Original subtitles

,-Nashle! -Na shledanou.

-Díky, díky. Děkuju.

-Tak sklízíme!

-Na shledanou!

-Baťůžek váš. -Děkujeme. -Nashle. -Na shledanou.

-Ahoj. - Na shledanou.

-Tak, dobrý...

Kde máme věci? -Ukaž...

-Tak, Aneto!

-Díky.

-Dobrý den. -Dobrej. -Díky.

-Měli jsme si jít dolů dát toho cidera.

Těch kapel, co tady je...

Vůbec už nemám... jako přehled. -Jo, tak to já taky tentokrát...

-Tady bych si jako koupila bundu!

Myslíš, že budeme moct projít tím žbrdlením?

SMÍCH

To je fakt skvělý.

Tam si můžeme dát prosecco.

Roberte? -Ahoj. -Ahoj. Čau.

-Čau. -Čau. -Čau, ahoj.

-Tebe bych tady fakt nečekal.

KAPELA ZAČÍNÁ HRÁT

-Hele, olajkoval mě. -No, jako vždycky.

No, hezkej, no. -A má velkej nos!

-Ty jo, myslíš ty někdy na něco jinýho?

-Jely jsme se vylejt, bavit se. -No, taky na tu hudbu, ne?

-Tak co? Jo, nebo ne?

-Nevím, fakt nevím.

Hele, bejt tebou, tak jdu asi do něj, no...

-Jo? To jsem potřebovala slyšet.

-Čau. -Aneta.

-Ale nepřišli jsme jenom kecat, ne? -Ne?

-Čau. -Čau.

-Tak pojď. -Jo. Já se ozvu.

DALŠÍ SKLADBA

VZDECHY

-Díky.

-Tak co? Jak se jmenuješ? -Jsem Princ!

-Tak čau, Princi. -Počkej!

Nechceš se stavit k nám na ubytovnu?

Máme tam dneska mejdan.

-To je pozvání? -No jasně!

-Měla u sebe peněženku, doklady,

v tý peněžence byla platební karta a nějaká hotovost.

Je to Aneta Nová, 20 let, učitelka v mateřské škole.

Bydliště Pískov u Prahy. -A tady spala kde?

-Tohleto je účtenka z kempu s včerejším datem.

To číslo tady nahoře je číslo sektoru a číslo stanu.

-A mobil? -Už ho poslali na expertizu.

-Dobrý. Tak co máte, doktore? -Má proraženou hlavu,

pohmožděniny na celém těle a vypadá hodně, hodně pomlácená.

-Myslíte, že vlastní zavinění?

-Dopadla na obličej, jako by ji někdo uhodil.

Bylo dobré, kdyby se na to podíval

někdo se specializací na forenzní biomechaniku.

Toto musíme všechno důkladně ohledat a změřit.

-Jo, to zní rozumně.

Honzo, zařiď předání forenzního biomechanika. Ještě něco?

-Až zjistím, jaká byla v noci teplota,

řeknu vám přibližnou dobu smrti, a potom samozřejmě víc.

Budete chtít udělat toxikologické vyšetření?

-Samozřejmě. Děkuju. Honzo, ty zavolej Matesovi,

ať sežene experta na kybernetiku, ať ten mobil udělají hned.

A zajistěte záznamy kamer. Ty by tady mohly být, ne?

A nějaká uniformovaná hlídka, třeba viděli něco podezřelého.

-Čau, Mates. Prověř kamery, jestli tady nějaký jsou.

A taky hned začněte dělat na tom telefonu...

-Haló, slečna Ovsová? Jo.

A myslím, že už vás vidím. -Tam.

Dobrý den.-Dobrý den. -Berman.-Jana Ovsová.

-Ema Grodská.-Dobrý den. -Dobrý den.

Jste v pořádku?

-Ani ne. Byla to nejlepší kamarádka.

-A kdy jste se viděly naposledy?

-Včera. My jsme přijely nějak po obědě,

a stihly jsme postavit stan, a ještě koncert.

A Anet pak zmizela s tím klukem z Rindu.

-Odkud že byl ten kluk?

-Z Rindu.

To je taková netová seznamka, kde se seznámíte s někým

třeba jenom na jednu noc. To neznáte?

-A jak že se jmenoval ten kluk? Nepamatujete si?

-Myslím, že David.

-A vybavíte si ho?-Jo.

Měl takový hnědý vlasy až pocaď,

modrý oči, hubenej, hezkej.

-A nevíte, kam šli?

-No, asi někam, kde spolu mohli bejt sami.

On tady dělal něco okolo festivalu, takže asi věděl kam ji vzít.

Anet mi pak ještě volala, že ji pozvali na mejdan,

no a to už jsem byla tady v kempu.

-A nebylo na ní něco divného? Neměla třeba strach?

-Ne, to ne, byla úplně v pohodě, jako vždycky.

To bude hrozný, až se to dozví její táta.

Neměla bych mu zavolat?

-Nene, to určitě ne, to nechte na nás.

-A domů neodjíždějte, ještě vás budeme potřebovat.

-Oukej, jo.

