Original subtitles

Konečná! Tak co, budete vystupovat?

-Kapitán Lukeš. -Jo...

-Dobrý den, Berman.

Díky.

-Naposledy jsem ji viděla včera, asi tak v půl šesté ráno.

Já pracuju ve skladu od šesti,

a Nikolka vstává na sedmou do školy.

-Pak jste jí volala?

-No, a taky jsem jí po poledni posílala esemesku, ale...

...na tu taky neodpověděla.

-A co vy?

-Já to samé.

-To samé co?

-No, že jsem ji viděl naposled ráno.

Odcházela přede mnou. Já jsem měl posunutou.

-Kolik bylo hodin? -Půl osmé.

-Chodí do tanečního kroužku?

-Ne, to jsou roztleskávačky.

-Má kluka? -Ne.

-S kým se stýká?

-Tak nejspíš asi s Janou Zedníčkovou.

Dřív u nich taky dost přespávala,

ale v poslední době už ne, je to taková lepší rodina, to víte.

Tam jsem taky volala, ale... taky tam nebyla.

Promiňte, já vám udělám nové, já jsem úplně blbá, promiňte.

-Mohli bychom vidět její pokoj? -Jistě.

-No, pojďte.

-Ten počítač bychom si potřebovali vzít s sebou.

Protokol vám vystavíme. Můžeme se tak domluvit? -Jo.

-Na.

-S tím značkovým parfémem docela slušné peníze.

-To jste jí koupili vy?

-Ne. Nekoupili.

-Její otec? -Ten už se uchlastal dávno.

-Odkud to tedy má?

-Tak... já jsem jí občas něco přidal.

-Jo? Že ses ani nepochlubil?

-Tak zas tolik to nebylo.

-Tak ona je pravda, že Nikolka si vydělává...

...jako ta roztleskávačka na vystoupení.

Ale že si vydělala tolik, to mě nikdy nenapadlo.

-Nikola Křivá. Odešla včera v půl osmé ráno.

Do školy nedorazila a večer se nevrátila domů.

Mobil má nedostupný.

Její matka volala kamarádky, ale nikdo neví nic.

Kolem půl dvanácté to hlásili na místním.

Tohle je její nevlastní otec. Josef Křivý.

-Od kdy děláme i na pohřešovaných? -Ode dneška.

Ještě jí není patnáct, Richarde. Nechci riskovat nezvěstný dítě.

MATES:Vypadá na šestnáct.

Třeba se jenom zdržela u ňákýho kluka.

Anebo se někde nalila a teď vyspává opici.-Hm.

-Není pryč ani 48 hodin, ta se někde objeví.

Počkal bych do zítřka, až se holka vyřádí.

-Tak jestli je někde ožralá,

tak ji najděte a odvezte na záchytku.

Jestli je s někým v posteli, tak frajera vypátrejte

a předejte mravnostnímu.

Opakuju, že té holce je čtrnáct.

A nebudu riskovat titulky v novinách, že policie zaspala.

Takže tohle je mimořádka. Vyhlašuji “dítě v ohrožení“.

-Haló!-No? -Můžu vám nějak pomoct?

-No to můžete.

Ale nejdřív mi řekněte, jak jste poznal, že sem nepatřím.

-Protože tady znám každýho.

A když je někdo někde poprvé, tak se to pozná.

-To máte pravdu. Tohle se taky pozná?

Vy jste kdo? Vrátnej? -Ne. Správce. Zíma.

-A dolů tři čtyři. Dobrý. Do řad a jedem celou chorošku, jo?

Pět šest sedm osm, raz dva tři čtyři,

pět šest sedm osm, raz dva tři čtyři,

pět šest sedm osm,

netvářím se jako v krematoriu, Adélo, úsměv...

raz dva tři čtyři, á, šest sedm osm,

ostře dva tři čtyři, pět šest sedm osm.

Výborně, děkuju vám, pro dnešek to stačí.

Zítra ve stejnou dobu, ale včas, máme toho hodně.

Běžte, ahoj.

ZÍMA:Tady je máte, i s trenérem.

-Ahoj! Ahoj, Honzo, tak co? Prosím tě, zaskočíš ještě jednou?

-Už se mi nechce, najdi si někoho jinýho.

-Neblbni, v sobotu hrajeme se Zlínem! -No...

-Vy jste kdo?

Co já vím, kde je? Měla bejt tady a není.

Něco se jí stalo?

-To zatím nevíme. Kdy jste ji viděl naposledy?

