Original subtitles

Levné knihy uvádí

TICHÝ DON 2. část

Podle románu Michaila Šolochova

Scénář a režie Sergej Gerasimov

Kamera Vladimír Rapoport

Hudba J. Levitin

Hrají

Pantělej Melechov: D. Ilčenko Iljinična: A. Filippova

Grigorij: P. Glebov Petr: N. Smirnov

Darja: L. Chiťajeva Duňaška: N. Archangelskaja

Stěpan Astachov: A. Blagověstov Axiňja: E. Bystrickaja

Natálie: Z. Kirijenko Michail Koševoj: G. Karjakin

Jevgenij Listnickij: I. Dmitrijev Štokman: V. Šatunovskij

Bunčuk: P. Černov Podtělkov: N. Muravjov

Krivošlykov: B. Muravjov Kalmykov: M. Gluzskij

Christoňja: M. Vasiljev a další

TICHÝ DON

2. část

ROK 1916

SOUDRUZI VOJÁCI!

- Pořád prší? - Prší.

Setník tají hlášku.

Setníku, jste odhalen. Nikdy nevynášejte třetí královnu.

Co je to dneska s tebou? Zase sníš o té své vesnici?

Uhádls.

Zdálo se mi o naší stepi.

Až mě rozbolelo srdce...

Už mám téhle služby carovi po krk.

Na co civíš?

Na.

- Dej to víc na světlo. - Počkej.

„Vaši nepřátelé, Rakušani a Němci...“

- Cože? - Tady.

„Vaši nepřátelé nejsou rakouští a němečtí vojáci,

kteří byli taktéž oklamáni, ale váš vlastní car.“

To je teda něco.

„Váš vlastní průmyslník a majitel půdy.“

Jak já bych se vykoupal!

Chybí nám jen kotel. V zákopech je vody dost.

Je mokro, pánové, příliš mokro.

Jen si představte to požehnání, že v tomhle močále jsme v bezpečí.

Všude jinde se bojuje, a my vystřílíme zásobník sotva za týden.

Radši bojovat než tady hnít.

Jsme do boje celí žhaví!

Setníku, jste do boje celý žhavý?

Osma kárová... Já jsem žhavý na kříže.

Nás kozáky na nepřítele nepošlou.

- Pročpak ne? - A k čemu tady jsme?

Až na frontě dojde k povstání, což je nevyhnutelné,

protože vojáci už začínají mít té války po krk,

pošlou tam kozáky, aby potlačili vzpouru.

- Plácáš hlouposti. - Proč hlouposti?

Protože hlouposti jsou hlouposti.

Nechal ses unést, kamaráde.

Jak víš, že je vzpoura na spadnutí?

Třeba je to... jinak.

Spojenci Němce rozdrtí a válku vyhrajeme.

- Jakou roli připíšeš kozákům pak? - Na vítězství to zatím nevypadá.

- Právě jsem se vrátil z dovolenky. - Co se děje v Petrohradě?

- Vře to tam? - Vře.

Špatně to skončí.

Není dost jídla.

Dělníci jsou hladoví a nespokojení.

Ta válka pro nás dobře neskončí, co myslíte, pánové?

Co si myslíme?

Šestka piková.

- Pas. - Šestka křížová.

Tumáš, potvoro jedna!

Z rusko-japonské války se zrodila revoluce v roce 1905.

A tahle válka skončí další revolucí i občanskou válkou.

Pozor, pánové! Podporučík Bunčuk

nám sdělí svá sociálně-demokratická proroctví.

Děláš ze sebe blázna? No každý jak umí.

Pánové, překvapuje mě,

že se mezi důstojnictvem vyskytují takové povahy.

Nebo nás chceš vidět na straně poražených?

Já?

Ano, chci porážku.

To už je moc!

Ať je vaše politické přesvědčení jakékoli,

přát porážku své vlasti, je vlastizrada!

Pusť! Je to hanba pro každého čestného člověka!

Počkej, Kalmykove.

Řekněme, že prohrajeme. A co dál?

Carismus skončí, na to vezměte jed.

- Co je? - Zpráva od plukovníka Širajeva.

Ukaž.

Můžeš jít.

Všichni okamžitě k plukovníkovi.

- To vás lituju. - Všichni. - Všichni?

Je nutné provést další rozmístění...

Podle mě nás pošlou do boje.

Bůh vám žehnej, bratři! Hodně štěstí! Kupředu!

Začnou střílet, až se víc přiblížíme.

Dnes mám strach a nestydím se za to.

Co říkáš, otočíme se?

Je to, jako když sázíš: nevěříš si, jsi ztracen.

Dneska máš nějakou žlutou barvu.

Buď jsi nemocný, nebo si tě najde kulka.

Setnino, za mnou!

Klusem kupředu!

Používají plyn!

Plyn!

Stůjte! Stůjte!

Používají plyn!

Chyť se třmenu!

Parchanti! Vraťte se!

Vraťte se! Chamraď jedna!

Jděte všichni k čertu!

Nejeď tak rychle!

Nestačím s dechem! Ne tak rychle, prokrista!

Nasedej!

Mám botu plnou krve.

Griško, když jsme dnes útočili...

Slyšíš mě, Grigoriji?

V dnešní bitvě jsem po tobě třikrát vystřelil zezadu.

Bůh tě zachránil. Teď jsi ty zachránil život mně. Díky.

Pořád ti nemůžu odpustit Axiňju. Moje srdce to nedokáže.

- Nenuť mě. - Nenutím tě.

- A mám ji. - Co se děje, Melechove?

Grigoriji Pantělejeviči!

Ti nám pěkně zatopili!

Blázni! Však vám to patří!

Tenhle národ je svinský! Ještě horší!

