Original subtitles

Baník, Baník, Baník... SKANDOVÁNÍ POKRAČUJE

HLÁŠENÍ:...České dráhy, ze směru Ostrava ― hlavní nádraží...

Baník, Baník, Baník... SKANDOVÁNÍ POKRAČUJE

Baník, Baník, Baník...

Baník, Baník, Baník... SKANDOVÁNÍ POKRAČUJE

-Ááá...

VLAĎKA NAŘÍKÁ

-Ta holka se jmenuje Vlaďka Brousilová,

byla napadena kyselinou, je to majitelka Absinth Clubu,

bezdětná, svobodná,

v současné době údajně bez partnera.

Bydlí u rodičů ve Frýdku, do Vítkovic jela vlakem.

-Proč jela vlakem? -Nedávno jí sebrali papíry.

-Za co? -Měla zbytkáč, no.

Podle mě to ale nebyla náhoda. Jezdí takhle pravidelně.

Někdo tam na ni musel počkat.

-To si myslíš proč? -Napadá tě něco lepšího?

-A našly se nějaké stopy? -No nic moc, no,

první nástupiště ve Vítkovicích je docela humáč, tam nikdo nechodí.

-Musíme prověřit všechny verze.

-Je to docela výjimečný případ.

Doktor říkal, že z 90 procent útočí kyselinou žárliví chlapi.

Taková forma pomsty.

Nejde o to oběť zabít, ale poškodit natolik,

aby už ji nemohl mít nikdo jiný. -Ale to se neděje v Ostravě!

To se děje v Indii nebo někde v arabským světě.

Co ten její klub, kdo tam chodí?

-Nevím, normální lidi. Prověříme to tam.

Ale jedu nejdřív do nemocnice.

-Já bych zajel na to nádraží.

Potřebuju vyslechnout toho správce parkoviště.

-Já se mrknu do evidence, jestli se neřešilo něco podobného.

-A ti fotbaloví fanoušci z toho vlaku?

Ti určitě něco museli vidět. Vyslechněte je.

-Ahoj. Prosím tě, co ta kyselina?

Jsou toho plný noviny a volal mi i primátor.

-No, kluci na tom dělají, já jedu za tou holkou.-Jo.

-Dobrý den.-Dobrý den.

-Dobrý den.-(šeptá)Dobrý den.

Jakýkoli kontakt s ní je teď naprosto vyloučený.

Psychicky ani fyzicky toho není schopná.

-Takže na tom je asi hodně špatně, že?

-Bojuje o život. Má zasažené obě oči.

Pravděpodobně úplně oslepne.

Trochu té kyseliny bohužel i vdechla.

-Promiňte, je to blbé, ale... nevíte, kdy bude schopná vypovídat?

-To si budete muset chvíli počkat.

Zatím ji udržujeme v umělém spánku. Musíte být trpělivá.

-To já jsem trpělivá,

mám jenom strach, aby tam za chvilku neležela druhá.

-Já vás chápu.

Nechcete si promluvit s jejími rodiči? Jsou tady.

-Děkuju.

-Dobrý den.

-Nenapadá vás někdo, kdo by jí to mohl udělat?

-Od té doby, co jezdí vlakem, tak má takové telefonáty.

-Telefonáty? Jaké telefonáty?

-Takové dotěrné, odporné. Mluvily jsme o tom spolu.

-Počkej, ty mě udivuješ, proč jste mi to neřekly?

-Proč bychom ti to říkaly, prosím tě,

co by se na tom změnilo, ty bys ho jako chytil, jo?

On asi někde našel její číslo, no, říká jí takové prasečiny.

-Jaký prasečiny? -Miroslave, nedělej ze sebe hlupáka!

Ty nevíš, co tihle úchyláci říkají do telefonu?

-No nevím! Jak bych to měl vědět?

-Ona se Vlaďka styděla, tak to nikde neohlásila.

-Já si myslím, že bysme se měli ještě zmínit o Viktorovi, ne?

-Prosím tě, proč, rozešli se před rokem!

-Ale paní komisařka by asi o něm měla vědět.

-Viktor by ji nepolil kyselinou!

-A Viktor je teda její bývalý přítel?

-No, chodili spolu asi dva roky, ale... on na Vlaďku nemá.

-Nemá? Jak nemá?

-Naše holka byla jiná třída, víte, než Viktor!

-No, já nevím... -Ale jo, byl to hodnej kluk,

to jo, ale... ale byl na Vlaďce prostě příšerně závislý.

Oni se znali ze střední školy, pak spolu kamarádili,

pak spolu začali chodit,

ale vždyť to znáte, jaké jsou ty známosti z rozumu.

-Byl to teda jinak hodnej a pracovitej kluk, to jo.

Vynikající fyzioterapeut.

-Máte kontakt na toho Viktora?

-Já ne. A ty?

-No, já bych ho možná někde našla.

-Dobrý den.-Dobrý den.

-Ema Grodská, kriminální policie. -Viktor Peksa.

-Dobrý den. Kdo to je? Mám pocit, že ji odněkud znám.

-Jana Šafránková, plavkyně, reprezentantka.

-Aha, tak tu neznám. A co se jí stalo?

-Skočila do vody a nebyla tam dost velká hloubka.

Poměrně častý úraz.

-Viktore, vy asi víte, proč jsem tady, že jo.-Ne.

-Kvůli Vlaďce.-Jo, tohle.

Ano, Vlaďky je mi líto. Upřímně líto.

-To je všechno, co mi řeknete?

-Chodili jsme spolu, to asi víte.

