Original subtitles

VÝSTŘEL

VÝSTŘEL

NÁŘEK, HEKY

HEKY

ZVONÍ MOBIL HEKY

PLÁČ

ZVONÍ MOBIL

Sluchám. -Tati?

Proč mi máma nebere telefon? -Bo jsem jí to zakázal.

-To nemůžeš, je to moje máma a já s ní chci mluvit, chápeš?

-To je zbytečné. Od nás už žádné peníze neuvidíš.

-Proč si myslíš, že volám kvůli penězům? -Bo tě znám.

-Tati, jsem vaše dcera, nemůžeš mě jen tak odříznout! -Sluchaj!

Dokud budeš s tím chlopem, tak už ani kačku.

-Tati, Milan není žádný “ten chlop“, ale...

-Dostal dvě rány, první do zad, a pak ho dorazil do hlavy.

Prostě taková poprava.

-Víme, jaký to byl typ zbraně?

-Vypadá to na nestandardní ráži, něco mezi pistolí a dělem.

-To vidím. A totožnost?

-Doklady u sebe nemá. Ani prstýnek, řetízek. Nic.

-Klasika: tepláky, móda z východu.

Krátký nehty, špína, to bude nějaká pomocná síla z Ukrajiny.

-Tak se snad nejdřív zeptáme, ne?

Kousek odsud je ubytovna, třeba ho tam někdo zná.

-Pavle? Díky.

-Dobrý den, kriminální policie, pojďte ven. No pojďte, vylezte!

-Potřebujeme se vás na něco zeptat. Tenhle člověk, viděl jste ho někdy?

-Mám takovej pocit, že ho znám.

-Jo, slyšel jsi, Honzo? Má pocit.

-Co kdybyste se o ten pocit s náma podělil?

-Bydlí tady, je to Ukrajinec, Kravčuk.

Oni jsou taková dvojka, Kravčuk a Gluško.

Oni bydlí spolu.

-A ten Gluško... je tady? -Ne.-A kde je?

-Celou noc se neukázal. -Jak to?

-Obyčejně přichází odpoledne po práci a pak si zdřímne a...

...a pak jde chlastat. -Jo. Máte je zapsaný? -Ano.

-Tak mi je ukažte.

-Mami?

Mami!

Je tu někdo? Mami!

Mami, jste tu?!

Ježíšikriste...

-Jmenuje se Stanislav Kravčuk. Čtyřicet let.

Pracuje na stavbách jako námezdní dělník.

Spolubydlící je jakýsi Gluško.

Matěj na něj čeká, až přijde, dá nám vědět.ZVONÍ MOBIL

-Promiň.

Richard!

Rozumím.

Máme vyhlášené pohřešované manžele.

Vypadá to na únos.

Tak já si to beru.

A není možné, že třeba jenom někam odjeli?

-Máma má astma. Bez inhalátoru nevyjde z domu.

-Myslíte tohle.-Jo.

-A nemá někde náhradní?

-Tenhle inhalátor nosí vždycky v pouzdru, co jí dal táta.

Má ho jako talisman, bez něj neudělá ani krok.

-Slečno Kowalewská...

...a proč jste sem přijela zrovna dneska?

-Táta mámě zakázal se mnou mluvit. A já jsem to prostě potřebovala.

-Proč? Něco důležitého?

-Slíbila mi, že se u něj přimluví,

aby už konečně začal respektovat můj vztah.

TECHNIK:Richarde?

-Krev? -Jo.

Tady to někdo setřel, ale v předsíni si jí nevšiml.

Není jí moc, ale je čerstvá, jo, a to jejich auto...

...vezmeme k nám taky. Taky krev.

Vypadá to, že se někdo projel v kufru.

-Tam nic není, tam on si nic nedával,

měl všechny věci tady v tý skříni. -V týhle?-Ano.

-Moc toho nepotřeboval. -To nikdo z nás.

-Kde dělal?

-Tak různě, na stavbách, jak se dalo.

-Nechávali jste se najímat spolu?

-Ne vždycky, někdy jo, někdy ne.

-Za co utrácel peníze?

-Ale on moc neutrácel, on šetřil, měl děti, dvě tři, to já nevím.

Posílal domů peníze.

-Měl tady nějaké spory? -Ne, to nemyslím.

-Kde jste byl v noci? -No, u vás... za rvačku.

-Hm. A jaký to bylo?

-Jo, super.-Super. -Tak super.

-Já tady teda nebydlím přes dva roky, ale...

...táta tady měl vždycky peníze. Hodně peněz.

Říká tomu provozní kapitál.

-Jak to myslíte, provozní kapitál?

