Original subtitles

Dobře, blbci. Držte hubu.

Páni.

- Soustřeďte se, do prdele. - Pardon.

Dobře poslouchejte a třeba se i něco naučíte.

Můžem spolu zajít na film.

Potřebujem nakoupit, seznam je na lednici.

- Zůstaň tu a drž mě za ruku, zlato. - Zavolej Lassemu.

Lasse je minulost.

Jak jsem měla vědět, že mě stejně zmlátí?

Řekni: „Dneska poznáš zajímavého člověka,

který důležitě ovlivní tvůj život.“

Potkala jsem ho dneska v metru.

Přišel rovnou přede mě, sundal si kalhoty a…

Mami, no tak.

Bylo to zajímavé.

Hej, neber si to. To je moje.

- To nemyslíš vážně. - Myslím.

Nehádejte se.

Kam jdeš?

Škola začíná zítra, zapomnělas?

Kdo ještě přijde?

Minimálně Ježíš a jeho učedníci. Všichni ne, ale Jidáš měl…

Aino. Takové chování se mi nelíbí.

A to ošklíbání se mi taky nelíbí.

- No jo. Kdo dál přijde? - Ježíše už jsem říkala?

Jak jsem měla vědět, že existuje tolik hněvu?

Ahoj. Nemohla bys zůstat pro jednou doma?

Můžeme dělat něco zábavného, dát si film nebo tak něco.

- Ahoj. - Ahoj.

- Co děláš? - Promiň.

- Hej! - Promiň.

Taru! Do prdele!

Jak jsem měla vědět, že nemám líbat žáby?

- Chceš hodit na pláž? - Jo.

Jak jsem měla vědět, že můžu být šťastná?

Kniha svatá odpovídá: „Nebohý blázen se krmí prachem.

Věří něčemu, co mu nepomůže…“

Chci novou.

- To byla nová. - Život ti dá jen jednu šanci.

Dobře, stanu se bláznem.

- A Jesicca se stane… - Solným sloupem.

A Aino se stane vražedkyní. Teď ty, Jenny.

Já nechci.

No tak, Jenny.

- Tak já budu podělanej Lazar. - Jenny, hej.

No dobře.

A kniha svatá odpovídá:

„Pokud přijdeš bojovat, spálíš je jako sálavá pec.“

Jak jsem mohla vědět, že jedna z nás dokáže takhle skočit?

Jak jsem měla vědět, že se všechno brzo změní?

Jak jsem měla vědět, že tohle je okamžik, který si navždy zapamatuju?

- Sakra, poslední trajekt. - Určitě?

- Tudy! - Honem!

- Nechala jsem tam foťák. - Není čas!

Ne!

Jak jen je všechno náhodné.

Všechno by bylo jiné, kdyby se můj dědeček

ve válce nevyhnul kulkám.

Nebo můj táta nebyl s mámou ve stejném vlaku do Oulu.

Kdybych tam nenechala foťák.

Kdyby neměl ten klobouk. A ten uličnický úsměv.

Kdyby neměl ty…

oči.

Kdybych byla kočka a měla devět životů,

jeden by skončil 17. září na letišti ve Vilniusu

ve 12:18.

SMAZAT FOTKU? ANO. ZRUŠIT.

Kdyby neměl tak nevhodné jméno.

- Kiss. - Prosím?

Kiss Lucas. Tak se jmenuju. Příjmení je první.

- Dobře. - Táta je Maďar a máma…

Kdyby mě neomámil Kiekegaardem a existencialismem.

AUTENTICITA

ABSURDNO

Kdyby neuměl tak dobře krást láhve s vínem.

Kdyby nebyla voda tak strašně studená.

Nebo X mínus čtyři na šestou nebo…

Jmenuje se Lucas Kiss.

Je ve druháku na filozofii na univerzitě ve Vilniusu

a má rád stejnou kapelu jako já, Artic Monkeys.

Takovej hezounek.

Co je na tom špatného?

- No, nic. - Když se ti to líbí.

Často chodí do té kavárny Dai…

Dio… Dione

a kouří vodní dýmku.

- Ukážu vám fotku. - Ani nemusíš.

Má uhrančivé oči.

A nosí klobouk. Je hrozně cool, tobě by se líbil, Jenny. Je skvělej.

Když jsme spolu byli poprvé, tak jsem…

Zvracela?