Byla to velká láska, ale to už je dávno pryč.

Ona si někoho našla, já mám přítelkyni.

Nestaráme se o sebe, ale doufám, že toho blázna brzy chytíte.

-Proč myslíte, že to byl blázen? -Viděl jsem to v novinách!

Takovou strašnou věc přece normální člověk neudělá.

My se tady o lidi staráme a pak takováhle zrůda...

-Promiňte, já nemám úplně čas.

A vy na tu dobu, kdy se to stalo, máte alibi?

-Ano, byl jsem ve Vídni, na výstavě.

-S kým?-S mámou. -A ona vám to může dosvědčit?

-Jistě.-Dobře.

Za Vlaďkou už jste byl v nemocnici? -Ne.

Já vím, je to zvláštní, ale necítil jsem se na to.

Omlouvám se, já musím s klientkou do bazénu.-Dobře.

Promiňte ještě, mohla bych si vzít kontakt na tu vaši přítelkyni?

-Dobře. Ale ona s tím nemá nic společného, navíc je v Dublinu.

Dělá tam au pair, aby se zlepšila v angličtině.

-Dobře, já bych si ho přece jenom vzala.

-Jo, 744 420 521.

-Dobře, děkuju. -Není zač.

-Tak zatím na shledanou. -Na shledanou.

-Dobrý den.-Dobrý den.

Já hledám paní Peksovou. Kde bych ji našla?

-Nahoru.-Tam? Děkuju mockrát. -Prosím.

-Tady takhle nahoru?-Ano. -Díky.

Dobrý den. Paní Peksová? -Ano.

-Ema Grodská, kriminální policie. Dobrý den.-Dobrý den.

-Já jsem vám volala. Tak myslíte, že můžu na chvilku?

-Ano, jistě, sedněte si.

-Ano, tady?-Tady, tady.

-A vy tady teda pracujete? -Ano, teď.

Já jsem byla na gymnáziu, na Matiční.

Učila jsem tělocvik a zeměpis. -Hm.

Zeměpis, tělocvik, to je dobrá kombinace.

To já bych taky šla, kdybych šla na peďák.

-A proč jste nešla?

-Paní Peksová, asi víte, proč jsem tady.

-Ano, jistě. Kvůli Viktorovi.

Mám potvrdit, že byl se mnou, když Vladěnku přepadli.

-A byl?-Ano.

-Kde jste byli, co jste dělali?

-Byli jsme ve Vídni, v Albertině, to je galerie.

-Co tam teď maj?

-Albrechta Dürera, krásné.

-A to můžete nějak dokázat?

-Jistě. Mám katalog, jízdenky. -Mhm.

-Vy mi nevěříte, že?

-Proč myslíte?

-Vidím to na vás. Máte děti?

-Jo, mám syna. Je mu teprve osm.

-Já jsem svobodná matka

a od malička jsme s Viktorem byli sami.

Neúplná rodina se na dítěti vždycky nějak podepíše.

Znám to od nás ze školy a...

...přečetla jsem toho hodně na to téma.

I Viktorův vztah k Vlaďce to určitě poznamenalo.

Ona je silná ženská.

-To bude teď hodně potřebovat.

-Ano. Je to hrozné, co se stalo.

-A nevzpomenete si ještě na něco, co by nám mohlo pomoct?

Třeba o Vlaďce nebo...

-Ne, ne, bohužel.

-Znáte slečnu Fuksovou? -Koho?

-Tu jeho novou přítelkyni, dělá au pair nebo...

-Ano. Jistě.

Víte, oni jsou teprve v začátcích.

-Takže jste ji ještě neviděla? -Ne.

-Tam je nějaké heslo, ne? -Volyně.

-Počkej, jak to víš? Tys tam někdy byl?

-No, mě tam vzala jedna zpěvačka, taková...

-A jak to dopadlo? -Dobře. Už jsem ji neviděl.

-Volyně.BZUČÁKVidíš?

-Dobrý den.-Dobrý den. -Pojďte dál.-Děkujeme.

Asi víte, proč jsme tady.

-Jojo. Jak jí je? -No, nic moc.

-A dáte si něco nebo mi řeknete, že ve službě nepijete?

-Nenene, ve službě nepijeme.

Chtěli jsme se na Vlaďku zeptat, můžete nám o ní něco říct?

-Jo, docela fajná.

Má to tu ráda a chce, aby všechno klapalo. -Děkuju.

-No a pak je spokojená a nevymýšlí kraviny.

-A ona je tady denně?

-Jo, určitě, často tady bývá až do zavíračky.

Včera jsme na ni taky čekali. Byli jsme tady, když se to stalo.

-A normálně máte zavíračku kdy?

-Oficiálně máme do jedné, ale to se často protáhne,

protože se tu pořádají různé akce,

divadelní představení, koncerty a tak.

To je Dalibor Brychta, náš pianista.

On má smysl pro efektní nástup na scénu, že?

Vlaďka má dole takovou kancelář hned vedle herecké šatny,

můžeme zajít tam, jestli chcete. -Jojo, to bude lepší.

-Chceš ještě něco, Dali? -Já mám.

-Asi hodně akcí tady máte. -Jo, to jo.

-Co Vlaďka?

-Skvělá kamarádka, skvělá šéfka, rozumí byznysu.

Tady to koupila za hubičku a ten Absinth byl taky její nápad.

-Dodává to tomu klubu takový šmrnc, co? -To asi taky.

Já si myslím, že se tady Vlaďka hlavně našla.