-No, táta půjčuje. Na úrok. -Jo tak, lichvář!

-To ne, to by musel půjčovat za víc než 20 procent.

A to by táta nikdy nedělal. Není hloupý.

-Taky by musel mít povolení od České národní banky.

-Podívejte se, já nevím.

Prostě tady měl vždycky peníze a teď v trezoru nic není!

Možná vám k tomu víc řekne jeho společník.

-Jak se jmenuje? -Štefka. Luděk Štefka.

-Dobrý den, kriminální policie.

-Co se děje?-Jdeme za váma kvůli panu Kowalewskému.

-Kdy jste viděl pana Kowalewského naposledy?

-Včera. Byli jsme na otočku v Polsku, vrátili jsme se...

...kolem šesté? Vzal mě domů.

-A potom?-Říkal, že má ještě nějakou schůzku

a pak že si zajde do hospody na kartičky.-Schůzku s kým?

-Jo, tak to mi neřekl.

-A vy jste potom dělal co?

-Vzal jsem přítelkyni do Karolíny. Na večeři a do kina.

-Ne. -Jo, vy jste ve službě.

-Mluvil pan Kowalewský o něčem důležitém?

-Ne, normálně. Nadával na mladou,

že chce zase prachy pro toho svýho Nemakačenka.

Von Drakovi leží dost v žaludku.

-Aha, takže Drak je pan Kowalewský? -Jo, tak se mu říká mezi kamarády.

Tak o co jde? Co je s Drakem?

-Zmizel. I se ženou.

Nezmínil se vám, že se někam chystá?

-Ne. A hlavně to by mi řek`.

Navíc jeho žena je dost nemocná, prakticky nevychází z baráku.

-Jojo, to je to astma. -No, a už léta.

-Zajímá nás vaše podnikání s panem Kowalewským.

Smlouvy, jména a tak dále. -To nebude problém.

My máme každej svůj byznys.

Drak si ke mně schovává jenom smlouvy a směnky, pro jistotu.

-A kdyby se mu něco stalo, tak... ...jeho pohledávky přejdou na koho?

-Na koho... na manželku, a taky na korunní princeznu.

-Myslíte slečnu Kowalewskou?

-To není nic ve zlým. Gábi je jedináček

a Drak to vždycky bral tak, že jednou přebere živnost.

RICHARD:Tak my vám děkujeme. Tohle si zatím půjčíme.

ŠTEFKA:Jak je libo.

NESROZUMITELNÝ HOVOR

-Dobrý den. Grodská, kriminální policie.

-Lukeš, dobrý den. -Děje se něco?

-Přišli jsme kvůli panu Kowalewskému.

-Vážně?-Znáte ho, ne?

-No, Draka tady znaj všichni. -Chodí sem na karty, že jo?

-Jo, tady máme takovej... ...malej salonek.

Od tý doby, jak začali rušit ty herny,

tak na to maj chlapci aspoň tady klid.

-A včera tu byl?

-Ne.

-Ten chlast máte v popisu práce, nebo jste z něčeho nervózní?

-Já piju pravidelně a rovnoměrně. A vůbec se za to nestydím. Prosím.

No prosím!

EMA: Víte někdo něco o Kowalewském?

FANDA:Proč bysme měli něco vědět? RICHARD:Hrajete spolu karty.

-No a? To nic neznamená. -Počkej, Fando.

Přece chceme, aby se Drak našel, tak pojďme spolupracovat.

Včera jsme tady na něj čekali, ale nedorazil. To je všechno.

-To vždycky hrajete takhle při zdi?

-No, mě se to netýká, já jenom kibicuju.

Mě baví sedět, pít pivo,

koukat druhým do karet a trochu jim do toho kecat. Je to tak?

-Ale no tak. Někdy se přece odvážete, ne? -Ne.

-Takže nepatříte k jeho klientům?

-Co tím myslíte? -Pánové, víme, čím se živí.

Tak... kdo z vás mu dluží?

-No... já mu dlužím. -Kolik?

-Nešlo by si o tom popovídat někde jinde?

Zastavte se u mě, ukážu vám smlouvu i splátkový kalendář.

-A vy? -Já jsem si od Draka nepůjčoval. Na co taky?

-Já si nepůjčuju ze zásady.

Už o nich něco víte?

-Nevypadá to, že by si jen tak někam vyrazili.

-A my jsme jako podezřelí? -Podezřelí?

Podezřelí jsou všichni. -No tak mě... si můžete škrtnout.

A tady Poštolku taky.

Býval celník, no, to je něco jako voják nebo policajt, no ne?