-Předevčírem na hokeji.

Včera už nepřišla na trénink, dneska taky ne,

což už mě teda pořádně vytočilo.

Já na ní postavil celou choreografii.

Pokud se neobjeví, budu muset všechno předělat.

-Má nějaké jiné zájmy než roztleskávání?

-No, kluky. Třeba s nějakým utekla.

-Co peníze? Dostávají něco za vystoupení?-Ne, málo.

-Měla doma nový iPad.

-Tak na ten si tady rozhodně nevydělala.

-Nikola včera do školy vůbec nepřišla. A dneska taky ne.

-Co kluci? -Puberta.

Zajímají se o ni. Pořád samé průšvihy.

-A prospěch?

-V učení průměrná, někdy lehce pod.

-A co ty roztleskávačky?

-Tím opravdu žije a myslím, že jí to i jde.

-A ta Jana Zedníčková?

-Její nejlepší kamarádka a taky její úplný opak.

-A v čem? -Janě jde učení samo,

půjde na gymnázium, možná na konzervatoř.

Hraje velice dobře na flétnu u profesora Maláta.

Paní Zedníčková chce, aby Jana byla ve všem dokonalá,

a Janě to vadí.

Nikola je v některých věcech dokonce její vzor.

-Jo, třeba v tom, že se kolem ní točí kluci, že jo?

-Ano. -No. -Tak já skočím pro ty výkazy.

RŮŽENA:Kdy jste viděla naposledy Nikolu Křivou?

-Když jsme šly ze školy. -Kdy to bylo?

-V úterý. -No, kam šla? -Domů asi, nevím.

-A včera ráno? -Nevím, neviděli jsme se.

-Jo, a znáte někoho z jejích známých? Nebo...

...měla Nikola kluka?

-Ano, ale já ho neznám.

-No a jaké měla plány? -Nevím.

-Tak poslouchej, děvenko.

Ten večer, než zmizela, jste si ještě posílaly esemesky.

Točit s náma můžeš, ale ne do kruhu,

na to tady nemáme náladu ani čas!

Ty nás těmi svými historkami jen zdržuješ, proč lžeš? -Já nelžu!

-Podle výpisu operátora

jste si ten večer s Nikolou ještě poslaly esemesku!

Víš vůbec, o co tu jde?

Ztrácíme s tebou čas, místo abychom hledaly Nikolu.

A potřebujeme tvůj mobil.

No tak, bude to?

-Co je, co se stalo? Jani!

-Promiňte, asi je přecitlivělá. -Přecitlivělá? Vystresovaná!

My ji přivezeme, aby vám pomohla

a vy s ní jednáte jak s nějakým...

-Počítejte s tím, že si na vás budeme stěžovat!

-Co je? Co se stalo?

-Růžena nezklamala. Asi je v přechodu.

-No v tom je, co ji pamatuju. -No nic, mám návrh.

Pamatuješ na tu buchtu, jak jsme ji ráno potkali na chodbě?

-Ta z GIBSu?-Jo. -Co s ní?

-Chce se vrátit, už má podanou žádost.

Teď je doma, na dovolený. -Hm... a?

-Předtím dělala na mládeži.

Jestli se nezměnila, má tah na branku, výborně vyslýchá.

Ty holky potřebujeme rozmluvit. Jana něco ví.

-No a co šéf? Myslíš, že tu snese ženskou?

-Ten se posere.

ZVONEK

EMA: Prosím? -Čau. Richard Lukeš.

EMA: Jo, otvírám. BZUČÁK

-Ahoj, Richarde.-Ahoj. -Co tady děláš? Děje se něco?

-Trochu jo.

HUDBA Z RÁDIA

Bolku, ahoj.

-(polsky) Cześć, Richard. Witaj. -Cześć.

-Jak leci? -Dobře.

A co ty, na čem děláš?

-Mám v Polsce rozpracovanou vraždu. Ve Wroclavi.

Je tam vypsaná odměna.

-Tak to budeš v balíku.

-Uvidíme. Dělám jídlo, dáš si s námi?

-Děkuju. Taky tu něco mám. Pro Emu. Jestli to vezme.

-To je hezká holka. A co s ní? -Nezletilá. Zmizela.

Potřebujeme posilu. Teda spíš než posilu výměnu.

Ta tvoje kolegyně z druhého oddělení je na nic.

-Mně by se to vlastně hodilo. A... kdo tam s tebou teď dělá?

-Zatím šéfuje Honza Berman. -Aha.