Předtím dělala recepční v Interhotelu a říká,

že na takovou příležitost čekala.

-Takže jste taková její vrba.

-Jako že se mi svěřuje, jo? -No.

-No jasně, komu taky jinýmu!

Já jsem tady s ní od úplnýho začátku.

Vlaďka tady dycky zaměstnávala akorát pseudoumělce,

tak na půl úvazku, jako v Hollywoodu,

když každej pingl je herec a chodí na castingy

jako támhle Nora, ta je studovaná herečka.

-Taky co jiného, s tím jménem a s tou vizáží, co má.

-Tak to je dobrej postřeh. Na mě působí tak trošku osudově.

Vám se nelíbí?

-To jsem neřekl,

ale asi bych se na ni musel jít podívat do divadla.

-To si budete muset počkat, až si najde nějaký angažmá.

-Prosím.

Tady je herecká šatna.

Tam vzadu je sál, tam se hraje.

A tady má Vlaďka takovou úřadovnu. Bordel...

Bar pro účinkující.

Tady to je strašná drbárna, ale Vlaďka si potrpí na soukromí.

Akorát s tím Ledererem se jí to úplně nepovedlo.

-Lederer? To je nějaký herec, ne? -No, hraje tady.

-Aha, přímo tady?-Mhm. Takového milence neutajíte.

-A co on je za člověka?

-Takový příjemný kočičák, ale doma to mít nechcete.

-A to myslíte jak? -Se vyspal asi s půlkou Ostravy.

-Tak to jsem asi v té druhé půlce. -Zatím, no.

-Jednou napíšu historii tohohle klubu.

Možná to nebude nikoho zajímat, ale možná to bude bestseller.

-To je docela možné, pane Brychto.

Po té události s kyselinou... četl jste noviny?

-Mě bulvár nezajímá!

Já vám něco řeknu: možná to bude znít jako fráze,

ale my tady všichni v klubu máme Vlaďku rádi.

A já si nedovedu představit nikoho,

kdo by mohl mít důvod jí chtít ublížit.

-No vidíte, a přece se někdo takový našel.

Co to máte v tom?

-Vodku, ne?

-Dobrý den. -Dobrý den, vy jste od policie?

-Ne, já jsem od cirkusu. Co je, nevypadám na to, jo?

-Abych pravdu řekl, vypadáte.

-Jste chtěl podat svědectví, že jste tu viděl nějaké auto.

-Jo, když se stal ten útok, tak tady stálo sedmičkový BMW,

takový auto tady v životě neparkovalo.

-A barva? -Tmavě modrá, černá.

-Nevšiml jste si náhodou, kdo v tom autě seděl?

-Řídil ho chlap a jela s ním nějaká ženská,

ale nepamatuju si, jak vypadali. -Jasně. A odkud jste?

-Z jihu. -A přesně?

-Z Dačic. -Z Dačic, jo? -Hm.

-Děkuju. -Prosím.

-Jo, byla to ona. Jediná baba ve vlaku. A pěkná.

Chlapi měli nějaký kecy, ale to bylo jen tak.

-Vy jste mlčel.

-No, taky jsem něco říkal, ale... jen tak taky.

My jsme se s chlapama jen tak těšili na zápas, že jo?

A říkali jsme jí, ať jde s náma, ale ona že jde do roboty.

-Ve Vítkovicích tedy vystoupila s vámi?-No.

ZVONÍ MOBILUž můžu jít?-Jo.

-Ano, paní primářko? Co se stalo?

Co provádíte, pane Brychto? Nemůžete se dobývat na JIPku.

-Vůbec mě za ní nechtěli pustit. Jako kdybych nemohl za přítelkyní!

-Vlaďka není teď na návštěvy připravená.

-Přinesl jsem jí kytku, abych jí udělal radost.

Víte, kolik mě stála? -Kolik?-180 korun.

-Tohle měl u sebe, paní majorko.

Říkal jsem si, že když je podezřelý s tou kyselinou,

kdo ví, co v tom má.

-Vodka?-S džusem.

-Odvezte ho domů.

-Na shledanou.

-Jungová, tisková mluvčí KUMARI STEEL pro Českou republiku.

-Kapitán Sehnal, těší mě, ostravská kriminálka.

-Já vím, pan tajemník říkal, že sem přijedete.

Připravila jsem všechny potřebné informace.

-Nejste trošku nervózní, paní mluvčí?

-Indové mají takové přísloví:

Příjemněji tváří v tvář tygrovi než úředníkovi.

-U nás naštěstí tygry nemáme, takže nemůžeme srovnávat.

-Já myslím, že můžu, pracuju pro tuhle firmu víc než 12 let.

-Můžeme si promluvit o tom modrém BMW?

-Jistě, měl jste pravdu,

to auto opravdu bylo zaparkováno toho večera u Vítkovického nádraží.

Ověřila jsem si to. -Tak to mě samozřejmě těší, a dál?

-Je to mrzutá náhoda, auto patří samotnému panu Kumari,

a pan Kumari se vrátil dnes z Bombaje.

-Jak se tam to auto dostalo?

-Šéfův řidič. Nahlásil, že auto musí do servisu

a přitom chtěl v tom autě povozit svou přítelkyni,

která se zrovna vracela z Olomouce.

-Ten řidič je cizinec? -Ne, Čech.

Poslyšte, pane kapitáne, rodina Kumari jsou hinduisté.

A ti kyselinou neútočí.

Ujišťuji vás, že náš nejvyšší z toho vyvodí nepříjemné důsledky.

