Original subtitles

-Ahoj. -Ahoj.

-Á, paní Jánská! -Dobrý den.

-Krásný den přeji. Copak to dneska bude?

-Nejsem spokojená se svými tarotovými kartami.

-Chtěla byste lepší zboží. Chápu.

Prosím.

-Vezmu si je. -Skvěle!

-Á... -Dobrý den.

-Dobrý den, pane Matuška, pojďte dál. -Ano.

-Děvčico neščastná! Tys je otrávila?

-Otrávila!

-(mluví slovensky) -Výborné! Výborné! To je ono.

Jitko, prosím ťa, na čo to velké gesto na konci?

To je úplne zbytočné, na čo?

Prosím ťa, ten záver, viac emocie trochu, dobre?

Dobre. -Já?

-Eh, to je ono. -Takže můžu?

-Ano, jasné, ano, samozrejme. Konec skúšky.

A vidíme se zajtra na skúške.

-Kam se ženeš, Páji? Jdeme na to vínko.

-Dneska ne, promiň, mně do toho něco vlezlo. Zítra, jo?

-Aha, hm...

-Pojď zpátky, prosím tě, do auta. -My nejdeme k babičce, tati?

-No ona asi není doma, víš? Pojď, sedni.

Tak počkej tady, jo, prosím, chviličku.

Vydrž, já se hned vrátím, počkej.

Mami?

KLEPE

Mami!

MATES:Nepotkala jsi náhodou někoho na chodbě?-Ne, proč?

-Prý umřela před chvílí.

Kozderka říkal, že kdybysme se rozeběhli ulicí,

tak toho vraha ještě chytíme.

-To bysme to vyřešili moc rychle. Víš, že máme svoje standardy.

Jestli se chceš zeptat, proč to má na zádech,

tak Jánská byla takový místní Nostradamus.

Vědma na živnosťák.

-No jo, jenomže živnosťáku vypršela platnost.

Podle Kozderky zemřela na masivní krvácení do mozku

po úderu tupým předmětem do hlavy, žádná ostrá hrana.

-Našli jste něco takového? -Zatím nic.

-Říkali jste, že ji našel syn. To je ten chlapík, co stojí venku?

-Jo. Jiří Jánský. Laborant, Akademie věd.

Přivezl sem dceru, měla spát u babičky.

-Jak se dostal dovnitř? -Měl klíče.

-Vědec, syn vědmy.

To je jak román z 19. století, ne?-Hm.

-Vraha do bytu Jánská evidentně pustila.

V bytě ani na těle nejsou stopy zápasu. Co máme dál?

-Vytěžili jsme všechny obyvatele vchodu 12, kde Jánská žila,

i nejbližšího okolí. Nic, co by nás mohlo zajímat.

-Co zajištěné věci? Ten její diář?

-Dal jsem ho Matesovi, aby ho vyfiltroval.

-V diáři má poškozená v den vraždy nějakého Matušku,

chodí jednou měsíčně, stálý zákazník.

Poslední, komu volala, je Pavla Rosová. Hovor nepřijat.

Ta jí vzápětí volala zpátky, ale se stejným výsledkem.

-Rosová, to je ta herečka, ne? -Mhm.-To nevím.

Pak Ludvík Král, taxikář. V mobilu ho má jako Luďu.

-Chci vědět, kde se ti lidi okolo osmé pohybovali.

Rosovou a taxikáře si vezmu já s Honzou,

Richarde, ty si vezmeš Matušku. -Co tohle? Mám se tím zabývat?

-A to je co? -Je to plné čísel a otisků Jánské.

Poctivě psané, škrtané, kroužkované, ale bůh ví, co to je.

-Zjisti to.

-To je von.

Rozhlíží se jak surikata. -Surikata?

-Ty nevíš, co je surikata? Já ti to pak vysvětlím.

Nemůžeš dělat šéfku mordparty a nevědět, co je surikata.

-Dobrý den.-Dobrý den. -Dobrej. -Dobrý den.

-Kriminální policie. -Pan Král?-No...

Pojďte s námi bokem. -Prosím.

-Tak si to, Luďo, užij. Čau!

-O co jde?

-Potřebujeme si s váma promluvit.

-Její kunčafti dobře platí, Ludmila je fajn. Tak o co jde?

Někdo si stěžoval?

-Co jste dělal včera večer mezi sedmou a osmou?

-Vezl jsem klienta. Teda vezl, mávnul na mě na Palackého.

Bylo asi půl osmé.

Pak jsem si na chvilku dáchnul a ozvali se mi z dispečinku,

že pro mě mají nějakého Švéda, co chce hodit do Opavy.

Pořád jste mi neřekli, o co jde.

-Paní Jánskou včera večer někdo zavraždil.

-To je dobrý.

Jsem jí zrovna... zrovna nedávno říkal, že...

...že jako vědma asi bude vědět,

když na ni přijde zubatá, jestli se nebojí.

-A bála se?

-Napadá vás, kdo by jí mohl ublížit?

-No, možná...

...byla trochu nervózní z toho důchodce... Matušky.

Jezdil k ní každý měsíc. Nerváček. Dycky mi vyšiloval už v autě.

-Někdo další?

-Nedávno se mi zmínila, že...

...že ji málem profackoval bývalý té herečky.

-Rosové?-Ano, Rosové.

-Řekla vám proč?

-Asi pro to, co věštila.

-Co se vám stalo?

-Nic. Srážka s blbcem. Na Dubině.

-Pan Matuška? -To jsem já. -Dobrý den. -Dobrý...

-Kapitán Lukeš. -Těší mě.

-Prosím, pojďte dál. -Dík.

