Original subtitles

STATEK

Vyprávěj mi nějaký příběh. Veselý nebo smutný?

Veselý, jestli můžeš. Byl jednou jeden hřbitov..

Florencie 1885

Ghigo!

Ghigo!

Všichni už myslíte

na mou smrt, abyste si rozdělili půdu, co?

Stefano,

mě už dochází dech. Vysvětli jim, jak se věci mají.

Otec vám chce připomenout, že Viaccia vždy patřila Casamontimu.

Založil ji, rval se o ni zuby nehty.

Zaplatil svým potem a krví, celým životem.

Od tý doby co panstvo nosilo copy.

Statek se nesmí rozdělit ani prodat. Nikdy!

To je jeho vůle.

Proto vás sem svolal.

Abyste podepsali papír, kde stojí, že se zříkáte svého podílu.

A že já jsem dědic. - A jestli je někdo proti,

tak vstanu z postele

a dám mu nakládačku!

Měli bysme počkat na Nanda.

Půda zůstává Stefanovi.

Ty mlč!

Stefano!

Kde je tvůj chlapec?

Najdu ho, táto, nedělej si starosti.

Našlas ho? - Ne.

Nebuď na něj tak tvrdej.

Ameriga nezkrotíš jako ostatní.

Ghigo!

Naštěstí je tu Nando.

Teď si všechno vyjasníme.

Dobrý den, Nando. - Dobrý den.

Čekáme tě od včerejšího večera.

Musím poslouchat své srdce.

Vím, že jste mě čekali, ale měl jsem v noci malý infarkt.

Jak to jde? Vím, že je stále...

Ano, naštěstí stále žije.

Ale než zavře oči, měl by jisté věci zapomenout.

Uklidni se. - Vlastně nic není sepsáno.

Ale jako by bylo, ne?

Jako by bylo? Nejsou žádní svědkové!

Mluv ty, Quintino.

Chtějí nás vyvlastnit, Nando! - Klid, klid. Sedneme si.

Nikomu nebylo ukřivděno, je to otcova vůle.

Vše podle práva, jak tomu rozumíš. Podle práva, Nando, tak to cítím.

Právo! A nechají ho zemřít bez kněze!

To je také jeho vůle.

Jeho nebo tvoje?

Buď chvilku rozumný...

Jsme přece bratři, ne?

Odstupte kousek, nemůžu dýchat!

Hej ty, Ghigo!

Čau.

Myslím, že s Ghigem jednáš špatně.

Musíme si o tom promluvit.

Ohřej ještě jednu cihlu.

Pospěš si!

Kde ses schovával?

Byl jsem na poli.

A cos dělal?

Hrozny už tam nejsou.

Spousta lidí.

Lidí?

Svině!

Pojď blíž.

Nenakazím tě. Umírám přirozeně.

Pojď sem.

Bojíš se mě, teď když umírám?

Nikdy jsem se tě nebál, ale teď ano...

Nerad tě vidím umírat.

Nikoho jsem neviděl umírat.

Musíš si na to zvyknout.

My Casamontiové

se smrti nebojíme.

Umíráme, když přijde čas.

Až se zastavíme jako hodiny,

nebude nikdo, kdo by obdělával půdu,

ani ždímal lidi.

Raději dej pozor, až ztratím vědomí,

ať nepřivedou kněze aby mi pomazal nohy.

A pamatuj:

mozek...

a pěsti!

A jestli ti dole...

povolají právníky...

A kolik myslíte, že vám sedláci nabídnou? Pakatel! - Takže co?

Je zřejmé, že otcova vůle učinit Stefana jediným dědicem,

je jen fantazie.

Nemá legální základ.

Mluv jasně, nekoplikuj to.

Já sám bych La Viacciu koupil.

A to Stefanovi umožní tady zůstat.

A místo sedláků, byl bych já jeho šéfem.

Jsem svobodný, nemám ženu ani děti.

Po mé smrti,

si La Viacciu znovu rozdělíte.

Zdědíte ji dvakrát!

Teď a potom.

Souhlasím s Nandem.

Když to říkáš! - To nám vyhovuje.

Takže co?

Dobrá.

Vidíte, když jsme rozumní...

Zálohu složím později, a zítra půjdeme k notáři.

Zítra...

Až nás otec opustí.

Už se stalo!

Ten Amerigo by se mi hodil.

Potřebuji chytrého chlapce, který ohlídá mé zájmy.

Brzy mi ho pošli.

Dám mu najíst, a spát může v obchodě.