-Přimluvte se, prosím, za toho řidiče,

ať ho ještě nechají žít, ano? Rád bych si s ním promluvil.

-To bylo vtipné. -To nebyl vtip.

-Počkej, prosím tě, k tomu BMW z nádraží...-No?

-...ta mluvčí majitele vypověděla, že řidič čekal na svoji milenku.

MATES POKRAČUJE: Nebyla to pravda.

Pan Kumari přiletěl z Bombaje už o den dřív.

Zjistil jsem to z výpisů.

Pak jsem vyslechl toho řidiče.

Ve skutečnosti si na nádraží vyzvedl milenku sám Kumari.

Ale to pro nás asi nemá žádný význam.

Zjistil jsem, že ten neznámý telefon na kartu,

který volal Vlaďce, je skoro pořád vypnutý.

Zapne se jen občas a volá na různá čísla.

Podařilo se mi zjistit majitele těch telefonů,

respektive majitelky.

Všechno to jsou mladé holky, atraktivní.

Prověřil jsem je, ale nemají nic společného,

nikdy se neviděly, nemluvily spolu, nemají společné zájmy,

nechodily spolu do školy.

Jedna z nich je dokonce studentka.

To, jak se k těm číslům dostal, je pro nás zatím záhada.

-Doufám, žes je vytěžil dostatečně.

-Honzo, víš, já to takhle nemám, já se potřebuju zamilovat.

-Já jsem myslel, že by to mohlo být vodítko.

-Bývá to chlap neurčitého věku. Dost oplzlý,

říká jim, jak mají pěkné nožky, jak by je "ojel"

a líčí svoje sexuální představy, které by s nima dělal.

-To zní slibně, můžeš být konkrétní?

-Nemůžu.

Jedna z nich to dokonce hlásila na obvodním oddělení,

ale tam to strčili do šuplíku a vykašlali se na to.

-Klasika. -Tak se na něj podíváme.

Bohužel. Telefon se odmlčel. A víte, kdy?

-Počítám, že hned po napadení Vlaďky Brousilové.

-To může být náhoda, ale podívej se na to.

Mates, ty jsi byl v archivu kvůli nějakému starému spisu?

-To byla ta Čabalová, mrtvola z rychlíku.

-Starý případ, mladá atraktivní holka.

Podezřelý byl nějaký Čipera,

kdysi mu výbuch v práci poleptal obličej.

Dodnes to není objasněné.

-A ty si myslíš, že by to mohlo mít spojitost

s tím naším případem? Že by se mohl mstít?

-Tak modus operandi je totožný. -Jak ses o tom dozvěděl?

-To je takový jeden Richardův nevyřešený případ.

-Ty jsi byl s Richardem? -Nechce se nám do toho míchat.

-Jak se má? -Dobré, začal jezdit na kole.

-Vy víte, co máte dělat. -No jasně.

HLÁŠENÍ: Osobní vlak, 132 536,

společnosti České dráhy ze směru Ostrava, hlavní nádraží...

-Mám to pro vás.

Ten Miroslav Čipera je přihlášený na adrese Stonava 730.

Zjistil jsem, že je to adresa obecního úřadu.

Má si tam chodit pro poštu, ale už léta se tam neukázal.

Na obecní úřad nedochází, nikde nepracuje, mobil nepoužívá

a kartu už vůbec ne. Bůh ví, kde se toulá.

Vyhlásíte po něm pátrání? -Ještě nevíme.

-Pane Kazda, chce s vámi mluvit kriminálka.

-Počkejte, pane Kazda, hledáme pana Čiperu, znáte ho?

-Dělával tady na nádraží.

-Volali ze zettéúčka, že se ten zájmový telefon právě zapnul.

Ten, ze kterého volal Vlaďce ten anonym.

-Už ho lokalizovali?

-Jo, je to centrum, Masarykáč, nebo někde poblíž,

ještě na tom děláme.

-Honza je tady?-Je tady. -Tak my tam jedem.

Kde ho tady budeme hledat?

Chlapa s mobilem, dyť to je každý druhý.

ZVONÍ MOBIL

Ano?

MATES:Mám majitele telefonu, na který náš zájmový telefon volal.

Je to nějaká Lenka Benešová. A teď dávejte pozor:

volal jsem k nim domů a její rodiče mi řekli,

že Lenka pracuje jako servírka

v hospodě na rohu Masarykáče a 28. října, teď je v práci.

-Počkej, ta hospoda na rohu? My jsme tady.

-Ten chlap musí být blízko. Prostě ho tam někde máte.

-Zařiď, aby stáhli uniformy, ať ho nevyplašíme, jo?

My si to s Honzou rozdělíme. Tak jo, čau.

Jdem za tou holkou.-Mhm.

-Tak jo.

Dobrý den, prosím vás, Lenka Benešová?

-To jsem já, co se děje?

-Nevolal vám teď někdo? -Jak to víte?

-Já jsem od policie, nebojte se. Znáte ho?

-Neznám, proboha! Vždyť je to úchyl.

Už mi dneska volal dvakrát. ZVONÍ MOBILTo je on.

-Vemte to a zkuste to udržet co nejdýl, ano?

Nebojte se, jsme tady s vámi, nic se vám nestane.

-Prosím.

Jak víte, že mám krátkou sukni?

To jsou punčocháče.

-On ví, co má ta holka na sobě, musí být někde tady.

-Já se s vámi... už mi to nevolejte!

-(šeptá) Zkuste ho udržet co nejdýl.

-Tak mi řekněte, co chcete!

Jo...

-Na břicho! Ruce!