-Máme k sobě Matese, takový mladý, talentovaný.

Ty bys byla čtvrtá.

-Počkej a co Kubelík? Ten je přece proti ženským.

Nebo se něco změnilo?

-To nějak zvládneme, když je to jenom na chvilku.

-Co? -Žádný problém. Jdi do toho.

-Tak jo?

-Tak... tak jo.

-Fajn.

-A co ten bigos? Už je hotový. A je dobrý.

-Ukecals mě.

-O Emě Grodské jsem vám říkal. Přizval jsem ji na poradu.

-Tak se do toho pusť, princezno. Máš něco?

-K včerejšímu výslechu té nezletilé.

Moje předchůdkyně jí vyčetla, že zalhala,

když neřekla o esemesce, kterou jí Nikola poslala,

ale vůbec se nezeptala na obsah té esemesky.

-Jo, co tam bylo?

-“Neboj se, jsem už blízko“, napsala Nikola.

Jana jí neodpověděla.

-Dobře, tak jdi za tím. Co naše nadějné mládí?

-Prošel jsem notebook zmizelé Nikoly Křivé.

-Našel jsi něco? -Její polonahé fotky

a komunikaci s facebookovým profilem Belle Lumière.

V překladu Krásné světlo.

Vypadá to, že mu ty fotky prodávala. Poslouchejte:

“Když pošleš další, odvážnější, zaplatím dvakrát tolik.“

-To je čím dál tím častější. Ty holky si myslej,

že to je jen hra a pak už nejde couvnout.

-To by vysvětlovalo její příjmy. Tablet za dvacet, voňavka za pět...

-Ještě něco? -Šel jsem i po jejím mobilu.

Na zettéúčku mi řekli, že ho buňka naposledy chytla

na konečné trolejbusu 104.

Od té doby nic. Ten telefon je mrtvý.

-A to bylo kdy? -Ráno, kdy zmizela, něco po osmé.

-Tak to tam jeďte prověřit, možná ji někdo viděl.

-Řekni mi, co dělala v týhle prdeli.

-Jela za nějakým klukem. -V osm ráno?

Ty by sis dával rande v osm ráno? To nedává smysl.

-Proč ne?

Rodiče jdou do práce a mají prázdný byt, tak jdou k němu.

-Proč si dávaj rande někde, kde nikdo nebydlí?

Jsou tady jenom haly, fabriky...

-Třeba pro ni přijel autem...

-Pánové, to je váš plech? Jeďte s ním do piče.

-Nebo trolejbusem.

-Josefe, máš tady návštěvu, policajty!

-Co se děje?

-Dáváme si dohromady, kde všude se Nikola pohybovala.

-No já už jsem vám všechno ale řekl.

-Všechno, opravdu?

-Jak to myslíte?

-Řekl jste, že jste ji viděl naposledy doma,

než šla do školy.

-Tak to je.-Tvrdil jste, že jste hned potom jel do práce.

Měl jste posunutou. To jste řekl. -No.

-Źádnou posunutou jste neměl, teď jsme byli na dispečinku,

celý den jste měl volno.

-Tak dobře, no, byl jsem doma. -Celý den?

-Celý den. Spal jsem, koukal jsem na bednu.

-Proč jste nám to neřekl hned?

-Já jsem vám to nemohl říct před Karolínou.

Pánové, můžeme jít jinam?

JE SLYŠET HRA NA FLÉTNU -Dobrý den.-Dobrý den.

-Grodská, kriminální policie. -Ano, vím.

Vy jste chtěla mluvit s Janou Zedníčkovou.-Ano.

-Ta má teď flétnu s panem profesorem Malátem.

-Ano. -Ukážu vám, kde to je.

-A můžu se zeptat...-Uhm? -...kdo je pan profesor Malát?

-To je člen Ostravského národního divadla.

Je velký nadšenec v objevování talentů. Pojďte.

-Hezky, a teď tam zahraj ten trylek. Um...

...trylek, ještě jednou, pojď.

Amoroso, decrescendo, tak, a teď amoroso!

Hm, hezké.

A pokračuj.

-Já jsem prostě nakecal Karolině, že jsem v práci.

Měl jsem mimořádně volno,

ale kdybych to nahlásil, tak mě hned zapřáhne. -Čau, Josef.

-Ahoj, kluci.

To by chtěla pověsit skřínku, vymalovat kuchyň!

To je furt něco.

Karolina je fajn ženská,

ale prostě člověk vedle ní se nezastaví.

