Original subtitles

Už jsi tady někdy byla? -Ne.

-Bývalá dělnická kolonie. Sociálně nejslabší lidi z města.

Ale všichni se znaj, nevraždí se.

-Všechno je jednou poprvý. Už něco víš?

-Antonín Vach, 72 let. Našla ho sociální pracovnice.

Mladá holka, co mu vozila snídaně a obědy.

Měl rád čerstvé rohlíky, takže tady byla už na sedmou.

-Vítejte U rozražené lebky. -S vaší náladou bych chtěla umřít.

-Starý pán zemřel zhruba před třemi, čtyřmi hodinami.

Podle polohy těla mu byl zasazen jeden smrtící úder,

a to patrně ve spánku.

Vycházím z toho, že se oběť nijak nebránila.

-Mhm, rozumím.

-Je tam hezká stopa.

Tupý předmět, čtvercového nebo obdélníkového tvaru.

-Dobře, tak aspoň víme, co máme hledat.

-A až to najdete, přijďte

a já vám řeknu, jestli... je to správně.

Každopádně úder byl podle tříštivé fraktury lebky

vedený s velkou silou. Detaily až po pitvě.

-Dobře.

-Budete chtít taky toxikologii?

-Ano, děkuju, doktore. -Dobře.

-Dobrý den. -Dobrý den. -Vy jste tady velitel?

-Ne. Kapitán Lukeš. Co potřebujete?

-Patrik Horváth. Já tady sice nebydlím,

ale bydlí tady chlapi, který pro mě makaj.

-O co vám jde?

-O nic, jenom říkám, že za místní cikány ručím.

A jestli to byl někdo cizí, já se to dozvím,

já se to dozvím a říkám, že vám ho přivezu,

vlastnoručně vám ho přivezu.

-To vás šlechtí, pane Horváthe, ale my máme svoje postupy.

Kdo vám řekl, co se tady stalo? -Podívejte se kolem sebe!

Jak vidíte, všichni to vědí, všichni tady to vědí, jo?

Romane, kdyby něco, volej. -Jo, jo, volám, volám.

-Pan Šejnoha Alois je starousedlík.

Bydlí tady přes dvacet let a v noci něco viděl.

-Dobrý den. A kdy v noci?

-Tak... kolem třetí, možná pozdějc. Nemůžu spát.

-Hm. A co přesně jste viděl?

-No, vidím z okna až támhle. Někdo se tam motal.

-Nemohl to být pan Vach? -Ale to ne.

Vám říkám, tenhle se tady tak divně ometal.

-A vy jste se teda znal s panem Vachem?

-Tady se znaj všichni.

Ale že bysme byli nějaký extrakámoši, to zrovna ne.

-A ten někdo, to byl muž nebo... myslíte, že by to mohla být i žena?

-To nevím, no... možná i jo.

-Co tihle?

-Ale... tihle to neudělali.

Vám říkám, to musel být nějaký cizí šmejd.

-Antonín Vach, starousedlík,

bezdětný, pět let vdovec, bez kontaktů s příbuznými.

Starší bratr žije někde v okolí Žiliny

a na Bedřišce ho nikdy nikdo neviděl.

Smrt nastala podle pitevního protokolu

v pondělí okolo čtvrté hodiny ráno, tělo našla... dej tam tu holku...

...Lucie Šerksová, 27 let, sociální pracovnice.

Co máme dál?

-Vytěžili jsme všechny domy v okolí.

Ale musel jsem to hodně filtrovat. Podle toho, co jsem slyšel,

tak by ve čtyři ráno musela být celá Bedřiška vzhůru.

Nejvěrohodnější je asi ten Šejnoha.

-Ten viděl stín. To nám nic nehodí.

A kdo mluvil s tou Šerksovou? Dej ji tam zpátky.

-Mladá žena bez úhony.

Do práce ji hodil ten její frajer Ondřej Bek.

A už má záznam. Ublížení na zdraví a rvačka.

Lucie Šerksová šla jako vždycky rovnou k Vachovi.

Ten den její jediný zákazník.

Snídaně v tašce, klíče neměla, nebyly zapotřebí.

Vach má vstupní dveře na kliku a nikdy se nezamykal.

-Volala hned?

-Uvedla, že nejdřív volala tomu svému Ondrovi.

Panikařila. Ondřej ji uklidnil a řekl, ať okamžitě volá 158.

-Tak to pro klid všeho ještě prověř.

A nech oběma udělat výpis z telefonu.

-Smrtící úder byl vedený přesně. Bez afektu. Jednou a dost.

HONZA:Že by pomsta?

-Možná. Zatím nevíme, jestli se tam něco ztratilo.

-Nevypadá to jako místo, kde se loupežná vražda vyplatí.

-Mates s Richardem dají dohromady seznam lidí,

se kterými byl ten Vach nejvíc v kontaktu.

Taky chci vědět, co přes den dělal, kam chodil,

i kdyby se chodil koukat na vlaky. Třeba to něco hodí.

A já si s Honzou vezmu Šerksovou.

Ta za ním chodila každý den, stejně bude vědět nejvíc.

Víme už, čím přesně se vraždilo?

-Podle Kozderky hledáme něco obdélníkového či čtvercového tvaru

a vypadá to na kladivo.

-Chovej se slušně.

Až budeš starý, tak ti odsud budou vozit snídani.

-Já už k Toníčkovi nějakou dobu chodím.

Jestli měl prázdnou šrajtofli, tak mu zmizela tak stovka.

Kvůli tomu se přece lidi nevraždí, ne?

