Original subtitles

Jak se ti tady líbí?

-Moc hezký lázně. -Jo.-Mhm.

-Myslím, že by sis měl odpočinout. Jet sem na 14 dní.

Nedělat prostě vůbec nic.

-Pořád tady takhle leje?

-Vůbec ne.

Znám tady spoustu lidí. Zařídím ti to.

-To vůbec nepřichází v úvahu.

-Sáro, vezmete mi to? -Mhm, dobře. -Jo.

Vítám vás, pane vrchní rado.

-Děkuji, pane docente. Oceňuji, že jako jeden z mála

znáte rozdíl mezi služební hodností a hodnostním označením.

-No, šéfa ostravské kriminálky tady nemáme každý den.

Vaše pravá ruka po dobu terapie. -Kubelík.

-Fyzioterapeutka Sára Plešková. -Těší mě. Už jste tady někdy byl?

-Moje paní to tu má moc ráda.

-Jo, budu rád, když přijmete pozvání na oslavu mých šedesátin.

Dnes večer. -Děkuji. Rád přijdu.

Doufám, že slečna Sára přijme mou prosbu o doprovod.-Moc ráda.

-Měl bys chvilku, prosím? -Můj společník, doktor Vaněk.

-Kubelík. Těší mě. -Uvidíme se.

-Bydlet budete naproti Letním lázním,

ale nejdřív uděláme vstupní prohlídku tady.

-Dobře.-Zapíšeme se.

Chcete s tím pomoct? -Ne, to je... to je lehký.

-Tahle karta vám otevře skoro všechny dveře,

kterýma budete muset projít. -Jo.

-V kolik chcete, abych pro vás přišla?

-V kolik to začíná?

-V osm.-V osm. Kde to je? -To je kousíček.

Takhle když půjdete rovně, tak pak vlevo.-Jo, tak v osm.

-Kdybyste něco potřeboval, tak tady je moje vizitka.

-Jo. Co to je za odznak?

-No, on ten večírek je spojený také s propagací

nové soukromé kliniky pana docenta Hudce.

Bude tam hodně investorů a tak.

Tak v osm?-Děkuju.

-Děkuju.

ZPĚV ALENY: Už z hor zní zvon,

už tmí se kraj

a s ním tvůj syn šel spát.

-Dobrý večer.-Dobrý večer. PÍSEŇ POKRAČUJE

-Zasvětíte mě do místní hierarchie? -Samozřejmě.

Tahleta, to je docentova dcera Alena.

Dostala angažmá v Šumperku, v divadle.

Takže z ní nebude ortopedka, ale umělkyně, herečka.

-Škoda. -To si její otec myslí taky.

Ještě hůř to nese její manžel, to je ten s tou fialovou košilí.

-Já myslel, že ten doktor je její manžel.-Ne, kdepak.

-Já jsem je viděl odpoledne, to vypadalo, že...

-To tak možná jenom působí, ale pojďme od toho.

Doktor Vaněk je docentův partner v projektu kliniky,

to jste asi poznal.

A jeho žena je ta vedle něj, to je ta s těmi červenými nehty.

-Kdo jsou ti chlapíci? -To jsou investoři.

A úplně na konci, tam sedí Marek Hudec, to je docentův syn.

Ale taky se úplně nepotatil. Prodej a půjčovna kol.

Přes radnici tlačí projekt budování cyklistických stezek,

ale asi se trochu přepočítal a hrozí to osobním bankrotem.

-Aha.

ANGLICKÁ PÍSEŇ

ZÁBAVA

KŘIK-Pomóc!

-Docent Hudec je mrtev!

Co se stalo? -Už jsou tady vaši.

-Já se dám rychle do pořádku, hned jsem dole.

-Kafe chcete? -Ano, kafe ano.

ZVONÍ MOBIL

-Ano, Grodská.

Co vy tady děláte, na co koukáte? -Nic, já... plukovník už je na cestě.

-Dobře, tak děkuju.

Jojo, já už ho vidím, nashle.

-Že tady potkám vás, mě nenapadlo

ani v tom přerušeným snu.

-Chtěla jsem, abyste viděl, co se stalo.-Už něco víte?

-Pojďte, doktor je ještě tady. On vám to řekne.

-Řekl bych, že pan docent je mrtvý tak tři, čtyři hodiny.

Nevím, kolik toho vypil, to zjistíme po pitvě.

Stopy násilí, které by mohly být příčinou smrti, jsem nenašel.

Zboku má ovšem tohle.

-Vypadá to, jako by ho někdo píchnul vidlema.

-Ale vidle by způsobily úplně jiný typ hematomu.

A nemyslím, že je tady v lázních zvykem nosit si do vířivky vidle.

I když...

-Nevšimnul jste si, jestli s někým neodcházel z večírku?

-Odcházel jsem dřív, ještě se skvěle bavil.

-Proč jsou ty pytle bílé? Vždycky bývaly černé, ne?

-Lidi si stěžovali, že je vynáší jak odpadky.

-Ty vole...

-Co ti říká tvůj ženský instinkt?

-Mně se nezdá ten odchod z toho večírku.

Přece nešel sám do vířivky. -Proč ne?

-Jak často vás napadne si odskočit z večírku a jít sám do vířivky?

-Nějakej jednodušší dotaz nemáš? -Třeba jak tady vaří?

