Original subtitles

DIALOG NENÍ SLYŠET

DIALOG NENÍ SLYŠET

Hele, a jestli... počkej, počkej, jestli,

jestli víte, co udělá hrobník, když ho naštve žena?

Ne? No tak ji pochová!

-Hele, Sandro, tenhle.

Jak přijde Kohn do sex-shopu a říká: “Máte roubíček?“.

-A jo. Dobrej!

-Hele, já jdu spát. -Ne, počkej, počkej,

hele, delegátko, jestli víš, čím se kroužkujou ptáci?

-Ne. Ne. -No bliščikem, ne? -C-co? -Rtěnkou!

No! Nebo tím... jelením lojem.

-Já jdu. -Ne, počkej! Tak pojďte, pojďte.

VŠICHNI:Hoď hó... tam!

-Dobrou. -Dobrou.

-Tak zítra. -Počkej, počkej, jak zítra?

-Pane Vrchoto, vy bydlíte dole.

-Já bydlím v Porubě, ty vole. -To je básník!

-Básníku, ty bydlíš dole, ale jdeš nahoru.

-Já jdu nahoru už celej život.

-Co to máš na sobě, to sis koupil?

-V tom jsem přiletěl! -To už máš pyžámko!

-A co máš pod tím? -Plínu!

-Jak ti je?

Andreo?

-Tohle nevypadá moc vážně, ale musí se to prošetřit.

Poslalo to Ministerstvo zahraničních věcí.

-A co to je?-Úmrtí v důsledku asi špatných potravin.

Exotika, Tunis.

Já nevím, proč ty lidi jezděj na takový místa

a nejedou třeba na Praděd nebo na Lysou horu, s pejskem.

Pak si daj Endiaron a není problém.

Prošetřete to a dejte mi vědět. -Dobře.

-V Tunisu zemřela ostravská turistka, patrně na otravu jídlem.

Český konzul má pochybnosti o práci místní policie.

Mám takový nápad. Můj manžel tam teď je,

Bolka, Bolka znáš, tak by nám mohl pomoct.

-Jak se tam dostal?

-Naše rodinná známá Martina má dítě s Tunisanem

a ten po rozvodu unesl jejich dceru do Tunisu,

tak to tam Bolek řeší.

Bolek je bývalý kriminalista, tak by nám mohl pomoct.

Může vyslechnout svědky na místě. Kubelík proti tomu nic nemá.

A jestli si někdo myslí, že to je protekce,

tak to je spíše danajský dar, Honzo.

-Na co umřela?

-Patrně na otravu jídlem.

-(anglicky)Promiňte, hledám pana Kopeckého.

-Dobrý den. Pan konzul je na terase.

-(anglicky)Rozumím. Děkuji. -Nemáte zač.

- Já chci okamžitě domů odletět. -Zkusím to zařídit.

-Jinak si budu stěžovat. -Nic neslibuju, pane Bartáku.

-Ah, pane konzule, zdravím. -Dobrý den, jak se máte?

-Jde to, děkuju. Tak co se stalo?

-Dneska v noci tady zemřela česká turistka,

a vy jste bývalý vyšetřovatel.

-A vy chcete, abych se na to podíval?

-Pro moji úplnou jistotu by to bylo super.

-Máte pochyby o práci místní policie?

-To mi povídejte,

jsem tady už čtyři hodiny, pořád se nic neděje.

-A co místní kriminálka?

-Byl tu jeden policajt, ale odmítl ohledat ženské tělo.

A pak tu byl jeden doktor a ten tu taky jenom proběhl.

-Já to pro vás můžu zdokumentovat, ale musí souhlasit ministerstvo,

a hlavně rodina té mrtvé. -To je zařízený.

-Já jsem tady jenom civilní osoba, můžu sloužit nejvýš jako svědek,

pokud se z toho vyklube nějaký... kriminální čin.

-No to doufejme, že ne. -Dobře. Já to pro vás rád udělám.

Jak se ta mrtvá jmenovala? -Andrea Zábrodská.

-Nějaké stopy po násilí? -Ne, všichni se nakazili jídlem.

-Zajistěte záběry ze všech bezpečnostních kamer v hotelu.

(francouzsky)Dobrý den, pane.

Můžete mi říct, kdo zodpovídá za bezpečnostní kamery?

-(francouzsky)Ano, pane. -(francouzsky)Děkuji.

-Byl tady doktor? -Ano, ale nechtěl ji ohledat.

-Mrtvou Andreu Zábrodskou našel na hotelovém pokoji manžel Pavel.

Kolik bylo asi hodin, pane Zábrodský?

-Asi půl jedný po půlnoci. Zdržel jsem se dole v lobby baru.

-Kdy jste ji viděl naposledy živou?

-Než jsem šel na večeři, asi v šest.

Andrea zůstala v posteli.

-Jak se cítila? -Říkala, že už jí je líp.

-Co jste udělal jako první, když jste ji našel?

-Zavolal jsem hotelovou službu a delegátku zájezdu.

-Delegátka cestovní kanceláře Sandra Ondrušová.