-A snubák? Snubák nosil? -To ano. Takový čistý kroužek.

-Jaký pan Vach byl? Měl nějaké nepřátele?

-To ne. Byl to strašně hodný člověk.

Hodně se litoval, ale...

...jo, akorát asi před dvěma měsíci,

tak vyhodil někoho z realitky.

Chtěli, aby ukončil nájemní smlouvu.

-A co to bylo za firmu si vzpomenete?-To ne, no.

Já jenom vím, že tady chtějí z Bedřišky udělat luxusní čtvrť.

Prý obcházeli i jiné baráky.

A podle toho, co jsem slyšela, tak se k těm lidem chovali hrozně.

-Ještě jedna věc, slečno Šerksová.

Podle rozpisu jste normálně chodila k panu Vachovi v pondělí v poledne.

-Hm.-Proč jste tam byla ráno?

-To kvůli mému Ondrovi. Já... jsem mu vyprávěla,

jak mě dědek občas plácne přes zadek, no.

Zase... zase vypěnil, pak mě buzeroval.

Tak jsem si přehodila směnu.

Ráno dědci nejsou tak nacamraný, tak si tolik nedovolej.

-Dobře, tak děkujeme.

Kdybyste si vzpomněla ještě na nějaké detaily,

tak se prosím ozvěte, ano?

Na shledanou. -Děkujeme.-Na shledanou.

-Krásný den vám přeji,

jakkoli s náplní naší činnosti většinou spojený není.

A bohužel tomu není jinak ani v případě závažného činu vraždy,

který se stal v noci ze včerejška na dnešek.

Podrobnější informace k případu vám řekne

nová šéfka oddělení vražd, major Grodská.

-Prosím vás, dotazy až potom, děkuji.

-Dobrý den.

K vraždě došlo v bývalé dělnické kolonii Bedřiška.

Dvaasedmdesátiletého důchodce našla ráno sociální pracovnice,

zatím ještě nevíme... -Jak zemřel?

-Podle soudního lékaře zemřel po úderu do hlavy.

Pravděpodobně to bylo ve spánku anebo útočníka znal.

-Co znamená úder do hlavy? -To znamená,

že poškozeného útočník udeřil nějakým tupým předmětem

do čelní části hlavy.

Krvácení do mozku potom způsobilo... -Jakým tupým předmětem, víte to?

-Vražedná zbraň se zatím nenašla. -Aha, takže to nevíte.

-Šlo pravděpodobně o kladivo,

ale jak říkám, vražedná zbraň se zatím nenašla.

NESROZUMITELNÉ DOTAZY NOVINÁŘŮ

-Hledáte někoho? -Ondřej Bek?

-No. A vy jste kdo? -Kapitán Lukeš, kriminální policie.

Mluvili jsme s vaší přítelkyní, slečnou Šerksovou.

-Jo, říkala.

-Taky se nám zmínila, že se vám moc nelíbilo,

jak se k ní choval jeden její klient.

-Myslíte toho mrtvého? Nebyl jediný.

Všechno jsou to prasata. Geronti chudáčci,

ale jak se objeví holčičí prdel, tak jim hned leze kláda z kalhot.

-Co jste dělal předevčírem v noci? -Co bych dělal, chrápal jsem doma.

-S přítelkyní? -Ne. Mám taky svůj kotec.

-Děkuju.

-Ano, jistě, Bedřiška. Vím přesně, o čem mluvíte.

Srdce Ostravy. Unikátní prostor. Janičko, prosím, tři kávy. Prosím.

Prosím, posaďte se.

Do Polanského lesa co by kamenem dohodil.

Jde v podstatě o objekty ve třech ulicích,

s tím, že ten projekt je naprosto mimořádný,

a samozřejmostí je výborná dopravní dostupnost.

-Promiňte, pane Dlouhý, ale asi víte,

že tady jsme z trošku jiného důvodu.

-Jistě. Jen jsem vás chtěl upozornit,

že naše aktivity v této čtvrti Ostravy

mají své důvody.

-Jak ty aktivity vypadají?

-Přesvědčit stávající obyvatele čtvrti, že...

-Jak jste přesvědčoval obyvatele Bedřišky?

-Vy jste jim vyhrožoval.

Že se jim vypoví nájemní smlouva a oni nebudou mít nic.

-To nebyly vyhrůžky, jen jsem konstatoval,

že řada těch domů je města a město takto může postupovat.

-Fakt je, že jeden obyvatel této části Ostravy

zemřel násilnou smrtí a my musíme vyslechnout každého,

kdo s ním přišel v poslední době do styku.

Někdo z vaší firmy ho prý navštívil, pana Vacha.

Prý se nepohodli. Možná nám s tím pomůžete.

-I když vám možná docela vyhovuje,

že lidé v Bedřišce po té vraždě zvažují,

jestli se nepřestěhovat někam jinam.

-Tak, myslím, že teď asi nadešla chvíle,

kdy se buď rozloučíme, anebo zavolám svého právníka.

-Vidíte, jak umíte dát lidem vybrat.

Myslím, že uděláme obojí.

Ten mord mu hraje do karet, ale pochybuju,

že by Dlouhý někoho praštil kladivem po hlavě.

-Na to může mít zástup grázlů. Kdo ví, co dříme v panu Dlouhém.

Ale třeba chce opravdu jenom revitalizovat.

Mimochodem, s tím kladivem se moc neoháněj.

-Co? To myslíš jak?

-Na té tiskovce jsi to vybalila, jak když vůbec nevíme, co to bylo.

Až příště budeš řídit brífink,

tak slova “pravděpodobně“ a “domnívám se“ vynech, jo?