-No, snídaně jsou vynikající, i večeře.

Já tady budu ještě 14 dní, takže můžu vyšetřit čas.

-Chcete být zpátky vyšetřovatel?

-Zatím nevím, jestli je co vyšetřovat, ale...

...budu potřebovat spojku.

-Mates, pojď sem.

Zůstaneš tady.

-No, to asi nepůjde, já se žením. -To počká.

Teď jsi byl převelen na pracoviště Lázně Karlova Studánka.

Prosím tě, kdyby mi nešel mobil, tak zavoláš na tohle číslo, jo?

To je Sára Plešková.

To je ta osoba, co se motá tam, kde nemá co dělat.

-Pardon, my pojedem, já pojedu s panem doktorem

a výsledky pitvy pošlu hned, jak to přijde z laborky.

-Dobře, děkuju. -Mates, čau.-Ahoj.

-Kam chcete dát tu kávu? -To je Sára, to je Mates.

-Dobrý den. -Těší mě. -Mě taky.

-A kdy se ženíš?-V říjnu. -No tak, to je dost času.

Dobrý den, paní Hálková, pane Hálku. Já jsem Kubelík.

-Dobrý den.-Upřímnou soustrast. -Děkujeme.

-Dlouho vás nezdržím.

-Sára nám říkala, že jste od policie.

-Ano, z ostravské kriminálky. A... je mi líto,

že vás musím obtěžovat otázkami v tak těžkou chvíli,

ale nepamatujete si,

s kým nebo v kolik hodin pan docent z večírku odcházel?

-Odcházeli jsme dřív než on. Kolem druhé hodiny.

-A s kým se bavil, to si nepamatujete?

-Když jsme odcházeli, tak seděl určitě ještě u stolu

s manželi Vaňkovými a taky s mým bratrem Markem.

-Ale lidi dost cirkulovali. Chodilo se sem a tam.

Však jste to sám viděl.

-A proč se ptáte?

-Půjde pravděpodobně o nešťastnou náhodu,

ale nemůžeme vyloučit ani cizí zavinění.

-Jako... že by tátu někdo zabil?

-Zatím nic moc nevíme. Prošetřujeme detaily.

-Mohlo mu selhat srdce, měl s ním trable.

-Jaké trable, infarkt?

-Porucha srdečního rytmu.

Oni mu loni dávali kardiostimulátor,

ale od té doby neměl žádný problém.

-Položil kvůli tomu primariát na klinice a přijal místo tady.

-Dobře a...

...já jsem vás chtěl poprosit, abyste zatím neodjížděli.

Samozřejmě nemůžu vás nutit. -My tady stejně zůstaneme,

musím dořešit pozůstalost s bratrem.

-Kdybyste si na cokoli vzpomněli. -Děkujeme.

-Prosím vás, ta voda se napouští kdy?

-Ta je tam napuštěná několik měsíců.

-A dá se z provozu té vířivky zjistit,

jestli si šel docent zavířit?

-Tenhle typ vířivek se dá spustit manuálně i přes mobil.

Ale v noci je v nočním režimu.

-Tak proč sem teda chodil?

Co je? -No tak... -Měl nějaké samotářské sklony, jo?

-To úplně ne. On nebyl moc samotář.

-Co je za tou zdí?

-Tam je teďka staveniště.

Rekonstrukce sauny a šaten.

-Takže se tam můžu podívat? -Samozřejmě.

-Tady je co?

-Tam bude sauna, to ještě není hotový.

-Co je toto?

-Jogínská podložka. Na tom budete dneska spát.

-Cože? -Dělám si srandu.

Zarezervovala jsem vám služební pokoj. -Kde?

-Vedle plukovníka. Nevyhovuje vám to?

-Nemůžu zůstat tady?

Ne, dělám si legraci, jste moc hodná.

-Dobrou chuť. -Děkuju. A doporučuju.

Tak výborné snídaně jsem už léta neměl. Co máme?

-Vířivku určitě nikdo nezapínal

a pokud tam někdo vlezl, byl to oblečený pan docent.

-Co technici? Našli něco? -Otisky žádné, jenom personálu.

Vedle vířivky měl skleničku z té oslavy.

Tu si tam musel donést sám. Poslali jsme to do laborky.

Na klopě saka měl takový tmavý flek.

-Prohlédněte mi ještě místnosti kolem.

-To už jsem udělal. Tam se rekonstruuje, všude bordel.

V noci ani večer tam nikdo není.

-Zajistil jsi, aby mi oslavenci neodjeli?-Jo.

-Co Sára? -Ta je velice schopná.

-Není ti líto, že se ženíš? -Tak zařídila mi pokoj vedle vás.

-Sakra! Vedle mě. No to jsem ji přechválil.

Dobrý den. -Dobrý den. Co si budete přát?

-Můžu mluvit s majitelem? Pan Hudec, že jo?

-Jo, jasně. Máro! -No?

-Dobrý den.-Dobrý den. -Kubelík. Já jsem volal.

Z ostravské kriminálky. Upřímnou soustrast.-Děkuju.

Moc jsem se nepotatil, co? -Proč myslíte?

-Prosím vás! Určitě už víte, že jsem na pokraji exekuce.

-To nevím.

-Tak se to dozvíte. Uvidíme, jak půjde sezóna,

ale jeden krám v Bruntále už jsem musel zavřít.

