kina na Barbieheimera.

-Je to jako,

že nejdřív jdete na Barbie a pak jdete na Oppenheimera.

A nebo to můžete udělat naopak. -Kdo je tady tým Barbie?

-Já jsem tým Barbie. Margot Robbie, pojď sem!

-Počkejte, vy jste jako byli v pátek večer v kině?

-No, jsem jen Ken. -Co na tom nechápete?

-Nic, já jsem studoval režii, já to chápu,

ale tyhle filmy jsem nerežíroval, tak díky.

-A to tam byla nádherná.

-Já bych docela zašel ještě jednou.

-Byla to komerční sračka...

-Má vás kdo odvézt? -Ne.

-My vás odvezeme, pojďte. -Budu ráda.-Prosím.

-Josef, můžeš na moment? -Je to nutný?-Hned!

-Tak, proč jsem ředitelně?

-Chtěl bych vědět, jak to zatím vypadá.

-S tou zavražděnou?

No, jako případ, kterej jsme teď dostali.

Proč jsi tam ráno byl?

-Zvládnete to rychle? -Nevím, teď jsme začali.

-A nechceš posily?

Já ti můžu přidělit nějaký lidi z okresu.

-Co, plánuješ dovolenou?

-Ne, jenom bych nechtěl, aby se to táhlo.

Nechci tady mít druhej případ Sláma.

Vrah seniorů, to je noční můra. -O co jde?

-Jde mi o veřejnou bezpečnost.

-Jo takhle. Chápeš, že nás nikdo nenatáčí?

Nehraj to na mě.

Nech mě hádat.

Blížej se volby do zastupitelstva a je tam nějakej tvůj kámoš,

před kterým se chceš blejsknout, jak to tady dobře vedeš.

Takže jo.

-Měl bys ten případ brát vážně. Taky budeš brzo senior.

Kolik ti je? -Stejně jako tobě.

Budu senior, ale nebudu nikdy volit kámoše,

který volíš ty.

-Já ti jenom říkám, že kdybys něco potřeboval,

tak se ozvi.

-Jo kdyby měl kámoš nějaký předvolební placky,

rád bych si pár vzal.

Výborně se s nima házejí žabky.

-Jasně.

Tak děkuju.

-Proč si nesedneš? -Čekám, až si sedneš ty, ne?

-Já sedím. -Ty sedíš?

-Hele, tak.

Telefon zatím nebere, ale má ho zapnutej.

Operátor potvrdil, že je někde v cizině.

Ale nechal jsem jí zprávu, aby se ozvala.

-Aspoň, že tak.

-Jo. K domu jsme poslali hlídky, kdyby se tam náhodou objevila.

-Každopádně máme vývoj.

Kluci z ústavu potvrdili, že nejde o vloupání.

Že to vylomení zámku bylo fingovaný a ještě zevnitř.

Blbec.

Proto jsme našli ten zlomenej nůž.

-Takže se dostal dovnitř oknem?

-Taky ne, pod oknem nebyly žádný otisky bot.

A to večer pršelo. Takže šplhání můžeme vyloučit.

Co u tebe? -Jo, ještě mám tu sousedku.

Ta potvrdila, že se ráno u baráku srazila s takovým chlapem

ve žlutý bundě, kterej tam očividně nebydlí.

A ti sprejeři říkali,

že se může jednat o takovýho feťáka,

kterej chodí pravidelně na nádraží.

Poslal jsem tam hlídky. -Výborně.

Její sestra nám dala fotky těch šperků, co si myslí,

že podle ní zmizely.

A typ mobilu. Takže víme, co máme hledat.

Jak vycházela s těma lidma z baráku?

-Hele, polykej rychleji, laskavě, je to slušnost, jo?

-Nech ji bejt.

Co?-Byla spíš samotářka, nekonfliktní, nevýrazná.

Neustále byla doma s dcerou, se sestrou měly dobrý vztah.

Neustále si psaly. -Výborně.

-Hele, nemám tatarku. -Neke.

-Hele, našli toho kluka ve žlutý bundě.-Aha.

-V tom případě asi pojedeme, ne?

Já si aspoň cestou k tomu smažáku koupím tatarku.

-Vojtí, Vojtí, pojď sem. Dívej.

Čáry, máry, tralala.

Jsem ti ji trošku ohřála.

-Ty jseš furt jednou nohou v kriminále, ty!