Znáte pana Dlouhého? Ze společnosti Juno?

-Motal se tady, u sjezdu z Plzeňský a kolem fabriky.

-Jak to víte, pane Šejnoha? -Mam oči, koukám, ne?

Jednou jsem ho viděl v bavoráku, posílal sem nějakýho pěšáka.

Vobhlíželi terén.

-U vás byli taky?-Hm. -A co vám nabízel?

-Prd. Akorát vám připomenou, že váš život stojí za hovno,

že byste se měli fofrem sbalit a vypadnout.

Město prej se postará.

-Co jste jim na to řekl?

-Už sem nelezou.

-Promiň, Richarde, mohl by sis převzít pána?

Nahlásil pohřešovanou manželku.

RICHARD:Váš poslední kontakt s manželkou byl předevčírem večer.

Byli jste na večeři s přáteli.

S panem Ondřejem Bekem a se slečnou Lucií Šerksovou.

Když jste se ráno probudil, vaše paní už tam nebyla.

To bylo v kolik?

-V sedm mi zazvonil budík, vstávám dřív než ona, Blanka.

Kluk spal a Blanka byla pryč.

-Tušíte proč?

-Ten večer před tím jsme se cestou domů trochu chytli.

Vlastně... už na té večeři. Tak jsem jí pak řek, co si myslím.

-A co to bylo? To, co si myslíte?

-No, že někoho má. Už to jednou udělala, zahnula mi,

a taky se mnou mluvila jak... pardon, ale jak s nějakým...

...hovadem, méněcenný druh, tak to jsem jí řek.

-Jak reagovala?

-Vysmála se mi, že to je blbost.

-Jak dobře se znáte s panem Bekem a slečnou Šerksovou?

-Tak nějaký pátek už to bude. Deset let, bych řek.

Jsou to naši dobří kamarádi.

-Jistě, pane Holube.

Tak kdyby se vaše paní objevila, tak nám dáte hned vědět, ano?

A počítejte s tím, že naši lidi se u vás zastaví.

A budu potřebovat nějakou její poslední fotografii.

Tak se po nějaké doma ohlédněte. Pojďte.

HÁLA:Naše neziskovka tady pracuje natolik dlouho,

abychom dokázali zjistit, o co komu jde.

A společnosti Juno v čele s panem Dlouhým

nejde o nic jinýho,

než z týhle čtvrti vytřískat co nejvíc peněz.

-Jak dlouho se o to snaží? -Rok.

Je to slušný politický lobbista. Starostka už je dost nalomená,

aby z verze revitalizace přešla na verzi rezidentní bydlení.

-A prakticky to znamená co?

-Jakože získáte stavební parcely na dost lukrativním místě.

Dokážete si asi představit,

kolik lidí se tady zmůže na rezidentní bydlení.-Mhm.

-Myslíte si, že by pan Dlouhý byl schopný...-...nějaké prasárny?

Tak to se vsaďte. Minulý týden vyšla v místních novinách zpráva,

která tohle místo popisuje... -Dobrý den. -Čau, chlapi...

...která tohle místo popisuje jako místo hrůzy.

-Co nějaká větší prasárna?

-Dokážu si představit, že... že by chtěl místním pohrozit,

ale to, na co myslíte vy, to... o tom asi pochybuju.

-Tomáši! Bude dneska Klubík? -Ale jasně, že bude Klubík.

Za chvilku jsem tam. Mazejte.

Už nějakou dobu tady funguje komunitní centrum.

A to, s čím jste přišli vy, to nám opravdu nepomůže.

To pomůže maximálně nějakýmu psychopatovi,

aby zase vzal zapálenou láhev s benzínem

a hodil to tady někomu do okna, že jo, chlapi?

Takže čím dřív to vyřešíte, tím pro nás líp.

-Dobrou chuť. -Děkuju.

-Ježišmarjá, já bych jedl, až bych brečel.

Tak, tady jsou buňky telefonu pohřešované Holubové

a tady záznam o vytěžení z místa bydliště.

-A co? Něco zajímavýho? -Bytovka v Hulvákách.

Nikdo nic neviděl, nic neslyšel.

Podle operátora měla Holubová zapnutý mobil ještě další den,

pohybovala se v centru, ale mimo kamery,

volalo jí několik lidí, ale nikomu hovor nevzala.

Od 15:15 je vypnutá. -Nemusí to nic znamenat.

Ale že jedna holka najde mrtvolu a dva dny nato její kámoška zmizí,

to není náhoda. -To není.

-Adame, to přece nemůžeš vědět, že vzala roha.

Dyť tady má Otíka.

-Otíka.

-Lucy, já nechci rýpat, ale myslíš, že Adama zkouší přes svého malého?

To by byla už trochu máklá, ne? -Tak právě, že nebyla, ne?

Myslíš, že by opustila svoje dítě kvůli nějakému picákovi?

-Proč se teda neozve?

-Tak to nevím. To může být asi milión důvodů.

-Lucie, důvod může bejt třeba ten picák,

kterýho má v Rakousku.

Všichni o něm víte, ty o něm taky víš,

a děláte, že neexistuje. ZVONEK

-Tati, to je máma, to je máma! -Otíku!

-Mami! -Ahoj. -Ustup.

-Dobrý den. -Dobrý den. -My už jsme se viděli. -Jo.

Otíku, běž se obléct, musíme za babi s dědou, běž!

-Potřeboval bych tu fotografii vaší ženy, jak jsem říkal. -Jo.

-A taky budeme potřebovat všechno,

co mohla použít jako komunikační prostředek.