Půjdeme se podívat na otce. Ubohý otec!

Vzpomínám, jak jednou, když jsem byl kluk...

Nikdy bych nevěřil, že to budu já kdo ho pohřbí.

Kolikrát jsme o tom mluvili,

přímo tady na té zídce. A vždycky říkal:

"Je to výhoda, že La Viaccia sousedí s hřbitovem.

Šťávy se vsáknou do země, a kosti mrtvých pohnojí má pole."

Bůh mu odpusť!

Teď si pohnojí své brázdy!

Ghigo!

Pojď.

Co se tak díváš?

I když nechtěl kněze, tak mu to neublížilo.

Posílilo ho to.

Pamatuj, chovej se uctivě. A navštiv nás až budeš mít chvilku.

Určitě.

Bylo tady dobře.

Jednou, možná,

se vydám do světa, ale brzy to nebude.

Dole ve Florencii, zavřený v obchodě,

nebudu moct dýchat.

Sbohem, Ghigo. Hodně štěstí ve městě!

Rychle, nastup. - Nejedu do Ameriky.

Florencie je za rohem.

Čau.

Sbohem, synku.

Když děda zemřel, my ostatní jsme hodně riskovali.

Tvůj strýc je nemocný, jak dlouho bude žít?

Až přijde jeho čas, La Viaccia musí být naše.

Dobře poslouchej, Ghigo, a nehleď do nebe. Stejně nemáš křídla!

Říkám to naposled, Ghigo,

teď, když jsme pohřbili dědu,

a Ferdinando je majitel, získej si jeho přízeň.

Když řekne "Usekni si ruku", buď připraven si useknout obě.

A oči otevřené, jo? Hele,

riziko nám nehrozí od příbuzných, hrozbou je Beppa a její syn.

Beppa je v jeho domě přes 30 let,

když ještě žil její muž.

A vždy tvrdila, že Gustavo je strýcův syn.

Rozumíš?

Nando!

Ty víš, co si myslím.

Nikdy jsem nebyla na prodej, znáš mě.

Teď ztrácím důstojnost a prosím tě.

No dobře, ale...

jestli se chceš hádat, není o čem.

Raději pojď zahřát postel.

A zhasni lampu!

Víš kolik spotřebuje petroleje.

Jo, mluv o něčem jiným!

Jestli je spravedlnost..! - Ale je, je!

A teď mi dej pokoj.

Svý mládí...

To nejlepší ze života!

Všechno jsem ti dala!

Ani nemluvím o cti!

Já vím, Beppino, čím jsi prošla.

Křížovou cestou. Bravo! Tos mi vzal z úst!

A ty mě? Cos mi dal?

Nedělám to pro sebe, však víš. Dělám to pro to ubohé dítě.

Je už dospělý a skončí s ostudou!

Jako jeho máma.

Dítě? Ten čahoun?

Vážně, Nando, proč s námi tak jednáš?

Proč nás stavíš naroveň s těmi sedláky,

a pustíš je sem, do obchodu?

Kdo je bližší příbuzný, oni nebo my?

Přestaň, Beppino! Stejně ti peníze nevypláznu.

To je tyátr! Vidíš nás dva, nebo radši nás tři před oltářem?

Ani účet ti neotevřu.

Nikdy ti neřeknu kde mám peníze.

Řeknu ti to v okamžiku smrti, jestli si to zasloužíš.

Kdo ví, možná všechno nechám bratrům a synovcům.

Aspoň jsou to praví Casamontiové!

Ano, paní!

Zítra napíšu La Viacciu na Stefana!

Tak!

Nemůžu dýchat!

Máš radost?

Přivodilas mi záchvat.

Pomoz mi. Dusím se.

Nejhorší věc je,

když škudlíš drobný!

Ale kdo se stará o drobný? Skrblíš citem

pro ty, kteří tě zbožňují. Jako já a tvůj syn.

Beppo! Slituj se! Je mi zle!

Beppo..!

No tak! Dnes si ještě nic nevložil.

Chceš mě připravit i o tuto tradici?

Mluvím a mluvím,

a ty mě necháš vykrvácet.

Amerigo!

Zvlášť ta opice v ulici Terme, hlavně ona,

musí ti zaplatit ihned, rozumíš?

To chci vidět, jak to uděláš!

Až ti vytrhne účet z ruky

a řekne: "Já se zastavím!"

Hleď si koštěte! A zameť všechny ty piliny!

Rozuměls dobře, že?

