Original subtitles

Vypadni.

-Proč?

-Nechci se dívat na tvůj blbej ksicht.

-Hele, já jsem tady doma, stejně jako ty.

A tohle je můj barák.

-Zmiz!

VÝBUCH, VÝKŘIKY

NÁŘEK ZRANĚNÝCH

HOUKÁNÍ SANITEK

ZVONÍ MOBIL -Brýle, viď?

KUBELÍKOVÁ: (v telefonu) Leoši,

vezou mě do nemocnice na Fifejdách.

-Tobě se něco stalo?

-Já nevím, někdo asi odpálil bombu na tramvajové zastávce.

Mám něco v ruce.

-Jedu tam.

KUBELÍKOVÁ: Já ani nevím, co to bylo,

střepina nebo kus železa, nevím, hrozně jsem se lekla.

Zas budeš mít kousek vražedný zbraně.

KUBELÍK: Nevšimla sis něčeho neobvyklého?

-Ne, normálka. Lidi, zastávka, pak strašná rána.

Zapomněl ses zeptat, jak mi je.

-Promiň. Horší než trhání osmičky? -Ježiš, ty seš blbej.

-Doktorka Kubelíková? -Jojojo.

-Zavolej mi, až budeš moct. Jak to vypadá, pane primáři?

-Zatím patnáct zraněných, z toho tři těžce.

Ten Václavík má rozdrcenou břišní a pánevní oblast.

Jestli to přežije, tak to bude zázrak.

Nechte toho, běžte pryč!

KUBELÍK:Posaďte se.

Asi všichni víte, co se stalo.

Dokud ho nedostaneme, zapomeňte na osobní volno.

Zmáčkněte všechny svoje informátory,

prověřte každou prkotinu, nic nepodceňujte.

Velitelem týmu budu osobně.

Mým zástupcem bude ředitel pořádkové policie.

Povolá do Ostravy posily z dalších měst.

Grodská, dokladace bude každé ráno v osm.

A budeš mě průběžně informovat, pokud se stane něco mimořádného.

-Kde bude štáb? -U mě.

Na místě výbuchu jsou pyrotechnici, technici,

psovodi se psy. Musíme zjistit, co tam bouchlo.

-Přihlásil se k tomu útoku někdo? -Ne, nikdo.

Tenhle případ je mimořádně závažný. A neříkám to z osobních důvodů.

-Co teda Alena?

-Doufejme, že to nebouchne i v nemocnici.

-Víš, co je to Garra rufa? -Gara co?

-Garra rufa, to je taková thajská masážní rybička.

Já mám kamaráda Vietnamce, on na to prodává sádky,

v Praze je to úplnej hit.

-A kde to má? -To nevím, to mi neřekl. -Aha.

Hele... si to shrnem: první tvůj kšeft, vole,

hlívy a žampióny ve sklepě, vyrazili tě z baráku.

Druhej, vyhřívaný deky, baba málem uhořela.

A třetí a to byl tvůj majstrštyk, vole, množírna psů.

Takže jenom tvoje podnikání mě vyšlo na sto tisíc.

-Na co to máš? -Armatura, do betonu, víš?

-Obal nástražného výbušného zařízení

tvořily s největší pravděpodobností

dvě svařené lešenářské trubky, zakončené kulatým poklopem.

Takový plánek se dá běžně najít na internetu.

Uvnitř envéesa byl jako trhavina použit černý střelný prach,

doplněný o běžné šrouby.

Jednalo se o takzvanou hřebíkovou bombu.

Ta je oproti výbuchu běžné trhaviny

mnohem víc devastující.

-Takže byl to profík nebo spíš amatér?

-Rozhodně amatér. Snížil účinky výbuchu tím,

že to nacpal do plechového koše na odpadky.

Stěny koše potom nasměřovaly výbuch k nebi.

Tohle by profík nikdy neudělal.

Jinak všechny komponenty se dají běžně sehnat.

-Tak co tady máme: tři vyšetřovací verze.

První je, že to je někdo, kdo tu bombu umí vyrobit, envéeso.

Takže musíme pátrat po místech, kde se to dá koupit, ty součástky,

anebo vyrobit.

Druhá je, měli bychom prověřit všechny lidi,

kteří už byli nějak stíháni kvůli něčemu podobnému,

to by nám mohla pomoct Praha.

No a třetí je... co? Terorismus! Někdo, kdo jako člen skupiny

nebo sám za sebe chce prosazovat vlastní zájmy silou.

A to už nám budou muset pomoct zpravodajci.