-Mobil má u sebe. -Notebook, počítač, písíčko...

-Máme počítač, ale já na něm pracuju.

-Pokud chcete, abychom dělali dobře svoji práci,

tak nám ho budete muset půjčit.

-Jasně, jasně, pojďte dál. -Děkuju.

-Prosím.

-Dobrý den. -Dobrý den.

-My jdeme, Adame, jo? -Jo.

Tady je fotka. -Otíku, ahoj. -Ahoj.

-Já skočím pro počítač.

-Znáte ho někdo? -Ne. Absolutně ne.

Fuj! Smrdí jak tchoř.

-Viděl ho někdo kromě nás teď tady? -Ne, nikdo.

-Do prdele, proč zrovna tady, proč zrovna tady?

Teď to bude zas všechno na nás, ty vole.

-Tak ho odvezem.

-Nacouvej sem.

-Vy jste snad úplně zešílel! Za tohle můžete jít sedět, víte to?

-Za co? Že jsem vám přivez mrtvolu pod nos?

Dyť jste mohl ušetřit benzin! -On je snad úplně blbý nebo co?

Dochází ti, co to je ohledání a zajištění místa činu?

Jak si můžeš být jistý, že ten chlap byl mrtvý?

-Protože měl v hlavě tunel. Sám si ho neudělal!

-Jestli mrtvý nebyl a my to zjistíme,

máš na krku neposkytnutí pomoci. Víš, co to znamená?

To je, jako kdybys odjel od nehody, kde umírají lidé.

Počítám tak dva roky natvrdo.

-Pane Horváth, proč jste to udělal?

Vždyť vy tam nebydlíte, tak proč?

-Protože to naši neudělali. -Jak si můžeš být tak jistý?

-Někdo chtěl, aby si lidi mysleli, že jsme to udělali my, cikáni.

Jenomže tam bydlej vyděšený lidi, ne vrazi!

-A kdo ho našel?

-Kaliňák Josef, maká pro mě, běžel pro tátu a ten mi zavolal.

-Pane Horváth, je velmi pravděpodobné,

že jste svým chováním značně zkomplikoval vyšetřování.

A asi se nevyhnete tomu, čemu jste chtěl zabránit.

-Můžu jít?-Ne.

Nejdřív s váma kolega sepíše výpověď, když jste tak aktivní.

A budeme si tady muset nechat nějakou dobu váš vůz.

-A dáte mi nějaký náhradní vůz? -Dáme. Co by to mělo být?

Kabrio, Sedan?-To je na vás. -Jo? Hovno, nasrat!

Tady nejsi v autoservisu! Já se na něj nemůžu dívat.

-Přivezli ho takto na břiše?

Nevypadá to, že by na té korbě mohl nějak lítat nebo obracet se.

Posmrtné skvrny jsou vyvinuty na zádech.

-To by odpovídalo tomu, co říkal Horváth.

Našli tělo na zádech. -Jestliže ho našel kolem pátý,

řekl bych, že exitus nastal tak o tři, čtyři hodiny dříve.

Příčinou smrti by mohl být opět silný úder do lebeční kosti.

Ta fraktura jako by té první z oka vypadla.

Opět žádné známky zápasu. Ale přesnější budu po pitvě.

-Tak jo, děkujeme.

My si ho nafotíme a za chvíli ho tam máte.

Richard s Matesem jsou ještě na místě?-Jo.-Jo, tak děkuju.

-Vem mi to tady odsaď,

ať to mám vcelku, tu dráhu, jak ho táhli.

Čau.-Čau.-Ahoj.

-Tak jak?

-K vraždě došlo podle Kozderky okolo půl druhé.

Víc budeme vědět po pitvě, vypadá to na stejného pachatele.

-Ten bezďák tu pravděpodobně hledal flek, kde by moh přespat.

Nebo ho sem někdo vylákal.

A jestli je to stejné jako minule, tak ho majznul ve spánku.

Ale ne tady, pojď se podívat.

Tady ho přitáhli, šlo to tudy.

Krev... a jde to odsud.

Podívej se, tady spal.

Podle zajištěných stop technici určili,

že k napadení došlo právě tady.

Mohl ho tu klidně nechat ležet a tělo by se našlo bůhví kdy.

Jemu ale stálo za to ho popadnout

a vláčet asi dvacet metrů támhle na dohled k bytovkám.

-Volali jste psovoda?

-Ten nás dovede jenom k těm, co ho našli.

-Rozumím, ale je to druhý mord za sebou.

Musíme se pokusit z toho vytáhnout co nejvíc. Zavolej ho.-Dobře.

Jirko, čau. Potřebujeme psa.

Podle oblečení a fyzického stavu poškozeného jsme usoudili,

že se jedná o bezdomovce, v azyláku ho poznali.

Je to Milan Pelcl, zvaný Pecák.

Šestašedesátiletý samotář, nekonfliktní, silný alkoholik.

-Víme, jestli má nějaké příbuzné?

-Jediná vazba na rodinu je jeho dcera, 30 let.

Občas za ním chodí finančně mu vypomáhat.

-To znamená co? -Drobné příspěvky.

Ví, že to propije, ale neřeší to, tak pár stovek měsíčně.

-Takže tady máme sériového vraha, který se vyžívá na sociálním dnu.

-Ale proč odtahoval tělo z místa činu?

Aby to hodil na cikány? To dost riskoval, ne?

-Touhle vraždou nám ze hry maličko vypadává ten náš developer, ne?

A jeho lidi.

-Tak ptáček se chytil.