-Tady prosím. -Jo.

-Tak, pane Matuško, začneme asi tím nejdůležitějším. -Ano.

-Co jste dělal včera večer v osm hodin?

-Já jsem... no né, kvůli tomu mě sem, prosím vás, taháte?

-Odpovíte mi?

-No, byl jsem doma.

Nebo to už se taky nesmí,

nebo je to snad něco nelegálního bejt doma?

-Byl jste nejsilněji zakroužkovaným zákazníkem v diáři paní Jánské.

-Moment. Vy jste řek paní Jánská? Paní Ludmila!

-Ano. -A ona... -Včera ji někdo zavraždil.

-Pane Bože na nebi! -Co jste u ní dělal každý měsíc?

-Víte, ona vykládala budoucnost.

-A vy jste nebyl s výsledky vždycky spokojený, že ne?

-Ale, no... víte, zpočátku ano. To ona jako hodně věcí uhodla,

to jo, ale ono to taky stálo hodně peněz. Opravdu.

Já u ní nechal spoustu peněz.

-Co si mám představit pod spoustou peněz?

-Helejte se, to není těžký, jako hodně peněz, no.

Fůru peněz! No tak nakonec to je moje věc, ale...

-Teď už to není tak docela vaše věc.

Pane Matuško, mluvíme tu o vraždě. Co jste tam každý měsíc dělal?

-No, ona mi vykládala z karet. -Z tarotových karet?

-No, z tarotových, z těch taky. Ježišmarjá, to bylo peněz!

-Promiňte. Byla to moje nejlepší kamarádka.

-Ale vašemu bývalému manželovi zrovna moc neseděla, že?

-Vašek s tím nemá nic společného.

No ne, určitě ne!

-Paní Rosová, víme, že chybělo málo, aby ji fyzicky napadl.

-To vám řekl kdo? Luďa?

To je nesmysl. Vašek je tvrdej, ale vrah teda není.

-A vy jste byla kde? Včera večer kolem osmé?

-Měla jsem po zkoušce. A pak jsem jela domů.

-Doma jste byla sama? -Ne, se svojí dcerou.

-Promiňte, Pavlo, musíme začít. Už jsme ve skluzu. -Jistě.

-A co hrajete?

-Maryšu.

ZPĚV - ANGLICKY

-Vidíš. Hned je z tebe Adele! Dík, pauza.

-Dobrý den, Grodská, kriminální policie.

Potřebovali bychom na chviličku. -Co se stalo?

Stáni, skoč si na kafe, jo?

-Vyšetřujeme vraždu Ludmily Jánské. Jistě víte, o koho jde.-Vraždu?

-Prý jste ji málem fyzicky napadl.

-Poslouchejte, moje ex ulítla na čáry máry blbostech

a tahle čakrabába ji rok, rok po našem rozvodu nakukala,

že bysme to zase prý mohli dát do kupy.

-Takže jste za ní zašel a trochu jí to vysvětlil.-No.

Nic jsem jí neudělal, jen jsem jí zvostra řek, co si o tom myslím.

-A od té doby jste se neviděli? Co třeba včera večer kolem osmé?

-Byl jsem doma. Moje přítelkyně vám to může dosvědčit. Všechno?

Protože ještě musím dokončit frekvenci a už teď mám skluz.

-Čím byly výjimečné ty, co si koupila paní Jánská?

-Původem.

Byly to originální výkladové mystické karty od Josefa Váchala,

sto let staré, jím kolorované dřevoryty.

Značné hodnoty samozřejmě.

-Co to znamená?

-Prodal jsem je pod cenou.

-Kolik to bylo, to pod cenou? -150 tisíc.

-Řekněte mi jednu věc.

Paní Jánská byla ostravská vědma z bytovky.

"Dejte mi pětistovku a já vám řeknu, co vás čeká příští týden."

Proč by takovýhle člověk kupoval karty za 150 tisíc?

-Netuším. Ale říká se,

že ty správné tarotové karty obsahují všechno vědění světa.

A to je dobrý důvod si připlatit, nemyslíte?

-Já vím, že jste s tím případem teprve začali,

ale zjevně se na tu premiéru chystá celá politická špička města

a mě atakují, jestli ta premiéra skutečně bude,

nebo jestli ji ostravská kriminálka típne.

-Ale my nic netípáme. Pavla Rosová je klientkou zavražděné.

Navíc její bývalý manžel má docela slušný motiv,

proč by mu měly ujet nervy, tak jsme jí položili pár otázek.

-Jo, a rychle se to rozkřiklo. Máte na ni něco?-Ne.

Pokud máte na mysli, jestli je podezřelou, tak zatím ne.

-Ale vyloučit to zatím nemůžeme. Čekáme na výsledky laborky.

-No, tak až bude opravdu nevyloučitelná,

dělejte si s ní, co chcete.

Do té doby se jí obloukem vyhněte, je to jasné?

Ručíš mi za to, Honzo.

-Tak se do toho pustíme. Richarde?

-Mladou Rosovou nemůžu zatím sehnat, budu to zkoušet.

Takže alibi Rosové je zatím na vodě.

-A co Matuška?-Byl jsem v putyce, kde je štamgast.

Obden tam chodí s chlapama na pivo a čumí na telku.

Nedávno ovdověl a ti chlapi tvrdí, že zdědil slušné prachy.

-Chci přesnou cifru. A co ten sešit plný čísel?

-Zatím nic. Ale dostal jsem tip na člověka, který by mohl pomoct.

Celý život dělal šifry, tak snad... -OK, a lokalizace buněk?

Byl něčí mobil v okolí nebo přímo na místě činu?

-Před chvilkou jsem to dostal do ruky.