-Kdo opraví tu klimošku?

EMA: Tak co, máte něco?

-Dostali jsme typ ze Zábřeha. Brotánek. První český džihádista.

-Brotánek? Pan Brotánek sedí, ne?

-Před měsícem ho pustili. Ale bomba v Čechách?

Já nevím, to je na něj moc.

-Jak to s ním bylo?

-Před dvěma lety ho na letišti v Istanbulu

zadržela turecká policie.

Měl u sebe jednosměrnou letenku na vnitrostátní let do Gaziantep.

-Což je poblíž syrských hranic.

Tam si pronajal auto a chtěl se dostat k bojovníkům IS.

MATES:Turci ho namísto toho poslali zpátky domů,

tady za to dostal tři roky natvrdo.

Teď se podle soudního rozhodnutí ambulantně léčí na psychiatrii.

-No tak jak chcete, já si myslím,

že BISka ho bude hlídat na každém kroku, ale...

...můžeme to zkusit. Tak si to vezmete vy dva?

-Jo.-Brotánek. OK.

MATES:Je nadprůměrně inteligentní, mluví několika jazyky,

dokonce vystudoval vysokou školu, něco jako sociální antropologii.

-Co to je?-Vůbec nevím. Prostě u soudu tvrdil,

že nejel do Sýrie zabíjet, ale nechat se tam zabít, chápeš?

Hele, zmrzka.

-Támhleto je ono.

Dobrý den, paní Brotánková, kriminální policie.

Přišli jsme za Vencou.

-Můžeme mluvit s váma první?

-Pojďte na chvilku ven. -Pojďte.

-To je džihád jako prase. -To jo, no.

Pojďte.

-Vašek by nikdy nikomu neublížil, leda tak sám sobě.

Nebo kluci jemu, protože byl jiný. -Jak jiný?

-Byl chudý, takže ho šikanovali. A s tou Sýrií...

...vždyť neumí ani střílet!

-Pracuje tady s vámi? -A co?

Jestli si myslíte, že by tady někomu ublížil,

tak jste vedle jako ta jedle.

A lepší tady, než aby chodil na pracák, ne?

-Můžeme s ním mluvit?

-Vašíku?

MODLITBA

-Už bude končit.

MODLITBA

-Černý střelný prach se dá sehnat kdekoli,

může ho prakticky sehnat... -Kdekoli ho neseženeš,

jen v obchodě se zbraněma a se střelivem.

-Na internetu bez papírů. -V obchodě je to normálně...

-...na občanku ano, v obchodě ano, na internetu ne.

Stačilo, aby byl technicky zdatný a takovou bombu si udělá sám.

-Aby se to trochu zúžilo,

měli bysme prověřit zámečníky, nástrojáře...

-Ale takových lidí jsou na Ostravě tisíce.

-Centrála organizovaného zločinu nám poslala pár tipů.

Mě zaujal tenhle, Rajšl. Znáte?

-Ten žhář? Na tom jsem dělal.

-Píšou, že je to vyučený opravář zemědělských strojů,

ten by takovou bombu dokázal vyrobit, ne?

-A on už je venku? -Pět měsíců.

-Přestaň dělat blbosti, ty pitomče!

-Ohňostroj! -Ty nejseš normální!

-To je ta kurva! -Aká? -Lukeš!

-(slovensky) Počúvaj, Eda, ak zasa zkysnem v tomto hnoji sama,

tak mňa fakt nasereš!

-Neboj, sekám dobrotu, až je mi z toho špatně.

-Ahoj, Mariko. Eda je doma? -Čo urobil?

-Nic, my jsme si přišli jenom popovídat.

-Minule taky jste přišli a vrátil se mi za tři roky.

Opravuje pluh na Stonavě.

-My se k němu podíváme.

Ta trubka je ještě teplá, jak to někdo řezal.

Střelný prach.

-Jedem, pojď.

-Někde tady přece musí být.

-Vrátíme se s povolením k prohlídce a v plné sestavě.

Teďka nemá smysl riskovat.

HONZA:Brotánek má alibi. Byl v práci.

Potvrdila to matka a dva strážníci, co si přišli do kiosku pro svačinu,

a hlavně BISka, která ho má napíchnutého.

(do vysílačky) Díky, jedeme za vámi.

-My budeme dole.

Ty se mi vyhýbáš, Edo? -Ne! Já vás hledám, pane Lukeš.

-Tak jsi mě našel. Pojď.

-Tak co? Našli jste něco?