Hej! Vykašli se na to!

-Ne!

-Ruce! Dej ruce před sebe!

-Tak, je tam, jdeme na to. -Jo. A kdo dneska povede výslech?

-Já. -A nemohl bych spíš já?

-Tak si to užij.

-Ahoj. -Ahoj. Nespíš?

-Ne, nikdy.

-Tak jsme tady. -Já taky ne.

-Hele, Janku, je pozdě, všichni jsme unavený.

Já mám spánkovej deficit už od vojny.

Víš co, ulehčíme si to.

Máme svědka, že jsi v tom baráku včera byl.

Tak nám řekni, jak to bylo. A můžeme jít spát.

-Co?

-Kde jsi vzal ty prachy, o který jsi hrál karty?

-Co?

-Máš takovejch exekucí, že by to vydalo na pět životů.

Tak kde? -Jsem je našel.

-A kde jsi je našel?

Ty místo na houby chodíš prostě někam,

kde rostou prachy?

-To bych taky chodil.-Co? -Jsem prostě našel.

-Hele, nedělej z nás debila.

Jako ty bys nenašel ani strom v lese.

-Tak jak to bylo? Co jsi tam dělal?

-Jsem si spletl vchod prostě. -Kecáš!

My máme jednoho svědka,

kterej tam večer venčil psa a viděl tě, jak tam očumuješ.

A pak máme druhýho svědka, kterej tě viděl ráno,

jak z toho baráku zdrháš.

To sis jako spletl vchod a pak jsi tam byl celou noc?

Prosím tě.

-Víš co, skončíme to,

předáme ten případ státnímu zástupci,

ať mu tu vraždu přišijou.

My se uvidíme za dvacet let. -Co, jakou vraždu?

-No v tomhle baráku někdo okradl a zabil

jednu starou hodnou paní.

-Ale to, to já bych neto...

-Ne co?

-Tak jak to bylo, co jsi tam dělal? Naposled!

-Nic.

Prostě jsem tam byl za kámošem,

jsme se tam sundali a já nevím nic o žádný vraždě.

-A ty prachy?

-Mám od kámoše, on...

-On co?

-Tak trošku dealuje,

já mu s tím tak trošku občas pomáhám prostě.

-No vidíš to? Výborně.

Tak nám sem napíšeš jméno toho kámoše

a dneska večer budeš spát tady.

My se kámoše zeptáme,

tak kdyby měl náhodou nějakou jinou verzi.

-Ahoj.

Můžeš mi pustit záznam tý kamery na rohu?-Jo.

-Poznáš ho? -Ne, ne.

To je nějakej malej kluk.

-Pusť to ještě jednou.

Venco! Jsi to ty?

-Jo, Pepo, balíme.

-Chápete, že pácháte trestnej čin?

Takže když to teď spolu tady projdeme,

tak u všeho ostatního budete mít zapsaný občanky těch,

co to sem donesli.

-My máme v rodině Alzheimera. -Chcete mě nasrat? To funguje?

Ty kráso, to je den. Tak jinak.

Byl to tenhle? -Určitě ne.

-Jsi si nějakej jistej s tou svojí pamětí?

-Tohle je střízlík, tamto bylo obrovskej hromotluk.

Velkej kluk jako hora. -Jméno.

Takže my to teď uděláme takhle.

Já ti sem pošlu kreslíře a ty mu sakra dobře popíšeš,

jak ten člověk vypadal.

A potom ti sem pošlu pátrače a ti ti to tady projdou

položku po položce a na konci toho prosvětleného dne

budeš rád, když ti na řiti zůstanou alespoň ty slipy, ju?

-Ju. -Fajn.

-Moment! -Hmm.

Černý, kriminálka.

Co ten cukřík pod nosem? Tys pekl?

-Co? Vždyť tam nic není.

-To je v pohodě, já tady kvůli tomu nejsem.

-Ale proč tu jste? -Janek Gregor, znáš ho?

-Proč? -Protože se ptám.

Teď bych využil toho, že kvůli tomu tady nejsem.

-No dobře, byl tady. -Kdy přišel?

-Nevím, včera večer, někdy kolem devátý.

-Čekal na tebe dole? -Ne.

Musel ještě něco připravit a... -Jasně.

-Pak jsem ho pustil nahoru. -A byl tady do rána?-No.

-Jsi si jistej? -Jsem si jistej.

