Original subtitles

Hudba pro císaře ("Němečtí rytíři")

♪ Od rána do večera každý zpívá. Všude jaro rozkvétá!

♪ Na "námluvy" každý běží, když slunce nahoru září.

♪ Každý vůl, každá kráva radují se a něžně bučí!

♪ Všechno zpívá, všechno hvízdá.

♪ Když ptáci zašvitoří, křičím hurá, jaro je tady!

♪ Pak kopcem zhůru dolů, mašírovat musím celou dobu.

♪ Všude kolem jen rozzářené líce, květy.

♪ Všude kolem samý vtip a srdce plné lásky.

♪ Když ptáci zašvitoří, křičím hurá, jaro je tady!

♪ Pak mašírovat musím, až tehdy bude svět krásný!

Pohled do budoucnosti za dva krejcary!

Kdo chce vědět, co mu osud přinese?

Můj lístek vám dá odpověď za dva krejcary.

Za 2 krejcary zjistíte, jestli se letos dostanete pod čepec.

♪ Když ptáci zašvitoří, křičím hurá, jaro je tady!

♪ Pak kopcem zhůru dolů, mašírovat musím celou dobu.

(Dechová hudba)

Přichází několik zvědavých dám.

- Chci také los pro štěstí. - Ukaž, co umíš, Makovice!

Prosím, slečno. Za 2 krejcary. Chcete taky los?

- Jsem zvědavá. - Já také.

Já tomu nevěřím.

"V císařském městě Vídni váš osud se naplní."

"Dva muži cestu vám zkříží." - Hned dva! Takový štěstí.

"Umělec a šlechtic." Musím jít do Vídně!

- Co je tam dál? - Ty jsi ale zvědavá.

"Blízké příbuzné pomůžete ke štěstí." To bude moje teta!

- Teta ve Vídni? - Čti dál!

"Dáte do pohybu balvan."

"Urozený pán významně zasáhne do soukolí vašeho kola štěstí."

- Kde? - Do kola mého štěstí!

"Vaše šťastná čísla: 4, 12, 79." Musím do Vídně! Ale jak?

- Popros babičku o jízdné. - Nebo jeď s Wastlem!

No jo. Ten tam jezdí každý týden.

- Fritzi! - Nemám čas.

Okamžitě pojď sem! Nebo tě vytahám za uši.

Už jsem tady.

Kde je ta pohlednice od mé neteře?

Musím se podívat, kdy dorazí.

A co krušinky?

Proč tě tvůj otec poslal do Vídně do učení?

- Abych se naučil péct. - A řádně mluvit "vídeňsky"!

Neříká se krušinky, ale "housky".

- A tam jsou žemle. - Já jim říkám "burt".

Když říkám "žemle", tak jsou to "žemle".

- A to jsou "dalamánky". - Ne, "chlebánky"!

- A tohle je "rožek". - To je rohlík, ty truhlík.

Houska, rohlík, žemle. Nejsem Číňan.

Nebuď drzý. Nebo ti jednu... !

- Jak mohu posloužit, milostivá? - Chtěla bych dva jidáše.

- Jidáše? Ty nemáme. - Ale jo, máme.

- Ach, makovky! - Jak prosím?

- Říkáme jim "makovky". - Jen kvůli lepší výslovnosti.

Ať vám chutnají!

- Čtyři krejcary. - Prosím.

Děkuji pěkně. Račte nás zase brzy navštívit.

- "Milá teto!" - Co se stalo?

Chtěla jste vědět, co vám napsala.

Ach, ano. Co píše?

Určitě přijedu do Vídně zítra ráno. Stanzi.

Takže dnes. Pohled je ze včerejška.

Velmi chytrý!

Jak to dítě přijede, vlakem nebo povozem?

Když je to dítě, možná v kočárku.

Honem, padej pryč odsud! Ty spratku.

Stanzi! Probuď se! Konečná stanice: Vídeň.

Kde je Stephanskirche?

Tu uvidíš až zítra. Honem, teta tě už jistě čeká.

Můj kufr, prosím.

Kufr.

Můj deštník!

Deštník.

A ještě Pepík.

- Tady je. - Pojď, Pepo!

Na shledanou! A děkuji.

- Pane strážníku... - První ulice vpravo!

- Pane strážníku chci... - Kde je mnoho povozů.

Co tam mám dělat?

Jdete přece na maškarní ples do Radetzkyho sálu.

Ne, jdu ke své tetě, na ulici Babenberger č. 7.

Musíte stejně tudy.

Pořád rovně kolem Radetzkyho sálu.

(Auto troubí.)

Ruku líbám, milosti.

Pepíku, zůstaň tady! Budu hned zpátky.

Salcburská skupina se řadí vedle, milostivá slečno.

- Hledám dámu. Ztratila tohle. - Jistě. Zařaďte se.

Pochod začíná okamžitě. Rychle, prosím!

Čekejte na moje znamení, a poté začnete tančit,

přesně tak jak jsme si to nacvičili na zkoušce.

- Prosím, už neodcházejte! - Kde je moje partnerka?

- A teď se všichni připravte! - Smím prosit? Tak pojďte!

- Nemůžu tam přece jít. - Jste moje taneční partnerka.

Kam jdete? Neutíkejte mi!

Tady je parket, slečno.

- Copak? - Taneček.

- Opravdu to neumím. - Však se to naučíte.

Tančete, slečno.

- Já to opravdu neumím. - Ale půjde to: raz, dva, tři.

- Tak už tančete přece! - Říkám, že to neumím.

Znáte půvabnou partnerku prince Lobkowitze?

Nemám zdání. Ale je rozkošná.

- Kdo je ta dívka, která na vás mává? - Netuším.

Dovolíte?

Kam pak, slečno?

(Uherská hudba)

Temperamentní hudba.

- Vynikající. Co? - Ano.

Komteso, smím prosit o jeden valčík?

To myslíte mě?

Obdivoval jsem vás už při prvním tanci.

Jste nejhezčí a váš kostým je jediný pravý.

Opravdu?

Šila jsem ho sama.

Sama šila.

Okouzlující. Jsem úplně uchvácen.

Pardon.

Moment. Vezmu si dvě skleničky.

Prokázala by jste mi tu čest?

- Co mám dělat? - Dejte si skleničku se mnou.

Docela ráda. Mám už hroznou žízeň.

Jsem poctěn. Okouzlující. Děkuji.

Co je v té skleničce?

Jak to, co v ní je? Ach, pardón!

Tohle lidem chutná?!

Nemáte ráda šampaňské?

Tohle je šampaňské?

Proč vás to překvapuje?

Ještě nikdy jsem ho nepila.

Tohle je také můj první ples. Myslím letos.

Těší mě, že mám to štěstí,

být prvním společníkem na plesu.

Kdyby teta věděla, že jsem tady sama.

- Vy jste tady úplně sama? - Samozřejmě.

Chutná to mnohem líp. Hlavně když vím, co to je.

Takže smím prosit o tento valčík?

Pardon!

Jste pravá do nejmenšího detailu.

Sladké. Dokonce i klobása je pravá.

Zase je to málo osolené!

Copak vy nevíte, jak to chci. Přisolit!

Co se tady motáš! Dělej něco. Roznes zboží!

Mlč a upaluj!

Ach, Bože!

Vždy to pečivo vytáhnete příliš brzy z pece.

Jsou jako gumové.

Moje žemle musí být křupavé a křehké!

Vy muži si nic nevšimnete. Všechno je na mně.

Ach, ty uličníku! Všechno ti padá na zem!

Musím na všechno dávat pozor?!

Počkej, dám ti jiné.

Ať tě už tady nevidím! Upaluj!

Tak už jsme tady!

Teď otevřeme.

Jejda!

Podržím vám toho "Lva".

Co to vidím? To je přece Stanzi!

A kočárek to zrovna není.

Ručičku líbám.

Děkuji mnohokrát za kouzelný večer.

Co to zase vyvádíš? Ty nemehlo!

Promiňte, pani Mistrová. Já nechtěl.

- Na viděnou. - Na shledanou!

Tak už to pečivo roznes. Dej sem ty poválené žemle.

- Ano, jsi tady správně. - Teto!

Dítě, odkud to jedeš?

Vídeň je krásnější, než jsem si myslela.

Sotva jsem přijela, hned jsem se ocitla uprostřed plesu.

- To je tvůj obchod? - Ano. Řekni mi...

Měla jsi přece přijet včera.

A ty si klidně přijdeš až dnes v pět hodin ráno,

s cizím pánem a s tímhle psiskem!

- Jak se vlastně jmenuje? - Pepík.

- Myslím toho pána. - Ach, to byl baron.

Náhodou jsem se s ním seznámila na plesu.