-Další dvě piksly střelného prachu. Jedna je poloprázdná.-Dobře.

Tohohle měl ve stodole 20 kartónů a Richardovi říkal,

že to koupil od nějakého chlapíka na tržišti.-Hm.

-Ale tohle je důležitější. Tak jo.

-Ten prach tam zbyl z minule, ale to jsem si odseděl.

-To nám chcete tvrdit, že ho policie předtím nenašla?

-Zapomněl jsem na něj, byl pod králíkárnou.

-Teď byl v dílně. Co jsi s ním chtěl dělat?

-Marice pořádný ohňostroj. Ke svatbě.

-Edo, co tady vykládáš za voloviny?

-Fakt, je to tak. Už máme termín na radnici.

-A proč jste teda před náma utíkal? -Nervy. Z basy. Znáte to.

-Tak jak, Edo, netaháš je tady za nos?

-Kdepak, pane kapitáne. Já s těmi ohníčky skončil.

Nic jsem neudělal, přísahám. -A co ty cigarety?

-To už jsem říkal. Koupil jsem je v tržnici.

Toho chlapa neznám. -To se nedivím, že ho neznáš.

A ten stánek ve Vítkovicích za kostelem, ten znáš?

Někdo ho udělal. V době, kdy to bouchlo,

někdo vykradl stánek s těma cigaretama.

Tady Eda tam nechal otisky prstů. -Což není alibi.

-Je to blbec, obojí najednou by nezvládl.

-Tak ten ohňostroj asi budete muset na nějakou chvíli odložit.

-No, tak nejmíň o půl roku. Máš podmínku.

-To je kurva, ten Lukeš, co?

-Moje řeč.

-Musíme si spolu promluvit. -Jo? A o čem?

-O nás dvou a o Olině.

Bude u nás bydlet. -Jo? Řekl kdo? -Já.

Hele, jak dlouho jsme manželé? -Pět let.

-Mhm. A jak dlouho spolu nepícháme?

Rok. Podělanej rok!

-To taky není ale jenom můj problém, že jo?

-Podívej se.

Ty budeš ve svým pokoji a já s Olinkou v druhém.

A můžeme se potkávat v kuchyni.

-Tibore, tohle je byt po mámě, tak je můj.

S Olinou buď, kde chceš.

-Jak chceš.

-Au! Tibore!

EDITA KŘIČÍ

KAŠLE

SPLÁCHNUTÍ

-Richard to naskenoval, abysme s tím mohli pracovat.

Přišlo to ráno, anonymní dopis. "Čau, vy kluci policajtský..."

Pyrotechnici potvrdili, že obsahuje přesný popis

všech komponentů použitých při výrobě bomby z nádraží.

-Chce něco?

-To je právě zvláštní, vůbec nic. Žádné požadavky. Nic.

Podpis “Nasraný občan“ a vpravo nahoře ústřižek stokoruny.

-A stopy už někdo zajišťoval?

-Ne, je to na tobě, Grodská. A výsledky chci co nejdřív!

Připomínám, že pořád platí informační embargo.

-Co vaše žena?

-Za chvilku jdu za ní.

-Člověče, ňákej kurva šroub vyletěl a zastavil se až o kost.

Musel to dělat nějakej amatér. Je to jak ze “Slovácko sa nesúdí“.

Pamatuješ, jak dělali bombu, co tam dali?

“Šrúby železné, olověnú rúrku, reťázek na kozu“... no nevadí.

Co ti tři další zranění?

-Ten pan Václavík bohužel zemřel. -Á, do prčic.

Já budu mít jenom jizvu.

-Mně se budeš líbit i s jizvou.

Chceš cigáro?

-Mně to pravou rukou nechutná.

Co čokl, venčíš? -Každý den dvakrát.

-Ani na dopisu, ani na obálce nejsou žádné otisky,

nejspíš to psal v rukavicích.

Máme pachové i biologické stopy

a vypadá to, že to lepil obyčejným kancelářským lepidlem.

Text je psaný podle školní šablony,

která se dá koupit v každém papírnictví.

Sliny žádné, což se dalo předpokládat.

A razítko na obálce je z včerejšího dne, je to Poruba.

-Takže z Poruby.

-Richarde, tak si to vem na starost a vem si na to lidi, ano?-Mhm.

-Tak nejspíš se všichni shodneme, že dopis téměř jistě psal pachatel.

-Nebo někdo, kdo o něm dobře ví.

-Vypadá to jako součást nějakého většího plánu

podle té nastřihané bankovky.