Tak si vždycky vymyslím, že mám práci, i když mám volno.

-Máte někoho, kdo vám tohle potvrdí?

-Koho? -Dovolíte?

Vám se líbí dívky v tomhle věku?

-Hm. Je na tom něco špatného?

-Tohleto je přece Nikola. A tohle Jana Zedníčková.

Je to tak?

-Jo, byli jsme spolu na koupáku. Tak jsem si je vyfotil.

-Jak se chová Nikola k mužům? Koketuje s nimi, svádí je?

-Jo, trochu jo, ale to dělá schválně, aby naštvala mámu.

-A vám se nelíbí?

-Hm, líbí.

-Za ten předchozí výslech na kriminálce se moc omlouvám.

Víš, i u nás jsou jenom lidi,

někdy protivní nebo třeba mají jenom blbý den.

-Asi jsem neměla utíkat.

Táta to mámě rozmluvil a stížnost nakonec ani nepodali.

-Co koncert?-Už se blíží.

-Trému, máš?

-Ani ne, je mi vlastně docela jedno, jak to dopadne.

-Ty bys byla radši u roztleskávaček, viď?

-To jo.

-Hele, co znamenala ta poslední esemeska od Nikoly,

“neboj se, jsem už blízko“?

Čeho ses bála?

-Niki sem tam mluvila o tom, že chce utýct z domova, ale...

...neměla na to peníze.

No a... nedávno se na internetu dočetla,

že ňáký Holanďanky prodávají panenství.

-Aha, a dál?-Nic.

Řekla jsem jí, že je blbá, a pak už se se mnou moc nebavila.

-Se urazila? -Asi jo.

-Hádaly jste se?

-Občas jo, ale to bylo o normálních věcech.

-Vždyť jo, neboj.

Měla Nikola nějakého kluka? -Měla, no, někoho...

...někoho staršího, ale... toho jsem nikdy neviděla.

-Jméno nevíš? -Ne, to mi neřekla.

-Co Nikola, jaké to měla doma? -Nic moc.

-Nic moc, to je blbé.

-Jo. Její máma střídala chlapy a toho posledního Nikola nesnáší.

-Aha. A proč?

-Jednou... jednou ho načapala, jak měl u sebe její kalhotky.

A taky ji prej šmíroval, když se sprchovala.

-Fakt, jo?

-Po mně se taky divně koukal, když jsem u nich někdy byla.

Tak jsme chodily k Nikole do sklepa.

Máme tam takovou zašívárnu.

-Na cigáro, co?

Já doufám, že se najde a že to bude dobrý.

Počkej, ještě. Co ty fotky?

-Jaké fotky?

-Ty, co má v počítači, prodávala je?

-O tom já nic nevím.

-Musím pochválit Emu za ten deníček.

Dobrá práce. Vypadlo z něj něco relevantního?

-To nejzajímavější jsem naskenovala.

Matěji, prosím tě, můžeš? -Ano.

-Světlo?-Jo.

-Děkuju.

Najeď na stranu 3, prosím.

Vypadá to, že měla milostný poměr s nějakým mužem,

který ji připravil o panenství.

Mluví o něm...

...jako o tom jediném.

-A ty tomu věříš? -Jana Zedníčková to potvrdila.

Říkala, že by to mohl být někdo starší.

-Je v tom deníčku ještě něco? -Strana 8.

Tady, “Krásné světlo je asi Roso!“, dva dny před zmizením.

-Krásné světlo, to je profil, se kterým Nikola komunikovala

a posílala mu svoje polonahé fotky.

-A Roso by mohl být ten, kdo se za tím profilem skrývá.

-Co máme? Za prvé její otčím, Josef Křivý.

-Nemá alibi, tvrdí, že byl celou dobu doma a navíc lhal.

-Jana Zedníčková říkala, že ho Nikola moc nemusela,

prej ji šmíroval ve sprše.

-Já bych šel po něm, všecko to zapadá.

-Počkej, pak je tady ještě nějaký neznámý milenec,

pravděpodobně starší.

-Zřejmě bude ženatý, asi bude mít rodinu...

...pokud existuje, tak by to měl být někdo z jejího okolí.

-To jo, ale kdo?-Tak kdo, nějaký pěkný ženatý chlap, ne?

-Co ten trenér, Ivan Palec?

Postavil na ní choreografii roztleskávaček.

Dobře, Richarde, vy si vezměte Josefa Křivého,

pořádně se mu projděte životem.

My s Emou ještě zajedeme za tím trenérem.