Jak jsme dávali echo do bazarů a zlatnictví,

tak před chvílí volal majitel Výkupny zlata v Hrabůvce.

Zlatý snubák odpovídající popisu Vachova prstenu

prodal nabušený týpek, který je podle popisu na 99% Ondřej Bek.

-Mají tam průmyslové kamery? -Jo.-Výborně. Richarde,

zajisti domovní prohlídku a vyžádej souhlas se zadržením.

Víš, kde teď je? -V tom jeho boxerském klubu.

-Taky zjisti pohyb jeho mobilu!

Grodská, kriminální policie. Prosím vás, který je Ondřej Bek?

-Támhle ten plešoun.

-Hej! Stůjte!

Stůjte!

-Dej ruce dozadu!

A druhou ruku, pojď nahoru. Na bok... a pojď nahoru!

-Dostal jsem ho. HONZA:Od koho?

Nepokoušejte se tvrdit, že od pana Vacha.

-Ten by mi nedal ani hovno. -Takže? Kdo byl ten dobrák?

-Jeden cigoš.

Já ho neznám.

Objevil se v boxing clubu. Tam je to jak průchoďák.

-A poznal byste ho? -Nevím. Spíš ne.

-Do prdele, přestaň s tím lhaním! Víš, co ti teď hrozí?

Že ti přišijeme sériového vraha! -Jaký sériový vrah?

-Nečteš noviny? Kromě té první tady máme další mrtvolu.

S tím, co máme, dostaneš doživotí ani nemrkneš.

-Máme dost důvodů podezřívat vás, pane Beku. S vaším tvrzením,

že jste byl sám ve svém kotci, už si asi nevystačíte.

My se dozvíme, kde jste byl, s kým jste byl,

znovu vyslechneme vaši přítelkyni, pak do toho vašeho kotce vlezeme,

vezmeme si vzorky vaší DNA a dozvíme se víc, než víte vy sám.

-Já jsem nikoho nezabil. Byl mrtvý, když jsem přišel.

-Kdy jsi tam přišel? Kolik bylo hodin?

-Asi hodinu před Luckou. Slíbil jsem, že ji vyzvednu,

tak jsem se zastavil nejdřív u něj, dát mu černou známku.

-Jakou černou známku? Co to meleš?

-"Ještě jednou jí sáhneš na zadek a je po tobě."

Jenomže vono už po něm bylo! -A dál? No?

Proč jste nezavolal policii? -Dlužil jsem nějaké peníze.

Lucka mi vyprávěla, že jí ten prasák říkal,

jak si na noc schovává snubák do slipů.

Tak jsem se tam podíval.

Byl tam.

-Nemysli si, že jsi z toho venku. Zatím tady zůstaneš ve vazbě.

-Za to, že jsem šlohnul prstýnek? -Ne. Za to, že jsi napad policistu.

-Haló, haló, policie?

-Teď nemůžu s jistotou tvrdit, že smrt nastala úderem do hlavy.

Jistější už si ale budu až na pitevně.-Jasně.

-Třetí mrtvola za týden? Tak myslím, že teď si užijem.

-Dobrý den. -Začínáme být slavní, Grodská.

Tři mrtvoly takhle rychle po sobě, to nemá ani Rio de Janeiro.

-U první máme podezřelého, na obvinění to není.

Zatím vyhodnocujeme informace.

-Tak vyhodnocuj rychle!

Já bych se nechtěl ocitnout ve čtyřiadvacítce

a neznat odpovědi na jejich otázky.

-Dobrý den, pane Holub. -Dobrý den.

-Můžeme si někde sednout o samotě, bez syna?

Nemám pro vás dobrou zprávu.

-Jasně, tak pojďte dál. Otíku, běž, běž. -Děkuju.

-Pojďte.

-Po pečlivé komparaci obou případů si troufám tvrdit,

že ti dva z Bedřišky zemřeli po úderu obdélníkovým předmětem,

což vypadá na sekeru. Ale to je na vás.

Poškození mozku tam byla nesporná a masivní.

Smrt nastala prakticky ihned po úderu.

Hmotnost předmětu něco málo přes kilogram. No.

Vidíte?

Hezky vyčištěné, krev umytá a vystoupí vám tříštivá fraktura

a obrys předmětu, který frakturu způsobil.

Vypadá to na kladivo, pánové.

-Takže ne jako ty dva v Bedřišce.

-Ale tato žena nezemřela po úderu do hlavy.

Existuje na to terminus technicus

podle známého mordýře Williama Burka ― burking.

Je to kombinovaná forma udušení.

Vrah si sedne na svou oběť a znemožní jí dýchací pohyby.

Podívejte.

Vidíte ty hematomy? Nemohla se hýbat.

A zároveň ji dusil něčím, co měl po ruce.

-A to se stalo paní Holubové? -Ano.

V plicích, v nosní dutině a na obočí jsem našel

drobné textilní vlákniny, lehký polyester, modrý a béžový.

Nevylučuji nestandardní sexuální praktiky s heboučkou šálou,

ale mohlo to být prakticky cokoliv.

V každém případě k úderu do hlavy došlo až po smrti.

-Takže ten její nabíječ po orgasmu nevolal doktora, hledal kladivo.

-Chudák Blanka.

Byla poděs, ale tohle!

-Její manžel ji podezříval, že měla milence.

Vy tušíte, o koho šlo?

-Adam pořád o někom mluvil, ale... nikdy nic nezjistil.

-Bylo co zjišťovat?

-Někoho měla, dělala s tím strašné tajnosti.

Adam je milý, ale...

...s Blankou jim to moc neklapalo, tak pak se není čemu divit.

