Original subtitles

Klidně se na tu babu obrať.

Je to sice mrcha, ale já věřím, že i v takových bytostech existuje nějaký

svědomí.

Bývala to náramně uvědomělá dáma a pár lidí ten její třídní pohled nevydrželo.

Včetně mě a jejich študii.

Ale dneska je to už stárnoucí ženská.

A na mladý kuky byla vždycky.

Takže tístě výjde stříc.

Edward právě dostudoval pedagogickou fakultu a uchází se o místo.

Poslušen čerstvé bratrovi rady, zaklepal na ředitelnu místní školy.

Tak to by bylo v pořádku.

Potřebujeme tu mladé lidi.

A tak se stal Edward učitelem v malém českém městě.

Brzy si našel ve svém novém působišti dívku, která mu připadala krásná.

Začal se jí věnovat s vážností téměř opravdovou.

Jmenuje se Alice a je, jak se již na prvních schůzkách ke svému žalu

značně zdrženlivá a ctnostná.

Ty věříš v Boha?

Věříš?

Já ano.

Až dosud ho nikdy nenapadlo věřit v Boha.

Pochopil však, že se k tomu nesmí přiznat. Ba naopak, že by měl teď využít

příležitosti.

Jenomže Eduardovi se sprostá přímo čarost leží příčila.

Byla -li už lež nezbytná, chtěl i v ní zůstat co nejvíc podobný pravdě.

Nevím, Alice, co ti mám na to říct.

Jistě, že věřím.

Ale nikdy ti mě napadají takový pochybnosti, víš?

Jestli vůbec to opravdu existuje.

Ticho!

Když čteme, tak se musíme soustředit.

Eduard po Alici nesmírně toužil.

Avšak jednotvárné scenérie, v nichž se povětšinou odehrávaly jejich schůzky,

poskytovaly jeho touze jen zcela nepatrné možnosti.

Ani Alice, nikdy ničím nevyrušená ze své uměřenosti, jich neposkytovala více.

Docela ráda sice dovolovala, aby ji Eduard slíbal.

A po mnoha pokusech se nakonec smířila i s některými důvěrnějšími projevy

Eduardovi vroucí touhy.

Avšak uprostřed svého těla narýsovala přísnou a nekompromisní čáru, pod níž se

rozprostíralo území svatých zákazů, území Mojžíšova odepření a hněvu

hospodinem.

A tak Eduard začal číst Biblii a studoval teologickou literaturu.

rozhodl se utkat s Alicí jejími vlastními zbraněmi.

Podívej se, Aličko, když mluvíme Boha, tak přece pro nás není nic zapovedeno.

Kristus nechtěl nic jiného, než abychom se všichni řídila láskou.

Ano, ale jinou, než na jakou myslíš ty.

Láska jen jedná.

Svatý Pavel řekl, čistému všečisté.

Jenom jestli ty jsi právě ten čistý.

A svatý Augustín řekl, miluj Boha a čiň, co se ti zlíbí.

Chápeš to?

Miluj Boha a čiň, co se ti zlíbí.

Jenomže to, co se zlíbí tobě, se nikdy nezlíbí mně.

Pusť mě! Pusť mě! Pusť mě! Pusť mě, nech si zví...

Nemáš ráda.

Mám. A proto nechci, abysme dělali něco, co nesmíme.

Přijďte po vyučování do sborovny.

Potřebujeme si s tebou pohovořit soudruhu.

Eduarda přepadl pocit naprosté vnitřní opuštěnosti. Cítil, že je zle.

Jeho tušení se potvrdilo na programu přátelského a zcela neoficiálního

je znepokojující způsob, jakým se Eduard projevuje ve svém mimoškolním životě,

hlavně svými častými návštěvami místního kostela.

Hned zpočátku si Eduard řekl, že svého nedávno pořízeného boha zapřel a přiznal

se, že to je všecko šaškárna.

Teď si však uvědomil, že to nemůže udělat.

neboť všichni od něho očekávají výmysly a vytáčky a jsou připraveni je

odmítnout.

Pochopil, že v této chvíli je třeba, aby zůstal podobný představám, které si o

něm učinili a pokusil se tyto představy korigovat.

Ale ještě jednou opakuji.

Musíme vychovávat mládež zdravou a bez předsudků. Máme přece daní plnou

odpovědnost. A vy přece musíte pochopit, že to vaše pámyčkářství se...

S výchovou vladej generace rozhodně neslučuje.

Soudruzi jsme by tu přimlí.

Ovšem, vždyť právě proto tady jste.

A nebudete se zlobit?

Ne, jen mluvte.

Já opravdu věřím v Boha.

V dnešní době, soudruhu.

V dnešní době.

Já jsem věděl, soudruzi, že se na mě budete zlobit, když vám řeknu pravdu,

já nepumím lhát.

Nikdo po vás nechce, abyste lhal.

Já mi prosím vás řekněte, jak můžete věřit v Boha?

Vy takový mladý člověk. Nezbyš letáme na měsíc.

Nemůžu za to.

Já v něho věřit nechci.

Jak to?

Nechcete? když věříte.

Nechci věřit, ale věřím.

Ale v tom je rozpor.

Soudruzi, je to tak, jak říkám.

Já vím, že víra v Boha nás odvádí od skutečnosti.

Kam by třeba přišel socialismus, kdyby všichni věřili, že svět je v rukou v

božích? To by nikdo nic nedělal a každý by spál na Boha.