Začínáš znít stejně zajímavě jako kosiny a tangensy dohromady.

Ztlumíš to?

Tohle je nejdůležitější rok tvého života.

Nesmíš dopustit, aby dvanáct let práce zmizelo kvůli klukovi.

- Zůstanu tam pro začátek jen týden. - Jak to myslíš, pro začátek?

Panebože. Co plánuješ, holka?

Navíc, romantický výlet do Litvy ti nemůžu zaplatit. Nemám na to.

Nemusíš. Najdu si práci.

Mějte se pěkně.

Žába se nepromění v prince.

V té pohádce je všechno špatně.

To co se doopravdy stane, když princezna políbí prince,

je, že se princ promění v žábu.

Díky, mami.

Promiň, ale prostě nechci…

Zapomeň na to.

Ale hej. Ať ti ten podělanej žabák nezkazí život.

Ne.

Pěkný den.

Ne.

Jessico?

- Kde jsi celou dobu byl? - Co tu děláš?

- Čekala jsem na tebe. - Proč tu vůbec jsi?

- Proč tu jsem? Pozval jsi mě. - Mělas mi zavolat.

Volala jsem ti stokrát, až se mi vybil telefon.

Není to můj problém, když…

Není to tvůj problém? Je to tvůj problém!

Chápeš, co se ti snažím říct, ty pako? Do prdele!

Uklidni se, to nic.

To je nějakej zvláštní finský pozdrav?

Pojď.

Nemáš hlad?

Nikdy jsem to nedělala.

Dobře.

Je tu spousta různých kostelů. Vidíš ten velký kříž?

A je to vtipné, protože křesťanství přišlo…

- Děje se něco? - Hrozně mě bolí hlava.

Dobře.

Myslím, že chci domů.

Omlouvám se.

To nic.

Ano, byl to krásný týden.

Ale každá krásná květina na podzim uhyne.

Tak to má být a není proč se trápit.

Čas nelze zastavit.

Ten okamžik už je pryč.

Chci říct…

Kdo ví, co bude za týden?

Kdo ví, jak mi bude zítra nebo za hodinu?

Žije je ten, kdo žije dnes.

A štěstí se nedá popadnout a udržet.

Sbohem.

Jak jsem mohla být tak blbá?

Blbá.

Blbá, do prdele.

No?

Byl to moc velký… hezounek.

A existencialismus je na prd.

Hej, Jessico.

Jessico, pojď nám ukázat, jak to funguje.

Kam se dává tabák?

Blbá.

Zatraceně blbá.

Možná to zní krutě, ale srdce se má zlomit.

A ty ho dáš zase dokupy.

A ono je pak trochu jiné.

Nevím, jak to nazvat.

Může to být kdokoliv.

A tohle je Život.

Zkuste si nakreslit Život.

Není to snadné.

Všechno je nejdřív v pořádku. Věříte Životu.

Proč mám pocit, že to neskončí dobře?

Takže když jednoho dne vběhneš životu do náručí…

Chvíli máš podezření, ale pak si začneš říkat, že je to nehoda.

Není to nehoda,

protože…

Život tě bije.

Můj systém je založen na jednom základním pravidlu.

Nikdy…

nepřestávej.

Proto mám 378 CD, 252 DVD a 50 centimetrů lístků do kina,

abych nikdy nebyla sama.

Dva tréninky týdně, nespočet hodin péče o tělo.

Jak jsem měla vědět, že se celý systém po jednom hodu změní?

Jak jsem měla vědět, že je tu tolik hněvu?

Aino, počkej.

Proč jsi včera nepřišla?

- To je složité. - Dobře.

- Co to je? - Video úkol. Autoportrét.

Ty ten svůj ještě nemáš, že?

Stavíš se večer?

- Ahoj. - Ahoj.

Je to takový vtip: góly chytám dobře, ale zároveň

se nechám rozptýlit čokoládovou tyčinkou.

Minna má kašel. Zítra můžeš hrát.

- Ale já nikdy zápas nehrála. - Zítra budeš.

Ale mně to nejde.

No…

co umíš?

Docela dobře chytat?

Jo.

Jelikož jsem stylový, pohledný a sebevědomý alfa samec,

je těžké si představit, že dřív

mě aspoň jednou týdně zmlátili.

Je mi jasné proč.

ČAHOUN, NERD

Sám bych se tehdy kopl do hlavy.