Řekneš mi svůj ženský názor. -Jo.-Díky.

-...špičky patří taky k tělu,

raz dva tři čtyři pět šest sedm osm,

pokusíme se o výraz, pět šest sedm osm,

raz dva tři čtyři pět šest sedm, špičky,

raz dva tři čtyři pět šest sedm osm,

raz dva tři čtyři... HVIZD

...sedm osm, holky dejte si pauzu, jo?

-Je to hra na vytlačovanou, proč bych zapírala.

-Jasně, takže rivalita?

-Každá holka chce bejt vybraná na VIP akce.

-Pak dostáváte dárky, že jo? A co? Parfémy... nebo tablet.

A co přízeň trenéra? O tu taky bojujete?-Jasně.

-Upřímně, já jsem docela ráda, že Nikola zmizela.

Co děláš?

-Neříkejte, že se vám ty holky nelíbí.

-No, to taky netvrdím.

-Musí být dost těžké tomu odolat. -No...

-Co Nikola?

-Niki je výjimečná. Talentovaná, pohybově nadaná, hezká, šikovná.

-Spal jste s ní?

-No, to ani náhodou.

-Co vaše manželka?

Ta přece taky byla roztleskávačka, ne?

-Jojo, taky.

-Co tahle? -Znám. Taky sem chodí,

ale rodiče jí to zakázali, tak tady jen tak sedí na čumendu.

-Jezdí ještě někdo další? -No, většinou někdo z rodičů.

-A Josef Křivý? Otčím Nikoly?

-Jo, ten taky. Dokonce jednou řídil autobus.

Hele, já bych to potřeboval spustit, můžu?

Dobrý, do řad!HVIZD A dvojstupy! Pojďte do řad!

-Co je, chtěla jsi ještě něco?

-No, nikdy jsem to nechtěla říct před Niki, ale vám to teď řeknu.

Ten její táta je pěknej úchyl. TRENÉR:Holky, připravte se!

-Mně nabízel peníze, když mu pošlu ňáký nahý fotky.

Já se omlouvám, já už musím jít. Na shledanou.

-Tak dík.

-Pane Křivý, vy jste viděl Nikoly nahé fotky z počítače?

-Já? Ne.

-Nejste nějak zapojen do dětské pornografie?

-Kde bych k ní přišel? -Z počítače.

-Ale já žádný počítač nemám a ani s tím neumím.

A hlavně mě dětská pornografie nezajímá.

ŠTĚKOT PSA

-A od tohodle má klíče kdo?

-Teď momentálně my. On tam má Pepa dílnu,

tak jsme si to pronajali a platíme za to.

-Můžete to odemknout?

-Jasně. Pepo, pojď to otevřít.

-Tam nic neuvidíte. -To už nechte na nás.

-Máte vůbec povolení? -Můžeme si ho opatřit.

-Co blázníš, Josefe? Prosím tě, otevři to!

-Prosím.

-Co děláš?

Co to je?

EROTICKÉ VZDECHY

-Takže vás to nezajímá?

-Jak to bylo s tou Renatou na zájezdě?

Nabízel jste jí peníze za nahé fotky?

-Já?

-Ty prase jedno!

Ty malé tlusté odporné prase z Radvanic, já tě...

-Stačí... stačilo, stačí! -Já tě...

PLÁČ

-Ty prase hnusný, odporný...

-Když já si nemůžu pomoct, mně se prostě holčičky líběj, no.

Ale žádný bych nic neudělal. To přísahám.

-Tohle je co?

-Náramek. -Čí?

-Nikoly. On jí padal, chtěla ho opravit.

-Tak ještě jednou, pane Křivý. A teď po pravdě!-Já nic neudělal!

-Kde jste byl to ráno, co Nikola zmizela?

-Byl jsem doma přeci. -Celý den? Až do večera?

-Celý den ne, šel jsem pak ke kamarádovi.

-Ke kamarádovi. Ke komu?

-Jarda Skřivánek. -A to je kdo?

-Revizor od nás. Výbornej. My si pouštěli takový video.

-Porno!-Na internetu.

On ví, kde co má najít. Já s počítačem neumím.

Tak on mi to dycky vypálí, já to tady akorát zasunu.

-Hm, a pak vysunu. To si řeknem u nás. Pojďte.

Prosím.

-Hajzle jeden!

-Já vám teď přijdu jako úchyl, ale...

...já jsem Nikole nic neudělal, to mi věřte!

-To je docela těžké po tom vašem lhaní.

