Original subtitles

Edo!

Edo!

-Mami, ješté chvíli. -Ne, ne.

Jak máš tu čepici, prosím té?

Neztrať to! A nikde se necourej.

Dej mi napít.

-To by bylo néco. -Co?

Takhle kdybych umél hrát a mohl si po hospodách vydélávat.

Naši mi asi koupí vétší housle. Doted' jsem mél poloviční.

Housle, to je vrzání. Ale harmonika...

Nic jsem si nenechal pro sebe, já si to nechci vzít do nebe...

-Litr řezaného. -Hned jsem zpátky, pánové.

Hrajte, já ráda tancuju, možná, že zítra už tady nebudu.

A proto hrajte, já chci být veselá, když na mé láska má...

-Ahoj, tati. -Nazdar, kamaráde!

-Chceš si cucnout? -Pojd' už.

Ted' nemůžu. Řekni mamince, že tatínkovi jde karta.

Že by okrádal vlastní rodinu, kdyby ted' přestal hrát.

Můžeš!

Tak ty jsi tady!

Muž se mi vrátil z trati! Ahoj!

-Fanouši, nemůžeš to sklidit? -Moment!

-Podívej, kolik je hodin. -Nic bych z toho jídla nemél.

DÍTĚ PLÁ ČE Jezdi s ní, Edíku.

To tady suším už půl hodiny.

Vezmi to přes práh, to na ni platí.

Pojd' mi svítit!

Ty jsi nešikovný! Přece vidíš, že to tady mám spojené jen pracovné.

Přidrž mi tady ten červený odpůrek. Tady u toho drátku.

Co z tebe bude?

-Nebij ho do hlavy, bude hloupý. -Co bude? Je!

Chroust se tuhle divil, jak můžeš mít jako elektrikář ve šňůře nastrkané sirky.

Chroust a ty! Vy mi budete radit. Malíř pokojů mi bude...

Chroustovi řekni, že jsme nechtéli vlnovku, ale linku!

Tomuhle říkáš linka? Každé ráno se na to musím dívat!

-Takový šlendrián! Chroust! -Nestoupej v bačkorách na gauč.

Drž.

Ted' jsem teda zvédav, ponévadž jinak už opravdu nevím.

RÁDIO HRAJE

DÍTĚ PLÁ ČE

Fanouši, ztiš to!

Edíku, pojd' uklízet.

-Čím to bylo? -Odpor, pitomý odpor!

-Jak jsi na to přišel? -Mám šéma.

Ješté že tomu tak rozumíš.

Umyjte si ruce! Oba!

Otevři pusu. Nezošklivuj si to. To je na kosti, na krev, na všechno.

Jsi hubený jak lunt.

-Dobrou chuť. -Dobrou chuť.

A narovnej se. Sedíš jako paragraf. Pékné si to navlékni.

Jsi ve vývinu, musíš se rovnat.

Víš, jak chodí pan Chroust.

-Chrousta mu dávej za vzor! -Jako voják.

Je malý, tak chodí rovné. Vystrkuje prsa jako holub.

-Tati, pan Chroust je lidovec? -Pan Chroust je blbec.

-Ale lidovec! -To taky.

Ale máš lidovce, kteří jsou chytří. Třeba pan Ludvík.

Každá politická strana má členy chytré a hloupé.

-A ve které je nejvíc blbců? -No tak...

Jez! Vystydne ti to. Takové hovory nemají pro díté cenu.

-Ješté řekne před Chroustem, že je blbec. -Aspoň by se to konečné dozvédél.

Jsou-li samčí a samičí kvéty na jedné rostliné, je jednodomá.

Makovče, aspoň mi tu nehvízdej. Bud' tak laskav.

Vaše škoda. Bít vás nesmím, špatné známky jsou vám lhostejné,

na domluvu nedáte. Mné je to jedno. Postavte se třeba na hlavu.

Vaše škoda, já si svůj úkol splním.

-Má akorát ten plášť. -Kdo?

-Co říkáš? -Že Maxová nenosí kalhotky.

Pod ním nemá nic, když je tak teplo.

Néjaké trenýrky mít musí.

Ženské nenosí trenýrky, vole.

Rosenheim to musí védét. Víš, kolikrát propadl.

Když si sedne, je to vidét. Musíš se ale proplížit až k ní.

Létají z kvétu na kvét. Oblétnou všechny aleje, hřbitovy,

zahrádky, celý kraj. A tím stromy oplodňují.

NAJEDNOU JE TICHO

Takhle se mi líbíte. Tak to má být.

Jediné takhle se néčemu naučíte o přírodé a jejích tajemstvích.

Do nékterých kvétů mohou jen čmeláci,

protože mají dlouhý sosáček.

Na velkých kvétech kaštanů sosají skoro samí čmeláci.

Tu a tam přiláká kaštan i včelku, ale ta brzo zjistí,

že má na kaštan příliš krátký sosáček.

Na jetel se také slétají čmeláci. Kvítek po kvítku....

-Má je. -A jaké?

Normální, růžové jako naše máma.

Ano, růžové kvéty jetele, to je pastva pro čmeláky.

VE TŘÍDĚ UŽ JE zASE HLUK

-On se jmenoval jako ty? -Ano.

