Original subtitles

NESROZUMITELNÝ HOVOR A KŘIK

NESROZUMITELNÝ HOVOR

-Platit? -Jojo.

-Tak to máš, kamaráde, čtyři piva, jedno malý, 184 korun.

-Promiň... ale znáš tátu, on by zase zuřil.

-No jo, s těmi fotkami jsi ho fakt naštvala.

Mě taky, teda trochu.

-No tak víš, že potřebuju peníze kvůli škole.

A jako modelka si za dvě hodiny vydělám, co na brigádě za dva dny.

-Jo, ale nahatá?

-Ty žárlíš!

-Nechte nás bejt!

-Pojď sem! -Svině!

-Pusť mě!

-Pusť mě! HEKY

Ne! Pomoc! Ne! -Pomoc! -Pomoc, ne!

KŘIK

ŠTĚKOT PSA -Nechte toho!

-Ser na to! -Pojďte, vole, zdrháme!

HEKY, PLÁČ -Co se stalo?

-Je to dobrý?

-Tak aby bylo mezi námi jasno hned od začátku, Grodská.

Říkal jsem ti, že na I. oddělení žádnou ženskou nechci.

Ty jsi ale zvolila jinou taktiku, a to se mi vůbec nelíbí.

Většina výběrové komise měla ale jiný názor než já.

Tady je jmenování.

-Promiňte, pane plukovníku, jakou taktiku máte na mysli?

Já jsem šla normálně do otevřené soutěže, to je všechno.

-Vedoucím měl být Honza Berman,

ale jeho vyšetřování na inspekci se protahuje.

A zároveň z Prahy přišel příkaz, abychom pozici vedoucího

urychleně obsadili.

-Jak bych... jak bych mohla já něco takového ovlivnit?

-Takové věci se těžko dokazují. Beru to jako hotovou věc.

Pojďte, Grodská!

Jak víte, výběrové řízení vyhrála Ema Grodská.

A mně nezbývá než ji tímto jmenovat do funkce. Gratuluju.

Honzo, volal mi náčelník z obvodu. Přepadení.

Kluk je v bezvědomí na JIPce.

Byl tam s holkou, ta je na ošetřovně.

Psychicky se zhroutila.

Prověřte, co a jak, a dejte mi vědět.

-Můžu s tebou mluvit? -Jistě.

-Postarej se o to!

-Šéfová!

-Tak spusť.

Je to, co si myslím? -Moje výpověď.

Nenalívej to, já nebudu pít. -Ale budeš.

A už máš něco domluvenýho?

-Rozhodl jsem se dneska.

-Tak až to bude aktuální, dej mi vědět

a já osobně ti něco seženu, protože tohle, Honzo, já neberu.

-Je to moje rozhodnutí. -Ale prosím tě, jednáš v afektu

a pohnojíš si kariéru jenom proto, že ses urazil.

-Já...-Ale!

-Já jsem se neurazil!

-Ale urazil, protože tě přeskočila ženská.

Já bych se urazil taky.

-Mně nevadí, že je to ženská. Vadí mi, že nic neumí.

-To bys měl být rád, ne?

Stačí si počkat, až udělá chybu. A ona ji udělá.

-Co je? -To je poškozená z toho přepadení.

Poslal jsem ženský k tobě, aby měly klid.

-Dokázala byste je nějak popsat?

-Ne, oni měli šátky přes obličej.

-Dobře, tak si zkuste vzpomenout třeba na nějaký detail.

Vada chůze, těla, jestli neměli jizvy někde,

nebo jak si mezi sebou říkali, jestli si neříkali přezdívkama?

-Já nevím, já jsem... ... já jsem byla hrozně vyděšená

a chtěla jsem... ... chtěla jsem křičet a nešlo to.

-Kdes byl?

-V nemocnici za tím zmláceným klukem z parku.

Mirek Vokřál, dvacet jedna let, student.

-Řekl něco? -Nepustili mě k němu.

Těžký otřes mozku, ale snad bez následků.

-Odvezu slečnu Borovcovou domů. Potřebuju auto.

Volala jste domů, co se stalo?

A nebude mít máma strach?

-Já už mám jenom tátu a ten za chvíli vyfárá.

Myslíte, že se to dozví?

-Tak, tohle by se asi dozvědět měl, ne?

-Já jsem mu slíbila, že do toho klubu nebudu chodit.

Tohle bude už druhý průšvih tenhle měsíc.