A tenhle to možná čeká taky. -A proč vám otec nepomohl?

-Byl jsem pro něj obchodník s deštěm, do těch se neinvestuje.

-Teď to bude znít asi neomaleně, ale... vy jste poloviční dědic,

takže to by vyřešilo všechny problémy.

-Vyřešilo, ale... že bych měl mít z tátovy smrti radost?

-To jsem neřekl.

-Navíc by to vyřešilo spoustu problémů

a nejenom těch mejch.

-Ale nemyslíte vaši sestru, že ne? -To nemyslím.

-V kolik jste odcházel z toho večírku?

-Dost pozdě. Tak v půl třetí. -Sám?-Sám.

Manželka odjížděla dřív kvůli dětem.

-A může vám manželka dosvědčit, v kolik jste přišel?

-To nemůže. My bydlíme v Bruntále,

tak jela za dětma a já jsem přespal tady.

Mám tu vzadu takovej kutloch.

-A proč jste taky neodjel?

-Tak je sezóna, potřeboval jsem tady bejt brzo ráno.

-No nic, já se jenom ptám, protože nemám rád nejasnosti, víte?

-V pořádku.-Na shledanou, děkuju. -Na shledanou.

-Je potřeba to opravit, jo? Slíbil jsem, že budu v hotelu,

ale vidíte sám, moc práce, omlouvám se.

-Nevadí, já jsem si zatím vybral kolo.-Aha.

-Jak jste vycházel s docentem?

-Dokážu si představit, jak na mě teď každý ukazuje prstem.

Ale věřte mi, plukovníku, že naše neshody s Honzou

neměly nic společného s tím, co se v noci stalo.

-A co se podle vás stalo? -Zemřel na infarkt, ne?

-No, to ještě není úplně jisté.

-Jak to myslíte? -Tak, jak to říkám.

Ty vaše neshody s docentem,

ty se týkaly vašeho společného projektu soukromé kliniky?

-No ano. Abysme mohli čerpat dotace z Evropské unie,

museli jsme specifikovat určitá kritéria

a Honza byl tradiční až konzervativní,

zatímco já jsem chtěl inovovat a být kreativní.

-Tedy riskovat i jeho vklad.

-Bavíme se ale o kontrolované míře rizika. Žádný chaos.

-Ale ani to nebylo pro docenta přijatelné?

-Byl to paličák.

Dokonce jsme se den před narozeninami pohádali.

-A co si pod tím mám představovat?

-Moje žena by vám to stejně řekla.

Pohrozil, že z projektu odstoupí.

-To by vám asi podrazilo nohy, ne?

-Dá se to tak říct.

-A ta narážka na vaši ženu...

-Nevycházíme teď spolu.

-A s dcerou pana docenta,

pravděpodobnou budoucí dědičkou poloviny majetku,

s tou vycházíte jak?

-Nevím, o čem to mluvíte. -Ne?-Ne.

-Vy jste ten kriminalista? -Ano, Kubelík.-Vaňková.

Chci s vámi mluvit. Můžu? -Posaďte se.

-Víte, kdo je manželova milenka?

-Ano. Ale já nejsem psycholog, paní Vaňková, já jsem kriminalista.

-Nebojte, nechci, abyste mi řešil manželskou krizi,

tu si vyřeším sama.

Ale okopírovala jsem smlouvy, které manžel uzavřel

ještě s docentem Hudcem, tady jsou.

Doufám, že u vás budou v bezpečí.

-Já nejsem ani právník.-Já vím.

-No nevím, co v té obálce je, ale pokud to zavdá důvod

k podezření ze spáchání trestného činu,

váš manžel může být obviněný, ale to si asi uvědomujete.

-Vy mi nerozumíte, pane plukovníku.

Nemyslím, že by tam bylo něco nezákonného.

Mám jen obavu, že by s tou svou holubičkou

mohl udělat čachry a zbavit mě podílu,

který jsem vložila do toho jejich monkey businessu.

-Já to chápu. Zrada bolí. Ale to není moje věc.

-Hm, ale mohla by být. Ani bych se nedivila,

kdyby ten infarkt byl celý jeden velký komplot.

No nic, já už musím.

Neztraťte to. Nashle.

HLÁŠENÍ Vážení lázeňští hosté,

provoz bazénů a koupelí bude končit.

Těšíme se na vás opět zítra ráno.

-Dobrý den, řekli mi, že vás najdu tady.

-To jste byl rychlý, pane doktore.

-Nejsem expert na kardiostimulátory,

ale panu docentu Hudcovi selhalo srdce.

Do vody se dostal až poté, co mu přestalo pumpovat.

-A je možné, že stimulátor přestal fungovat,

docent se zapotácel a spadl do vody?

-Ne, o tom pochybuji, přístroj je celkem spolehlivý,

ale ani tady nemůžeme vyloučit nějakou technickou závadu.

Poslal jsem kardiostimulátor na analýzu.

-No ale jak je možné,

že se dostal do vody, když mu přestalo fungovat srdce?

-Co tak zaměřit se na ty hematomy na boku...

-Takže zatím je příčinou smrti infarkt.-Ano.

Říká se tomu náhlá srdeční smrt. Pumpa přestala fungovat.

-Tak moc... moc děkuju. Já mám teď masáž.