-Pan Zábrodský ke mně přiběhl kolem půl jedné.

Volali jsme na recepci a do naší cestovky.

-Hm. Jak dlouho trvaly ty její střevní potíže?

-Objevily se před dvěma dny, když jsme jedli mořské plody.

Střevní potíže mělo více lidí. U Andrey se to protáhlo.

Včera už mohla suchary a dneska chtěla jít na pláž.

Ale třeba pan Barták skončil na pohotovosti.

-Ten špitál byl naprosto příšernej. Ale doktoři se starali dost dobře.

-Pane Bartáku, a kdy vás tam odvezli?

-No, včera zhruba kolem poledne.

V jedenáct večer jsem byl zpátky, ale na hotelu netekla teplá voda.

Já jsem si teda zvyklej čistit zuby i v minerálce, ale...

...pak ještě ani večer wifina nešla. -To je zajímavé. Pojďme od toho.

Jindřich Albrecht, rodinný přítel Zábrodských.

-Tak já znám hlavně Pavla, spolupracujeme v jednom podniku,

on je skladník, já jsem programátor.

-A nevíte, jestli měla paní Zábrodská

nějaké zdravotní komplikace už předtím?

-To nevím, to by věděl asi Pavel.

-Než přijel místní lékař,

byl na pokoji u Zábrodských ještě někdo?

-Tak kromě Pavla myslím, že pan Vrchota.

-Manželé Vrchotovi seděli se Zábrodskými u jednoho stolu.

Pan Vrchota byl mezi prvními u mrtvé.

Pane Vrchoto, vy bydlíte na kterém pokoji?

-My bydlíme v přízemí,

ale nás vzbudila slečna Ondrušová, delegátka.

-Takže vy jste nemohl slyšet,

jestli paní Zábrodská třeba naříkala nebo volala o pomoc?

-Ne, to... to nemohl. Já spím dost dobře.

-A vaše žena? -Jiřinka?

-Posaďte se, prosím.

Paní Vrchotová, vy jste nabízela paní Zábrodské nějaké léky?

-Jenom homeopatika.

Ale paní Zábrodská, bohužel, dávala přednost práškům.

-Takže vás s manželem probudila delegátka, slečna Ondrušová?

-Nevím, jak jeho, ale mě ne.

-Přece nebudu celej život jíst jen jedno a to samý jídlo.

-Ty si prostě myslíš, že ti všechno projde, viď?

-Dík. No tak mě potrestej! Lidi nejsou labutě.

-Ale prasata, jako ty.

-Tak co? Jak to vypadá? Podezírají někoho?

-Ne, a neprovedli ani pitvu.

-To je divné. Takže všichni můžou letět domů?

-Všichni, pan Zábrodský taky. -To se dalo čekat.

-Pavle, nechceš s tím pomoct?

-Zdravím. Odjíždíte?

-Na shledanou. -Na shledanou.

-Kam ji vezete? Já jsem říkal, že s tím nesouhlasím.

-Vy jste pan Zábrodský?

-Já si nepřeju...-Berman, kriminální policie.

-Chci normální pohřeb! -To řeší státní zastupitelství.

-Byla ve třetím měsíci těhotenství.

Máme i vzorek plodu pro testy DNA.

-Povídej.

-Příčinou smrti nebyl infekční průjem.

Měla v krvi lék na srdce, betablokátor Lenomal.

A ten v kombinaci s jejím dehydratovaným stavem

způsobil smrt. -A ona ho užívala?

-Pochybuju, srdce měla v pořádku,

ale je to možný, to už si musíte zjistit sami.

-Ten Lenomal, to jsou prášky?

-Obvykle ano, ale existují i injekce.

Byla zdravotní sestra,

takže aplikace by pro ni nebyl problém,

ale čerstvý vpich jsem nenašel, tak bych to viděl spíš na prášky.

-Hm. Tak děkujeme. -Hezká holka.

-Richarde? Projdi její život.

Mates si vezme na starost mobilního operátora, sociální sítě

a jejího praktického lékaře, jo?

Já zjistím kontakt a zavolám.

Poradu si uděláme po poledni, jo? Dobře. Tak jo, čau.

A my se podíváme na toho jejího manžela.

-Co ji chtěl tak rychle pohřbít? -Hm. Máš číslo?-Jojo.

-Takže o nás ví?-Jo.

-Dobrý den.-Dobrý den. -Pan Zábrodský, prosím?

-Dobrý den.-Dobrý den. -Dobrý den.

-My bychom potřebovali mluvit s panem Zábrodským.

-Pavle!

Budu u sebe, jo?

-Děkujeme.

Dobrý den.-Dobrý den. -Grodská, kriminální policie.

-Zábrodský.

-Pane Zábrodský, máme výsledky pitvy.

Vaše žena nezemřela na otravu mořskými plody,

ani na střevní infekci.

-Zástavu oslabeného organizmu způsobil lék na srdce.-Jakej lék?

-Lenomal. Brala něco takového? -Ne.

-Jste si jistý? -Naprosto. Byla zdravá.