-Tohle není náš člověk. Má alibi.

Ten se zmůže jenom na telefonáty a perverzní kecy.

-Tak co s ním? -Volali jsme na obvod.

Oni si ho vezmou a zavřou na psychiatrii.

Ten člověk proti tomu vůbec nic nemá.

-Takže je to spíš taková chudinka. -Já bych ho teda nelitovala.

-Dobrý den. Vy jste pan Čipera, že jo?-Ano, jsem.

-Tak dobrou chuť. -Děkuju.

POTLESK Z HLEDIŠTĚ

-Dobrý večer. Je tady, prosím vás, pan Lederer?

-Dole v divadle.-Tam? -Jojojo.-Díky.

-Dobrý večer, Noro. -Dobrý večer.

-Tak co? Co ten casting?

-Super. Říkali, že se ozvou. -Jo?

-Dáte si něco? -No radši ne. -Tak radši.

-Co si dáš, kotě? -Major Grodská. Nic.

-Já vás zvu! Dva absinty! -Ne, opravdu, já ve službě nepiju.

-Tak povídejte, jak se vám to líbilo?

-Já jsem neviděla představení. -Ne?-Ne, já jsem přišla na konec.

-Aspoň máte důvod přijít ještě jednou,

protože to je moc hezký představení.

To stojí za to vidět. -Děkuji za pozvání.

Vy jste tady asi štamgast, co? -Jo, jo.

Dokonce i když nezkouším. Někdy jsem tady dvakrát denně.

Víte, já zkrátka nezvládnu po tom, co dohraju Macbetha...

-Vy hrajete Macbetha?

-Ne... s rukama od krve, jít rovnou domů a klidně usnout.

Já se potřebuju chvilku posadit, dát si pár panáků

a hned je to lepší.

Proč se na mě tak díváte?

-Jen tak. Zdá se mi, že se trošku předvádíte.

-To bude asi tréma.

Víte, já nemám doposud zkušenost s policií.

-Až na pár výtržností a záchytku. -To se vůbec nepočítá!

To není nic pro kriminalistku vašeho významu.

-Můžete mi, prosím, něco říct o vašem vztahu s Vlaďkou?

-Já si myslím, že víte víc než já.

Sem tam tady vystupuju, Vlaďce to tady patří.

Přeskočila jiskra a... -A? Dál?-No, dál?

Tramtadá a... takových už bylo!

-Vy se tím chlubíte? -To zrovna ne.

Já se vám jen snažím vysvětlit, že o nic nešlo.

A Vlaďka to moc dobře věděla.

Nemůže ode mě absolutně nic očekávat, já jsem ženatej.

Já jsem jí nikdy nic nesliboval. -Aha.

-Podívejte se, mě velice mrzí, co se jí přihodilo.

Kdyby ji nepřepadli, tak nikdo nešťourá v tom

a neřeší, jestli jsme spolu něco měli nebo neměli.

-Vidíte a stalo se.

A vy jste se teda rozešli jak a proč?-Tlačila na pilu.

A já už jednu rodinu mám, jestli mi rozumíte.

-A kdo to bude platit?

-Já jsem si... si nechal peníze v druhým kostýmu.

-Jo, dobrý, tak já to nechám na sekeru.

-Fajn, fajn. -Jo.

-Vy...?

-Jak to asi mohlo dopadnout?

Ženská, které tikají biologické hodiny

a Lederer, který by přeřízl i mříž u Božího hrobu.

Ona za něj platila dluhy na baru,

pak si ho dotáhla domů, nevím, co od něj čekala.

Rozvést se nechtěl, hajzl.

-To jo, vy mu to máte za zlé? -To ne. Já mu docela závidím.

On jde z role do role a mě nikdo nikam nechce.

U Bezručů mně řekli, že jsem prý prvoplánová.

-No, pojďme se radši vrátit k té Vlaďce.

Určitě měla i jiné vztahy.

-Nevím, mně se nesvěřovala. -Ale tak... máte oči, uši,

něco vidíte, něco slyšíte.

Co ten klavírista, Brychta? V nemocnici udělal scénu.

-Jo, to mě nepřekvapuje, to je mu docela podobné.

-Mě tak napadá, že s Vlaďkou začínali společně,

plánovali budoucnost, trávili tady spolu večery.

To lidi sblíží, ne?

-Tajili to tak úzkostlivě, až to bylo dojemné.

-Nechala ho kvůli Ledererovi?

-Ten vztah s Ledererem, tomu nikdo nedával moc šanci.

A Brychta, ten podle mě čekal, až jak to dopadne.

Ale ona by se k němu stejně nevrátila.

-To víte tak jistě?

-Řekla mi to. On nepil jen v poslední době.

Když si vezmete, před pěti lety hrál pro Berlínskou filharmonii

nebo měl vyprodanou Lucernu s Melody Makers, ale...

...s tím chlastem to šlo všechno do hajzlu.

A ona by ho stejně vyhodila.

A ten Lederer, to byla jenom záplata.

-To pro něj muselo být složité, ne? -Pro ni taky, jestli mi rozumíte.

-Pane Brychto, co jste dělal u Vlaďčiných rodičů?

-Byl jsem se podívat, jestli něco nepotřebujou.

To vadí?-Nene, to nevadí.

Já jenom, že o ni nikdo jiný takový zájem nemá.

-Co je na tom?

-Pane Brychto, asi tušíte, kam mířím.

-Aha, tohle jsem čekal!

Norka asi moc mluvila, co? O Vlaďce a o mně.