-Tak jo, tak zatím děkujeme. -Taky děkuju.

-Hele, já vím, že včera tady ta holka byla.

S tebou a s Karlem. Já jsem vás slyšela.

-Co to meleš?

-Hele, já nic neřeknu. Ale něco za něco, jo?

Vrátíš mi ty peníze, co jsem ti půjčila.

-Si děláš prdel, ne?

Musíš vydržet, Dano. Čus.

-Já jsem vždycky věděla, že jsi hajzl, Davide!

-Hezký kluk, černé vlasy, s akreditačkou na krku.

Takového najít mezi 50 tisíci, to je docela úkol.

Nemáte tam něco jednoduššího?

-Projdi kamerové záznamy.

-Taková kamera, která by zabírala místo, kde jsme našli Anetu,

tam prostě není.

-Co ten mobil?

-No, opravdu si nainstalovala seznamku "Rind".

Čekáme na výpisy z buněk. Hledáme, kam volala.

Technici dělají, co můžou.

Ve 20.08 si uložila nové číslo “Princ“.

-Princ, tak to je teda fakt pohádka.

Co máme ještě?

-Byli tam specialisti z biomechaniky,

ale nechtěli dělat závěry na místě. -A dál?

-Taky jsme tam měli psa, ale je to střecha koksovny.

Pes se točil na místě. Psovod potvrdil,

že šance na úspěch je v takovém prostředí nulová.

Protokol nám pošle.

-Včera byla hlídka na ubytovně toho festivalého štábu.

Měli tam nějakou párty, mejdan, ale to tam mají pořád.

-Mohl to být ten mejdan, na který šla Aneta?

-No, tak tam pojedeme a zeptáme se.

-Za chvíli jsou tady určitě benga, všude jsou kamery. -Na ně seru.

-To klidně můžeš,

jenže taky si musíš připravit, co jim řekneš.

-Že jsme byli opilí, šukání není trestný.

-Jenže se mnou šla dobrovolně, ale s tebou ne.

A to trestný je. Jsem ji slyšel, jak se bránila!

-Tak jak to bylo, to už jim asi neřekne.

-Dobrý den.-Dobrý den. -David Princ. Kde ho najdem?

-Ten pokoj nad kavárnou. -Díky.

-Tak povídejte, pane Princi.

-Co chcete slyšet? -O tom včerejším mejdanu.

-Skončil dneska.

-To víme.

Podle hlášení vás hlídka přišla uklidnit okolo druhé?

Co jste dělali?

-My jsme trošku chlastali. Máme hodně práce, jsou to stresy.

Potřebovali jsme upustit páru.

-A co jste ještě dělali?

-To je tajný. -Tak tohle bylo naposled!

-A co tahle? Byla tady? Vzpomínáte si na ni?

-To je ta mrtvá?

No, nevím, neznám ji.

-Jestli jste ji tam viděl, tak nám to řekněte.

-Asi tady byla, ale já jsem si jí nevšiml.

Prostě nevím.

ZVONÍ MOBIL Moment.

-Tohle číslo si Aneta Nová včera večer uložila.

Je to vaše číslo.

-Tady si lidi předávaj čísla na potkání.

Jste si vůbec jistý, že to číslo má ode mě?

-Tak pojďte!

-A vy teda pracujete pro festival, pane Varaďo?-Ano.

-Dobře. Co přesně děláte?

-Dělám číšníka, barmana, provozního, co je třeba.

-A s Davidem Princem jste něco jako nerozlučná dvojka?

-Jsme kámoši.

-Znáte ji? -Neznám. Opravdu.

-Podívejte se pořádně. Nepoznáváte ji?-Ne.

-Ale viděl jste ji tady. Na tom mejdanu.

-Nic si nepamatuju. Byl jsem opilej.

Co? Nemám nárok na právníka? -Lžeš. Nemáš, no!

-Dobře. Nebyl jsem s ní a neznám ji.

Všechno, co vím.

-Uklidněte se. -Jsem... klidnej.

-Ten kluk z tý seznamky bude důležitý,

pravděpodobně byl poslední, kdo ji viděl před smrtí.

-Nenecháme si ty kelímky? -Vždyť je to zálohované.

-Čau, medvídku.-Čau.

-Hlavně nedělej, že jsi mě neviděl. Kdo to je?

-To je moje šéfová. Hedvika.

-Dobrý den, Ema Grodská. -Jo, vy jste ta paní Grodská!

Hele, neříkal jsi, že není hezká?

-Co kecáš?

-A vy jste teda příbuzní? Neteř? -Nech toho, to je moje kamarádka.

-Vy mu říkáte medvídek? -No takový ty malý měkký gumový.

-Co kecáš?

-Gumový?

-Nová zjištění si nechám na závěr, jako bonus.

Začnu potvrzením toho, co jsem řekl na místě činu.

Můžeme odlišit několik druhů poranění.

Za prvé ta mnohočetná,

která vznikla pravděpodobně po pádu z toho ochozu.

Zemřela někdy po půlnoci.