Nejblíž byla kolem osmé Rosová.

Operátor ji lokalizoval docela přesně.

-Vím, co chceš říct, ale podle mě to na sledku a na odposlech není.

-Ne?-Kubelík by vyváděl.

To bychom museli napíchnout i toho Matušku.

Ten podle mě lže, jako když tiskne.

-Tak to přišijeme k žádosti o sledku Matušky a máme to.

-Mohla to být koule o průměru zhruba 10 centimetrů. Vidíte?

Je to čistě vyrobená fraktura.

Takovou paseku může udělat koule na pétanque,

hlazený mramor, cokoliv.

-Nic takového jsme zatím nenašli.

-Říkal jste, že máte ještě něco.

-Šarm? Nicméně, ta žena měla v sobě víc, než se zdálo.

Podle kolegyně z toxikologie

paní vědma praktikovala takzvaný microdosing.-A to je co?

-Berete toho nepatrné množství, takže to máte pod kontrolou,

ale přitom je to báječný stimulant.

V moči a ve vlasech našli stopy po metamfetaminu.

MDMA. Extáze.

-Extáze? Není na to trochu stará? -Extatický stav a vědma?

Mně to přijde kompatibilní, vám ne?

-Kam jako jdeš? -Do divadla.

-Co si chceš dokazovat? Že utřeš Kubelíka?

Stačí, že jsme na Rosovou nasadili sledku za jeho zády.

Navíc nic pořádného na ni nemáme.

-A my na ni nic nemáme? Opravdu? To si fakt myslíš?

-Stačí, aby tam seděl nějaký novinář z bulváru

a zítra těma novinama Kubelík třískne o stůl.

-Takže Kubelíka seřve nějaké zvíře z magistrátu,

co má Rosovou v přátelích,

a já kvůli tomu nemám dělat svoji práci?

Jestli nechceš, tak jdu sama.

KOKEŠ: (slovensky) Nastúpila sem až po mne.

Jej kariéru poznám velmi dobre.

-O tom, že je dobrá herečka, asi nepochybujete.

-To máte pravdu. Ani tieň pochybností.

-A to ostatní?

-Můžeme, prosím? -Počkaj chvíľu, prosím ťa.

Je trochu labilná, nedochvilná, nezodpovědná.

Je to impulzívná a éterická bytost, precitlivelá.

Jej rozchod s manželom,

to bola pro divadelní režim absolútná katastrofa.

-Říkal jste impulzivní, jak moc impulzivní?

-No je to herečka a dobrá herečka.

Impulzívná je... práve tak, ako si v tej chvíli želá.

-Vzpomenete si, v kolik odešla z divadla v úterý večer?

-To bolo den pred generálkou.

Lúčili jsme sa na chodbe pred šatnami, tak asi okolo osmej.

-Neříkala, kam jde?

-Nie, ale domov asi nešla.

Kolegyňa Jezdinská si povzdychla, že mali ísť spolu na vínko,

ale že jej to na poslednú chvíľu odmietla.

Že si ešte musí niečo zariadiť.

A to asi nehovoríte, keď idete domov.

-Jo, měly jsme k sobě blízko.

Ale kamarádstvím bych to asi nenazývala.-Proč ne?

-Kamarádi se neokrádají.

-Ona vám něco ukradla? -Leccos. Hlavně prachy.

Naposledy pětistovku. Rovnou ze šrajtofle.

Jednou mi vzala i parfém

a druhý den přišla na zkoušku jako chodící tester.

-A jiným kradla taky?

-No myslím, že jo, ale tady byla v klidu,

protože věděla, že to nikomu neřeknu.

-Ale nám to říkáte.

-Že to nebudu řešit, abych byla přesnější.

Pavla je prostě kleptomanka, to tady vědí všichni.

Ale protože hraje jako bůh, tak se to tiše trpí.

-A věděla jste, že chodila k vědmě?

-To ví celá Ostrava. Minimálně. I to, jak jí oznámila,

že v kartách vidí návrat velké lásky.

Vašek. Vašíček. No to já jsem přece věděla!

-To se asi panu Rosovi moc nelíbilo.-Se mu ani nedivím.

Ten si chtěl užívat. Chtěl mít v posteli mladé prdelky

a ne ňákou okoukanou padesátku s vytahanýma ceckama.

Mhm... dobrý, co?

-Udělal jsem soupis příjmů a výdajů Jánské

za poslední tři měsíce.

-Nějak to nesedí: částka na účtu s předpokládaným příjmem.

-No právě. Jenže u ní doma jsme žádnou hotovost nenašli.

-Tak buď hodně utrácela, nebo to musel někdo ukrást.

Dokázal bys spočítat, kolik si tak měsíčně mohla vydělat?

-Hezky!

Tarotové karty sice něco stojí,

ale pokud neinvestovala do nějakých astrálních fondů,

měla by mít doma fůru peněz.

-Matěji, máš tady návštěvu. -Jo, promiň. -Major Plachý.

-Ve výslužbě, poručíku, ve výslužbě.

-Dobrý den, majore. Kapitán Sehnal. -Těší mě.

-Jsem rád, že jste přišel. Pojďte se posadit. -Děkuju.

Zapůjčený důkazní materiál.

Dával jsem pozor, abych ho neponičil,

ale raději si to ještě zkontrolujte.

A tady je výsledek mé práce.

-Na co jste přišel? Co je to za čísla?

-Čísla mohou být jenom čísla, nebo to mohou být šifry,

skrývat nějaké sdělení. Tady se jedná o první případ.

-Jsou to jenom čísla? -Ano, čísla, která nic neskrývají.