MŽOURÁ, MLUVÍ JAKO HOLKA, BLBEC

Měl jsem násilnické představy.

Bál jsem se, že někdo uvidí, co mám v hlavě,

a nechají mě zavřít jako možného školního střelce.

Naučil jsem se neplakat.

Dali mě do jiné školy pro nuly.

Konečně mi došlo, co mám dělat. Pak mě nechali na pokoji.

To byla moje první životní lekce. Jenom si nejsem jistý, co to bylo.

Ahoj.

Ahoj. Bojím se, že ztratíme Snowboye nadobro.

Musíš jít dolů.

Jasan.

Ano.

Aino je zeď!

AINO- ZEĎ

Neudělej žádnou hloupost.

Můžeš to specifikovat?

Neudělej žádnou hloupost.

Dobrá rada.

Aino je zeď!

Ať se aspoň jednou vrhnu správným směrem.

Aino je zeď!

- Proč nemůžu přijít? - Protože je to holčičí večer.

Proč mě pořád odmítáš?

Celkem mě to baví.

Přestaneš s tím někdy?

Musím jít. Čau.

- Čau. - Čau.

Známe se odněkud?

Ježíš, ty seš šeredná.

Dumbo? Promiň, nepamatuju si tvoje pravý jméno.

Nikdo tu není.

Hej.

Hej, počkej.

- Co je? - Víš, kdo to je?

Cože?

Ser na to. Běž ho zase olizovat.

- Tak co? Vyhráli jste? - Přizpůsobení má jedno pravidlo:

Nikdy se nezastavujte před zrcadlem.

- Dáš si večeři? - Ne. Možná. Nevím.

Hele! Aino!

Slon!

- Tvoje animace na mě udělaly dojem. - Díky. Byl to fajn úkol.

- Pardon za zpoždění. - Dívali jsme se na Tapiův autoportrét.

Můžeme se podívat na tvůj a probrat je později.

Já nic nemám.

A řekneš mi proč?

Dejte mi jediný důvod, proč mám filmovat tenhle hnusnej ksicht.

Aino, hej. Je to…

Aino, počkej.

Nechtěla bys někdy na kafe?

Radši se vrať k diskuzi s Marjou.

Dobře.

Nenechávej mě tu.

Prosím.

Proč jsi mě strčil do tohohle pitomýho těla?

Jako by kvůli nějaký pitomý chybě dali špatnej dress.

Jak se odsud dostanu?

- Tak jo, do toho. - Dvě minuty.

Můžeme tu taky být.

Dobře.

Opustila jsem toho hajzla.

Sto rán.

Sto rán!

Sto rán!

- To vypadá jako jed. - Je to jed.

Přijdeš večer na párty?

Možná.

Aino.

- Snad už nejdeš, že ne? - Jo, musím jít.

Dobře.

Ahoj.

Skvěle.

Ne!

Ahoj.

Bav se.

…čekal jsem půl hodiny s trčákem, než to ta blbka dokončí.

Strkal jsem tím do ní…

Panečku.

Kdopak to je? Stará dobrá Dumbo.

Jak se daří, slonice?

Dumbo má kluka.

Jsi taky nějaký zvíře?

Hej!

To není zdvořilý. Přišel jsem na pokec.

- Jaký jsi zvíře? - Jsem datel.

Datel. Bezva.

Datloval jsem tvou mámu.

Mám ještě jednu otázku. A odpověz mi upřímně.

Kdo víc připomíná tvoji holku? Kate Moss nebo slonice?

Tak co?

Máš fakt děsivýho kluka, Dumbo.

Tapio! Počkej!

Nevšímej si takových blbců.

Základní pravidlo mého nového systému je to,

že žádná pravidla neexistujou.

Nebo možná to, že čím míň uděláte,

tím míň to pokazíte.

Aino, už jdeme. Šťastný nový rok.

A když se všechno najednou zlepší, znamená to, že vám něco uniklo.

Nebo to jen znamená, že se všechno prostě jen zlepšilo.

Pak si uvědomíte, že to není náhoda.

Život vás mlátí pořád dokola.

Dojde vám, že Život je šílený.

Může udělat cokoliv.

Mám skvělýho, hezkýho a zábavnýho přítele.

Já jsem druhá půlka páru,

mám hloupý vtípky, řečičky a rozkošné chvilky.