-A jaký byl? -Nevím. On umřel a potom jsem se narodil.

Prý byl hodný.

Když umřel, tak naše máti spolykala prášky na spaní,

protože jí nebavilo být naživu. Ale vypumpovali jí žaludek.

-Tím ji zachránili. -To muselo být blbý.

To jo.

-A co se mu stalo, bráchovi? -Šlápl na rezavý hřebík a dostai růži.

Růži?

To je nemoc. Proto jsou na mé naši tak opatrní.

Aby se mi néco nestalo.

To se jim človék nemůže divit. Ale že se jmenuješ stejné jako on?

Já jsem jako za néj, rozumíš? Abych jim ho nahradil.

Jsi takový náhradník.

Haló, haló, školní hlášení.

Naše škola získala vstupenky na divadelní představení Idiot.

Rodiče, kteří chtéjí vidét Idiota, nechť přijdou do ředitelny.

Ticho! Klid tady bude!

Fakir, kouzelník a eskamotér Rádži Tamil vystoupí pro naše žáky již dnes.

Hurá!

Jé!

A nyní bych prósila cténá publikum o jakákoli slovo.

Kretén!

záchod!

To je ostuda! Pan fakír si ted' myslí, že jiná slova neznáte.

Kurva!

Pro mne není problém toto napsat. Mé nohy znají napsat všechna slova.

Ale radéji píšou slova více krásná.

-Řekni jaro. -Jaro!

Ano, to je velmi krásná slovo.

A nyní já vám zapůjčím tyto tři kruhy.

Ony spojeny. A vy sami můžete okusit, že nejdou od sebe.

Že nejsou naříznuté a že néjaký podfuk by v tom byl.

A nyní já prosím kruhy zpét a já ukáži kouzlo.

Už jste si kruhy prohlédli, tak je vraťte, ať můžeme pokračovat.

Vraťte okamžité ty kruhy!

-My je nemáme. -Tady nejsou.

Když mi je vrátíte, tak já ukážu kouzlo, které neméla na programu.

Budu polykat oheň!

Klid!

Klid!

Jestli ty kruhy nebudou, než napočítám do tří,

pan Mrázek nebude polykat oheň... -Rádži Tamil, jméno mé.

Tak pan fakir nebude polykat oheň a bude pokračovat normální vyučování.

Jedna!

Dvé!

Tři!

Produkce končí, rozchod do tříd! Osobné si vás prohledám, klackové mizerní.

A u koho to najdu, ne dvojka, ale trojka z chování!

Protože to je krádež a ostuda pro celou školu.

To jsem v životé nevidél! Jedeš!

A to byly vaše poslední kruhy?

Kreténi!

Nic. Jako by se do zemé propadly.

Chcete néco vidét?

Ale ředitel říkal, že je to krádež.

Ale byla to sranda, ne?

-Ahoj, mami. -Dobrý den! -Ahoj.

-Krásné kolo náhodou. -Akorát že je tátovo.

-On na ném nejezdí? -Jen když zaspí, aby stihl práci.

-To všechno musí pryč. Hlavné blatníky. -A co když se táta naštve?

Bude jediné rád. Udéláme mu z toho polozávodní kolo.

-OD SOUSEDŮ: Mné už na ničem nezáleží! -Tam to zase vypadá, co?

OD SOUSEDŮ: A nemusíš se vracet! Já husa! Co chlapů za mnou lezlo!

Voráček, Erenberger, Fantík! Ten mél řeznictví. A já byla panna!

-Kam jsem dala oči? -Mné úplné buší srdce.

-To známe... -Máš mé na svédomí.

To je tady na denním pořádku. Takové lidi v činžáku nemáte, že ne?

-To ne. Proč se tak hádají? -Ponévadž on nikam nemůže.

-A kam jako? -Právé že nikam.

Pojd' mi pomoct. Vylejeme to.

Ten bude zase v černém. Uvidíte, že jo.

Tak co? Už jste zase přichystaný, pane Plíha?

Slyšela jste to?

Mné úplné buší srdce.

-Kam jde? -Je připravený do rakve.

Každou chvíli mě to musí klepnout, paní Čejková.

To jinak není možné.

-Že vás to baví pořád se štékat. -Myslíte, že mé to baví?

Jí se zeptejte, jestli ji to baví! Takhle človéka mořit k smrti.

Když mu nadává, tak se Plíha vždycky takhle oblékne a oholí.

Prý aby s ním neméla do rakve práci.

Tady máš, kdyby ses chtél obésit!

Vidíte ji?

-Nevím, co táta, až to uvidí. -Náhodou je krásné.

Ted' dávej bacha, co jsem pro tebe vyobil.

Budeš mrkat na drát.

Vždyť to díté zabijete!

-Hlídáš ségru? -Hlídám.

-A jezdíš si? -Jezdím.

Pozor!

Každý ví, že Praha píšeme s velkým P, ale pražský píšeme s malým p.

Stejné tak je tomu se jmény ostatních mést.

Kdo půjde napsat přídavné jméno? Edo, pojd'!

Rosenheime, aspoň mi tu nehvízdej. Nejsi na pastvé.

Správné. Posad' se.