Za druhé má díru na temeni hlavy,

ale nevypadá to, že by to vzniklo tím pádem,

protože dopadla na obličej.

A také se nám podařilo zajistit větší množství spermatu.

Z toho lze usoudit, že měla před smrtí pohlavní styk.

Otázka je zda dobrovolný, nebo ne,

protože oblast genitálií je středně pohmožděná.

-Počkej, takže šlo o znásilnění? -To musíte zjistit vy.

Zajímavé je, že se nám v obdobných případech

takové množství spermatu zpravidla zajistit nepodaří.

Řekl bych, že těsně před smrtí měla buď více aktů s jedním mužem,

nebo více aktů s více muži.

-Jasně, takže to je ten bonus? -Ne, ten přijde teď.

Volal mi Prouza ohledně biomechaniky.

Závěr: někdo ji strčil. Nešťastnou náhodu můžete škrtnout.

Zbavit se znásilněné holky, to už je docela motiv, ne?

-Končím.

Tak co? -To zadržené sperma je dvou mužů.

-No počkej, takže jako hromadné znásilnění?

Nebo nějaké sexuální orgie?

-Nevím, pojedeme to souběžně. Budeme předpokládat,

že ten, kdo s ní spal, je zároveň vrah.

-Dobře, ale nechceš mi říct,

jakože ji tam nahoře hromadně znásilnili

a pak ji shodili dolů? -Nene, je to fakt dost divné.

-Jo, prosím tě, ještě k tomu Princovi.-No?

Jak si ho Aneta uložila do telefonu

a on dělá, že si to nepamatuje.

Je to docela zajímavý týpek, už šestým rokem dělá ekonomku,

na brigádě už je popáté, jako na tom festivalu.

Jeho fotrovi patří rozhlasová stanice Smart

a synátor si na to konto napůjčoval

docela dost peněz od muzikantů.

-Co, nějaká protekce nebo...? -Ale vůbec, prostě kecá,

jako naslibuje něco, co nemůže nikdy splnit.

-A toho druhého taky známe, toho jsme vyslýchali,

jeho kumpán Karel Varaďa, barman. -Vypadá to, že jsou kámoši.

Oba tvrdí, že si na Anetu nevzpomínají.

-Prostě kecaj! Se na ně podívej!

Jaká byla Aneta? -Skvělá holka.

Úplně stejná jako její táta, oni to mají v rodině, no.

Byla veselá, uměla to s každým. S dětma úplně, ale i s dospělýma.

-I s klukama?

-Těm se líbila. Už na základce. To já bych nikdy nedokázala takhle.

-A nevíte o někom, s kým by měla třeba problém nějaký?

-To by se vědělo.

Ona byla prostě takový tlustý sluníčko, no.

-Opravdu si nevzpomenete na něco, co by nám mohlo nějak pomoct?

-No, možná... teď už jí to neublíží, ale...

...Anet byla hodně na sex.

-Co to znamená, být hodně na sex? -No, jakože střídala chlapy.

-A nějaký stálý vztah neměla?

-To ji úplně nebavilo.

-Takže byla nymfomanka?

-To je spíš asi sociální konstrukt, ne?

No, jako že by umírala, když byla půl dne bez sexu, to ne.

Ale... prostě ji to bavilo, no.

Asi si tím kompenzovala nějaký mindrák,

že bojovala celej život s těma kilama.

-A vy jste si ten večer šla lehnout v kolik?

-Nějak do půlnoci.

-Do půlnoci? Na festivalu? To se nechodí spát takhle brzo, ne?

-Já jsem byla hrozně utahaná. My jsme jeli stopem asi 6 hodin.

-Vy jste jeli stopem z Prahy?-No. A teď jsem si ještě vzpomněla, že...

...ten večer se Anet potkala s Robertem.

-Robert, to je kdo? -Její nevlastní brácha.

Je to... dělá tady pro festival zvukaře pro český kapely.-Aha.

-No, já jen že ji překvapilo, že se potkali a že byl tak dobrej.

-Oni se nevídali, nebyli v kontaktu?

-Ne, oni se právě neviděli léta.

-Dobře, tak děkuju. To by mohlo být důležité.

-A už se ví, co se jí stalo? -Ne, ještě ne.

-Byla to moje nevlastní sestra.

Potkali jsme se kousek tady od toho místa, kde jste ji našli.

-Pamatujete si, kolik bylo hodin?

-Před sedmou. Někam hrozně pospíchala.

-A pak jste ji ještě viděl na tom večírku, je to tak?

-To je děsný, tohleto!

Po letech potkáte ségru a do rána je mrtvá, chápete to?

-Jste v pořádku?

-Můžu jít na zvukovku?

-Prosím. Děkuju.

-Její táta je na tom hodně špatně. -Kdo by nebyl?

-Já jen abyste věděl. -Počkej, ty mi vykáš?

-Já jsem nechtěl být drzej. Já jsem u kriminálky krátce.

-Já jsem Honza.-Valdek. -Zvláštní křestní jméno.

To je tady?-Jo. -Co je to za rodinu?

-On tady dělá školníka už léta.

Před deseti lety ovdověl a zůstal s holkou sám.