-Tak tady se posaďte.-Jo.

Tak?

-Uvolněte se. Ruce uvolněte, ramena uvolněte.

-Kolegové mi napráskali,

že jste šmejdila ve vířivce, na místě činu.

-No, viděla jsem tělo docenta.

Teď se opřete do těch palců, jak vám tam tlačím.-Jo.

No, co jste viděla?

-Docent neměl tu placku. -Jakou placku?

-No, ten odznak. Takovej ten s tím křížem.

Narovnejte se!

-Ten pán tady byl kolikrát? -To je paní.

-Teď si předkloňte hlavu trošku, tak...

-Proč to vlastně řešíme my? Mně to jako vražda nepřipadá.

-Je to vražda.

Docent se na konci večírku nesebral

a nešel si dát o pár domů dál singl vířivku, někdo tam s ním byl.

Viděl, jak se mu zastavilo srdce, nevolal o pomoc, nevolal policii

a vypařil se, tak se chová vrah.

-Přišly výsledky z laborky.

Flek na saku docenta nebyla krev, ale červené víno.

-Hm. Co dál? Dívali jste se po tom odznaku?

-V klopě saka jsme našli spínací špendlík.

Možná na něm ta placka byla a urvala se.

-Tak hledejte dál.

Možná byl nalitej jak Dán a někde ho urval, ale třeba ne.

-Tak já ještě vyslechnu tu uklízečku a uvidíme.

-Já mám dneska nabitý rehabilitační program,

ale ty bys mohl něco zjistit o ostatních,

co byli na tom večírku a nikdo neví, kdy odešli.

-Dobře. Tak já jdu.

-Dobrý den, prosím vás, plukovník Kubelík?

-Tam sedí. -Děkuju.

-Dobrý den.-Dobrý den. -Já jsem Kubelík.

-Šilhavý, dobrý den. -Prosím, posaďte se.-Děkuju.

My jsme analýzu toho kardiostimulátoru

udělali přednostně, protože víme,

že se jedná o závažný případ.

-Kdybyste to shrnul do jedné věty, tak jak by zněla?

-No tak, přístroj pozastavil stimulaci, to je bez debaty.

To by ovšem samozřejmě nemuselo znamenat, že pacient zemře,

ale obávám se, že to je důvod, proč jste chtěl tu analýzu, viďte?

-A co může způsobit poruchu takového přístroje?

-No tak, ty důvody jsou tady,

ale já teda osobně nejsem příliš zastáncem verze,

že přístroj selhal, protože byl vadný.

Já si myslím, že příčinou byl vnější vliv.

-Jak vnější?

-No, například magnet, protože ten implantovaný přístroj

vlivem magnetu může mylně vnímat signály elektromagnetického pole

jako signály srdeční, a pozastavit stimulaci.

-Ale to přece všichni, co nosí kardiostimulátory, vědí, ne?

-To ano.-Troufám si říct, že docent Hudec...

...to znal do posledního detailu.

-No, to bych také řekl.

-Tak to je zvláštní... zvláštní.

-Dobrý večer.-Dobrý večer.

-Prosím.

Prosím.

Myslím, plukovníku, že byste měl svoji pozornost směřovat jinam.

Já už jsem vám řekl všechno.

-Kriminalista musí prošetřit každé úmrtí.

I na první pohled jasnou sebevraždu, infarkt,

nebo když vás trefí padající letadlo, víte proč?

-Aby měl jistotu, předpokládám. -Protože nám to nařizuje zákon.

A ano, chce mít jistotu. A když ji nemá, musí si všimnout,

že z vašich dveří vychází rozhozená docentova dcera.

-Nezlobte se, ale to je osobní věc.

-Většina těžkých zločinů je osobní věc.

Ale já vám rozumím, ano, chápu.

-Kdyby dědicové stáhli své investice,

je to konec projektu.

-Pane doktore,

můžete mi doporučit někoho, kdo docenta dobře znal

z jeho minulé práce v ostravské Fakultní nemocnici?

-Nejspíš doktorka Janecká, ne?

V době Honzova primariátu byla jeho pravá ruka

a pak si byli chvíli velice blízcí.

-Na večírku byla?

-Jistě. Seděla vedle vás.

Ano?-Děkuju.

Vy máte pejska?-Ne, dárek.

-Já mám pudlíka. Děkuju.

Já si nemyslím, že docent o tom vztahu nevěděl.

-A vztah Aleny s Vaňkem je motivem k čemu?

-No, to nevím.

-Alena by nikdy tátovi neublížila. Nikdy, já ji znám.

Tátu zbožňovala.

-Co si myslíte o doktorce Janecké?

-To je moc hezká ženská, na svůj věk. Je studená?

Ta voda.-Trošku. -Tak pojďte ven.

-Tak docenta z budovy nikdo vycházet neviděl?

-Podle výpovědí hostů patří mezi kandidáty na poslední rozhovor

buďto doktor Vaněk, dcera Alena s manželem,

anebo jeden z investorů.

Měl taky separé rozhovor s bývalou kolegyní,

Eliškou Janeckou. -Za tou teď jedu.

Pracovali spolu ve Fakultní nemocnici Ostrava.

-Jedna z bývalých milenek, ale takových bylo víc.

-Zjistil jsi něco o tom kardiostimulátoru?