-Nemohla si ten Lenomal splést s nějakým jiným lékem?

-Ne. Co já vím, tak jsme s sebou měli jenom prášky na průjem.

Byla dost opatrná. -Kvůli tomu těhotenství?

-Cože?

-Vy jste nevěděl, že byla v jiném stavu?-Ne.

-Budeme potřebovat její mobil a počítač.-Jo.

-Pane Zábrodský, a jak jste s vaší ženou vycházeli?

-Normálně.

-Neříkala vám třeba někdy, že si něco udělá?-Ne, nikdy.

-Kdy jste ji viděl naposledy živou?

-V šest, před večeří, jak jsem řekl.

-A pak jste ji našel? Po půlnoci? -Jo.

-Mezitím jste u ní na pokoji nebyl, třeba zkontrolovat, jak jí je?

-Ne.-Může vám to někdo dosvědčit?

-Jindra Albrecht. Je u sebe.

-Pavel byl s námi v tom baru na terase,

ale jestli celou noc, to samozřejmě nevím.

Všichni měli dost naváto.

Ale jeho bych nepodezíral, je to hodný člověk.

-A vy se s ním znáte jak dlouho? -Asi dva roky.

Vyhodili ho z autoservisu, kam jsem jezdil,

tak jsem ho vzal k nám.

-Myslíte, že měli hezké manželství?

-Co je to hezké manželství? -Třeba jestli se měli rádi?

-Tak to nevím, jestli se měli rádi,

ale manželství měli hezké.

-Zábrodský vůbec netušil, že jeho žena je těhotná.

-Těhotná? Fakt?

-Nenapadá vás někdo, komu by se svěřovali?

-To nevím, ale Andrea dělala v nemocnici s nějakou Renatou.

Oni byli taková trojka s Pavlem.

-Renata... jak dál? -To nevím.

-Dobře. Dobře, díky. Nashle.

Takže jmenuje se Renata Havlíková,

pracuje v nemocnici na stejným oddělení.

-To stihnem ještě před poradou, ne? -Jo.-Tak jedem.

-Jaká byla Andrea?

-Na zdrávce jí říkaly Motýlek. Asi víte proč.

HONZA:Že byla přelétavá?

-Byla hezká a uměla chlapům zamotat hlavy.

A bavilo ji to.

Byla docela na peníze. -Co na to on, Pavel?

-Andrea byla přesvědčená, že si ji nezaslouží.

-Takže jim to asi moc neklapalo?

-Byla o dost mladší než on, to mu dělalo dobře,

tak to překousl, ale... ...s tím rozvodem přišla ona.

On nechtěl. Tunis byl v podstatě jeho poslední pokus,

jak zachránit jejich manželství.

-Neřekl vám něco bližšího?

-Nechtěl o tom mluvit. Jen, že to zkusil.

A co na to ona? -Řekla, že odmítla.

-Praktický lékař Andrey potvrdil, že Lenomal vědomě neužívala.

Se srdcem byla naprosto v pořádku.

-To znamená, že... -Máte ten průjem?

-Ne, zatím ne, jsme na začátku. -Ale asi ho dostaneme,

je to vážnější, než jsme si původně mysleli.

-Za určitých okolností by to mohla být vražda.

-Nevylučujeme ani možnost nešťastné náhody nebo sebevraždy,

ale obě ty verze jsou méně pravděpodobné. Zůstanete?

-Ne, mám tam něco rozdělaného. Dejte mi pak vědět.-Dobře.

Tak pokračujeme.

Bylo jí šestatřicet a měla mít první dítě.

-S manželem nejspíš ne, aspoň mu o tom neřekla.

-Určitě si na sebe dávala pozor.

-Zdravotní sestra by si těžko vzala neznámý lék,

maximálně od někoho, komu plně důvěřovala.

MATES:Takže hledáme někoho, kdo jí Lenomal podstrčil.

Někdo z účastníků zájezdu nebo někdo, kdo tam v tu dobu byl.

-Poskládat tuhle mozaiku z toho, co víme,

co se stalo před týdnem na jiném kontinentu,

bude strašně těžký. -Strašná práce.

-Ale vyslechnout je musíme, tak co zatím máme?

-Hezká, veselá holka z Holasovic u Opavy.

V Ostravě byla jak utržená ze řetězu, kluci z ní šíleli.

Chodila na konkurzy na modelky. -Měla úspěch?

-Ne, o to víc řádila.

Zklidnila se až po svatbě s Pavlem Zábrodským.

-Zas tak ne. Měli před rozvodem. -A Pavel nám to zatlouk.

-Zatím je podezřelým číslo jedna, rozhodně.

-Dělám na tom, ale všechny hovory z mobilu jsou vymazané.

Čekám na výpis od operátora.

S počítačem už je to jednodušší.

Tohle jsou stránky na jejích sociálních sítích.

RICHARD:Tak ta si o to přímo říká. -Taky to tak píše.

Mladá nezadaná holka, chlapy vyloženě provokovala.

-Hm, Motýlek. -V šestatřiceti?