Rosenheime, ješté jednou a budeš přeřazen do Vršovic!

Tam už si s tebou poradí.

Povídám, chci do Vršovic!

zVONÍ BUDÍK

Fanouši, my jsme asi zaspali.

Asi, nebo opravdu?

Asi opravdu. Špatné jsme ho nařídili.

Místo na šest jsme ho nařídili na půl sedmou.

-My jsme ho nařídili? Tys ho nařídila! -Já jsem ho špatné nařídila.

Bože, nedovede nařídit ani budík!

Fanoušku, nezlob se. Když si vezmeš kolo, tak to stihneš.

Dám ti s sebou štrudl a jablko. Sníš si to cestou.

Ano, já pojedu na kole a budu jíst jablko a štrůdl!

KOLO DĚLÁ RÁMUS

A nejezdi daleko. Vypadá to na déšť.

Ta je hezká!

Že to snesete tak tlusté namazané?

To víte, za války jsme nemohli, ted' můžeme. To je domácí.

-Tak já už jdu. Na shledanou. -Na shledanou.

-Víte, kdo umřel? Ta Klečánková. -Aha. Tu jsem neznala.

Ale znala. Taková vyzáblá.

A mladá byla. Ješté jí nebylo padesát.

Tak na shledanou.

-Ahoj. -Tébuch.

-Co déláte? -Vidíš, ne?

-To jsou ostrý? -Ne, tupý.

-A není to nebezpečné? -Je. Už jsi nékdy žvýkal.

Stavinoha, dej mu, on ješté nikdy nežvýkal.

Americká. Ne, abys to spolkl. Převaluj to normálné v hubé.

-Díky. -Kluci, dejte mi taky. Nebud'te srabi.

-Odprejskni! -Srabi!

Odjed' s tím kočárem!

-Jak vysoko to vyletí? -Tisíc metrů. Vid', Stavinoha?

Do pytle!

Uhni! Vojto, bacha! Pozor, ať to nebouchne!

Nesahejte na to!

Počkejte, vy parchanti, co já s vámi provedu, až vás chytím!

Chtélo to bud' delší trubku, nebo jiné palivo.

-Co je mu? -Co je ti? -Já jsem spolkl tu žvýkačku.

-To nevadí, vole. Nic se ti nestane. -Ale když už jiná není.

Neboj, zase bude.

Jé, sláva!

-Tak ahoj. -Ahoj.

Taťka jde. Dneska si vzal kolo, tak je doma dřív.

Kde jsou moje blatníky?

Kde jsou blatníky, ty gaunere?

Tou ne! Taťko, jestli ho zmrzačíš!

Neschovávej se za ženskou, zbabélče!

-Na všech frontách! -I Némci?

-Táta říkal, žу na všech frontách. -Němci si nemohli zpívat Škoda lásky,

když neuméjí česky.

zpívali ji Američani i Rusové, když šli do boje.

-A Japonci? -To nevím.

-A partyzáni? -Ti ne, aby se neprozradili, vole!

Kdo to hodil?

Tak to vidíte. Prosím.

Paní učitelka Maxová je dlouhodobé nemocná.

Do konce roku již nenastoupí, jestli vůbec kdy nastoupí.

Proto na naši školu přišla posila - pan učitel Hnízdo.

Já ho zde vítám a véřím, že při jeho zkušenostech

z protifašistického odboje vezme třídu pevné do ruky.

Kde je Rosenheim?

Chybí.

A že zneškodní všechny ty rádoby hrdiny.

Povést třídy je velmi pochroumaná.

Pochroumaná.

Tak mnoho zdaru!

Co je to tady?

Jmenuji se Igor Hnízdo!

HUDBA

PÍSKÁ

Néjaký blbeček nám tu pískal pod oknem, tak jsem vzal šutr...

-Jak se jmenuješ, chlapče? -Rosenheim.

-Jdeš pozdé. Víš o tom? -O fous.

O 4,5 minuty. Nastav ruku!

Druhou.

Dvé za pozdní příchod a dvé za hvízdání pod oknem.

-To jsem nebyl já. -A dvé za lhaní.

Bít se nesmí. To se řekne doma.

Má pravdu. Télesné tresty jsou na našich školách nepřípustné.

Až na jednu výjimku. A tou je tato třída.

Třída, která přivede svou učitelku do blázince, se bít musí!

Je na to výnos ministerstva školství číslo 284/ C/ 1945.

Budu vás trestat tímto středovékým nástrojem, dokud se budete chovat

jako ve středovéku. A jelikož to budu délat nerad a jen pro vaše dobro,

bude pravidlem, že mi každý za exekuci podékuje.

Pak si podáme ruku na znamení, že naše přátelství neutrpélo újmu.

Předvedeme si to na téchto chlapcích, kteří se klidné baví.

Dékuju.

Dékujeme.

Na tuto školu dávají učitele za trest!

Do vašeho rajónu se policisté před válkou odvážili jen na koních!

A vždy ve dvou.

Já si tuto nechvalné známou školu naopak vybral,

protože jsem si zvykl hlásit se dobrovolné do první linie.

Nebál jsem se fašistů, nevím, proč bych si nemél poradit s vámi.

Je to ráže 6,35. Malá osobní zbraň.