-Poptal jsem se.

Ten magnet by si musel držet na prsou, aby se pumpa zastavila.

-To je nepravděpodobné.

-Pokud to byl magnet a nenašel se,

tak mu ho musel někdo přimáčknout na hruď

a držet tak dlouho, dokud docent nezkolaboval.

Na druhou stranu... -Byl to ten odznak!

Placku měl každý, koho pozvali. Dostal ji dřív,

tak si ji připravil a stačilo ji ve vhodnou chvíli vyměnit.

-Což by bylo chytré. -Někdo se dobře připravil.

Zjisti mi, kde se taková věc dá sehnat.-Dobře.

-Dáte si se mnou, pane plukovníku?

-Já bych moc rád, ale v tuhle dobu ještě nepiju.

Proč jste odešla z fakultky, paní doktorko?

-Z osobních důvodů.

Určitě hoříte zvědavostí, jaké to byly důvody.

Nevím, jak u vás, ale u nás není dobrý,

když si to spolu začnou na jednom oddělení dva kolegové.

-Proč ne?

-Není to zakázaný, ale je to stejný,

jako když se dva teplouši chytnou za ruce v kostele.

-Proč jste se rozešla s docentem Hudcem?

-Po stránce profesní nebo intimní?

-Rád bych obě varianty, pokud by vám to nevadilo.

-Spojené nádoby.

Honza neuměl nebo nechtěl dát lásce to,

co jsem od ní očekávala já.

A já jsem nechtěla pracovat v tom emocionálním skleníku.

-V kolik hodin jste odešla z večírku, paní doktorko?

-Asi... o půl třetí.

Honza mě před odchodem odchytil a prozradil mi to,

co se mi chystal říct, nebo to alespoň naznačoval.

-Nabídl vám místo na své klinice. Na té, co se chystá, ne?

-Jste dobrej!

Ale nevzala jsem to.

Mám svou soukromou praxi a jsem spokojená.

-Není vám tu někdy smutno samotné? -Přechválila jsem vás.

Gentleman takovéto otázky nepokládá.

-Promiňte!-Ano? -Majitel tady není?

-Ne, bohužel ne. -No, vy mi pomůžete, pojďte sem.

Já jsem slyšel o takových nášlapkách, co se dávají na ty...

...no na ty šlapky, že to pak drží magneticky.

-Jasně, magnetický pedál. -No, a vy to vyrábíte nebo...

-Musíme to objednávat.

Moc se to neprodává, tak se to objednává.

-Aha. A jak to vypadá, můžete mi to ukázat?

-Mám tady někde boty zrovna, tady je taková šlapka, tu si při...

...nebo víte, co? Já vám to ukážu tady.-Jo.

-Možná to bude nejjednodušší. Takhle, jo, asi...

...tady je takový pedál, tady je magnet,

tady je ta kovová destička. -Jo, už to vidím.

Takže na to se to takhle přicvakne. -Přesně tak, přesně tak.

-A jak často to objednáváte? -Dvakrát, třikrát za sezónu asi.

-Dobře. Můžete mi ukázat ty objednávky za tento rok?

-No, můžu. Máme je tady v počítači.

-Doktor Vaněk. Doktor Vaněk měl motiv.

Hudcova smrt vyřešila jejich problém

ohledně mnohamiliónového projektu.

Marek Hudec.

Tak to je komplikovaný vztah otce a syna.

Navíc hrozba exekuce a bankrotu. Dědictví by to mohlo vyřešit.

Dcera, Alena Hálková-Hudcová.

To je nepravděpodobný pachatel, i když s Vaňkem jsou milenci

a ona by pro něj udělala první poslední.

Doktorka Janecká.

To by byl zločin z vášně,

ale museli bychom zjistit víc o jejich románku.

-To už jsem zjišťoval.

Ve fakultce mi potvrdili, že neodešla kvůli Hudcovi,

ale protože přišla o dceru.

Tereza Janecká. Osmnáctiletá holka.

Sestřelil ji vlak. -Jak sestřelil?

-To se právě teď dívám do těch spisů.

Mluví se tady o tom jako o sebevraždě.

-Proč mi nic neřekla?

-Tak to je taková věc, kterou se člověk asi nechlubí.

-Co ten magnet?

-Poprosil jsem tu vaši asistentku, jestli by obvolala všechny firmy,

kde by se ta magnetická placka dala vyrobit.

-Sáru? Mou fyzioterapeutku? -Velice schopná.

Zjistila to během několika vteřin, dokonce se sama nabídla.

-Tohle je policejní vyšetřování a ne nějaká brigáda pro civilisty.

-Tohle je docela zajímavá věc.

Tu Terezu Janeckou pronásledoval docentův syn Marek.

-Hm.

Takže z večírku jste vrátil kolem třetí

do toho vašeho kutlochu v cykloservisu.

Nikdo vás neviděl, nikoho jste nepotkal.

Říkám to správně?-Jo, ale to už jsem vám přece říkal.

Kvůli tomu mě vyslýcháte? -Ne, vyslýchám vás proto,

že vašeho otce někdo rafinovaně připravil o život.

-Děláte si legraci? Měl přece infarkt.

-Zemřel proto, že mu selhal kardiostimulátor.

A k selhání toho přístroje někdo výrazně pomohl.