Díval jsem se na to kryptograficky

a strávil nad tím dost času.

Ale pak jsem večer u televize sledoval losování Sportky

a zjistil, že klíč je tak prostý, až se stal přehlédnutelným. -Aha.

Takže jsou to čísla na loterii?

-Stejně jako v té loterii i v sešitu se čísla pohybují

v rozpětí mezi jedničkou a devětačtyřicítkou.

-Tak jestli znala čísla, která budou ve Sportce,

tak je to přece slušný motiv k vraždě.

-Promiňte, kapitáne, ale...

...i kdybych tuto fantasmagorickou myšlenku připustil jako reálnou,

což nehrozí, pak takového člověka přece nezabijete.

Toho si budete hýčkat, ne?

-Do té doby, než zjistíte, že blafoval.

TAXIKÁŘ:Ale ale ale, máš tady rito! Máš tady...

-Do hajzlu. -Jde si pro tebe.

-Zdravím.

-Promiňte, že jsem vás tak odchytla,

ale potřebuju s vámi mluvit. -V pohodě, jsem jedno velký ucho.

-Víte, půjčila jsem Ludmile před časem docela dost peněz.

-Jo? A?

-Tak, vím, že jste nebyl jenom Ludmily taxikář.

Vždycky o vás mluvila jako o svém příteli.

-Ludmilka o mně mluvila, jo, to je dobrý!

-Chtěla bych ty peníze zpátky.

-Paní Rosová, tohle asi nemyslíte vážně! -Smrtelně vážně.

-Nechápu, proč bych vám měl splácet cizí dluhy?

-Ludmila ty peníze chtěla pro vás. -Pro mě?

Ty vole, to je skrytá kamera tohle? -Jo, pro vás.

A jestli nechcete mít ještě větší problémy, než máte,

tak mi ty peníze přinesete, 70 tisíc, zítra do divadla.

Tady mi zastavte.

-Ale... jako moment, jako jak myslíte jako větší problémy?

Jak to myslíte? -Ale vy víte, jak to myslím.

Tady mi zastavte!

Ta jízda bude asi na vás. Nevadí?

-Počkej... jo, tak pojď. Dobrý?

-Dobrý den. -Dobrý den. -Promiňte, pan Jánský? -Ano.

-Já jsem, prosím, Matuška. -Ano.

-Já jsem znal velice dobře vaši paní matku. -No.

-Myslíte, že bychom spolu mohli ztratit slovíčko?

-A o co jde? Mám naspěch, jedu do práce,

holku musím hodit do školy. -Jistě, to já respektuji,

ale je to opravdu jen chvilka a pro mě je to hodně důležité.

-Jo, no tak dobře, počkej chvilku, hned pojedeme.

MATUŠKA:Já jsem měl s vaší paní matkou jednání.

Skončilo to tím, že jsme sepsali jakýsi dlužní úpis, tady.

Ale paní matka je pryč.

-Počkejte, ale tohle... -Je to vaše matka!

Tam bude dědictví nějaké...

-Já nevím, to musíte řešit s někým jiným, na shledanou.

-No, to je výborný, že se takhle k tomu stavíte...

-Na shledanou! -Ále, však já si tě ještě najdu.

-Co je to za pána, tati?

-Co? Já nevím. Buď ráda, že jsi malá holka, Bětuš.

-Jsem ráda, že jsi přišel k rozumu. Ty jsi fakt milej kluk, Luďo.

Ale já ty prachy prostě potřebuju.

-Jo, dostaneš je, přísahám. -No, kdy?

Já na žádný odklady moc nejsem, já to chci hned.

-Tak jo, jo! Tak půjdem ke mně.

Dám ti zálohu. Třicet. -Jo?

-Zbytek seženu do konce... -...života.

Do konce měsíce, jasný?

-Víš, co je na tom celým trochu nelogický?

-Co? Že tady sedíme do večera a nejdeme za holkama?

-Když někomu předpovíš budoucnost, inkasuješ, ať máš pravdu nebo ne,

protože ten člověk se to dozví až za hodně dlouho.

-Jasně, takže teď asi přijde ale? -Ale když inkasuješ za to,

že někomu předpovíš čísla ve Sportce a ty čísla nepadnou,

tak ten člověk to ví hned nebo už za pár dní.

To bych jako věštec hodně riskoval.

ZVONÍ MOBIL-Ano?

Tak ať si vypnou maják, jsme tam hned.

-Co je?

-Tak byt Jánské nedává spát jenom nám.

Sousedka volala 158, někdo tam je. Volali nejbližší hlídku. Pohni!

-Jak to vypadá?

-Zatím nikdo nevyšel. Myslím, že tam ještě je.

-Jdeme nahoru, počkejte tady. -Díky.

ZVUKY

ZVUKY

JÁNSKÝ:Ah...

-Pane Jánský! Otoč ho na břicho.

-Jo. Ruce nahoru.

-Tak pojďte na nohy. Hop, nahoru!

Copak jste tam hledal?

Co tak pospíchalo?

-Co asi? Magnetky na ledničku určitě ne.

-Nevím, jestli vám je to známo,

ale v případě zapečetění bytu policií máte právo

obrátit se na svého notáře, aby vám byt zpřístupnil

nebo aby urychlil dědické řízení.

Můžete se také obrátit přímo na nás, abychom vám byt odpečetili.

-Jistě. Myslíte si, že nevím, jak to chodí?

-Jak to chodí? Poučte nás. -Než bych se tam dostal,

tak ten byt bude jak vypuštěný bazén.

-Jako že si policista rád přilepší krádeží, to chcete říct?

-To jste řekl vy.

-Vy si to ale umíte zkomplikovat.