- Copak? - Kde je štěstíčko?

Jaké štěstíčko?

Souhlasí! První bod proroctví již byl splněn!

Proboha, jaké proroctví?

"Brzy dva muži cestu vám zkříží."

"Umělec a šlechtic." To byl šlechtic!

Ty jsi ještě bláznivější, než tvůj nebožtík otec.

- Babička říká to samé. - To věřím. Tak pojď!

- Nechá tě moc pozdravovat. - To je milé. Děkuji.

To je nádhera!

- Líbí se ti tu? - Ano. Kdo je to?

Tohle je tvůj strýc, můj zesnulý muž.

Tehdy jsi byla hodně malé dítě.

- Jak dlouho jsi vdova? - Osm let.

Proč ses znovu neprovdala?

Pravděpodobně jsem nenašla správného muže.

Ve Vídni, kde je víc mužů, než zrnek máku?

Na tom plese bylo plno fešáků.

Ano, jistě jsou ve Vídni hezcí muži.

- Nemám čas se poohlédnout. - Já ti určitě nějakého najdu.

Máš ještě špičku. Raději si jdi odpočinout.

Ráno se uvidíme v obchode.

Takže smím tu zůstat?

Ale ne aby sis myslela, že můžeš každý den na ples.

- Ne. Chci pracovat. - Doufejme.

Co vlastně umíš?

- Nejlíp umím dojit. - To si opatříme krávu.

Dovolíte milá pani, žije zde komtesa s tetou?

- Jó. Ve 2. patře. Dveře 7. - Ahá. Děkuji.

(Popevuje si "Svadobní pochod") Druhé patro.

Neznám barona Zorndorfa. Ale ať jde dál.

- Paní hraběnka prosí. - Děkuji.

- Milostivá hraběnko. - Dobrý den, barone.

- Děkuji. - Odpusťte. Ty jsou totiž...

Johann! Prosím, dejte je do vázy.

Zatím jaksi nevím, komu patří.

Ale... Byl bych rád, kdyby je mohl...

Prosím, posaďte se, barone Zorndorfe.

Měl jsem tu čest poznat vaší půvabnou neteř.

Vůbec nic mi o tom neřekla.

A kde že jste ji poznal?

Na maškarním plese v Radetzkyho sále.

A kdy to mělo být?

- Včera v noci. - Kdy???

Tak mezi 22:00 a 23:00.

Barone, to musí být nějaký omyl.

Možná, mohlo to být také kolem půlnoci.

- To je vyloučeno. - Vyloučeno? Co?

Pardón.

Možná, že jsem prozradil něco, co mělo zůstat utajeno.

Řekla, že její teta neví, že je na plese sama.

Když už je to venku.

Sám jsem přivezl komtesu z plesu až domů.

No tedy, já nemám slov!

A proto, že komtesa něco v mém kočáru zapomněla,

chtěl jsem jí to vrátit a vám složit poklonu.

- A co zapomněla? - Tohle to.

- Od kdy nosí rudé podvazky? - Byl to maškarní ples.

- A ještě zubní kartáček. - Proč ho tam potřebovala?

Jistě jako rekvizitu.

Skutečně podivné.

Paní hraběnka?

Johanne, víte o tom, že byla včera komtesa na plese?

Naše komtesa?

O tom vůbec nic nevím, pani hraběnko.

Ovšem vy nikdy nic nevíte. Děkuji.

Je mi líto, hraběnko, že vás moje zpráva zdrtila.

Kdyby jenom zdrtilo. Je to mnohem horší!

Znáte přece vídeňskou společnost.

Komtesa sama na plese! Je navždy zkompromitována.

S touto maličkostí si nedělejte žádné starosti.

Nechtěl jsem při mé první návštěvě vpadnout do domu

tímto způsobem. Ale pokud vás to uklidní:

Pak vás žádám... Pardón.

Prosím vás o ruku vaší neteře.

Milý barone Zorndorfe, to je od vás velmi rytířské.

Opravdu jste si tento krok dobře rozvážil?

Jistěže.

Pak bych byla proto, aby se zasnoubení zveřejnilo.

Pani hraběnko ze mě dělá nejšťastnějšího člověka.

Promiňte.

- No vidíte! - Mohu vám pomoci?

Už teď jsem spoutaný s vaší rodinou.

(Pochodová hudba)

Tady jsou housky, zde dalamánky a rohlíky.

A to je zámecká hudba.

Zámecká hudba? Na to se musím podívat!

Jen běž.

Dobrý den, slečinko.

Jsem Fritz Schulze. Patřím k obchodu.

- Těší mně. - Promiňte.

- Ti to koulí. - Cože?

- Že hrají pěkně. - Ach tak. Ano.

Hansi Führer je na balkoně.

Poslala mi pusu.

- Kdo tam nahoře bydlí? - Známa zpěvačka Hansi Führer.

Podívej na tu malou před pekárnou!

Hrome, ta je pěkná!

- Bubny! - Jo!

Stanzi! Chceš tam venku zapustit kořeny?

Už běžím!

Nezlob se, teto. Z hudby jsem úplně naměkko.

Tady ve Vídni jsi ji užiješ dosytosti.

Taky si myslím.

- Se mnou je to stejné. - Hned dostaneš facku!

- To sis zasloužil. - Na tohle si nikdy nezvyknu.

Člověk si zvykne na všechno.

Dobrý den přeji.

Dobrý den, pane dvorní rado.

Smím vám dát k nohám malou kytičku jarních květin?

- Raději mi je dejte "do rukou". - Ano, jistě.

Ty jsou skutečně nádherné. Děkuji vám.

Stanzi, dej je do vody. Tam nahoře je váza.

- Ráda, teto. - Vaše neteř?

- Ano, to je Stanzi. - Moc mě těší.

To je pan dvorní rada Hofwirt.

Víš vůbec proč sem každý den chodí?

- To si umím představit. - Co si umíš představit?

- No, já jen... - Už mlč.

Pan dvorní rada každý den kupuje dvě slané banketky.

Pro Jeho Veličenstvo císaře.

Císař jí tvoje slané banketky?

Jistě. Už celých 10 let.

Moje slané banketky jsou nejlepší z celé Vídně.

- To je pravda. - Běž dát kytky do vody.

To děvče přivede člověka do rozpaků.

- Ale proč? - Ta její hloupá poznámka.

Tak hloupá ta poznámka zase nebyla.

Nebo si myslíte, že jsem chodím každý den jen kvůli banketkám?

Co mám na to říct, pane dvorní rado?

Vůbec nic. Ne tady v obchode.

Nedopřála by jste mi někdy večer to potěšení?

To nejde, pane rado. Musím být přece v pekárně.

Jinak by lidé neměli čerstvé pečivo.

- Máte tu spolehlivé lidi. - Tak spolehlivé zase ne.

Paní Terezo, udělejte mi tu radost.

Jen na sklenku vína. Dnes mám narozeniny.

Vy máte dnes narozeniny? To je ovšem něco jiného.

Když dovolíte, počkám na vás v osm před obchodem.

Dobře, ale počkejte raději za rohem.

Moji lidé nás přece nemusí vidět spolu.

Jsem velice šťastný. Na shledanou.

Na shledanou, pane dvorní rado.

Á, pan dvorní rada už je pryč?

Právě odešel.

Poslyš, teto. To by byl muž pro tebe.

Něco ti povím, Stanzi.

Jsem ráda, že jsi přišla sem za mnou do Vídně. Ale...

Ale teto. Jenom chci, aby si byla šťastná.

Jak to stojí v mém štěstíčku z pouti.

Taková hloupost.

- Je to přece ještě hezký muž. - Ale jdi! S takovým vousem.

- Strýček taky měl vousy. - Ano, ale ti byly krásné.

Poslyš, Stanzi.

Dnes večer mám moc důležitou schůzi.

- V 8 hodin. - Jak to?

V Salcburku začínají všechny schůze v 8 hodin.

Ale budu tě muset nechat s Pepíkem samotnou.

To nevadí.

- A ať si krásna. - Co?

Když je to schůze tak moc důležitá.

Krásna? To nechápu.

- Dobrý den, teto. - Dobré ráno.

- Jak se máte? - Jak asi? Ohromně.

- Poslyš, co to vyvádíš? - Já? Jak to?

Právě tady byl baron Zorndorf.

A kdo to je?

Nanette, jen se nepřetvaruj a nehraj mi tady divadlo.

Je to muž, se kterým jsi byla dnes v noci na plese.

Já? Ale jdi!

A přivedl tě dnes ráno svým kočárem až před dům.

S kartáčkem na zuby, a kufrem prádla.

a červeným podvazkem.

Co to povídáš?

