Original subtitles

Kdo z naší generace netančil v 60. letech na tuto

nádhernou klasickou skladbu

"Samba Arpége Club"?

Waldir měl orchestr.

Hráli na všech maturitních večírcích.

A ten refrén? Kdo ho zpívá?

- Samotní hudebníci? - Ano.

A ten váš přítel.

- Ano, já jsem tam byl taky. - Pěkné.

Ve skutečnosti Waldir sám také zpíval refrén.

Úžasné.

Těm, kterým chybí život, se neodvažují tančit.

"Samba Arpége Club" nemůže být sladší.

Poslechněme si to.

"Samba Arpége Club", Luiz Bandeira a Waldir Calmon.

NÁŠ PŘÍBĚH SE ODEHRÁVÁ V BRAZÍLII V ROCE 1977,

VE VELMI BOUŘLIVÝCH ČASECH...

ČERPACÍ STANICE SAO LUIZ

Zdravím.

Naplnit až po okraj?

Nebojte se, všechno je v pořádku.

- Takže naplnit? - No...

Ano, naplňte to, ale...

Co se tam stalo?

Stalo se to minulou neděli.

Chudák přišel s nožem, aby ukradl plechovky s olejem...

Rivanildas, noční pracovník,

popadl brokovnici ráže 12

a střelil ho do hrudi a obličeje.

A tam on skončil.

Ten hajzl dostal, co si zasloužil.

Nebojte se, vy jste zákazník.

To se vás netýká.

Dobře?

No, dobře.

Pojeďte kousek zpátky.

- Blíž k pumpě. - Dobře.

- Je tam od neděle? - Ano.

Povím vám celý příběh.

Je tam od karnevalového víkendu, od nedělní noci.

Rivanildas zavolal majitelům.

Já taky.

Žádná odpověď.

Rivanildas uprchl, aby nebyl zadržen na místě činu.

Šel na karnevalovou oslavu.

A já zůstal tady s tímhle.

Otevřete kapotu.

Když odejdu,

přijdu o práci.

Když zůstanu,

jsem s rozkládajícím tělem.

Na tuhle svinstvo jsem si už skoro zvykl.

Kolik?

- Zastavte na 120, prosím. - Dobře.

Nezavolal jste policii?

Volat policii...

Zavolali jsme jim a oni řekli, že přijedou v Popeleční středu, protože...

během karnevalu mají příliš práce.

Zatím po nich není ani stopy.

Dnes je úterý. Včera začal páchnout.

Podívejte se, co dělají psi.

Hej, psiska!

Vypadněte odsud!

Jděte pryč!

Zatracení bastardi, padejte!

Zmizte! Padejte!

Co to sakra je?

Děkuji.

Sbohem.

Konečně.

Děkuji.

FEDERÁLNÍ SILNIČNÍ POLICIE

Je tam od neděle.

Nespěchali jste.

O tom jsme ani nevěděli.

A já jsem se v té době topil v problémech.

- Dobré ráno, pane. - Dobré ráno.

Váš řidičský průkaz a doklady, prosím.

Takže nejste tady kvůli tělu?

Vůbec ne, můj parťák mě požádal, abych zastavil...

a zkontroloval žlutého "Brouka".

Ukažte mi prosím hasicí přístroj.

Mohl byste vystoupit z auta, pane?

Proč?

Chci se podívat dovnitř auta.

Můžete mi věřit.

Je to opravdu nutné?

Ano.

Prosím, vystupte.

Počkejte tady, ano?

Hasicí přístroj je v pořádku.

Ano...

v pořádku.

V autě nejsou žádné drogy?

Vy nekouříte trávu?

Ne.

Zbraně?

Nemám žádnou zbraň.

Jeďte dál, nezastavujte.

Nikdo nechce zastavit.

Není ta rezerva příliš opotřebovaná?

To je dobrá rezerva.

No, dobře.

Poslyšte, pane...

Mohl byste...

přispět do fondu policejního karnevalu?

Kapitáne...

Nejsem kapitán, jsem seržant.

Seržante.

Řídím už tři dny.

Všechny zbývající peníze jsem utratil za benzín.

Ale pokud chcete...

Můžete si vzít pár těchto...

cigaret.

Můžu si je nechat?

Samozřejmě.

Zmizte! Vypadněte odsud!

Pryč!

Zatracení hlupáci. Padejte! Pryč!

Z Pernambuca do celého světa.

Dobré odpoledne posluchačům "Jornal do Commercio"!

ŘÍZENÝ MNOU, VEDEN BOHEM

Je tu Masopustní úterý.

Takže si užíváte bolest ze zrady?

Je to pro vás těžké?

Tak se pohodlně usaďte a užijte si Chicago,

"If You Leave Me Now".

ČARODĚJNICTVÍ JE TRIK CHUDÝCH LIDÍ

ČÁST 1. CHLAPCOVA NOČNÍ MŮRA

OCEÁNOGRAFICKÉ ODDĚLENÍ

Bratře.

- Žehnám ti, otče. - Bůh ti žehnej.

Veliteli Euclido.

Počkejte chvilku. Musím si promluvit se svými muži, ano?

Běžte, ustupte.

Než půjdeme dovnitř...

Řekni mi, co se děje.

No, otče...

Myslím, že to byl ten chlap z minulého týdne.

Cože?

Cože? Zbláznil ses?

Myslíš, že bych volal otce z lunaparku,

kdyby to nebylo vážné?

Kdo tu velí?

Umělec z okrsku Kordeiro.

Toho hajzla nemůžu vystát.

Fernando tu není?

Užívá si karneval.

- Jsou tam novináři? - Ne.

Jen jeden vědec a pár studentů.

Pravá nebo levá?

Neviděl jsem, byl jsem příliš daleko.

Podezřelé.

Veliteli Euclido, neměl jste sem chodit.

Už jsem skoro hotový.

Jsem Euclid Kavalkančis, policejní náčelník.

K vašim službám.

Osoba byla nalezena v neděli, musíme jednat rychle.

Nemáte mrazák?

Je rozbitý.

Když jsme pracovali, našli jsme část...

tedy nohu.

Začala jsem za ni tahat, ale pak jsem se rozhodla,

že raději ne.

Zavolali jsme policii.

Zatraceně...

Kde byl ten žralok nalezen

nebo zabit?

150 metrů od pobřeží.

Tam, v Kandeji.

A ta noha...

je to noha muže?

Raději zatím nic neříkejte.

To je práce forenzních expertů.

Budeš to řezat? Není třeba.

- Nebojte se, mám zkušenosti. - Zničíš část toho člověka.

Sama to udělám.

Počkej tam, prosím.

Žádné nože.

Podejte mi rukavice.

Doktorko, jen jedna otázka.

Fotila jste?

Ne, žádné fotky nejsou.

Doktorko, byl ten žralok samec nebo samice?

Samec.

Sakra!

Sakra!

Mise splněna.

Bože, jste úplně promočený.

Tady.

- Dona Sebastijana? - Ano, k vašim službám.

- Marselas? - Ano.

- Jak se máte? - Skvěle.

- Potřebuju svézt. - Jistě, nastupte.

To je Klovis. Vylez na stupačku, chlapče.

- Je všechno v pořádku? - Ano.

- Máš to dobré? - Ano, mám.

Pojeďme.

Nechytili vás policajti, když viděli vaše vousy?

Dnes mě okradli.

- Jak? - Vzali mi cigarety.

Nic jim nedávejte.

Můžete si vzít moje cigarety.

Nedovolila bych, aby mi vzali moje.

Jak dlouho kouříte?

Šedesát let.

To snad ne. Kolik je dámě let?

77, tak to stojí v mém rodném listě.

Narodila jsem se v roce 1900.

Klovisi, pomoz mu. Vylož kufry.

- Můžete otevřít kufr? - Je otevřený.

Vítejte.

- Je to ten muž? - Ano, to je on.

Vítejte.

HOSPIC OFIR

Přinesl jsem pivo.

Na váš příjezd.

Svatá Marie...

Harold.

Marselas.

Páni...

Tahle párty trvá už od sedmi. Nikdo nespal už dvě noci.

No co, Dono Sebastijano.

Pojďme dovnitř, potřebujete si odpočinout.

- Uvidíme se. - Jasně.

Podívejte, kdo je tady.

Teresa Victoria.

Tohle je Marselas, právě dorazil.

Dobrý den.

- Dobrý, rád vás poznávám. - Také mě těší.

Tohle je Antonijus, její manžel. Pocházejí z Angoly.

Jak se tam máte?

To je dlouhý příběh.

Můžeme se posadit a já vám to povím.

Dono Sebastijano, dnes jsou velmi hluční, že?

Nebojte se, požádám je, aby ztlumili hudbu.

Bolí mě hlava.

- Postarám se o to. - Dobře.

- Není zač. - Děkuji, doufám, že se cítíte lépe.

- Nashledanou. - Rád jsem vás poznal.

Tak to je Ofir.

Žiji tady už dvacet let.

A tohle je byt mé neteře Žeisy.

Všechno jsem pro vás připravila.

Opravdu jste všechno připravila.

