Original subtitles

No tak, seš to ty?

Co blbneš? VÝSTŘEL

-Dobrý den, paní majorko.

-Dobrý den. Děkuju.

-Ráno ho tu našel nějaký Roman Kameník, řidič kamionu.

Volal 158. S tělem údajně nehýbal.

Snažíme se z něj něco dostat, ale je to složité.

Málem zkolaboval.

Někdo ho střelil přímo do srdce.

-Víme něco dál?

-Moc toho nemáme. Našli jsme nábojnici.

Střela by podle doktora měla být v těle.

Pojď se podívat na tu dodávku.

V autě jsme našli sto tisíc.

Pachatel je buď nenašel, nebo ho zabil kvůli něčemu jinému.

Doklady žádné,

auto je registrované na majitele tiskárny B&B Print, Jiřího Bártu.

-A ten mrtvý, to je on?

-Je to zatím rozumný předpoklad.

Taky jsme našli telefon.

Nic moc zvláštního, pár zmeškaných hovorů.

Mates zjišťuje, kdo mu volal.

-Podle mě zemřel mezi dvaadvacátou a druhou ráno.

Mimo to postřelení nic, ani žádné známky zápasu.

Jestli najdu něco na pitvě, ozvu se.

-Dobře, děkujeme, doktore. -Díky.

-A víme něco o tom Bártovi? Svobodný? Rozvedený? Ženatý?

-Jestli je to on, tak ženatý. S manželkou vlastnili tu tiskárnu.

Smrt nastala okolo 23. hodiny. Příčinou úmrtí bylo

střelné poranění levé srdeční komory.

V těle jsme zajistili střelu ráže 9 mm.

-Co technici? -Máme pachovky.

Z volantu, z přihrádky, z podlahy u řidiče a spolujezdce.

Byly taky na těch bankovkách.

Daktylek je tam taky spoustu,

musíme zjistit, kdo měl k tomu autu přístup.

Taky je tam nějaký materiál na DNA.

-Mobil už je na Zettéúčku, ale bude to ještě chvíli trvat.

-Dál?-Tu firmu zakládal Bárta s nějakým grafikem Spilkou.

Dneska je to docela známý malíř.

V rejstříku je to vyhlášený výtržník a rváč.

S Bártou se rozešel tak emotivně, že za to dostal podmínku.

-Dobře. Tak toho vyslechni jako prvního, ano?-Ano.

Tohle je Bártův spis.

Před dvěma lety způsobil dopravní nehodu s vážným poraněním.

Nadýchal tři celé šest.

-Hm, to měl slušně naváto! -Dostal za to dva roky

a po půlce ho propustili za dobré chování.

Samozřejmě tu nehodu splácí doteď.

-Tak my s Honzou zajedeme do tiskárny

a všechny vyslechneme.

A já pak dám dohromady spis pro státní zastupitelství.

-A co já?

-Zjisti o Bártovi všechno, co se dá.

Hlavně v souvislosti s kriminálem a s nehodou.

-Taky přemýšlejte nad tím, co v noci na překladišti dělal,

případně, kdo ho tam vylákal.

-Paní Bártová dneska nebude, to jistě chápete.

-Mohli bychom si promluvit aspoň s vámi?

-Jistě, rád vám pomůžu, prosím.

Posaďte se, prosím, tady. -Děkuju.

-On panu Bártovi někdo ublížil?

-Proč myslíte?

-Kdyby to byla nehoda, tak to nevyšetřuje kriminálka.

-Logická dedukce, měl byste se dát k nám.

-Co jste dělal včera v noci?

-Byl jsem doma se svou přítelkyní. Taky pracuje tady.

-A vy jste tady jak dlouho? -Ani ne rok.

-Jak jde byznys?

-Nemůžeme si stěžovat. Možná se to nezdá,

ale v poslední době se mi podařilo obchody rozjet.

-Vy sháníte firmě zakázky? -Ne, já dělám grafika.

Ale občas chodím s paní Bártovou k zákazníkům

a vůbec jsem se o ten byznys začal starat,

když byl Bárta ve vězení. To už víte, ne?

-A kolik vás tady je?

-V kancelářích já, šéfová, Magda a paní Hynková.

Magda, to je ta moje přítelkyně, accountka.

Paní Hynková dělá účetní. Ale dneska do práce nešly.

Byli jsme tady jako jedna rodina a Bártova smrt... rozumíte.

-Takže vy jste se věnoval klientům i potom, co se Bárta vrátil?

-Jo, na amatéra mi to docela jde.

Máme teď víc kšeftů a taky víc starostí.

Představte si, nedávno se nám někdo vloupal do kanceláří.

-Vážně?-Jo, a krátce na to Bártům někdo vybílil barák.

-Kdo to vyšetřoval? -Nikdo.

Víte, já mám pocit, že to dokonce nikdo ani nenahlásil.

Zámky sice byly poškozené, ale nic se neztratilo.

-Proč jste tu krádež nenahlásili?

-Já nevím, Bárta prostě nechtěl.

Na vašem místě bych si zjistil,

jestli to nějak nesouvisí s tím, že byl v kriminále.

-Jak to myslíte?

-No, před tou vloupačkou ho tady párkrát navštívil jeden chlap.

Na první pohled odtamtud. A Bárta z něj měl strach.

-Poznal byste ho?-To jistě.