Teprve, až budou krvácet k smrti, pochopí, co se děje.

- Co tím chceš říct? - Chytrému napověz, hloupého kopni.

- Přísahals věrnost? - Táhni k čertu...

- Gríšo. - Žiješ?

Řekni něco!

Žiju.

Naše chalupa už asi spadla, co?

Co by padala? Stojí dál.

A jak se daří našim sousedům, Melechovovým?

Daří se jim dobře.

- Přijel Petr na dovolenku? - Ne, podle mě ne.

A Grigorij? Jejich Griška?

Griška?

Ten přijel po Vánocích.

Jeho ženě se letos narodila dvojčata.

- Grigorij přijel kvůli svému zranění. - Byl zraněný?

Dostal to do ramene. Byl samá jizva jako pes po boji.

Člověk ani neví, jestli má víc metálů nebo jizev.

- A jak teď Griška vypadá? - Stejně: nos jako skoba a černé vlasy.

- Jako Turek. - Na to jsem se neptala. Zestárl?

Čertví. Možná kapku. Má teď dvojčata, takže moc ne.

Je zde trochu zima.

Potvora jedna odporná, co ještě může být horšího?

Ještě včera běhala po vesnici v botách z lýčí,

a dneska už neříká „tadyhle“, ale „zde“.

Tyhle ženské nesnáším, jsou to všechno mrchy...

Zmijí plemeno!

„Je zde trochu zima.“

A už se nese ven.

Fňuká jak klisna! Opravdu!

Tak to předurčil osud.

Já to předpovídal už na začátku války.

No co, dynastie byla odsouzena k zániku.

- Car skutečně abdikoval? - Samozřejmě. To není žádná legrace.

Poslouchejte, co mi píše syn.

„Ano, otče, odehrávají se hrozné věci.

Vojáci jsou demoralizovaní.“

Běž už.

„Nechtějí už bojovat. Jsou unavení.

Letos už nemáme žádné skutečné vojáky.

Nedokážete si ani představit, jak je naše armáda demoralizovaná.

A to horší teprve přijde.“

Kozáci! Na základě vůle národa,

byl car Mikuláš II., který doposud vládl, sesazen.

Zaplať Pánbůh!

Moc přešla do rukou Prozatímního výboru státní dumy.

Armáda, tedy i vy, musíte přijmout tyto zprávy...

Nechte toho! Nechte toho!

...přijmout je v klidu.

Povinností kozáků je bránit svou vlast stále stejně chrabře

před uchvatiteli zvenčí

a také před útokem zvenčí.

V časech takových velkých převratů

- musíme být pevní jako... - Jako ocel.

Jako ocel. Budeme se bít stejně hrdinsky jako dosud

a další necháme na naší státní dumě.

Státní duma rozhodne o osudu této země.

V armádě není pro politiku místo.

- Ne! - Já to řeknu.

Kozáci! To tedy ne!

Chtějí z nás zase udělat hlupáky! Zase nás podvést!

Pokud probíhá revoluce a všichni lidé se osvobozují,

znamená to, že válka musí skončit.

Říkám to správně? Nemýlím se?

Ano... A jak to všechno skončí? Co myslíš?

Proboha! Žiješ tady a pořád tu situaci nechápeš?

Určitě dojde ke státnímu převratu.

V čele vlády stane Kornilov. Stojí za ním armáda.

Naši lidé uvažují takhle.

Dnes tu máme dvě rovné síly: Kornilova a bolševiky.

Kerenský stojí mezi těmito mlýnskými kameny

a pokud ho nerozdrtí jeden, pak určitě ten druhý.

Ať se ještě radši vyspí v carevnině posteli,

dokud je ještě prázdná.

Jenže armáda... Půjde celá armáda za Kornilovem?

Sami vojáci samozřejmě ne, ale my je povedeme.

Moskva už pozítří přivítá Kornilova.

Je věcí cti každého důstojníka, aby u toho byl.

Odjíždím večer.

- Jedu s tebou. - Samozřejmě. Jsi chlapík.

Není čas, není na to čas.

Páni důstojníci!

Pojďte!

„Narva, srpen 1917“

Dokud kozáci zpívají, situace není tak špatná.

Jenže teď už zpívají pomálu, spíš pořádají protestní shromáždění.

Měli bychom se naučit mluvit s lidmi.

Podporučík Bunčuk? Copak nejsi ve vězení?

- Promiň, ale ruku ti nepodám. - Ani já to neměl v úmyslu.

Zachraňuješ si tu kůži?

Nebo jsi dorazil z Petrohradu od drahouška Kerenského?

- Je to snad výslech? - Jen zájem o život dezertéra.

Nemusíš si dělat hlavu, neposílá mě Kerenský.

Tak kdo? Žádné epolety, ani uniforma.

Jsi politický agitátor?

Soudruzi kozáci! Náš vlak už dál nepojede.

Tady vystupujeme.

- Správně? - Správně.

Zdravím vás, kozáci!

Agenti Kerenského a bolševiků

zdržují pohyb našich vojenských vlaků.

Máme své rozkazy od nejvyššího velitele Kornilova!

Bude-li to nemožné dostat se tam po železnici,

budeme na Petrohrad mašírovat!

Začínáme dnes! Připravte se na odchod!

Soudruzi kozáci!

Soudruzi kozáci! Přijel jsem od petrohradských dělníků a vojáků.

Vedou vás do bratrovražedné války,

abyste rozbili revoluci!

Jestli chcete jít proti svému národu...

Jestli chcete obnovit monarchii...

- To je nám filozof! - Provokatére!

Jestli chcete obnovit monarchii, pak jděte!

Petrohradští dělníci a vojáci věří, že se nezachováte jako Kain.

Posílají vám bratrské pozdravy!

Počkejte!