RICHARD:Celník Poštolka. -Co s ním?

-To spojení už jsem někde slyšel. Nemůžu si vzpomenout, kde.

Celník Poštolka.

-Pane kapitáne, po prověření všech skutečností

a po konzultaci se státním zástupcem

jsme celou záležitost ve věci vašeho použití služební zbraně

proti nebezpečnému pachateli odložili.

Zjistili jsme sice nějaká drobná provinění,

ale to už bude pouze věc vašeho nadřízeného.

-Nevypadáte zrovna nadšeně.

Měl byste mít radost. Jste z toho venku!

-Po dvou měsících vyšetřování GIBSu.

-Nedělali jsme na tom sami. -Běžná praxe.

-Pro mě ne. Utekla mi výběrovka, na kterou jsem čekal léta.

-Sorry.

-Tak už si dejte pohov. Můžete si počkat na další.

Prověřit jsme to museli. Víte, jak to chodí?

-Jistě. Ostří hoši! Víte co?

Kdybyste se náhodou, opravdu náhodou dostali do situace,

že se budete muset během vteřiny rozhodnout,

jestli vystřelit nebo ne, vzpomeňte si na tenhle rozhovor.

-Tak co?

-Emo?

-Ježiš, čau, Dane, ahoj. -Ahoj.

-Jé... aha, jak to dopadlo s Honzou Bermanem?

-Skvěle. Je z toho venku. -Super, to jsem ráda.

-Co ty? Jak si užíváš šéfování?

-No... jo, někdy to není jednoduché šéfovat bandě chlapů.

-Já vím. Ale říkal jsem si, že ty to určitě zvládneš.

-Prosím? -To víš, sleduju tě.

Sice zpovzdálí, ale sleduju.

-Tak nashle.-Na shledanou.

Dobrý den.

-Grodská, pojďte na chvilku ke mně. -Tak ahoj.

-Inspekce odložila vyšetřování Honzy Bermana.

-Super, to jsem ráda.

-Honza Berman se ode dneška stává tvým oficiálním zástupcem.

A já doufám, že tě brzo vystřídá.

Můžeš jít.

-Dobrý den! -Dobrý!-Dobrý den.

-Přišli jsme za vámi, jak jsme se domluvili.

-Jistě, jsem vám k dispozici.

Jde vám o tu půjčku od Kowalewského, co? -Ano.

Kolik jste si půjčil?

-Půjčil jsem si milion, ale zbývá mi už jen půlka.

Tady jsou doklady, splátkový kalendář, všecko.

-Kdy jste viděl pana Kowalewského naposledy?

-No, to už bude pár dnů.

-V hospodě na kartách? -Jo, v hospodě.

-Kurva, kdo sem dal tu barvu?! -Szaro! Nedělej mi tam bordel!

-Na kartách. -Na kartách, jo. -A ten milion jste prohrál?

-To je fór? Takový vůl zas nejsem.

Já jsem potřeboval investovat do firmy.

Na všechno jsou tady doklady.

-Víme už, kdo viděl naposledy Kravčuka?

-Asi jeho spolubydlící Gluško.

Někdy odpoledne spolu mluvili na pokoji.

-A jeho alibi? -Gluško má to nejlepší možné:

s někým se porval a celou noc strávil na služebně.

-Poptal jsem se po stavbách, kde pracoval.

Docházelo tam ke krádežím.

Nic mu nedokázali, ale už ho pak nikdo nechtěl.

Potom si našel jiný kšeft. -Na stavbě?

-Nene, chlubil se, že je to něco fajnovějšího.

Co konkrétně, neřekl. Přišel si prý na desítky tisíc.

-To by mohla být stopa. -A co ten jeho mobil?

-Volaly mu jenom dvě čísla. Ukrajinské, asi z domova,

to prověřujeme přes ambasádu. A jedno místní.

Jméno nemáme, je to předplacená karta.

Číslo bylo přihlášené na buňce, která byla kousek od ubytovny.

A máme štěstí, protože IMEI toho konkrétního telefonu

používal ještě jednu simku.

-Tak dostopuj ten jeho mobil, kam jen to půjde.-Jo.

-Co zpráva z balistiky?

-Je to opravdu hodně neobvyklá zbraň, ráže 11 35.

-Náš expert na střelné zbraně si přijde na své.-Nech toho.

Mám pocit...-Tak schválně. Schválně, dávej.

-...krátká palná zbraň, devět v zásobníku, jeden v komoře.

Tuším, že švédská. -Těsně vedle. Dánská.

Podle techniků se jmenuje Schouboe.

Vyráběla se v roce 1907 a má vlastní munici.