Copak tě nenapadlo, že když tajně flámuješ,

zahráváš si se svou dobrou pověstí.

Počkej, teto. Posaď se na chvíli.

Na plané řeči teď nemám čas.

Musím k Sacherovi objednat studené mísy.

Pak k Demmelovi kvůli dortům a pečivu.

Na co to potřebuješ?

Pozvala jsem na večer pár lidí,

abychom oznámili tvoje zasnoubení.

- Než si to rozmyslí. - Jo, jo, jo, jo.

Já z toho vůbec nic nechápu.

Já rovněž ne.

Ale Bohu díky, je to čestný muž.

- Kdo? - Ten Zorndorf.

Okamžitě ohlásil, že se s tebou chce oženit.

On se chce se mnou oženit?

- Vážně nemám slov! - Ano. Zrovna jako já.

Právě dnes jsem si myslela, že budu mít klidný den.

A teď přijde tohle.

Ubohá teta.

- Pozdrav Bůh. - Dobrý den.

Máme tady novu prodavačku.

A ještě k tomu takovou půvabnou.

Teď už vím, na koho ten německý mistr s bubnem čuměl!

Vy jste to viděla?

No jistě. Bydlím přece nahoře.

Pak vy jste ta známa zpěvačka, Hansi Führer.

Ano, to jsem.

Co mi povíte o sobě.

O sobě?

Snad to, že jsem neteř své tety.

- Chtěla jsem říct... - Pochopila jsem.

Já jen, že dosud jsem žila se svou babičkou ve Salzburgu.

Takže Vídeň vůbec neznáte?

- Ne. - To budete kulit oči.

Potřebujete pěkného mladíka, aby vám ukázal Vídeň.

To ne!

- Tamhle zrovna jeden je. - Co?

No jo. Podívejte se opatrně ke dveřím.

- Ten bubeník! - Ten co mrkl.

Tak to já radši rychle zmizím.

- Chtěla jste něco koupit. - Ty dvě žemle počkají.

Jinak se neodváží vejít. Na shledanou.

Bylo to doručeno komtese,

jménem pana barona von Zorndorfa.

Cože? On opravdu existuje?

A já jsem si myslela, že teta se zbláznila.

Řekněte mi, Johanne. Jak vlastně vypadá?

Mám to chápat tak, že ho komtesa nezná?

Ale baron tvrdí, že s vámi byl včera na plese.

Potom se zbláznil on.

Nebo já?!

Johanne, mám najednou strach.

Možná jsem na tom plese opravdu byla.

Můj otec byl přece taky náměsíčný.

A procházel se po střeše našeho zámku.

- A ráno o tom nevěděl. - Ale to jo.

Ale na plese nikdy nebyl. To bych si pamatoval.

Bohu díky.

Protože jako náměsíčný šel by na bál v noční košili.

Co když i já... ?

Ta ostuda!

Má úcta!

Dobrý den.

Čím mohu sloužit?

Jednu bulku, smím-li prosit.

Dva krejcary, smím-li prosit.

Dejte mi ještě jednu, prosím.

- Čtyři krejcary. - Jistě.

Jestli se nemýlím, tak slečna není Vídeňačka?

Ne, Vídeň ještě vůbec neznám.

Ale jděte. To bychom měli... společně...

Dejte mi ještě jednu, prosím.

- Dobrý den. - Dobrý den.

Prosím, dvě bulky.

Počkej! Dostaneš hned 3 bulky.

Tady je máš.

A za své peníze si kup něco jiného.

Děkuji, nadporučíku. Sbohem!

Nazdar.

Vy jste ale legrační člověk.

Nejdřív si koupíte tři bulky a pak je hned darujete.

Jsem tady, že jste se na mě dříve tak mile podívala,

když jsem pochodoval kolem.

Já? Vy jste se podíval!

Tak jsme se podívali oba.

Řekl jsem si, půjdeš tam a...

A víte co? Dejte mi půlku chleba.

Tak co jste si řekl?

Řekl jsem si, půjdeš tam a představíš se!

Wilhelm August Jurek,

kaprál čtvrtého pluku u "Německých rytířů".

Čtvrtého pluku?

- Souhlasí! - Ovšemže. Proč by ne?

- Co to máte? - To je moje tajemství.

Ale bubnoval jste pěkně. S takovým citem.

Dělám všechno s citem. Pokud jde o hudbu.

Také s citem komponuji.

Zvlášť když jsem zamilovaný, vždycky mám nějaké nápady.

- A máte ty nápady hodně často? - Není to až tak špatné.

Jak to tak vypadá, teď budu mýt strašně moc nápadů.

To zase souhlasí! Vy jste vlastně umělec.

To já říkám taky.

Ale můj strýc, holič Swoboda, má zcela jiný názor.

Ale řekněte slečno, když už mluvíme o hudbě,

nemohli bychom si my dva dnes večer zajít někam,

kde krásně hraje hudba?

- Vy a já? Úplně samy? - Ukážu vám Vídeň.

Prater, ruské kolo, hlavní alej. Jistě jste o tom už slyšela.

Ovšemže. Ale nemůžu jít s vámi úplně sama.

Počkám na vás před vchodem. Řekněme v osm večer?!

- Psst! Teta. - Dejte mi půlku chleba.

- 12 krejcarů, prosím. - Jistě.

Dva, čtyři, šest, osm.

- "Osm?" - "Devět!"

"Devět"? Tak devět. Deset, jedenáct, dvanáct.

- Mějte se dobře, slečno! - Na shledanou.

- Na shledanou. - Na shledanou.

Jejda!

Proč si ten mladík kupoval 2 půlky chleba?

Co já vím?

Snad proto, aby nemusel načínat celý bochník.

Moc milý člověk. On je ten velký bubeník.

Myslím tím: bubeník od velkého bubnu. Z posádkové kapely.

Počkej! Slouží v pluku č. 4 u "Německých rytířů".

To tedy jo! Ve Vídni se už vyznáš.

A taky je umělec. Skladatel.

Ale skládá hudbu jen,... když ho něco napadne.

A to vše ti stačil říct, než si mu rozkrojila chleba.

Jo, taky že má holičství. Tedy: jeho strýc je holič.

Ach, tak. To ano.

- Dobrý den, pane Swobodo. - Poklona, pane barone.

Posaďte se. Toník, namydlit.

Dnes neholit. Jen nakulmovat pár vln.

Jak si pan baron přeje.

Slyšel jsi: vlny do vlasů, ale krásné.

- Umí to? - Jistě. To je jediný, co umí.

- Dobře. - Místečko.

Prosím, posaďte se.

Jakpak se daří, pane barone?

Díky, nemůžu si stěžovat... Výtečně.

Můj Bože! To víte. Není sice drahý, ale blbej.

- To vidím. - Je to v pořádku.

Pan baron teď vypadá opravdu báječně.

Stále mladší. Víte, tak svěží a tak spokojený.

Ano. Také k tomu mám dobrý důvod.

Dnes totiž slavím své zasnoubení.

Vážně? Tak to gratuluju.

Tak to uděláme hezkou hlavičku.

takzvané "zásnubní vlny".

Promiňte, budu se chvíli věnovat pánovi vedle!

Co to je? Úplně jste se na mě vybodnul!

Pane kapitáne, musíte mně omluvit.

Ale ti kluci tady, a zvlášť ten jeden...

Všechno mu řeknete nejmíň stokrát, ale nepomůže to.

Teď si nabrousím břitvu.

Na co jsem se vás to chtěl zeptat?

Už vím. Nebojte se.

Jak jste, pane kapitáne, spokojen s mým Willim?

Docela mu to jde.

Nechal jsem ho bubnovat v hradní kapele.

- Bubnuje skvěle. - Jo, bubnovat to umí.

Ale to není k ničemu.

Měl by umět holit, stříhat vlasy, česat.

Ale je to s ním prostě těžké.

Teď ještě také komponuje!

Co to děláš?

Pro Boha! Cos to provedl? Jaké jsou to vlny?

To nejsou vlny! To jsou šneci! To je zásnubní účes?

To je ale hrůza! Co s tím provedeme?

Taková hanba! Celý den mi dělá jenom potíže.

No to je marný! Pořád mu stojí.

Ty vlasy jsou spáleny.

- Měl jste to udělat sám! - Nemůžu dělat všechno sám.

Nebojte se, zase je pěkně vyhladíme.

- Podej mi válek! - Jaký "mýválek"? Na co?

Dej mi ten válec. Za chvíli to bude.

Jen pomalu. Uvidíte, že to spravíme.

Ono to nejde! Pořád to trčí.

Bože!

Dones Lehmanna! Padej!

- Jakého "Lémana"? - Vezmi toho tlustýho.