-Vydírání? -Pravděpodobně ano.

-Každopádně si z nás "kluků policajtskejch" dělá prdel.

Promiň, no.

TV:A nyní se znovu vracíme k výbuchu v centru Ostravy,

poblíž obchodního centra Nová Karolina.

Pane Kubelíku, jaká je aktuální situace, prosím?

-Děláme všechno pro to, aby se taková situace neopakovala.

-Tak se na něj vykašli.

-Ty jsi hodnější, Michale, ale... -Ale co ale?

Já bych se o tebe postaral.

Bysme mohli jet někam do tepla. Třeba... třeba na Floridu.

-Tibor sliboval Alpy. A to na lyžích nikdy ani nestál.

-A byli jste tam někdy?

-Ty se ptáš, jako bys ho neznal.

Dík.

-Já to ale myslím vážně, Edit. -Kde bys na to vzal?

VÝBUCHY, VÝKŘIKY

NÁŘEK ZRANĚNÝCH

KLEPÁNÍ -Pojďte dál.

Ani si nesedejte.

Přišel další anonymní dopis.

Odesílací pošta stejná, Ostrava-Poruba.

Ministr nás obviňuje,

že se to nemuselo stát, kdybysme byli rychlejší.

-Co by jako na našem místě dělal rychlejc?

-No, to nevím, to... ale!

Anonym má dva listy.

Na druhém jsou jeho požadavky, chce tři milióny korun.

A... přečtěte si to sami.

-"Čau, kluci policajtský, nechci už dál živořit

tak se tento stát i s těmi zkurvenými občany

stává... mím rukojmím." To psalo nějaký dítě?

-No, taky chce telefonní číslo, na které nám může volat,

přidělil nám kontaktní jméno jako Pepa Vodička

a sám je Ferda Novák.

No, vyhlásil nám válku.

Máme dalších pět zraněných, z toho dva těžce.-Ano.

-Když válku, tak válku.

-Jaké zbraně proti němu použiješ, Grodská, tvoje krásné oči?

-Ne, budeme s ním komunikovat. -Určitě.

-Jinak se k němu nedostaneme. -Co ty peníze?-Musíme je sehnat.

Nemůžeme riskovat a shánět je na poslední chvíli.

Někoho by to mohlo stát život. Tak do práce.

Jenom aby to nebouchlo v té nemocnici.

-Michale!

Potřebuju s tebou probrat něco osobního.

-Co Olina?

-No tak, s tou to byla, kamaráde, jízda. Ne jako s tou sviní.

-S Editou? -Jo.

To je, jak kdybych byl v posteli s Hitlerem.

Olinka, to je jiná prcina, vole. Ta píchá ligu mistrů. -Ne, dík.

-Jsme usnuli až ve tři ráno. -Jsi chtěl něco probrat.

-Jo. Těch sto táců, jak mi visíš... -No?

-Tak já ti je odpustím, když pro mě něco uděláš. -Co?

-Zabiješ Editu. -Si děláš prdel, ne?

-To není fór, vole! -Tibore, já ti ty prachy vrátím.

-S Editou bych si akorát tak dojebal život.

-To přece nejde, Tibore!

-Ale jde to, jde to!

A když to neuděláš ty, udělá to někdo jinej.

A bude to za tvý prachy. -Jak za mý prachy?

-Jak za tvý prachy, vole,

za těch sto táců, co mi visíš, chápeš to?

A za ty prachy, věř mi, že to udělá každej rád.

-Ale, Tibore, to nejde, dyť... -Co?

-...dyť je to přece tvoje žena, ty vole.

-Dochází ti to, co ti tady říkám?

Tak mysli, vole, mysli!

-Policejní prezident schválil ty peníze.

-Takže mu je můžeme slíbit?

-Jo, pravé. Falešné by bylo příliš velké riziko.

Jsou sepsané a chemicky poprášené. -Můžeme ho zkusit nějak natáhnout,

dát mu jenom půlku a počkat, jestli neudělá chybu.

A dáme tam GPSku.

-Uvidíme, kdo z koho.

To nebylo na tebe. Na něj.

ZVONÍ MOBIL

-To je on! -Tak to vem.

-Haló, Ferdo? Neslyším tě.

-Dej to sem. Ferdo, tady Pepa. Slyšíš mě? Ferdo!

Špatně tě slyším.

-Tak co ten mobil?

-Starší typ, s kartou na kredit. Kromě nás nikomu jinému nevolal.

Všechny stopy na tom telefonu vymazal nějakou chemikálií.