-Kapitán Sehnal, kriminálka.

Pane Spilko, potřebuju s váma mluvit.

Vy jste kdysi založil tiskárnu B&B Print.

-B&S Print. Es jako Spilka. My jsme se pak rozešli

a Bárta tiskárnu přejmenoval na B&B, jako že Bárta a Bártová.

Je to hovnař!

Víte, pane, jak se v Česku rozcházejí společníci?

-Předpokládám, že různě. -Různě, ale nikdy v dobrém.

My jsme se s Bártou porvali jako psi.

Jenom proto, že jsem si z kasy půjčil pár korun.

-No, když už jsme u těch rvaček, vy jste byl v minulosti

dvakrát trestaný za násilnou trestnou činnost.

-Jo, po té rvačce s Bártou to bylo poprvý.

Celá tiskárna svědčila proti mně, jako že jsem si začal.

-A začal? -Samozřejmě, že začal.

Neměl si na mě vyskakovat, hovnař.

No bože, tak jsem párkrát někomu rozbil hubu.

Vy policajti to máte v popisu práce, ne?

-Proč jste se s Bártou rozkmotřili?

-Ale, znelíbil jsem se té svíčkové bábě Hynkové, znáte ji?

Dělá cifršpióna v tiskárně, protože je Bártova teta.

V jednom kuse na mě nasazovala, že kouřím, chlastám

a beru si z kasy peníze.

Když to pořád nestačilo, nakukala mu, že jedu po jeho starý.

-Co jste dělal včera?

-Jako jestli mám alibi? No, byl jsem tady ve Stodolní

a kolem půlnoci jsem se trošku poškádlil s jedním blbcem.

Ještě to je na mně trochu vidět.

-Hlásil jste to? -Prosím vás, v podmínce?

Nejsem magor! Ale klidně si to můžete ověřit.

Počkejte.

Jo, pase tuhle holku.

Jestli si myslíte, že jsem celá ta léta čekal,

až Bártovi zakroutím krkem, tak se pletete.

-Předpokládám, že to s tou Bártovou tehdy,

to byla jenom pomluva, že?

-Bohužel. Ona je to hezká ženská.

Ale... dala mi pár facek a tím to zhaslo.

-Jak se vydrží tak dlouho houpat? -Ona je zvyklá, Myška, no.

-Seš nalíčená? -Co? Proč?

-Myslím, že budeš v televizi. -To vypadá jako atrapa, ne?

Dobrý den.-Dobrý den. -Grodská, kriminální policie.

To je můj kolega, Honza Berman. -Co chcete?

-Paní Bártová, víme, že je to pro vás těžké,

ale musíme zjistit, kdo to vašemu manželovi udělal.

Můžeme si promluvit?

-Tak pojďte dál.

-Děkujeme.

-Posaďte se, prosím. -Děkujeme.

-Dobrý den.-Dobrý den. -To je moje dcera.

-Maminko, nemůžu najít kartáč na vlasy.

-Musíš chvíli počkat, miláčku.

A běž si hrát k sobě, ano? Najdu ti ho potom.

Vždycky chtěla mít dlouhé vlásky jako princezna z pohádky.

Ale starat se o ně, to není jen tak.

-To já nevím, já jsem vždycky chtěla být na kluka.

-Jolanka nedávno hrála v reklamě na dětský kondicionér.

-Paní Bártová, kdy jste viděla vašeho manžela naposledy?

-Domů se vrátil kolem půl desáté, Jolanka už spala.

Zdržel se asi půl hodiny a...

...pak mi řekl, že se musí jet na nějakou schůzku.

-A řekl vám s kým a kam?

-Takové věci si většinou nechával pro sebe.

-A nevíte, jestli z domu odnesl nějaký větší obnos peněz?

Nějakou hotovost? -Sto tisíc konkrétně.

-Takové peníze doma nebyly. -Co ve firmě?

-To bych se musela podívat na pohyb na účtu.

-On vám tedy neřekl, kdy se vrátí.-Ne.

Paní komisařko, když se Jirka vrátil z toho vězení, tak...

...já nevím, jak to říct, prostě to bylo všechno mezi námi

nějaké rozbité. -To se stává.

-Ono to nebylo jednoduché ani předtím. Myslela jsem,

že nás to jeho vězení bude stát firmu a celý majetek.

Nakonec pomohla šťastná náhoda.

Dělá u nás taková mladá holka, Magda, ta chodí s Danem Nebeským.

Moc šikovný člověk. -Už jsme s ním mluvili.

-Dan k nám takhle jednou přišel, s něčím Magdě pomáhal

a už u nás zůstal.

Díky němu jsme udrželi stávající klienty a objevili se i noví.

-Takže on to s nimi umí?

-Dan je moc pozorný, slušný a obětavý.

-A co na to říkal manžel?

-Nejdřív trochu brblal,

že se nám někdo cizí plete do byznysu, ale...

...nakonec musel uznat, že nebýt Dana,

už bychom byli dávno plajte.

-Paní Bártová a nemohla byste nám ještě něco říct o té krádeži?

-Byli jsme na víkend u našich. A když jsme se vrátili,

byly některé ty obrazy, co tady visely, pryč.

Pojďte se podívat dál.

-A vy byste dokázala popsat, co na nich bylo?

-Byly to takové folklórní motivy. Pole, snopy a tak.