-Takže... já jsem... -Podívejte se, pane Hudec,

že smrt vašeho otce vám výrazně pomohla,

abyste se vyhrabal z dluhů, to je celkem silný motiv.

Ale pak se mi do rukou dostal spis o smrti Terezy Janecké.

A to je teprve zajímavé čtení. Věděl jste o tom,

že váš otec měl poměr s doktorkou Janeckou?

A věděl jste, že doktorka Janecká kvůli němu odešla

ze svého pracoviště ve Fakultní nemocnici Ostrava?

A nebyl právě to důvod,

proč její dcera do sebe nalila spoustu alkoholu

a vešla, ne spadla na kolejiště? -To rozhodně ne!

-Ne? No tak... je přece známo, že Tereza Janecká

nesla velmi těžce rozchod vašeho otce s doktorkou Janeckou.

Podle personálu nemocnice ho brala jako svého vlastního otce.

A pak jste se do toho vložil vy.

Protože podle výpovědi spolužáků Terezy Janecké

jste se začal chovat jako stalker.

-Zamiloval jsem se do ní, to snad není trestný, ne?

-Tak jako to bylo s tím magnetem? Byla to speciální objednávka

nebo to byl takovej ten... co se přidělává na ty šlapky?

-S jakým magnetem? Vy jste se úplně zbláznil!

Co to má společnýho s Terezou?

Vy jste úplně mimo!-Jo? -No.-Proč myslíte?

-Protože Tereza se rozhodně nezabila

kvůli nešťastnýmu rozchodu svý mámy s mým tátou!

Ani náhodou! To je blbost.

-No, třeba nám tady doplníte policejní spis. Proč teda?

-Proč?

Protože čekala dítě s mým tátou, proto.

-No tak škoda, škoda, že tady není náš soudní lékař,

protože by k tomu dodal něco vtipného.

Podle soudní pitvy nebyla gravidní. Takže jak to bylo?

-Ona mi to řekla. -Jo, kdy vám to řekla?

-Den před tím, než to udělala. -Řekla, že chce skočit pod vlak?

-To ne, ale byla úplně na dně a... nasraná na svoji mámu, mýho tátu.

Ona řekla, že s ním čeká dítě.

Já jsem upřímně vůbec nebyl překvapenej.

-A mluvil jste potom se svým otcem?

-Ne, jenom se ségrou. Říkala, že to je nesmysl

a ať dám tátovi pokoj, že by to s ním akorát seklo.

-Dobrý den.-Dobrý den, pane inženýre, já jsem Kubelík.

-Jotek. -Přijel jsem o něco dřív, nevadí?

Volal jsem vám kvůli tomu odznaku. -Jojo, to si pamatuju, jo,

protože to byla objednávka na jeden kousek.

-A to neděláte?

-To je, jako kdybyste chtěl po zemědělcích jednu bramboru.

-A kdo si to objednal, víte? -Počkejte, já se podívám.

Jo, tady je to,

je to odznak, taková placka, spíš taková asi propagační.

Vložka z neodymového magnetu. Obvykle tam dáváme ferit,

ale objednavatel chtěl neodym, ten nejsilnější magnet u nás.

-A víte, kdo si to objednal? -Počkejte, hned to bude.

Objednávka přišla z mailu tereza.janecka@gmail com.

ZAKLEPÁNÍ-Dále.

-Dobrý den.-Dobrý den.

Tak co, jak se cítíte? Co záda? -To je lepší.

-Tak to můžeme přejít dál. Na prostatu.

-To jsem se chtěl zeptat, tady.

Znáte tuhle adresu?

-Jo, jestli se nepletu, tak to je docentova zašívárna.

Ve Slezským domě měl garsonku, kde přespávali jeho kamarádi.

-A byla jste tam někdy? -No... dovolte?

-Tak to byl takovej šmajchlkabinet, že jo?-No.

-No já se ptám,

protože někdo si na tuhle adresu nechal poslat zásilku,

ta objednávka byla na jméno Tereza Janecká,

což je ta mrtvá dcera doktorky Janecké.-Jo, já vím.

-Adresát si to vyzvedl. Nevíme, kdo to byl.

-To by mě taky zajímalo.

Rozhodně to musel být někdo, kdo měl klíč od schránky.

-Placky s pozvánkama rozesílali několik dní předem.

Musel to být někdo z toho večírku.

Očividně měl i klíček od schránky, zámek nebyl poškozený.

-Riskoval, že si to docent vyzvedne dřív.

-Podle mě dobře věděl, že tam docent nechodí.

V recepci mi potvrdili,

že to nikde nehlásil jako poštovní adresu.

-Spíš náš neznámý přišel v noci. -Možná jo.

Ale to by musel projít kolem nonstop recepce

a riskoval by, že by byl dost vidět.

-Ve dne spousta lidí, nikdo si ničeho nevšimnul.

-Přesně. Mimochodem, ta vaše asistentka je výborná.

Zjistila, že v noci spal vedle vířivky nějaký Ukrajinec.

Možná něco slyšel.

Ráno ho vyslechnu a dám vám vědět.-Jo.

Paní doktorko!

Já oceňuju, že jste si na mě udělala čas.

A já jsem si myslel, že... že mě pošlete do háje.

-Co bych pro spravedlnost neudělala.-Ale...

-Něco pro vás?-Jo.