Co je ten "Léman"? Je to na vlny?

- Divný! - Nebojte se.

Už tam je. Nevrťte se, prosím!

- Co mi to děláte? - Seďte, prosím!

Musíte... se mnou... spolupracovat, barone.

- Jinak to nepůjde. - Vy jste kat, ne holič!

Ještě se nestalo, že by Lehmann nepomohl.

Teď se mrknem.

- To snad ne. - Zase nic!

- Zbývá už jen jedno: napařit! - Co?

- Horké ručníky! - Ne!

Ticho!

- Cože? - To nic! Chlapci honem.

Ne. Při napařovaní, cítím závratě.

To nevadí. To brzy přejde.

To víte je to horký, ale dobrý.

- Uděláte ze mně žárovku. - To nevadí.

Za dvě, tři hodinky to přejde.

Nyní je to lepší. Že, pane barone?

Přestaňte! Táhněte k čertu!

Už jsem u vás.

- Musím vás namydlit. - Už potřetí!

- Kdy mě vlastně oholíte? - Nyní.

O čem jsme mluvili? O mém synovci Willim.

Jsem proti, aby komponoval.

Jste proti, protože jste amuzikální člověk.

Cože jsem? Jak jste říkal?

Nehudební.

Já a nehudební? Hopla!

Jaké hopla? Vždyť jste mě řízl!

To nic není! Kamenec na ránu! Rychle!

Já a nehudební? Zastav to!

Na to bych se podíval! Ovládám čtyři nástroje.

Vidíte?

Housle, kytara, harmonika a křídlovka.

Všechny ovládám!

Bláznivý holič!

No tak co?

Dále!

Co je to? Co tady chcete?

Vycházku, rotmistře.

A proč s tím jdete do kanceláře?

O to se žádá u raportu!

Copak nevíte, že zítra má přijet do Vídně

jeho císařská výsost Wilhelm.

Všechny vycházky jsou zakázané.

- Pouze do 23:00. - Nebo aspoň do 22:00.

Svobodníku Stigler!

Jak se opovažujete žádat o vycházku?

Máte 8 dnů "kasárníka".

Pane šikovateli, mohl by jste dnes přimhouřit jedno oko.

Hned vám zavřu jedno oko. Jasné?

Rozkaz!

Pozor!

Mittermeier, neřvěte mi stále do ucha.

- Právě jdu od vašeho strýce. - To je vidět, kapitáne.

To je vaše vina. Je naštvaný, že skládáte.

Co mám dělat?

Když jsem zamilovaný, vždycky mám nápady.

Mittermeier, také už jste byl zamilovaný.

Měl jste tehdy nápady?

Jednou! Zamiloval jsem se do jisté Kripáčkové.

Pak mě napadlo, že jsem slíbil, manželství jistý Pomajzlové.

- Ticho! - Už zase!

- Dejte jim ty propustky. - Děkujeme, kapitáne.

Do půlnoci budou všichni v kasárnách!

Ale pamatujte si!

Návštěva vináren a hudebních lokálů, je přísně zakázána!

A jestli tam někoho přistihnu, bude zavřený, až zčerná.

- Rozumíte? - Ano, kapitáne.

- Dobře. Tak se bavte. - Pozor!

Pane šikovateli!

Pomalu! Pěkně jeden po druhém!

- Svobodníku Stiglere! - Rozkaz, pane šikovateli!

Postarejte se o pořádek!

Zpět! Zpátky!

Zpátky!

(Řve:) Ticho!

- Člověče, co tak řvěte? - Starám se o pořádek.

Propustky.

Pěkně jeden po druhém!

Promiňte!

Co je nového?

Chtěl tady pan bubeník koupit opravdu jen housky?

Chce mi ukázat Prater, korzo a ruské kolo.

Ale to není možné. Kvůli tetě.

Pak nemám co na sebe.

Šaty jsou úplná maličkost.

Něco vám půjčím. Z čeho jsem vyrostla.

Ale s ohněm a německými rytíři si moc nezahrávejte.

Jistě je to slušný člověk. Řekl, že se mi nic nestane.

- Taky, že dá na mě pozor. - No, když to říkal.

Tak to jistě bude pravda.

(Poslouchá takt razítka.)

Pane šikovateli!

(Přestane razítkovat.)

Razítkujte dále!

Rychleji! Rychleji!

(Pomalu razítkuje.)

Špatně. Špatně! Pusťte mě.

Tak se to dělá!

Co to děláte? Vraťte mi razítko!

Vy jste cvok!

Snad si to budu pamatovat.

Tady máte propustku. A zmizte!

Provedu, pane šikovateli! Nazdar!

No, nazdar!

Mívá takové záchvaty častěji?

To bych řekl. Někdy i v noci.

No, vidíte. Už to bude hned.

Dobrý den.

Klaním se, pane dvorní rado.

- Posaďte se, prosím. - Děkuji.

Přišel jste v pravou chvíli. Jsem vám zcela k dispozici.

Výtečně! Ten pán se vaří?

Ne, jen ho napařujeme.

- Co uděláme? - Jen trochu upravte vousy.

Jak si račte přát! Kulmu. Kulmu!

Dobře, že jste zase trochu veselejší.

Pane Swobodo, moc nemluvte.

Měl jsem špatnou noc.

Rád bych se trochu prospal.

Přeju příjemný spánek.

- Copak je? - Přeju příjemný spánek.

Pardon.

Sice rád bych mu vypravoval zajímavou věc.

Už spí. Nůžky! Nemehlo, je to moc horké!

- Pane šéf! - Co?

Myslím, že pan baron omdlel.

To snad ne. Ručníky byly příliš horké.

- Pak mu něco dejte. - Co?

Něco ostrého. Octa. Čpavku.

Bože, ti kluci! Drž mu to pod nosem.

Ale ne tak blízko! Aby se nepraštil až kýchne.

Díky Bohu. Už zase žije.

Bóže, tenhle zase začíná hořet!

Tento den mě jistě zničí!

Ach, Bože! Co mám dělat?

Probudím ho.

Pane dvorní rado.

Neměl by se ten vous trochu zastřihnout?

- Myslíte si, že je to nutné? - Ó, ano. Velmi.

Pak ho tedy trochu zastřihnete.

Trošičku.

Ano, moment. Ono je to lepší.

- Mnohem lepší. - Tak se podívám.

To je hrůza! Vypadám jako kárový král!

Jenom momentálně. Zvyknete si na to.

S polovinou vousu nemůžu mezi lidi!

- Uděláme bradku do špičky. - Vždyť byla do špičky!

Ne, nebyla do špičky.

Uděláme ji "a la Napoleon"?

- Napoleon neměl vousy! - Jo, ale Napoleon III. měl.

Přistřihnu je. Uprostřed nechám proužek.

Uvidíte, bude to pěkný. Jen se nebojte.

Takže pomalu. Hopla.

To bude dobrý!

A je to. Pěkný, že ano?

Nebo ani ne. Ještě kousíček.

To se vám snad líbí?

- Vůbec ne. Hrozný. - Vidíte!

- Co s ní uděláme? - Já nevím.

D-d-dáme ji pryč. Dáme ji pryč!

Ňoumo koktavý!

No tak dělejte. Vy nešiko!

- To jsou ale zákazníci. - Cože?

Já mám právo!

Právo být nervózní!

Já jsem taky nervózní. Příšerně nervózní.

Ani nevíte jak. Vždyť já trpím s váma!

Potřebuji ještě chvilku.

Ještě tady. Není to tak lepší?

To je... hrozný!

Tak, co teď s váma mám dělat?

Takhle nemůžu jít ven!

Tak co s vámi, člověče?

Nemohl jsem tušit, že pod vous máte takovou tvář.

Nechte si tu kritiku pro sebe!

To je zvláštní situace.

Mám se zasnoubit s mužem, kterého ani neznám?

Ani nevím, jak vypadá.

Snad si vzpomeneš, když ho uvidíš.

- A co mu mám říct? - To je zcela prosté:

"Zdar tě Bůh,"... Jak se vlastně jmenuje?

- Mně se neptej! - Felix!

"Těbůh, Felixi!" Pak ho políbíš.

Co když políbím jiného?

Jak to? Znáš všechny, které jsem pozvala.

Jediný, koho neznáš, je právě tvůj ženich.

Už začíná hrát hudba. Jistě přišli první hosté.

Moje hlava vybuchne.

Já se nechám překvapit.

Zdravím, drahý Felixi. Copak je ti?

Stále mám závratě z horkých ručníků Swobody.

Mohu vás seznámit? Baron Swoboda...

Pardon, baron Zorndorf. - Baron Riesel.

Hrabě a hraběnka Zettwitz, pan a paní von Tarnowsky.