Ale pak chci být ostrá, opiju se

a svět ztrácí hranice. Chci umřít na drogy a anorexii.

A samozřejmě jsem směšně malá. A ztracená.

Kdo doopravdy jsem?

- Musím na záchod. - Počkej.

To je ono? Dorazí tě to?

Vůbec.

Jak to víš, měl jsi nějakou?

Prase.

Honem.

TĚHOTENSKÝ TEST

Sakra.

Ještě sušenky.

- Co to děláš? - Ticho!

Co?

Tati.

Kdo doopravdy jsem?

Kdo doopravdy jsem?

Ne.

Ne.

Žije ve mně dívka.

Žije. Ve. Mně. Dívka.

Ne.

Můžeš si tu uklidit? Odpoledne přijde vzácná návštěva.

- Měla jsem těžký den v práci. - Zase nový chlap?

- Zítra mám matiku. - Prosím?

Matiku. Písemku z matic.

Dobře, zavolám uklízečku, ale stejně musíš nakoupit, jo?

- Ahoj. - Maminko.

Nikdy mi neříkáš maminko.

- Ne? - Ne.

No?

- Je to zvláštní. - Copak?

Je to zvláštní, jak se najednou všechno

otočí vzhůru nohama.

Ahoj, mami.

Rami.

Stalo se něco krásného.

Víš, že tě miluju.

Rami, ty idiote. Vím, že to nechceš,

tak si naser.

Nejdřív udeř levou rukou.

- Samozřejmě, že si chci dítě nechat. - Seš si jistá?

Vidím, že ty to nechceš.

Krátký pravý hák.

Do ledviny.

Promiň, že jsem tě vytrhla ze tvý komfortní zóny.

Příliš snadné.

Měl jsi pěkný, lehkovážný vztah.

Jeho obrana je na místě.

Vrznul sis, bavil ses a teď se můžeš vrátit k teenagerského životu.

Rozděl a panuj.

Divide et impera.

Kdo doopravdy jsem?

Když jsem se…

Když jsem se narodila a tys se mnou musela žít,

tak…

Zničila jsem ti život?

Jistěže ne.

- Tak jak můžeš říct… - Nic takového jsem neřekla!

Tak mi řekni, co si myslíš.

Upřímně.

Samozřejmě si můžeš dělat, co chceš, ale…

Ale co?

Já nevím.

Díky, mami.

- To mi fakt pomohlo. - Taru, hej!

Nemáš odvahu to říct, ale chceš, abych dítě zabila.

Jenom nechápu, proč jsi nezabila ty mě.

Jak vypadám?

Moc hezky.

Vypadáš jako egocentrická kráva, co neumí ani pěstovat bazalku.

To je moje dcera.

Ahoj, Marco. S cé.

Taru. S T, A, R a U.

PÍSEMKA

Ano!

Jo!

A je konečně pokoj.

- Chápeš? - Ne.

Zdar, tady Rami. Na telefonu, vole.

Hádej co?

Jsem těhotná.

Ups.

Můžeš to otevřít.

Je tam datum a všechno.

Pojďme do toho. Udělejme si klidně stovku dětí.

Dobře, když mě políbíš.

Dobře, když mě budeš milovat.

Doopravdy.

Raz, dva, tři.

- Dobře. - Poslední.

- Určitě poslední. - Dobře.

Jo?

Raz, dva.

Co?

- Ničemu nerozumíš! - Čemu nerozumím?

- Naser si! - Do prdele. Promiň.

- Bylo to opravdové… Promiň. - Nesahej na mě.

Neměl jsem to říkat.

Ne.

Promiň. Podívej se na mě.

Je tohle muž, který bude každý týden moje dítě navštěvovat?

Vzrušuje tě to?

Pokud řekneš, že ne, jsi lhář. Pokud řekneš ano, jsi smutný úchyl.

Nabídli mi studium v Londýně.

Do zítřka se musím rozhodnout.

Fuj.

Neřekl jsem ti to dřív kvůli všemu, co se s náma dělo.

Ty jsi tak ohleduplný.

Nikam nepojedu, pokud se odvážíme to zkusit.

Gratuluju k tomu studijnímu místu.

No tak!

Fakt.

Přestaň být sarkastická a ironická a chovej se víc lidsky. Tady a teď.

Co ještě chceš? Zatleskat?