-Neodpadl jsi dřív a on neodešel? -No tak...

Mám tady takový udělátko, který mi přesně říká,

kdo kdy přišel, kdo kdy odešel.

-Dobře.

-Čau, tak ten týpek Gregor v tý žlutý bundě ty věci neprodal.

-Já vím, má alibi.

Ty jo, Terč si obkreslí, až mu budeme vysvětlovat,

proč ho nemůžeme obvinit.

-Co ty děcka? -No, ty to taky nebyly.

-Stopro?

-Jo, hele, podle toho, na jaký se koukají filmy,

ty to nemohly bejt určitě.

-Hotovo. -Díky.

Hele, jsi ještě v tom bytě? -Jo, ještě jo, proč?

-Ozvala se ta mladá Langerová, už je zpátky v Česku.

Tak jsem ji poslala za tebou, ať to v tom bytě projdete.

-Dobře, tak já si tam sjedu.

-Super, a posílám ti ten identikit, jo?

Dobroš.

-Musí to bejt pro vás těžký. -On to i vykradl?

-Jo. -Ježíšmaria.

Pardon. -Počkejte, pardon.

-Děkuju. -Já vám musím položit pár otázek.

Kdy jste s maminkou mluvila naposledy?

-Jak jsem odjížděla. -To bylo kdy?-Před šesti dny.

-A od tý doby jste si nepsaly, nevolaly, nic?

-Co to je za otázku?

-Já se omlouvám,

já se na takovýhle otázky musím ptát.

-Jo. No, my si moc nevoláme a na psaní mě teda

taky moc neužije.

-Promiňte. -A co se vlastně stalo?

-Pracujeme s variantou loupežné vraždy.

-Aha. A jak umřela? -Uškrtili ji.

-Ježíšimaria.

-A můžu se vás ještě zeptat, kde jste přesně byla?

-V Amsterdamu. Na výstavě. -Dobře. S kým?

-Sama. Já nemám kamarády. -To vám možná zachránilo život.

A tohohle muže znáte?

-Bohužel.

-Tohle se nezamyká? -Nevím.

-Dobře. Tak děkuju vám. -Jo.

-Na shledanou. -Nashle.

-Tak jste ji našli, tu Irenku?

-Dobrý den. Jo, jo. Naštěstí je v pořádku.

-Hleďte, já tomu stejně nemůžu uvěřit,

že zabili zrovna tu Evu.

Vždyť ta si to vůbec nezasloužila, ta Eva.

-No, tak život někdy není fér, no.

-No a co ten v tý žlutý bundě, zabásli jste ho?

-Museli jsme ho pustit, ale děkujeme za vaši spolupráci.

Vážíme si každého tipu. Jste výborná. Na shledanou.

-Nashle. Bych ho zavřela, až by zčernal.

-Mám ten šperk a její mobil. -Hmm.

-Strašná kosa.

-Do prčic!

Zpráva z laborky? -Dobrá.

Na odpadcích, co jsme našli poblíž bytu zavražděný,

se našly otisky.

-Hromotluk? -Ne.

Míša Kunešová, 20 let, pár přestupků, pasťák, napadení.

Stihla toho docela dost,

ale nemá v historii nic tak podobně závažnýho.

-Hmm. Spolupachatelka?

-No, čtyřicet trojky, hádám, asi nenosí.

Máme adresu, tak to s Vojtou prověříme.-Jo.

-Do prdele.

Co to s tím případem děláte? Pojďte ke mně. Okamžitě.

-Policajti ví, kdo je vrah. Znají ho.

Samozřejmě s tím vůbec nic nedělají.

Pustili ho, nechali ho běhat po svobodě.

To by se za komunistů stát nemohlo, opravdu nemohlo.

Ale já jsem ho viděla. Já o tobě dobře vím, ty hajzle!

Má na sobě žlutou bundu,

tak si na něj všichni dávejte pozor!

-Toto není možný!

-No ty jsi byl u komunistů, ne? Ty bys to měl vědět.

-Ten pachatel, kterýho Jandová myslí,

to určitě nebyl.

-To mě nezajímá a mě zajímá, co si myslí lidi.

Dělejte, musíte to rychle vyřešit,

nebo z toho bude ještě větší mediální cirkus.

-A jak velkej z toho může bejt?

-Toto je už teď na internetu. Já ti řeknu, jak velkej.