-Motýlek v jiném stavu. -Tak to už zní líp.

-Čau, Bolku. -Ahoj. -Čau! Ahoj.

Honzo, můžeš na chvíli? Honza, Bolek. Zástupce naší šéfové.

-Grodski.-Berman.

Můžem si tykat? -Bolek.-Honza. Pojď.

-Co ta Andrea Zábrodská? Je to otrava?

-Není to otrava, je to docela zajímavý. Posaď se.

-Bolek. -Matěj Sehnal.

-Tak o co jde? -Ta prohlídka jejího pokoje.

Píšeš, že jsi našel jenom Endiaron a živočišné uhlí.

-Ale jenom zbytky, moc tam toho nebylo.

-Co jiné léky? Obaly nebo zapomenutý příbalový leták?

-Vůbec nic, jenom ten kelímek.

Kdyby tam něco bylo, určitě bych si všimnul.

-Kdo by podle tebe mohl mít motiv? -Motiv? Vy to šetříte jako vraždu?

-Léky na srdce nebrala, ale pitva prokázala, že je v těle měla.

Někdo jí je musel přinést a podat.

Prášek měl zabrat asi dvě hodiny po podání.

-Manžel ji našel krátce po půlnoci, to znamená,

že zemřela kolem desáté, prášky tedy dostala v osm.

-Potřebujeme zjistit, kdo kde v tu dobu byl.

-Co kamery z hotelu?

-Viděl jsem to, ale není to moc kvalitní.

I když takhle špatné jsou jenom tyhle dvě.

Ty někdo poškodil záměrně. -Jak záměrně?

-Já nevím, pomazal objektiv něčím mastným nebo gelem.

-Takže už to není vražda, ale úkladná vražda.

-Kde jsi, prosím tě? Proč mi nebereš telefon?

-Zapomněl jsem ho asi v autě. -Ty se mi vyhýbáš?

-A na co byly ty prášky od tebe? -Vykašli se na ni.

Andrea za to nestála, aby ses kvůli ní takhle trápil.

-Ty víš, s kým čekala to dítě? -Se šéfem.

Na rozdíl od tebe byl někdo. -Jo, kdo? -Víš, co o tobě říkal?

Že jsi blbeček, co jí nesahá ani po kolena.

Že jsi největší omyl jejího života.

A kdo ví, jak to v tom Tunisu vlastně bylo!

-Drž hubu! -Víš, že bych se ti ani nedivila?

-Drž hubu! Drž hubu!

A nemysli si, že to na mě hodíš, ty svině!

-Sandro, řekněte nám, jaká byla Andrea?

-Byla to hezká ženská, chlapy to provokovalo.

-Koho konkrétně? S kým byla nejvíc pohromadě?

-Seděli u stolu s Vrchotovýma. Pan Vrchota to zkoušel na každou.

A potom tam byl pan Barták, ale to byl takový prudič.

Hodně se bavili s Jindrou Albrechtem,

to byl takový srandista tohoto zájezdu.-Dobře.

A co nějaký konflikt s některým z nich, neměla třeba?

-Asi jedině s Pavlem, s jejím mužem.-Jak to proběhlo?

-Oni měli tenzi, asi dva tři dny spolu nemluvili.

-A pak?-Potom už jo.

Co měla ty zdravotní potíže, tak se o ni staral.

-Tu noc, co zemřela, byli dole všichni na večírku?

-Pan Barták ne, byl v nemocnici. -Jistě.

Neodešel někdo kolem osmé? Pak se třeba mohl vrátit.

-To nevím. Asi mohl, ale... nevšimla jsem si.

-A co ženy? S nějakýma ženskýma neměla tam třeba nějaký spor?

-Asi s paní Vrchotovou, ta dost žárlila na manžela,

takže s tou se moc nemusely.

A pak si vzpomínám na jednu ženu z recepce.

Ona nepatřila k našemu zájezdu, ale mluvila česky.

Počkala si tam na Andreu, a pak spolu měly nějaký výstup.

HONZA:Víte, kvůli čemu? DIALOG ŽEN NENÍ SLYŠET

SANDRA:Já jsem se Andrey ptala, ale zahrála to do autu.

Bylo vidět, že jí to zasáhlo.

EMA: Dokázala byste ji popsat?

SANDRA:Byla hubená, hnědé vlasy, delší...

-Mluvil jsem s Bolkem a tu ženskou,

o které mluvila ta delegátka, vůbec nezná.

Takže Richard se teď snaží dovolat na letiště.-Dobře.

Něco nového o Andree?

-Zábrodský se jí naboural na profil.

Musel se nějak dostat k jejímu heslu, asi hodně žárlil.

-Dobře. Ještě něco?

-Za sedm dní v Tunisu měla patnáct hovorů.-Víš od koho?

-Primář kardiologie. Její šéf.

-Ta ženská se jmenuje Helena Schicková,

bydlela v hotelu D ‘Ar Said a je manželkou šéfa Andrey.

Dělá v té samý nemocnici, jen na jiným oddělení, na interně.

-No...