-Budu muset domů. Dcera spí, neví, že jsem pryč.

-Ale ví to, od sociální pracovnice.

Hned, jak jsme sem přijeli, tak k vám vyrazila.

-Slyšelas ho? -Nasadíme na něj sledku.

Vypadá jako neviňátko, ale já mu teda moc nevěřím.

DIALOG NENÍ SLYŠET

ZAKLEPÁNÍ -Mhm? -Hele.-Co to máš?

-Ještě jsou teplé.

-A hele, podívejme se. Pánové Král a Matuška.

Tak jo. Sebereme je.-Jo.

Takže si to zrekapitulujeme. -Ano.

-Panu Jánskému jste předevčírem ukázal notářsky ověřený úpis.

Měl prokazovat, že si od vás paní Jánská půjčila milion korun.

Dále pak, že u notáře je připravená

smlouva o převodu jejího bytu na vás,

pokud půjčku neuhradí v termínu, Je to tak?-Ano, ano.

-Dobře. Ten úpis je kde?

-Zničil jsem ho.

-Zničil? Vy jste ho zničil, proč jste ho zničil?

-Ale prosím vás, vůbec, no... to byl jen kus papíru.

Všechno jsem si to napsal já sám.

-Pane Matuško, právě se nám přiznáváte

k padělání úředního dokumentu a k podvodu.

-Ale, pozor, prosím, já... já nejsem podvodník, to ne!

Ani zloděj, to bych si... -Dobře, dobře!

Tak nás o tom přesvědčte, prosím.

-Ale prosím vás, já jsem jí ale ty peníze skutečně dal!

To byly, to byly reálný peníze.

No a když to nevyšlo, tak jsem je logicky chtěl zpátky.

A řekněte mi, vy byste ty prachy nechtěli?-Moment!-No chtěli!

-Vy jste vzal milión a dal jí ho. Jenom tak.

-No, víte... paní Ludmila mi jednou naznačila,

že je přesvědčená, že by dokázala jistým...

...jak to hezky teďka říct, no, rituálem... rituálem,

určit vítězná čísla v loterii, ta, co budou jako tažená, dopředu.

A že bych se mohl dostat ale opravdu k velkým penězům.

-Dobře, co to bylo za rituál?

-No právě, byl to rituál s tarotovými kartami.-Aha.

Takže paní Jánská vám řekla, že udělá abrakadabra,

uhádne čísla ve Sportce

a vy jste jí jen tak na dobré slovo dal milión korun.

Jenže ono jí to moc nešlo, že?

-Teď jste to řekl za mě, nešlo, opravdu jí to moc nešlo.

-Kdo by takové peníze nechtěl zpátky?

Tak jste si k ní v úterý večer odskočil z hospody.

Chtěl jste ty peníze zpět

a když vám je nedala, tak jste začal vyvádět.

To na ni ale neplatilo, takže jste přitvrdil!

-To né! Tak to prosím není.

Já jsem paní Jánské opravdu vůbec... nic jsem jí neudělal, nikdy!

A v to úterý večer jsem byl doma.

A chvíli taky tam u nás v restauraci, v hospodě.

-Ano, ale v kolik jste z hospody odešel, se výpovědi dost liší.

-Proboha, já přece nejsem žádnej vrah!

-Pane Matuško, přestaňte si tady na nás otvírat hubu!

-Copak tak vypadám!? -To nevím. Jediné, co vím,

že jste se pokusil z pana Jánského vymámit spoustu peněz.

-No jo. Nic asi nenašel, že ne?

Nebo našel? Našel jako?

REPRODUKTOR:Věštec David, vyčkejte, prosím.

Věštec David, vyčkejte, prosím. DAVID:No? Copak?

-Dobrý den. Mám domluvenou schůzku. Tady Lukeš.

-Á, pan Lukeš, pojďte dál.

-Brána se otevírá, druhé patro. BZUČÁK-Ano, děkuju.

Dobrý den.

-Zelený čaj? Sencha, první sběr.

-Ne, děkuji, jsem tu z jiných důvodů, než si myslíte.

-Byl bych velmi špatný věštec, kdybych nepoznal policistu,

to mi věřte.

Přišel jste asi kvůli Ludmile, viďte?

-Teda úplně smekám.

Jestli mi taky řeknete, na co se vás chci zeptat,

tak ve mně máte nového štamgasta. -Prosím. -Děkuji.

-Chcete vědět, kdo ji zabil?

-Těsně vedle.

Zajímá mě, jestli nás jeden podezřelý netahá za nos.

Za jeho peníze by paní Jánská měla provádět určitý rituál.

Děkuji. -Rituál. A výsledkem mělo být...?

-Na jeho konci by klient měl odejít s čísly,

která padnou ve Sportce.

-Jistě vám nemusím vysvětlovat, pane Lukeši,

že tady se pouštíme na tenký led. Zatímco klasické služby věštce

se opírají o astrologii, vesmírné principy,

v loterii stojí magie proti nahodilosti.

-Takže paní Jánská musela vědět, že to nefunguje. -Pozor!

Hledání božského principu v magii nahodilostí

může vést k nahlédnutí za oponu.

Ale pravdou je, že výsledek je velmi, velmi nejistý.

-Jak takový rituál probíhá?

-Víte, pane Lukeši, já tyhle věci nepraktikuji.

Není to ani žádané zboží.

Rituál v souvislosti s tarotem

pomůže vědomí ustoupit kamsi do ústraní

a nechá pracovat podvědomí.

Ale slyšel jsem, že při rituálu, na jaký se ptáte,

se musí tarotové karty obalit reálnými bankovkami.