- Všechno vypadá hezky a uklizeně. - Nádherný byt.

Kompletně zařízený.

Požádala jsem Klovise, aby všechno uklidil.

Můžu to dát do ložnice?

Ano, Klovi.

Uklidil celý byt a utřel prach.

Ale to mi nestačilo, tak jsem včera přinesla kadidlo,

listy ruty

a hrubou sůl.

A provedla jsem očistný rituál.

Jste úžasná.

Abyste se cítil jako doma.

Moc děkuji.

A ty? Chodíš do školy?

- Ne. - Proč?

Přišel sem minulý měsíc z Ria Formosa.

Utekl od svého otce a strýce.

Chtěli z něj udělat muže, jakého si přáli.

Klovis je muž.

- Že ano, Klovi? - Ano, jsem muž.

Jen ne takový, jakého oni chtějí.

Proto mi tady pomáhá.

Dělá všechno, co mu řeknu:

zalévá květiny, sbírá manga, dělá všechno.

A po telenovele jde spát.

O škole se rozhodneme později.

Musíš chodit do školy.

Taky je tu domácí kočka.

Dono Sebastijano, co je to?

Jste alergický na kočky?

Ne, mám rád kočky, ale...

Narodila se ve vesnici.

Měla být utracena, Žeisa ji přivedla sem.

Je to Liza a Eliza.

- Liza a Eliza? - Ano.

Liza a Eliza...

Bydlí v tomto bytě?

Tak nějak.

Když Žeisa odešla,

nechala mi tu kočku.

Bydlela se mnou nahoře, ale vždycky chodila dolů

a škrábala na dveře.

Pak jsem si pomyslela:

"Bože, Žeisa ji tak chybí, že ničí dveře."

Tak jsem požádal Klovise, aby vyřezal tuto díru, je to děs.

Říkal jsem, že to bude vypadat ošklivě.

Ano, říkal.

Je to moje vina, drahoušku.

Ale vypadá to ošklivě, to nemůžeš popřít.

Zničila dveře.

Teď tudy kočka a psi chodí sem a tam.

Holky, tohle je Marselas, o kterém jsem mluvila.

Marselas, tohle je Joana.

A ta kulatější je Marija.

Ahoj.

Promiňte.

Pracují v této budově.

Dobré odpoledne, Dono Sebastijano. Jak je?

Moje nová sousedka Klaudija a její dcera Debora.

- Dobrý den. - Dobrý den, ráda vás poznávám.

Těší mě.

Co je s hlavou té dívky?

Vši.

Byla jimi úplně pokrytá.

Klaudija je učitelka a zubařka.

Rozvedená.

Je úžasná.

- Přišla vás navštívit. - Přestaňte.

Samozřejmě že ne.

Všechno bude v pořádku.

Jen jsem se zastavila.

Mám potíže udržet jazyk za zuby.

- Drahá, Dono Sebastijano, prosím... - Ať se stane cokoli...

Není třeba, Dono Sebastijano.

- Rád vás poznávám. - Nápodobně.

- Vítejte v našem domě. - Děkuji.

Pokud budete něco potřebovat, bydlím nahoře.

- O patro výš? - Ano.

- Je tam Klovis? - Ano.

Požádám ho, aby koupil cigarety.

Rád jsem vás poznal.

Teď jste viděli všechno.

Mám pro vás něco.

Tady to máte.

V pátek ráno musíte přijít hodně brzy.

- V pět ráno. - Děkuji.

Jsem ráda, že mohu pomoci.

ČELISTI PRÁVĚ SE PROMÍTÁ

Tolik žraloků.

Ano, dědečku.

Kreslím filmový plakát.

Kdy ho budu moct vidět?

Fernando, mohou ho vidět děti od 14 let.

Kromě toho budeš mít noční můry.

Já už mám noční můry, dědo.

Nebudu mít klid, že ne?

Dono Leniro, jdu navštívit svého syna.

Opravdu si myslíš, že bys tu měl být?

Chci vidět Fernanda.

Je tam?

Fernando.

Uvnitř žraloka byla noha.

Bál ses? Lidská noha?

Ano, lidská noha.

- Viděl jsi to v televizi? - V dědečkově rádiu.

V dědečkově rádiu nic neuvidíš.

Můžeš to jen slyšet.

Musíme najít...

toho muže, který přišel o nohu,

a znovu mu ji připojit.

Pomocí šroubu nebo...

trochy lepidla, nebo provázku, jasné?

- Nebo to přišijí. - Ano, přišijí.

S tou věcí.

Tati,

může být máma teď s námi?

Teď je mámina památka s námi.

Když na někoho myslíme,

pak je to tak, že je jako s námi.

Ale může se vrátit?

Ne, synku.

Máma onemocněla a zemřela.

Nevrátí se.

Pamatuješ si, jak jsi chytil rýmu a měl vysokou horečku?

Ano, pamatuji si to.

Při zápalu plic teplota stoupá hodně vysoko.

Páni!

Až na 50 stupňů?

Až na 50 stupňů.

Je to velmi smutné, že?

Ano, ale ty a já jsme tady.

Máma je také s námi, v našich vzpomínkách.

Nežiji teď s tebou jen proto, že nemůžu.

Ale proto jsem sem přišel.

Dobře?

Abychom mohli žít a být spolu navždy.

Ty a já.

STÁT SAN PAULO

Tato píseň zní ve městě neustále.

Vážně?

A co ženský?

Dobrý.

PŘEHRADNÍ HRÁZ SÉRGIO MOTTA

Támhle je Oliveir.

- Oliveiro! - Poručíku.

Víš, obvykle se neptám, ale...

Jsem zvědavý.

Kdo je ta žena v kufru?

A co je mi do toho, když ti to řeknu?

Práskni to.

Sakra.

Táhni k čertu.

Co máš s tou ženskou?

Jsem zvědavý.

Jako svědění, které si nemůžeš poškrábat, že?

Dědictví a závist.

Právě dorazili.

Už jsem skoro hotový.

To je ten člověk.

Vypadá to, že uprchl do Recife.

Zjistím víc a podám hlášení.

Je to běloch, domorodec, mulat nebo černoch?

Běloch.

Co dělá?

Je to napsané v dokumentu.

Ten napravo,

s vousy.

Muž jako on...

Jak jistě chápete, stojí víc.

Vezmu si 60 000 cruzados.

Plus cestovní výdaje, ubytování a další náklady.

Zaplatím 40 000.

Chci prvotřídní služby.

A nechci žádné problémy.

Už mě nekontaktujte.

Předstírejte, že nejsem.

Postarejte se o to.

Se vší úctou, pane Giroči...

Girotti!

Pane Giroči.

Už jsme spolu vyhráli několik bitev.

Nemá smysl předstírat, že vyjednáváme, když víte,

že moje cena je spravedlivá.

60 000 cruzados.

Teď 30 000.

30 000 potom.

- Jste vy dva vždycky spolu? - Vždycky.

Ano.

Podepíšeme smlouvu společně.

Pokud nesouhlasíte, pochopím to...

a respektuji to.

Tyto prázdniny uběhly jako voda.

Je to darebák.

Chci...

díru.

Díru?

V puse.

Udělejte z něj němého, rozumíte?

Můžete být v klidu.

Dobře.

Ať je to 60 000.

Není tam žádný kaz?

Mám zubní kámen.

Tady.

Našla jsem jeden.

A je obrovský.

V klidu.

Marceli!

Ano, Dono Sebastiano?

Přivezli zboží. Pojď se seznámit s Valdemarem.

Tvůj čas vypršel.

Ne, ještě ne!

Nechci se líbat.

- Co tím myslíš? - Už jsme se líbali až moc.

Tak to jo.

Znáš příběh o Žeise?

Neteř Dony Sebastiany?

Majitelka těchto postelí,

tohoto domu.

Bylo mi řečeno,

že tu nechala všechny své věci.

To není pravda.

Zabil ji její snoubenec.

Rozzlobený, že dostala stipendium na studium v Německu.

Co to říkáš?

- Velká tragédie. - Ano.

Jak to víš?

Řekla mi to Dona Sebastijana.

Všimla jsem si, že ostatním vypráví jinou verzi.

Dono Sebastijano.

- Dobrý den. - Jak se máte?

Dobře, byly i horší časy.

Ale v 77 letech se mám skvěle.

Joano.

Dobré ráno.

Dobré ráno.

Jsi připravená, drahoušku?

Volala jste, madam?

Můžete mi vzít nákup?

Kde jsi byla?

Pomáhala jsem muži, který měl bolesti zubů.

Způsobuje vám problémy?

Já jemu způsobuji problémy. Je v dobrých rukou.

Zamiloval jsem se do této ženy.

- Náš strážce. - Ano.

Je o něj dobře postaráno.

Tak mi řekněte, přivážíte to každý týden?

Každý čtvrtek.

Moji rodiče mají farmu.

Sbíráme, co zbylo,

a já přinesu ovoce, zeleninu...

- Takže tam nemusíme chodit? - Ano.

Mario!

- Dono Sebastijano. - Dobrý den.