Aneta měla ještě staršího bratra. -Roberta?-Jo.

Ale ten už tady dlouho nebydlí.

Pan Nový? Valdek. Kriminálka.

Jasně. Je u sebe v dílně.

-Pane Nový?-Ano?

Dobrý den.-Dobrý den. -Dobrý den.

-Berman.-Nový. -Valdek. -Dobrý den.

Pořád musím něco dělat, jinak bych se zbláznil.

Posaďte se.

Víte určitě, že ji někdo zabil?

-Všechno tomu nasvědčuje.

Co mi můžete o Anetě říct?

-Normální holka.

Po smrti manželky jsme zůstali sami.

Aneta byla v pubertě, tak si v podstatě dělala, co chtěla.

Na druhou stranu výborná studentka, jedničkářka, ani se nemusela učit.

Do všeho šla po hlavě.

Naštěstí měla kamarádku, která ji vždycky přibrzdila,

když vymyslela nějakou pitomost.

-Myslíte Janu Ovsovou? -Janu, ano.

Kamarádili spolu od dětství.

-Měla nějakého přítele?

-Já nevím, to ona se mi nesvěřovala.

Kluci na ni letěli, já mám pocit, že je dost střídala,

ani jsem si je nestačil zapamatovat.

-Můžeme se spolu podívat, jestli něco nechybí?-Jistě.

-Prosím.

-Já samozřejmě vůbec netuším, co si s sebou brala, že jo?

Co... počkejte. Kabát tady není.

-Kabát. Jak vypadal? -Obyčejná parka.

-Jste si jistý, že si ho brala? -Určitě, měla ji strašně ráda,

já jsme si ji původně koupil pro sebe a jí se tak líbila...

-Pane Nový, nezmínil jste se mi o nevlastním synovi, Robertovi.

-Toho jsem vyženil.

Pořád jsme spolu měli nějaký problémy.

Nakonec jsem ho musel vyhodit z domu.

-Nic o něm nevíte? -Já se o něj vůbec nezajímám.

A od tý doby se tady neukázal. -No tak, pane Nový.

-Tak slyšel jsem, že se prej živí jako zvukař nebo co.

-Podívejte se ještě pořádně.

-Já vlastně opravdu nevím, co měla s sebou,

tohle vypadá, že je všechno, no, akorát ten kabát...

-Proč na toho kluka tak nasazuje? -Honzo... jestli můžu, no,

když se o tom Nový vůbec nezmínil, tak... já nechci nikoho pomlouvat,

ale říká se, že ten vztah Roberta a Anety

nebyl úplně... normální sourozeneckej vztah,

jestli mi rozumíš.

-Jako že incest?-Jo.

Když to tehdy někdo nahlásil, tak to byl strašnej poprask.

Já jsem byl ještě na obvodě, šlo to k nám a na sociálku

a Robert šel do pasťáku.

Od tý doby ho tady nikdo neviděl.

Ale paní ředitelka by možná mohla vědět.

Dělá tady dvacet let. Má přehled o všem.

Dobrý den, paní ředitelko.

-Dobrý den. Růžičková. -Berman. Dobrý den.

-Dobrý den. -Valdek, dobrý den.

-Tak co nám můžete povědět o Anetě?

-Skvělá holka, pracovnice, empatická, chytrá,

akorát s těma vztahama to měla trochu problematický.

-Proč myslíte?

-Protože nikdy žádný její vztah nevydržel.

I když to Aneta s klukama uměla. -Na rozdíl od Jany Ovsové.-Jo.

Jana měla na kluky smůlu, ale pak se jí zadařilo

a seznámila se s Petrem Jakoubkem, tělocvikářem tady na základce.

-A co?-No co, no tak,

všichni tři měli jet do Ostravy, byli taková partička.

Jenže on si to najednou rozmyslel a odjel na vodu!

Tak to je trošku divný, že jo?

-No, nevím. -No ne, tak já si myslím,

že mezi Anetou a Petrem něco proběhlo.

A Janu to docela sebralo.

-Proč myslíte?

-To přece je vidět. Že jo, to vidí i slepej!

-No, budu potřebovat na toho Jakoubka kontakt.

-Samozřejmě, ale on si s sebou nevzal mobil.

Jana mi volala, říkala, že se vrátí zítra nebo pozítří.

-A na Roberta, Anetina bratra, si pamatujete?

-No, to si pamatuju, to byla teda docela velká aféra.

-Tak už jste si vzpomněl, pane Princi?

-Ano. -Takže jsi nám lhal.

-V případě vraždy je nutno počítat s následky.

-Já jsem ji nezabil. -To říkaj na začátku úplně všichni.

-Řekněte nám, jak to bylo.

-No tak... jsem se s ní seznámil na tý akci a...

...jsme tam poslouchali muziku, že jo, hlavně, protože...

...to je dobrá muzika, co tam hráli,

jsme spolu šli na ten koncert, nějaká polská kapela...

-No dobré, zkrať to, ano?

-No a pak...

-Ne, počkej, to jsi zkrátil trošku hodně, ne?