Ty pak zákazník nevratně vkládá do rituálu.

Je-li výsledek neuspokojivý, nesmí sázku požadovat zpět.

-Takže je to v podstatě stejné,

jako kdybych si vsadil na výsledky hokejové ligy.

-Vlastně ano, ale výsledky jsou značně nevyzpytatelné.

Je to stejné jako v sázkové kanceláři.

Nevyhrajete, v další sázce, pokud chcete zisk,

musíte dát dvojnásobek toho, co jste dal poprvé.

-A v další zase dvojnásobek.

-Na to musíte mít velmi silné nervy.

-Paní Jánská by si mohla přijít na mimořádný zisk,

i kdyby to nevyšlo.

-Nemyslím, že by chtěla někoho oškubat.

Taková Ludmila nebyla.

Naopak bych řekl, že její víra v magii byla nezištná.

-Děkuji vám.

-Není zač. Mohu ještě něco udělat?

-Ano, ještě jedna věc.

Kdyby mi někdo dal do kapsy u kabátu tarotovou kartu Ďábla,

jak bych si to měl vykládat?

-Záleží na tom, kdo a komu kartu do kapsy dá.

Kdyby vám ji tam dala žena, mohla by to být sexuální výzva.

Je-li to muž,

tak by to mohlo znamenat, že jste někoho pořádně naštval.

-To zní tajemně. -Ano, je to tajemné.

-Děkuji.

-V podstatě to byla pyramida o čtyřech patrech.

První návštěva 50 tisíc, druhá 100, třetí 200, čtvrtá 400.

Dohromady 750 tisíc.

-To by sedělo na to, co vypověděl Matuška.

-Na pátou návštěvu Matuška neměl. Musel by mít v tašce 800 tisíc.

Myslím, že je fakt neměl, než že by mu nervy spadly do kýblu.

-Motiv k vraždě to je. Ale Matuška má na tu dobu alibi.

Mezi sedmou a devátou byl v hospodě,

jestli odtud odešel, tak to bylo tak na pět minut.

-Přišel skoro o všechny úspory. Já chápu, že je tak cholerickej.

Ty nervy, pořád násobit vklad.

Jánská přece musela vědět, že to nefunguje.

-Její kolega tvrdí, že tomu opravdu věřila.

-A čemu konkrétně?

-Že rituál zafunguje a ta čísla padnou.

-A tohle si myslíš proč?

-Ty staré tarotové karty stály 150 tisíc.

Mohla to klidně dál dělat s kartami za 2,50, ale ona šla

a v posledním kole koupila karty za 150 tisíc.

-Jestli tedy s vraždou nemá nic společného Matuška, tak kdo?

Jánského, myslím, můžeme vyloučit.

A jestli má Matuška alibi, tak z velkých hráčů zbývá jenom

taxikář Král a kleptomanka Maryša.

-Kolem které se ovšem musí chodit po špičkách.ZVONÍ TELEFON

Ano?

Jistě. Rozumím.

Tak naši Maryšu našli v divadle zkolabovanou.

Teď leží v nemocnici na JIPce.

-Máš něco? -V šatně ji našla Jezdinská.

Byla při vědomí, ale působila, jako když se něčím předávkuje.

-A našli jste tam něco takového?

-Jezdinská si všimla, že se jí na stole válejí nějaké pilulky.

Myslela, že dala na její rady a začala brát antidepresiva.

Ty jsme taky v její tašce našli, ale tohle bylo něco jiného.

-Počkej, tohle už jsem viděl.

Jánská to měla u sebe v šuplíku s lékama.

Pamatujete? Kozderka říkal, že měla v sobě extázi.-No právě.

Z rozboru krve Rosové se zjistilo, že kolaps způsobil metamfetamin.

-Mohla to Jánské šlohnout a vůbec netušit, co do sebe láduje.

-Soudní příkaz k prohlídce jejího bytu asi nedostaneme,

ale můžeme to zkusit přes dceru.

Zavolej Richardovi, ať to udělá a ať to udělá hned!-Jo.

-Kde leží?-Tady. První dveře, dvanáctka.

-Díky.-Čau.

-Dala mi to Ludmila. Teda paní Jánská.

Řekla mi, že je to lepší než ty antidepresiva, co beru.

-A kdy vám to dala?

-Když jsem ji viděla naposled.

-A vy jste nevěděla, co v nich je? -Um-m.

-Je to droga, paní Rosová. To jste nevěděla?

-Ne. To by mi asi řekla, ne?

-Paní Rosová, prosím, pojďme na rovinu.

Vy jste ty prášky ukradla. Je to tak?-Vy jste se zbláznila!

Tak já vám tady nosím informace, který nejste schopný zjistit

a vy tady ze mě děláte zlodějku! Pane doktore, prosím...

-Vaše kleptománie je veřejným tajemstvím!

-Pane doktore, prosím vás... DOKTOR:Budete muset jít.

Tady se lidi snažíme vracet do života, ne naopak.-Jistě.

-Děkuju, pane doktore.

-Paní Rosová, až vám bude lépe, připravte si odpověď na otázku,

co jste dělala v úterý večer v době vraždy.

Zatím jste nám jenom lhala. Na shledanou.-Na shledanou.

-Máma spala v úterý večer určitě doma.

Já jsem si objednávala pizzu a snědla jsem jenom půlku

a našla jsem ráno tyhle ohlodaný kousky.

Jako v kolik přesně přišla, nebo odešla, vám neřeknu.

Jsem byla u sebe v pokoji a koukala jsem na film.

Sluchátka v uších.

-Maminka bere nějaké drogy? -Drogy? Ne!