- Dobré ráno, Valdemare. - Dobré.

Dobrej, Marselai.

Jen zkontroluji naše produkty, ty uprchlíku.

Máš dnes mangoby?

Ne, mangaby už nejsou.

Možná bychom se měli tomuto slovu vyhnout, ano?

Tady ho nepoužíváme.

"Mangaba"?

"Uprchlík".

A co jsme tedy my?

Flavio.

Počkej.

- Můžeš to zopakovat? - Které datum máš na mysli?

25. února 1977.

A ty?

Páska z roku 1978.

Sebastijanos.

Dobře.

Dohoda zněla takto:

měl přijít do kanceláře v 5 hodin ráno

a pozvat Anisijuse,

který byl naším kontaktem.

A přesně to udělal.

ČÁST 2. SLUŽBA IDENTIFIKACE DOKUMENTŮ

Budinkisi.

Zůstaň ve střehu.

"V žralokovi nalezena lidská noha..."

Tady není nic a nikdy tu nebude nic, co bych už nevěděl.

No jen se na to podívej.

"Student agronomie stále pohřešován."

Bože, to je katastrofa...

Nemohli jsme vědět, že to byl dobrý člověk.

Jak jsme to měli vědět?

ROBERTO SANTELMO SLUŽBA IDENTIFIKACE DOKUMENTŮ

Podívej.

Proč se tak staráte o to, co píšou noviny?

Protože by se nás mohli

někteří malicherní komunisté snažit oklamat, synu.

Dokud se nenajde žádné tělo, všechno bude v pořádku.

Jedna noha je nikam nedovede.

Co teď...

s tou nohou?

Je v městské márnici.

OBČANSKÁ POLICIE

Marselas?

Ano, Anisijus?

Jste přesný.

Bylo mi řečeno, ať přijdu brzy.

Všem nám to bylo řečeno.

Pojďme dovnitř.

- Das Doreso? - Ano?

- Prosím, přineste kávu a vodu. - Dobře.

- Není třeba moc cukru. - Jistě.

- Nemáte přízvuk ze São Paula. - Jsem z Pernambuca.

Aha.

Ale váš pernambucký přízvuk je trochu zvláštní.

Geralde, posaďte se k tomuto stolu, prosím.

Dobré ráno, Dono Dagmáro.

Chovejme se, jako při běžném pracovním dni, ano?

Posaďte se k tomu stolu.

- Kam si mám sednout? - Tam dozadu.

Tam, u posledního stolu.

Dnes jsme tu, abychom pomohli policejnímu veliteli Euclidovi,

kterého jste viděli dole.

Zařízení se pro návštěvníky otevírá v sedm hodin.

Pak začnete pracovat.

Přijeli jsme v pět, ale otevírá se až v sedm?

Ano. Budete mít čas se usadit.

A co je nejdůležitější,

máme potřebný počet hlasů.

Počet hlasů pro co?

Paní Formigo.

Ne, Elisandro.

Čekám dnes ráno na dodávku oblečení.

Mohla byste na to dohlédnout?

A řekni to tomu klukovi.

Děkuji.

Dáte si kuřecí koláč?

Samozřejmě.

Vypadá to lahodně.

Dal jsem ti tři na účet.

- Koláč, nováčku? - Ne, děkuji.

Jen na ochutnání.

Děkuji, už jsem snídal.

Opravdu?

Můžete použít tuto místnost.

- Rezervoval jsem ji pro vás. - Děkuji.

Zdravím všechny.

Byl jste pozván?

Zůstaňte tady, ano?

Kdo je ta žena?

Asi tříletá holčička byla sražena autem.

A zemřela poblíž svého domu.

Byla dcerou hospodyně.

Proto policejní náčelník Euclid...

požádal Anisie, aby nás všechny svolal před začátkem práce.

Přijeli jsme brzy, abychom vyslechli výpověď té ženy.

To je policejní stanice?

Ne.

Ale dnes je to policejní stanice, aby to bylo pohodlnější pro bohatou dámu.

Jaká bezcitná žena.

Poslala služku koupit chleba

a nechala tu ubohou dívku samotnou, pláčící.

Brány byly otevřené.

Dívka vyšla ven, možná za svou matkou.

A srazil ji autobus.

Zdá se, že ani matce dívky neřekli,

že se změnilo místo a čas výpovědi.

Vážení, vraťte se prosím ke svým stolům.

Prosím.

Spolupracujme s policejním velitelem Euclidem.

Lidi.

Dobré ráno.

Moc děkuji, že jste přišli.

Výslech se bude konat v mé kanceláři.

Prosím, pracujte jako by to byl běžný pracovní den.

Po výpovědích budou fotožurnalisté pořizovat fotografie.

Prosím, spolupracujte s policejním náčelníkem Euclidem.

Dělám to, co mi bylo nařízeno.

milý nováčku, jsi ženatý

A/nebo máš rád společnost žen

Ano.

Ale...

Líbí se mi...

Užívám si to.

Ale je to...

komplikované.

BILANCE KARNEVALU: 91 MRTVÝCH

LIDSKÁ NOHA NALEZENÁ V ŽALUDKU ŽRALOKA

Bude jich víc než 100.

To si pište.

Více než 100 mrtvých?

No jasně.

Jste policista?

Já? Ne, nejsem policista.

Vypadáte jako policista.

Ne, nejsem policista.

Euclid Oliveiras Kavalkančis.

K vašim službám.

Marselas.

Marselas jak?

Alvešas.

Marselas Alvešas.

Jméno policejního důstojníka.

Ne, nejsem policista.

Fotoreportér je na cestě.

Ta žena hodně trpí.

Děti jsou velká starost.

Ale každopádně, já jsem policejní náčelník.

Moje kancelář je vedle.

- Pokud budete něco potřebovat, neváhejte. - Mockrát děkuji.

Ten, kdo teď přichází...

To je Anisijus.

- Setkal jste se s ním? - Euklidasi.

Dneska u nás začíná pracovat.

Velmi doporučuji.

Ukážu vám archivní místnost.

- Ano. - Kde to je.

Pokud budete něco potřebovat, rád vám pomůžu.

Rád vás poznávám.

Ten...

policejní náčelník Euklidas, to je ale osobnost.

On.

Nedokonalý člověk.

Lepší s ním být za dobře.

Na druhou stranu, jeho bílý syn, Seržas...

Bože, pomoz nám...

Už jdeme, šéfe.

To jsi zase ty, Deziderijusi?

- Dobré ráno. - Dobré ráno.

Právě teď, šéfe,

byla narušena moje rutina.

Jen běž k hlavním dveřím.

Můj bože...

Skutečný milovník děvek. Sakra.

- Tohle je vaše pracoviště. - Dobře.

Ježíši Kriste!

- Nevšímejte si toho. - To je v pořádku.

Vaše práce spočívá v neustálém pohybu.

Tady se obnovují občanské průkazy.

Pracoval jsem tady od roku 1966

do roku 1973.

Příliš mnoho mrtvých.

Vyslovte to jméno.

Maria Aparecida dos Santosová.

Maria Aparecida dos Santosová.

Nechcete mě podvést, že ne?

Vaše žena?

S otcovým jménem je to jednodušší.

Dobře, tak zkuste...

Lorinald Fernandes de Melo Solimojesas.

"Solimojesas"...

To je ale jméno.

Všechno ostatní je jen doplněk.

Lorinald...

Lorinald Fernandes.

Lorinald Fernandes.

Lorinald Fernandes.

Ano, tady je.

- Stále student. - Jméno otce je jednodušší.

Haló?

Hned jsem tam.

Marselo,

jsem tu, abych vám pomohl.

Spolupracuji s Elzou.

Nic víc neřeknu.

Slyšíte?

- To je matka té dívky? - Té, co zemřela?

Máme rozkaz nikoho nepouštět dovnitř.

Vím, že tam je!

Nemůžete tam jít, madam.

Dono Kleidiová!

Nesahejte na mě!

Dono Kleidiová, vím, že tam jste!

Vím, že tam jste!

Chci jít dovnitř! Chci s ní mluvit!

Chci, aby mi to řekla do očí!

Pusťte mě!

Dono Kleidiová, vím, že tam jste!

Chci slyšet, proč jste to udělala!

Proč jste nechala mou dceru samotnou?!

Nechcete pustit svého klienta do veřejné budovy!

Jděte pryč!

Podívejte, kdo je u budky.

Co je nového, příteli?

Přejdeme přes ulici.

Chci vám něco ukázat, bude se vám to líbit.

- Teď? - Ano.

Představím vám jednoho skvělého chlapa.

Beru tam i své manžely, můžete jít s námi.

- Šéf Euclid, že? - Ke vašim službám. Pojďme.

- Přes ulici? - Nebude to trvat dlouho.

Musím si zavolat. Je to nutné teď?

Teď hned.

Tvůj otec tě má rád. Máš štěstí.

Pojďme.

Přes ulici?

Přes ulici.

Byl jednou jeden král,

který měl velkou blechu,

kterou miloval

jako svého syna...

38.

Poslal pro svého krejčího.

Krejčí přišel...

Tady!