-Jasně, no, dřevěnou. -Cože?-No... jo!

Teda má kovovej plášť. Já Schouboe znám.

Malá zbraň, ale ránu dá, že by to zabilo slona.

-To souhlasí, ale je to sběratelský kus a pěkně drahý.

Vyrobilo se jenom 500 kusů.

-No, možná se dostaneme do dějin.

První vražda vůbec touhle zbraní a zrovna v Ostravě!

-Víš co? Prověříš všechny ty sběratele.

SMÍCH

Tak, máte k tomu ještě někdo něco?

-Ne.-Takže můžeme přejít na Kowalewské.-Jo.

-Tak, pohřešují se od včerejšího večera.

V jejich domě byla nalezena krev skupiny A0.

Vzhledem k minulé hospitalizaci paní Kowalewské jsme zjistili,

že má stejnou krevní skupinu.

-Takže jde o únos? -Nebo o vraždu.

-Požádal někdo o výkupné? -Ne, zatím ne.

-Nejspíš proto, že všechny prachy z domu zmizely.

-Pokud je to únos, mohou to mít na svědomí dlužníci, ti velcí.

-Co ti jeho kamarádi z karet? -Normální hospodská partička.

Tohle je Poštolka, celník. Chodí do hospody akorát kibicovat.

Už jsem si vzpomněl, kde jsem to jméno slyšel.-Aha, a?

-Poštolka, pamatuješ?

Před sedmi lety hospodářská řešila případ Kohut.

-Kohut, Kohut, počkej, to byl šéf celního úřadu.

-Ano. Poštolka mu dělal zástupce.

Kohut rozjel takový kšeftík s ukrajinskýma cigaretama.

Ještě sedí. A Poštolka v tom byl asi nevinně, teda...

...nic jsme mu nedokázali, ale stejně ho od celníků vyhodili.

Tak jako tak si od Kowalewského nepůjčoval.

Tenhle vykuk je Zemánek. Ten vždycky obehraje všechny.

Ale nic velkýho, akorát na útratu.

-Ano. A je vozíčkář.

-Ten má betonové alibi. Zato tady Balej.

Majitel stavební firmy, ten Kowalewskému dluží, a dost.

A pak tady máme ty dvě anarchistický paka,

mladá Kowalewská a její Milan.

-Jo, a Kowalewská, ta znala prostředí, denní režim rodičů

a číselnou kombinaci trezoru.

-Kowalewskému po telefonátu s jeho dcerou

volalo už jenom jedno číslo...

...a to byl zrovna Milan Zika. -Ale!

-Bojuje proti kapitalismu,

ale nestydí se tchánovi pustit žilou.

EMA: Slečno Kowalewská, proč jste mi zatajila,

že jste si chtěla od vašeho pana otce půjčit peníze?

-Milana obvinili,

že při demonstracích v Berlíně zapálil policejní auto.

Musí zaplatit půl milionu.

-A vy se divíte, že ho váš otec nemusí.

-Vy nemůžete pochopit, o co mi jde.

Zatímco vy tuhle zasranou společnost hájíte,

tak já proti ní bojuju.

-Akorát že ten boj v Berlíně vám hradí tady slečna.

Zkuste někdy bojovat za svý, mladíku.

Neurážejte mýho přítele, fízle! -Ale no tak!

EMA: Tak se uklidníme. Slečno Kowalewská,

na telefonní číslo vašeho otce někdo volal z mobilu pana Ziky.

Byla jste to vy? Nebo vy?

-Proč bych tátovi volala z Milanova mobilu?

-To já nevím. Řekněte mi to. -Já jsem nevolala.

-To je hezká divočina.

-Já taky ne! -Byl to váš odchozí hovor.

Hodinu poté, co volala tady slečna Kowalewská.

-Tak dobře. Mluvili jsme spolu,

ale já jsem nechtěl, aby to Gábi věděla.

-A o čem jste spolu mluvili?

-Že bych rád, aby mě začal respektovat a tak...

-Vy jste nepotřeboval respekt, potřeboval jste peníze, že?

Slečno Kowalewská, mohla byste se na chvíli projít, prosím?

-Já nikam nepůjdu! Podezíráte ho z něčeho?

-Zatím ne.

-Zlato... prosím tě, běž.

-Prosím.-Jo, jdu! Ale my jsme fakt nic neudělali!

Kdybyste mi radši našli rodiče, ty vole!

-Tak ještě jednou, o čem jste mluvili s panem Kowalewským?

-Že se Gábi trápí.

A on na to, ať od ní odejdu, že všechno bude v pohodě.