Ta bere všechno, co jí přijde pod ruku, kvůli tomu tu jste, ne?

-Víte, že chodí k vědmě?

-Jistě. Čáry máry fuk, hlavně ať je manžel zpátky.

Dcery si nevšímej, života si užívej.

Chcete vidět ten její ezo oltářek? -Mhm. -Tak tam.

Dáte si kafe? -Jestli vám to nevadí. -Vůbec ne.

Právě mi volala máma a řvala na mě,

abych hlavně nikoho nepouštěla do bytu.

-Na to je teď už asi trochu pozdě, slečno Rosová.

-Nene, já jsem právě chtěla říct, abyste se nenechal vůbec rušit.

Už mám tý buzerace plný zuby.

To kafe asi nevyjde, co? -U-um.

-Pavla Rosová měla v bytě v igelitové tašce předmět,

který několik klientů bezpečně označilo

jako majetek poškozené Ludmily Jánské.

Včetně jejího syna, Jiřího Jánského.

RICHARD:V laborce nám potvrdili, že se jedná o vražednou zbraň.

Je to skleněná věštecká koule v průměru cirka 10 centimetrů,

zasazená do pozlaceného litinového stojánku.

Jsou na ní otisky jen Pavly Rosové. -Co motiv?

-Z deníku Jánské víme, že měla značné příjmy.

Navíc si i půjčovala od lidí.

A Pavla Rosová jí taky půjčila, 70 tisíc.

Rosová je psychicky nestabilní, není vyloučené,

že když se dozvěděla, že ty peníze nedostane,

jednala impulzivně.

-Navíc, na dobu vraždy nemá alibi.

-Před osmou vyrazila směrem k bytu Jánské.

Její mobil se zastavuje v 19:58 asi sto metrů od vchodu do domu.

Mohla jít k Jánské a mobil si nechat v autě.

-V jejích výpovědích není ani slovo o tom,

že by se tam v té době vyskytovala.

Tak co? Tohle už snad Kubelíkovi stačit bude, ne?

-Ukradla jsem to. Jako spoustu jinejch věcí.

-Vy jste ukradla Ludmile Jánské její pracovní nástroj,

aniž by si toho všimla?

-Já jsem neřekla, že Jánské.

-A komu?

-Luďovi. Taxikáři.-A kdy?

-Když jsem u něj přespala.

-Aha, dobře. Vy jste se znali?

-Ludmila mi dlužila 70 litrů,

který stopro nacpala tadyhle do toho svýho... gigola.

Ždímal ji jak mokrej hadr,

tak jsem prostě po ní ty peníze chtěla zpátky, no.

-A od něj jste potom dostala ty extáze?

-Neřekla bych zrovna "dostala".

-Takže nejdřív jste je dostala od Jánské,

pak jste je ukradla Královi. Co bude příště?

-Tu Jánskou jsem si vymyslela. Krále ne.

Ještě teď tam někde u něj musej bejt moje náušnice.

-Kde konktrétně? -Kde asi? U postele.

-Paní Rosová,

proč jste z Králova bytu odnesla věšteckou kouli?

-Ludmila mi z ní věštila, že se ke mně může Václav vrátit.

-Tak teď jste nás dojala.

A jak nám vysvětlíte, že jste ze zkoušky nejela domů,

ale k paní Jánské.

Víme, že jste dojela skoro až k jejímu domu, těsně před osmou.

-Volala mi, tak jsem k ní jela. -Jak dlouho jste tam byla?

-Já jsem tam nebyla.

Když jsem tam přijela a viděla jsem tam Králův taxík,

tak jsem si říkala, že jemu se asi dovolala

a že už mě nepotřebuje. -A jela jste pryč.-Hm.

-Nebo to taky mohlo být jinak. Možná, že vás extrémně zajímalo,

co vám Jánská chce říct, a tak jste se k ní vydala.

Rychlá návštěva.

Tam jste se dozvěděla, že těch 70 tisíc nedostanete

a ujely vám nervy.

Pak jste vzala vražednou zbraň,

u toho jste si stačila do kabelky strčit pár pilulek,

o kterých vám Jánská říkala,

že jsou člověka schopné postavit na nohy.

-To jsou nesmysly.

Já jsem unavená.

-Ta svině!

Co je? Co je?! -Mírněte se. Dejte ruce dozadu!

V současné chvíli jste zadrženej, omezenej na osobní svobodě.

Rozuměl jste tomu? -Ano. -Sedněte si. Pozor na hlavu.

-Říkám vám, že jsem v bytě žádnou věšteckou kouli neměl,

ta ženská si to celý vymyslela! -Proč by to dělala?

-Proč, proč. Já nevím proč. Prostě protože je taková.

Třeba ji tím zabila, co já vím.

-Při tom jste si tak padli do oka. -No tak jasně!

Chtěla zpátky prachy, co jí Ludmilka dlužila...

-Takže jste se s ní vyspal za sedmdesát tisíc, jo?

-Kdybych věděl, kam to povede, tak ji skopnu ze schodů.

-Rozhodně jste věděl, že paní Jánská praktikuje

s panem Matuškou pyramidální rituál,

kdy se částka každý měsíc násobí.

-Ta poslední suma, kterou Matuška přinesl

je bez pár tisícovek ve vaší tašce.

Ale sama vám je tam nedala.

-Švédského klienta jste nabral, ale už to bylo ve chvíli,

kdy jste za sebou mohl mít návštěvu v bytě paní Jánské,

kde jste se z ní marně snažil dostat peníze. -Prosím vás, já...

...hele, dyť jste před chvilkou sami říkali,

že by pro mě udělala první poslední, ne?

Tak jako co já bych z ní tahal? Milovala mě! Sama mi to cpala!