Kozáci, podporučík Bunčuk loni dezertoval z fronty, to víte!

Budeme tu snad poslouchat tohohle zbabělce a zrádce?

- Zatkněte tu svini! - Dej tu pušku pryč!

Nechte ho promluvit, ať řekne, co má na srdci!

Mluv, Bunčuku!

Klaníme se před tebou a řekni petrohradským...

Počkat! Podívejte se na ně. Rychle za mnou!

Kalmykove, zatýkám tě! Ruce vzhůru!

Odzbrojte je!

- Hlídejte je. - Správně.

Kalmykova postavíme před Revoluční výbor.

- Tak co je to s vámi? - Ruce vzhůru!

Rychle!

Esaule Kalmykove, jděte jako první.

Za mnou.

- Pokračuj... - Ty ničemo!

Zrádče! Za tohle zaplatíš!

Vy nejste žádná strana, jen špinavá banda!

Velí vám německý hlavní štáb!

Bolševici! Chamraď! Prodali svou vlast.

Všechny bych vás naráz pověsil. Ale náš čas přijde!

Váš Lenin prodal Rusko za 30 německých marek.

Sebral milion a pláchnul... Je to odsouzenec!

- Postav se! - Neopovažuj se!

Chceš mě zabít?

Tak střílej! Střílej, ty zkurvysynu!

Jen se podívej, jak ruský důstojník čelí smrti! Ještě než...

Dimitriči, proč jsi ho zabil? Dimitriči, proč?

No proč asi?

Nechal by nás postřílet bez mrknutí oka.

Buď my, nebo oni! Střední cesta neexistuje.

Za mnou! Kupředu!

„Na podzim 1917 se kozáci vraceli z války

do vesnic v donské oblasti.“

Kdepak jste sloužili, vojáci? Už jste přestali bojovat?

- Už toho máme po krk. - Jděte to zkusit sami.

Jen jděte ke svým ženám!

Míšo!

Už jsem nevěřila, že tě ještě uvidím!

A kde je Griška Melechov? Žije?

Přidal se k bolševikům. Zůstal v Kamenské.

Přidal se k bolševikům.

Naše bratrské pozdravy pracujícím kozákům!

- Přestaň se strkat! - Uhni, nebo tě vyrazím.

Dělníci a kozáci společně prolévali krev!

Musíme společně bojovat také proti Kaledinovi!

Půjdeme ruku v ruce proti těm, co po staletí zotročovali pracující!

Kdo na frontě zavedl pro vojáky trest smrti?

Kornilov!

Kdo nás dusí spolu s Kaledinem? On!

Na čí stranu se přikloníte, bratři kozáci?

Svrhněme ty hydry a zažeňme je do moře!

Správně! Pořádně jim zatopíme!

Musíme si začít vládnout sami!

A ti dobrovolníci a další partyzáni musejí pryč z Donu!

Tady bolševici nemají co dělat.

Dokážeme se vypořádat s nepřáteli pracujícího lidu sami.

Nepotřebujeme cizí pomoc!

- Kdo to je? - Krivošlykov z Gorbatova.

- A ten vedle? - To je sám Podťolkov.

A Golubov je tady taky.

Bratři kozáci!

Mlčte už! Nejste na trhu! Ať může Podťolkov mluvit!

Bratři kozáci! Zatímco zde debatujeme,

nepřátelé pracujícího lidu jsou ve střehu.

Všichni chceme, aby se vlci nažrali a kozy zůstaly celé.

Kaledin to ale takhle nevidí.

Zachytili jsme jeho rozkaz zatknout účastníky našeho sjezdu.

Pryč s Kaledinem!

Navrhuji prohlásit náš sjezd

Nejvyšším vládnoucím orgánem na Donu!

Navrhuji zvolit si z delegátů našeho sjezdu

Kozácký vojensko-revoluční výbor!

A nařídit mu pokračování boje proti Kaledinovi a s organizací...

Pánové! Pánové...!

Tady jsou, zrádci!

Měli by viset!

Podporučíku, já protestuji!

Ticho! Do řady! Pochodem v chod!

Ať všichni visí! Všichni! Samí zrádci!

Jak můžete tolerovat tyhle projevy zuřivosti?

Děkuj Bohu, že ještě žiješ. Já bych tě zabil, darebáku...

Podťolkove, stojíme při vás.

Seďte. Nebudeme vstávat.

- Dobrý den. - Dobrý den.

Jaké regimenty zastupujete?

Dobrá, co tedy skutečně požadujete?

Abyste moc předali Vojensko-revolučnímu výboru.

Jak jednoduché, co?

Ultimátum.

Nejspíš víte, že 4. února se koná Vojskový kruh.

Budou zvoleni noví členové vlády.

Chcete vzájemnou kontrolu?

Ne. Budete-li v menšině,

budeme vám diktovat své požadavky.

- To je ale nátlak! - Ano.

Nebudeme-li spokojeni s kozáckým shromážděním, neuznáme ho.

A kdo bude soudcem?

Lid.

Lid!

Proč je máme poslouchat? My s bolševiky nejdeme.

Jen ti, co zradili Don a kozáky, mohou mluvit o předání moci sovětům

a vyzývat kozáky, aby se přidali k bolševikům.

Podťolkove, vy skutečně věříte, že Don půjde za vámi?

Za negramotným kozákem? Vždyť za vámi půjde

leda dav zuřivých kozáků bez domova.

Nakonec se jim otevřou oči a pověsí vás!

Bravo, Šejne!

Donská vláda zváží návrh Revolučního výboru

a zítra do 10.00 písemně odpoví.

„Nazítří ráno ve vsi Glubokaja.“

Do sedel!

Mí drazí kozáci! Pojďte, hrdinové!