Ne všichni váleční zločinci jsou pochytáni.

Ne všechny účty jsou vyrovnány.

Kam jdeš?

Nesu tátovi večeři.

Fando, máš tady kluka!

-To jsou transformátory. -Já vím. Tati, to jsi ty.

-Jak to? -Říkají ti Trand'ák.

Každému se v práci néjak říká. Koukni!

Když se opravuje, vezmu tuhle tyč a tou tyčí na néj sáhnu.

Když to nezasrší, tak mám jistotu, že to není pod proudem.

Pak na to můžu sáhnout holou rukou. To musím já.

A pak teprve na to pustím montéry.

Bojíš se?

Bojím, protože kdyby to bylo pod proudem, tak by mé to spálilo na uhel.

Ale když na to sáhnu a nezčernám, tak na tom můžou pracovat montéři.

-Už to nékoho spálilo? -Už shořeli lidé. Hlavatý, Hejplík...

-Co mi neseš dobrého, Kamile? -Vám nic. A nejsem žádný Kamil.

Ale to je nemilé, Kamile! Velice nemilé, lakomý Kamile!

Dneska to máme tak tak.

Tak se připrav.

Pozor, ted'!

Svítí!

zatím si počíná dobře, pane inspektore.

Kázeňsky je zvládá.

-Ponechejte ho v chlapecké třídé. -Ano.

Prý učil na vyšší dívčí hudební výchové.

Je to pravda?

Tak.

Takže k nám přišel z trestu?

Ponechejte ho v chlapecké třídé.

Moment.

Co tady déláš, mizero?

Koukám, jak hrajou.

Pardon.

Můj manžel je řidičem tramvají.

-Ano? -Hm, ano.

-Pane učiteli, gól! 3:3 -Výborné. Kdo byl střelcem?

-Dušička. -Skvélé, Dušičko.

To on nemůže přijít znenadání domů. způsobil by dopravní kalamitu, že?

To víte, on musí podle jízdního řádu.

Mám pravé kafe z UNRRY.

Máte tak dlouhé vlasy.

Dlouhé vlasy, krátký rozum?

Že když je nastřelená ruka, tak se nekope desítka?

Je-li ruka nastřelena, pak v žádném případé.

Tak vidíš, vole!

-Ten namaloval náš táta. -Sám? -No.

Podle pohlednice. On umí všechno.

Proč je v každé buchté díra?

To délám já prstem, abych védél, v které je tvaroh. Já tvaroh nerad.

Mné tvaroh nevadí. Jestli chceš, já ty tvarohové sežeru.

Klidné.

-Chlap není tak zajímavý. -Hm. Mé také chlapi nebaví.

Stavinoha říkal, že nejvétší rozkoš na svété je mít ženskou.

-Jako mít ji za ženu? -Asi.

Já vidél matku nahou.

Já taky. Ve vané.

-Ale to není ono. -To ne.

-Líbí se ti dvojčata Fabiánovic? -Líbí.

-A která víc? -Vždyť jsou obé stejné.

Kdybys chtél, v pátek večer bys mohl néco vidét.

Jestli se nebojíš výšek.

-Nebojím. -Tak néco uvidíš.

Smutno bylo po celé zemi.

zraky všech upřeny ke Kostnici.

A nejproradnéji ze všech zachoval se král zikmund.

Ačkoliv slíbil Husovi bezpečí, radil kardinálům, aby mu nevéřili.

A aby ho upálili.

Hus si mohl zachránit život, kdyby odvolal.

Kdyby podepsal, co mu nabízeli k podpisu.

Ale což to mohl udélat, když všechna svédectví byla nepravdivá?

Potupil by pravdu. A pro tu přece žil!

A tak pravil: ''Radéji na smrt půjdu.''

Tak byl mistr Jan Hus odsvécen, to jest zbaven knéžství,

a předán králi zikmundovi.

Ten přikázal, aby mu na hlavu nasadili posméšnou čepici,

přivázali ho ke kůlu a zaživa upálili.

Sviné!

Pst.

Když zapálili hranici, mistr ješté néjaký čas zpíval.

Nebál se smrti. Véřil, že ho Bůh přivítá mezi své vérné.

Pak se zdvihl vítr a dusivý dým zbavil mistra védomí.

A jeho zpév ustal.

Již ho nebylo mezi živými.

A my si budeme pamatovat, že zemřel pro své přesvédčení.

To nám vzkázal, svému národu, že nemá človék býti zbabélý

a své pravdy se má držet, byť by ho život stála.

Hranice vzplála tam na břehu Rýna.

Na ní umírá vérný vlasti syn.

A vy se ptáte, kdo v téch plamenech?

Tot' mistr Jan, toť nejslavnější Čech.

HLÁŠENÍ: Pozor, pozor! Důležité hlášení!

Nastala nám zima a uhodily mrazy.

Železné zábradlí před naší školou bývá příčinou úrazů.

Kovové předméty se vlivem mrazu stávají lepkavými.

Je nebezpečné na kovové předméty sahat, nebo je dokonce olizovat.

Neolizujte železné zábradlí!

Neolizujte ani namrzlé kliky dveří!

Konec hlášení.