-Co jste dělal předevčírem večer?

-Byli jsme tady. S Gábi.

-Ověříme si to. -Klidně.

-Jo, a nikam zatím nejezděte.

ZVONÍ MOBIL

-Máma s tátou zmizeli

a vy jdete po jediném člověku, kterého teď mám.

-Slyším... jo.

-Máte ho hodně ráda, co?

Ten jeho zápal, ten má něco do sebe.

-Jo, ale nehrajte si na chápavou, nejsme žádné kamarádky.

Radši mi řekněte, co jste zjistili o rodičích.

-Tak ta krev, kterou jsme našli, patří vaší matce.

Vyšetřujeme to jako únos,

ale samozřejmě prověřujeme všechny možnosti.

-Jo, ale mého Milana z toho, kurva, vynechte!

On by mým rodičům nikdy neublížil.

-Oukej. Budu na to pamatovat.

-Co je? Co... co se stalo?

-Přišli jsme na oběd. Co máte? Polívku z pytlíku? Hm, výborný.

-Já už ale nic nevím, já už jsem vám všechno řekl.

-Tak si sedni, ať nám nevyneseš spaní.

-Kolik si vyděláš měsíčně?

-To je snad moje věc. -Přestaň ze sebe dělat kokota.

Zeptám se ještě jednou. Kolik si vyděláš měsíčně?

-A kolik si vydělával Kravčuk? -To já... to nevím.

-Ty dvě Ukáčka z prvního patra říkaly,

že je minulý týden pozval na flám.

-O tom já taky nic nevím. -Ne? -Ne.

-A že jsi tam chlastal s nimi? A minule jsi nám říkal,

že Kravčuk nikam nechodil, protože byl samotář?

-No...-Ještě chvilku mě ser

a posadím tě na vlak do Kyjeva dřív, než řekneš “vízum“.

-Ale já jsem ze Záporoží. -No tak!

Na kolik si přišel Kravčuk měsíčně?

-No, tak 10, 15, možná 20 tisíc,

to záleželo, jak byla práce.

-Co takhle 50? -50 tisíc? Ne, to ne...

vždyť jsem říkal, že posílal domů 6 tisíc.

-Minulý měsíc poslal 56 tisíc.

A přitom na stavbu už nesměl.

-Kde ty prachy vzal?

-On... si je vydělal, akorát že... že ne na stavbě.

-A kde? Chodil hrát?-Ne. On měl takový kšeft s garáží.

Říkal, když si na sebe napíše jako nějakou garáž,

tak dostane 100 tisíc, dostane 50 před a 50 potom.

-Po čem?

-No, to už neříkal. -Ty ses ho nezeptal?

-On Stanislav uměl mlčet, on nemluvil moc.

-Jo, jasně, takže ty vlastně ani nevíš, kde ta garáž je.

-To jsem neřekl.

-Hledáte někoho?

-Pana Poštolku. Dobrý den. -Dobrý den.

No, měl by být doma, auto jsem viděl.

Poslyšte, nejste náhodou od policie? -Kriminálka.

-A to se nestydíte? Pořád za ním lezete do domu.

Přitom je to takový slušný, pracovitý člověk.

Ženu má nemocnou. -Dobrý den. -Dobrý den.

-Nestačilo, že už jste ho skoro zničili,

když ho vyhodili od celníků, to musíte ještě znova?

-Láďo, dobré! Pojďte dál.

-Děkuju.

Pane magistře, vy jste podle Centrálního registru zbraní

majitelem pistole, je to tak?

-Ano, já mám starou Čezetu a platný zbrojní průkaz.

Mám ji schovanou, můžeme se podívat,

mám ji předpisově uloženou.

-A to je nějaký příbuzný tohle?

-Ano, to je pradědeček Antonín. Byl legionář.

-Hm, fešák!-Ano.

-A tady to vypadá, že ještě něco viselo.

-Tady byl takový malý věneček, ale ten se rozpadl.

-Nějakou jinou zbraň nemáte? -Ne.

-Na sebeobranu mi stačí tato jedna.

-A tady nežijete dlouho, že? -Šest let.

-Prodali jste byt v Pudlově a měli jste nějaké úspory.

-A na domeček jste si asi něco půjčit museli, ne?

Taková stavba se vždycky prodraží.

-No, moje majetkové poměry jste si prověřili tenkrát, že?

Já se nezlobím, to je v pořádku, je to vaše práce.

Ale moje žena je z toho doteď špatná a je v nemocnici.

My jsme si na tento dům vzali hypotéku.

A opakuji a apeluji,

že jsem si od Draka půjčovat nemusel.