Manžel se narodil na vesnici, měl takové věci rád.

Nakonec z toho byla malá sbírka.

-Tušíte, jakou měly hodnotu?

-Nic moc. Manžel to kupoval po antikvariátech,

v řádech stokorun.

-Proč jste to neohlásili?

-Jirka nechtěl chodit na policii po tom, co měl za sebou, chápete?

-Můžeme vidět záznamy z bezpečnostní kamery?

-Žádný nemáme.

Manžel říkal, že stačí pověsit nad dveře starou kameru

a ta zloděje odradí.

-Tak tohohle neodradila.

A máte nějaký seznam těch ukradených obrazů?

-Říkala jsem vám, že byly bezcenné.

Ale mohla bych vám ukázat fotky z večírku,

co jsme dělali manželovi na přivítanou.

Tam ty obrazy uvidíte na zdech. Pomohlo by vám to?

-Jo, to určitě ano. ZVONÍ ZVONEK

-To bude Magda. Slíbila mi, že tady s námi pár dní zůstane.

Je to od ní moc milé.

-Tak já si s ní promluvím, ano?

-Prosím, pojďte se mnou.

-Jak tak koukám, tak B&B Print je takový rodinný podnik, co?

-Přesně. Bárta, Bártová, paní Hynková, to je jeho teta.

A pak ještě paní Bártová přiměla mého přítele,

aby k nám na nějaký čas nastoupil.

A Dan jim firmu zachránil.

-Co? Chtěla jste ještě něco říct?

-No, vlastně ano.

Víte, nečekali jsme za to vděk nebo uznání.

Ale Dan si potom, co tiskárnu zachránil,

myslel na podíl ve firmě nebo něco podobného.

On je neuvěřitelně schopný a velkorysý.

Nikdy nemyslí na sebe, jenom na ty druhé, vážně.

-A toho se asi nedočkal, že? -Tak to chodí.

Tak třeba se teď Bártová chytí za nos a ukáže se.

Myslím, že má Dana ráda.

-A vy jste ten večer, kdy byl Bárta zabit,

byla s panem Nebeským u vás?

-Už vám to řekl, že? -Hm.

-Udělali jsme si takový hezký večer ve dvou.

-Já to mám přímo od něj.

Ne že by se v base cítil jako ryba ve vodě,

ale uměl se přizpůsobit.

-Jak to myslíte?

-Bárta si rád hrál na velkého šéfa. To se tam prý cení.

Ale potřebujete peníze. Spoustu peněz.

-Copak, pane Nebeský?

-To je on.

-Víte to jistě? -Mhm.

Ty modrý oči, to nezapomenete. Určitě je to on.

-Dobře.

Děkuju.

Nechal jsem na tom ve photoshopu kus práce a myslím,

že mám všechny obrazy, které se ztratily.

Ukázal jsem to jedné známé, která se v tom vyzná.

Ruku do ohně by za to asi nedala, ale prý jsou ty obrazy bezcenné.

-A ta pistole?

-Požádáme o povolení k domovní prohlídce.

Pošleme k Bártům výjezd, prohledají ten dům odshora dolů.

Tu firmu zrovna tak.

-Co časový snímek?-Jednoduchý.

Podle kamer vyjel Bárta od tiskárny kolem čtvrt na deset.

Ve vozidle byl sám.

Ve 21:24 je záchyt na kamerách v ulici Slavíkova.

A v 21:35 je záchyt při vjezdu do ulice U dráhy, kde bydlel.

-Doma se zdržel asi půl hodiny.

-Na kamerách se objevil ve 22:39 a ve 22:58 projel kolem poslední,

což je kousek od nákladového nádraží.

-Tak 22:58. Někdy potom došlo k vraždě.

Co těch 100 tisíc?

-Bárta si je vyzvedl z banky v den vraždy.

Akorát vzal o 50 tisíc víc. -Kam se těch 50 tisíc podělo?

-V jeho autě jsme našli tenhle prospekt.

Je na něm ručně napsané 100 tisíc, akorát teda mezi náma,

tenhle model stojí čtvrt milionu.

-Taky když nakupuješ o půlnoci, tak zboží asi nebereš na fakturu.

-Akorát, že k obchodu nedošlo. Ještě k té dopravní nehodě.

Nestalo se tam nic, za co by se Bártovi někdo mstil.

-A co ten kriminál?

-Na cele seděl Bárta s Liborem Freslem, tenhle týpek.

Docela profláknutý bytař. Už je venku.

-Fresl. Máš jeho adresu? -Mám, ale je nám úplně k ničemu.

Při výstupu z výkonu trestu nahlásil,

že se bude zdržovat na adrese trvalého bydliště.

Akorát tu adresu nikdo neprověřil. Je to obecní úřad.

-Vyhlásíme po něm pátrání?

-Zkusíme to jinak. Pojď se mnou.

-Děkuju.

-Pojďte sem!

-Jak se vám tady bydlí? -Je to jen na pár dní.

Paní Bártová o to moc stála. A Dan se tu cítí docela dobře.

-Počkejte, váš přítel je tady taky?

-Nechtěl, abych tady byla sama. On je hodně ohleduplný.

-Emo, můžeš na chvilku? -Promiňte.

-Viděla jste někdy tohle? -Ne.

-Našli jsme to v jeho psacím stole. Měl váš manžel zbraň?

-Jak se to vezme.