Nezasloužíš si to, ale jelikož se 10.narozeniny nedají odkládat na dobu,

až dostaneš rozum, tak od maminky máš dort.

A ode mé...

Vzduchovka!

Ona to možná tak úplné vzduchovka nebude,

ale zbraň to je.

Tati, byl jsi v odboji? Náš učitel byl v odboji.

No, v odboji...

Tatínek poslouchal cizí rozhlas. To přece víš.

Klidné si tam nechal krátké vlny. Za to hrozila smrt.

Ale odboj to nebyl.

Jednou u nás přespal ten ilegální človék, co se skrýval.

-Stavél jsi barikády a nebál ses. -Ale bál.

Ale střílel jsi.

To víš, taky jsem si vystřelil.

Nesmíš zapomínat, že tatínek je nevoják. Nemá výcvik.

Už si nebudeš muset opírat noty o hrnec.

A tatínek to celé vyrobil sám. Líbí se ti?

Líbí.

Hudba, Edo, to je ta nejmocnéjší zbraň.

Hudbou Češi dobyli svét.

Smetana, Dvořák nebo Oslí serenáda od Frymla.

Pojd', zkusíme si to, jestli to nemá néjaké konstrukční chyby.

Nemá, tati. To se ani nemusí zkoušet.

Jen pojd'. Třeba tomu vychytáme néjaké mouchy.

HRAJE FALEŠNĚ

Neboj! Jdou do tanečních. Musejí se převlékat!

Já myslím, že je to kravina.

Hus kvůli pravdé umřel.

-Třeba to není on. -To by tam nebylo napsáno eskamontér.

-Jé, hele! Ahoj! -Nazdar!

Pane, tady kamarád se přišel přiznat, že vám ukradl kruhy.

Tady vám je vrací.

Aha. Tak moment.

Vem si je!

A trhej!

Tak aspoň štékej, potvoro líná!

Hajzlové zlodéjský! Prevíti mizerný! Víte, co mé stály nové kruhy?

-Pravda je blbost. -Není. Trpíme jako Hus.

Nehýbejte se! Nikdo se ani nehne!

Nesnaž se odtrhnout? Vydrž!

Slabochu! Takhle dopadneš, když nevydržíš!

Nebojte se ohné, chlapci. Je to pro vaše dobro.

Kdybych je neupozorňoval, kdybych je nevaroval.

Čejko, ty jsi neslyšel školní hlášení?

Slyšel.

Dávejte si na né pozor, kolego. Veškeré pedagogické poučky

zde selhávají. Jsou nevyzpytatelní.

Myslím, že byste nemél o téch nebezpečích do rozhlasu mluvit.

Jenom je na to upozorníte. Chtéjí si všechno vyzkoušet.

A když jim řeknu ''nepijte kyselinu sírovou, rozežere vám vnitřnosti'',

tak ji vypijí?

To nevím, ale radši bych to do školního rozhlasu neříkal.

-Pane kolego, znáte poručíka Molnára? -Ne.

On také bojoval v Africe jako vy. Také vás nezná.

Brzy mé převeleli na východní frontu. Nerad bych je nechával dlouho o samoté.

Dobrý den, litr řezanýho.

-Ahoj! -Ahoj.

Tati, pojd' už! Máma říkala, abych té přivedl.

Oškubu té jako slepici, Kavko!

A pic ho do rabáka!

Bohouši, kde ty trumfy pořád bereš?

Podívejme, kdopak nám to přišel?

A jéje! Tam je zase zle.

To si piš. Myslel jsem, že sem ani nedojdu.

Tak si dej prcka, Cyrile.

Budu muset. Mné úplné buší srdce.

Ukaž!

Uvidíme, jestli půjdeš, nebo nepůjdeš.

Otevřete!

Vy tady ale máte dneska zahuleno.

To máte z toho kouření!

-Kdo to byl? Dédku, kdo to byl? -Já nevím.

Já myslel, že to bude má smrt.

Tondo, podívej, co pro tebe tvůj tatínek vyhrál v kartách!

Tondo! Chromatiku.

Pojd'te mezi nás, slečny!

Udélejte místo, chlapci.

Povídáme si o Antonínu Dvořákovi.

Jaké to bylo štéstí pro národ, že se nestal řezníkem, ale skladatelem.

V Americe, dévčata a chlapci, kam byl pozván...

-Co je ti, Lakatoši? -Oni říkají, že Cikáni byli s Némci.

-Kdo to říká? -Všichni.

V našem partyzánském oddíle jsme jednou stáli před úkolem zastavit

némeckou motorizovanou kolonu v horách. Přihlásil se Cikán Fero a říká:

''Pán velitel, moja tvár je tmavšia. Budem vo skále dobre maskovaný

Dajte mi ten pancerfaust!'' A skutečné, chlapci a dévčata,

napálil hitlerovského tygra přímo do břicha.

Cikáni byli dobří bojovníci.

Škoda, že jich tolik zahynulo v koncentračních táborech.

Má-li nékdo zájem, může ke mné chodit do houslí.

V dnešních orchestrech hrají i ženy.

Já bych chtél!

Takhle kdybys jednou hrál, Edo.

Myslíte, pane učiteli, že má buňky? Mné pořád připadá, že vrže.