NESROZUMITELNÁ HÁDKA

-Doktor Schick?-Docent.

Policie?-Kriminální. -Jdete mě zatknout?

-Zatím ne. -Provozujete humor?

-Ne.-Posaďte se. -Ó, děkuji.

Nuže poslouchejte.

Andrea pracovala na kardiologii jako sestra, bylo jí šestatřicet,

měla nejvyšší čas na dítě, s manželem ho mít nemohla.

Primář Schick se do ní zamiloval a starý pařez obrazil.

Přišla do jiného stavu.

Andrea odkládala, kdy to říct manželovi,

a rozhodla se, že po dovolené.

Chtěla se rozvést a vzít si Schicka,

aby si zvedla životní standard.

-Vyděláváte hodně?-Dost.

Přes zimu operuju v Kataru, na Blízkém východě.

Tam je hezky teplo, jo, já žiju skromně,

žádná okázalost, majetek mám v investicích.

-A vaše žena o tom věděla? O Andree?-Věděla.

-Vy jako doktor asi víte, co se stane, když tělo,

oslabené infekčním průjmem, dostane betablokátor Lenomal.

-To byla příčina její smrti? -Ano.

-Nic takového si nevzala. Ani ho neužívala.

-Ale měla ho v krvi.

A vy osobně jste jí dával nějaké léky? Třeba na cesty?

-Samozřejmě. Předepsal jsem jí něco proti průjmu a podobně,

vše s ohledem na její těhotenství.

-Co ty léky? Nemohlo dojít k záměně?

-Vyloučeno. Vyzvedávala je sestra Havlíková, tady v lékárně.

Vy mě podezíráte! Jaký bych podle vás měl mít motiv?

-Vaše žena věděla i o tom těhotenství?

-Já předpokládám, že ano.

-V té době jste byl v Lyonu?

-Kongres kardiologů, sto pět procent alibi.

-Z Francie do Tunisu to jde snadno zvládnout.

Určitě tam je několik letů denně.

-Byl jste někdy na takovém kongresu?-Nebyl.

-Ověřte si to, nikam jsem neodletěl.

-Kde najdeme vaši ženu, prosím? -Na interně.-Děkuju, na shledanou

-Kdybych řekl, že mě těšilo, stoprocentně bych lhal.

-Na shledanou.

-Ano, jezdím ráda k moři. Dělá mi to dobře na lupénku.

Navíc Tunis je cenově dostupný. -Pro vás jsou peníze problém?

-Můj muž je škrt. Je přesvědčen, že veškerý dědictví patří dětem.

-A vy jste byla sama?-Ano.

-S nikým známým jste se tam nepotkala?-Ne.

-Nechcete začít říkat pravdu?

Máme svědky, že jste se tam s Andreou Zábrodskou potkala.

Sledovala jste ji na tržišti i na hotelu.

-Tak tedy... jeden dobrák mi poslal do práce mail,

že můj muž bude příští týden v hotelu Majestic se svou milenkou.

Mně přitom tvrdil, že jede na kongres do Lyonu.

Tak jsem si koupila letenku. -Chtěla jste ho tam nachytat.

-Jenže tam nebyl. Ale s ní jsem se seznámila.

Řeknu vám, že většího sobce jsem teda nepoznala.

Poláci mají pro to takovej výraz, promiňte mi, “svatá kurva“.

Víte, co mi taky řekla? Že s Milanem čeká dítě.

-A to jste předtím nevěděla? -Ne.

-Ten, co vám poslal ten mail, kdo to byl?

-Taky sestřička. Lovily mého muže spolu.

Akorát, že Andree to vyšlo.

-Jak se jmenuje ta sestřička? -Renata Havlíková.

-Děkujeme.-Díky.

-Slečno Havlíková, můžeme na chviličku?

-Co se vám stalo? -To mi udělal Pavel.

-Pavel Zábrodský?-Mhm. -Proč? Co se stalo?

-Myslela jsem si, že mu nahradím Andreu, ale...

...asi to viděl jinak.

-Co jste mu řekla? -Že to možná udělal on.

-Co?-Že zabil Andreu. Zajímal se o betablokátory.

-Slečno Havlíková, já si myslím, že si potřebujeme promluvit, ano?

-O čem?-To se dozvíte. V kolik vám končí směna?

-Ve čtyři. -Dobře, kolega se tady zastaví.

Tak jo, tak si to shrneme. Jaké máme podezřelé?

-Primář Milan Schick, ten byl v tu dobu v Lyonu.

Mohl se chtít zbavit nepohodlné milenky.

Letadlem by to stačil, aniž by si toho někdo všiml.

Prověřujeme jeho alibi.

-Jeho manželka Helena Schicková.

Mohla se snadno zbavit těhotné milenky manžela.

Bydlela poblíž, s obětí se setkala.

-Pak je tady její manžel, Pavel Zábrodský, skladník a řidič.

Ten měl asi nejsilnější motiv.

Flirtovala s jiným a podváděla ho, čekala dítě s primářem.

Chtěla od něho odejít, nedokázal se s tím smířit.

-Jo, ještě novinky.