Kníže a kněžna Felsenstein.

Těší mě!

A tam je tvoje nevěsta!

- Kde? - Tam. Tvoje Nanette.

Dobrý večer!

Promiňte?

- Gratuluji. - Děkuju.

- Gratulujeme. - Děkuju.

Těbůh, Felixi!

Slečno, promiňte.

Teto, musím s tebou naléhavě mluvit.

Musím něco vysvětlit.

- Později. Po jídle. - Ale kde je ta druhá?

- Jaká druhá? - Tvoje druhá neteř.

- Mám jen jednu. - Co? Jenom tuto?

Teto, bude ta schůze trvat dlouho?

Ne. Jdu tam jen proto, že jsem to slíbila.

Za hodinu jsem zpátky.

Kvůli mně se nemusíš vracet tak brzy domů.

To já vím.

Podívej se, kdo přišel, já už jsem oblečená.

Dobrý večer, pane dvorní rado.

Dobrý večer, slečno Stanzi.

Můžu mluvit s vaší paní tetou?

Samozřejmě. Rozboleli vás zuby?

Ne. Stalo se něco ještě horšího.

Podívejte se sama!

- Kde je vous? - Pryč. Je spálený!

- Byl tak krásný. - Právě.

Jeho škoda. Hned to povím tetě.

Děkuju.

- Teta, bradka je pryč! - Jaká bradka?

- Pana dvorního radu. - On je tady?

Co se vám stalo?

Pani Terezo, může zato ten nešika holič.

Vypadám příšerně, a chtěl jsem se vás zeptat:

Jestli jste ochotna jít s "tak nahým" mužem?

No tohle! Musím si vás prohlédnout zblízka.

I vy se mě smějete.

Směju se jen tomu, jak jste z toho zoufalí.

Teprve teď je vidět, jaký jste fešák.

- Nejsem ošklivý bez vousu? - Ne. Vypadáte znamenitě.

- Teď se mi líbíte. - Opravdu?

- Takže mé pozvání přijímáte? - Ovšem. Ještě jdu pro pláštěnku.

- Počkejte na mně až za rohem. - Ano, jistě.

- Tak zítra, pane dvorní rado. - Zítra!

Dobrý večer.

- Jak se ti líbí bez bradky? - Docela ujde.

Možná ta schůze bude trvat trochu déle,

než jsem předpokládala.

Říkám to, abys neměla strach.

Kdybych přišla později.

Neboj se o mě. Spím jako dudek.

Tak dobře. Sladké sny.

- Dobrou zábavu. - Co?

- Na té schůzi. - Ach tak. Uvidíme.

Na shledanou.

♪ V Prátru zase kvetou stromy.

♪ V Sieveringu hrozny zelené.

♪ Opojné sny přicházejí.

♪ Je již jaro bujaré.

♪ V Prátru zase kvetou stromy.

♪ Ta voňavá zeleň záři.

♪ Tak dej pusu, jen pusu něžnou!

♪ Vždyť jaro je zpět ve Vídni.

Bravo! Hansi, bravo!

Výjimečné! Líp to neumí nikdo. Ten temperament!

Stále tomu nemůžu uvěřit.

Ani si nevzpomínám, kdy jsem nebyla v noci v pekárně.

Slíbila jste, že dnes neřeknete o obchode ani slovo.

To je pravda. Už o něm nebudu mluvit.

Mám vám toho tolik co říct. Velmi soukromě.

Nehledejte ho, pane rado. Vous už tam není.

Nedávno jsme si spočítal,

že jsem vám už udělal 16 nabídek k sňatku.

A já jsem vám 16-krát řekla:

jako dvorní hodnostář si nemůžete vzít pekařku.

- Oh... - Nebuďte smutný.

Dnes máte narozeniny. Na zdraví!

Pánové, to je baculka, ta s tou harmonikou!

Bujné porce. Jako plněná hrdlička.

Je dle mého gusta.

- Klidně si může sednout k nám. - Musí hrát.

- Hrát by mohla i tady. - Znovu totéž, pánové?

- Co si dáš? - Pan vrchní to ví nejlíp.

♪ Je mi fuk, či moje víno zraje při Dunaji nebo Rýně.

♪ Jen ať správný říz má A ať sklenka velká bude.

♪ A je mi fuk, či moje víno zraje v Grinzingu nebo Mohanu.

♪ Ale musí být svěží. Ano, tak si ho rád nalévám.

♪ A při světlu voskovice, pak rád svoje víno vychutnám.

♪ Ale ne docela sám, jinak hned šlofíka si dám.

♪ Je mi fuk, či moje víno zraje při Dunaji nebo Rýně.

♪ A cosi se mi v hlavě honí. - Copak?

♪ Hudba, která se k vínu hodí.

♪ Je mi fuk, či moje víno zraje při Dunaji nebo Rýně.

♪ Jen ať dobře padne. A láhev není moc malá.

♪ A je mi fuk, či moje víno zraje v Grinzingu nebo Mohanu.

♪ Ale musí být svěží. - Velmi správně.

♪ Ano, tak si ho rád nalévám.

♪ A při světlu voskovice, pak rád svoje víno vychutnám.

♪ Ale ne docela sám, jinak hned šlofíka si dám.

- To je ale nádhera. - Ano?

♪ Je mi fuk, jestli moje víno zraje při Dunaji nebo Rýně.

♪ A cosi se mi v hlavě honí. Že hudba se k vínu hodí.

Na zdraví!

- Desátníku! - K službám, pane rotmistře!

Nevíte, že máte zakázán vstup do tohoto lokálu?

Zasáhla "vyšší moc".

Chtěl jsem dámě ukázat Vídeň. Ona ji totiž ještě nezná.

Okružní ulici, Parlament, radnici.

Pak jsme se najednou ocitli v Pratru.

Vida. Děláte "velký okruh".

- Tamhle jsou další 2 vojáci. - Nazdar!

- Jste tu taky? - Brzy tu bude celý pluk.

Neviděli jste mě, já vás taky ne.

Hlavní je, ať nás inspekce nechytí. Jinak jsme v bryndě!

Běžte si vyhledat kryt! Pojďme pánové.

- To je přece Stanzi! - Jo, správně.

- Neslýchané. Musím jí... - Prosím, zůstaňte.

- Docela hezký jinoch. - Ano, ale...

Ta šejdířka!

Řekla, že jde do postele. Za to ji vytahám za uši!

Pozor, pani Terezo. Také jste podváděla.

- Vaše "schůze"! - To je taky pravda.

Jsem velice šťastný, slečno Stanzi.

- Já také. - Ale ne jako já.

Už jste někdy byla opravdu šťastná?

- Ano, už třikrát. - Už třikrát?

Poprvé, když mi narostl tento zub.

Tady nahoře.

Podruhé, když kráva měla telátko.

- A potřetí teď. - Opravdu?

Nyní jsem dokonce velice šťastná.

Se mnou je to stejné.

Víte, proč jsem tak šťastný?

Proč?

Vždy jsem chtěl potkat dívku, která je půvabná jako vy.

Směje se jako vy. Dívá se jako vy.

Je taková jako vy.

Víte co? Připijme si na tykání.

Pak se mi bude lépe říkat, co mám na srdci.

Stejně se divím, že mi ještě netykáte.

U nás v Salcburku si dívky a chlapci tykají.

Ani nemusíme pít na bratrství.

Ne, ne. Na bratrství si rozhodně musíme připít.

Teď s ní připíjí na tykání.

Skvělý nápad. Musíme je napodobit.

- Jestli ji ještě políbí... - Pak vás taky políbím.

Nedívejte se stále na ty dva. Věnujte se také trochu mě.

- Ještě bych se podívala... - Dívejte se na mně.

Pane dvorní rado!

Už zase hledáte vous?! S ním jste byl důstojnější.

Jenže už je pryč!

Teď přijde to nejhezčí.

Důvod, proč lidé rádi pijí na bratrství.

- Tiše! - Zrovna teď!

To, co teď zazpívám, je jen pro zamilované.

Bravo!

- Jsou tady i nezamilovaní? - Nejsou!

Tak to je dobře.

♪ Ve vídeňském Prátru, na jaře za svitu luny.

♪ Z dálky vůně jasmínu a ty tóny nádherní.

♪ Velmi jemná hudba zní na všechny strany.

♪ Páreček blažený, snad o štěstí sní.

♪ Nejprve si jen klábosí, pak úplně tiše je.

♪ Přece opravdu zamilovaní, toho moc nemluví.

♪ Zde hubička letí,

♪ Tam pusinka letí.

♪ Na jaře v Prátru hubičkám se daří.

♪ Takto bylo vždycky, takto je i dnes.