Hansi!

Můj příteli!

Ten hlas poznávám.

Ahoj, starý kamaráde. Kde je Hansas?

Přivedl jsem mu kamaráda.

Řekni mu, že tu nejsem.

Jak se máte, šéfe Euclide?

Nemohli bychom to udělat jindy?

- Můžu dovnitř? Hansi! - Pane...

Šéf Euclid je tady!

Hansi!

Dobré ráno!

Můj německý příteli!

Chci ti představit svého přítele.

Marselo, tohle je Hans.

Skutečný německý voják z druhé světové války.

Tenhle muž má co vyprávět.

Dnes ne.

Jsem unavený.

Ukaž jizvy mým dětem a přátelům.

Šéfe Euclide...

Vážíme si vaší práce v okrese.

Ale prosím, přijďte jindy. Hans se dnes necítí dobře.

Šéfe, prosím.

Nech mě si promluvit s Hansem.

Chci se jen podívat na jeho jizvy.

Dnes ne, jsem unavený.

Unavený!

Hansi,

to nemusíš dělat.

Sakra. Ten černoch mluví německy.

Otče, myslím, že nemá náladu.

Hansi, poslouchej.

Ukaž nám díry po kulkách v nohách.

No tak, ukaž.

Myslím, že nechce mluvit.

Ukaž ty jizvy.

Jsou v Německu žraloci?

Střelné rány.

- Působivé! - Sakra.

- Opravdu nechutné. - Neříkal jsem to?

Německo?

Belgie.

To stačí, nebo chceš ještě?

Hansi...

Dělám to pro nás.

Tenhle idiot zajišťuje vaši a naši bezpečnost.

Nikdy nepochopí,

že jsi Žid.

Nikdy.

Ven!

Ven z mé kanceláře!

A vezmi s sebou i své přátele.

Ven!

Můžeš takhle mluvit jen proto, že jsi voják z druhé světové války.

Teď vypadni!

Sakra!

BRAZÍLIE FEDERÁLNÍ OKRES

"Costa & Carpinheiro", jak vám mohu pomoci?

Chtěl bych mluvit s João Pedrem.

Hned vás spojím.

Pane João, váš přítel.

Přepoj to.

Haló?

Ahoj, João. Jak se máš?

Poslouchej pozorně. Doufám, že jsi v pořádku.

Neříkej, kde jsi.

- Proč? - Tento hovor není zabezpečený.

Naše telefony jsou monitorovány.

Poslouchej, můžeme mluvit jen přes zabezpečenou linku.

- Zavěs. - João...

Zavěsím...

Pošli mi číslo a já ti zavolám.

João...

Jak mám poslat číslo?

Sakra!

Telegram.

TELEFONNÍ ČÍSLO 216180.

INTERNÍ 22.

BUDU ČEKAT NA KONTAKT V 17:30. KONEC.

- Zdravím. - Zdravím.

Telegram.

Telegram.

Proč jsi to otevřel?

Ale já jsem to nečetl.

Pokud jsi to nečetl, proč jsi to otevřel?

Nevím, co na to říct...

"Velký drak byl vyhnán."

"Je to velký had..."

- Pedras? - To jsem já.

Chtěl bych mluvit s panem Alexandrem.

Čeká na vás.

ZÁKAZ VSTUPU

Ty schody...

V hale je žena...

posedlá duchem.

O tom je ten film.

- Měl jsem nějaké hovory? - Ne.

Ale někdo nechal vzkaz.

Tati, měj hezký den. Fernando

Děkuji.

Pojďme.

POUZE PRO ZAMĚSTNANCE

Zase promítáte "Čelisti"?

Pedras to naplánoval na sobotu ráno.

Kvůli té žraločí noze v žaludku.

Lidem se to líbí.

Mimochodem,

Fernando chce opravdu vidět "Čelisti".

Myslel jsem, že ho vezmu v sobotu.

Děláte si srandu?

Já bych mu to dovolil.

Je to pro něj příliš silné.

Ten kluk už má z toho plakátu noční můry.

Tam...

To se stává každý den.

Každý den.

Fatima měla to okno velmi ráda.

Ráda sedávala přesně tam, kde teď sedíš ty.

Chci se tě na něco zeptat.

Ale dívej se mi do očí.

Když jsi byl s ní ženatý,

často jsi ji podváděl?

O čem to po tak dlouhé době mluvíte?

Podváděl jsi, nebo ne?

Pane Alexandere...

Fatima a já jsme se velmi milovali.

Vy to víte nejlíp ze všech, že?

Já vím.

Fernando je toho největším důkazem.

Takže...

podváděl jsi ji, nebo ne?

Haló?

Počkejte.

Někdo vám volá.

Haló?

Ahoj, João. Fungovalo to.

Jsem rád, že tě slyším a vím, že jsi v pořádku.

Musím mluvit rychle, nemám moc žetonů.

Podařilo se mu dostat tvé jméno na seznam federální policie.

To znamená, že nemůžeš opustit zemi.

To je velmi podivné.

Nemůžu cestovat?

Snažím se to pochopit.

On manipuluje.

Tohle je špinavá hra na vysoké úrovni.

Říkám ti,

že z případu, který byl příznivý pro režim,

odvolal seriózního prokurátora a nahradil ho podvodníkem

svým přítelem.

Zatraceně!

Musím ti říct,

že situace je velmi špatná.

Takže prosím,

nevystrkuj hlavu,

zůstaň ve stínu.

To je můj poslední žeton.

Poslouchej pozorně.

Elza...

je teď nejdůležitější postavou v tomto příběhu.

Elza.

Skvělé místo.

Zůstává tu technik z Ria.

Tak ušetří na hotelových nákladech.

- Pan Alexander? - Alexander de Jesus do Nascimento.

- Já jsem Elza. - Těší mě.

- Jsem Valdemar. - Zdravím.

Jak vám mám říkat?

Tady mi můžete říkat mým jménem Armando.

Je mi velkou ctí, že s vámi mohu hovořit.

Neříkal jsi, že máš používát falešné jméno?

Je špatné?

Ano, není moc dobré.

A děkujeme za lístky zdarma. Právě jsme se podívali na film.

Líbil se vám?

Nejsem věřící, ale bylo to děsivé.

Valdemar si málem pomočil kalhoty.

Nemám rád horory.

Můžu nahrávat náš rozhovor?

Nahrávejte, co chcete.

Nahrávám.

Je to podobné...

jako americké programy na ochranu svědků.

Tam se vše dělá s velkými prostředky a vládními fondy.

A tady se všechno dělá tak nějak improvizovaně, brazilským stylem.

A zaměřeno na ochranu před Brazílií.

Kolik lidí chráníte?

S vámi čtyři lidi v Recife.

Další dva ve Fortaleze a jeden v Salvadoru.

Jsme všichni ve stejném domě v Recife?

Podívejte, každý případ je jiný.

Takže si všichni navzájem pomáháme.

Ano.

A kdo to všechno platí?

Platí to dcera...

z velmi bohaté rodiny v São Paulu...

které už dlouhou dobu rozděluje zemi.

Jak se vám dnes dařilo v práci?

To vy jste mi zařídila práci na policejní stanici?

Ne, není to policejní stanice.

Podal jste žádost na oddělení identifikačních dokladů.

Ano.

Pokusím se najít jediný dokument, který dokazuje,

že moje zesnulá žena skutečně existovala.

Ale dnes bylo to místo policejní stanicí.

S policejním náčelníkem a tak.

Mluvili jste spolu?

Je to opravdový hajzl, zkurvysyn.

Nejhorší na tom je,

že se zdálo, že mě má rád.

Jen abyste věděl,

máme tam spojence.

Anisius.

Je bezpečné, aby věděl, kdo jsem?

Anisius pomáhá.

Ale on neví, kdo jste a co s vámi děláme.

Povězte mi o pasech.

Můj a mého syna.

Nevím, jestli to víte,

ale jsem na seznamu federální policie, což mi zakazuje cestovat.

Vzhledem k situaci se shodujeme,

že potřebujete falešný pas.

O to se postaráme.

Dokumenty mohu sehnat, ale bude to trvat několik dní.

Co se to tady děje? Nerozumím tomu.

Proč potřebuju falešný pas?

Neudělal jsem nic špatného...

A co z toho budete mít vy?

Kdo jste?

Jsem pediatr.

Jen se snažím pomoct.

Armando, teď o tom nemluvme.

Mysli na svého syna. Mého vnuka.

Mysli na mou dceru Fatimu.

Pane Aleksandrasi, já neustále myslím na svého syna.

Je mi velmi líto vaší dcery, pane Aleksandrasi.

I vaší ženy, Armando.

Jak mohla tato země ztratit takovou ženu, jako je Fatima?

Brazílie za to draze zaplatí.

Nesouhlasím.

Se vší úctou.

Ona nic nezaplatí.

Nezaplatí ani cent.

Armando, obdivuju tě,

ale měl bys odejít.

Být tebou, co nejdřív bych odtud vypadl.

Přijal bych jejich pomoc a odešel ještě dnes.

Proto jsem to zorganizoval.