-To není důležité, kdo to řekl. Je to pravda? Co?

Ten vztah byl z vaší strany asi vážnější, než ostatní tušili.

Co jste dělal ten večer, když se to Vlaďce stalo?

-Byl jsem v klubu.

-Nepřišel jste ten den o něco později?

-Promiň, Emo. Můžeš na chvíli?

Objel jsem znovu pár našich fanoušků.

Jeden z nich si vzpomněl, že v tom vlaku viděl hádej koho?

-Viktora Peksu. Je si jistý?

-Nevím, proč by si vymýšlel, působil dost věrohodně.

Chceš si s ním promluvit? -Rozhodně ano.

Podle mě je to úplně jasné.

Ona se s tím Peksou rozešla, protože jí byl málo.

On měl nějakej čas naději, že to bude lepší,

že se k sobě vrátí,

ale když začala chodit s Ledererem, došlo mu, že to je definitivní.

Tak se rozhodl, že ji polije kyselinou a znetvoří ji,

aby se už nikdy nikomu jinému nelíbila.

-To jsou jen tvoje domněnky, máš nějaké důkazy?-Ne, nemám.

Ale on je jediný, kdo má nějaký motiv.

A ten fanoušek z vlaku si je jistý, že ho tam viděl.

-Téměř jistý. Já jsem to četl. -Dobře, dobře, téměř jistý.

A to alibi?

Alibi mu dělá jeho matka, ta by pro něho udělala všechno.

Já prostě jenom potřebuju získat nějaký čas,

abych to všechno mohla prověřit.

-Dobře, tak co navrhuješ? -Já bych ho zadržela na 48 hodin

a udělala domovní prohlídku u jeho matky, kde on zároveň bydlí,

prověřila jeho přátele, vyslechla je, prověřila kontakty.

No a když z toho něco vyleze,

tak bych požádala státního zástupce o vzetí do vazby.

-Takhle jste to dělali v Praze?

-Dobře víte, že to na zadržení stačí.

-Jak myslíš, je to tvoje zodpovědnost.

A proč tady stojíme takhle? -Protože já jdu.

Pane Pekso, proč jste mi lhal? -V čem?

-Říkal jste, že máte novou přítelkyni v Dublinu.

Volala jsem jí. Slečna Fuksová se velmi divila,

když jsem jí řekla, že spolu chodíte.

-Já jsem vám říkal, že mám novou lásku,

ne že mám novou přítelkyni.

-Ne, říkal jste, že máte novou přítelkyni.

A když se s vámi Vlaďka rozešla, tak jste zůstal sám, je to tak?

-Hm.-Proč jste mi lhal?

-Já jsem před váma nechtěl vypadat jako lúzr.

Copak vám není jasné, že Vlaďku napadl nějaký cvok?

Takovou hroznou věc ženský přece nikdo neudělá.

-Divil byste se, co jsou si lidi schopní udělat,

přestože mají plnou pusu lásky.

-Paní komisařko, uvědomte si, že mně napadli přítelkyni!

-Víte, co je zvláštní, Viktore?

Že o Vlaďce stále mluvíte jako o své přítelkyni.

-Já jsem si jistý,

že je jen otázka času, kdy se ke mně Vlaďka vrátí.

-Tys ho viděl, ne? -No a co?

-Má špatné svědomí! -Tak dobře, je do ní blázen,

to přiznávám, ale prostě...

-On není do ní blázen, on se chová jako blázen!-A co?

Jsi z toho Peksy úplně posedlá, pořád o něm mluvíš!

Podle mě jí nic neudělal, navíc má alibi!

-Ta jeho matka by mu potvrdila úplně všechno.

-Dobře, no.

-Beru tvůj názor na vědomí. Ale dneska si ho tady necháme.

-Jak myslíš.

-Baník, Baník, Baník... SKANDOVÁNÍ POKRAČUJE

-Baník, Baník, Baník... SKANDOVÁNÍ POKRAČUJE

-Ááá!

-Kubelík nám to dá strašně sežrat.

-Já jsem to říkal. To nádraží je prostě zakleté.

-Počkej, ty si fakt myslíš,

že to je ten neuzavřený případ od Richarda? Vždyť je to blbost.

Je to strašně dávno. Kyselina tam žádná nebyla.

-Já nevím, mám prostě divný pocit. Čekal jsem, že zaútočí znovu.

-Ta holka je v pohodě, může vypovídat rovnou?

-Jo, je v pohodě.

-Vlaďku Brousilovou neznáte. Nemáte s ní vůbec nic společného.

-(mluví slovensky) Nie.

-Máte na někoho podezření?

-Nie, ja už tu 10 rokov nebývam.

Naposledy som sem chodila na grafiku na strednú.

-Co ti vaši spolužáci? Budeme na ně potřebovat kontakt.

Opravdu jste si ničeho nevšimla?

Byl to muž, žena, tetování, piercing nebo něco takového?

-Ono sa to zbehlo velmi rýchlo.

-Jak je na tom? -Kupodivu je na tom docela dobře.

-Svědci?-Nejsou.

-Už známe její identitu? -Je to Slovenka.

Denisa Goliánová, 29 let, svobodná, bydlí v Bratislavě,

pracuje v reklamce.

-Zatím neznáme složení látky, která byla použitá.

Na tom pracujou technici. -Co kamery?

-Záznamy stáhnou obvoďáci z nádraží.

-Co ten tvůj Viktor Peksa, ten terapeut?

-Ten má teď alibi. Je tady. V cele předběžného zadržení.

Já si myslím, že by to mohly být dva případy.