Navíc se to nahrává a ty nemůžeš dělat tohle,

normálně to pojmenuj, ne?

-Jsem ji seknul. -Normálně ji vydupal jako.

-Hm.-A kde?

-Můžu si sednout? -No, to ještě uvidíme,

jestli si půjdeš sednout, teď postojíš. Odpověz!

-No... jsme si vyhlídli takový právě lešení nahoře,

jsem ji tam vzal, nám to přišlo vzrušující.

Pak jsem ji tam seknul a... -...vydupal, no.

-No... no a pak jsem ji pozval na tu párty a ona přišla. -Jasně.

-Co bylo potom?

-No... no, tak normálně, ne?

-Já opravdu nevím, co pro vás je normálně.

-Takže jste s ní měli sex oba dva?

-No.-Dohromady?

-No, že vás to tak zajímá... pardon.

Vy s tím máte nějaké zkušenosti?

-Poslouchej, poslouchej mě, šéfová úplně nemá náladu

a ty úplně nemáš talent na vytáčky,

takže odpověz na otázku a sprav ten monitor.

-Pardon, pardon... no, pardon, na co jste se ptali?

-Jestli jste s ní spali dohromady? Mluv pravdu.

-No... nejdřív jsem ji měl já, pak Karel.

-Kde? -U nás v pokoji.

-A kdo ji zmlátil a znásilnil?

-Já ne. -Takže Karel?

-Já nevím, já jsem tam nebyl, nevím, co se dělo v pokoji.

-Takže, pane Princi...

-Jsem zatčenej? -Ne, smrdíš.

-Děkuju.-Prosím.

-Pa pa!

-Napadlo vás někdy za Anetou zajet?

-Samozřejmě mě to napadlo, ale neměl jsem dost odvahy.

My jsme se od tý doby neviděli. Doopravdy.

Žiju tady a snažím se zapomenout. -Jo? A jak to jde?

-Jak to jde?

Podívejte, za ty roky jsem mluvil s tolika cvokařema

a ti mi dali tolik rad, že jsem z toho málem sám zcvoknul.

Vy si vůbec nemůžete představit, co se stalo, když se to provalilo.

-Ten večer jste se s Anetou potkali.

Bylo to náhodou nebo jste se předem domluvili?

-Náhodou.-Tak to vypadá,

že jste na ten vztah dojel hlavně vy, co?

-Takhle jsem o tom opravdu nepřemýšlel. Proč se na to ptáte?

-Hledám motiv pro vraždu, Roberte. -Tak si ho hledejte někde jinde.

Vypadá to možná divně, ale my jsme se měli rádi.

-Buďte nám k dispozici.

Budeme potřebovat vaši krev, otisky, pachové stopy, stěry.

-Takže jako vždycky. Sperma nepotřebujete?

-Promiň, já tady nemůžu.

MATES:Tak hlídka sebrala toho Varaďu.

Rozdělal si ohýnek a snažil se spálit svoje slipy.

-To myslíš vážně? -Tak já nevím, nějaký rituál, ne?

-Anebo se posral. -Anebo se posral, no.

-Vezmem ho k nám. Tam nám to řekne.

-Poznáváte to? -Ne.

-Proč jste je chtěl spálit, pane Varaďo?

-Byly mi velký.

-Pokud jsou na nich biologické stopy,

zjistíme, čí jsou. -Aha.

-Zpanikařil jste a chtěl jste zničit důkazy.

Je to tak? Jste nervózní, copak?

-Vy mě z něčeho podezíráte? -Můžete si vybrat.

Anetu Novou někdo znásilnil, potom ji hodil dolů z koksovny.

To je znásilnění, vražda nebo obojí?

-O tom já nic nevím. -Snadno najdeme několik důvodů,

proč by se vám její smrt mohla hodit.

-Já ji nezabil, přísahám. Ani neznásilnil. Možná David.

-V tom případě vám nebude vadit, když vám uděláme stěry DNA.

Přijedou kolegové z techniky, udělají vám manikúru,

zjistíme, co máte za nehtíkama.

Trenky si s dovolením necháme, ty už nebudete potřebovat.

-Co když budu proti?

-Čau, jak jsi na tom večer, mohl bych se stavit.

Hm, dobrý.

Teď? Teď to nejde. Jsem v práci a nejsem tady sám.

Pošli ty, ne?

Hele, jsme domluvený. Čau, zatím.

ZVONÍ MOBIL

-Dobrý den. -Ahoj, Janičko. Já už to vím.

Já bych se hrozně s tebou chtěl sejít a promluvit si o tom.

-No, ale já jsem ještě v Ostravě.

-No, já jsem tady taky. V tom stanovým městečku.

-Oukej, tak já za chvilku budu v kempu, jo? -Jo.

-Mám to napsat na tebe? -Jo, díky.

-Já to pak zaplatím, Janičko.

-Kriminální policie.

Vemte si své osobní věci, půjdete s námi.

-Prosím vás, přineste nám ještě dva.

-Pane Nový, kde vy se tady berete?

-Dobrý den.