Po tom vloupání mu teta, jako paní Hynková,

dala takovou starou pistoli.

Zůstala jí snad po dědovi, nemá na ni žádné povolení.

-Na co ji potřeboval?

-Prý aby nás mohl chránit. Kdyby nás zase chtěli vykrást.

-Neochránil by vás lépe, kdyby to nahlásil na policii?

Pardon.

Dobrý den. Promiňte, paní Hynková?

-Ano, to jsem já. -Ema Grodská, kriminální policie.

Můžete mi, prosím, ukázat, kde měl pan Bárta věci?

-Tady je kancelář, prosím. -Dobře, děkuju.

-Támhleto je jeho stůl, ale už ho prohledávali.

-Děkuju.

A on si to zamykal někdy?

-Ne, nikdy. Tady se na soukromí moc nehraje.

-My totiž hledáme zbraň. -Cože? Jakou... jakou zbraň?

-Našli jsme u Bártů doma náboje

a teďka hledáme pistoli, která k nim patří.

-Tak to vám nepomůžu. Já o žádné pistoli nevím.

-Aha. No, tak když ne, tak ne.

-Teď mě omluvte, já budu muset odejít,

mám ještě povinnosti, musím něco zařídit.

-To asi budete muset odložit.

-Já vyzvedávám Jolanku Bártovou ze školy,

dneska má odpolední vyučování a tam já...

...skutečně nemůžu přijít pozdě.

-Nebojte se, já vás dlouho nezdržím, posaďte se.

Já mám jenom pár otázek. -Ach jo.

-Můžete mi něco říct o panu Bártovi?

Nebo o Bártových? O jejich vztahu, jaký byl?

Jestli tam byla nějaká tabu? Milenci, milenky?

-Jak já tohle mám vědět?

-Tak, trávila jste s nima celé dny, jste jako člen rodiny,

určitě jste si musela něčeho všimnout.

-To si můžete zjistit sama.

On Jirka, pan Bárta byl velmi starostlivý táta.

Když měl nastoupit do vězení, tak mě poprosil,

abych pomohla jeho ženě, že toho na ni bude moc.

Tak jsem začala vodit Jolanku ze školy, vodit ji do hudebky,

a vlastně takhle mi to zůstalo do dneška.

-A paní Bártová tady tomu šéfovala?

-Šéfovala... ona na to moc nebyla, ale já nechci dělat drby.

Když byl Jirka ve vězení, tak jsme málem přišli na buben.

Pak to tady začal šéfovat Nebeský a to víte:

dravé mládí, sebestřednej chlap, a navíc, on moc dobře věděl,

že já stojím za naším Jirkou, takže... my jsme se moc nemuseli.

-A to paní Bártové nevadilo, že tady šéfoval?

-Na to se musíte zeptat jí. Ale na druhou stranu, všechna čest.

Nebeský vyvedl firmu z červených čísel, to je fakt.

-Tady jsme hotový. -Hm, dobře, děkuju.

Paní Hynková podepíše protokol.

A já na vás počkám a zavezu vás do té školy, ano?-Ano, děkuji.

KUBELÍK:Jo... jojo, jsem velký dlužník.

Jakmile přijedu do Prahy, zajdeme na pivo.

Děkuju, měj se.

-Tak na co jste přišel?

-Kluci z vnitřního na vězeňské službě

si vzali Freslovy kumpány na kozlík a ti zazpívali,

že posledních pár měsíců si Fresl dopisoval

přes někoho s jistým Karešem. -Kareš, to je kdo?

-Takovej starej mukl. Bydlí někde v Ostravě.

Takže si sedni k počítači a zjisti, kde ho hledat.

-Dobře. Na shledanou.

-Já jsem o tom původně vůbec nechtěla mluvit,

ale pak jsem si řekla, že vy mě asi pochopíte.

On se náš Jirka, teda pan Bárta, někoho velmi bál.

-Takže jste mu pořídila tu pistoli. A kde jste ji vzala?

-Byla doma po dědovi ještě z války.

Ale co já vím, tak se z ní nikdy nestřílelo.

Hlavně, já to ani neumím.

-Víte, co to bylo za typ pistole? -Ne, to já vůbec tomu nerozumím.

Taková stará pistole a... k tomu krabička nábojů.

-A teď je kde?

-Já jsem ji dala Jirkovi, on mi poděkoval a vzal si ji domů.

-On se vám svěřil, koho se bál? Někoho z firmy nebo...

-Ne, já myslím, že ne.

Spíš to byl někdo, koho poznal v tom kriminále.

Tady ale jsme v protisměru, tady nesmíte stát.-Já můžu.

-Aha. Tak děkuju za svezení.

-Na shledanou.-Nashle.

-Tady bydlí Kareš.

-Fresl podle mě nebude daleko.

-Co budeme dělat?

-Čekat.

-Ahoj. -Jolanko, pojď sem, pojď, ty holka moje. Ahoj.

-Ahoj. -Ježišmarjá, kde máš ty vlasy?

Ty sis je celé takhle ustřihla? Prosím tě...

HONZA:Tohle je Kareš? MATES:Jo.

-Pojedeme opatrně za ním.

-Myslíš, že půjde za Freslem?

-Muklové vždycky drží při sobě. Dřív nebo později určitě.

Pistoli máš? -Co chceš dělat?