♪ Bude tomu tak, když my dávno pominem.

♪ Protože zamilovaní lidé tu budou vždy.

♪ A kde že je najdete více než v lese houby?

♪ Ve vídeňském Prátru, na jaře za svitu luny.

♪ Z dálky vůně jasmínu a ty tóny nádherní.

♪ Velmi jemná hudba zní na všechny strany.

♪ Páreček blažený, snad o štěstí sní.

♪ Nejprve si jen klábosí, pak úplně tiše je.

♪ Protože opravdu zamilovaní, moc nemluví.

♪ Zde hubička letí,

♪ Tam pusinka letí.

♪ Na jaře v Prátru hubičkám se daří.

Pusinky létají sem i tam, a ke mně nepřiletí žádná.

- Ale teď jednu dostanu. - Ale ne tady před všemi!

Proč ne? Pili jsme přece na bratrství.

Ne, ne, ne!

Počkej, to je ono.

- Copak? - Jak si to dělala?

- Ne ne ne. - Copak to je?

Ta melodie!

Zapomněl jsem ji, ale to mi ji připomnělo!

Vážně?

- Co hledáte? - Notový papír.

Na co potřebujete notový papír?

Račte sníst ty párky jinde. Rychle, jinak na to zapomenu.

- Ti dva už jsou pryč. - Skutečně.

Vůbec jsem je neviděla odcházet.

- Prosím, zaplaťte účet. - Vy už chcete odejít?

Nebyla bych klidná ani minutu.

Samozřejmě. Pane vrchní, účet.

- Co to dělá? - Nevím.

Prostě se posadí za klavír a pošle mě pryč s párkama!

- Co tady hledáte? - Klid!

To je přece váš synovec.

Jo. Ten rošťák zase komponuje.

Jurek má asi stejný záchvat jako v kasárnách.

Půjdeme, ne?

Pomozte, pane rotmistře. Váš muž narušuje celý provoz.

Ihned to vyřídím.

Jurek, co je zas? Už si "hotový" (cvok)?

Ano, úplně hotový.

- Už mám i text. - Jaký?

Právě mě napadl vojenský pochod.

- Pochod? - Pro náš pluk!

Opravdu?

Říkal jsem, že teď budu mít spoustu nápadů.

- Prosím, zahrej ho. - Svolejte "Německé rytíře"!

- Němečtí rytíři ke mě! - Nový pochod je na světě!

Můžete zpívat se mnou. Jako sólisté.

Tak pojď Stiglere.

Vy ostatní si vytáhněte propustky.

Refrén je na razítku.

Tak už hrej. Jsem strašně zvědavá.

Dobře. Připravte se.

♪ Jsme císařův a králův čtvrtý pěší pluk

♪ Rádu Německých rytířů hudební shluk.

♪ Jsme cé a ká čtvrtý pěší pluk

♪ Rádu Německých rytířů hudební shluk.

To není špatné, pánové. I text se mi docela líbí.

Jdu tam.

♪ Jsme cé a ká čtvrtý pěší pluk

♪ Rádu německých rytířů hudební shluk.

Bravo! Bravo!

To se ti povedlo! Brilantní. Fenomenální!

♪ Plní radosti, plní odvahy stojí tu celý pluk.

♪ A kdo nás zná, zná i naši náturu.

♪ My jsme velcí kavalíři, když je něco chutné k pití.

♪ I ta láska ve dne v noci.

♪ Pohody kus, do života trochu chuti.

♪ Co lepšího na světě může být? ♪ Ledaže tak ve Vídni žít.

♪ Voják v ráji je, pokud dívku má. ♪ Vídeň to přece dobře zná!

♪ Když v neděli odpoledne po Vídni vykračuje,

♪ Propustku má pro každý případ, že se něco stane.

♪ V náručí něčí láska, tak fešná dívka, mladá a krásná.

♪ Tak nás v páru můžete shledat, po ulici směle špacírovat.

♪ Jsme cé a ká čtvrtý pěší pluk

♪ Rádu německých rytířů hudební shluk.

Skvělý. Ohromný!

Mohu jenom říct: Klobouk dolů!

- Kde ho mám? - Tady je.

Němečtí rytíři, všichni za mnou!

♪ Jsme cé a ká čtvrtý pěší pluk

♪ Rádu Německých rytířů hudební shluk.

♪ Jsme cé a ká čtvrtý pěší pluk

♪ Rádu Německých rytířů hudební shluk.

♪ Jsme cé a ká čtvrtý pěší pluk

♪ Rádu Německých rytířů hudební shluk.

Já jsem strýček! Pochod je od mého synovce.

Pochod je od mého synovce.

Má úcta, kapitáne. Zrovna v pravý čas.

Tady je šílenej frmol. Nechcete si přisednout?

Ne, jsem tu na inspekci.

Moji rytíři mají zákaz navštívit hudební lokály.

Ale vše je v pořádku, žádného tady nevidím.

Co je to?

♪ Jsme cé a ká 4. pěší pluk, Rádu německých rytířů "hluk".

Já je naučím hrát v base, až zčernají!

Okamžitě zaplaťte cech. Zítra všichni k raportu! Odchod.

- No, nazdar! - V base budeme hvízdat.

Taková smůla. Zatraceně!

Tak pánové. Platíme!

To je moje vina. Protože jsem ťukala.

To nic. Pojď.

Vrchní! V pořádku.

Tolik jsem se na tenhle večer těšila.

Začal tak pěkně.

Ještě nekončí. Posaďme se na chvíli.

Kvůli tomu incidentu si nekažme náladu.

Máš pravdu. Tvůj pochod je skvělý.

Určitě tě proslaví.

Ke slávě potřebuješ styky.

Vážně. A já nikoho neznám.

Kdo ten kámen uvede do pohybu?

Co jsi říkal?

Kdo ten kámen uvede do pohybu?

Co je to za lísteček?

- To je moje tajemství. - Ukaž mi to.

Zase to souhlasí. Nemusíš se obávat.

- Já se nebojím. - Můžeš být hrozně šťastný.

- To taky jsem. - Něco se určitě stane.

- Přirozeně. Už se to stalo! - Co děláš, ty...!

Milý Felixi!

Když si pamatuješ, jasně jsem se tě ptala,

zda jsi ten vážný krok opravdu dobře zvážil.

To ano, ale ve vztahu k jiné osobě.

Tak to je skvělé!

Za pár let se klidně můžeš rozvést.

- Ale teď bude svatba! - Bezvadní.

A ještě něco. Nanette je dědičně zatížená.

Ještě tohle!

Možná si to jen namlouvá.

Její otec byl totiž náměsíční.

Myslí si, že byla s tebou na plese jako náměsíčná.

- Řeknu jí, že to není pravda. - To ať tě ani nenapadne!

Byla by schopna zrušit zasnoubení,

a zůstat mi na krku navěky.

Pak už by nenašla žádného ženicha.

Takže, co mám dělat?

Nech ji věřit, že byla s tebou na plese.

Proč se vy dva schováváte?

Flirtuješ s mým ženichem?

Museli jsme něco probrat. Teď vás nechám samotné.

- Přinesla jsem ti šampaňské. - Ručičky líbám.

Za celý večer jsem s tebou nemohla mluvit osamotě.

Ani já s tebou.

Řekni mi, bylo mezi námi něco?

Nevím... co myslíš?

Bylo něco? Nemohu si vzpomenout.

Co jsem na plese vyváděla? Byla jsem moc zlobivá?

Určitě ne.

Ne? Líbali jsme se vůbec?

To nebylo možné na plese před tolika lidmi.

Ach tak.

A na cestě domů?

Teta říká, že jsi mě přivezl kočárem až před dům.

To taky nic nebylo?

Co jsi to za muže? S kým jsem se zasnoubila?

Tak je nejvyšší čas, abys mi dal pořádnou pusu.

Pojď!

Neboj se, já nekoušu. Pojď sem.

(Chrápání z jedné místnosti.)

- Tak co je? - Jste tady a chrápete tam?

- Je už teta doma? - Jo, ale myslí si, že spíte.

Podívejme se.

Teď se chodí domů? A kdo tam chrápe?

- To ten hrozný čokl! - Chrápe jako člověk.

Hleď si svýho!

Z tebe se vyklubal pěkný flamendr.

Teď to bude jinak. Vezmi si zástěru a za mnou.

Od teď budeš trávit každou noc v pekárně.

Při práci má milá.

Aby sis na to zvykla, začneme hned.

Ukážu ti, jak se dělají banketky.

- Něco tak obtížného? - Ano, pojď sem.

Umyla jsi si ruce?

Dávej pozor. Vezmeš malou hrstičku těsta.

Rozválíš jí pěkně s citem.