Pro mě v prvním případě je pořád hlavním podezřelým Viktor Peksa.

-A co to jeho alibi na ten první případ?

-Pokrývá mu to máma, prý spolu byli ve Vídni.

-Na výstavě. Ona má důvod lhát. -A co ty její jízdenky?

-Jaké jízdenky? -Ukázala nám lístky do vlaku.

Má prospekty k té výstavě, ona tam evidentně byla,

ale to neznamená, že by tam museli být oba dva.

-Já bych ho pustil.

-Tak ho pusťte.

-Já jsem si ale jistá, že to byl on!

-Ženská intuice?

-Vlaďko, nebude vám vadit,

když si teď chvilku budeme povídat o tom přepadení?

-(mluví ztěžka) Byl to jen okamžik.

-Nevzpomenete si, jak vypadal ten muž?

-Měl černou mikinu s kapucí a přes obličej šátek.

Nebyl to nikdo, koho znám.

-A tím jste si jistá, ano? -Ano.

-Nějaké podezření na někoho nemáte?

-Nemám.

-A co Viktor Peksa?

Ten měl důvod vám ublížit, neměl?

-Viktor není člověk, který by někomu ublížil.

A mně už vůbec ne.

-Prosím vás, kdy mají Vlaďce sundat ty obvazy?-Zítra.

-Dobře, děkuju.

Tak já už vás nebudu rušit, Vlaďko. Děkuju moc.

To druhé napadení nám to pěkně zkomplikovalo.

-Jo, já vím.

-Tak co tady máme: první oběť Vlaďka Brousilová.

Máme tři hlavní podezřelé. Viktor Peksa, fyzioterapeut,

pianista Dalibor Brychta a ten herec Lederer.

-V době jejího napadení byl už Brychta v Absinth Clubu.

-Třeba se odtud vytratil. Anebo tam přišel později.

Já nevím, ta barmanka není moc věrohodný svědek.

-Proč by ho kryla?

-Nevím, nesnášela šéfovou. Nebo s ním taky něco měla.

-Co Lederer?

-Nevím. Ten jejich rozchod mohl být všelijaký.

Vlaďka ten vztah brala vážněji než on.

Navíc jí trošku vadilo, že je ženatý.

Bůhví, jak to bylo.

-Kdyby se chlap jako Lederer chtěl zbavit otravné milenky,

tak to přece neudělá takhle. -Nesu novinky.

Toho muzikanta Brychtu odvezli do nemocnice.

Pokusil se...-Aleše? -Co?-Aleše?

-Ne, to je ten klavírista.

-On používá humor, pokračuj.

-Spolykal nějaké prášky na spaní. -Demonstračka?

-To ještě nevíme, ale dopis na rozloučenou žádný,

trojka v žíle, ale je schopen vypovídat.

-Kdo z vás tam jede? -Mates.-Já jsem pil.

-Tak já jedu.

-Jako jak jsi pil?

-Já jsem kecal.

-Běž pryč.-Já půjdu pryč. -Běž!-Dobře.

SMÍCH EMY

-Já ti nechám průvánek, jo? -Běž pryč!

-Vlaďka mě dlouhou dobu držela nad vodou.

Vztahem, penězma... tak nějak tím zázemím v klubu.

Víte, když nemám okolo sebe lidi, tak mám depky.

-Ale ten vztah byl pro vás nejdůležitější.

-Jo. Absinth Club bez ní skončí a já taky.

-Nehrajte to na mě,

vy byste v klubu skončil tak jako tak.

Nechtěla vám prodloužit smlouvu. Docela dobrý důvod k nenávisti.

-Jenom mě napínala. Stejně bych to nakonec dostal.

-Pane Brychto, vy jste se doopravdy nechtěl zabít.

Proč jste to udělal? Kvůli ní nebo kvůli nám?

Výčitky svědomí?

Kolik prášků jste vlastně spolykal?

-Došlo mi, že jsem skončil.

Chtěl jsem si podřezat žíly, ale kdybych to zkazil,

tak bych si už třeba nezahrál na klavír.

-Goliánová jela do Ostravy plánovaně,

na abiturientský večírek.

-Ona tady studovala? -Jo. Střední uměleckou školu.

-Má nějakého přítele?-Ne.

-Že by ji někdo sledoval ze Slovenska,

je dost nepravděpodobné.

A kdo jiný věděl, že je v tom vlaku?

To je těch pár známých ze střední školy.-Pár známých?

Čtyři roky je dost dlouhá doba.

-Z laboratoře máme dost zajímavou informaci.

Denisa byla napadená kyselinou s jinou koncentrací než Vlaďka.

Jako kdyby jí pachatel ani nechtěl moc ublížit.

-To je zvláštní.

SPOLUŽAČKA:Dalo by se říct, že jsme byly nejlepší kamarádky.

Ve škole jsme spolu seděly v lavici.

Ona byla úplně jiná než já, lehkomyslná, ale měla štěstí.

-V čem? -Třeba v tom, jak se po škole báječně chytla.

Občas se podívám na její stránky. -A?

-Dělá šéfku grafikům v mezinárodní firmě

a já jsem v domácnosti.

-A za ty čtyři roky v Ostravě

měla nějaký vztah nebo konflikt, který by mohl vést k útoku?

-Já jsem o tom přemýšlela, je to už 10 let,

myslím, že byste si měli promluvit s Pavlem Berkou.

Oni spolu tenkrát chodili. On byl na škole nejlepší,

byl to talent už od začátku, byl to takový svéráz.