Pane Aleksandrasi...

Musíme chránit to, co ještě máme.

Tebe a mého vnuka.

Budu v promítací místnosti.

Zamkni dveře.

Rádi bychom se dozvěděli více o Enrique Castro Giročimovi a o tom,

jak se do toho zapletl.

Všechno vám povím.

Všechno...

to ze sebe dostanu.

Tohle je rozhovor.

Nahrává se.

Povězte mi o tom...

Enriquovi Giročim.

Já...

Nejsem násilnický člověk.

Ale tenhle muž...

Zabil bych ho i kladivem.

Rozdrtil bych mu lebku kladivem.

Vy...

Nosíte zbraň?

Ne, ale umím zacházet s kladivem.

Potřebuji jít na záchod.

Potřebuju jít na záchod.

Pozastavila nahrávání, aby šla na záchod...

Rádi bychom se dozvěděli více o Enrikovi Castrovi Giročimovi a o tom,

jak se do toho zapletl.

Flavio?

Flavio?

- Flavio? - Tohle je rozhovor.

Jaká data posloucháš?

- Promiň? - Jaká data posloucháš?

Je to Elza s "Marselem", v uvozovkách, 25. února 1977.

Ještě jsem neskončila.

Marselas je Armandas, víš to?

Přesně to jsem právě slyšela a zmátlo mě to.

Takže Marselas je ve skutečnosti Armandas.

- To je falešné jméno. - Ano.

Jsi chytrá, Flavio.

Které posloucháš?

Kazety Anisije.

Z roku 1976.

Aha.

Potřebuji jít na záchod.

Jak jste se seznámili s Giročim?

Přišel na návštěvu univerzity.

Jako vedoucí katedry

jsem někdy vítal hosty na letišti v Recife.

Byl členem představenstva státní společnosti Eletrobras,

která patřila pod Ministerstvo hornictví a energetiky.

Takže vy jste Armandas.

Četl jsem váš životopis.

Představoval jsem si vás jinak.

- Beru to jako kompliment. - Ano.

Je horko, že?

Jaký byl váš první dojem?

O Giročim?

Blbec.

A jeho syn, další blbec.

Jak dlouho jste vedoucím katedry?

Vrátil jsem se po postgraduálním studiu asi před dvěma lety.

Také jsem dohnal výzkumnou dovolenou.

A byl jsem zvolen.

Uvažovali jste někdy o práci v průmyslu?

Hodila by se vám studená průmyslová sprcha.

Baví mě dělat výzkum.

Řekl "průmyslová sprcha"?

Ano, potřebuju "průmyslovou sprchu".

Kdy to bylo?

To bylo v srpnu 1974.

Představili jsme ho všem v oddělení.

Byl tam Luanda Azevedová, Marcellus Vasconcelos, Sebastian Pires...

Ukázali jsme mu celou budovu.

Ukázali jsme mu laboratoře, všechny projekty...

Projekt elektrické autonomie, projekt elektrického automobilu...

Stroj na zpracování kůže,

který byl chloubou našeho oddělení.

Dovolte mi představit své kolegy.

Dobrý den.

- Zdravím. - Tak, tohle je Suzy Shaferová...

- Těší mě. - Z univerzity v Leedsu.

Sendzejus Jeslin z Technické univerzity v Quebecu.

Jste Brit?

Ne. Jsem Američanka. Z New Yorku.

- Ale Sendzejus... - Jsem Brit.

Jste Brit?

- Ano. - Opravdu?

Ano. Studovali jsme spolu v Leedsu.

Teď žiju v Quebecu.

Samozřejmě.

A tady jsme. Je to skvělý chlap.

Tak to bylo. A další den...

byla schůzka.

Na té schůzce nás prakticky...

všechny umlčel.

Abych ušetřil čas, půjdu rovnou k věci.

Když už mluvíme o Eletrobrasu,

nejvzdálenější od Pernambuca,

práce, kterou tady děláte,

by podle mého názoru měla být součástí celku.

Jste příliš nezávislí,

oddělení od nás na jihu.

Chtěl bych se zaměřit na Rio.

Některé z vašich výzkumů

a témata rozhodnutí.

Abychom se vyhnuli starým diskusím o tom,

jak se práce na severu a na jihu liší.

Vím, že mluvíte s jiným přízvukem,

máte jiný způsob práce.

Dokonce i váš vedoucí katedry, chlupatý chlap.

Že ano, Armando?

Ať žijí rozdíly, že?

Snažím se říct,

že mě překvapilo to, co jsem tady viděl.

Omlouvám se.

Jen proto, aby bylo jasno.

Všechny naše projekty jsou zveřejněny v oficiální publikaci.

Nechápu, proč jste překvapený.

- Nechte mě domluvit. - Pokud jste to nečetl.

Myslel jsem to pozitivně.

- Jen pro ujasnění. - Je to kompliment.

Dobře...

Mimochodem, technologie zpracování kůže...

měření plochy kůže,

je pro místní kulturu důležitá.

Pro býky, kozy, krávy...

Je to důležité pro ekonomiku severovýchodní oblasti.

Líbí se mi to.

Je to regionální centrum,

ne národní, natož mezinárodní.

Podívejme se na elektromobil, projekt, který jste mi ukázal.

Mimochodem, Armandas na tom také pracuje.

V Kanadě provádějí pokročilejší výzkum.

Ve skutečnosti jsme od kanadského konsorcia zakoupili 12 prototypů.

- Prostřednictvím Eletrobras. - Rád bych dodal...

Vy a vaše společnost jste součástí tohoto konsorcia.

Eletrobras.

Eletrobras skutečně zakoupil od konsorcia 12 prototypů.

- Eletrobras. - Eletrobas?

- Není to vaše společnost? - Eletrobras. Mohu pokračovat?

Takže...

Zajímalo by mě,

zda by se peníze daňových poplatníků měly utrácet na takové projekty.

Na severovýchodě...

To nemůžete myslet vážně.

Když oni sami mají tolik jiných problémů.

Navíc...

soutěží s většími zahraničními společnostmi.

Pane Giroči,

jsem Luanda Azevedová,

výzkumná profesorka s titulem

z Federální univerzity v Rio Grande do Sul.

- Jste z jihu? - Ano, z jihu.

Všechny naše projekty jsou financovány

z veřejných výzkumných fondů.

A máme partnerské projekty financované

nezávislými zahraničními nadacemi.

Je čas přehodnotit vaše kritéria financování,

zejména nezávislost.

Luanda padla jako první.

Šla pracovat

do metra v São Paulu, kde ten blbec byl v technické komisi.

Stalo se to celému týmu?

Ano.

Byla to opravdová "průmyslová sprcha".

Zkrácením financování státních univerzit si zajistil osobní prospěch.

Je to prostě...

A pak jsem byl

zasypán obviněními.

Nevím, jestli to víte,

ale v novinách v Riu a São Paulu

byly zveřejněny dva smyšlené články,

koordinovaný útok proti vám.

Díky bohu,

v novinách v Recife jsem nic neviděl.

Všechno přejde.

Doufám, že to přejde.

Pane Aleksandrasi, posaďte se sem, abych na vás viděl.

Neřekl jsem ten příběh v pořadí.

Večer před tou schůzkou

jsme šli na večeři.

Já,

Fatima,

Giroči a jeho syn.

Začala jako vaše sekretářka, že?

Jdu na záchod.

Máte tak krásnou ženu.

Dáte si vodu?

Ano, prosím.

Pozval jsem vás na večeři s mojí ženou.

A ona právě řekla, že je profesorka, jasné?

Ale já vím, proč to děláte.

Je to kvůli výzkumu lithiových baterií, že?

Ten výzkum jsem si nechal patentovat.

Je to můj projekt.

Je to malý průlom, ale patent je můj.

Podej mi whisky.

Můj čich mě nikdy nezklame, že ne, synu?

Znáš mě.

Tenhle chlap využívá univerzitu k patentování výzkumu.

- Žádám respekt. - Neříkej mi...

Využívá veřejný systém, aby se dostal na trh.

Musíme zavřít všechny tyhle zasraný instituce.

- Snadné peníze, že? - Žádám respekt.

Veřejné peníze jsou snadné peníze.

Jsem vedoucí výzkumného centra, které navštěvujete.

Jsem zaměstnancem univerzity, která vás přijala.

- Nemůžu tomu uvěřit. - Věděl jsem, že sem musím přijít.

Věděl jsem to.

Armando,

já jsem inženýr.

Řídím rodinný podnik,

který byl vybudován potem a tvrdou prací.

Můj otec je Ital, pochází z Janova.

Moje krev je italská.

Nemáte tušení, do čeho se pouštíte, hošíku.

Jste komunista.

- Nejsem komunista. - Ale jste.

Jste kapitalista?

- Spíš komunista než kapitalista. - Poslouchejte.

Znáte mapu.

Brazílie.

Sever.

Každý má své místo.

Dobrá práce, chlape.

Fatimo.

Pracuji na univerzitě, která vás přijala.

Nejsem hošíkem, jak jste mě právě nazval.

Žádám respekt. Večeře je zaplacená.