A láskou.

Když z toho máš rovnoměrnou placičku,

pak to celé sroluješ do pěkné tyčinky.

- Hezké, že? - To je všechno?

Skus si to. Cvičení dělá mistra.

Trochu mouky, hrstičku těsta.

Rozválíš jí.

Pěkně s citem.

A "láskou".

♪ Jsme cé a ká 4. pěší pluk...

Děláš zpívajíci banketky?

A celé to sroluji do pěkné tyčinky.

Tyto dvě banketky jsem dělala sama.

Opravdu? Bravo. Kde pak je teta?

Šla do města nakupovat.

Kdybych tak věděla, kterou banketku císař sní první.

- Proč vás to zajímá? - Jen tak.

- Dnes potřebuji 4 banketky. - Čtyři?

Dnes tady máme dva císaře.

Správně, příjde císař Wilhelm.

- Už je tady? - Přirozeně.

Co když císař Wilhelm dostane banketky,

které jsou pro císaře Franze Josefa?

Není to snad jedno?

Vlastně jo. Císař jako císař.

(Hymna)

(Valčík)

To jsou ty proslulé vídeňské banketky?

Ano. Jsem zvědavý, jak ti budou chutnat.

Já také.

No ne! Je v ní něco.

- V té banketce? - Jo, nějaký lístek.

To jsem ještě neviděl. To jsou přece noty.

Copak noty! To je celá opera.

- Skandál! Jak je to možné? - O co jde?

- V banketce jsou noty. - Noty v slaných banketkách?

To se nemělo stát!

Jsem otřesen. Nevím jak se tam dostali.

Má to nějaký hlubší význam?

Musím přiznat, že pro mně je to záhada.

- Nerozumím tomu. - V téhle je zase něco.

- To je hrůza! - Už zase?

- Ovšem! - Nemám slov.

Moment!

- Co je na něm? - Hned ho rozbalím.

Á, tohle je dopis.

V Rakousku máte dost zvláštní poštu.

Pošta ve slaných banketkách.

"Vaše Veličenstvo".

Je to dopis pro tebe, nebo pro mě?

Když byl ve tvé banketce, tak patří tobě.

"Posílám Vám touto poštou nový vojenský pochod."

Tak to je pochod.

"Pokud se Vám pochod líbí, prosím o okamžitou zprávu."

"Vaše oddaná, Stanzi Hübner,

s pekařství Babenberger Strasse 7."

Ale to je netrpělivá osoba.

Omlouvám se, zato co se stalo.

Nemohu pochopit, jak k tomu mohlo dojít.

Jsem opravdu zvědavý, co bude v té další.

- Začíná se mi to moc líbit. - Uvidíme. Rozlom ji.

Nic, je prázdná.

Díky bohu!

Pokud je pochod jen s poloviny tak dobrý jako banketka...

No, na zdraví!

Noty v mých banketkách? To není možné.

Ale je to tak.

Bohužel, já mám ten nepříjemný úkol zdělit,

že vám byla odebrána dodávka pro Jeho Veličenstvo.

To musí být nějaký omyl.

Koho by napadlo dát noty do mých banketek?

- Mně, teto. - Tebe?

Pro pána krále! Co tě to napadlo?

Kopla mně múza. Ale určitě to napravím.

Napravíš? Chraň Bůh!

Sotva sem přijedeš a už děláš samé rošťárny.

Za 4 týdny jsem měla být dvorní dodavatelkou.

Teď je všechno fuč!

Prosím nebrečte. Nemohu vidět někoho plakat.

- Dobrý den. - Dobrý den.

- Obsluhuj ty, já teď nemůžu. - Já taky ne.

Tak dámy zastoupím já.

- Čím mohu sloužit? - Půlku velikonoční pletýnky, prosím.

Kde je máme... aha, tady!

Prosím, půlka.

Co stojí půlka velikonoční pletýnky?

- Čtyři krejcary. - Šest!

Šest?

6 krejcarů, prosím.

Dostanete 4 krejcary zpátky.

Pokladna je jaksi zamčena.

Nevyužijete i tu druhou půlku?

Spíš ne. Ale dejte mi ji.

Ale já nemám další 2 krejcary.

- Opravdu nemáte? - Ne, nemám.

Tak? No jo. To nevadí.

Děkuju!

Na shledanou! Račte nás zase brzy navštívit.

Stálo mě to 2 krejcary.

Pane dvorní rado, musíte mi pomoct.

Nemohla bych císaře prosit o odpuštění?

Milé dítě, to nebude tak snadné.

Je mi tak líto ubohé tety.

Mně také.

Možná je tu jeden způsob.

Zítra je veřejná audience, o kterou se nemusí žádat.

Císař totiž každý čtvrtek přijímá prosebníky.

Já tam půjdu.

Můžeme to zkusit. Tetě to neřekneme.

Aby si nedělala marné naděje.

Koukni. S tou malou jste byli spolu v Pratru.

Ano, to je Stanzi.

Jak jí to sluší.

- Možná tady má rande. - Ale jdi.

A hele.

Podívej, už přijíždí kavalír ve fiakru.

To nechápu. Říkala, že tu nikoho nezná.

A že dosud žila osaměle někde v Salzburgu.

Možná ho zná ze Salzburgu.

- Čekala jste dlouho? - Ne.

- Víte, nemohl jsem přijet dřív. - Tak mohu mluvit s císařem?

Doufám. Slíbili to. Vše jsem zařídil.

Děkuju, pane rado.

Jak se na něj něžně dívá.

Nech toho. Pojď!

Dám vám několik rad. Při vstupu hluboká pukrle.

Mluvte jen když se císař na něco zeptá.

Po audienci znovu hluboká poklona, pozpátky ke dveřím.

- Jakpak najdu dveře? - Ty musíte najít.

Rozhodně se nesmíte otočit k císaři zády.

A jak se dělá ta hluboká dvorská pukrle?

Tři kroky zpět od císaře, pravou nohou dozadu

a hluboce se uklonit.

- Dávejte si pozor na nohy! - Omlouvám se.

- Cože? - Nic jsem neřekl.

Tak honem, abychom nepřišli pozdě.

Zbytek vám vysvětlím před audienčním sálu.

Sedněte si.

- Na shledanou. - Nezůstanete tady?

Musím navštívit vaši tetu. Po audienci tu na vás počkám.

- Hodně štěstí. - Děkuju.

Copak je, Ketterle? To už je 10 hodin?

- Ano, Veličenstvo. - Položte to sem.

Pánové mohou chvíli počkat.

Musím se posilnit.

Co jsou to za bídné slané banketky?

Nejsou dopečené a křupavé.

Od dnešního dne je dodává jiná pekárna.

- Cože? Pročpak? - Kvůli trapnému incidentu.

Opravdu? Kdo to vlastně nařídil?

Pánové z Kabinetu kancléře.

- Ach tak. - Byli velmi pobouřeni.

Proto já musím jíst tyhle špatné nedopečené banketky?

Odneste to pryč.

- Ty párky také? - Ani ty nechci. Odneste to vše!

Tak je to pokaždé!

Kabinet kancléře je pobouřen a já to odnesu.

Hrozné! No tak běžte.

Dalšího, prosím!

Už mě ten obchod netěší. Nejraději bych ho prodala.

To by bylo ohromné!

Tím by se odstranila překážka, která mezi námi leží.

Pak nám Stanzi pomohla ke štěstí svými banketkami.

Ani nevím kde ta holka je. Celé odpoledne jsem ji neviděla.

Asi se mi vyhýbá.

Teď vidí, co natropila.

Jako poslední žádá o audienci: slečna Constanze Hübnerová!

- Tady! - Psst.

Neklepat!

Prosím, jen pristupte blíž.

Prosím.

Ano. Tak tedy...

"Slečna Constanze Hübnerová"

"přichází k Nám v záležitosti své tety."

Tak prosím.

Ano, Veličenstvo. Ale také přicházím kvůli...

Teď mi to jméno vypadlo.

Jak jen se jmenuje?

Jmenuje se Willi a je německý rytíř.

Ano, teď je mi to jasné.

Mám hodně německých rytířů jménem Willi.

- Je to snad váš příbuzný? - Znám ho jen dva dny.

Jakže? Žádala jste snad o audienci

kvůli tak krátké známosti s německým rytířem?

Co vám ten rytíř tak hrozného provedl?

Veličenstvo, to bylo totiž tak.

Ten německý rytíř složil vojenský pochod.

Pak přišel kapitán. Jurek se jmenuje!

- Ten kapitán? - Ne. Ten rytíř Willi.

Na mém lístku pro štěstí stálo, že uvedu do pohybu balvan.

Proto jsem poslala Veličenstvu ten pochod

ve slané banketce.