Ústřednu zaplavily telefonáty vyděšenejch důchodců,

který udávají každýho z města, který má na sobě něco žlutýho!

A zejtra je Den boje proti rakovině,

tak si představte, jak to bude v ulicích vypadat.

-Děláme, co můžeme.

-Tak dělejte víc, nebo vás oba předhodím novinářům.

Jdu na oběd.

-Neodcházej, tak si užíváme tvoji společnost.

Tak jak se ti tady líbí?

Jsi ráda, že jsi skončila právě u nás?

-Blbečku.

-Co pro vás můžu udělat, pánové? -Jsme tady kvůli vaší dceři.

-Míša Kunešová.

-Ježíši, co zase provedla, Michala?

-Jak zase? My ji v databázi nemáme.

-No, když se krade v rodině,

tak se to většinou úplně hned nehlásí, víte?

No, co vám budu vyprávět? Fetovala, brala mi věci.

Ostatním příbuzným taky.

Zkoušeli jsme to, ale... -No, kdy jste ji naposledy viděl?

-Ježíš, tak to bude už asi tak rok.

Tenkrát se tahala s nějakým pitomcem.

Ona nikdy nebyla nejostřejší tužka v penálu.

Ale spolu byli snad ještě debilnější.

-Jasně. -To má po matce.

-A ta její máma by nevěděla, kde teď je?

-Ta dělá kurvu v Německu. -A ten pitomec, nebyl to tenhle?

-Jo, to je on. -Nevíte náhodou, jak se jmenoval?

-Upřímně, nemyslím si, že bych to kdy věděl.

Ale dělal tu někde vyhazovače, to si pamatuju.

Tak se poznali. -Dobře. Tak děkujeme.

-Není zač. Za málo, pánové.

-Já si myslím, že je to někdo z okolí.

Tenhle barák je deset minut od bytu zavražděný.

To přece není náhoda, ne? -Já nevím, člověče.

-Víš, co nemůžu nemůžu pochopit? Jak k ní přišel.

-Podle mě to je náhoda. Byl to tipař.

-Já na náhody nevěřím.

Zvlášť na ty, když má někdo u sebe škrtidlo.

To je dost definitivní, ne?

Co v tom baráku s Kunešovou dělali?

-Počkej.

Já možná vím, kdo by ho mohl znát.

Tady.

Čau, cukříku. Tady kolega tě chtěl poznat.

-Co potřebujete?

-Znáš ho?

-Takže jo. Kdo to je a kde ho najdeme?

Dovol, abych ti to vysvětlil.

Právě teď sem míří z protidrogovýho.

A jak dobře se k tobě budou chovat, bude záležet na tom,

co nám všechno řekneš.

-A tady kolega je stará škola.

-Tak, Libor Suchý, 21 let.

Pár záznamů pro ublížení na zdraví.

Nějaký krádeže. Pár měsíců si odseděl.

Máme i psychologický profil.

Suchý představuje velmi jednoduchou osobnost.

Násilnickou.

Neschopnou vyhodnotit důsledky svých činů.

Rychleji jedná, než myslí.

V zásadě je to urostlej tupan. Není dobrý ho podcenit.

-Nenašly se na místě činu jen otisky tý Kunešový?

-Kunešová po Suchým ten byt dobře uklidila.

Předběžně pracujeme s variantou,

že na místě činu byli v době vraždy oba.

-A kde bereme jistotu, že tam byl on?

-Suchý se musel v bytě zranit, protože na hadru,

co jsme našli v popelnici, se našla jeho genetika.

-No a víme, kde je?

-Dělá vyhazovače na diskotéce v Béčku.

Je sobota. Za hodinu má nástup.

Uvedl bydliště V Obecinách. Tam pojedete vy dva.

Vemte s sebou Vojtu. Zásahovka už vyrazila.

My ostatní jedeme k Béčku.

-Já nejedu. -Nemáš ráda diskotéky?

-Musím za Jandovou.

Terč mě zaúkoloval, abych s ní promluvila,

aby nevyšilovala v dalším televizním výstupu.

Ženská to prej zvládne.

-Jo, ten se hodně snaží kvůli kámošům z politiky.

-O to asi nejde. -O co jde?

-Ráno sem volala jeho máma. Mluvila jsem s ní, hledala ho.

-No a co? -Je vyděšená.

Bydlí tři ulice od bytu zavražděný.