GLUŠKO:Potřeboval odvézt ten den, co si to tady pronajímal.

Je to tahle.

To můžete, toto? -Hele, Gluško,

až si vyměníme role, tak se klidně můžeš ptát.

-Co je?

-Nevím, něco mi tady nesedí. Je tady vlhko, nezdá se ti?

Neříkal jsi, že tady má být něco schovaného?

-Ano. Pro někoho, kdo mu za to dal ty prachy.

-Pro koho konkrétně, nevíš? -To nevím, to netuším.

-To má být jako kontrola?

-Ne, to má být jako další případ.

-Víš, jak jsme na poradě mluvili o Kravčukovi,

kterému někdo volal z předplacené sim karty?

-Tak ten někdo se pohyboval okolo domu Kowalewských

a taky často na tomhle místě.

-A víme, kdo to je? -Ne, zatím ne. Co máte vy?

-Kravčuk to tu měl pronajaté. Dostal za to od někoho 100 tisíc.

A ten někdo mu sem asi volal.

-Dovolíte, prosím?

-Neznáte Baleje?

-Znám, má takovou menší firmu, my jsme pro něj občas dělali.

-Tak to vypadá, že máme jeden případ.

Nezdá se vám, že je tady nějak vlhko?

-Ten cement.

Myslím, že budeme potřebovat psovoda.

-Hledej!

Něco máme!

-Tak jo. Pusťte se do toho.

-Už je máme.

HONZA:Kluci jeli domů pro Baleje.

Trochu ho roztočíme a uvidíme, jak vysvětlí ten cement.

-Mohl bys zastavit, prosím tě?

-Je ti blbě?-Zastav, říkám!

Já si na tady tohle fakt nikdy nezvyknu.-Hm.

Já jsem svoje první mrtvoly vytahoval ze studny.

To prostě musíš nějak vytěsnit.

Zvyknout si na to, nebo to můžeš zabalit.

-A cos dělal?

-Tři dny jsem nejedl.

Prostě se mi nějak sevřel žaludek a nešlo to.

-A pomohlo ti něco?

-Jeden patolog mi doporučil žvýkačky, hodně aromatizovaný.

Na, zkus to.

ZVONEK

-Dobrý večer.-Dobrý večer.

Máte něco?

Asi jo, když sem jdete v tuhle hodinu.

-Ano, bohužel.

Je mi to moc líto.

GÁBINA PLÁČE -Můžeme dál?

Běž.

-Víte, že jsem měla vždycky jedničku z matiky?

Na základce i na obchodní akademii.

Táta se těšil, že ze mě bude inženýrka.

Říkal, že jednou využiju to nadání, co jsem po něm zdědila.

-Korunní princezna.

-Vy jste to slyšeli? Jo.

-Dobrý večer, pane Ziko.

-Co tady chtěj? -Co tak brzy? Už jste to vyřešili? -Co?

-Já nevím, o čem tam pořád mluvíte.

Ale určitě tam řešíte samé důležité věci.

-Gábino, co to říkáš? -Pane Ziko,

na policii se přihlásila žena, která vás viděla

s panem Kowalewským v den jeho zmizení.

Zajímalo by nás, proč jste nám o tom neřekl.

-Protože jsem se bál, že by mi to přitížilo.

-Ty ses s tátou potkal?

-No a? Nebylo to důležitý! -Nehrajte nám tady divadlo!

Pokud víme, potřeboval jste peníze.

-Tak to ne! Já jsem nic neudělal.

Gábino, přece bys jim nevěřila, dyť jsou to fízlové!

-Nesahej na mě! Proč ses s ním sešel?

A nech si ty svoje kecy. -Kecy? Vážně to chceš slyšet?

Nabídnul mi prachy, když tě nechám.

Když se s tebou rozejdu. -Kecáš.

-Kolik vám dal?

-Nic mi nedal, jenom nabízel. Půl mega.

-Za to zapálený auto?

-Jo. Dobře věděl, že je to moje jediná šance,

že si jinak půjdu sednout. -Ty sis ty prachy vzal?

-Ne. -Ty sis ty prachy vzal! -Uklidni se, kurva!-To stačilo.

-Ty vole, táta měl pravdu, ty seš fakt sráč.

Jenom sráčovi spadne šátek z ksichtu,

když zapaluje auto!

Takhle na něj přišli, že jo, posral to!

A teď jsi mě normálně prodal!

-Gábino, to není pravda.

-Možná seš hrdina, když jdeš zapalovat auta,

házet šutry, ale jinak seš sráč.

-Říkám, drž hubu. -Abyste věděli, tak tu noc jsme spolu nebyli.