-Ale podle výrobního čísla toho přístroje

můžeš zjistit, kde byl prodaný, ne?

-To by mohlo jít. -Tak to udělej.

-Dobře, zajedu za technikama.

-Musel se dívat na naše kluky, co tam přijeli.

-Asi se dobře bavil.

-Pozdrav od šéfa. Další anonym. -Co?

"Příště žádné podrazy, Pepo. Jinak to bouchne znova."

Super, takže už nechce tři, ale chce pět.

Místo upřesní SMS.

-Ferda.

-Nevíš, co s ním je?

Včera nepřišel domů a mistr o něm taky nic neví.

Je asi u tý svý čůzy. -U Oliny není, hledala ho.

-Aha. A neměla bych to nahlásit? -To ne, tak třeba u tý Oliny je.

-To jo.

Další bomba! Třeba je v nemocnici.

-Koupil jsem si učebnici angličtiny.

-Jo, co ses naučil? -I love you. -To je skvělý!

Michale, já s tebou nepůjdu do žádného holportu.

-Ty chceš zůstat s Tiborem? -A co mám dělat?

Ženská opustí jednoho debila a potká dalšího. Sorry.

-Riskuješ.

-Jo? On o nás něco ví?

-To ne, ale chce tvůj byt, pro sebe a pro Olinu.

-Jen přes moji mrtvolu. -No, právě!

-To nedá. Je to srab.

-Tak může někomu říct, třeba kámošovi.

-Jo, třeba tobě. -No.

-No tak dělej, pojď, začni. -Ty vole, já to myslím vážně.

-Jo. Von ti vo to řek, jo? -Jo. Včera.

-Cože? -Včera. Yesterday.

-Tak co ten mobil?

-První majitel Jaroslav Hrdlička, bezproblémový člověk, netrestaný,

pracuje ve stavebninách jako prodavač.

Chtěl si udělat radost, tak si koupil nový telefon

a starý prodal do bazaru, má od toho účet.-No, dál?

-Dál už je to trošku komplikovanější.

Někdo si ten mobil koupil, ale...

ZVONÍ MOBIL Počkej...

-Ferda! -Pak mi to řekneš...

-Haló, Ferdo? Haló!

Jo, esemeska!

"Peníze vhoď za patnáct minut do kanálu na rohu Mírové a Tržní.

Kanál bude označený písmenem X."

-Napiš mu za hodinu. Dříve to nestihneme.

Máte to?

-Celá akce proběhne v součinnosti všech složek,

které se na případu podílejí.

V první linii ale budete tentokrát vy,

sledovačka a zásahovka v civilu.

Vy zařídíte předání peněz, potvrdíte sledovačce

a vyklidíte prostor, zásahovka bude připravená.

-Co nějaký záznam? -Za pětadvacet minut?

Zettéúčko se pokusí dostat obraz a zvuk do nejbližších ventilací.

Podotýkám, nemusíte ho zatknout.

Důležité je, abyste zabránili dalšímu výbuchu.

-Ten může odpálit na dálku, to není problém.

-Jsou nějaká pravidla pro použití zbraně?

-Zákonná, Richarde. Zákonná.

Pokud potvrdíte identifikace, přenechte to zásahovce.

Jsou za to placení. -Když bysme vyhodnotili...

-No, jak jsem říkal, jednejte uvážlivě a rozumně,

hlavně musíte zbránit dalšímu výbuchu.

-Kde všude budou naši lidé? -On bude nejspíš dole v kanalizaci.

-Tak z toho vycházíme, že se musí nějak dostat nahoru.

Budou v nejbližších ventilacích, v Tržní ulici ve Vítkovicích.

-Beta tisíc tisíc. Pro všechny bez potvrzení.

Spouštíme akci.

Richarde, otevřeš mi? -Jo.

-Tak jsme prošvihli i druhý kolo. -Ještě nejsme u konce.

-Já bych řekl, že jo, s dechem. -No, proklouznul nám.-Hm.

-My jsme sledovali tu tašku a on zatím vylezl někde jinde.

Teďka musíme prověřit kamerové záznamy a podívat se...

-No, podívat se na tohle. -A to je co?-Utopenec.

-Co nového s těmi výbuchy? Máte něco?

-Ne. -Takže melete z posledního.

-Pojďme radši k věci. Takže se neutopil?

-Před tím ho někdo s největší pravděpodobností ochromil.

Tohle bych tipoval na stopy po elektrickém paralyzéru.