-A který byl ten první?

-Když uviděl ten kalendář pro OKD, mám tam fotku.

-Nahatou?-Hm.

Táta z toho byl fakt chudák úplně vedle.

-A co ten váš kluk? Tomu to nevadilo?

-Docela dost.

Tady. -Vy bydlíte na ubytovně?

-Nemohla byste se mnou jít až nahoru?

Aby nečuměl, tomu nic neujde.

-Jasně, půjdu.

-Dobrý den, pane Švacha. -Dobrý den.

-Čau.

-A vy jste teda říkala, že studujete?

-Jo, peďák, jsem v prváku.

-To se učíte tady? -Jo.

-Ty jo. To jste teda fakt dobrá.

-Táta tady i vaří.

My jsme dřív měli velký byt a...

-A jak to, že nemáte?

-Máma začala být nemocná. Ale to už je dávno.

-A tohle je teda táta? -Hm.

-Ty jo, ten musel zuřit, když se dozvěděl o tom kalendáři.

-No, to teda jo.

HONZA:Mates, ty vytáhni z archivu všechny partičky,

kterých by se to mohlo týkat. Přepadení, znásilnění, pokusy.

-Co bojové sporty?

Podle výpovědi měl jeden z nich nunčaky.

-Vyšly už trochu z módy, nebude jich moc, co to s nimi umí.

Poptám se. Čau.-Čau.

-Ahoj.-Čau.

Koukám, jak vám to jde.

-Čekali jsme na tebe,

ale když jsi nešla, tak nám přišlo škoda nic nedělat.

Tady je moje hlášení. Spis máš na stole.

Nebo ještě něco? -Ne.

-Chceš se rozloučit? -Jo.-Super.

Ah, tak čau!

-Děkuju za odvoz.

-Děkuju.

-Adámku... a nezlob mámu. Znáš se!

-A tati, kdy se vrátíš?

-Zítra večer jsem doma. Letím do Varšavy jen na otočku.

ZVONÍ MOBIL

-Ano, Richarde?

Kde?

Počkej, teď?

Oukej, oukej, tak jo, tak pro mě pošli hlídku, jo? Čau!

Medu?-No?

-Víš co, pojď dovnitř, já ti to tam řeknu, jo?-Jo.

Mami, já tady nechci bejt sám. -Je to jen na chviličku.

-Já chci babičku.

-Babičce se nemůžu dovolat, má vypnutý telefon.

Tak já jí napíšu esemesku a ona si to přečte

a hnedka jak si to přečte, tak sem za tebou přijde.

Ano?

Adame!

Tak se nekaboň, já jsem hnedka zpátky.

Dobrý den.

-Jmenuje se Zbyšek Dobiáš, ženatý, ročník 1960,

ta sběrna mu patřila.

Našel ho zaměstnanec, nějaký Kruliš.

-A tohle sis udělal sám, nebo ti někdo pomoh?

-Jsem spadnul na cestě.

-Jo, takže silniční lišej. To vykládej někomu jinému, Kruliš.

-Dobrý den. Grodská. -Kozderka.

-Jak umřel, pane doktore, a kdy?

-Podle rigor mortis tu leží už od rána.

Smrt pravděpodobně udušením. -Pravděpodobně?

-Někdo ho ještě před tím praštil něčím po hlavě.

Na tváři má pár oděrek, jako by se s někým pral.

Ale víc vám potvrdím později. -Jo, tak dík.

-Rádo se stalo.

-Se stopama je to špatné, chodí sem moc lidí.

-A kamery?

-Kamery mají dvě. Jedna u vchodu, druhá v kanceláři.

-Měli bychom projít záznamy, kdo všechno se tady pohyboval.

-A manželka?-Monika Dobiášová.

Třeba by nám k tomu něco řekla, podle zaměstnanců se měli rozvádět.

-Kruliš o tom taky mluvil.

-Tak pojď. Pojedem za ní.

-Dobrý den.-Dobrý den. -Paní Dobiášová?

-Dobrý den.-Dobrý den, kriminální policie.

Máme pro vás špatnou zprávu.

Prosím.-Děkuji.

To je strašné. Byli jsme se Zbyškem dvacet let.

-Promiňte... a ten rozvod? -Jaký?

-Prý jste se měli rozvádět.

-Ah, to jsou takové zlé řeči. A vy byste mohli mít ohled.