Jen pojďte, chytré hlavy, nandáme to bolševikům!

Melechove, sežeň svou setninu a odveď je do Jerochinské rokle.

Dobře!

Setnino! Kupředu! Na můj rozkaz!

Setnino! Za mnou, kupředu!

- Vy jste velitel té jednotky? - Ano.

Zkuste to tou roklí a já je tady zastavím palbou.

Zkusíme to tou roklí.

Co asi zmůžeš s takovými vojáky! Proč jsi nevzal rovnou děti?

Nikdy si neodpustím, že jsem tě nenechal v Rostovu.

Bunčuku, mluvíš jako pán.

Setnino, za mnou!

Jak je?

Co je? Jsi zraněná?

Pojď, lehni si.

Aňo, kde?

- Tady pod srdcem. - Co tím chceš říct, pod srdcem?

Aňo, Aňo. Kampak se to díváš?

Aňo. Proboha. Co se děje?

Iljo, drahoušku. Vidíš, jak je to snadné.

Když tě trefí kulka, cukne to s tebou.

A teď to pálí. Polej mi prsa vodou!

Vodu! Přineste někdo vodu!

Za naši víru! Za Rusko! Za mnou, bratři!

Hurá!

Setnino, za mnou! Do útoku!

Aňo, neopouštěj mě! Nesmíš mě opustit!

Neopouštěj mě, Aňo!

Poslouchejte! Poslouchejte!

Velitel sem, zbytek pokračuje dál!

Za bezpečnost zajatců plně ručíte,

a to se vší přísností revolučních válečných časů!

Musíte je na velitelství dopravit živé a zdravé!

Dejte to Podťolkovovi.

Melechove! Jsi chlapík!

- Jsi zraněný? - Do nohy.

- Zasáhlo to kost? - Doufám, že ne.

Roznesli jste je doslova na kopytech!

Důstojnická jednotka je na padrť.

- Jedeš na štáb, Melechove? - Ano.

Vyřiď Podťolkovovi, že Černěcova si beru na starost. Rozumíš?

- Tak mu to vyřiď. - Dobře. Jedem.

Podťolkove, přivádějí zajatce. Četls Golubovův vzkaz?

Golubov je mi ukradený! Co když to bude chtít?

Bere si na starost Černěcova, toho kontrarevolučního banditu?

Nedám mu ho!

Půjde před revoluční soud a bude potrestán!

- Golubov si ho bere na starost. - Proč sem lezeš? Zůstaň ve voze.

Zodpovědnost... Víš vůbec, kolik prolil krve?

Celé moře krve. Kolik zabil horníků?

- Nedám ho! - Přestaň křičet!

Je tu až moc soudců! Radši jdi tam!

Na souzení zajatců je vás až moc.

Já tam byl! Nechránil jsem si kůži na vozíku s kulometem.

Jak to se mnou, Melechove, vůbec mluvíš?!

Nech si své důstojnické manýry!

Soudí Revoluční výbor a ne nějaký...

Uložte ho tam.

No tak, hrdino. Máme tě, parchante!

Zradils kozáky! Zrádce! Darebáku!

Zachraň se, kdo můžeš!

Pane Bože, odpusť hříšníkovi. Co se to proboha děje?

A co sis myslel?

Že nastavíme hlavy kontrarevolučním kulkám?

Maminko, už jedou! Už jsou tady!

Zdravím!

- Jsi v pořádku? - Zranili mě u Gluboké.

Cos tam dělal? Měls být radši doma.

Jak jsi nám zkrásněla, Duňašo!

Myslel jsem, že až vyrosteš, nebudeš nic moc.

Ty čertisko jedno!

Podívej na synka!

Ukaž se mi, synu.

A tady máš dcerku, Gríšo! Pochovej si je!

Copak nepoznáte tatínka, hlupáčci?

Natašo, vem si je, jinak nevyjdu do schodů.

Smrdíš tabákem!

- Darjo, prostři na stůl. - Má na to přece vlastní ženu.

Dáme si lívance se šlehačkou.

- Tak co, poznals tatínka? - Poznal.

Počkej.

- Tohle je pro tebe, maminko. - Panebože...

- Taháš to po podlaze. - To nevadí.

Podívej, jak se ta stará babizna naparuje před zrcadlem.

Pro tebe, táto.

Propána! Už jsem o nové čepici přemýšlel.

V obchodě nové nebyly a moje stará je dobrá už leda pro strašáka.

Oč se tu snažíš, ty starý papriko?

Hlupačko jedna! Samovar přece není zrcadlo.

Podívejte na toho kozáka a gardistu carské stráže!

Získal první cenu na carské přehlídce jednotek.

Sedlo a veškerou munici! Tak to jsem já!

Pro tebe, Natašo.

Duňo.

Petře.

Darjo.

- A pro koho je tohle? - Pro mě.

- Jsi jako plukovník. - Tolik válečných křížů!

Obleč si to, Gríšo. No tak, potěš otce.

Nebo jsi je dostal za nic?

Páni! Ty se ale umíš naparovat!

Nejdřív si pořiď takové syny, ty mluvko.

Oba si alespoň našli ve světě svou cestu.

To už stačí.

- Máš nakládaný meloun? - Jistě! No tak, Natašo.

Když tu hosti nejsou, řekni Petrovi, co se děje ve světě.

Tati, proč piješ vodu z tak maličké skleničky?

Lidi bojují.

Kde jsou teď bolševici?

Postupují z Taganrogu, Tichorecké, Voroněže.

- A ty jsi na čí straně? - Já?

- Bojuji za sovětskou moc. - Hlupáku! Povídej, Petře.

Je příliš horkokrevný, jako nezkrocený kůň.

Do něj to nikdy nenatlučeš, otče.