-To vypadá jak znamínka. -Takže se utopil, když byl v šoku.

Podle mě jde pravděpodobně o vraždu.

-Dobře. Kdy zemřel? -To netušíme.

-Tak děkuju. -Sluší vám to.

-To bylo na mě nebo na něho? -Můžeme? -Jo.

-Dobrý den.-Jo... -Dobrý den.

-Paní Záchová, je to váš manžel Tibor Zácha?

-Je.

-Co se vám stalo?

-Nic. -Dobře, tak děkujeme, pojďte.

-Richarde, tu zprávu ti pošlu mejlem, jo? -Dobře.

-Paní Záchová, my vás asi budeme ještě potřebovat.

-A kdy?-No to záleží na vás.

Kdyby vám to nevadilo, tak klidně hned.-Tak jo.

-Jo? Tak výborně, tak pojedeme k nám.

-Dobře.-Prosím.-Prosím.

-Kousek odtud dělám.

-Vy sem jezdíte jak? -Autobusem.

Pak jdu lesíkem kolem Opavice, tak to mám nejrychlejš.

Já nevím, co tu dělal.

-A nemohl vám jít třeba naproti. -Někdo mu do té vody pomohl.

-Máme podezření, že jde o trestný čin.

Tak vám budeme muset položit pár otázek.

-A potřebujeme se podívat k němu do práce, adresu nám dáte?

-A taky k vám domů. -A to je nutný?

-Je to naše povinnost. -Co nějaké nepřátele, neměl?

-No, těch bylo dost, s kým se nesnášel.

Hned se hádal a pořád měnil práci.

-Co známí, kamarádi?

-Těch moc neměl, žádné neznám.

-A vy, neměla jste někoho? -Ne.

-Edito, řeknete nám, od čeho máte ty modřiny?

-Taky po sobě mohli uklidit. Je tady bordel!

Dobytek, ti policajti.

-Já už budu muset jít za chvíli, do práce.

-Jste říkala, že máte ranní, ne? -Nó... mám odpolední.

-Prosím tě, dej to do laboratoře.

-Proč nám nechcete říct, že vás váš manžel bil?-Mě nebil.

-Podle záznamů místního oddělení

u vás po jedné z takových klidných hádek,

zasahovala policie.

Dokonce vás museli odvézt na ošetření do nemocnice.

-No, to jsem se popálila sama. -Jo, na zádech. Dobře.

A todle vám udělal kdo? -To jsem upadla.-Mhm.

Můžete nám, prosím, dát číslo na vašeho přítele?

-Já nemám žádného přítele, ani milence.

-Dejte mi vaše telefonní číslo.

-Zůstaňte na telefonu.

-Prosím!

-Sss! -Ahoj. -Ahoj.

-Byla za mnou kriminálka. Dělali u nás prohlídku. -A co?

-Ptali se na tebe, chtěli vědět, jestli někoho mám.

-Cos jim řekla? -Že nemám. -Správně.

Hele, já jsem Tibora nezabil. -A kdo teda? -Olina, jeřábnice.

Hele, Edito, teď bude asi lepší, když se chvíli nebudeme scházet.

Až to všechno opadne, já tě vezmu někam do tepla.

A teď pohřbi Tibora a uč se anglicky.

-Proč? -Radši běž.

-Hele, jestli přijdou na to, že jsme spolu něco měli,

tak jim musíme říct, že to bylo jen krátce

a že to skončilo dřív, než Tibor zemřel.

-A vydržíš ty jejich kecy?

ZVONÍ MOBIL

-Hledal jsem milence Edity Záchové a potenciálního vraha Tibora Záchy.

-Já jsem šel po Ferdově mobilu z bazaru. -Počkej, teď já.

Z výpisu operátora vyplývá,

že tohle číslo volalo Editě Záchové

každý druhý nebo třetí den. -Mhm... a?

-Majitelem telefonu je Michal Gomola.-To je kdo?

-Michal Gomola, 32 let, bydlí nedaleko Záchových.

Pracuje ve stejné firmě jako Tibor Zácha, manžel Edity.

-A kolikrát jí volal, dohromady?

-Čtyřiaosmdesátkrát za půl roku.

-Aha, no tak to asi nebude jenom tak. A ty?

-Na tomhle mobilu,

který se našel v parku pod sochou, je číslo Gomolovy SIMky.

Stejné, ze kterého volal Editě.

-Ale ta SIMka tam nebyla, tu vyhodil.-Přesně tak.

-On si myslel, že když prohodí SIMky,

ale použije stejný telefon... -...že na něho nepřijdeme.