-Promiňte, paní Dobiášová, my se snažíme dělat svoji práci.

-Vy přece také chcete, aby se zjistilo, kdo ho zabil?

-Jo, to jo.

-Paní Dobiášová, máte nějaký jiný vztah?

-Ne.

-Podle mě to jenom hraje. -Jo, taky si myslím.

-Děje se něco?

-Nemůžu se dovolat Adamovi, je doma sám.

-Kolik mu je?-Osm.

-Hodím tě domů.

-Ale nenene, vrátíme se do sběrny.

-Ale to je nesmysl. Tam už je jenom rutina.

To s Richardem vyřešíme. Zítra dostaneš hlášení.

-Hele... hele počkej, podívej!

-To je ten chlap, co našel Dobiáše. -No jasně.

-Jsem ti říkal, že to jenom hraje.

-(šeptá) Medu...

-Ahoj.

(šeptá) Už jsem doma, pupí!

Pojď, vstávej, já tě vezmu do postele, jo?

Už jsem tady, už nikam nepůjdu, jo?

-Hodil na ně ty rezavé plechy, aby to nešlo vidět.

-A co je na tom? Jsme ve sběrně šrotu.

-Jo, jenže tyhle jsou funglovky. A někdo je říznul.

-Takže kradené?-Jo.

-Navíc jsou stejné, jako ten, kterým byl uškrcen.

-Zkusíme zjistit, odkud pocházejí.

-Ahoj.-Zdar.

-Jel jsem kolem, tak mi to nedalo.

-Snažíme se najít vražednou zbraň. Ale v té hromadě šrotu...-Jo.

Kde máte princeznu? No, kde je?

-Musela k dítěti.

-Kojit? Nebo přebalovat?

-Počkej, já se podívám. Tak to budeme muset asi odložit.

Já ti pak zavolám.

Tvoje první vražda, pokud se nemýlím?

-Hm, první.

-Ale bereš to už jako starý mazák, ne?

-Nerozumím.

-Když jsem tě varoval, že na oddělení nechci ženskou,

tak jsem pro to měl své důvody, ty jsi je ale nechtěla slyšet.

-Pane plukovníku, to bylo výjimečně, já jsem nemohla tušit...

-Tušit co? Že se vraždí, zrovna když nemáš hlídání?

A co to bude příště?

Co tvoje funkce obnáší, jsi věděla, tak se podle toho zařiď.

-Dobře. Dosah měl ale Ma... -Odchod.

Ahoj. Prosím tě, toho čtrnáctého, jo?

-Máme potvrzené, že Dobiášová s Krulišem spolu chodí.

-To by mohl být motiv.

-Mně to přijde ňáké jednoduché, nevím...

-No, ona taky je jednoduchá. -Ani Kruliš toho moc nepobral.

A před dvěma dny se navíc s Dobiášem popral.

-Asi se shodneme, že Kruliš je pro nás číslo jedna.

-Co ty kamery?

-Místo, kde se to stalo, je ve slepém úhlu.

-Což na Kruliše sedí, zná to tam,

ví, jak se pohybovat, aby se jim vyhnul.

Richarde, co o něm víme?

-Pár rvaček v opilosti, jedno ublížení na zdraví.

Vyváznul s podmínkou.

-Takže ho sebereme, roztočíme ho v kole a uvidíme.

-Verze domácí zabíjačka.

-Taky je potřeba vyslechnout tu Dobiášovou.

Postaráte se o to s Richardem.

-Tak jo. Čau. -Mates, jdeme.-Jo.

-Dobrou chuť. -Díky.

-Proč jste nám zatajila váš vztah s panem Krulišem?

-Podle mě nebylo nutný, abyste o něm věděli.

-To nechte na nás, co máme vědět a co ne.

-Odkdy to trvá? -To vážně není důležitý.

-Paní Dobiášová!

-Od Mikuláše.

Co mi Dobiáš řekl, že to chce se mnou skončit,

že jsem pro něj už jenom hodnej kamarád.

Tak jsme se dali dohromady s Edou Krulišem.

Ale on to neudělal.

-Jak to víte?

-To ženská vycítí. Eda je pitomec, ale dobrák.

Dobiáš, to byl hajzl, nedivím se, že skončil špatně.

-A jak jste na to přišla, paní Dobiášová?

-Kšeftoval se stejnými hajzly, jako byl sám.

-Třeba s kradenou mědí?

-No, byl to jeden zloděj vedle druhýho.-I pan Kruliš?