-Podíváme se tam. Možná je tam Fresl.

-Dáme to sami? -To snad zvládneme, ne?

Dobrý den.-Dobrý den.

-Kde tady bydlí pan Fresl? -Neznám.

Jo, to je přece Gorol. Tak první patro vpravo.

-Gorol! Tak děkujeme.

Běžte domů a chvilku nevycházejte, jo?

Dobrý den, policie!-Pojď! -Co je, co děláš, vole!

-Ruce! -Ty vole, já jsem čistej!

-Drž hubu! Policie!

No tak, po bytě se přece honit nebudeme

a na skákání je to trochu vysoko.

-Stejně na mě máte hovno. -Padej!

-Já vám vážně nemám co říct. Určitě ne bez svého právníka.

-To je dobrý nápad. Při podezření z vraždy.

-Co to na mě šijete?

-Bárta je po smrti.

Někdo ho před dvěma dny v noci zastřelil.

-Co? Jako že já? Proč bych to dělal?

-Otázky tady kladu já.

A ta další bude, kde jste byl v té době.

-Já v noci chodím spát. -Hm.

-Bártu jsem nezabil, věřte mi. Proč bych to dělal?

-To je právě ten problém, který zbývá vyřešit.

Aby nám to hezky utíkalo, můžeme si zatím popovídat o umění.

Co vy na to?

-Co je zase tohle? -To byste měl vědět vy.

Možná je to důvod, proč je Bárta mrtvý.

-Dobře. Víte, že jsem seděl za vloupačky.

Ale nikdy žádný násilí! Bral jsem jenom prachy a šmuky.

-A obrazy.

Víte co, my si vás tady necháme přes noc.

Vy se vyspíte, popřemýšlíte a ráno to probereme znovu.

-Nepotřebuju se v klidu vyspat. -To vám závidím.

-Já jsem nevinný. -Nevinných jsou plné kriminály.

Takže tady budete mít dobrou společnost.

-Dobrý večer. -Zdravím.

-Dobrý večer.

Popovídáme si chvilku? -Jasně.

A můžu si objednat drink? Bude to trochu dražší, nevadí?

-Mně je to úplně jedno. -Jsi grand.

-Jak se jmenuješ? -A není to jedno?

-Teď možná jo, ale časem to třeba bude důležité.

-Já myslím, že to nebude důležité ani potom, šmudlo.

-Kde jsi byla v pondělí kolem půlnoci?

-Co ti je do toho? -Já myslím, že dost.

Jsem z kriminálky.

Seš tady sama, nebo tady někde máš náčelníka?

-Náčelníka? Já dělám támhle pro Baloga.

-O co jde? -Kriminálka.

Pojďme si popovídat někam do klidu, ať tady neděláme divadlo.

-Vyhoď je, ať si tady pan komisař může udělat pohodlí.

-Pánové!

-Chci se zeptat na Spilku.

-Toho jsem v životě neviděl. -Já také ne.

-Tak já myslím, že jste ho oba dva viděli v to pondělí.

Proč jste se porvali?

-On je tady na Stodolní vyhlášenej magor, pane komisaři.

Maluje holky a přemlouvá je, aby s ním začaly novej život.

Že prej je slavnej malíř a že se o ně postará.

-A proto jste mu ukradl peněženku, hodinky a prstýnek?

-Nechtěl zaplatit, prý to bylo z lásky!

-Kápněte božskou. Já zlodějny nedělám.

-Jo? A co děláte? -Vraždy.

Takže potřebuju vědět přesně, co se stalo.

Anebo vás taky můžu vzít k nám na exkurzi.

Ale to vám zaručuju,

že to bude pro vás pro oba zatraceně dlouhé.

-Podle toho, co vypověděla Hynková,

by zřejmě mělo jít o Waltera P38.

Válečná kořist jejího dědečka.

-Pěkná hračka.

-Walter osmatřicítka je devítka? -Jo.

-Tohle jsou ty náboje, co se našly u Bártů doma.

Pistole nikde.

Udělali jsme prohlídku domu i firmy, ale nic jsme nenašli.

-Zatím pracujeme s verzí, že je to vražedná zbraň.

-To je všechno?

-Spilka je z toho definitivně venku.

To by nemohl stihnout. Po té nakládačce na Stodolní

ho hodinu křísily dvě sexuální pracovnice.

-On si myslí, že je takový ostravský Toulouse-Lautrec.

-Ve čtvrt na dvě mu zavolaly taxíka a ten ho hodil domů.

Prokazatelně.

-Mohla bych si ještě promluvit s tou malou Bártovou?

-Co si od toho slibuješ? -Nic si neslibuju,

já jenom... něco se mi tam nezdá.

-A chceš to udělat jako výslech? -Ne, ne. Jenom si popovídáme.

-No dobře, ale opatrně, nepokaž to.

Je to dítě, a víš, co dovedou právníci.

No, jestli to je všechno, co máte, tak končíme.

-Ty bys dal obrazy do koupelny?

-No, kdybych tomu nerozuměl...

-Každej ví, že vlhkost plátnům škodí.

-Každej taky ví, že krást se nemá. A Fresl je zloděj.

-Pojď se podívat!

-To je blbec!

-Tak, pane Fresl, můžeme pokračovat.

Jak vidím, teď už za přítomnosti pana obhájce.

-Já vám nemám co říct.