-A ten někdo měl nějaké jméno? Nevíte, jak se jmenoval?

-To nevím. Myslím, že dělal v Rakousku nebo v Německu, ale...

...sem jezdil jenom na víkendy.

-Nevíte, kam jezdil, kde bydlel? Jestli si psali dopisy nebo maily?

-To pochybuju. Blanka byla strašně opatrná.

-Slečno Šerksová, vašeho přítele zatím držíme ve vazbě,

ale já si myslím,

že kromě toho ukradeného prstenu s tím nemá nic společného.

-To je fakt hovado! Sahat mrtvole do slipů!

Když mě příště bude chtít pohladit, tak se asi pobleju.

No nic, musím rozvážet večeře, takže... mě omluvte.

-Ano.

-Nikdo nic neviděl, nic neslyšel a všichni viděli a slyšeli všechno.

A teď si vyber.

-Mates, kde byl ten první mord? Vachův barák, támhle. Tak jdem tam!

-Co je? Něco se ti nezdá?

-Pořád mi vrtá hlavou proč.

Nevěřím tomu, že by to udělal ten blbý boxer.

A na náhodné mordy taky nevěřím.

-Ano? -Tak ho máme. Amanta. Můžu?

-Počkej, tady dolů.

-Kluci projeli ten komp Holubových a zlatá žíla byla kde?

-Na sociální síti? -Přesně tak.

Takže Blanka Holubová, měla účet pod jménem... EsterK,

manžela si raději zablokovala,

ale myslím, že o tomhle účtu vůbec nevěděl.

Nejvíc jí lajkoval posty jakýsi Hannibal.

Tohle je on. Petr Bařina.

Pracuje jako pokrývač pro rakouskou stavební firmu.

-Teď je kde?-Měli jsme kliku.

Jeho mobil se přesunul z Rakouska do Čech.

-Počkej, takže je tady? -Měl by být ve městě.

Podle techniků naposledy volal někde tady.

Možná tam má pronájem, kdo ví.

-To je přece blízko centra sociálních služeb.-Mhm.

-Dobrý den.-Dobrý den.

-Pan Bařina?-No. -Grodská. Kriminální policie.

Potřebovali bychom si s váma promluvit.

-A o čem? -To si řekneme u nás.

-Prosím.

-Petrovi se Blanka neozývala, tak se přišel zeptat.

-Děkujeme.

Neříkala, že ho nezná?

-Adama Holuba znáte? Viděli jste se někdy?

-Nikdy. A ani bych o to nikdy nestál.

-Protože jste se stal milencem jeho ženy?

-Protože je to hovado.

-Můžete být, prosím, nějak konkrétnější?

-Psychický teror.

Když nebylo po jeho, uměl Bláňu... rozžhavit do běla.

Chtěl na hokej, Bláňa řekla, že nemá čas,

tak jí to dával další dny sežrat.

Slíbil, že vyzvedne kluka ze školy, vykašlal se na to.

Nebo zavolal, že se mu kluk ztratil v supermarketu,

celé si to vymyslel, jenom aby ji vypsychoval.

-Myslíte, že by byl schopen ublížit i fyzicky?

-Nevím, osobně ho neznám.

-Podle vašeho zaměstnavatele

jste byl od pondělí až dodnes v Rakousku.

-Máme velkou zakázku. Nemám moc čas.

Ale trápilo mě, že se mi... Blanka neozývá.

To nikdy neudělala.

-Zkoušel jste volat někomu z jejích známých?

-Z našich společných známých o nás ví jenom Lucka Šerksová.

Tý jsem volal ve středu. Řekla, ať ještě den vydržím.

-To je zvláštní, nám tvrdila, že vás nezná. Tušíte proč?

-Možná má strach.

-Z čeho?

-Z Adama Holuba třeba?

-Říká vám něco hostel ve Wilfersdorfu?

-Ne.

-Pane Bařino, do Rakouska zatím neodjíždějte.

A budeme potřebovat vaši adresu,

abychom věděli, kde vás můžeme kontaktovat, ano?

-Snažil jsem se zjistit, kdo zadal rezervaci v rakouském hostelu.

Provider umožnil sledovat historii vyhledávání

i smazanou digitální stopu.

Tady jsou data a časy.

Ještě jedna věc.

V Holubově kompu jsem našel měsíc a půl starou konverzaci

mezi ním a Lucií Šerksovou. -Šerksovou?

-Skoro bych řek, že si domlouvali rande.

-Dobrý den, kriminální policie.

Nemusíte se bát, chceme vám položit jen pár otázek.

-Dobrý.

-Já vám teď ukážu několik fotografií.

Když na nich někoho poznáte, někoho, kdo se tady s Pecou,

tady nebo jinde, objevil, ukážete na něho prstem.

-Aha. -Rozumíme si? -Ano. -Prosím.

-Ten, šéfe, to je on.

-Jste si jistí? -Hm.

Kdyby se tu objevil, určitě byste ho poznali?

-Aj po base slivovic. -Když tady byl naposledy,

zval Pecáka k sobě domů na chlastačku. -Ano.

Pecák dostal od dcery pětikilo, tak se ožrali jak hovada.

-Chlastat, to oni umí oba.

-Strašně jste nám pomohli, děkuju moc.

Tady, jestli se neurazíte, na pivo. -Díky, šéfe.

-Napijte se na zdraví. -To nemuselo být. A víte...

...cigáro byste ještě neměl? -Tak to nemám.

Musí vám stačit ta stovka. Díky, nashle.

-Nashle! -Tak čau!