-Eda na to neměl hlavu, ten mu tak akorát sloužil.

-Proč se poprali s vaším manželem?

-To nevím.

-Nemohlo to být kvůli vám? Věděl, že vy a Kruliš...?

-Nemluvil o tom.

Ale jestli jsem tím důvodem byla já,

tak bych měla docela radost.

-Jak to myslíte?

-Padesátiletá baba a dva chlapi si kvůli ní dají po čuni,

to s ní ještě není tak špatný.

RICHARD:Ty tý Honzově verzi,

že pachatelem je Dobiášová s Krulišem, moc nevěříš, viď?

-Chybí mi motiv. Stejně se chtěli rozvádět.

-Co třeba majetek? Lidi se zabíjejí pro mnohem míň.

-Pojeď tady doprava.

-My nejedeme k nám?

-Chci se ještě podívat na to přepadení.

Vyslechnout barmana, co měl volno.

-Pilná!

-Tak s kým sem chodila, to je různé.

Ona Jitka se líbí všem klukům.

Ale poslední dobou sem chodila s tím svým dlouhánem.

Mirek se jmenuje.

-Děkuju.-Prosím.

-A co nějaké problémové existence? -Ne. Jitka je slušná holka.

-A nějaké podezřelé partičky jste si nevšimnul?

Že by se o Jitku třeba zajímali? -Ne. Tady ne.

To spíš venku se občas něco semele.

-Jako znásilnění?-Ne!

To spíš si dají do držky.

Zrovna před týdnem tu zmlátili kluka.

-To je divný, nemáme nic hlášeno. Kontroloval jsem svodky.

-Tak on to byl feťák. Ten si stěžovat nebude.

-Takže je to normální?

-Normální, co je normální? Občas někdo po té čuni dostane.

-Richarde, prosím tě, ať do toho parku postaví hlídku.

A nějak nenápadně, v civilu. -Dobře.

-Co Kruliš?

-Sepsali jsme výpověď a Honza ho pustil domů.

Jo, prosím tě, Honza vzkazuje,

že máš vyslechnout toho přepadeného kluka.

Už ho propustili z nemocnice. -Honza vzkazuje?-Hm.

-A Honza, kde je? -Jel kvůli těm kabelům.

-Jakým kabelům?

-Našel jsem firmu, která vyrábí ten měděný kabel,

co měl Dobiáš kolem krku.

Podle výrobního čísla na bužírce.

Tenhle typ dodávají na zabezpečení dolů.

A nebyl problém najít i ten důl, kam je vyexpedovali.

-Napiš mi adresu.

Richarde, beru si auto. Kde je ta adresa?-Jo.

-Dík.

-Co je? -Nic.

-Tak ukaž, co ten Mirek, kde že to bydlí?

HONZA:Jak dlouho víte o těch krádežích kabelů?

-Dlouho. Pořád se to radši zametalo pod koberec.

-Poslední případ?

-Před půl rokem jsme na hodinu propustili technika,

Zdeňka Čelanského. Vyhazoval kabely oknem.

Venku je sebral jeho kumpán, naložil do staré škodovky

a pak to prodali.

-Tušíte kde?-To nevím, z toho se nějak vykroutil.

-Tohle je moje kolegyně, Ema Grodská.

To je šéf ostrahy, pan Sikora. Probíráme krádeže kabelů.

-Vím, Matěj vzkazoval.

-Jdeme se podívat, kde ty kabely uřízli.

Jdeš s náma? -Ano, samozřejmě.

-Slečna fárá s náma?

-Slečna je vdaná, takže paní, a ano, fárá s vámi.

-Zajdu jí pro helmu.

-Takže já mám dělat přepadení a ty vraždu?

Honzo, tohle nejde.

Beru si kancelář a ty budeš sedět u kluků.

A rozhodovat budu já!

HAVÍŘI:Zdař Bůh. -Zdař Bůh. -Zdař Bůh.

-Už jste někdy fárali? -Ne, já ne.

-To vám závidím, ten adrenalin. -Zdař Bůh.-Dobrý den.-Zdař Bůh.

-Já byl dole poprvé v patnácti a dodneška si to pamatuju.

-Jak budeme hluboko? -Kilometr pod zemí.

-To je dost. No šup! Šup!

ZVONĚNÍ

-Někteří havíři si tak přilepšují, hlavně když je vysoké datum.-Aha.