Jak jsem se měla naučit milovat, když jsi tu byla ty?

Nebolí mě, že jsi tak sebestředná.

Bolí mě zjištění,

že se stávám tebou.

Ne…

- Je to tvoje? - Jo.

Díky.

Životu už nemůžete věřit,

protože víte, že je šílený a že stát se může cokoliv.

Nevěřte nikomu a ničemu.

Začnete si myslet, že možná vy jste ti šílení.

A že jste na světě úplně sami.

Je z vás sirotek.

Jenny Lehtonenová.

Jsem dílek skládanky, který nezapadá.

Možná jsem z jiné skládanky.

Jenom nevím, ze které.

Gratuluju.

Přestaň, Jere.

Vymažeme ho ve Photoshopu.

Hej, kam jsi dala novou adresu?

Na nástěnku v kuchyni.

Máš CH, L, A a P. Víš, co to znamená?

Chlap! Je z tebe chlap!

Na lesbu dost divný.

Kdy se stěhuješ?

Je tu tvůj otec.

Gratuluju.

Podívej se pořádně do obalu první desky.

Až budeš sama.

Musím jít.

- Dobře. Zůstanem v kontaktu. - Díky.

Dej si to na hlavu.

Hodně to pro mě znamená.

Omlouvám se.

O čem to mluvíš?

Ahoj, Taru. Vždycky ses smála, jak jsem ubohá.

Tentokrát se mi možná zadaří.

Hodně věcí chci ukončit.

Vážně moc ti chci něco říct.

Ale šetřím si to na konec.

Možná to víš.

Jenny?

Proč mě pořád zachraňuješ?

Možná tě mám obzvlášť ráda.

Ahoj.

Podívala jsem se do zrcadla a viděla jsem tam ponurou masku.

Není divu, že za ni nikdo nechce vidět.

Ani nevím, kdy jsem si ji nasadila.

Asi když mi bylo šest a došlo mi, že jsem opuštěná.

A pořád jsem čekala…

na tátu.

Na něco.

Možná když mi došlo, že pro mě ty chvíle nic neznamenají.

Ani všichni lidé, kteří tu jsou.

Možná jsem to nedokázala dostatečně předstírat.

To, že mám důležitý cíl.

Nebo že nejsem osamělá.

Ale Taru.

Teď vím, že mě odsud nikdo nezachrání.

ZACHRAŇ MĚ!

Musím mít zlomené srdce.

Někdy, když jsme spolu sami,

když už se ničeho nebojíme,

svět nevypadá tak vážný a těžký.

Prostě v něm tak nějak jsme.

To mívám pocit, že bych vyšplhala na nejvyšší horu.

Postavila se zlýmu chlápkovi v metru.

Je to, jako by mě všude čekaly nekonečné možnosti.

Šla bych plavat.

Jsi blázen.

Kde máš čepici?

Spadla mi do moře.

Hej, ne.

To by nebylo správné.

Miluju tě.

Jak jsem řekla,

chci tu ukončit spoustu věcí.

Dokonce jsem vyhodila všechny svoje staré boty.

Možná bych se měla naučit chodit bez bot.

Řekla jsem své terapeutce,

té, které říkáte Falcon,

že si nemyslím, že se ještě někdy vrátím k minulosti.

Nechala jsem ji tu a neřeším, kdo s kým je.

A Taru.

S tou se už asi taky neuvidím.

Alespoň ne takhle.

Rozumíte mi.

Možná se proměním v perličku a zmizím.

Existuje hranice, která se nedá překročit.

Až na pár okamžiků.

Možná to stačí.

Ty okamžiky.

I porouchané hodiny ukazují jednou denně správný čas.

Ale já mám pocit, že musím všechno opustit.

A že musím čelit…

tomuto stínovému monstru.

Tomuto životu.

Možná se i já stanu… jednou…

Možná jednou sebereš odvahu a sílu, které v tobě zbyly.

Víš, že tě může zbít.

Pokud utečeš, staneš se sirotkem.

Ale pokud máš odvahu se tomu postavit…

staneš se…

bojovníkem.

PODLE VIDEO-DENÍČKŮ EMILIE VESTERINENOVÉ, KAROLIINY PULKKINENOVÉ,

PIETY PÄÄLLYSAHOVÉ A IITU SALOOVÉ Z LET 2009 - 2010.

Překlad titulků: Petra Babuláková