Vlohy má, sluch taky. Chce to jenom dřít a zase dřít.

Slyšíš to?

Spusť!

HRAJE FALEŠNĚ

Dávej pozor, Edo! Vždyť jsi panu učiteli málem vyrazil oko.

-Nestalo se vám nic, pane učiteli? -To je v pořádku, mladá paní.

-Dobré poledne! Tak jak to jde? -Málem vypíchl panu učiteli oko.

-Já nerad, tati. -To nic, bylo to v zápalu hry.

-Hnízdo Igor. -Souček.

-Jsem rád, že jste je vzal u huby. -Bylo to nutné.

-Výtečná polévka. -Tak si přidejte.

-Jak to vidíte politicky? -Myslíte mezinárodní situaci?

Já myslím vůbec. Já vidim Československo jako most.

Dobrá, ale dékuji.

Most mezi Východem a západem.

Rusko se u nás může učit demokracii.

Tu oni nikdy nepoznali.

A západ se u nás může přesvédčit,

že svoboda a socialismus můžou být pod jednou střechou.

Ted' můžeme ukázat svétu, co dokáže malý, pracovitý národ,

když chce a nikdo se mu do toho neplete. -Jíte králíka? Upekla jsem králíka.

Stalin výslovné řekl: Co si upečete, to budete mít.

Čili nehrozí, že by se Rus vméšoval. Némec je zruinovaný. Ten dá pokoj.

Já myslím, že tyhle déti čeká krásná budoucnost.

Budou cestovat, poznají svét.

-Prosím! -Tady! -Pane učiteli!

Dušička! Lerch!

-Dobrý den. -Dobrý den, slečny.

Jestli chcete, my vám ty sešity klidné poneseme.

Ne, dékuji, dévčata. Mám tady na to spolehlivé síly.

My stejné nemáme co délat, pane učiteli.

Tak až příšté, chlapci.

Igore!

Zmrzlina!

Kluci, Vanék přijel!

Máme tady cuc na kládé v čokoládé!

-A stejné lže. -Kdo? -Učitel.

Táta říkal, že není možné, aby byl parašutista, partyzán, politický vézeň

a velitel obrnéného vlaku.

Učitel nelže! To by nemohl být učitel.

Nejdřív ho shodili na nepřátelském území padákem. V noci.

Šel do lesa a byl v partyzánském oddíle. Pak upadl do zajetí.

Byl v koncentráku, uprchl jim...

z koncentráku nikdo nemohl uprchnout, ty blbče!

Kolem dokola byly ostnaté dráty.

Mohl se podhrabat, kreténe!

Jasné! Podhrabal se a v revoluci byl velitelem obrnéného vlaku.

-Povídačky pro malé détičky. -Když smí nosit revolver, musel bojovat.

Lže. Kdoví co za války délal.

-Ty hajzle, tohle odvoláš! -Neodvolám.

-Odvolej, že náš učitel lže! -Takhle ti to odvolá, ty blázne.

-Potřebuji dva spolehlivé posly. -Já, pane učiteli!

zprávu je třeba doručit do žižkovské školy do 12 hodin.

A to indiánským způsobem. Co to znamená?

Sto kroků jdu, sto kroků béžím.

zpráva má mimořádnou důležitost. Je třeba, aby poslové byli zdatní

a uméli se orientovat v terénu.

Učení si nechte zde. Budu čekat na odpovéd', dokud se nevrátíte.

-Pojedeme vlakem! -Kam?

-Na Žižkov. Polez! -Co když to nejede na Žižkov?

-Tyhle koleje vedou na Žižkov. -Já se bojím!

Chyť se mé!

-Ted'! -Ne!

-Srabe, skočím sám. -Ne! Já taky skočím!

Myslím, že nejedeme na Žižkov.

Tak v nejbližší stanici vystoupíme.

Hele! Praha - Hostivař.

zapomnéli jsme, že nákladní vlaky ve stanicích nestaví vůbec.

Na Žižkové by to stejné nezastavilo,

Čili toho nemusíme litovat.

Ale nékdy zastavit musí.

To jo. Když má semafor na stůj, nebo když mu dojde uhlí.

Uhlí má plný tendr!

Taky vodu musí nékdy nabrat.

To je fakt.

Hele, pumpa! Tady mohl nabrat.

Mají ohromné nádrže. Myslím, že vydrží sto kilometrů.

Haló, tady pošta Benešov. To je škola na Jarové?

Prosím paní učitelku Melčovou. Učí? Ano, zavolám za pét minut.

Pékné prosím, ať neodchází. Je to velmi nutný hovor.

Dékuji vám.

za pét minut budete mít paní učitelku na dráté.

-Dékujeme. -A copak je to tak důležitého?

To můžeme říct jenom jí.

Já myslím, že je to šifra.

Néjaké tajné heslo nejspíš.

Tak si béžte do kabiny, chlapci.

Paní učitelko, my pro vás máme dopis od pana učitele Hnízda.

My bychom to k vám nestihli dojít, tak vám ho přečteme.

Čmelák Igor opakuje svou výzvu.

zůstat pannou znamená nerozkvést.

Dnes večer další možnost. Igor Bezbolestný.

PS. Odpovéz obratem.