Schůzka zítra v 8:30. Auto tam bude v 8.

Pokud chcete, přijděte, pokud ne, nechoďte.

Ten idiot může zůstat tady.

Jen mi dovolte něco rychle říct.

Vstala jsem, protože jsem potřebovala močit

a zvracet.

Jakmile jsem vstala, přešlo to.

Kontrolujte svou ženu.

Choval jste se k nám neuctivě.

Velmi neuctivě.

- Pojďme. - Počkej.

- Ne, ne... - Ovládejte svou ženu.

Ne, ne.

Teď mě poslouchejte.

Celý večer jsem mlčela z úcty k Armandovi.

Velmi nezdvořilé, zejména vůči otci před jeho synem.

Teď myslím na svého otce, který je skromný člověk.

Začal pracovat v devíti letech.

To je muž.

To je muž.

Slyšíte?

Jako můj manžel. Tohle je muž.

Pojďme.

Ale vy jste ještě taky opilý.

Měli byste se stydět. Co jste to za lidi?

Sekretářka je ta děvka, co vás porodila. Jděte do prdele.

- Uklidni se! - Jděte k čertu.

Ale.

Ty taky jdi k čertu.

- Sedni si. - Armando...

- Armando, nepleť se do toho... - Bacha...

- Každý má své místo. - Uklidni se.

Od školních let jsem nikoho neudeřil.

Jen v tělocvičně v roce 1950.

A schůzka se přesto konala...

Jak jsem řekl.

Fatima to o mně opravdu řekla?

Ano, pane Aleksandrasi.

Dobře.

Dobře, dobře.

Takže...

Giroči je zločinec.

Jeho místo je ve vězení.

A když to říkám,

nemyslím tím zemědělskou kolonii.

Měl by být v Carandiru.

To, co dělá, je zrada.

Je to podvodník...

a vrah.

Ve vaší, řekněme, "uprchlické" skupině,

chci nejvíce objasnit váš případ.

Chápu...

Ty dvě zahraniční univerzity mě chtějí.

Pravděpodobně na vás tlačí.

Ne kvůli tomu...

Ty zahraniční univerzity vás opravdu chtějí, to je skvělé.

Ale o tom teď nemluvme.

Byli jsme informováni, že byli najati dva muži.

Aby vás našli v Recife.

To není dobré.

Jsou ze státu Rio a pracují společně.

Ten starší je Augustas Borba.

Bývalý voják, propuštěný z armády v roce 1970.

Působil v Minas Gerais.

Ani ho nepotřebovaly mizerné ozbrojené síly.

Je to šmejd.

Ten mladší, Bobis, je jeho nevlastní syn.

Říká se, že nevlastní otec zabil Bobiho matku.

A teď spolu pracují.

Říkáte, že mě hledají najatí zabijáci?

Ano.

Stojí za tím Giroči?

A co na to říkáš?

Týden, maximálně deset dní.

Za čtyři dny budou u vás.

Čtyři dny?

Taková neúcta.

Pro Fatimu,

pro tebe.

A pro tvého syna, který je se mnou.

Byla tak zdravá...

Čtyři dny?

PERNAMBUCO FORENZNÍ LÉKAŘSKÁ SLUŽBA

Musím s tebou mluvit o něčem venku.

O čem?

Je to velmi důležité.

- Proč? - Pojďme raději ven.

Vystrč ji ven.

Pojeďme, Luciusi.

Jedeme.

- Jeď. - Lindinho se asi obrací v hrobě.

Zatraceně!

Bude to bomba!

Poslouchejte.

"Chlupatá noha znovu útočí!"

Ten obrázek se povedl.

Chlupatá noha!

Dnes v noci vylezou piraně.

Tohle smetí vyhodíš, Sergeji.

- Cože? - Vyhodíš to.

Tady.

Zastav tady.

Tady je to dobré, stůj.

Zavolám.

Kino San Luis, dobrý večer?

Chtěl bych mluvit s panem Alexandrem.

Myslím, že už odešel.

Spojím vás s promítárnou.

Děkuji.

Haló?

Příchozí hovor.

- Haló? - Mohu mluvit s panem Alexandrem?

Dnes odešel dříve. Můžete mi říct, kdo volá?

Jen si chci ověřit, že se jmenuje Alexander de Chesus do Nasimento,

je to tak?

S tím ti nepomůžu, chlape.

Nech mi své jméno a já mu to vyřídím...

Co je to...

Zdá se, že jeho tchán pracuje v kině San Luis,

nikde jinde.

To je ale chlap!

Jsou tady.

Zatraceně.

Podívejte se na toho turistu.

Můj plukovník je přesný.

Podívejte se na ten klobouk.

Na vaši posvátnou čest.

- Policejní auto? - Nastupte si.

- Pojďte. - O tom mluvím.

Všichni dovnitř!

Tohle je můj plukovník.

"Můj plukovník". To říká ten pravý.

Můj poručík.

Poručík je mojí prdelí.

První poručík a jsem hrdý na uniformu, kterou jsem kdysi nosil.

Představuju vám svého nevlastního syna Bobbyho.

Nebo Abdias.

Na rodném listě Abdias.

Je to velký chlap.

Je všechno v pořádku, Abdiasi?

Střílí dobře?

To si ani nedokážete představit.

To je Seržas.

Matčin syn.

Další je Arlindas,

je jako syn.

Raději mám "Bobis", pane Euclide.

Velitel Euclide, já neprodávám sladkosti na ulici, jasné?

Nestrávil jsem celý život tím, abych teď byl oslovován "pane".

Co je vůbec "Bobis"?

Je to mužské jméno?

Došly vám ten den mužská jména?

Velitel Euclid.

- To je lepší. - Je tvrdý, chlapče.

Nemá rád, když mu říkají "pane", rozčiluje ho to.

Chápeš to, že?

Tak se uklidni.

Jste tu na misi?

Raději se o tom nebavme.

Nikdy nemíchej přátelství s prací, ano?

Karneval byl opravdová podívaná.

Téměř 100 pohřešovaných.

O této extravagantní události jsem četl v novinách.

Spolkl žralok vůbec nějakou nohu?

Příběh pro turisty.

Když už o tom mluvíme,

jede se na projížďku?

"Projížďka"?

Pojedeme na "projížďku".

Sakra, jo. Rozhodně na projížďku.

Kam pojedeme?

Uklidni se, chlapče.

Dnes jsme jen turisté, nejedeme na "projížďku".

Jaký je plán?

Všechno je domluvené.

Všechno je zařízeno.

Jedna je "157".

Druhá je "157" a "213".

Jsou vzadu.

Už tam jsou?

"157" a "213".

Zatraceně.

"213" znamená...

Nejčastěji znásilnění.

"157" ozbrojená loupež s vraždou.

Jenom dobří lidé.

"Místní obyvatel"

"Pedro Jorge do Nascimento, 27 let, student,"

"bydlící ve čtvrti Mustardinja,"

"se 13. května večer vydal na procházku do parku"

"s přítelem Alexandrinem Borgesem, 32 let."

"Zubní protetik, žijící ve čtvrti Bomba do Emeterio,"

"když na ně nečekaně skočil stín,"

"který se objevil z ničeho nic."

"A začal je kopat."

Je to tak divné.

Zvláštní, ale všichni víme, co to je, že?

Ale noviny o tom píšou, jako by to byla novinka!

Tereso, přečti o tom útoku. Úžasné.

Přečti to.

- Ale ty jsi to už četla. - Četla.

Ale s tvým anglickým přízvukem to zní mnohem lépe.

Děkuji.

Má drahá!

Zdravím všechny.

- Dobrý den. - Zlatíčko.

- Je vše v pořádku? - Ano.

Marceli, jsem rád, že jste se přišel rozloučit.

Dona Sebastijana mi to řekla.

- Chtěl jsem být s vámi. - Zdravím.

Jsem Gerald, přítel Sebastiany.

"Chlupatá noha" je v Casa Amarelo velmi populární.

Trochu anarchistické, ne?

- Můžu si zavolat? - Pokud to není meziměstské.

Pomoz mi s nádobím, Klovi.

Recife se mi nelíbí.

Zacházeli se mnou tady špatně.

Omlouvám se, že volám tak pozdě.

Chtěl bych zanechat vzkaz pro pana Alexandra.

Opravdu bych si chtěl promluvit se svým synem.

Je to podivné město, ale...

To je v pořádku.

"Chlupatá noha", která skáče, by byla hitem v Luandě!

Děkuji, Suleiko.

Děkuji.

- Je to třtinová vodka? - Ano.

Ať žije pan Marselas.

Marselas je vaše smyšlené jméno, že?

Marselas...

Jmenuji se Armand.

Ale můžete mi říkat Marselas, jestli chcete.

Raději bych neprozrazovala své...

skutečné jméno.

"Teresa Victoria"...

tak se jmenovala moje milovaná teta.

Vlastně jsem vždycky chtěla být

"Teresa Victoria".

Krásné jméno.

Mám ráda složená jména.

Jména jsou používána pro vaši bezpečnost.

Není to snadné, když vás oslovují cizím jménem.