Proto to chce Terč asi tak rychle vyřešit.

-A do háje. -Jo. Čau.

-Vemte si ty bačkory. -Já vás dlouho nezdržím.

-Jen si je vemte.

-Máte to tady hezký.

-Sedněte si.

No, jen si sedněte, sedněte si tam na ten igelit.

Taky jste mohla přijít dřív. Kruci, tepich!

-Já jsem moc ráda, že jste si na mě udělala čas.

Jste hodná.

-Kdybych mlčela,

tak bych už nikoho z vás nikdy neviděla.

Leda až mě samotnou povezou hrobníci.

-Paní Jandová, my jsme naopak rádi,

že jste takhle aktivní, to policie vždycky ocení.

A zvlášť u seniorů. -Tak co chcete?

-Přišla jsem vám osobně říct, že opravdu děláme všechno,

co můžeme.

-No, co děláte? No, co děláte?

Pochopte, já to musím slyšet, abych se sama cítila v bezpečí.

-Jistě.

HLASITÁ HUDBA

-Ne, ještě tady není.

-Do práce nedorazil. Nejspíš bude doma.

-Tak jdeme dovnitř?-Jo. -Tak jdeme. Pojď. Připraveni?

-Připraveni. -Vpřed. -Vpřed.

-Vpřed.

-Vy tam.

-Levá. -Pravá.

-Čistý. -Taky.

-Připraven. -Vpřed.

-Policie! Jméno! Jméno! -Kunešová!

-Policie, ukaž ruce! -Jsem těhotná!

-Ukaž ruce! Běž ven! -Sedni na gauč!

-Kde je Suchý?

HLASITÁ HUDBA

-Hledáte někoho? -Já ne. Vypadám tak?

No?

-Jste blbě, šel zabít Jandovou. -Co je to za blbost?

-Že šel... Mluvte!

-Viděl ji v televizi. A prej ho poznala.

-Hmm? -Tak ji šel umlčet.

-No, takže jste blbě.

-Dobrý.

-Konečně jste začali naslouchat obyčejným občanům.

-No. Snažíme se. -Málo.

ZVONEK U DVEŘÍ

Vy jste nepřišla sama? -Přišla.

-Krucinál, koho to sem čerti nesou?

-Ano, Josefe?

-Kdo je? -Policie.

-Slyšela jste to za dveřma? Policie? A kdo jste teda vy?

-Policie! K zemi, dělej! Ruce záda, dělej!

Zůstaň ležet! Jandová, v tašce mám pouta!

Rychle! -Pouta?

Ježíšikriste.

Ježíšikriste, krémík.

Pouta! Tady jsou pouta!

-Pojď mi na zádech, jo? Pojď mi na zádech.

Kde to je? Kde to je?

-Druhý dveře vpravo.

-Můžeme, pojď. -Vpřed. -Jdu. -Vpřed.

-Policie! Je tam někdo? -Policie!

-Odtáhněte ho.

-Kapuce.

-Na igelit!

-Pojď. -Ses přezula?

Takže jste tam přišli, zabili jste paní Langerovou,

pak jste to tam vybrali a vaše přítelkyně Michala Kunešová

všechno uklidila, je to tak?

-Já jsem netušila, že jdeme někoho zabít.

Za všechno může ta mrzačka. Ta to všechno vymyslela.

Tu byste měli zavřít.

-Mrzačka? -Irena. Byl to její nápad.

Libor si nechal od ní nakecat takový kraviny.

-Proč jste ji vůbec zabili? Co vám udělala?

-Irena je kamarádka. Máma ji týrala.

Chtěl jsem jí pomoct.

-Týrala? Hovno.

Dává jí za vinu, že je z ní kripl. Že jí zkurvila celej život.

Úplně ji nenáviděla.

-To je jediný důvod, proč jsme tam přišli.

Míša to věděla.

Místo toho, abychom odtamtud odešli,

tak jsme tam zůstali a začali to prohledávat.

-Já nic nevzala. Vůbec jsem nechápala, co se děje.

Byla jsem v šoku. -A v tom šoku jste pak i uklízela?

-Irenko, prosím tě. Ukaž. Tohle přece nemůžeš.

-Ale jo, prostě ty věci prodám.

-Ale maminka je měla ráda,

to si je nechceš nechat aspoň na památku?

-Budu mít tenhle byt, ne? -No vidíš.