Začni od nejbližších, zahni doleva na ulici Spada...

Číst umíš, ne? Když tak se zeptej... ztratit se nemůžeš.

Tady.

Běž, Casamonti!

Nic nezapomeň! A přines všechny ty prachy!

Dámy... Můžeme vás doprovodit?

Jak se opovažuješ? - Vždyť je tam... - Co znamená ta důvěrnost?

Však vás dobře známe! No tak!

Za co nás považujete?

Tak to vidíš! Člověk se ani nemůže v klidu projít! Pojď pryč.

Hej, probuď se! Ty jsou skutečné!

V ulici Lásky je svlékneš za 2 liry!

Uvidíš je bez klobouku, i bez něčeho jinýho!

Pojďte dál. Bojíte se?

No?

Co tu děláš?

Pojď dovnitř nebo ven, synku.

Nemůžeš stát ve dveřích!

Dámy?

Dámy! Do salónu!

Hej, chlapče!

Čau, blonďáku.

V tuto hodinu?

No? Ztratils řeč?

Co je?

Tak moc jsem na tebe zapůsobila?

Tím, jak jsi krásná.

Tak si mě kup! Bianca stejně není drahá.

Tak pojď.

Kolik máš peněz?

Jak se jmenuješ?

Ghigo.

Jen Ghigo?

Nedělej si starosti. - A proč bych si dělala?

Ti chlapi byli tví přátelé?

Ne, jsem ve městě jen krátce.

Tak jsi mě poznala. - Copak nevíš, že jsme horší než poldové?

Zavři dveře.

Pojď.

Řekls, že jsi z venkova.

Ještě nejsi měšťák.

Ale nejsi jako ti balíci co přicházejí v neděli.

Chodí jich jen pár.

Ale pro změnu přicházejí správci.

Ti se chovají sviňsky k sedlákům, co?

Pracuji ve Florencii.

Ani půda ani obchod nejsou moje.

Ale dřív nebo později budu dědit. To není lež.

To víš! Já jenom tak plácám.

A pak, bylo jasné že se netopíš v penězích.

Počkej. Chci tě políbit.

Zhasni lampu.

Hej, vstávej.

Běž, běž! Čas jsou peníze.

Přijď zas někdy. Pokud možno ráno.

Víš, že jsi legrační? "Jsi krásná, ale já nemám peníze."

Vypadáš vzdělaně.

Pověz,

umíš se aspoň podepsat?

Kněz tě učil číst a psát?

A taky počítat? Naučil tě.

No tak, zaplať.

Přijď zas!

Ven chodím ve čtvrtek. Jako vojáci.

Tamten je plukovník.

A tohle jeho sluha.

Čau, Tognaccio.

Pojď tudy. Nestyď se,

aspoň budeš vědět, kudy se vrátit.

Rovnou se ptej po mě, madam jen řekni "Bianca".

Amerigo!

Buď opatrný s tím sklem!

Hele, amorku, dal sis na čas.

Dnes ráno jsem nemohl.

Pro mě je ráno jako noc...

Řeklas mi ráno.

Protože je větší pauza.

Ale stejně sis dal na čas.

Jeden den.

Jenom? Jak všichni přichází a odchází, den se zdá nekonečný.

A když skončí, je to jako měsíc.

Řeklas mi "Přijď zadními dveřmi".

Jsi první komu jsem to řekla.

Kdybys přišel dnes ráno, měl bys smůlu.

Byl tady jeden...

než se ho vyhazovač zbavil, tak vytáhl nůž.

Bála ses?

Ne.

Dovedu se ubránit, i neozbrojená.

Ale to se tady nestává často, je to tichý dům.

Občas vyhazovač lidi provokuje, místo aby je pacifikoval.

To je ten dole u vchodu? - Ano.

Má za úkol vyhazovat rváče.

Rád by si začal s některou z nás, ale neuspěl.

Nemá úroveň.

Když někdo skončí jako vyhazovač, je to jako sluha.

Zůstaň ještě.

Máš tři liry?

Taky jsem žila na venkově. Jako ty.

Pak ti ztěžkla lopata.

Taky jsi dal přednost městu.

Zajímá mě, jak jsi vypadala v 15.

Jako teď, věř mi. Jen jsem vyvinutější.

Nelíbí se ti, jaká jsem?

Tvé město je odsud daleko?

Ne, a jezdí tam vlak.

Jels někdy vlakem? - Ne, ale znám to.

Krajina tam u vás, je stejná jako naše?

U nás je teď slavnost.