Ahá, tak tedy ty noty v té slané banketce,

byly vlastně od toho německého rytíře?

Ne, ode mě. Prosím za prominutí.

Dopis v té druhé banketce jste také psala vy?

Ne, Veličenstvo. Ten psal Fritzl.

Můj rukopis je dost nečitelný.

- Fritz? Jakýpak Fritz? - To je náš učeň.

Pak mám autogram od vašeho učně.

To je taky milé.

Prosím nezlobte se. Už to opravdu nikdy neudělám.

V pořádku.

Smí moje teta péct dál banketky Jeho Veličenstvu?

Upřimně řečeno, s tím souhlasím bez váhání.

Její slané banketky jsou totiž nejlepší z celé Vídně.

Děkuju, Veličenstvo.

Mohla by být teta dvorní dodavatelkou?

Dvorní dodavatelkou?

Tak dobře, k tomu také máte Naše požehnání.

Veličenstvo.

Od zítřka chci mít slané banketky tak jako předtím.

Ano, Vaše Veličenstvo.

Malá slečna, proč pláčete? Nyní je vše v pořádku.

Nemám pravdu?

Pláču radostí. Všechno souhlasí.

Nechápu, co souhlasí?!

Veličenstvo, jste první, kterému svěřím své tajemství.

Toto štěstíčko jsem si vytáhla doma na pouti.

Vlastně to vytáhl papoušek.

Zatím vše se vyplnilo, co je tam napsáno.

Jen jedno nevím.

Kolik let je Veličenstvu?

Kolik je mi? Kolik je mi let?

Ketterle! Kolik je Nám vlastně let?

78 let, Veličenstvo.

To nesouhlasí. Tady je 79!

Ani se nedivím.

Ketterl mě chtěl udělat o rok mladším.

Milá slečno, ani nevíte jak velice mně těšilo.

Mně také, Veličenstvo. Pardón.

Prosím vyřiďte pěkný pozdrav vaši drahé tetě.

- Děkuji, Veličenstvo. - No prosím.

Odpusťte, Veličenstvo.

Nemávat! Zavřít!

Promiňte. Na shledanou.

- Měli jsme úspěch? - Jo. Vše v pořádku.

Díky Bohu.

Rychle, teta už o mně bude mít strach.

Jeďte rychle, prosím.

- Teta! - Stanzi!

Kde se touláš?

U císaře.

- U císaře? - Nechá tě pozdravovat.

Objednej si velký štít. "Cís. a král. dvorní dodavatel"

Jsem tak šťastná.

Teď musím za slečnou Führerovou a za Willim.

- Hned jsem zpátky. - Já z tebe asi omdlím!

Pane dvorní rado! Rychle, teta omdlívá.

Pomozte jí. Hopla. Zůstaňte u tety.

Pane dvorní rado.

Za to jistě vděčím především vám.

- Že ta překážka je zpět? - Pekáren již není překážkou.

Dvorní dodavatelka je dvornímu radovi společensky rovna.

Takže už smím objednat zásnubní oznámení:

"Dvorní dodavatelka, dvorní radová a dvorní rada..."

- Trochu moc "dvoření". - Moc?

Willi, mám pro tebe novinu.

Tvůj pochod se bude hrát. Balvan se dal do pohybu.

Nepovídej.

Když se takto bude valit dál, bude z tebe moc nóbl dáma.

Jak to myslíš?

Přede mnou si hraješ na neviňátko z venkova.

Vyprávíš, že tady nikoho neznáš.

Ale hned dopoledne se scházíš s cizími pány!

A fičíš s nimi fiakrem.

Ale Willi, přece si nemyslíš...

Co si myslím, je moje soukromá věc.

O mou budoucnost se neboj.

Nezajímá mě ani tvá.

Ale Willi!

Chcete Williho zavřít, toho génia?

Najednou je génius.

Včera jste mě prosil, abych ho nechal zavřít.

Tehdy jsem ještě netušil, co v něm vězí.

Nechme to.

Dnes říkám, že by neměl převzít moje holičství.

Musel by holit lidi, co nemají žádný smysl pro hudbu.

- To myslíte mě? - Jo.

Při jarní přehlídce se bude hrát poprvé tento nový pochod.

- Bude zase pěknej cajdák. - Dejte pozor na jazyk!

Ten pochod hrajeme na nejvyšší rozkaz!

Poslyš. Hansi mi řekla, co pro tebe Stanzi udělala.

- Mně už to nezajímá. - To tě bude zaujímat!

Pozor!

(Hrají Williho pochod.)

Co je s tím velkým bubnem? Jurku, neusnul jste?

Ne, pane kapelníku. Už jsem se probudil.

Jak to, že císař zná můj pochod?

Stanzi byla u císaře. Včera, jak jsme ji viděli.

Pán ve fiakru byl dvorní rada Hofwirt.

Zařídil jí tu audienci.

Ale jdi!

Byl jsem k ní tak hrubý! Jak to teď napravím?

Tak od začátku!

Ale trochu rychleji, prosím.

- Jinak to bude ukolébavka. - Co si to dovolujete!

Budu dirigovat, jak chci. Jasné?

Ať diriguje, jak chce.

Při přehlídce to hrajte podle mně.

♪ Jarní přehlídka je dnes.

♪ Drahá, zelené šaty na sebe hoď.

♪ Pak na mladé lidi pohleď.

♪ Možno i chlapa ulovíš snad.

♪ Jarní přehlídka je dnes.

Co je? Kdepak jste? Musíme zavírat.

Dělejte. Vezmi žebřík. Příjdeme pozdě.

O 30 minut nás dvorní rada odveze na Jarní přehlídku.

- Jeď sama, teto. - Ale proč? Co děláš?

Balím. Vracím se do Salzburgu.

- Nelíbí se ti tady? - Už ne.

Copak ti najednou přelétlo přes nos?

Německý rytíř?

To si nesmíš brát tak k srdci.

Na vojáka nesmíš nikdy žárlit.

Já vůbec nežárlím. To on žárlí!

- Na koho? - Na dvorního radu!

Na mého dvorníka... Na našeho pana radu?

- Jo. Hráblo mu tu! - Hráblo mu.

Všichni jdou na přehlídku. Mohu už taky jít?

Nejprv se nám ukaž. Projdi se.

Tak jo.

Sluší mu to. Jsi fešák. Co, Stanzi?

Jo. Velký hezoun.

Který klobouk si mám vzít? Světlý nebo tmavý?

Pro mě za mě, vezmi si oba. Pospěš si, nebo příjdeš pozdě.

Jo. Ruku líbám, dámy.

(Pochodová hudba)

- Už jdou Němečtí rytíři. - Kde? Kde jsou?

Už je vidím.

Teto, to je on! Ten s velkým bubnem.

- Mohu? - Fešák, že?

- Ano, docela pěkný. - Moc pěkný!

Pane rytmistře!

Co je to za pochod?

Nový pochod Německých rytířu.

Dnes se hraje poprvé na přání Jeho Veličenstva.

- Jak se jmenuje skladatel? - Nevzpomínám si.

Vím jenom, že je to Německý rytíř.

A že se jmenuje Willi.

Rytmistře, najděte toho muže.

Abych mu mohl osobně poděkovat.

Ano, Vaše Veličenstvo.

Jakmile zjistím, který to je, okamžitě ho předvedu.

Nic nevidím. Co se to tam děje?

- Slezte dolů, kluci! - Počkej.

- Já tu byl první. - Slyšel jste to?

Drzoune! Okamžitě slez dolu!

- Já to chci také vidět! - Právě jede jízda!

Pusť mně. Kde je jízda?

Co to vyvádíte?

To mi ještě scházelo. I o tu jízdu jsem přišel.

Císaře Wilhelma jsem spatřil jen zezadu.

Jízdu jsem ani očkem nezahlídl. Za to jsem táhl žebřík až sem!

Milostivá slečno, Jeho Výsost chce poděkovat skladateli pochodu.

- Kde bych ho našel? - Přivedu vám ho.

- Nevíš, co se to děje? - Tuším.

Máš předstoupit před císaře. Tak honem.

To je ta holka, co ti poslala dopis v banketce.

Ona jde opravdu k císaři!

Výsosti, to je on. Wilhelm August Jurek.

To se vám povedlo.

Jsem rád, že moji Němečtí rytíři

teď mají řízný vojenský pochod.

Ten se u nás bude hrát ještě za sto let.

U nás v Německu také. Gratuluju.

Děkuji také malé objevitelce.

Bez ní bychom ten "křupavý" pochod nikdy "nenašli".

Kdo by řekl, že i dvě slané banketky tvoří dějiny.

Jo, "moje" slané banketky to umí.