-Ty tablety extáze měla od vás?

-Jo, no, pár jsem jí jich dal, jenom aby jí bylo dobře.

Jsem jí řek, že když si dá půlku, tak se jí bude líp věštit.

-Co jste u ní ten večer dělal? -Nic. Já jsem tam vůbec nebyl.

-Vaše taxi ― 19:50 a 19:53.

A ta spojnice ukazuje,

že jste si večer ještě někam vyrazil.

A vypadá to, že k paní Jánské.

-Vzal jste ji po hlavě, ukradl peníze... -Ne!

-A ještě si odnesl trofej. -Prosím vás, já vám říkám,

že tohlencto je nesmysl, je to... je to... já jsem tam nebyl.

Já vám přísahám, že jsem tam ten večer nebyl!

-Vy vůbec netušíte, co ta karta Ďábla znamená!

Dal jste ji tam jenom proto, abyste zmátl stopu.

Chtěl jste svést pozornost na paní Rosovou.

-To teda nevím, proč. -Herečka, interpretka iluzí.

Chyba! A spletl jste se i s tou koulí.

Protože podstavec, co drží kouli, není zlatý.

-Já vám tady říkám, že jsem nic neudělal,

nic jsem neukrad, žádnou kouli jsem neměl!

Celý si to vymyslela ta ženská, ta Rosová! Posraná!

RICHARD BOUCHNE DO STOLU

-Teď jste ho naštval.

-Černého Petra má Rosová. A on to ví.

Je mazanější, než se zdá.

-Její jedinou šancí je trvat si na svém.

V Králově bytě byla, náušnice jsme našli a jsou její.

To s tou věšteckou koulí už je jen tvrzení proti tvrzení.

-Nějaké nápady jak z toho ven?

S tímhle před Kubelíka nemůžu, si se mnou vytře.

Zítra večer budeme muset ty dva buď pustit, anebo obvinit.

-Možná to chce zkusit jinou vědmu.

-Vidíš, jak moc se směju? Tak asi tak moc je to vtipné.

Projdi znova výpovědi všech lidí z domu a okolí.

-Nikdo je neviděl. Prošel jsem to, nic tam není.

-Tak za těma lidma zajeď znova!

Ukážeš jim fotky těch dvou a taxíku.

Jeden z dvojice Rosová-Král odsud neodejdou.

-Já chápu, že to je pro vás důležité,

ale už se mě na to ptali.

-Nic jste neviděl. -Ne, nic. Nikoho.

-Vylučujete, že by někdo v tom bytě byl ve chvíli,

kdy jste tam vešel? Zkuste si na něco vzpomenout.

Nějaký zápach, zvuk, to může být cokoliv.

-Už to mám, tati. -Jo.

No teď mě napadá, že tam hrála hudba,

nějaká elektronická, dost nahlas.

-To znamená, že byste neslyšel,

kdyby v tu chvíli někdo byt opouštěl, když jste tam byl.

-Hm, to nemohu vyloučit.

No vidíš, to je bezva, je to dobře. Tak jo.

Tak teď běž k Anetce, jo?

-Budeš mít asi samý jedničky, viď? -No, z prvouky mám dvojku.

-Copak?

Ty toho pána znáš, Bětko?

-Viděla jsi ho?

A kdy?

-Když šel táta za babi.

-A kde přesně jsi ho viděla?

-Vyšel ze dveří domu, kde bydlí babi.

-Pořád mi tvrdila, že... že tohle je velká věc.

Že to je opravdová magie.

-To na vás moc neplatilo, viďte?

-Hele, dokud si Ludmilka dělala ty svoje čáry máry nad prachama,

tak mi to bylo fuk, tak se nikam neztratěj.

Jenomže... -Jenomže co?

-Jenomže si pořídila nové karty, nabité vesmírnou energií

a k těm se prý musí přistupovat postaru.

-Co je to "postaru"? -No, postaru.

Postaru znamená, že... že se v rámci toho rituálu všechny peníze spálej!

Chápete to? Chápete to, dyť to je normální táborák z prachů!

Tři čtvrtě mega komínem, pf!

-Proto jste ji zabil. -Já jsem ji nechtěl zabít!

Já jsem chtěl jenom zastavit tu magořinu!

-Jak to přesně bylo?

-Já... já jsem se nemohl dostat k těm penězům, nemohl jsem tam...

...ona mě nechtěla pustit, dyť ona byla jak šílená!

Já jsem ji v životě takhle neviděl, tak... tak jsme se chytli,

ona popadla tu kouli a flákla mě s ní přes palici.

-To vás naštvalo.

-Já jsem jí to vytrhl a taky jsem ji praštil.

-Ještě jedno mi řekněte,

než jste odešel, hodil jste na ni tuhle kartu, proč?

-Jen tak. Říkal jsem si, že... že by si někdo mohl myslet,

třeba že to bylo ze msty nebo nevím.

Ani jsem se nedíval, co na tý kartě bylo.

-Tak pojď, pojď...

SMÍCH

-Myslel jsem, že bude potřeba udělat rekognici,

ale chlapec dostal rozum a vysypal to.

-Kde má Jánská peníze, zjevně věděl.

-A do bytu pak vešel její syn.

Král vyklouznul, aniž by si ho všimnul.

-Ale venku jsme měli malou sojku.

-Jdeme slavit! -Tadá!-Zvu vás.

Mám na to! Prémie, ne?-Hej! -To zas bude jak minule malý pivo.

-Jaký?-Malý pivo jako minule. -To je na tobě, co si objednáš!

Skryté titulky: Olga Hanzlíková Česká televize, 2020