-No tak! Tak konečně udělal chybu!

-Jestli je to tak... -...tak je to doma.

-Chlapi, kde najdu Gomolu? -Viděl jsem ho někde, tuším, vzadu.

-Pan Gomola?

Policie! Stůj!

Pane Gomolo, polezte nahoru!

Pojďte nahoru, nebo si tam pro vás vlezu.

-Na kanále se našly vaše pachové stopy.

-O tom nic nevím. O tomhle taky ne.

-To je těch pět miliónů, jak jsi chtěl.

-Já jsem nic nechtěl. Nevím, kde se to tam vzalo.

-Jako že si to třeba k vám někdo schoval, ne? -Asi, nevím.

-Měl bys spolupracovat, Ferdo, soud by k tomu mohl přihlédnout.

Kolega ti vysvětlí proč.

-Peníze jsou ošetřené látkou, která se našla i na vašich rukou.

Jak jste si je dával do tašky. Máme zprávu z laborky.

-Co nám k tomu řekneš? Nic? Jsi sám proti sobě.

Flastr dostaneš v každém případě, ale dostat o rok nebo o dva míň...

...víš, jak je takový rok v base dlouhý?

-Máme všechny důkazy. Ve vašem bytě jsme našli papíry,

na které jste šablonou psal anonymní dopisy

a dělal návrhy bomb.

A v dílně se našly veškeré komponenty k její výrobě.

Jak se na tom podílel váš kamarád Tibor Zácha?

-Dobře si to rozmysli,

my máme čas a můžeme střídat, ty ne.

-Taky pachové stopy na anonymních dopisech souhlasí.

I když jste se chránil.

-Přiznej se, uleví se ti.

-Tak jo. -Co tak jo?

-Přiznáváš, že jsi odpálil ty tři bomby,

posílal anonymní výhrůžné dopisy, že odpálíš další,

když nedostaneš prachy?-Jo.

-Dobře.

Jak to bylo s tvým kámošem, s Tiborem Záchou?

Věděl, že mu dupeš babu?-Ne.

-Ten paralyzér kupoval on, to jsme si nechali zjistit.

-A najednou ho s ním někdo omráčil. A pak byl u tebe v šatně.

-Tak schoval si ho, schoval si ho u mě.

-Nech toho!

Ten rok, nebo dva navíc platí i pro tenhle případ.

-Kde jste byl ve středu v patnáct hodin?

-Asi jsem šel z práce. -Ne, to bylo ve dvě.

Tibor šel s váma, šli jste společně.

-Chtěl, abych zabil Editu. -Jeho manželku, tvoji milenku.

-Já fakt nekecám. Tvrdil, že mu dlužím sto tisíc.

Říkal, že mi to odpustí, když ji zabiju.

Chtěl její dům.-Pokračuj!

-Měl jsem ji přepadnout a znásilnit,

aby to vypadalo na nějakýho úchyla nebo uprchlíka, kdybyste ji našli.

-Hele, tímhle ji omráčíš a pak ji dotáhneš vody, jasný?

Ale bacha, má to strašnou sílu, to když tě kopne, tak ani nevíš.

-Jo.

-Důležitý: já v tý době budu v hospodě

a ty si to v práci zařiď, jako že seš v práci.

Hlavně, nezkoušej to sám na sobě, vole, znáš se. Jasný? -Jo.

VÝKŘIK

-Paní Záchová užívá sedativa, přivezli ji v dost špatném stavu.

Byla blízko totálnímu zhroucení.

-Jojo, nebojte, bude to maximálně deset minut.

-Nedivte se, potlačování emocí po smrti manžela...

...myslím, že na něm byla závislá.

-Proč si to myslíte? -Mluví o něm hrozně hezky.

-Dobrý den.-Dobrý den.

-Nebojte se, bude to jenom na chvilku.

-Dobrý den.

Michal vám podle výpisů hovorů hodně často volal. Je to tak?

-Jakej Michal? -Gomola. Michal Gomola.

-Jo, ten se dost naotravoval.

-Aha. Naotravoval, vidíte.

A my jsme si mysleli, že to je váš přítel.

-Byl to Tiborův kámoš.

-Takže vy jste spolu nic neměli?

-Trochu.

-Co to znamená, trochu?

-Chvíli, už to skončilo. Já si myslím, že to je magor.

-Podívejte se, my víme, že vás váš manžel bil.

Víme, že pan Gomola byl váš milenec

a taky že je pachatelem těch útoků.