Pavel Zábrodský mohl být prodlouženou rukou Havlíkové.

-To víme, takže holky spolu zápasily o primáře Shicka,

ten dal přednost Andree.

Renata jí pak šla vyzvednout léky v lékárně,

mohla je nějak vyměnit, zaměnit, to budeme muset prověřit.

To je všechno?-Ne. K vytěžení nám zbývají ještě dva,

ti, co se s Andreou setkávali v Tunisu, Vrchotovi.

Dneska se vrací z Brna ze svatby.

-Dobře. Zábrodský už je tady? -Jo, ten už čeká.-Dobře, díky.

-Díky. Čau. -Já jdu na něj.

Kdy vám vaše žena řekla, že se s vámi chce rozvést?

-To máte taky od Renaty? -Odpovězte.

-Druhej den na dovolený. Pohádali jsme se, a bylo to.

-Bylo co?

-Nějakou dobu jsme spolu nemluvili a pak zase jo.

-Víte, na co se používají betablokátory Lenomal?-Ne.

-Nelžete! Proč jste napadl Renatu Havlíkovou?

Chtěl jste ji zastrašit nebo umlčet?

-Ale vůbec ne. Chtěla mě a záviděla mě Andree.

A já jsem ji nebral vážně.

S primářem, co zbouchnul Andreu, to mohlo být úplně stejný, ne?

Záviděla jí ho a chtěla pro sebe.

Mimochodem, ty prášky na průjem, ty byly taky od ní, že jo?

Vytočilo mě, že to chtěla hodit na mě.

-Takže ještě jednou. Co jste udělal jako první věc,

když jste zjistil, že vaše žena je mrtvá?

-Zavolal jsem delegátku zájezdu, hotelovou službu

a ti zavolali doktora.

-Tak si něco poslechneme.

Z POČÍTAČE:Vítejte v pojišťovně.

Máte-li zájem o sjednání nového pojištění, zvolte nulu.

Potřebujete-li nahlásit novou škodu, zvolte jedničku.

Z POČÍTAČE: Moje jméno je Pavel Zábrodský,

jsme v Tunisu, v hotelu Majestic,

jo a smlouva je 138 838 138.

-Úplně ze všeho nejdřív jste volal do pojišťovny.

To moc nevypadá, že jste truchlil.

-Byl jsem v šoku.

-Proč jste nesouhlasil s pitvou?

-Já ji nezabil.

-Dobrý den. -Dobrý den. -Hledám sestru Renatu Havlíkovou.

Měla tady na mě čekat.

-Renata odešla už před hodinou. -Aha.

Mohl bych se tu porozhlídnout po oddělení? -Určitě. -Děkuju.

Richard Lukeš, kriminální policie, jenom abyste věděla.

-Děkuju.

-Tady.

Poznáváte se, pane Vrchota?

-No, doufám, že ty kamery neměli i na pokojích. -No, to měli.

-Co? -Uklidněte se, neměli, dělám si legraci, jo?

-Vy berete nějaké léky?

-Ano, na cholesterol -Tohleto je na cholesterol?

-Ne, to je... to je viagra. Jiřince to, prosím vás, neříkejte.

-Nebojte se, nebudeme. -Ale jestli hledáte nějaké léky,

tak těch tam opravdu bylo hodně, hlavně proti průjmu.

Ty nám rozdávala Sandra, delegátka. Jindra měl zase něco na kocovinu.

-Jo, to Sandra říkala. A to teda bylo co?

-Vlastně nevím, to byly takový kapsle,

takový jako bonbóny,

že prej to berou u nich ve firmě řidiči, nějaký vitaminy a kofein,

a Jindra nám to vždycky rozdával ráno po nějakým večírku,

který se protáhl a ty se protáhly vždycky teda.

-Hm. Dobrý, no. -Tak jo.

-Tak děkujeme.-Můžu jít? -Prosím

-Na shledanou. -Nashle. -Nashle.

-Dobrý den. -Dobrý den. -Dobrý den, paní Vrchotová.

-Chlubil se vám viagrou, že jo?

-Paní Vrchotová,

víme, že manželství Pavla a Andrey Zábrodských bylo v krizi,

prý se měli rozvádět.

Nevzpomenete si v té souvislosti na něco, co by nám mohlo pomoct?

-Nevšimla jste si, že se pan Zábrodský choval divně?

-Jak divně?

-Jestli tam třeba neměl poměr s někým jiným, na tom zájezdě?

-No tak, znáte tyhlety zájezdy. Kámen miluje cihlu, že?

Teď mě tak jako napadá, že mi přišlo trošku divný,

že ten Jindra Albrecht, že tam byl sám.

-On nám tvrdil, že je kamarádem Pavla Zábrodského.

-No spíš s paní Zábrodskou, ne?

-Proč jste to neřekla hned?

-Mně... mně to došlo až teď, že mluvili o sobě.

-Ale pan Albrecht nám tvrdil, že o těhotenství Andrey nevěděl.

-No, tak to vám lhal.