Já si dám láhev zeleného veltlínu. A dvě skleničky.-Dobře.

-Dvě skleničky klidně, ale mně přineste modrý portugal.

A stačí dvě deci. -Hned to bude.

-Tak pro mě taky jednu skleničku, přineste to tam.-Dobrá.

-Není to zvláštní svět, paní doktorko?

Tak já si objednám zelené, dostanu bílé,

vy modré, dostanete červené.

-O barvách se asi bavit nebudeme, to byste mě zklamal.-Ne!

To ne, počkejte.

Tady, podívejte:

tereza.janecka@gmail.com.

Není to e-mailová adresa vaší dcery?

-Nevím, možná. Proč se ptáte?

-No protože z té adresy už po její smrti

přišla objednávka na určité zboží

a objednavatel si to přišel vyzvednout.

-Moc nerozumím, o čem mluvíte. Jaké zboží?

-Á, ten magnetismus, co? Co máme mezi sebou.

-Pardon, můžu? Prosím. -Děkuji.

-Proč jste mi neřekla o úmrtí vaší dcery?

Musela jste vědět, že... ta informace mě určitě neobejde.

-Neobešla. Škoda. Ale co naděláte.

Jak říká dalajláma, žijeme jen jednou. Na zdraví.

-A to má pravdu. Posaďte se.

Proč řekla vaše dcera Marku Hudcovi,

že čeká s jeho otcem dítě?

-Protože se ho chtěla zbavit. Lepil se na ni jak vosa.

-Paní doktorko, já vám tu otázku musím položit.

-Nemusíte, řeknu vám to i bez ní.

Moji dceru vlak nesrazil. Skočila pod něj.

-Jaký měla důvod?

-Některé věci bychom měli nechat v tichu a ve tmě.

To jako elitní policista jistě víte.

-No, ale já mám taky i elitní funkci, víte,

a často na nás svítí.

-Nějaké novinky v případu?

-Ještě, že jste mi to připomněla, málem bych zapomněl.

No, novinky! Nastal zvrat! -Zvrat!-Ano.

Je to úplně zvrácené.

Paní doktorko, já to normálně neříkám, víte,

jste mi hrozně sympatická, opravdu,

Grodské jsem to neřekl za celý ty léta.

-Líbat se nebudeme, viďte?

-Ten docent musel milovat váš humor, opravdu.

Ale hrozně vám ublížil a vy jste ho zabila, že jo?

-Jste schopný policista, takže víte,

že abyste mohl něco takového říct, tak potřebujete důkazy.

-Ale já důkazy mám. Já si jenom nejsem jistý motivem.

Doprovodíte mě do hudebního salonku?

Až to dopijeme, samozřejmě.

To je pro vás, Eliško, posaďte se.

Můžu vám říkat Eliško?

Tak docenta Hudce jste znala pravděpodobně nejlíp ze všech lidí,

kteří ten večer v sále byli.

A věděla jste, že nebude odcházet předčasně.

Tak když slavíte šedesát, nejdete spát v deset, že?

-To ještě s dovolením nemůžu posoudit.

-To je pravda.

Já myslím, že jste se mu celý večer vyhýbala,

nechtěla jste, aby ten váš rozhovor začal předčasně, že?

KUBELÍK:Podle výpovědí těch, co z večírku neodešli před druhou,

jste se kolem půl třetí bavili u našeho stolu.

Než k tomu ale došlo,

musela jste na sebe upoutat pozornost

a když se to podařilo, bylo jasné, že s vámi chce mluvit.

Pak jste mu jako nešťastnou náhodou

vylila na sako svůj modrý Portugal,

abyste mohla vyměnit firemní odznak.

-Nechceš si zavzpomínat na starý časy?

-Co máš konkrétně na mysli? Vzpomínat můžu i sama na záchodě.

-Můžeme vzpomínat spolu.

-Jestli mě chceš osahávat, tak jedině teď v noci.

Zejtra už budu střízlivá.

-Máme tady novou vířivku. Nevyzkoušíme ji?

-To nezní špatně.

-Měla jste obrovské štěstí,

že se docent nezhroutil přímo tady v sále.

A taky, že vás venku nikdo neviděl.

Pak jste šli kousek dál, vešli bočním vchodem

a já myslím, že tam už se docentovi začalo dělat špatně.

-Tak co tomu říkáš?

-(ztěžka) Promiň, jenom se... jenom se mi trochu zamotala hlava.

-Přece nejseš tak starej!

-Já si... moment, já... já si...

...já si musím sednout...

...já mám... srdce... prosím...

...prosím tě zavolej pomoc.

TĚŽCE DÝCHÁ Prosím!

-Mohla bych, Jeníčku, ale neudělám to.

A ty víš, proč!

TĚŽCE DÝCHÁ

KUBELÍK: Udělala jste ale velkou chybu.

Kdybyste nechala Hudcovo tělo ležet a odešla,

mohlo to celé vypadat jako nešťastná náhoda, infarkt.

Vy jste měla ale potřebu skopnout ho do vody, mít jistotu.

Rány vašich podpatků o dlažbu ale probudily ukrajinského dělníka,

který tam trochu neoprávněně přespával za stěnou vířivky.

Nedalo mu to, aby se nepodíval.

Nechat odznak na saku by byla chyba.