-Pane Šejnoho!

Nemám zavolat techniky? Možná toho bezďáka měl tady.

-Slyšel jsi Velkého šéfa. Jsme v režimu, nemáme čas.

-Kapitán Sehnal. Potřebuju výjezd do Bedřišky.

Ano, čekáme tady. Díky. Zavolal jsem výjezd.

-To je dobře.

Podívej se, co jsem našel.

A na rozdíl od zbytku není vůbec zaprášená.

-Ano. Vždycky se mi líbil. Má v sobě něco tajemného.

Na rozdíl od Ondry. Ondra, to je divočák.

Ale Adam má kouzlo.

-Měla jste s Adamem Holubem milenecký vztah?

-Ne.

-Podívejte se, slečno Šerksová, už jednou jste nám lhala,

když jste nám říkala, že Petra Bařinu neznáte.

A první, koho v Čechách navštívil, jste byla vy. Takže znovu:

měla jste s Adamem Holubem milenecký vztah?

-Nebyli jsme milenci. Nejsme.

-Tak jak máme rozumět zprávě,

kterou vám Adam Holub ve formě SMS poslal?

Je to měsíc a půl:

“Myslím, že jsem se zamiloval, uděláme s tím něco?“

-To nevím, tak asi měl na mysli nějakou kolegyni.

Už si to nepamatuju. -Vaše odpověď:

"To by bylo fajn, ale nevím co. napadá tě něco? Emotikon mrknutí."

Ta konverzace pokračovala dál v četovací aplikaci,

a myslím, že moc dobře víte, jakým způsobem pokračovala.

-Slečno Šerksová, vyšetřujeme vraždu.

Vaši kamarádku někdo udusil a pak ji rozrazil lebku.

-Tak dobře. Ale musíte mi slíbit, že se to Ondra nikdy nedozví.

-Já nevím, jestli jste pochopila, co jsem vám právě řekl.

Taky jste tam mohly ležet obě. Rozumíme si?

-Jednou jsem se s Adamem vyspala.

Ale nelíbilo se mi to. Čekala jsem něžnej sex, ale...

-Co?

Nějaké speciální sexuální praktiky?

-Bláňa mi jednou řekla, že... díky bohu, Bářa, jako Bařina,

že není v posteli ujetý, na rozdíl od Adama.

-Kde to proběhlo? U vás nebo u Holubových?

-Adam má takovou kuču.

Občas tam přespával, když se s Bláňou štěkali.

-Počkej, co děláš?

-Kubelík říkal, že máme mít výsledky,

tak jdu tomu štěstíčku trochu naproti.

-To by bylo úplně blbý, ne?

Aby nejdřív rozrazil manželce lebku kladivem

a pak by ho schoval u sebe.

-A já jsem trochu doufal, že ho tady najdem.

Zavolám výjezd, třeba z toho něco vypadne.

-Ať zajistí povolení k domovní prohlídce.-Jo.

Potřebuju výjezd. Zajištění předmětů pro laborku.

Taky budeme potřebovat povolení ke vstupu. Pošlu vám GPS.

-Honzo?

Sáhni si na to.

-Heboučký polyester, modrý...

-...a béžový.

-Máme ho.

HRAJE TELEVIZE

ZVONÍ MOBIL

-Prosím, Holub.

Ano, ano, pořád to platí.

Ano, my jsme se synem schopný se odstěhovat

ze dne na den, to není žádný problém.

Jistě, jistě, ta cena je pořád... ZVONEK...moment, prosím.

-Kriminální policie! -Ty vole... co to děláte?

-Pane Holube, zatýkám vás

pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu vraždy.

O vašeho syna se postará paní z odboru péče o dítě. Odveďte ho.

-Tady asi nejsem v Armádě spásy, co?

-Kapitán Lukeš, kriminální policie.

-Šejnoha, penzista. Co jsem provedl?

-Co jste provedl, víme oba. Mě zajímá, proč jste to provedl.

-Nemáš cigáro, Columbo? -Tady se nekouří.

Nemáme moc času, takže začnu já.

U vás ve sklepě jsme našli zbraň.

Zbraň, kterou byli zavražděni Milan Pelcl a Antonín Vach.

-Ke mně do sklepa chodila spousta lidí.

-V laboratoři na této zbrani objevili vaše otisky prstů

a stopy DNA obou obětí.

Máme i výpovědi svědků, kteří potvrdili,

že vás viděli v den činu na místě se zavražděným Milanem Pelclem.

-Jakým Pelclem?

-Bezdomovec.

Do Bedřišky jste ho vlákal vy, náhodou se tam neobjevil.

Vzal jste ho po hlavě stejně jako Vacha

a pak jste ho odtáhl tak, aby byl na dohled od bytovky.

Ať policajti radši otravujou lidi z bytovky než vás, viďte?

-To je blbost.

-Bezdomovec?

Vždyť nemohl nic mít.

Pět set korun od dcery? To jste ho zabil pro pár stovek?

-Nic jsem neudělal.

-Takže podle vás vaše žena odjela do Rakouska, kde si rezervovala

dvoulůžkový pokoj v hostelu ve Wilfersdorfu.

-Jo. To už jsem říkal. Měla tam toho svýho...

-Jistě. A jak nám vysvětlíte,

že rezervace odešla z vaší IP adresy v době,

kdy vaše žena už byla po smrti.

-Nevím... tak kluk je furt na kompu, tak možná tam něco...

-Takže váš sedmiletý syn umí německy?

Dobře, tak se ho zeptáme, co vy na to?