-Sehnal, kriminálka, dobrý den. -Dobrý den.

-Vy se někam stěhujete, pane Berka? -Ne, chystám výstavu.

-Proč jste nebyl na abituriťáku?

-Já nemám čas, já jsem chystal výstavu.

-To s Denisou jste slyšel, ne? To je strašné, že?

Tak žije, ne? Dobré.

Co to máte v těch lahvičkách?

-Rozpouštědla na barvy, ředidlo, aceton.

-Nějaké jiné nebezpečné tekutiny, látky...

-Mám tam kanďák s naftou do agregátu. -Tohle je nafťák?

-Na elektřinu jenom. -Na elektřinu.

-Třeba žíravinu nějakou? -Krtka.

-To je do záchodu, že, tak to neřešíme.

A s tou Denisou se ještě vídáte? -Ne. -Jste spolu žili, ne?

-Ta už si dělá svoje peníze, já si maluju.

Ta by se ke mně ani nehlásila.

-Kde jste byl předevčírem večer? -Tady.

-Může vám to někdo dosvědčit? -Přítelkyně.

-Máte přítelkyni, ano? -Vy ne? -No...

-Olga?

-Kde jste byli předevčírem večer?

BERKA TO PŘEKLÁDÁ DO NĚMČINY

-Hier. -Tady?

Děkuju moc. Na shledanou. -Na shledanou.

-Honzo, já bych ty dva případy fakt oddělila.

Mně to dává mnohem větší smysl.

V tom prvním případě tu holku málem zabil,

v tom druhým se jí skoro nic nestalo.

Koncentrace těch kyselin je jiná, já... šla bych pro Peksu. Rovnou.

-Ty seš ale tvrdohlavá.

-Jo. Moc toho na něj nemáme, ale mám plán.

-Kdyby vás to ještě bolelo, můžeme přidat fyzioterapie

a dneska máte ještě vířivky.

-Pane Pekso!

-Můžu vám ještě nějak pomoct? -Sbalit si věci a jet s náma.

-To má být vtip? -Pojďte, pane Pekso, pojedeme.

-Ale... to nejde, já tady mám spoustu práce.

-Slečna Šafránková za vás dostane náhradu.

Už je to vyřízené, ano?

-Ale ne, vždyť... vidíte, jaké dělá pokroky!

-Víte dobře, co vyšetřujeme,

takže vám potřebujeme položit pár otázek.

-Kam mě to vedete? -Nechte se překvapit.

Běžte.

Běžte.

-Tak se na to podívejte, Viktore.

Naše kolegyně našla svědka,

který vás identifikoval, jak jste čekal na tom nádraží.

-Ale vždyť tam nikdo nebyl! -Jak víte, že tam nikdo nebyl?

-Pardon... můžeme jít prosím pryč?

-Vy jste se prostě nikdy nesmířil s tím, že se s váma Vlaďka rozešla.

-Věřil jste, že se k vám vrátí.

-Myslel jste si, že jste si souzení, je to tak?

-Ale našla si někoho jiného.

Viktore, nejste žádný hlupák, víte sám, že je to marné.

-Ale já ji miluju. Já jsem jí nechtěl ublížit,

vlastně jenom tak trochu, aby už pak byla jenom moje.

Ale tu Slovenku, tu jsem neznal. A hlavně jsem v tu dobu byl u vás.

-Jo. To asi musel udělat někdo, kdo měl hodně rád vás.

-Dobrý den. Paní Peksovou najdeme kde?

-Po schodech nahoru. -Díky.

-Před měsícem jsem potkal ve městě barmanku, Noru, z Absinth Clubu.

Řekla mi, že Vlaďka spí s tím hercem, Ledererem.

-Už jim nic neříkej, Viktore. Na Vlaďku jsem zaútočila já!

Za to, jak se k Viktorovi zachovala.

-Mami, prosím tě, nelži, nemá to cenu.

-Viktore, nekaž si kvůli ní život, vždyť ho máš před sebou!

-Ten herec si ji vůbec nezasloužil.

Chtěl jsem jít za jeho ženou, ale pak jsem si řekl,

že to nemá cenu, že s tím nemá nic společného.

-Vlaďka si to zavinila sama.

Přitahovala nesprávné muže jenom proto, že byla tak hezká.

-Já jsem jí vážně nechtěl ublížit!

Nevěděl jsem, že to bude tak... strašné.

Když s ní budete mluvit,

můžete jí říct, že se ke mně může vrátit?

Že se o ni budu starat. -Viktore, prosím tě!

-Pane Pekso,

vy si opravdu myslíte, že se k vám Vlaďka vrátí?

-Viktore, prosím tě, zapomeň už na ni!

-Paní Peksová! -Je to obyčejná falešná ženská!

A navíc už ani není hezká! -Mami, tohle už nikdy neříkej!

-Paní Peksová,

vy jste od začátku věděla, že to byl Viktor.

Bylo vám to jasné od té chvíle, kdy s váma neodjel do Vídně.

A taky vám bylo jasné,

že se každou chvíli zhroutí a přizná se.

Tak jste se rozhodla, že ho zachráníte, je to tak?

-Denisu Goliánovou jste si vybrala náhodně.

-Nechtěla jsem jí ublížit, jenom odvést pozornost od Viktora.

-Mami, cos to provedla?

-Máte štěstí, že zranění slečny Goliánové nejsou tak vážná.

-Použila jsem velmi slabý roztok.

Paní majorko, máte děti.

Tak mě chápete, ne?

Skryté titulky: Olga Hanzlíková Česká televize, 2020