Já jsem prostě nemohl zůstat doma, musel jsem přijet.

To snad chápete, ne?

-Tak se do ničeho hlavně sám nepouštějte.

Nechte to na nás, my jsme za to placený.

Ty ji znáš?

-Seděla tu u mě na pivu. Dáš si něco?-A ty?

-Prosím vás, přineste nám ty panáky, ano?

-Slečna už dneska končí. Dáme si to u mě?

-Já dneska asi neusnu.

-Je mi hrozně.

Teď už mám jenom tebe, Jano.

-Musíme to nějak přežít.

-To mi řekni, kdo jí to mohl udělat?

-Možná... možná ti kluci.

-Který?

-No ten... ten David a Karel.

-Tak ten Robert Javný nejenže spal s vlastní ségrou...

-Nevlastní!

-...měl taky nařízení na sexuální vyšetření na Fifejdách.

Dva roky tam docházel ambulantně. -Kluci!

Přišly zprávy z laborky. Tak to máme potvrzené.

Vzorky spermatu patří Karlu Varaďovi a Davidu Princovi.

A zavražděná měla za nehty kůži, která se shoduje s DNA Varadi!

ZVONÍ MOBIL -Tak si pro ně zajedeme, ne?

-Počkej, počkej, počkej! Ano, Grodská.

Děkuju, na shledanou.

Na ubytovně festivalu hoří.

-Tak to vypadá, že pálil další trenky.

-Kdo to ohlásil? -Tady pan vrátný.

-Berman.-Mates, prosím tě, Zavolej do nemocnice,

ať zajistí jejich střežení, ano? -Poslouchejte, paní kolegyně...

-Prosím vás, neříkejte už mi kolegyně!

-Dobře, Václav. -Ema. Vašku, tak co?

-Karel je na tom líp. Vypadá, že to přežije bez následků.

A Davida Prince už si odvezli,

protože se přiotrávil víc, taky byl víc popálenej.

Já zavolám do nemocnice, aby mi udělali toxi,

mám podezření, že měli v sobě slušnej koktejl.

-Dobře, super. Děkuju. -Výjezdovka už něco má?

Tak co? Budu potřebovat otisky a DNA, ale rychle.

-Prosím tě, vidíš, jak to tady vypadá?

Co myslíš, že tady jako najdeme?

-Od čeho myslíš, že to chytlo? -No, ohnisko je tady,

někdo udělal Molotova ze žárovky.

Všude je cítit ředidlo, podle mě to přiletělo oknem.

-Zkuste nám popsat, co se stalo na tom pokoji?

-Nic si nepamatuju.

-Zkuste to ještě jednou.

-Celou noc mi bylo blbě.

Trošku jsem zaspal, jak... jsem míchal všechno dohromady...

-Tohle není polehčující okolnost.

-Pro mě ty chlastačky nejsou žádný nirvány

jako třeba pro ty muzikanty.

Já si jen potřebuju vymejt hlavu.

-To si ale vymýváte hlavu často, ne? A proč? Trápí vás něco?

-Já vám nerozumím. -Jak to bylo s Anetou?

-Už jsem říkal, že si nic nepamatuju.

-My ale máme důkazy, že jste na ni použil násilí.

-Jaký důkazy?

-Pachové a biologické stopy. Shodil jste ji dolů?

-To ne! -Proč jste lezli na ten ochoz?

-Proč bych tam lez? Já s tím nemám nic společnýho.

-S čím? S tou vraždou? Takže co? Takže jenom znásilnění.

Za jejími nehty jsme našli vaši kůži, na to mi řeknete co?

-Podejte mi ruku. Druhou. -Jau!

-Myslím, že už byste měl začít říkat pravdu.

-Dobrý den. Hledám pana Nového.

-Vrátí se každou chvíli. -Kdy odešel?

-Nevím, když jsem se probudila, tak už byl pryč.

Ale před chvíli mi volal, že by tady měl být do půl hodiny.

-Odkud?-To nevím.

Podívejte se, mě hrozně bolí hlava,

potřebovala bych si ještě na chvíli lehnout.

-Já vám v tom bránit nebudu. -Tak díky.

-Á, tady je. Dobrý den, pane Nový.

-Dobrý den.

-Potřebuju se vás na něco zeptat. -Prosím.

-Kde jste byl dneska ráno?

-Proč to potřebujete vědět? -Prosím, odpovězte mi.

-Byl jsem si koupit jízdenku domů. -To vám trvalo celé dopoledne?

-Pak jsem se procházel po městě,

já se z toho musím nějak... vzpamatovat.

-Nějaké svědky na to máte?

-To bude horší.

-Musím vás požádat, abyste jel se mnou k nám.

Potřebujeme vaše otisky, pachové stopy a stěry.

-Vy mě z něčeho podezříváte? -Ne, jenom pro pořádek.

Úřad, znáte to.-Jistě. -Tak prosím.

Na shledanou.-Na shledanou.

-Tak si to shrneme, co máme, co víme,

co ještě potřebujeme doplnit.

-A souvisí vůbec spolu ty dva případy?

Ta vražda Anety Nové a ten požár?