-Před výplatou se krade víc. To asi všude, ne?

Mají na to vymyšlené různé způsoby.

Oblíbený je ten,

že si ty kabely omotají kolem těla

a tak snáze projdou kontrolou. -Aha.

-Cože?

-Je vám dobře?

-Mně je výborně.

-Čelanský byl důlní technik, což je pro krádež kabelů ideální.

-Jo, mohl se pohybovat po celém dole.

-Tak tady to je. Najednou tu chybělo sto metrů.

Tady, tady to uřezal a přitom mu bylo úplně ukradené...

tady, jo... že se tu ještě těží.

-A teď už se kabely nekradou?

Když jste ho vyhodili a vy jste technik.

-No, já už si to ohlídám.

-Znal jste Zbyška Dobiáše? -Ne. A to má být jako kdo?

-Ten mrtvý ze sběrny.

Takový kabel měl omotaný kolem krku.

-Do toho mě netahejte. Mně stačí to, co já si vydělám.

Těch pár stovek za měď by mě nevytrhlo.

-Nevíte, kde bychom našli toho Čelanského?

-No, u starého Berouska. V cirkuse, no, v hospodě.

-A jak ho poznáme? -No toho poznáte.

-Má na krku takové tetování, takovej kříž. Wolverine!

-Ano.-Můžeme jít? -Pojďte.

Tady opatrně, jo? Zdař Bůh, chlapi.

NESROZUMITELNÝ HOVOR

RICHARD:-Wolverine. -Má i ten kříž.

-Pan Čelanský? -Možná. O co jde?

-Můžu vás pozvat na panáka?

Nechtěl jsem tam vytahovat placku, prosím.

-O co jde?

MATES:Pořád nic? KRULIŠ:Ne, nic.

ČELANSKÝ:Nebyla to taková škoda, takže mě nezavřeli.

Jenom vyrazili... ...a napařili pokutu.

-A kam jste vozili ty kabely? -No tak... různě.

-K Dobiášovi?

-Taky. -Ten se na nic neptal, ne?

-No, tak... uměl v tom chodit.

Co kdybych si toho panáka pořídil sám? -To vydržíš.

-Popište nám, jak to probíhalo.

-Tak podstatný bylo dostat se do tý sběrny zadem,

v plotě byla díra.

Pak jenom naskládat ty kabely do takový... vany jako.

-No a dál?

-Dobiáš pak přišel,

kabely si vyzvednul, schoval a vyplatil prachy.-Kolik?

-Moc ne... trochu.

-Dolů! -Co? -Jde se! -Měděné doly!

-Pojď sem... -Počkej, počkej, počkej... -Pojď sem, otoč se!

KRULIŠ:Támhleten vysokej, jak mu skáče po těch zádech.

Ten k nám taky nosil. MATES:Kabely? -Jo.

-Ten třetí, co vchází do hospody, to je Slíž. Technik.

Dneska jsem s ním mluvil na šachtě.

-...ne, dyť já to dělám z lásky, já ho mám rád, toho kluka jednoho!

-Ale nech ho! -Hospodo! -Co čumíš?! -Co je s tím pivem?!

-Ti tři, co teď přišli, ten uprostřed, v pruhovaném triku.

Kruliš ho poznal.

-Šéfe, můžu? -Určitě.

-Ti tři chlapi, co teď došli, ten uprostřed, kdo to je?

-Franta Málek.

-Zkouším! Pořádně, pořádně! Tak, ještě pivo. Bumbej, bumbej!

-Tumáš.-Díky. -Franta Málek.

-Anetko, prdelko, ještě tři vodky! Tady Kyslík se rozjel. Ty kluku!

-S tím už dneska nic nebude.

-Já ho mám rád! Dyť já ho mám rád!

-Ten třetí s těma vousama, to je Borovec.-Kdo?

-Borovec. Táta té Jitky, jak ji přepadli.

Ten nalevo, co ho šikanujou. -Aha.

-Jen bumbej, na naši spolupráci! Bumbej, bumbej, bumbej!

-Umím pít, ne? -Ty umíš leda takový hovno!

HOVOR NENÍ SLYŠET

To je ta moja šumná Ostrava! -Nezpívej! ―Kyslík...

-Mirku? -Co je? -Jsi to ty? -Dobrý večer.

-Pojď sem. -Pojď sem! Dáš si?

-Pojď sem, pomoz mi s ním. -Jen ho nech, dáme tři vodky.