Přišel až k ránu. A máš to, ty čuráku.

-Tak budete muset jít s námi.

Vezmeme vás na stanici a sepíšeme výpověď.

-Ty vole, ty seš normální zbohatlická kráva.

-Prosím, pane Ziko. -Vždycky jsi byla

a vždycky taky budeš!

EMA: Znáte ho? -No jistě, to je Ukrajinec,

takový tichý chlapík, občas u mě dělá na stavbě.

To je ten mrtvý?

No, to bylo v novinách...

...ale co s tím já mám společného?

-Kdyby Kowalewský zmizel, zmizí s ním i ten váš dluh, ne?

-To sotva.

Pohledávky by stejně přešly na jeho rodinu.

-Jak mi vysvětlíte, že pytle s cementem,

kterých se u vás na stavbě válí hromada,

se našly na místě činu?

-Jakého činu?

-Kowalewští jsou mrtví, pane Baleji. Někdo je zabil.

-Cože? A proč by to kdo dělal?

-Pro peníze.

-Ale já to nebyl, nebyl, vážně!

-A co ty pytle s cementem?

-Mám přece stavební firmu! Ale takových pytlů po Ostravě je.

-Ale ne politých červenou barvou.

Ten cement je z vaší stavby, pane Baleji.

Pokud jste je nedopravil na místo činu vy,

tak to udělal kdo?

No?-Tak asi Szara, ten elektrikář.

Spěchal na nějakou fušku, takže si pár pytlů půjčí,

že mi je pak vrátí.

ZVONEK

ZVONEK

-Szaro, otevřete, policie!

-Pane Szaro!

(křičí) Szaro! Szaro! Odřízni ho na ulici.

(křičí) Szaro, stůj! Hajzle!

Emo!

Pane Szaro!

Dobrý, pusť.

-Tak to máme všechno hezky pohromadě.

-Až moc hezky.

-Kowalewské i Kravčuka někdo zabil stejnou zbraní.

-Tím dánským kanónem. -Schoeboe.

Všechno nasvědčuje tomu, že Szara zabil všechny tři.

-Vypadá to tak. Na montérkách má hlínu z garáže.

Jeho pachové stopy jsou na šatech Kowalewských.

-A u něj doma jsme našli větší obnos peněz.

To vypadá, že se nejdřív zbavil toho Ukáčka, co si pronajal garáž

a pak zabil Kowalewské. -Jo.

-Tak... proč neoslavujeme?

-Já nevím.

Všechno to do sebe nějak moc hezky zapadá.

Mně se to prostě nějak nezdá. Podle mě to neudělal sám.

-Dobře. Co ti tři karbaníci?

-Všichni mají alibi. Balej, Zemánek, Poštolka taky.

-A co náš mladý bojovník proti kapitalismu?-Zika?

Byl v tom klubu, prokazatelně.

-A ta jeho Gábi?

-Mates, fakt si myslíš,

že tahle holka by pomáhala zabít svoje rodiče

a pak je zakopala v garáži?

ZAKLEPÁNÍ Ano?

-Ahoj. Omlouvám se, že ruším, ale přišla zpráva z OKTE.

-Aha, díky.-Čau, Jirko. -Ahoj. -Čau.

-Co je?

-Tak ta Szarova Audina měla záměrně poškozené brzdy.

-Honzo? Můžu tě poprosit?

Jedu znovu ty záznamy z kamer.

-Co máš?-Sedni si a dívej se.

Vidíš to?-Co?

-Tohle je auto Kowalewského, řídí ho Szara.

Na pěti křižovatkách na něm visí tenhle offroad.

Tady se oddělí, podívej!

Hodinu úmrtí máme, takže můžeme porovnat časy.

-Dobrá práce.

-A víš, čí je to auto? Poštolky.

-Porovnej ty časy a jdeme na něj.

-Kriminální policie, magistr Poštolka?

-Ano, to souhlasí.

-Máme předběžný souhlas státního zástupce

s vaším zadržením.

-Takže pojedete s náma.

-Prosím. Pojďte.

-Můžeme začít třeba tím,

že jsme našli těla manželů Kowalewských.

Byli zavražděni dvaadvacátého, někdy po devatenácté hodině.

-To jsem byl na pivku a na kartách. To jste si ověřili.

-Jak si vysvětlujete, že jsme našli shodu vaší pachové stopy

s pachovou stopou nalezenou u zavražděných?

-Protože jsme se znali a stýkali se.

-Navíc na vašich rukou byly zjištěny povýstřelové stopy.