Bártu jsem nezabil, držíte mě tady protiprávně

a já, teda my, si budeme stěžovat.

-Na to máte právo.

Nejdřív nám ale musíte vysvětlit,

jak se dostaly Bártovy obrazy do vaší skříně.

-Nemůžete přece dělat domovní prohlídku bez povolení!

Že ne? -Ne, to nemůžou.

-Jak vás mohlo napadnout, že nemáme povolení?

-Pardon.

Vystavené dost narychlo.

-Je špatně, když soudce věc zbytečně neprotahuje?

-Je špatně, když jde soudce policii na ruku.

-Nemůžeme si stěžovat? -Můžeme, ale bude to k ničemu.

Pánové se na nás připravili.

-No tak když už jsme si tak hezky vyložili karty,

ještě přidáme trumf.

-Spolubydlící z vašeho posledního výkonu trestu byl zavražděný.

Ten spolubydlící, kterého jste vykradl.

Na tom se snad už shodneme, ne?

-Jestli jste tohle neudělal... -Jasně, že ne. Copak jsem magor?

-Radím vám, abyste v případě těch obrazů spolupracoval.

V plném rozsahu toho slova.

-Bárta potřeboval peníze. Kvůli náhradě škody a tak.

Půjčil jsem mu, ale nevracel je.

Říkal jsem mu, ať mi dá nějakou zástavu,

jinak že budu něco chtít a on říkal, že nemá.

To přece není trestné, chtít něco do zástavy!

-Tak jste se vloupal do tiskárny a pak i do Bártova domu.

-Bártu bych neokrad.

Dokonce jsem si nechal udělat odhad ceny těch obrazů,

abych si třeba nevzal víc, než mi dluží.

-Takže jste takový zloděj―ekonom, jo?

-Jenže to bylo šméčko.

Bárta tvrdil, že ty obrazy stojí přes milion,

přitom měly cenu sotva pár tisíc.

To mi nepokryje ani ten dluh,

tak jsem šel za ním do práce, promluvil jsem si s ním

a on mi slíbil, že mi prachy vrátí, i s úrokama.

Ale ty obrazy jsem si teda nechal.

-Tyhle tři obrazy chybí, Fresl.

-To je nějaká blbost. Tyhle jsem nikdy neviděl!

-Ten večer, co ho zabili, vám měl dát Bárta nějaké peníze?

-No jo, slíbil mi 50 tisíc. Taky mi je dal.

-Kde? Na tom překladišti? -Na jakým překladišti?

Dal mi je v hospodě Na růžku. Říkal, že má cestu kolem.

A mám na to svědky!

-V kolik to bylo?

-Něco před jedenáctou, zrovna zavírali.

Dal mi prachy a pak šel.

-Sdružení řemeslníků se nazývala... a ty to musíš doplnit.

-Dobrý den, paní Bártová! -Dobrý den. -Dobrý den.

-Co potřebujete? -Můžu vás na chviličku vyrušit?

-Samozřejmě. -Pojďte se mnou.

-Ahoj.-Dobrý den.

-Co to děláš?-Domácí úkol. -Aha, a co to je?

To je vlastivěda, že jo.

Máš krásné vlásky. Jsi úplně jako princezna, že?

-Já jsem princezna, ale jenom někdy.

-Kdy?-Když si hraju.

-A neměla jsi je delší, ty vlásky? Že seš ostříhaná? Proč?

-Maminka mi to nakázala. Ale když... já o tom nesmím mluvit.

GALERISTA:To víte, že jsem ty obrazy viděl.

Přinesl je takový divný chlap. Vypadal jako kriminálník.

Jo, to je on. On ty obrazy ukradl, ne?

-Proč myslíte?

-Snažil se mi namluvit, že je zdědil, ale...

...nevěděl, co za ně má chtít. -No a?

-Když někdo přinese obrazy po rodičích,

má o nich nějakou představu.

Tenhle chlap nevěděl vůbec nic. Neměl k těm obrazům žádný vztah.

-Takže je chtěl jenom nacenit? -Chtěl je normálně střelit.

Ty obrazy neměly valnou cenu, jsou to, s prominutím, mazanice.

-Co tyhle tři obrazy? Ty totiž chybí.

-Ty jsem nikdy neviděl. -Víte to jistě?

-Chcete mě zkoušet? Tohle by mohl být Úprka.

-Úprka? -Joža Úprka, 1861 až 1940.

Vážně slavný malíř!

-Kdyby ty obrazy byly pravé, jakou by měly cenu? Zhruba?

-To se dá těžko říct. Jen tak odhadem, opravdu odhadem,

tak 300 tisíc.

-Tak to jsou docela drahé obrázky!

-Vy asi myslíte 300 tisíc za jeden. -Jistě. Dohromady kolem milionu.

-Díky.

-A... počkejte ještě!

Víte, že mi někdo říkal něco o plátnech od Úprky?

Ale kdo to byl? -Zkuste si vzpomenout.

-Znáte to nóbl starožitnictví Goldman?

-Dobrý večer, pane Goldman. -Á, pane kapitáne.

-Dobrý večer.-Dobrý večer.

-Jak jdou obchody? -Ani se neptejte!

Kde jsou ty časy, kdy to nestálo za nic!

-Copak? Zákazníci si neumějí vážit hezkých věcí?

-Což o to, vážit, to oni by si i vážili,

ale dobře zaplatit nechtějí!