-Co se vlastně stalo? Já jsem byl normálně doma.

Ležel jsem na posteli a koukal jsem na televizi.

No a pak jsem šel za Járou. Jako za panem Skřivánkem.

-Co se stalo? Dochází vám vůbec, že vám zmizela nevlastní dcera

a vy jste hlavní podezřelý?

-Ty místo abys hákoval, sleduješ s kámošem dětské porno,

zatímco tvoje nevlastní čtrnáctiletá dcera zmizí.

A ty s tím nemáš nic společného.

Víš, co se s tebou za tohle stane v kriminále?

Podívej se na mě. Podívej se na mě!

Připadám ti jako úplný pitomec? -Ne.

-Proč se mnou tak mluvíš?

RICHARD:Josef, tak jak to bylo? Jakou roli v tom hraje Skřivánek?

-Ale já jsem jí opravdu nic neudělal.

-Mates?

Mates!-Co je, co děláš, co je, tak pracuju, ne?

-Co to Krásné světlo, zjistil jsi něco?

-IT adresa se nedá vystopovat. -Jak to?

-Jednou se hlásí na servery v Německu, podruhé v Malajsii,

pokaždé jinde.

Tohle by ten trolejbusák nezvládl, i kdyby počítač měl.

-Amoroso.-Cože?

-Amoroso. To znamená něžně, láskyplně.

V italštině.

Jedu za Malátem. Za tím učitelem hudby.

ŠTĚKOT PSŮ

MALÁT:Kdo jste? Co tu děláte?!

-Kriminální policie.

Přestaňte mi svítit tím světlem do očí

a dejte pryč tu zbraň.

Co, neslyšel jste?

-To by mohl říct každý.

-Ukážu vám průkaz, ano?

Kapitán Grodská. Zahoďte to.

-A co tu hledáte?

-Nemohli bychom si to, prosím vás, říct venku?

-No tak pojďte.

-Haló, haló!

Haló!

Haló! Pomóc!

Haló, je tady někdo?

Haló!

Pomóc!

Pomóc!

-A vy jste si vážně myslela, že ji vězním v té stodole?

-Fotografujete?-Jo.

Převážně krajinky, no. Já si tím čistím hlavu.

-Co? Máte nějaké starosti? -A víte, že jo?

Maminku před dvěma měsíci odvezli do nemocnice

a já jsem na to úplně sám.

-Takže tady s vámi nikdo jiný nebydlí.

-Co táta umřel, tak jsme na to s mámou sami.

-Fotíte i akty?-Já?

Já ne, ale... možná by vám něco mohlo pomoct, počkejte.

Podívejte se.

Tady, tady... podívejte se.

-To je... -Ale to jsem nefotil já.

-To je Jana Zedníčková. -Hm.-A kdo to teda fotil?

-No... selfie se tomu říká.

Ale ty šaty měla půjčené od kamarádky.

-No dobře, ale jak jste k tomu přišel?

-Ona mi je sem přinesla, no, někdy brala hodiny i tady,

tak mi to nenápadně vsunula mezi noty, no.

-To zní skoro neuvěřitelně.

-Ale to byla taková pubertální provokace, no.

Ona chtěla, abych ji vyhodil.

-Myslela jsem si, že ji flétna baví.

-Poslední dobou ji flétna tak moc nebavila.

-A jak moc?

-Dost. Utíkala mi z hodin, občas někam jezdila roztleskávat.

-A jak na tom byla v poslední době?

-Stejně. Za pár dní máme koncert, tak se přijďte podívat.

Ale já mám stejně tušení, že tam nepřijde.

-Tak jo, Jani, teďka už hrajeme o čas, ano?

Je to tvoje kamarádka? -Je.

-Tak ale musíš teďka říct pravdu.

I kdyby byla třeba nepříjemná. Chceš jí přece pomoct, ne?

-Bylo to kvůli fotkám.

-Těmhle?-Ne, jiným.

Na nich jsem toho na sobě moc neměla

a... pak postupně už vůbec nic.

-Tak proto jsi nám... ...neřekla pravdu.

-Měla jsem strach, že se to provalí před mámou a tátou.

-Tvoje internetová korespondence?

-Oni by to nepřežili.

-Posílala jsi to ze svého počítače?

Kde ho máš?

-Doma.

-Jani, on tě nějak vydíral? Ten Belle Lumière?

A co po tobě chtěl?

-Chtěl, abych se svlékala... a pak i...

-...uspokojovala?