-Když jeden vlastní legálně drženou pistoli,

chodívá i na střelnici.

-Hm, to by bylo hezké hodit všechno na chudáka Szaru.

A potom jít štěstí trochu naproti. Třeba poškodit jeho autu brzdy.

-Nechci být nepříjemný, pane vrchní komisaři, ale...

...na mého klienta vcelku nic nemáte.

Chcete nám sdělit obvinění?

-Prohledali jsme ten barák centimetr po centimetru,

ta pistole tam prostě není.

-Dívali jste se fakt všude? -Ale jo!

Vzali jsme to od sklepa až po půdu, v garáži jsem byl,

prohledal jsem i okapy.

-Já nevěřím, že by se jí zbavil.

Máš sirky, Honzo?

Podívej.

Tady byly takhle hřebíky, ne?

Sebrali jsme ho a nemáme vůbec nic!

Nikam se nepohneme, pokaď nebudeme mít důkazy na beton.

Počkej!―Hm?

-To je Poštolkovo auto, ne? -Jo.

-A proč s ním neparkuje vevnitř? Minule tam parkoval.

-Jak už jsem vám říkal,

pan Poštolka je velice slušný a pracovitý člověk.

Tady ten celý dům si v podstatě opravil úplně sám.

-A tady ten nájezd, ten si taky vybetonoval sám?

-Úplně sám.-A kdy? -No teď o víkendu.

-Půjčte mi ten šroubovák.

To je na sbíječku.

-Počkejte, snad mu to nechcete... -Tak vám děkujeme.

-Co vám ten člověk udělal?

-Pusťte se do toho.

Už nemá cenu zapírat, pane Poštolko.

Tohle je ta pravá zbraň.

Našli jsme ji zabetonovanou pod nájezdem.

Víme, že už nemůžete platit hypotéku, potřebujete peníze.

Szara byl jen nástroj. Zabil pro vás Kowalewské.

Spolu jste vyloupili trezor.

-Kowalewské jste potom pohřbili v té garáži,

kterou vám zajistil Kravčuk,

ale s ním potom nebylo nutné se dělit, a tak jste ho zabil.

Touhle pistolí. Je to tak?

-Nakonec nebylo nutné dělit se ani se Szarou,

proto ty povolené brzdy, že, pane Poštolko?

Vy jste monstrum.

-Já jsem monstrum!

To ne, to... vy!

-Pane Poštolko... -Počkejte! -Nic neříkejte. -Nechte mě!

Za všechno můžete jenom vy. Je to... vaše chyba.

Vy jste... vy jste mě zničili! Všichni tady!

-Pane Poštolko, ticho, ticho buďte! -Přece tenkrát všichni věděli, že...

...že jsem nevinnej!

(křičí) Že jsem z těch cigaret neměl ani korunu, ale... ne, ne! Ne!

Vyhodili mě z práce a já jsem měl slušnej plat

a na něj jsem měl...

...vypočítanou hypotéku a najednou bylo všechno pryč.

A moje žena se z toho zhroutila a musela do nemocnice!

(křičí) Tak co jsem měl dělat?!

Já jsem na to měl právo. Já jsem na to měl právo!

Když tenkrát Balej přinesl do hospody tu informaci,

že Kowalewský má plnej barák peněz, mě to, pane doktore, ani nenapadlo.

Jenomže po tom jsem si uvědomil, že na to mám právo!

-Zajímalo by mě, proč jste použil takto nestandardní zbraň.

-Protože je neregistrovaná, protože ji mám rád.

Říkám jí Tichošlápek.

-Proč Tichošlápek?

-Protože s tlumičem ji skoro neslyšíte.

ZAKLEPÁNÍ -Ano?

To je kompletně přepsaná výpověď. Čtyřikrát. Podepiš to, prosím.

-Podepsal to, jo?-Jo.

-Stejně je to nějaké divné. Co je tohle za člověka?

-Pro mě je to jenom případ. Výpověď máme.

Dál ať se s tím trápí soudce a státní zástupce.

-Když po sobě furt neštěkáme, tak nám to spolu docela jde, ne?

-Co máš s Dubským?

-Prosím?-S Dubským, z GIBSu, viděl jsem vás.

-Co... normálně se známe z práce. Na GIBSu zase tolik lidí není, ne?

-Normálně asi ne. Něco spolu máte, poznám to.

-Na takové otázky ti vůbec nebudu odpovídat.

-Dobře. Co ta výběrovka?

-Honzo, to výběrové řízení proběhlo regulérně.

A já doufám, že mi věříš.

-Nevěřím.

Skryté titulky: Olga Hanzlíková Česká televize, 2020