Vypadáš jak chlap! Baba jako chlap!

Co je, já se pobleju, vole! -Tak budeš poblitej...

-Vařila myšička kašičku, na zeleném rendlíčku.

Tomu dala, tomu též... -Drž hubu!

-... a co já? Na mě se nedostalo! Proč mně nedala?

-Kde máš klíče? -V piče, ty pičo!

Nevotvírá... pojď sem, utahám tě k smrti!

Co čumíš, ty pičo stará? -Ty ses zase zrychtoval, ty vole!

-Už seš doma!

-Kyslík! Pojď sem, vole!

-Seš doma! Čau! Tady máš klíče.

Co je? Pojď sem.

Hele, Mirku, pojď sem ke mně, já... já vím, že spolu chodíte,

já nejsem proti... hele,

žádný miminko, jasné? -Jasné.

-Nejdřív je škola a potom radnice, jo?

Jsi dobrý kluk! FRANTA:Éééé... -Spi!

A potom dostanete takový dárek, kterej nikdo nedostal.

-Zpráva z OKTE.

Dobiáš měl na oblečení kapičky krve.

Nejspíš patří pachateli. -Krulišovi?

-Ne. Krevní skupina se neshoduje.

-Takže verze domácí zabíjačka se nekoná.

-To zjistíme, až porovnáme pachovky. Mates...

-Především budeme pracovat s verzí,

že ta vražda souvisí s krádežemi kabelů.

Mates s Richardem zajedou do sběrny

a prověří tu vanu, o které nám včera říkal Čelanský.

Děkuju.

-Mates, tady to je!

Přesně, jak říkal Čelanský.

Vratama nacouvali, složili a Dobiáš si to tu bral.

-Překladiště, no.

Hele, to je ta kradená měď, ne?

-Měly by být stejné. Kluci, koukněte na ty vany

a kolem, jestli se z toho dá vydolovat nějaká stopa, dík.

Co ty vrata?

Che! Jednoduchý!

A co vaše kadeřnictví?

-Oh! Tady jsou i moje peníze, bylo by škoda o to přijít.

Jenomže já, pánové, budu, na rozdíl od nebožtíka manžela

podnikat férově.

-S panem Krulišem? -A proč ne?

-Jo, pane komisaři!

Chybí mi tu náklaďák, teď bych ho dost potřebovala.

-Nechte mě!

HEKY

-Policie!

Stůj! Stůj!

EMA: Případ napadení Borovcové a jejího přítele je vyřešený.

Motivem pachatele byla šikana náhodných osob,

které se jim prostě nelíbily.

Jitka a ten její přítel měli prostě smůlu.

Co náš druhý případ?

-Záznamy ukazují, že Dobiáš jezdil s tím svým náklaďákem všude možně.

Nejen do sběrny nebo do dolů, ale dokonce i do Polska.

-Ale to auto po vraždě hned zmizelo a zatím se nenašlo.

-Co když ho zavraždili kvůli tomu náklaďáku?

-Dejte to operačnímu, ať vyhlásí pátrání.

A budeme informovat i Poláky.

-Můžem se po něm podívat v těch dolech.

-Dobře. Jsem pro.

NESROZUMITELNÝ HOVOR

-Hej, chlapi, stůjte. Tady leží chlap!

-Ty vole, to je Franta!

-Tak ten už to má za sebou.

-Kurňa, chlapi, udělejte prostor, co tu zacláníte? Zdař Bůh!

Pojďte. Pofáráme dolů.

Zapněte si světla. Pojďte.

ZVONĚNÍ

-Zdar, doktore.

-Zemřel asi před dvěma hodinama, úderem do temene hlavy,

něčím hodně těžkým, lebka je proražená.

Posmrtná ztuhlost nulová, takže s ním někdo hejbal.

-Můžete nám zjistit, kdy mu skončila směna?

-Samozřejmě.

-A kdo vyfáral v té době. -To nebude problém.

-Vrbovský, Pavel Slíž, to je ten nový technik,

Martin Borovec, Kylar, Syrový, Tichý...

-Tady ještě 14:35 Slíž, Borovec, Borovce taky známe.

-Odhlásili se téměř společně.

-Mohli bychom, prosím vás, vidět

i kamerové záběry z nákladní vrátnice?

-Nechápu sice proč, ale vidět je můžete.

Akorát je mám na jiným serveru, musíme vedle.