ALBRECHT:Tak ty od něj neodejdeš? -Jsem těhotná!

-Nenecháš se rozvíst? -Nech to na mně, jo?

-Zbláznila ses? A co já?!

-To není tvoje věc, ani tvoje dítě.

-Ještě něco. Ty prášky na kocovinu,

vy jste si je taky vzali, paní Vrchotová?

-Já nepiju, takže to nepotřebuju.

Ale Láďa, samozřejmě, musí mít všechno.

Ale tvrdil, že mu docela zabíraly. -Jak zabíraly?

-Přestala ho bolet hlava.

-A co zažívání? Břicho?

Vzal si ty minerály před průjmem, nebo až po něm? -Před. Jo...

...vlastně mně taky tyhle minerály vnutili, ale...

...já na ty povzbuzováky nevěřím. Ještě to mám doma někde v kabelce.

-Jak ten prášek vypadal? -Takovej malej, barevnej.

-Ale vy jste si ho nevzala? -Ne, já ne, já ne.

-A měla jste střevní potíže? -Ne, neměla.

-Tak víte co?

Co kdybych s vámi teď zajel domů, a vy se po tom prášku podíváte?

-No, tak... jo, teda jestli to najdu. -Dobře.

-Renata zmizela. V nemocnici není.

-Jak zmizela? Nenechala vzkaz?

-Měl jsem kliku, že mě pustili k jejímu počítači.

Koupila si lázně a odjela do Čeladné,

hned po tom, co jste s ní s Honzou mluvili.

-A tohle zase znamená co?

-Že ta hypotéza, že by Pavel byl její prodlouženou rukou, sedí.

-Aniž by o tom sám věděl, co?

Víš co, vem Honzu a zajeďte za ní, hned. Děkuju.

-Honzo!

-Renato! My vás vidíme!

-Pojďte, slečno Havlíková, pojďte ven.

Pojďte.

Opatrně, ať neuklouznete, tak prosím.

Řekneme si jenom pár slov.

-Takže primář Schick a jeho žena. Oba dva mají alibi.

Shick byl na konferenci v Lyonu, kde ho vidělo asi 300 lidí.

Takže ten z toho vypadává.

Jeho žena byla na svém hotelu, v jiné části města.

To nám potvrdili na recepci.

Máme tady tři hlavní podezřelé. Pavel Zábrodský, její manžel,

kamarádka, nebo kamarádka, spíše rivalka, Renata Havlíková,

a milenec Jindřich Albrecht.

Andrea se tam stihla rozejít s milencem i manželem zároveň.

-Pardon.-Co?-Můžu?

Přišly výsledky z laborky. Máme ho.

V prášku na kocovinu byly bakterie, které způsobily střevní potíže.

-No, tak ukaž.

-Já se omlouvám, já... já z něj mám vážně strach.

-Z Pavla?

-Jo. On ví, že to vím.

RICHARD:Co ví, že víte? -No, že to udělal on!

ZVONÍ MOBIL-Ano?

Ty něco máš?

Dobře, díky.

Všechno je jinak.

-Takže už ho nepodezíráte? -Ne.

-Takže to byl primář!

-Ten taky ne. -Schicková? -Šikovná jste.

Hezky jste si vybrala, máte tu pěkně.

Mějte se dobře, na shledanou. -Na shledanou.

-Na shledanou.

-Nech ho, zůstaň tady. Ať si to udělá sám.

-Jistě! Chytit lotra poprvé, to je vždycky zážitek.

-Ty si pamatuješ první zatýkání? -Samozřejmě.

-Myslíš, že bude ozbrojený? -To si piš.-Nestraš ho, pojď.

-Pistoli máš? -Co? Mám.

Pouta mám taky, jo?

-Dobrý den.-Dobrý den. Jak se máte?

-Dobře, skvěle. A vy?

-Vy se nemáte skvěle, my se máme skvěle.

Mám tady povolení k prohlídce. Můžu?-A důvod?

-Dal jste nám docela zabrat.

-Co vlastně hledáte? -No ty minerálky pro kamioňáky.

-Ty už dávno nemám. Spotřeboval jsem je.

-Proč jste nám neřekl, že se léčíte se srdcem?-Neptali jste se.

RICHARD:Co je to za prášky?

-Hledali jsme minerálky a našli jsme prášky na srdce.

-Jindřichu, co je? -Nevím.

-Ustupte si, ano?

Teďko pozor na hlavu. Hop.

RICHARD:Gratuluju. MATES:Díky.

-Tak ještě jednou, pane Albrechte. Andrea chtěla ukončit váš vztah.

-Řekla vám, stejně jako před tím svému manželovi,

že je v jiném stavu s někým jiným, a že si ho bude brát.

-Vy jste ale reagoval jinak než manžel.

Nechtěl jste se s tím smířit a vymyslel jste plán.

-Jaký plán? -Jak se rafinovaně pomstít.

Tohle je důkaz číslo jedna: vaše “minerálky“,

které způsobily infekční průjem několika lidem ze zájezdu.

Tahle jediná zbyla.

-Chtěl jste tím maskovat pozdější smrt Andrey.