Do mě nic natloukat nemusíš, nejsem slepý.

Co říkají ti, co se vracejí z fronty?

Co by mohli říkat?

Na frontě jsme hráli bolševiky. Je čas přijít k rozumu.

My věci ostatních nechcem, tak ať nechají ty naše na pokoji.

Popřemýšlej o tom, Griško. Nejsi přece žádný hlupák.

Kozák bude vždycky kozákem.

Nechceme, aby nám na Donu vládli ti všiví Rusové.

A víš, co si ti cizáci vzali do hlavy?

Že veškerou půdu rozdělí rovným dílem. Co to znamená?

Ti cizáci, co tu už dlouho žijí, dostanou půdu.

To víš, že ano! Jen přes mou mrtvolu!

- Buď zdráv, vojáku! - Buď zdráv!

Vyděsils to telátko, křikloune jeden!

Zrovna to jsme potřebovali.

Jen pojď dál, dlužíš nám návštěvu.

- Chléb, sůl. - Posaďte se.

- Kde je Michail Koševoj? - Tady, ve vesnici.

Copak tu děláš, Valete? Chceš nějakou rybu?

K čemu by mi byla? Jsou problémy.

Přestaň chytat ryby. Na všechno pak zapomeneš.

Tak co je nového? Povídej.

Rudé gardy dostaly na frak u Migulinské.

Už se to handrkuje. Nadšení vyprchává.

- Proč u Migulinské? - Projížděli tam a kozáci jim napráskali.

Celou bandu zajatců vzali do Karginu.

Vojenský soud tam hromadí obvinění.

Bělogvardějci začínají mobilizovat.

Co budeme dělat?

- Radši zmizíme. - A kam? - No kam!

Jak to mám vědět? Člověk najde cestu, když začne být horko.

Jdi za Ivanem Alexejevem. Já se tam stavím později.

Musíme hned pryč! Musíme vyrazit ještě dnes!

- Řekni mi, proč odcházet? - Jinak neunikneme mobilizaci.

- Já nepůjdu. - Oni tě přinutí.

- Nejsem býk na řetězu. - Valet má pravdu, přinutí nás.

Ale kam jít?

Zase to samé! Myslíš, že je to legrace?

Taková je doba. Všechno může jít k čertu.

Tobě se to mluví. Nic tě tu nedrží.

Já mám ženu a dvě děti.

Ty jen mluvíš a mluvíš. Máš leda svůj kabát.

Sklapni! Nehraj si tu na důstojníka.

Přestaň řvát! Jsi mi úplně ukradený!

Mlč, chamraď jedna! Vypadni, parchante smradlavej!

Přestaň, Grigoriji! Už bys měl opustit staré kozácké způsoby.

Nestydíš se, Melechove! Styď se!

Byls v Rudých gardách! Takové jako ty jsme stavěli ke zdi!

Vypadni! Jinak ti utrhnu nohy!

- Ruplo ti v bedně? - To on umí, naparovat se!

A je to tady!

Mobilizace!

Skočím na loď, přeplavím řeku a mizím!

A co vy?

My nikam nejedeme.

Tak sbohem.

Tady se naše cesty rozcházejí.

Miško, jsi mladý a horkokrevný.

Myslíš, že se nepotkáme? Potkáme, dej na moje slova.

Tak sbohem.

„Vesnice Ponomarjev, 28. dubna 1918“

Sesedat!

- Odkudpak jste, kozáci? - Ze vsi Tatarsko.

S křížkem po funuse. Podťolkova jsme dostali bez vás.

- Kde jsou? - Tamhle.

- Kampak je odvádějí? - Na onen svět.

- Přestaň lhát. - Lhát?

Šibenice už jsou připravené.

Kdybychom odešli z Rostova o tři dny dřív,

nešli bychom teď na smrt.

Rozdrtili bychom všechny ty kontrarevoluční bandy.

K čertu s nimi! Ať si nás postřílejí!

My se smrti nebojíme.

Jen se bojím,

že se na onom světě už nepoznáme...

Co tím chceš říct, že se nepoznáme?

Už s tím přestaňte.

Starci!

Dovolte mně a Krivošlykovovi dívat se,

jak budou naši soudruzi přijímat smrt.

Pověste náš až na konec.

Rádi bychom se podívali na naše soudruhy

a podpořili ty, co budou slabí na duchu.

- Tak co? - Ať se dívají.

Dobrá. Ať ustoupí.

Veď je.

Hlásí se z vaší vsi někdo dobrovolně?

- Dobrovolně k čemu? - Do popravčí čety.

- Ne! - Proč ne?

Já se hlásím.

- Jen mi dejte náboje. - Tak jdeme.

Drž se.

9, 10, 11, 12, 13, 14, 15.

Pořád nechceš říct svoje jméno?

To chceš zemřít jako bezejmenný?

Mám jméno!

Jsem členem Ruské komunistické strany bolševiků,

petrohradský dělník kozáckého původu.

To stačí!

Na zrádce kozáků: pal!

Ty jseš tu taky, Melechove?

- Taky, jak vidíš. - To vidím.

Budeš střílet do svých bratří?

Překabátil ses? To ses vybarvil.

Pal!

Vzpomínáš na tu bitvu u Gluboké? Jak jsi tam střílel důstojníky?

Teď ochutnáš svou vlastní medicínu!

Nebudeš to jen ty, kdo kozákům napráská!

Zaprodal jsi kozáky, parchante! Mám ti říct ještě něco?

Co je? Stůj!

Co? Co je? Stůj!

Máte zakalený zrak, jste slepí!

Slepci!

Nechte ho naposledy promluvit.

Oklamali vás, nutí vás zabíjet své bratry.

Myslíte si, že když nás zabijete, že to tím skončí?

Ne!