-Jestli to byl jeden pachatel? Mohl. Mohl a nemusel.

Vypadá to, že ten požár bychom mohli vyřešit rychle.

Může to být pomsta za smrt Anety.

Dva hlavní podezřelí jsou její otec a její nevlastní bratr.

Oba dva nemají alibi.

-A co ta vražda?

-Myslím si, že to vypadá, že hlavní podezřelí

jsou tihle dva kluci, co byli na té ubytovně.

Karel Varaďa ji určitě znásilnil, jestli ji zabil, nevím.

Připadá mi divné, že po tom, co by ji znásilnil,

tak že ona by s ním šla na tu plošinu,

je to na divném místě.

-Dobrovolně asi ne. -No a David Princ.

Je jasné, že ji neznásilnil, jestli ji zabil...

-Co ten nevlastní bratr Robert? Ten měl motiv, ne?-Měl.

V minulosti spolu měli incestní vztah

a on si to dost vyžral.

-A vyslechli jste ho? -Vyslechneme.

-Co jste dělal dneska ráno na místě činu?

-Ten vyhořelej pokoj sousedí s kanceláří mojí Dany.

-Takže ta Dana, to je vaše dívka? -Hm.

-Co přesně měla na festivalu za práci?

-Technický zázemí kapel, backstage, zvuk, světla, aparát,

spolupracujeme spolu.

-Jak dlouho? -Půl roku.

-Zjistili jsme,

že vaše Dana před tím tři roky žila s Davidem Princem.

-Máme svědectví, že ten vztah neskončil úplně dobře.

-Čekali spolu dítě.

Nějak to nedopadlo, Dana tenkrát potratila.

-Počkejte, to jsme nevěděli. -My jsme mysleli ten dluh.

V kanceláři nám potvrdili,

že David Princ vám a Daně dluží přes sto tisíc.

-To jo, ten dluží každýmu.

Co to je?

-Pokoj někdo úmyslně podpálil. Molotovem. Udělaným ze žárovky.

-Tak to vypadá na Fogiho. -Kdo je Fogi?

-Fotr. Otčím. Pan Nový.

Tyhle blbosti mě učil už v osmi letech.

-A Janu Ovsovou znáte dobře?

-Jo, bohužel.

-Pane Nový, vaše otisky,

pachové a biologické stopy jsme našli na střepech

v pokoji vedle kanceláře.

Přiznáváte, že jste chtěl ublížit Karlu Varaďovi a Davidu Princovi?

-Ublížit! Chtěl jsem si to s nima vyřídit!

-Popište nám, co se stalo.

-Já jsem si udělal zápalný láhve.

Chtěl jsem těm hajzlům dát lekci, když vy to nedokážete.

-Tohle tady slýcháme často. Oko za oko, zub za zub.

Starý zákon, Nový.

-Kdo vám řekl, že Anetu zabili ti dva?

Od nás to nemáte.

Karel Varaďa ji pravděpodobně znásilnil, ale určitě ji nezabil.

A David Princ taky ne. Od koho to víte?

-Od Jany.

-Dobrej... -Dobrý den. -Valdek, kriminálka.

Pan Jakoubek?

-Před chvilkou se vrátil z toho vodáckýho soustředění.

-To, co se stalo Anetě, je strašný.

-Můžeme si s panem Jakoubkem popovídat někde v klidu?

-Samozřejmě.

-Má to ještě nějakej smysl? -Uvidíme.

-Pracovně, nebo na drink? -Pracovně.

-My bychom se vás potřebovali ještě na něco zeptat.

-Ptal jsem se tě na tu Janu. Na tu kamarádku té zabité holky.

-Byla tady ten večer mezi devátou a desátou, je to tak?

-Zastavila se tady pak ještě před zavíračkou.

Nějak mezi jednou, druhou.

-Proč jsi mi to neřekla? -Protože jsi mě nepustil ke slovu.

-A co měla na sobě?

-Měla na sobě takovou zelenou pánskou parku.

-To je ta, co se nenašla.

-Teď mě tak napadá,

viděla jsem v ní ještě nějakýho typa.

Nezaplatil, byl nějakej divnej.

Tak jsem ho hnala až támhle ke stanu.

-Víš, kde je ten stan?-Hm.

-Tak jdeme, pojď.

-Je to tenhleten stan.

-Tenhle?-Jo.

-Určitě?-Mhm.

-Dobrý večer, kriminální policie! Pojďte ven!

Kontrola šatníku!

To je vaše bunda? -Cože?

-Je to vaše bunda? -Ne... jsem ji našel v popelnici.

-Vypral jste to?-Co?

-Jestli jste to vypral? -Jo, ty vole, mám tam asi pračku.

Ne!

-Hodnej kluk. Vemte si doklady, půjdete s námi.

Šup!

Tady to podepište.

Prosím.

-Prosím, sedněte si.

-Takže si to ještě jednou shrneme, slečno Ovsová.

Když Aneta odešla na schůzku s Davidem,

vy jste se ještě stavila na pivo a pak jste si šla lehnout.

Je to tak?