Haló, paní učitelko, jste tam?

Ani nepodékovala.

-Tak my zase jdeme. -Ano.

-Dékujeme. -Ano.

-Zaplatili? -Ne.

NĚKDO KLEPE

Ano?

Promiňte, pane učiteli, ale Eda nepřišel dnes na obéd.

Nezůstal po škole?

Není po škole. Poslal jsem ho s Čejkou na Žižkov

s důležitým vzkazem. Školním. Už tu dávno méli být.

Nemohlo se mu néco stát?

Pochybuji. Spíš se nékde zatoulali.

Jsem přestrašená. O jedno díté jsem už přišla.

Já vím.

-Že se mu nic nestalo? -Ale ne.

My jsme jeli vlakem a on stavél až v Benešové, tak jsme se zdrželi,

ale zprávu jsme předali.

Na Žižkov nejezdíme vlakem a už vůbec ne přes Benešov.

-Používám télesných trestů. Nevadí? -Ne.

A co odpovéd' na můj dopis?

Přečetl jsem ho paní učitelce do telefonu a neřekla nic.

Pane učiteli, rozsad'te je, protože našeho kluka by to nikdy nenapadlo!

Rozsadím je. Úplné je rozsadím.

Dobrý den! Víte, kdo umřel? Cukrář Vanék.

-Aha, tak toho jsem neznala. -Ale znala.

Jezdil sem na motorce se zmrzlinou.

-Jo ten. -Prý byl ožralý a narazil do topolu.

-A téch vos, co tam bylo! -Jeden odkolek, prosím vás.

zPÍVAJÍ RUSKY

Pan ředitel nevéří, že naše škola je schopna nacvičit program.

Chválím zejména Čejku, je to rozený harmonikář.

My oslavíme 1. výročí osvobození naší vlasti také hranou scénkou!

Hurá!

O partyzánech, pane učiteli.

Nejen o partyzánech, ale o všech bojovnících proti fašismu.

-Prý ho zavřou. -Kecáš!

-Nekecám. Prý má delikt. -Co má?

Delikt. To je, když osahává holky.

-Fabiánovic holky osahával. -Prý je přivedl do jiných stavů.

-Ahoj, krávy! -Prý jste v jiných stavech!

-Jsi pékné blbej. -A pitomej k tomu.

Ten koš máte na mimina?

Milí chlapci, představuji vám vaši novou učitelku - slečnu Plecitou.

-My ji nechceme! -Chceme svého pana učitele!

Pan učitel Hnízdo byl odvolán, neboť používal télesných trestů.

-To není pravda! -To není pravda, že vás bil?

Ať se přihlásí ti, kteří od ného dostali rákoskou přes ruce.

Třeba ty, Rosenheime. Ty jsi nebyl nikdy od pana učitele bit?

Ne.

Chlapci, chlapci. Jestlipak vy mné nelžete?

Tvá matka si byla u mé stéžovat, že máš od rákosky oteklé dlané.

Matka kecá.

Které znáte zpévné ptáky, chlapci?

Koza!

Dvé kozy!

Prosím.

Račte.

Vše se vysvétlilo. Pravda zvítézila, jak je to v našem státním znaku.

My jsme zatloukali, že jste nás řezal.

Vím to, chlapci, a dékuji vám za to.

Jistě si vzpomínáte, co jsem vám říkal o starém Římě.

Méli tam demokracii a pouze ve stavu ohrožení zvolili diktátora.

Pro nás, chlapci, skončil stav ohrožení.

Vy jste dokázali, že diktátor je zbytečný.

-Kdo myslíte, že zvítézí ve volbách? -Tipoval bych komunisty.

Já taky, a proto jim hlas nedám. Oni nemají špatný program. Kouknéte!

Jsme proti zavádéní kolchozů a proti násilnému združstevňování.

Komunisté jsou pro zdravý rozvoj řemesel, živnosti a maloobchodu.

Před válkou jsem je volil, aby méli víc hlasů.

Pro demokracii je nejlepší, když jsou síly vyrovnané. Nemyslíte?

-Jisté. -Nejvétší strana musí mít pořád strach,

že se to přehoupne a v příštích volbách už nebude nejvétší.

Oni by se komunisti jinak začali strašné naparovat.

Oni dokáží být i panovační!

My jsme Slované, ale západní.

U nás žádná diktatura nemá živnou půdu. To je proti přirozenosti národa.

-Tady je to. Ať zastaví. -Pepíku, zastav!

Tyto pevnosti jsme zbudovali po celé naší ohrožené hranici

v délce dvou tisíc kilometrů.

z každé je vidét na tu sousední a palebná pole se překrývala,

aby neproklouzla ani myš. Na cementu a železe jsme nešetřili.

Jsou tak pevné, že když je fašisté získali, pokoušeli se je rozstřílet,

ale jak vidíte, nepodařilo se.

Chtéli dokonce jednu před Hitlerem vyhodit do povétří.

Ale pevnost se celá výbuchem zvedla a neporušená dosedla zpátky.

-Méli jsme se bránit. -Sami? Když nás všichni zradili?

-Rus do toho chtél jít s námi. -Rus? Hitler ho hnal až k Moskvé.