A to já nechápu,

protože já bych v tomhle bytě teda už bydlet nemohla.

-Tak když jsem to zvládla předtím.

ZVONEK U DVEŘÍ

-Dobrý den. -Dobrý den.

-Nejdeme nevhod?

-Ne, my tady jenom tak přerovnáváme nějaké věci.

-Jo, jako by se někdo prosil.

-No, maminka by si to tak přála, Irenko.

-No, co potřebujete?

-Máme pro vás dobré zprávy. Chytili jsme je.

-Opravdu? -No tak to je dobře.

To je hrozný, když se lidi vraždí kvůli krádežím.

-Prosím vás, kdo to udělal? -Dvojice zlodějíčků.

Neznali ji, ale ona je znala je, přes někoho.

-Já jsem blbá, já jsem vám ani nic nenabídla.

Chcete něco? -Co takhle pravdu?

-Pardon, nechápu. -Slečno Langerová, posaďte se.

-To nebyla prosba, prosím.

-Nezlobte se, já vám nerozumím, co se stalo?

-Můžete jít se mnou na chvíli, prosím?-Jo.

-Víte, co nám pořád nedávalo smysl?

-No?-To vloupání. -Tak přece vyrazili dveře, ne?

-Ano, to bylo fingované a oknem taky nikdo nevylezl.

-Tak já nevím, vy jste policajt, co já s tím mám společnýho?

-Kde máte klíče od bytu?

-A co když na mě přijdou? -Nepřijdou.

Však tam prostě přijdeš,

rychle to uděláš a pak prostě zdrhneš.

Já tam pak přijedu za dva dny. -Tak jo.

-Všechno to po tobě uklidím. Teprve potom zavolám policajty.

-Pan Suchý a slečna Kunešová nám všechno řekli.

-Nemohli vydržet, museli to tady vybrat.

Kdyby se drželi plánu, tak byste na nic nepřišli.

-No, to není tak jisté.

-Zbavila jsem se jí

a ona mi stejně nepřestane ničit život.

-Co to říkáš?

Máma pro tebe dělala vždycky první poslední.

-No jasně. A co od ní mám? Jediný, co mi dala, je tohle.

Furt co můžu, co nemůžu, ale aby mi řekla,

kdo je můj otec, to ne.

Vy si to asi nedovedete představit,

jaký to je nevědět, že?

Musím to mít od něj. U mámy z rodiny tohle nikdo nemá.

Ne, ale ani nepípla, tak teď už to neřekne nikomu.

-Eva to nevěděla. -Jak, jako nevěděla?

-Ona tě adoptovala. -Co?

-Byla jsi v kojeňáku. Nikdo tě nechtěl.

A ona si tě přesto vzala.

Ona byla taková.

-A co, co, co to znamená?

-Že jste nechala zabít dobrýho člověka.

-Taková debilní vražda. -Která není?

-Jo, ale tahle obzvlášť.

-A proč vlastně šel Suchý zabít Jandovou?-Protože je debil.

-Ne, špatně pochopila,

když mluvila o tom feťákovi v tý televizi.

-Nechápu.-Myslela, že ho může identifikovat.

-Dobrá práce, všichni. -Děkujeme. -Óóó.-Co to je?

-To je pozdrav... Talířky! Od paní Terčové starší, od mamky.

Bublanina jako poděkování.

-A on měl při tý vraždě, pardon, Langerový na sobě žlutou bundu?

-Ne, právě že neměl. -To je fakt dement.

-Ale tohle je výborný! -Chutná?-Výborný.

-Jsou v tom pecky?

-Mamka na to občas sype ještě vlašský ořechy. Jo, jo.

-No, takže děkujeme.

-Jseš v pohodě? -To jako sdílíme pocity, co?

-Nech toho.

-Já tyhle případy nesnáším.

-Aspoň jsme je dostali.

-No, to jo. Ale tý mamince už to nepomůže.

Z VYSÍLAČKY -Tady operační 202.

Promiň, že to tak dlouho trvalo.

Dálniční lustrovalo toho řidiče, co sis žádal,

a poslal nám to až dnes.

Jedná se o Petra Trefného, ročník 1967.

-Jo, díky, máš to u mě. Konec.

Pojď mi to říct do očí, ty sráči!

-Ty víš, co chci! Dej mi to a nechám tě!

VÝSTŘEL

Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2026