Je to jen prevence.

Jmenuji se Sebastiana.

Nezměnila jsem si ho.

Jmenuji se Klovis.

Vlastně jen Klovis.

Kéž bych byl tak statečný jako vy.

Ale opravdu.

Ale není snadné žít tváří v tvář smrti.

Jsem v přítomnosti smrti.

Také jsem v přítomnosti smrti.

Pojďme se trochu uvolnit, pustím nějakou hudbu.

Dono Sebastijano, nechtěl jsem pokazit náladu.

Pomozte mi.

Řekl jsem to, protože...

Jsem naživu,

jsem silný.

Mám syna.

Chci žít.

Jen...

Dnes jsem zjistil,

že smrt je nevyhnutelná.

Bylo to docela překvapení.

Pro někoho, kdo měl konflikty s oběma stranami v Angole,

bylo nalezení zdejšího útočiště

velmi dobré.

Teď Antonio a já odcházíme.

V letadle bez portugalské vlajky, na tom jsme trvali.

Tereso,

moc mluvíš.

Dono Sebastijano,

jste nejlepší.

Moc děkuji.

Není zač.

Kam jedete, Tereso?

Není třeba o tom mluvit.

Ale děkuji.

Moje neteř Žeisa tuto píseň milovala.

Abych byla přesnější, miluje ji.

To je asi pro mě.

Pane Aleksandere.

Dobře.

Promluvíme si později, nashle.

Nechci vás vidět smutného. Podívejte se na mé malé muzeum.

Podívejte se...

Tohle je moje neteř Žeisa,

když byla malá.

Tady už je dospělá.

A tady jste vy?

To jsem já se svým tehdejším přítelem Andreou.

Bylo to v Itálii, v Sassuolu.

Opravdu? Vy jste žila v Itálii?

Sedm let.

Od roku 1936 do roku 1942.

- To jste mi nikdy neřekla. - Nikdy ses neptala.

Vrátila jsem se až po skončení války.

Odjela jsem do Itálie studovat hudbu.

A zůstala jsem, když se všechno začalo zhoršovat.

Nemohla jsem se vrátit.

Tam jsem byla komunistkou.

Pak anarchistkou.

Nebo naopak, už si to nepamatuji.

Viděla jsem na vlastní oči věci,

o kterých vám nebudu vyprávět.

Vezmu si je s sebou do hrobu.

Také jsem tam udělala tři věci,

o kterých vám neřeknu.

Ale udělala jsem je a musela jsem je udělat.

Na závěr,

přípitek na vás všechny.

Přípitek.

- Na mého přítele Žeraldase. - Děkuji.

Život má své špatné stránky, ale má i ty dobré.

Na Harolda, který není Harold.

Na Marcela, který je Armand.

Na tuto ženu, která je pro mě Teresa Victoria.

Odjíždí s Antonijusem do Švédska.

Přípitek na Claudii,

která je Claudia.

A na Deborah,

která, jak jsem si jistá, bude žít v lepší Brazílii.

Vyroste v lepší Brazílii, kde bude méně zla.

Na zdraví všech.

Na zdraví.

Děkuji, Dono Sebastijano.

Klid!

Podívej se na mě, jsem tady.

ČÁST 3. KREVNÍ TRANSFUZE

Sakra!

Vilmarai.

Pan Bobis.

Pan Augustas.

Je to ten muž?

To je ten muž.

Ptal jsem se a oni říkají, že jste to vy.

Nevím.

Je schopen to udělat?

Ano, je schopen.

Práce je tady, v Recife.

Vyžaduje to velkou zodpovědnost a spolehlivost.

Chudý nebo bohatý?

To ví jen Bůh.

Vypadá luxusně, ale není bohatý.

Vypadá luxusně, tak je bohatý.

Bude to dražší.

Má zbraň?

Ne.

Je to zbabělec.

Udělám to za 4 000.

Sakra!

Co používáš pro svou práci?

Střední délka: 38.

Přesnost zaručena.

Dám 2 000.

Cena je 4 000. Udělám to za 4 000.

Děláš tuhle mizernou práci,

nosíš cukr jako zvíře,

a to jen za pár centů.

Je to snadná práce.

Máme informace, které ti pomohou.

"Jako zvíře"...

Nelíbí se mi, jak mluvíš.

To je náš člověk.

4 000.

4 000, souhlasím.

Ale jdeš hned teď.

2 000 předem.

Teď.

Severinai.

Musím odejít.

- Na půl hodiny. - Dobře.

- Jsi za to zodpovědný. - Jistě.

Pokud dnes Santa Cruz vyhraje, koupím pivo.

Brzy se vrátím.

Dobře, Aleksandro.

- Promiňte. - Dobrý den.

- Je tu pan Aleksandras? - Právě odešel.

Opravdu?

To je škoda.

CHLUPATÁ NOHA UKRADLA NOHU Z MÁRNICE

JMÉNO: MARIJA DOS SANTOSOVÁ

MARIJA DOS SANTOSOVÁ

MARIJA DOS SANTOSOVÁ

MARIJA DOS SANTOSOVÁ

MARIJA DOS SANTOSOVÁ

MARIJA DOS SANTOSOVÁ

Marija Augusta?

- Marija Aparesida? - Marija Aparesida.

Není jich moc.

Je to vaše žena?

Jste odhodlaný, že?

Moje žena zemřela, rád bych dostal její dokumenty.

I kdyby to byl jen jeden.

A vím, že její průkaz totožnosti byl vydán tady.

Jsem odhodlán ten spis najít.

Doufám, že se vám to podaří.

Dobrý den.

- Dobrý den, šéfe. - Dobrý.

Vydávají se tady průkazy totožnosti?

Ano, pane.

Brenda Oliveira da Mata.

Potřebuju si s někým promluvit.

- Maria Eugenija... - Armando.

Jmenuje se Marselas.

Elisandželo, můžete ho pustit dovnitř.

- Je vše v pořádku? - Volal jsem ti, Armando.

- A co Fernandas? - Dobrý.

Mám ti to předat.

Musel jsem přísahat, že přijdu za tebou ráno.

Otoč to.

"Tati,"

"děda a babička jsou moc milí,"

"ale já chci žít s tebou."

"Myslím, že začínám zapomínat na mámu."

"Vrať se brzy,"

"Fernandas."

Vezmi si mého vnuka.

Beru si svého syna.

Měl by sis ho vzít.

Měl bys.

Musím jít.

Našel jsi dokument své ženy?

Ne.

Klaudija Andrade Lima Melo.

Omlouvám se...

Mariana da Roša Pineiro.

Mariana?

Děkuji.

Další je Kaua Baros Campos.

Demostenis Gera Fereira.

Omlouvám se.

- Ano? - Je to Armando?

Ne.

Jmenuje se Marselas.

Armando.

Armando!

Nejmenuje se Armando.

Vezmi pár chlapů a trochu ho zastraš.

Máme jen dvě hlídková auta.

Omlouvám se.

Veliteli Euclide, omlouvám se.

Ano, Marselasi.

Musím s vámi mluvit.

Prosím.

Víte, že nenosím zbraň.

Tam dole jsme nedostatečně chráněni.

Objevil se takový muž, který...

obtěžoval dívky.

Co to sakra je?

Vyhrožoval mi...

Způsobuje problémy, proto jsem za vámi přišel.

Potřebuješ zbraň, chlape.

Díky ní tě budou respektovat.

Natáhni ruku.

Natáhni...

Tvoji ruku, chce vidět tvoji ruku.

Natáhni ji.

To je pravda.

Jsi nervózní.

Byl jsi u jeho ženy?

Ne, neznám ho.

Teď je tam dole.

Veliteli Euclide...

Nepřišel bych sem žádat o pomoc,

kdybych si nemyslel,

že jde o nebezpečnou situaci.

- Arlindai? - Ano?

Jdi to zkontrolovat.

Hned, už se těším.

- Jdeme. - Děkuji, veliteli.

Pojďme spolu, něco se děje.

- Opravdu musíme jít hned? - Bude to rychlé.

PODVODNÍCI A ŠVINDLÍŘI

Poručíku.

Hej, poručíku.

Máte hovor.

Haló?

Pane Augustasi, tady je Vilmaras.

Našel jsem jednoho muže.

Kde?

V kanceláři, kde vydávají občanské průkazy.

Je to opravdu on?

Ano, určitě je to on.

Díval jsem se pozorně.

Mám jít až do konce?

Je Bobis s tebou?

Ne,

zůstal v kině.

To je lepší.

Zbav se ho.

Zbavím se ho.

Přímo do nosu.

Je v telefonní budce.

Ten chlap s červenou čepicí?

Pojďme, Markasi.

Mám tvoje zbývající prachy.

Hele, chlape...

Otravuješ našeho přítele?

Ukaž nám svůj pas.

Víte, já toho chlapa znám.

Dneska jsem zapomněl pas.

Střelba!

Je tam přestřelka. Opravdové peklo.

Zkurvysyn.

Nedělej zítra to, co můžeš udělat pozítří!

Ať žije prokrastinace!