Celé Rusko bude sovětské!

Pamatujte na má slova.

Proléváte krev zbytečně, hlupáci!

- S nimi si také poradíme. - Starče, všechny postřílet nemůžete.

Nemůžete pověsit celé Rusko!

Tvoje hlava padne příště!

Budete pak litovat, ale to už bude pozdě!

Dost, svoje už jsi řekl.

To jsou nejlepší synové tichého Donu.

A vy jste je naházeli do té jámy.

Neumějí člověka ani pořádně pověsit.

Nasedat!

Pojď ke mně.

Děkuji.

Dorazily povozy a tvůj otec s nimi.

- Opravdu? Nelžeš? - Na mou čest. Jdi mu naproti.

- Co vy tady, drazí moji? - Vezeme patrony, abys mohl bojovat.

A tohle je od matky.

- A proč jsi přijela ty? - Jela jsem s otcem.

Matka se bála pustit ho samotného.

- Buď zdráva, sousedko. - Zdravím, sousede.

- Zdravím. - Zdravím.

Panebože, nemáte tady ani zrcadlo.

Prý nepůjdete mimo donskou oblast?

- Co bychom tam dělali? - Vyženeme z Donu mužiky

- a pojedeme domů. - Domů...

Až vyhladí Čechy a pošlou na nás Rudou armádu,

úplně nás vysají.

Rusko porazit nedokážeme! To není legrace.

Nesnaž se nás vyděsit. Z těch tvých žvástů se mi obrací žaludek.

Já bych mohl bojovat celý život. Líbí se mi to.

- Ven! - Zařaďte se!

Na svá místa. A ty říkáš, že ne mimo donskou oblast.

Je čas skoncovat s válkou a vrátit se domů!

Tak jdeme.

- Uhni se, Prošo. - Jdi se podívat, co se děje.

Chci si s tebou promluvit. Minulý týden jsem navštívil Petra.

Jejich pluk je za Kalačem. Daří se jim tam dobře, synu.

Petr je velmi šetrný.

Dal mi plno oblečení, koně, skvělého koně.

Počkej. Tak proto jste sem přijeli?

- No a? - Co myslíš tím no a?

- Všichni to dělají, Gríšo. - Všichni to dělají!

Nemáte sami dost? Zloději!

Na německé frontě jsme za tohle stříleli!

Počkej, já to nechci pro sebe, já nic nepotřebuji.

Mysli na své vlastní dobro. Moc bohatý nejsi.

Proč si nevzít od těch, co odešli k rudým? Je to hřích si od nich brát.

Vyžeň tyhle nápady z hlavy, slyšíš?

Koně!

- Stěpan Astachov se objevil. - Jak to?

Axiňja se k němu vrátila.

Mohl bys mým vnoučatům poslat nějaké dárky.

Jaképak dárky můžu posílat z fronty? Jedu na hlídku.

Darjo!

- Copak zase? - Pojď mi pomoct.

Panebože...

Vy se neumíte rozloučit ani se svým hovnem.

Mlč, holka. Tenhle kotel jim tu nenechám.

Umíš hospodařit stejně jako ten bídák Griška.

Proboha, muži! Nebojíš se božího hněvu?

Proč to bereš sirotkům?

Pomozte nám, kozáci.

Proč děláš sirotkům příkoří?

Vrať ten chomout. Dej ho sem, proboha.

Nech Boha na pokoji.

Tvůj muž byl komisař, nebo snad ne?

Když jsou všechny boží věci všech, nečerti se a mlč.

Sbohem, ženská, a nečerti se. Seženeš si nový chomout.

Počkejte, budete za naše slzy pykat!

Ne! Právo a síla jsou na naší straně.

Dámy a pánové, nacházíte se v památném sále,

z jehož stěn na nás shlížejí

hrdinové války z roku 1812.

Byla doba, kdy Paříž vítala své osvoboditele, donské kozáky.

Je to 104 let, kdy byl náš ataman, hrabě Platov hostem v Londýně.

Dnes očekáváme v Moskvě spojenecká vojska!

Čekáme na vás, abychom společně vstoupili do Kremlu

za zvuku slavnostních pochodů a naší hymny

a společně jsme zakusili radost míru a svobody!

Za velikou, nerozdělitelnou Rus! Hurá!

Dámy a pánové! Dámy a pánové! Naši hymnu!

Na nepřátele naší revoluce, palte!

Kozáci, co to děláte? Kam jdete, bratři?

Stát!

Za sověty, vpřed!

Již vzhůru, psanci této země,

již vzhůru všichni, jež hlad znět.

Teď právo v jícnu duní temně...

Tak co? Vracíš se bez epolet?

Přivítej se s bratrem. Ten se vrátil už včera.

Udělej radost matce. Tvé ženě a dětem se stýská.

Svět se dostal do pěkné šlamastyky.

Grigoriji Pantělejeviči, pročpak se tu jen tak poflakuješ?

Slez sem!

Jsme vyřízení, táto!

Drahý synku, chlapče můj...

Dáš si trochu podmáslí?

Co budeš dělat?

- Takže to je ústup? - A co jiného?

Nemají s důstojníky slitování.

Ty můžeš zůstat, ale já... Musím pryč.

A co náš domov?

Takže ty si odjedeš a my máme zůstat tady?

A bránit tvůj majetek? Musíme kvůli tomu přijít o život?

Je mi to fuk! Ale já tady nezůstanu.

Jestli odjede celá vesnice, nezůstaneme tady.

Půjdeme pěšky.

Hlupačky! Potvory! Mlčte!

Nestrkejte nosy do mužských záležitostí!

Dobrá, všechno tu opusťme a pojďme pryč.

A zvířata si nastrkáme do kapsy? A co dům?

Zvířata můžeme vzít s sebou. To půjde!