Jak nám vysvětlíte,

že se váš mobil pohyboval kolem místa,

kde bylo nalezeno její tělo? Tam jste byl na procházce?

-Já nevím, já jsem ji hledal, jezdil jsem všude možně.

-Tak co? Řeknete nám, co se u vás doma stalo,

nebo se mám zeptat vašeho syna, jestli ten polštářek poznává?

Pane Holube! Vzorky vláken z tohohle polštáře

odpovídají vzorkům vláken,

které jsme našli v plicích, nose a obočí vaší ženy.

A když se vám podívám za nehty, tak tam taky něco najdu.

-Proč jste ji zabil?

Nemusím vám říkat, že přiznání je polehčující okolnost.

S tím, co máme, dostanete dvacet let!

-Máte syna, pane Holube! Dvacet let!-Syna!

Chtěla peníze na boty pro malýho a myslíte, že mu je koupila?

Nekoupila! Šla si za ty peníze zašukat do hodinovýho hotelu!

A mně se vysmívala, že jsem nula, že nic neumím.

Furt! Furt! Furt dokola!

Na tý večeři s Ondřejem a Lucií se opila. A doma dělá scény,

že se odstěhuje, balí si věci, že... že vezme malýho,

že odjede pryč.

Tak jsme odjeli na chatu, chtěl jsem ji uklidnit.

Objal jsem ji, já jsem ji... já jsem ji jenom chytil.

A ona spadla na podlahu... -Kam na podlahu?-Vedle postele.

Já jsem se... s ní chtěl milovat, ona nechtěla, začala ječet,

hrozně ječela, hrozně ječela, já jsem na ní seděl

a vzal jsem ten polštář...

-Proč jste se rozhodl ji ještě potom udeřit kladivem do hlavy?

-Já... já jsem slyšel o tom případu na Bedřišce, tak jsem...

-No.

-Skvělá práce. Děkuju všem.

Tak jednoho máme, co ten druhý?

-Pořád popírá vinu, ale máme důkazy.

A je jasné, že to udělal.

-Stojí si na svém, že nikoho nezabil, tečka.

-Tečky tady děláme my. V tomto případě já.

A zatím jsem žádnou neudělal.

-Ale ty přece sám dobře víš, že má právo nevypovídat.

-Tak najděte nějaký jiný způsob, jak ho rozmluvit!

-Já bych o něčem věděl. Je to risk.

Vyšetřovací experiment, u kterého podezřelý nemusí být,

což by zkomplikovalo situaci,

ale já mám pocit, že bude zvědavý.

A výsledek by ho mohl zlomit.

Kousek níž. Tak.

V této pozici byl poškozený udeřen ve spánku do hlavy sekerou.

Prosím předmět doličný.

Z úhlu, pod kterým byl úder veden, vyplývá,

že pachatel stál zhruba v těchto místech.

Úder byl jediný a vedený velikou silou.

Důležitá v této rekonstrukci je i výška obviněného.

Prosím našeho druhého figuranta.

Ten je stejně vysoký jako vy, pane Šejnoho. -Moment!

Jako státní zástupce vám musím sdělit,

že se tohoto úkonu nemusíte účastnit.

Je to vaše zákonné právo. -Hovno! -Prosím.

-Prosím, abyste všichni pozorně sledovali

horní část ostří sekery, ano?

Pojď pomalu.

Stop!

Výška podezřelého zapříčinila dotek předmětu doličného se stropem

a vytvořila nepatrný vryp. Vidíte? -Ano, ano.

Ano, ale mohl to být kdokoli jiný zhruba stejné výšky, nemyslíte?

-Tak to jistě mohl.

Ale náš podezřelý včera souhlasil s odebráním vzorků DNA, stejně tak

i s odebráním prachových stop na těle včetně vlasů.

Vzorky se plně shodují se vzorky stropní omítky.

Pane Šejnoho, musím se vás zeptat, proč jste to udělal?

-Cigaretu.

-Prosím.

-A kdo mně odpověděl na moje proč?

Proč se celej život dřu a jediný, co z toho, je kopanec do prdele!

Taky bys chlastal, mladej, a neptal se takhle blbě!

Když chceš chlastat, potřebuješ děngi. -Počkejte.

Oni přece žádné peníze neměli.

-Víte kulový, co to je nemít žádný peníze!

A ten bezdomáč vždycky u sebe nějaký měl!

Já měl akorát žízeň, furt se ponižuješ, že jo.

Jim cinkali po kapsách dycky nějaký drobný!

-Kolik jste vzal panu Vachovi?

-Asi dvě stovky, no víc u sebe neměl.

Já jsem chtěl hlavně ten prsten, ten snubáč.

Asi ho někam zašil, hajzl. Tak jsem šel do prdele, no.

-Honzo, dej mu náramky.

-Dostaneš ode mě k Vánocům polštářek, Richarde. S jelínkama.

-Rovnou na držku, abych už tu nemusel žít.

-Copak, unavený?

Mates!-Ne, díky.

-Jenom přemýšlím, co všechno se musí člověku stát,

než se dostane do bodu,

kdy pro něj flaška rumu znamená víc než vlastní život.

Pohltí tě srdce temnoty a šmytec. -Tam nedohlídneš.

-Asi máš pravdu.

Ale stejně, kvůli pár drobným!

Kdyby měl IQ tykve, tak neřeknu. Ale neměl.

Docela mu to pálilo.

-Nepůjdeme na pivo?

-Půjdeš s náma?-Děkuju,

ne, já to musím ještě celé sepsat pro Kubelíka. Ale díky.

Skryté titulky: Olga Hanzlíková Česká televize, 2020