Pepíku, kdybychom do toho tenkrát šli, tak by nás tu bylo polovic.

Takové by to bylo krveprolití.

Nevidím!

-Kluci, kde jste? -Tady.

-Kde jste? -Pojd' sem, tady jsme.

Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybychom do toho tenkrát šli.

Já jsem nevoják. Po úrazu. Vy jste byl při mobilizaci v néjaké pevnosti?

-V téhle. -Aha.

A pak jste byl na západní, nebo na východní fronté?

Kluk o vás vypráví úplné dobrodružné romány,

až se človéku nechce véřit, že byste to všechno stihl.

Chci, aby méli příklad.

Rozumím.

Pane učiteli, pojd'te se podívat, co jsme našli!

-Ješté je to nevybuchlé. -Na nic nesahat!

Všichni ustoupí deset kroků vzad!

Déti, máme před sebou nebezpečnou véc. Je to pancéřová pést.

Velice účinná hitlerovská zbraň.

-Pancrfaust! -Ano, pancrfaust.

-Pane učiteli, odpalte ji. -Ano, pane učiteli!

Jestli to umíte, tak to odpalte a bude pokoj.

Bouchnéte ji, pane učiteli.

Ted' máte, chlapci, příležitost vidét, jak se v takových případech postupuje.

Skupina A, to jest já, řidič a třída,

neprodlené vyrazíme k nejbližšímu vojenskému útvaru a nález ohlásíme.

Skupina B, to jest vy, pane Součku, zůstane zde jako stráž.

Vpřed!

Takhle do osmi v Praze nebudeme. To chci vidét ty rodiče.

Skupina A, k zemi!

Darmojede!

Sbal si svých pét švestek a jdi! To svét nevidél!

-Dobrý den. -Nazdar, chlapče.

Jdi ho navštívit. Jen o vlásek unikl smrti.

O vlásek.

A já to čekám každou chvíli.

-Ahoj. -Ahoj, co jsi délal?

Ruční granát z flašky.

Dal jsem do ní film, zapálil a zavřel.

Ale než jsem stačil hodit, roztrhla se mi v ruce.

Strašná řacha.

Ješté že ti to nešlo do očí.

Sáhni pod postel.

Je tvoje. Já nemám tři prsty.

Vrátíme ji panu Kavkovi.

Víš, jak jsme dopadli s kouzelníkem.

Tak já si ji teda nechám.

BOUŘKA

zVONÍ TELEFON

Souček!

Jo, jo, ano.

A zkoušeli jste ji nahodit po odlehčení?

To je špatné.

Tak vzbud'te Modrýho a linkaři ať jedou.

A já tam jdu.

Ty tam musíš, tati?

Musím.

Tati, sahej na to radši jen tou tyčí.

Spi, pane rado.

-Bojíš se bouřky? -Ne, ale nemůžu spát.

Mami, že se nerozvedeš?

Co té to napadlo?

Pan učitel Hnízdo je hezčí než náš táta, ale já bych jiného tátu nechtél.

A kdo říkal, že bych chtéla jiného?

Co ti to vlezlo do hlavy?

Jak ses s ním objímala ve třídé.

-Já že jsem se... -Objímala, já to vidél.

Méla jsem o tebe strach, tak jsem se asi k nému víc přitiskla.

Ale to bylo ze strachu o tebe, to nebylo žádné objímání.

Bylo to objímání.

Díté nešť astný, tatínek se ti zabil!

Spálilo ho to na uhel, chudáka.

Kampak? Tam nesmíš!

-Čí je to kluk? -Trand'áka.

-Tati, tati! -Co blázníš?

Mami! Mlejnková je úplné blbá! Slyšela trand'ák a myslela, že tatínek.

Nezbláznil se ten kluk?

Našу зásmo pokra... VENKU ZPÍVAJÍ PTÁCI

-Našу зásmo pokračuje dram... VENKU ZPÍVAJÍ PTÁCI

PTÁCI PO VÝSTŘELU ULETĚLI

Pokračuje dramatickou scénkou ''Válka není, všude mír''.

Doplňuji, že autorem výstupu je kolega Hnízdo.

To je náš kluk, ale on fašistu hrát nechtél!

Kdo to leze ze své skrýše? Fašista! A téžce dýše.

Jen si pískej, fašisto, Spojenci jdou najisto.

Jen si vrzni, Američané jsou v Plzni.

A sovétské tanky jsou nedaleko za Prahou.

Češi v britských oddílech mají spéch.

ze všech stran pálí český partyzán.

Píseň už ti dobře nezní, jdou sem političtí vézni.

Dovrzal jsi, fašisto, tu svou píseň smrti.

Spojenci jdou najisto, společné té drtí.

Vždyť ho zmrzačíte! Necháš ho být!

Kde je ten, co nosil knír? Válka není, všude mír.

No tak! Co je to?

Pane učiteli, že jste byl doopravdický voják a partyzán?

Jinak byste to tak krásné nemohl složit.

-Slovan jsem a Slovan budu! -Až jindy, Lakatoši.

Válka není, všude mír, a tak se podle toho budeme chovat.

Budeme pracovat, ten hlavou, ten rukama,

aby ta naše republika v srdci Evropy mohla být příkladem celému svétu.