V podstatě,

Víra v Boha náleží středověku. Právě.

Tak prosím tě, proč chodíš do kostela, když tohle všechno víš?

Protože věřím v Boha. Ale v tom je rozpor!

Ano, já... Já uznávám, že by bylo lepší, kdyby... kdyby opravdu nebyl, ale...

když já tady uvnitř... Já, slouzi, myslím, že

lidé, kteří se nemohou rozloutit se středověkou vírou, patří do středověku.

Na naší škole nemají co pohledávat.

Nemám ráda, když se stínají hlavy.

Soudruh byl upřímný a řekl nám všechno tak, jak to je.

Musíme si toho na druhé straně vážit. Že?

Prosím?

Já myslím tak.

Boj mezi starým a novým probíhá nejen mezi přídami, ale i v

každém jednotlivém člověku.

Takový boj probíhá i u vnitř soudruha. Ano.

Onu rozumem ví, ale si to dá nechvátky.

Musíme v tom boji soudruhovi pomoct, aby i jeho rozum zvítězil.

Ano.

Vezmu těho sama na starost.

To můžete nechat, to přestane samo.

Na co máte chuť? Na trochu kávy?

Ani ne.

Ne? Tak snad na alkohol?

Že byste měla konjak.

Konjak?

To nemám. Ale trochu červeného vína.

Pusajte se, prosím vás.

Co pořád stojíte?

Myslím, že je tady daleko příjemnější prostředí pro naše přátelské zkousky než

ředitelna.

Nemyslíte?

No, máte to tu hezký.

Děkuji, nestěžuji si.

Pro samostatnou ženu je to docela dostačující.

Tak a na zdraví.

Velice by mě mrzelo, kdybyste mě pokládal za nějakého inkvizitora nebo

dokonce policajta.

Chci, abyste pochopili, že z mé strany jde jaksi o

přátelskou pomoc ve vašem dalším vývoji.

Bůh to je...

Ale budoucnost lidí, Eduarde, to je skutečnost.

Vy jste ještě mladý člověk, stojíte paličatě zatím, co věříte.

Nikdo vám tak nerozumí jako já.

Nikdo.

Já jsem byla taky tak mladá jako vy. Já vím, co je to mládí.

A vaše mládí se mi na vás líbí.

Jste mi sympatický.

Vy mi taky.

Opravdu?

Opravdu.

Prosím vás, já taková stará ženská.

Vůbec nejste stará.

Nahoru se mi líbíte.

Nelžete?

Víte, že nesmíte lhát? Já nelžu.

Vám se líbí plavovlásky?

Hrozně.

A proč se se za celou tu dlouho ceste na škole u mě neukázá?

To je taková traplá věc, víte.

Já jsem se styděl, protože by řekli, že vám podlízám.

Ale teď už se stydět nemusíte.

Teď je přece usneseno, že se se mnou musíte občas schát.

To jsem tě měla řekat.

To jsi celý ty.

Jiní by se vytahovali a ty mlčšíší.

O čem to mám?

O tom, co se ti stalo ve škole.

Ticho.

Prosím tě, jak to víš?

Všichni to vědí.

Předvolali tě.

Vyhružovali. Ale ty jsi neodvolal.

Nic mi neríkej.

Při své další přátelovské návštěvě Eduard pochopil, že vstoupil do situace,

jejíž vývoj je neodvolatelně předurčen. Právě ona láhev byla novou dekorací.

Podle níž bystrý muž musí okamžitě rozpoznat.

že kostelní aféra už naprosto není tím, oč jde.

Eduard si uvědomil, že musí být ve střehu.

Jedno vám závidíme, že jste tak mladý.

Ještě nemůžete vědět, co je to.

Teď zjilu se.

Co je to zklamání.

Ještě vidíte svět plný naděje.

Ale já ho chci taky tak vidět.

Tak jako vy.

Ženej jsem otravná ženská.

Ženej.

Ženoj.

Ne.

Budeme tančit.

Konec.

kteří štěstí do pevnou dá.

Pusínej a zvony zlatce nezazvoní.

A ty to víš.

Pusínej a neříkej, že ne.

Proč je oblečený?

Eduard cítil, že jeho tělo bude s největší pravděpodobností sabotovat jeho

snaživou vůli.

A to jej uvedlo do neuvěřitelné paniky.

Ne, proboha ne, to... To je hřích, to by byl hřích.

Jaký hřích?

Žádný hřích není.

Ne, to já nesmím, to nesmím.

Klekni.

Klekni.

Dej ty ruce pryč.

Setně.

Modlite.

Modlite, ať nám Bůh odpustí.

Nahlas.

A náhle se stalo cosi neočekávaného.

Jeho tělo odvolalo svou pasivní rezistenci.

Vlastně mluví pravdu.

Co nás k ní zavazuje?

A proč vůbec pravdomluvnost pokládáme za stav?

Potkám se například s bláznem, který bude tvrdit, že je ryba.

Všichni jsme ryby.

Mám se před ním svlíknout a ukazovat mu,

že nemám ploutve.

To učím říkat, co si myslím.

Kdybych mu řekl jen to, co si o něm doopravdy myslím, tak

bych začal vážný rozhovor s bláznem.

A já bych se stal bláznem.

Tak je to vlastně se všim.

celá chrb klapuje.

Když nechci brát, háž mě blázny, stát se jedním z

nich, pak musím hát.