-No tak, prosím.

-Tenhle náklaďák přece patří Zbyšku Dobiášovi.

Odvážel s ním šrot, je to tak? -Hm...

-Naposledy přijel den před svým zavražděním,

ven už ale nevyjel.

-V kolik hodin to bylo? -Čtrnáct třicet.-Dost pozdě.

Směna už nejspíš nestačila auto úplně naložit...-Dovolíte?

Hele, to by odpovídalo.

Podle záznamů odešel osobní vrátnicí.

Proč jste nám o tom neřekl?

-Já přece nemůžu znát všechny řidiče, kteří k nám jezdí.

To jméno jsem se dozvěděl až od vás.

-To auto by mělo být ještě v areálu.-No...

RICHARD:Spíš? MATES:Přemýšlím.

-Tak brzdi, ať to nepřemyslíš.

MATES:Hele, vůbec ho nekontrolovali.

RICHARD:Tak to je jasné, jsou domluveni s těmi vrátnými.

-Vystupte si!

Čelem k autu, nohy od sebe, ruce nahoru.

-Kluci, posviťte mi.

-Pocem!

Ale ale, copak to tu vezeme, pane Sikora?

-Šrot a pod ním hajcmany, na zabezpečování slojí.

-Podívejte se, pane Sikoro, všechny důkazy svědčí proti vám.

Vy máte v podstatě dvě možnosti.

Buď s náma budete spolupracovat, nebo ne.

Soud k tomu může přihlédnout

a podle toho bude vypadat výše vašeho trestu.

-Dobře.

-Tak nám popište, jak to celé fungovalo.

-Franta Málek, Pavel Slíž, někdy i Borovec...

... kradli měděné kabely, nosili je Dobiášovi.

-To už víme.

-Já jim na to přišel.

-A nabídl zlodějnu o tři nuly výhodnější,

s vaší ochranou.

-Že se tam válej pilíře, které se dají prodat v Polsku.

-No pokračujte.

-Jenomže pak Borovec začal dělat problémy.

Nechtěl pokračovat.

A Málek zase moc chlastal a žvanil.

-Aha, a jak jste to vyřešili?

-Řekl jsem Pavlovi, ať to dá do pořádku.

-Myslíte Pavla Slíže. -Ano.

To bylo všechno. Žádné násilí jsem tím samozřejmě nemyslel.

-Slíž nejspíš někde chlastá. Doma je jenom jeho matka, vdova.

Dobiáše, Málka ani Borovce nezná.

-Bylo to k něčemu?

-Vidí synka lepšího, než jaký je. -To je u mámy normální, ne?

-Dobrý den.-Dobrý den.

-Á, já jsem si hned myslel, že jste od policie.

-Jo, a jak jste to poznal?

-Havíř musí mět tušení aj v důchodu.

-Našel jsi něco?

-Hlavně láhve. Prázdné.

Ale taky jsme našli šedesát tisíc v hotovosti.

EMA: Jste Švacha, že je to tak? -Švacha, Švacha.

-A vy tady víte o všech všechno, ne?-No...

-Řekněte mi něco o tom Málkovi.

-(přízvuk) O mrtvých jenom dobre, co, ale to vás asi nebude zajímat.

-Jaký byl?

-Franta chlastal první ligu a půjčoval si.

-Půjčoval? Od koho?

-Ode mě, ale vracel, hlavně v poslední době.

Vravil, že vyhrál v loterii nebo co...

-A ten Borovec, ten... ... ten taky chlastal první ligu?

-Okresní přebor. Spíš tak po výplatě.

Ale jinak to vede všecko dobře.

Navíc, od malička se stará o tu malou holku.

Já jsem vám raz přistúpil do čtyrky,

a on ju zrovna vezl ráno do školky.

Tramvajka narvaná až pod vrch, a také divné zvláštní ticho.

Tak si vravím proč, a on ten mamlas,

ale nahlas četl té malé pohádku o Popelce.

A ty nasrané mladé chlapi, jak jeli do roboty,

poslúchali a čuměli.

-Nevíte, je teď tady?

-Není, ale ta mladá tam je.

-Nebere to.

-Proč tátovi říkají Kyslík?

-Podle nějakého starého filmu, ještě z vojny.

-Jaký má táta vztah k tomu... ... k tomu Málkovi?

-Když si nechal všechno líbit, tak byl klid.

-Takže ho šikanoval? -Hm.