-Co tyhle tři obrazy?

Neviděl jste je teď někdy v poslední době?

-Ano. Měl jsem je ocenit, ocenil jsem je a tím to zhaslo.

-Na kolik jste je ocenil? -Pane kapitáne,

je to už několik týdnů, já už si opravdu nepamatuju.

Myslím, že to bylo milion sto, ať nežeru, milion dvě stě tisíc.

-Ukážu vám fotku jednoho chlapa

a vy mi řeknete, jestli plátna přinesl on, ano?

-To vám rovnou můžu říct, že to nebyl on.

-Jak si můžete být tak jistý?

-Protože ty tři obrazy přinesla ženská.

-Počkejte... byla to tahle? -Ne.

-A co tahle? -Ale to je roztomilé děvčátko.

Tu znám od nás z obce, ne?

Trošku vypadá jako Sára Faldsteinová.

Ne, tak ta to taky není.

Ale tahle, ta to je.

-Já vím, že jsem vám to měla říct hned, ale...

...já jsem dostala strašnej strach kvůli těm obrazům.

Ale já jsem nic neprovedla.

Já jsem je jen vzala k sobě do úschovy, víte?

-To říkáte vy.

-Bože, to říkám já, protože je to pravda.

Jirka sbíral strašlivý kýče, takový ty... rustikální motivy.

No děs, děs!

Potom potkal nějakého vetešníka a ten mu prodal tyhle tři plátna.

Za pár šupů!

Evidentně ani jeden z nich netušil, jakou mají cenu.

-A pak se mu stal ten malér. -Hm, jo.

Jirka se hrozně bál toho vězení. Říkal mi,

že bude potřebovat hodně peněz, aby to tam vůbec nějak přežil.

-Tak proč ty obrazy neprodal? -Vím já?

Asi se v něm probudil sběratel.

Raději si půjčoval od kdekoho, dokonce i od toho,

jak s ním seděl na tý cele, od toho Fres...-Fresl.

-Fresl. Od toho Fresla. A ten mu potom začal vyhrožovat.

Když to nemohl splácet, tak mu říkal,

že přijde za ním domů a sebere mu všechno, co má cenu.

Tak si ty obrazy schoval u mě.

-A proč jste je nechávala ocenit?

-Po pravdě, v tomto směru jsem Jirkovi moc nevěřila,

že mají vážně takovou cenu.

-Paní Hynková, já vám můžu věřit.

Ale ty obrazy jsou docela slušný motiv.

A pistoli, kterou byl Bárta pravděpodobně zastřelen,

tu jste taky znala.

A nemáte alibi.

-No nemám. Nemám, žiju sama!

Ale proboha, snad si vážně nemyslíte, že jsem ho zabila já?

Vždyť je to syn mého bratra a já ho měla ráda.

Možná jako jediná.

-Tys ji vážně zadržela? -Neměla jsem jinou možnost.

Když si odmyslíš ty řeči o hodné tetičce,

Hynková je jediná, která má motiv, zbraň i příležitost.

-Ale Fresl ho vykradl.

Bárta se ho celou dobu bál, co když ho i zabil?

-A o těch obrazech za jeden a čtvrt milionu

nikdo jiný nevěděl, jen Hynková.

-Myslíš, že se nepochlubil ani vlastní ženě?

-Já jsem vám lhala.

-Vážně? Na to jsme tady zvyklí. Tak prosím.

-Řekla jsem vám, že jsem ten večer, co zabili Bártu, byla doma.

A Dan že byl se mnou.

-A nebyl?

-Je mi to moc líto. Dělala jsme to kvůli němu.

Nechtěla jsem ho ztratit, byl to můj nejbližší člověk.

-A už není?

-Není.

-Minule jste mi říkala,

že vaše manželství bylo takové... rozbité jste říkala?-Ano.

-Proč jste mi neřekla,

že jste si za manžela našla náhradu?

-S Danem je to úplně jinak. Paní komisařko, to bylo z lásky.

-Hm, jistě. Všimla jsem si, že Jolanka je ostříhaná.

Říkala jsem si, že to asi nebude jenom tak.

-Děti se přece dávají stříhat!

-Ano? I princezny, které hrají v reklamách?

Paní Bártová, já nevěřím, že jste to udělala vy!

Že byste chtěla dceři ublížit.

Můžu si vyžádat její výpověď.

-Proč ji do toho chcete tahat? -Já? Protože musím.

A vy to můžete zastavit, když mi řeknete pravdu.

Paní Bártová!

-Jolanka se v noci probudila.

Asi nás uslyšela. VZRUŠENÉ DECHY, HEKY

Proto ji Dan ostříhal.

Řekl jí, že když to někomu prozradí, ostříhá ji úplně.

On to nemyslel zle, měl o mě strach.

On je jinak moc hodný, má Jolanku rád, ale...

...bál se o náš vztah.

Když byl manžel ve vězení, se vším mi pomáhal, i doma.

Bez něj bych to vůbec nezvládla, věřte mi!

Já vím, že jsem udělala chybu.

To se prostě stává, když se ženská cítí osamělá.

A manžel se o tom nikdy nedozvěděl.

-Já myslím, že o tom věděl. Moc dobře.

-Když Jirku pustili z vězení, byl jako vyměněný.