A jak daleko asi tak naše stará kráva dojde?

Nemáš střechu nad hlavou, ty potvoro!

A ovce? A jehňata?

Celý život jsem se na tom dřel a co tu teď slyším?

Dobrá, díkybohu jsme to probrali.

Není čemu se smát.

Člověk z Velkého Gromka povídal, že rudí už se blíží k Vešenské.

- Co to je? - A je to! Nikam nepůjdeme.

Buď půjdeme všichni, nebo nikdo.

Zůstaneme!

Matko boží, ochraňuj nás.

Nech mě, už to mám.

Sinilin, Ivan Andrejev.

Šířil...

propagandu...

„Šířil propagandu proti sovětské moci.“

Tak správně.

Dobrý den!

Pojď dál.

Jaká je tvoje stížnost?

Já si nestěžuju.

Přišel jsem si promluvit a požádat tě, abys nám nerekvíroval koně.

Kulhají.

A co voli?

Ty nelze hnát, když je kluzko.

Mrznu na kost, pánové.

Zdravím, Grigoriji.

- Zdravím. - Byl jsem u předsedy.

Potřásl mi rukou a povídá: „Posaď se, soudruhu.“

A to je jen okresní náčelník. A co jsme měli před tím?

Generálmajora! Ten nás nechal stát v pozoru.

Tak vypadá naše miloučká vláda. Teď jsme si všichni rovni.

- Pročpak ta radost? - Proč?

Protože se se mnou jedná jako s člověkem. Proto.

Za koho jsme bojovali? Za generály?

- Za co jsi ty bojoval? - Za sebe.

- Nezajímají mě ani rudí ani bílí. - Z čeho ty úřady obviňuješ?

- A proč se kvůli nim obtěžuješ? - Neodvažuj se očerňovat sověty!

Jelikož jsem tu předsedou, nebudu se s tebou dohadovat.

Promiň, ale na tvé vládě není nic dobrého.

- Co nám kozákům dává? - Jakým kozákům? Nejsou jen kozáci.

Všem! Dá jim půdu? Svobodu? Rovnost?

Půdy už máme beztak dost.

Dejte nám svobodu, a začneme se masakrovat.

Vy jste zvolili atamany, a teď je zavíráte.

To jsou kontrarevoluční řeči! Mě neumluvíš.

Jsi nepřítel sovětské vlasti!

Sbohem!

Koršunov.

Kašulin.

Sinilin šíři... Co šířil?

Propagandu proti vládě sovětů.

- Chci vidět předsedu. - Já jsem předseda.

Osipe Davydyči!

Uhoď mě, jestli se mýlím. Nemůžu uvěřit svým očím.

Věděl jsem, že jestli přežije, bude v Tatarsku předsedou.

Míšo.

Zdravím.

- Máte tu na čem sedět? - Sedni si do křesla.

- To je Mochovo? - Ano.

- Kde se tu bereš? - Kde se tu beru?

Z armádního politického oddělení. Přišel jsem k vám s revolucí.

Tak prosté to je, bratři.

Ano... je to vše tak jednoduché.

Tak jednoduché...

Všechno to vypadá v pořádku.

Ale nevidím tady všechny.

Kde jsou například Melechovovi?

- Melechovovi? - Ano, Melechovovi.

Nebyl to snad Grigorij, do koho jsem narazil ve dveřích?

Ano, byl tu.

Takže se vám ho zželelo?

Ano, zželelo. A myslíte, že jemu se vás zželí?

- Zapomněl jsi na Podťolkova? - Nezapomněl.

Jsi si vědom situace?

Fronta je 240 kilometrů odsud.

Pokud teď nezatkneme ty nejaktivnější nepřátele,

postaví se znovu proti nám.

Kozákům vymývali 300 let hlavy. Většina se k nám staví nepřátelsky.

Taková je situace.

„Revoluce se v rukavičkách dělat nedá,“ řekl Lenin.

Melechova můžeme zatknout dnes večer.

- Proč čekat do večera? - Lidi nebudou tolik mluvit.

No víte... Je to plno nesmyslů.

Dojdi pro ně.

Hned Melechova přivedu.

Přivedeš?

Ne, ne, na něj budeš marně čekat.

Dobrý den.

Pláchli.

Tak dobrá.

- Nechte toho, to se vyřeší. - Můžu promluvit?

Mluv.

Ale nejdřív mi řekněte, jestli můžu mluvit otevřeně?

- Jen mluv. - A nezavřete mě za to?

Tak už mluv.

My si myslíme, že komunisti nás chtějí vyhladit.

Pozor na jazyk, nebo si tě zapíšou.

Jsem jako opilec: co střízlivost zakrývá, to opilost odkrývá.

Vyhladit nás, aby na Donu už nezbyl ani jeden kozák.

Teď nemůžeš říct, že už se nebude střílet.

- Komunisti... - Co zase komunisti?

Komunisti chtějí jedinou věc:

aby se přestalo s krveprolitím,

ať už kozáků nebo nekozáků.

Dokud na nás budou nepřátelé útočit,

nemůžeme slíbit, že se nebude střílet.

Podívejme se, za co byli zastřeleni

nepřátelé sovětského státu v naší vesnici.

Třeba Koršunov... Toho znáte všichni.

- Byl to ataman, pijavice. - Přesně. Andrej Kašulin

se účastnil popravy Podťolkovových rudých kozáků.

Fjodot Bodovskov, totéž.

Podesaul Grigorij Melechov, nepřítel vlády sovětů.

Pravda, Melechov nám pláchl před nosem.

Bogatyrjov. Všichni přece víte, co to bylo za člověka.

Koševoji, zatímco tu řečníte, do vesnic vnikli nějací vojáci.