-Proč jste nešla na ten koncert? Původně jste měly, ne?

-No, vždyť už jsem vám to říkala,

začínal v jedenáct a já byla po cestě úplně mrtvá.

-Ne, mrtvá je Aneta.

-Proč jste nám neřekla, že jste byla na té ubytovně?

Vzpomínáte?

Po zbytek večera jste na sobě měla Anetinu parku.

Našli jsme ji. Jsou na ní stopy její krve.

-Stopy krve jsou i na vašich botách.

Jak nám to vysvětlíte?

-Slivovici, prosím.

-Co se vám stalo? -Mně tekla krev z nosu.

Z NAHRÁVKY VALDEK:Pane Jakoubku,

můžete ještě jednou zopakovat vaši výpověď?

JAKOUBEK:Mluvil jsem o mém vztahu k Janě Ovsové.

Chodili jsme spolu.

Myslím, že to byla pro Janu první, jak se u nás říká, vážná známost.

Přišla o panenství se mnou.

-A co bylo potom?

-Vyspal jsem se s Anetou.

Jeden večer, byl jsem opilej, zhulenej, ale bylo to jen jednou.

-A Jana se to dozvěděla?

-Já jsem se jí sám přiznal.

Chtěl jsem to s ní tehdy dát do pořádku.

Vysvětlit jí, že o nic nešlo, že to byl... úlet,

kterej se prostě chlapům občas stává, že toho lituju.

-Co ona na to?

-Neslyšela na to. Byla z toho šíleně podrážděná.

Úzkostlivá asi z toho, že jsem byl jejím prvním.

-A s Anetou si to potom nějak vyříkaly?

-Nevím, byly to takový kamarádky, že...

Radši jsem se Anetě začal vyhýbat, aby se Jana uklidnila,

ale to moc nedopadlo, tak jsem od toho úplně odešel.

-A ten pocit zrady ve vás zůstal, co?

-A možná byl pořád silnější!

-Když potom Aneta sbalila dalšího kluka,

zase jenom tak, bez výčitek,

vám se ještě David Princ docela líbil...

-Mě žádnej David nezajímal, takovejch měla!

-Kdo ti o tom řek? -Princ.

-Byl dobrej?

-Jo, bylo to fajn.

Pak mě předhodil nějakýmu vožralýmu retardovanýmu kámošovi!

Ale s tím jsem fakt jít nechtěla. A ještě mu smrdělo z huby.

-Když ty je všechny provokuješ! -Co?

-Stejně jak jsi to udělala s mým Petrem. -S Petrem?

Na to jsem zapomněla.

Hele, sorry, ale proč by šukal se mnou,

kdyby to s tebou bylo v pohodě? -Nebuď hnusná, ty tlustá krávo!

-Víš co je tvůj problém?

Že jsi ze všeho posraná, všeho se bojíš.

Seš frigidní píča, sorry, cituju. -Koho? -Petra.

-Jo, a ty pořád miluješ toho svýho bráchu!

-Přísahalas, že o tom nikdy nebudeš mluvit!

-No tak promiň, no.

-Seš fakt chudinka. Běž do prdele! -Ty jdi do prdele!

Já bych ji nikdy nepraštila, kdyby po mně nevystartovala!

-Cestou do kempu jsem si všimla, že... že mám na sobě krev

a přišlo mi, že na mě všichni koukaj.

Tak jsem si tu parku sundala a hodila ji do popelnice.

Já ji ale fakt nechtěla zabít, věříte mi?

-Slečno Ovsová, kromě vraždy Anety

jste ještě podezřelá z navádění k dvojnásobné vraždě.

-Měla jste to dobře vymyšlené.

Kdyby vám to vyšlo, tak z toho vyjdete jako nevinná.

-Kdyby David Princ a Karel Varaďa požár nepřežili,

padla by vina za Anetinu vraždu na ně.

A vina za jejich vraždu zase na pana Nového.

-Využila jste ho skvěle. -Stačilo ukázat prstem na ty dva.

-On vůbec netušil, že ho chcete podvést,

že svoji vinu chcete hodit na něj.

-Já chci advokáta.

-Na to máte rozhodně právo.

-Zdravím.-Zdravím.

-Děkujeme, že jste nás pozval. Přítelkyni jste udělal radost.

Hedvika. -Těší mě. -Robert, ahoj. To mě těší.

-Taky pro vás něco mám.

Jeden šikovný kriminalista se prošel

po tom vašem starém případu. Zjistil, kdo vás udal.

-Jana?

-Vy jste to věděl?

-Když si člověk dá dvě a dvě dohromady.

Aneta mi tenkrát říkala, že se nikomu jinému nesvěřila.

Možná vám to bude připadat ujetý, ale já ji fakt miloval.

-Mně to nepřipadá ujetý. Viď?

-Tak se bavte. Já musím dozadu. -Děkujeme.

PUBLIKUM JÁSÁ

ZPĚVAČKA:Ahoj! PUBLIKUM:Ahoj!

HUDBA, ZPĚV

Skryté titulky: Olga Hanzlíková Česká televize, 2020