-Co pan Slíž? Toho znáte?

-Ten taky.

-A táta se jich bál?

-Táta si dokonce myslí, že za tím přepadením v parku byli oni.

-Kdo oni? -No, Dobiáš, Málek a Slíž.

-To se spletl. Kde je táta teď? -Proč?

-Jitko, kde je táta?-V práci. Za hodinu mu končí směna.

-Kolik je hodin? Jo, to stihnem.-Jo.

NESROZUMITELNÝ HOVOR

-Kyslík! -Co je? -Cos to urobil, co? -Co?

-Co to bylo? Co to bylo? -Nech mě!

-Uklidněte se! -Drž hubu! -Ty svině! Tě zabiju!

KŘIK

-Říkám vám, že tady není. Vůbec nepřišel do práce.

-Díky. -Díky, nashle.

To jsem se sekla s tím, že to Kyslík nejspíš nebude.

-Na řadě musí být Slíž. -Jo, asi ano.

Operační?

Potřebuju vyhlásit pátrání po Martinu Borovcovi.

Volejte na ústřednu, kdo tam bude, dá vám údaje.

A pozor, může být ozbrojený.

-Ahoj, táto. -Ahoj, Jituško. Posaď se.

-Co se děje? -Sedni si.

Nehledali mě policajti? -Jo.

Ale to přepadení už je vyřešené. Ti chlapi jsou v base.

-Chlapi? -No, spíš kluci. Jeden z nich dokonce brečel.

-Takže to nebyli...? -Ta tvoje parta? Ne.

Byl to někdo úplně jiný.

Tati, jsi v pořádku? -Co?

-Jestli jsi v pořádku. -Jo.

Chtěl bych ti něco říct. -Pohádku?

-Mohla by to být pohádka, ale není.

Nikdy jsem si nepřál, abys žila na ubytovně jako chudák.

Proto jsem všechny peníze, který zůstaly po mamince, uložil

a dál potom z každé výplaty dával stranou na spoření,

na účet, kterej založila máma, když ses narodila.

Tady je výpis z banky. Jsou tam tři milióny.

-A proč mi to teď říkáš, tati?

-Musím. -Co? -Musím jet. -Kam?

-Pryč! -Kam pryč, tati?

-Mám tě rád. Běž!

-Co se děje? -Běž!

POLICEJNÍ HOUKAČKA

-Nezapomnělas na něco? -Na co?

-Velíš tomu.

-Jdeme dovnitř!

(křičí) Stát! Stáhněte se!

Pane Borovec?

Půjdu za vámi, ano?

Zbraň dávám pryč.

-Co blbneš, od toho je tady zásahovka.

-Já tam jdu.

-Emo, z tohohle bude průser.

-Jdu. Já musím.

-Víš, proč tam leze?

-To nevím, asi musí.-Ne. Protože ji prudíš, ty vole.

-Pane Borovec, to jsem já. Ne!

(křičí) Ne, když skočíte, Jitka zůstane sama.

-Zůstala by i tak! Dostanu doživotí.

-Já půjdu pomalu za váma, jenom tam, kam mě pustíte, ano?

Jdu.

-Stůjte!

-Co si to tam vykládaj?

(šeptá) Zkuste to nějak oběhnout zezadu, tady po schodech...

-Proč jste to dělal?

Dělal jste to kvůli Jitce?

-Hm, věděli, jak na mě.

Použili ji... Jitku, aby mě... dostali.

Plánovali, co všechno s ní budou dělat.

-Kdo? Málek? Slíž, Dobiáš? -Hm.

-Určitě to nemysleli vážně.

-Když jsem se od nich chtěl trhnout, tak už to bylo vážné.

-Vyhrožovali vám?

-Mluvili o tom, že... ... ji natvrdo znásilněj.

Hlavně Dobiáš, to prase.

Pak došlo k tomu... přepadení.

-A vy jste si dal dohromady, že to udělali oni.-Hm.

Jitka vám to všechno odpustí, ty mrtvý.

Ale tohle ne, když skočíte, tak ne.

-Vy byste mi odpustila?

-Já... já ano.-Určitě?

-Jinýho tátu nemá.

-Asi máte pravdu. Jinýho tátu nemá.

-Pomůžu vám.-Já sám.

-(křičí) Ne!

Do prdele!

-To je tvoje vina. -To jsi se snad posral!

Skryté titulky: Olga Hanzlíková Česká televize, 2020