Podezíral mě,

kontroloval mi telefon a našel tam nějaké esemesky.

Tak jsem Danovi řekla, ať to nějak vyřeší. Jako chlap.

-A on vás poslechl.

-Myslela jsem, ať si s ním jenom promluví,

ať mu řekne, že se chci rozvést,

že se s Danem vykašleme na nějakou pitomou tiskárnu

a budeme spolu, jenže... -Jenže co?

-Jenže Dan za mnou přišel a...

...řekl mi, že se stal hrozný malér.

Sešli se, aby si to vyříkali,

ale manžel vytáhl pistoli,

poprali se, zbraň spustila a Jirka je mrtvý.

-Paní Bártová, ale váš manžel přece nechodil ven ozbrojený.

-Ale ano, bál se toho chlapa, co s ním seděl!-Ne!

On se s ním dohodl, že bude dluh splácet.

On už neměl žádný důvod se bát.

-Ale... Dan říkal...

-Ani na místě činu jsme nenašli žádné stopy po rvačce.

Pan Nebeský si vzal pistoli u vás v domě.

To nebyla náhoda, to byla promyšlená vražda.

-To není možný!

-Tady máš seznam lokalit z buněk mobilních operátorů.

Tak se na něj podíváme.

-Podívejte, já si vážně cením vaší snahy ten případ vyšetřit,

ale mám dost práce a nemůžu sem za váma furt lítat.

-Nikam jste nelítal, poslali jsme pro vás služební vůz.

-A odvezete mě taky zpátky?

-No, tak to ještě uvidíme.

Budete se nám muset rozpovídat o vašem románku s paní Bártovou.

-A vy si myslíte, že by si chlap jako já,

který žije pro firmu, že by si začal se šéfovou?

Nejsem blázen!

-Paní Bártová tvrdí něco jiného.

Půjčil jste v poslední době někomu svůj mobil?-Ne.

-Kde jste byl v době vraždy? -Doma. -Kde doma?

U Heřmanické haldy?

-Já bydlím v Porubě a vy to dobře víte.

A tam jsem taky v té době byl. S Magdou.

-Magda už vám alibi nepotvrdí. Nemá důvod.

-Udělal jste chybu, pane Nebeský.

Po té vraždě jste odjel k Heřmanické haldě.

Potřeboval jste se zbavit zbraně?

-Nebudeme to zbytečně protahovat: ve 23 hodin, 19 minut a 18 sekund

zachytila váš mobil buňka ve Vrbické ulici.

Ve stejnou dobu ho zachytily další tři buňky.

Když si uděláte průsečík buněk, vychází poloha vašeho telefonu

přesně na hráz haldy v Heřmanicích. -To je nějaká blbost.

-Ve 23 hodin, 21 minut a 32 sekund se signál ztrácí, to je...

-...134 sekund. -Co to jako dokazuje?

-Vy jste si tam ten mobil zapnul. Udělal jste chybu.

-Jen pro vaši informaci,

naši technici teď hledají ve vašem autě prvky zeminy.

Myslím, že budou úplně stejné jako u Heřmanické haldy.

-Já jezdím všude možně. Netvrdím, že jsem tam nebyl nikdy!

-Taky jsme tam poslali potápěče a měli štěstí.

Našli jsme zbraň, kterou jste zastřelil Bártu.

-Nesmysl! -To už jste říkal.

My si počkáme na daktyloskopii a na pachovky.

-Pane Nebeský, je vám jasné, že z tohohle už se nedostanete.

-Kurva! Do prdele!

Co jsem měl asi tak dělat?

Vy byste si nechali vzít firmu, kterou jste zachránili,

a dali ji tomu ožralému idiotovi?

-Proč jste si na té hrázi ten mobil zapnul?

-Protože jsem neměl baterku.

NEBESKÝ:Všude byla tma.

Hodil jsem tu zbraň do vody, ale nežbluňklo to.

Jenom jsem si posvítil.

Myslel jsem, že na krátkou chvíli to nevadí.

-Co teď bude s Jolankou?

-Zůstane nějaký čas u paní Hynkové. Myslím, že budou obě spokojené.

-Já jsem ho strašně milovala. Věřila jsem mu.

Ale nebyla jsem jediná.

Víte, jaké to je, žít v takovém napětí?

-Jo, asi si to dokážu představit. Prosím.

-Ahoj.-Ahoj.

-Chtěla bych tě představit,

to je Anička Wolfová, ta známá reportérka z televize.

-To vidím.-Dobrý den.

-Netušil jsem, že se znáte. -Známe se jenom chvilku.

-Dobrý večer. Budete si přát? -Dobrý večer.

Přineste mi skleničku, prosím. -Ano.

-Myslel jsem, že půjdeme někam na večeři.

-Já vás nezdržím dlouho.

-Nemám novináře rád. Jste moc drzí a namachrovaní.

Plete se do věcí, kterým nerozumíte.

-Chápu, pane kapitáne. Chápu.

-Předpokládám, že ode mě něco potřebujete.

-Spíš naopak. Velmi brzo budu pro vás něco mít.

-Asi nějaký velký případ.

-Velký případ. Starou vraždu,

do který je zapletený někdo z ostravský kriminálky.

-Prosím?

-Víte co? Nenecháme to na příští schůzku?

Protože tohle je opravdu velký případ!

Skryté titulky: Olga Hanzlíková Česká televize, 2020