Buďto bělogvardějci nebo tak. Spojení je přerušené.

- Co se děje, soudruzi? - Osipe Davydoviči, nemáme spojení.

Buď bělogvardějci nebo tak. Spojení je přerušené.

Rychle do Kašinské. Tryskem!

Jen mu dejte, mládenci! Napráskejte mu!

Co to děláte? Počkejte!

Dobří lidé, pusťte mě! Nechte mě se pomstít!

Antipe, tím, že ho zabiješ, otce neživíš.

Ve skladišti rozdělují cukr, radši jděte tam.

Kdo je tam?

- Kdo je tam? - Matko, otevři.

Proboha!

Běž pryč! Pro boha živého, jdi pryč, Míšo.

Kozáci včera obrátili náš dům vzhůru nohama, když tě hledali.

Antip Brech mě dokonce vzal bičem.

„Skrýváš ho,“ povídal. „Kéž bych toho parchanta zabil.“

Jdi pryč! Najdou tě tady.

Bože, slituj se nad námi a ochraňuj nás...

Zdravím, sousede. Co sedíš doma?

Už se ti nechce bojovat?

Nikam bojovat nejdu.

Vezměte si mého koně, dělejte si se mnou, co chcete,

ale já pušku znovu do ruky nevezmu.

- Jak nevezmeš? - Prostě nechci, tak.

A když rudí zaberou vesnici, půjdeš s námi, nebo zůstaneš tady?

To se uvidí.

Vezmi ho, Christoňjo!

- Postav ho ke zdi! - Jdeme!

- Bratři! - My nejsme tvoji bratři!

Pusťte, jdu s vámi. Jsem ještě slabý po tyfu.

Konečně. Vem si svou pušku.

Setnino! Sesedat! Koně do úkrytu.

Bratře! Nemrhejte náboji.

Střílejte, až zavelím.

Veď svou setninu nalevo.

Snad baterii nerozestavují na Matvějově kurhanu?

Ukaž.

Je to tak.

Tahle pozice není dobrá. Musíme se vyhnout těm roklím.

- Mohli by nás obklíčit. - Neobklíčí, neboj se.

Ty rokle nejsou problém.

- Dávej na sebe pozor! - Hodně štěstí!

Setnino, za mnou!

Hej, „generále Platove“, dej nám příděl vodky.

Mlč, ožralo. Když ti rudí odseknou i druhou ruku, čím budeš pít?

Budeš muset chlastat přímo z koryta.

Pro chlast by udělal cokoli.

A jsou pryč.

Na koně! Přes rokli! Do rokle, bratři!

Stěpan Astachov se chytil koně za ocas a unikl.

Mně se to nepodařilo. Jsme vyřízení, bratři!

Už jsou tady.

Hej, vy tam! Vylezte! Nemáte sebemenší šanci!

Petře Melechove, vylez! To jsem já, Michail Koševoj.

Vzdejte se dobrovolně! Odsud se nedostanete.

Napravo! Přímo! Miřte před sebe!

Dejte dělo na dvoukolák!

Dobojováno?

To tys jim velel?

Svlékni se.

Pohyb!

To stačí.

Ivane, jsi kmotrem mých dětí!

Nezabíjej mě, Ivane!

Podívej! Podívej! Podívej, co udělal ten tvůj milý!

Všechno vaše sémě by mělo být vykořeněno!

Petře!

Petříčku!

Drahoušku! Vstaň!

Jdi pryč, Daško!

Synku, synáčku...

Proč mi to udělali? Proč?

Co jsem jim udělala?

Na co tady civíte?

Kdo vás tu potřebuje?

Na frontu, s vámi všemi!

Tam byste měli jít!

Nasedat!

Leť, leť kanárku malý,

leť vzhůru, do hor leť.

Zpívej píseň o válce,

zpívej o našem trápení...

Grigoriji Pantělejeviči...

Grigoriji Pantělejeviči, ty jsi naše pýcha a naděje.

Generálové jsou zase na koni, mají veškerou moc.

Jakou moc?

Na, radši se napij.

Tak to radši prosme sověty o odpuštění.

Já si jen dělal legraci.

Pij, Christoňo.

Proč legraci? Je to vážná věc.

Kudinov nebo generálové, vženeme je a dosadíme tam tebe.

Říkám, že je všechny vyženeme a dosadíme tam jeho. Pravda?

Jestliže odmítnou odejít, přesuneme jednotky proti Vešenské.

Přestaň s těmi řečmi!

Máte samohonku?

- Radši napřed pozdrav. - Zdravím, dobrá ženo.

- Kolik vás je? - Celá divize!

Grigoriji Pantělejeviči, jsi náš hrdina. Napijme se.

Nenuťte ho už pít. Už má stejně dost.

Nechoď s ním, nebude ti k ničemu.

Mlč, ty jsi taky pěknej ožrala!

- Chceš trochu čaje. - Ano.

Grigoriji Pantělejeviči!

Poslouchejte! První setninu povedu já!

Do útoku, bratři! Za mnou!

Nestačí ti to?

Nestačí? Zabiju tě!

Grigoriji Pantělejeviči, seberte se.

Pryč! Pryč!

Uklidni se.

Uklidni se, Grigoriji Pantělejeviči!

Koho jsem zabil?

Bratři! To mi nemůžete odpustit.

Zabijte mě!

Usmrťte mě!

Už je válkou přesycený.

Až se sebere, posaďte ho na koně a pošlete domů.

- Trochu mléka. - Ne, nechej ho pro raněné.

- Ty jsi zdejší? - Zdejší.

Osipe Davydoviči...

To nic.

Ještě se uvidí, kdo nakonec vyhraje.

Konec 2. části

BRICKBOX DIGITAL MEDIA 2010

www.titulky.com