Ať žije kolektivní nečinnost!

Ten muž s červenou čepicí?

Tudy?

Svobodná láska stojí víc!

Sociální pojištění, takzvaná prozíravost!

Touhy jen rostou!

Ani budoucnost, ani sláva nemají žádný význam!

To, co vidím, je jen vítr!

Podívejte se na ty knihy.

Podívejte se na ty knihy!

Pomozte nám...

Kde je Arlindas?

- Viděl jste, co se stalo? - Ano.

Další pravá láska.

Láska je vzpurná.

V kleci neroste.

Potřebuje svobodu.

Nežebrá o almužnu.

Hledejte své vlastní a žijte tím,

dokud je to ještě tady a nikdy se nevrátí.

Jsem rostlina, mám kořeny,

jsem zvíře lesa, chodím volně a šťastně,

následuji svůj osud,

vydělávám peníze, zítra jich bude víc.

Moje cesta musí být svobodná, on nežebrá o almužnu.

Tak se starejte o svou lásku, dokud tu ještě je.

Ty dokumenty nelze vynést z místnosti.

Všechny linky jsou obsazené kvůli tomu, co se stalo.

Řekněte mi, nejmenujete se Marsel, že ne?

"Jako zvíře"...

Elza.

Potřebuji hned pasy.

Elzo...

Můj čas v Recife skončil.

Ustupte! Rozejděte se!

BILANCE OBĚTÍ KARNEVALU: 91 MRTVÝCH

TURISTA Z JIHU ZASTŘELEN U KADEŘNÍKA

Motivem mohla být pomsta

Dani.

Dani.

Ano?

Ano, Flavio?

Mluv.

Snažila ses zjistit, co se těm lidem stalo?

Víš, že jsem trochu znepokojená?

Zkoušela jsem hledat na internetu, ale nic jsem nenašla.

Všichni žili před érou Googlu.

Musíme zkontrolovat noviny.

Ano, ale bude to znamenat víc práce.

Poslouchám Anisijuse, který se snažil pomoci Armandovi, víš?

Vrátila ses k Armandovu případu?

Trochu tě to zaskočilo, že?

Ano, potřebovala jsem si od toho odpočinout.

No...

Nevím proč, ale příběh toho chlapa mě dojal.

Asi proto, že moje rodina pochází z Pernambuca.

Můj dědeček, který byl prakticky mým otcem.

Ráda jsem...

poslouchala Armandův hlas ve sluchátkách.

Měl hezký hlas.

ZAVRAŽDĚNÝ VĚDEC BYL OBVINĚN Z KORUPCE

Mám ho vzít?

Armandas Solimojesas, 43 let, zastřelen...

Trestný čin je považován jako objednávka

Řekni "tati".

Děkuji, nashledanou.

- Dobrý večer. - Dobrý večer.

Ráda bych se setkala s doktorem Fernandem de Melo Solimojesem.

Čeká na mě.

Doktor Fernando.

- Flavia, že? - Přesně tak.

Jste dárkyně?

Ano.

Kolik vážíte?

52 kilogramů.

Flavia?

Doktor Fernando.

Velmi mě těší.

Jak se máte?

To, že jsem řekl, že se sejdeme, jen pokud darujete krev, byl vtip.

Ale je to pro dobro věci.

Je to poprvé, co daruji krev.

Jste v dobrých rukou.

Že ano, Rozo?

Všechno je v pořádku.

Můžu vidět svou krev?

Z Minas Gerais?

Ano, ale několik let jsem žila v São Paulu.

Zpočátku jsem nechtěla, ale jsem ráda, že jsem to udělala.

- Můžu vám to vzít? - Ano, prosím.

Děkuji, Rozo.

Děkuji, Rozo.

Teď si dáme svačinu, přinesu jí...

čokoládové mléko.

Vím, že váš otec strávil nějaký čas

hledáním dokladů vaší matky tady v Recife, že?

Je to zaznamenáno na páskách.

Víte, já nevím...

To jsem nevěděl.

O své babičce z otcovy strany vím jen její jméno,

"Maria Aparesida dos Santos", známá také jako "Indiánka".

To je vše, co vím.

Máte nějaké dokumenty o své babičce?

Nic. Nikdy jsem ji neviděl.

Žádné fotky, nic.

Žádné záznamy.

Od mého dědečka z otcovy strany

otěhotněla dcera služebné z Bonity, tady v Pernambucu.

Mému dědečkovi bylo 17 a babičce 14, byla ještě dítě.

Byla jako...

Dělala všechny domácí práce.

Byla...

jako služebná...

Jako otrokyně nebo zajatkyně.

Nevím...

Byla rozhodně zotročena.

A moje babička byla známá jako...

Všichni jí říkali "Indiánka", prostě "Indiánka".

A můj otec, její syn...

Všichni říkali, že to byl "fešák".

Takže ona byla "Indiánka",

a můj otec byl "fešák".

Chápete?

Není to jednoduché.

Je pro mě velmi těžké o tom mluvit...

Dělám to, protože jste na tom trvala.

Vy opravdu nejste jen tak někdo, posílala jste e-maily, volala jste...

Ale je pro mě těžké o tom mluvit.

Ale...

A váš otec Armand?

Můj otec Armand se narodil ze vztahu mezi...

sedmnáctiletým chlapcem a čtrnáctiletou dívkou.

A...

bohatá část rodiny... "bohatá",

takřka...

To je rodina mého dědečka.

Vzali si mého otce, aby ho vychovali,

zatímco jeho matka nemohla nic dělat, byla ještě dítě.

Poslyšte, Fernando, stalo se tohle:

pracuji na soukromé univerzitě,

která mi platila za přepisování nahrávek z archivu.

A teď...

chtějí ty nahrávky zpět, podle mě proto, že obsahují citlivé informace.

Takže požádali o vrácení všech pásek.

Ale to nevadí, protože jsem si udělala

kopie všech nahrávek.

Říkal jsem si, že nejste jen tak někdo, že?

Ale proto jsem přišla.

Ráda jsem poslouchala výpověď vašeho otce.

Poslouchala, jak o něm lidé mluvili.

Flavio, jak se...

Jak se ty nahrávky dostaly až k vám?

Prostřednictvím dcery Sary Gebertové,

váš otec ji znal jako "Elzu",

když byl pronásledován.

Flavio, nechci se tím zabývat.

Dobře?

Dobře.

Vlastně...

přinesla jsem tohle,

se všemi nahrávkami, které jsem zkopírovala.

Vše, co mám,

je tady.

Je tu hlas vašeho otce

a lidí, kteří o něm mluví.

Je tam i váš hlas.

Můžete si to vzít a dělat s tím, co chcete.

Víte, můj dědeček Alexander...

který mě vychoval

a kterého považuji za svého otce...

Řekl mi, že...

Vždycky vyprávěl tenhle příběh.

Když můj otec...

V den, kdy můj otec zemřel, jsem se právě umyl a byl připraven.

Vybral jsem si své oblíbené šaty

a stál jsem u domu a čekal na něj.

Plánoval, že mě přijede vyzvednout.

Upřímně řečeno,

na to si nevzpomínám.

Někdy, když to řekne někdo jiný, vytvoříte si vzpomínku.

Ale nevím, jestli si ten den pamatuji.

Mluvím s vámi o něm, ale já...

Vlastně si ho nepamatuju.

Vlastně si mého otce

pamatujete

víc než já.

Myslím, že jsem vám moc nepomohl.

To je v pořádku.

Bylo mi potěšením vás poznat.

Tato cesta do Recife je pro mě také příležitostí setkat se s příbuznými,

které znám pouze z telefonu.

Máte tady rodinu?

Můj dědeček je odtud.

Pracoval pro rodinu nedaleko odtud, na náměstí Crying Boy Square.

Líbí se mi jméno "Crying Boy". Je to skvělé jméno pro náměstí.

O tom místě jsem slyšela už od dětství.

Prostě jsem se tu náhodou ocitla.

Chcete slyšet něco o náhodě?

Když jsem byl malý,

moc jsem chtěl vidět film "Čelisti".

- Já vím. - Víte?

Můj dědeček mi to nedovolil,

jen ten plakát mě děsil, ruka s velkými čelistmi.

Byl promítačem v kině San Luis.

Jednoho dne mě vzal, abych se na něj podíval.

Nečekaně.

Připravil jsem se a šel.

Od toho dne, co jsem viděl ten film, mi zmizely noční můry o žralokovi.

To je ta náhoda.

Hádejte, kde jsem ten film viděl.

Neznám žádná místní kina.

Přímo tady.

Tady bývalo kino?

Kino Boa Vista, kde jsem viděl "Čelisti".

- Hodně se to změnilo. - Změnilo.

Je to úplně jiné místo.

A teď tady pracuju.

- Vaše auto? - Už je tady.

Děkuji, Fernando.

Děkuji.

Krevní banka Hemato

Dajbog & subsource.net (❁´◡`❁)

Tento film byl financován z veřejných a soukromých zdrojů

a vytvořil asi 1300 pracovních míst.

Kultura není jen součástí identity země, ale i průmyslovým odvětvím.