-(naříká) Ne! Nechte mě být!

Já to... já to nikomu neřeknu, přísahám.

Prosím, ne!

-Niki tvrdila, že mě musí znát.

Rozhodla se, že vypátrá, kdo to je.

Tak se spojila s jeho profilem na internetu.

-Krásné světlo, to je ten profil.

-Poslala mu svoje fotky.

Ne úplně jako já, jenom ve spodním prádle.

-A za to dostala peníze?

Za které si potom koupila tu voňavku a tablet?

-Ne. To jsem jí dala já.

Ona to po mně nechtěla...

...ale vždyť mi přece tak hrozně pomáhala.

Chtěla ho vylákat někam ven, aby zjistila, kdo to je.

Chvíli to trvalo.

-Jani, a ta esemeska, kterou ti poslala,

“neboj se, jsem už blízko“, to bylo co?

-To znamenalo, že už ho našla.

-Domluvili se, že se sejdou na konečné trolejbusu 104.

-Jani, Nikola si napsala do deníku

dva dny před tím, než zmizela:

“Krásné světlo je asi Roso!“ Ona to věděla.

Už dva dny předtím věděla, kdo to je.

Asi nechtěla napsat jeho pravé jméno.

-O tom mi nic neříkala. Vážně, nevím, kdo to je.

-Tak jo, já ti věřím, Jani.

Tady máš mobil. Ale sama už nic nepodnikej, jasné?

HUDBA

-Super, holky, stačí, teď si dejte pauzu,

za hodinku se sejdeme tady na ploše.

Půjdeme na ostrou generálku s nástupama,

se světlama, doufám, že to bude stejně dobrý jako teď.

-Ještě lepší. Vy jste stejně lepší maskot než Zíma.

-Jdi, prosím tě, běž.

-Zkusil jsem takovou analýzu,

která slova často používá ten Belle Lumière. -Aha.

Vytáhl jsem je z počítačů Jany i Nikoly.

Hele, výraz “prostě“ používá v každé druhé větě.

A taky hodně “jako třeba“.

-Takže nějaký jednodušší člověk. -No, a taky svéráz.

Vymyslel dokonce úplně nové slovo: třasokozka.

Ne, vážně, tady to Nikole píše:

“Ty jsi ta nejlepší třasokozka ze všech.“

-To myslí ty roztleskávačky. -Takže ji musel znát.

Ale zároveň se bál, aby nepoznala ona jeho.

Jenže ona ho nakonec odhalila,

a zjistila, kdo se za tím profilem skrývá.

-Roso!

-Ahoj. -Zatím. -Ahoj.

ZASTÉNÁNÍ

-Niki! -Jani! Jani!

Ale ne! Ne, ne, ne, ne!

Ne, ne!

-Hej! No tak! Haló!

VÝKŘIKY, HEKY

-Jani!

-Niki!

Počkej, počkej!

HEKY

KŘIVÁ:Můj jediný?

-Třasokozka?-Mm.

-Já tohle nepoužívám. Ani nemůžu.

Holky bych shazoval, pak bych s nima nehnul.

Takhle nemluvím. -Co při psaní?

-Já prostě používám jiný slovník, jestli jste si náhodou nevšimli.

-Ivane, tak co? Nám už je hrozná zima.

-Pardon, já to jenom spustím.

HUDBA-Víš, co seš? Tlusté chlupaté prase, ty hajzle!

-Paní Křivá!-Ty hajzle! -Au! -Ty ses s ní vychrápal!

-Uklidněte se! -Uklidněte se!

-Tak to vysyp! Kde ji máš? -Já nevím.

-Kde ji máš? -Nevím, kde je, nechte toho.

-Ty jsi se s ní vyspal, ty hajzle! -Uklidněte se!

-Paní Křivá!

-Jak jsi to mohl udělat, ty dobytku!

-Honzo, Honzo, Roso! On je Roso!

KŘIVÁ:Dobytku jeden odpornej! TRENÉR:Neblázněte!

-Hajzle jeden odpornej! TRENÉR:Au! Nechte toho!

-Pocem! KŘIK DÍVEK

Nepřibližuj se, nebo ji zabiju.

-Neblbni, zahoď ten nůž! Zahoď ten nůž!

-Ne, prosím...

-Kde je ta holka? Kde je ta holka?!

Je někde tady?

-Jo... je ve sklepě.

-Nikolo! -Haló! Nikolo!

Haló! Nikolo!

-Pomóc!-Honzo!

-Počkej...