Teď ještě potřebujeme vědět,

jestli vy jste o tom věděla, nebo ne.-Ne.

-Já jsem si ho představoval úplně jinak.-Já taky.

-Proč vlastně volal Záchové z toho mobilu z bazaru?

Vždyť měl svůj vlastní, ne? -Protože je to blbec.

V jeho vlastním mu došla baterie, tak prohodil SIM karty.

-Jo. A nevěděl, že každý mobil má svoje IMEI číslo.

A co ten kamarád, Zácha?

-Gomola ho zabil a přišel si pro peníze.

-Hm, dál to známe.

-Zbývá Edita Záchová. Gomola s ní chodil,

ale to ještě musíme prověřit, nevím, jakou v tom měla roli.

-Ona se zhroutila a je teďka v nemocnici.

V obou dvou těch případech by mohla být spolupachatelkou,

ale to už nějak došetříme. -Hm.

-Můžete nám říct důvod, proč jste to dělal, pane Gomolo?

V jednom z dopisů jste psal, že už nechcete dál živořit.

-Na co jsi chtěl ty milióny?

-Edita chtěla na Floridu. -Paní Záchová?

-No, ona o ničem neví, Edita, ani o těch bombách, ani o Tiborovi.

-No, tak povídejte.

-Tibor ji mlátil,

já jsem s ní začal chodit, jako ze soucitu.

Pak jsem čekal, že se rozvedou a že spolu budeme žít.

-Měl jsi to docela slušně připravené, možná by ti to i vyšlo.

-Pak Tibor chtěl, abych ji zabil. -A vy jste místo ní zabil jeho.

-To je polehčující okolnost.

Paní majorko, jak jsem vás prosil,

abyste v nemocnici vyřídila ten vzkaz...

-Jako jestli na vás počká, až se vrátíte?-No.

-Ona říkala, že když se ve vězení budete chovat slušně,

tak si to ještě rozmyslí.

-Děkuju.

-Policie sdělila obvinění čtyřicetiletému muži z Ostravy,

který je podezřelý, že dvakrát odpálil výbušné zařízení,

vyhrožoval dalšími výbuchy

a požadoval od státu značnou finanční částku.

Jednalo se o jeden z nejzávažnějších trestných činů,

kdy se útočilo na bezbranné občany.

Pane plukovníku, pro vás to tentokrát bylo osobnějšího rázu,

jednou ze zraněných byla vaše žena, je to tak?

-Ano, ano, to je pravda.

-Kdy nastupuješ? MODERÁTORKA:Jak jste to prožíval?

-Nevím, brzy někdy. -Ale tak za půl roku jsi zpátky.

-Asi jo.-Taky bych někam odjel. -Kdo ne?

-A těšíš se? -Tak jak kdy, někdy jo, někdy ne, to záleží.

MODERÁTORKa:...pachatele dopadnout? Jak to probíhalo?

RICHARD:Já se vrátím. Ale teď jsem fakt vycucanej.

Tu rehabilitaci prostě potřebuju. -To máš jako se vším, furt je něco.

-Počkej, něco...

...to je jedno.

-To není jen tak, že jo. -No to není. -Přesně.

-Já myslím, že budeš spokojenej. -Po takový době.-Bodejť.

KUBELÍK:...bylo to několik milionů.

-Tak uvidíš.

MODERÁTORKA:Vy jste rozhodli tuto částku nevyplatit, je to tak?

-Tak my jsme se samozřejmě rozhodli ho vypátrat a zatknout,

což se nám podařilo.

-Pan plukovník, generální policejní ředitel

Leoš Kubelík, děkuju vám. -Děkuju.

-Děkuju.-Děkuju.

Jo, děkuju.

-Vychovával ho praděda.

A byl takovej, že moje babička mu ráno dala tašku do huby,

do tý naházela peníze a poslala ho.

On doběh do pekárny dva kilometry,

tam mu všechno dali, vzali si prachy a zase doběh domů.

Proto já jsem vždycky chtěla velkýho psa, pudla chtěl on.

Fakt!

-Na shledanou.-Na shledanou. -Na shledanou.

-Děkuju, báječně jsme si popovídali.

Doufám, že seš tady na paní Grodskou hodnej.-Jistě!

-Díky. Prosím tě, za hodinu musíme bejt na matrice, Mufíku.

Můžeme? Pojď. Nashle. -Na shledanou.

Mufíka jsem neslyšela. -Děkuju.

Skryté titulky: Olga Hanzlíková Česká televize, 2020