Vám se ale tak chvěly ruce,

že jste tu placku s magnetem prostě odtrhla.

Svědectví muže se špatným spánkem,

který spal za stěnou vedle vířivky, stačilo,

abych dostal příkaz k domovní prohlídce,

která právě probíhá.

-Co si od ní slibujete? Že najdete odznak s magnetem?

-Ne, lodičky.-Lodičky? -Vaše klapající boty.

A začnu pít červené víno,

jestli na nich nenajdeme vlákna z docentova saka.

-Jsou v botníku hned za dveřmi.

A můžu vás uklidnit, že jsem je nemyla.

-Řekněte mi, zemřel proto, že měl poměr s vaší dcerou?

-Nezemřel, zabila jsem ho, to je rozdíl.

A zabila jsem ho, protože si to zasloužil.

-Brát spravedlnost... -Spravedlnosti se nikdy nedočkáte.

Moje doznání máte, tak co ještě chcete?

-To sice ano, ale pořád máme mlhu kolem motivu.

-Tak hloupý přece nejste.

-Každopádně lodičky se našly a výsledky nezklamaly.

-Tak sláva.

-Paní doktorko, ten příběh, který jsem si složil,

má tři hlavní postavy: vás, vaši dceru a pana docenta.

Když to shrnu,

tak docent Hudec mohl nahradit vašeho předčasně zesnulého manžela

a být vaší dceři novým otcem. Ona se do něj ovšem zamilovala.

Možná jste o tom vztahu nevěděla a došlo vám to, až když jí řekl,

že jejich vztah nemá perspektivu a že už se s ní nebude stýkat.

Ona si sáhla na život a vy jste to nedokázala pochopit.

Začala jste pátrat a zjistila jste krutou pravdu.

Věc je soudně nestíhatelná a neomluvitelná,

možná čekající, až se rozplyne v toku času,

ale vy jste čekat nechtěla, že ne?

-Už na fakultě byl Honza nejpřátelštější kumpán v kruhu,

ale jen proto, že myslel hlavně sám na sebe.

V posledním semestru nejradši oblboval holky z prváku.

Chtěl pevný mladý kozy. Ne věšáky.

ZVUK PŘÍCHOZÍ SMS A chtěl taky moji dceru.

ZVUK PŘÍCHOZÍ SMS

-Co se mi hrabeš v mobilu?!

-Řekni mi, že to není pravda, že to... že nejseš tak vypatlaná!

-Jsem, a i kdybych nebyla, stejně si to budeš myslet!

-Je mu skoro šedesát, tobě je osmnáct, umíš počítat?

-No a? Jsem dospělá.

-Takže můžeš přebrat chlapa svý mámě?

Když odešla, ztratila jsem všechny morální zábrany.

Srát na ně.

Šla jsem k ní do pokoje a přečetla si její deník.

A bylo to mnohem, mnohem horší, než jsem myslela.

Nikdy jsem do toho pokoje neměla vstoupit.

Byla to nejděsivější noční můra.

-Ahoj, Eliško. -Vypadněte.

-Zbláznila ses? Co to mělo znamenat?

-Poslouchej mě dobře.

Ještě dneska jí zavoláš a řekneš jí, že jste skončili.

Ne, že jsem ti to řekla, ale že to tak prostě chceš.

Musí ti uvěřit.

-Počkej, takhle ultimativně... -Jo, takhle ultimativně!

-Je to plnoletá žena, Eliško. -Když tady ležela na ortopedii

a bylo jí šestnáct, tak byla taky plnoletá?

-Co ti řekla? -Nic.

Je pečlivá a píše si deník. Takže opakuju: ukončíš to!

Jestli to s ní do zítřka do odpoledne neskončíš,

tak já to pošlu do světa a tvoje pověst jde do prdele.

-Nezveličuješ to trošku?

-Cituju: Hladil mě v rozkroku a říkal mi, jak jsem krásná.

Hladil mě pod noční košilí a byl něžný. Konec citátu.

-Podívej se do zrcadla. Ano.

Žárlivost ti nesluší.

-Dodnes nevím, ani nechci vědět, co jí tenkrát řekl.

Plakala celé dny, tušila, že v tom mám prsty a nenáviděla mě.

-Nechala vám nějaký vzkaz?

-To, co udělala, byl jasný vzkaz.

Pro ostatní to byla nehoda, pro mě vzkaz.

-Kdy jste se rozhodla, že zavraždíte docenta Hudce?

-Když mně poslal tu pozvánku. Neměl v sobě kapku studu.

Jeho bezmezný cynismus mi poslal pozvánku na oslavu narozenin.

Pak se mi ještě doneslo bokem, že mi chce nabídnout místo.

Což udělal.

Takže suďte mě, ale lítost nečekejte.

-My nejsme soudci, paní doktorko. Jen policajti.

Prosím.

ZAKLEPÁNÍDobrý den.

Dlouho vás nezdržím.

Chci za všechno poděkovat. -Ježiš, děkuju.

-A potřebovali bychom vás na vraždách.

-Tady se ale nevraždí každej den.

-Ne? Vždyť to říkám, jste tady nevyužitá.

Mějte se hezky.

-Vy taky, na shledanou. -Na shledanou.

-Co se oblíkáte? Svlíkněte se!

Skryté titulky: Olga Hanzlíková Česká televize, 2020