-Pomóc! Pomóc!

Pomóc!

-Haló! Haló, Nikolo!

-Pomóc! Tady! -Kde seš? Nebojte se.

-Tady! Tady jsem...

-Sakra, holky... -Už je to dobrý...

-Holky, jste v pořádku? Nebojte se, už jsme tady.

-Já jsem si myslela, že to zvládnu.

Přišla jsem na to, kdo to je

a dala jsem si s ním sraz na konečný.

Já jsem... prostě jenom chtěla, aby dal Janě pokoj.

-Tak poslouchej, Zíma.

Když to všechno sečtu,

tak to tvoje dětské porno je úplný hovno

proti pokusu o dvojnásobnou vraždu.

Za tohle ti v kriminále zařídím peklo, o kterým se ti nesnilo.

Takže koukej zpívat.

A dobře si rozmysli každý slovo, který mi řekneš.

-A co jsem měl jako dělat,

když ta malá potvora odhalila, kdo jsem?

Já, já jsem nechtěl nikdy nikomu nic udělat.

Zavinily si to samy. -Přestaň se tady vyviňovat!

Takže znovu:

jak jsi přesvědčil Janu Zedníčkovou, aby se svlékla?

-Nevěřil byste, jak je to u těch všech holek jednoduché.

Ony to vlastně chtěj samy.

-Takže když to všechno sečteme, poškozených je asi 160.

-To... to není možné... opravdu, já si teda nevzpomínám...

-Tak co, jak to jde?

-Přiznává se, ale bude toho mít víc.

Měl stovky kontaktů na takové mladé holky.

Řadu z nich vydíral.

-Ale nebezpečná pro něho byla jen Nikola,

protože odhalila jeho totožnost.

-Ty holky měly kliku, že to vůbec přežily.-To teda!

Kšeftoval s dětskou pornografií,

jakmile se mu dostala Nikola do ruky, nevěděl, co s ní.

Každopádně jsi se předvedla v Belle Lumière - v dobrém světle.

-Požádala jsem o přeložení na vaše oddělení.

-Netrpíš zrovna přehnanou skromností.

To je dobře.

-Nejdřív ti zopakuji, co jsem ráno řekl Honzovi.

GIBS chce prošetřit, jestli to postřelení Zímy bylo oprávněné.

Na to mají právo.

A já budu stát za ním, bude to formalita.-Samozřejmě.

-Moc se neraduj, ještě jsem neskončil.

Odvedla jsi dobrou práci. Chceš zůstat.

Jenomže já to nechci. Neber to osobně,

já proti tobě nic nemám, jenom to, že jsi ženská.

A ty já v prvním oddělení prostě nechci.

Teď ještě o žádnou vraždu nešlo,

ale někdy se v mordpartě řeší věci, které rozhodí i silného chlapa.

Chápeš to, Emo?

-(polsky) Cześć!-Ahoj.

Kde je Adam?

-Je u sousedů. A co ty? -Jo.

-Děje se něco?-Ne.

-Tak ven s tím. -Šéf mě nechce. -Po tom všem?

-Jo, prej můžu jít dělat tak akorát do archivu.

Proč je tady shnilý ovoce? Nikdo to nevyhodí?

-(polsky) Chuj zpierdolonyj. Pojď sem.

To bude dobré. Uvidíš. To zvládnem.

Dáme si panáka, co? Mm? Dáme si panáka.

Ale... ty jsi říkala, že nemáte žádného šéfa,

že teprve bude konkurz, ne?

-No, vždyť jo, Kubelík, to je krajský ředitel,

šéfa oddělení nemají.

-Tak se do toho konkurzu přihlas. To je šance.

-Prosím tě, oni mě nechtějí ani jako operativce.

Dovedeš si představit, že jim teďka bude šéfovat ženská?

-Podívej, chceš tu práci dělat? Chceš?

Máš na to? No sakra, že máš. Kdo jiný.

Tak jdi do toho!

Šéfová!

Krásný večer, naši milí přátelé, vítám vás na dnešním koncertě.

V úvodní skladbě se vám představí Jana Zedníčková.

Na klavír ji doprovodí profesor Hugo Malát.

Příjemný poslech.

-Moment.

Já bych tohle chtěla zahrát pro člověka,

který... se mi snažil pomoct, když jsem to nejvíc potřebovala.

Bude to pro Nikolu Křivou, pro moji nejlepší kamarádku.

HRA NA FLÉTNU

Skryté titulky: Olga Hanzlíková Česká televize, 2020