Laboratorní expertiza potvrdila přítomnost bakterie E.coli.

-To je co? -Escherichia coli. Gram-negativní,

fakultativně anaerobní, spory netvořící bakterie,

pohybující se pomocí bičíku, pane inženýre.-Aha.

-Ale paní Vrchotová ji nespolkla.

Strčila ji do kabelky a dovezla až sem.

-Bůh ví, kde to vzala.

-Tohle je důkaz číslo dvě.

Záznam skryté kamery, o které jste nevěděl.

Poskytla nám ji protiteroristická složka.

V den činu jste si na sebe chytře vzal

tradiční tuniský hacafráček. -Myslíte džabu.-Prostě ten hábit.

Aby to na rozmazaném záznamu vypadalo, že to je někdo místní.

-A konečně důkaz číslo tři,

kelímek od čaje, ve kterém jsou stopy Lenomalu,

který jako jediný ze zájezdu užíváte vy.

-Můžete mi říct,

proč bych si takovouhle šílenou konstrukci vymyslel?

Nejdřív průjem, potom srdce?

Nejsem kardiolog, ani gastroenterolog.

-Ale zkušenosti máte, ne? Se srdcem se nějaký čas léčíte,

jak jsme se dozvěděli od vašeho lékaře.

Před čtyřmi lety se vám stalo něco podobného.

Dostal jste střevní chřipku

a vzal si Lenomal, který pravidelně užíváte.

Museli volat záchranku a přežil jste jen tak tak.

Nechcete toho už nechat?

-Přiznáváte, že jste ty minerálky záměrně infikoval?

-Jak jste to udělal?

-Všimnul jsem si, že kuchaři po večeři vyhazují mušle,

které se neotevřely při vaření, tak jsem je vzal, usušil, nadrtil

a nasypal jsem to do těch kapslí, Andree jsem to nasypal do pití.

-Dostala střevní potíže. Pak přišlo druhé kolo.

-Uvařil jsem jí silný, černý čaj a...

...do toho kelímku jsem jí dal můj Lenomal.

Bylo to všechno moc náhod, ale nakonec to vyšlo.

-A jak jste zlikvidoval hotelovou kameru na schodišti?

-Pomazal jsem ji pomerančovým džemem od snídaně.

-Já musím přiznat,

že i když jsem to nečekal, odvedli jste dobrou práci.

-To Mates se zasnažil. -No, taky, ale i ty, Grodská.

Ale nejvíc si máknul tvůj manžel, takže to je pro něj.

-No, tak děkuju.

Mám zavřít? -Ne ne ne, to je dobrý.

-Vy jste Kedídi. -Bolek? (s přízvukem) Můžeme mluvit česky.

Já jsem studoval v Ostravě. -Nejlepší fakulta.

Pane Kedídi, věc se má tak.

Já mám rozhodnutí českého soudu, že ta holčička patří k matce.

Abdel Kader, její otec, je u nás stíhaný za únos.

Prakticky bych ji mohl hned odvést, ale...

...vaše úřady mi řekly, že je to celé v procesu.

-Kader, to je mafióza, hodně lidí ho se bojí.

-A když ta holčička půjde dobrovolně,

nechá nás policie odjet? -No, dobrovolně, to je lepší.

-Předpokládám, že když nás Abdel Kader chytí,

policie bude dělat, že o ničem neví.

-No, tak to bude problém. -Máme někoho, kdo nám pomůže?

Právě, bratranec policajt může nám pomoct,

ale to nebude oficiální. -To chápu. Děkuju.

-Jojo, je u nás. Už na to čekala. Počkej.

-Ahoj, Bolku. Tak co Laura, jak to vypadá?

BOLEK:Ale jo. Je dobře, že mě Laura zná.

Mávali jsme si. Myslím, že mi věří.

Zítra mám schůzku na policii v Sidi.

Je to kousek od jeho domu, tak uvidíme.

Jasné, že budu opatrný, Neriskuju, znáš mě.

(arabsky)Dej mi to... (arabsky)Ano...

(arabsky)Vrátím...

-Běž se vyčůrat.

-Dobrý? Jsi v pohodě? -Jo. Kam jedeme?

-Musíme do přístavu.

Sedej.

-Spala celou cestu z Vídně. Usnula, jen jsme vyjeli z letiště.

Lauro, máš tady mámu.

-Holčičko!

-Ahoj!-Ahoj.

-Tak co? Všechno dobré? Žádné komplikace?-Jo.

Žádné, viď? -Nebyly žádné.

-Ahoj!―Ahoj.

-Bolku? S kým jsi mluvil?

-S mámou. Uspává Adama.

Řekl jsem jí, ať zůstane na noc. Přece nebude chodit sama domů.

-Jednu noc?-Dvě?

Já vím.

Ale vypere, uvaří, pohlídá Adama. My si někam vyrazíme.

Budeme spolu sami. Hm?

Těch pět dní už to nějak vydržíme.

-Co... pět? Pusť!

Skryté titulky: Olga Hanzlíková Česká televize, 2020