Slyšelas o ní?

Bylo by hezké udělat si spolu výlet.

Kdybych měl štěstí a vytáhl si nízký číslo,

mohl bych se vyhnout vojně. - Co to znamená?

Jen tak uvažuju.

Bianco?

Bianco! - Už jdu! - Pospěš si, jsou tam lidi!

Zrovna teď, když mám dobrou náladu!

Po tom rváči, a dalším co musel čekat, jsi dnes třetí.

Jak to, že nechceš, abych přestala takhle žít?

Co bys mi nabídl?

Svůj podíl půdy až tvůj táta zhebne?

Mládenci jako ty, říkají takové věci z legrace.

Nebo aby získali 5 minut navíc.

Ale zdá se, že mluvíš vážně, i když jsme se viděli jen 3x.

Jsi mi k smíchu. - Nemusíš se smát.

Myslím to vážně.

Lhal jsem ti, kterýsi den.

Budu dědit, to je pravda.

Ale kdo ví kdy.

Vše je v rukou mého strýce.

Ale teď, co tě znám...

až odsud odejdu...

dokud se nevrátím...

Tak nežiju.

To nemám ráda, jasný?

Když se chceš vrátit, tak s jinýma myšlenkama.

No tak, běž!

Bianca není na hraní!

No tak, běž!

Řekl jsem, že to myslím vážně.

Už nežiju.

Taky odejdu z obchodu.

Začnu hrát fotbal.

Jsem silný, mám talent, dobře mi zaplatí. Nesměj se!

Pozor, zavolám vyhazovače. - Ten mě nezastraší.

Mohl by ti ublížit!

Možná neznáš špitál, ale můžeš poznat vězení.

Vyjdu z vězení stejně jako ze špitálu.

Chápu tě.

Možná jsem první žena se kterou sis začal.

Ano a ne.

Mohls mít nějaké děvče. Ale když jsi přišel do města,

byls se ženou jako já? Mluv pravdu.

Možná jsem první

luxusní holka, cos poznal.

Jakej to je luxus?

Pokoj jako spousta jiných, Amerigo.

Tu máš.

Pojď.

Vidíš ho? Čeká na mě.

Taky by mě chtěl vyplatit.

Zařídil by mi domov a všechno. A já bych se měla spokojit s ním.

Raději si tady nechám dobře zaplatit, a on ať čeká celý večer.

Dá mi co chci.

To, co ty bys vydělal za měsíc.

Podívej.

Spí.

Raději snesu stovku takových než jen jednoho.

Jeden vymaže druhého.

Být jeho ženou, představ si ty scény kdybych chtěla takovýho Ameriga.

Běž.

Zmiz.

Co tady děláš?

Nestarej se. - Proč se schováváš? - Ruce pryč!

Co se tady děje?

Zloději!

Jakej zloděj! To je Biančin přítel.

Pojďte dolů, prosím.

Už tě mám dost! Místo pořádku tady děláš zemětřesení!

Zaplatil?

Kdyby ne, myslíš že Bianca by ho nechala jít!

Usadil jste ho, že?

Pojď blíž, zloději!

Jak dlouho kradeš?

Vrať, co mi patří!

Mluv!

No tak, mluv!

Vidíš?

Vidíš, že to byl on? Ani to nezapírá!

Je čím dál horší!

Zatracení příbuzní! Chce tě zabít!

Sklapni!

Teď si to vyřídím s ním.

A zítra s jeho otcem.

Pojď blíž!

Mluv, Ghigo. Vrať peníze.

Vrať aspoň to, cos sebral dnes, zloději!

Zůstaň tam. Nehýbej se.

Promluvíme si na dálku.

Dobrý večer.

Amerigo?

Jsi to ty?

Co tu děláš?

Strýc Nando mi dal půl dne volno.

A to ti mám věřit?

Proč mi nevěříš? Po měsíci mám půl dne volno.

A co ty, jak je?

Domácnost, děti a kostel.

Jsi unavený? - A z čeho by měl být?

Linda má pravdu, přišel jsem pěšky.

Unavený! Co to je? Tos řekl svému strýci?

Ne.

To on mi řekl ať si vezmu půl dne.

Mluv jasně, mám dost trpělivosti.

Mluv!

Mluv, povídám!

Požádal jsem strýce aby mi půjčil nějaké peníze.

A on řekl ne.

Tak jsem si je vzal sám.

Jako zálohu na plat.

Promluvíme si o tom zítra. Jez.

Ferdinando, podívej kdo přišel!

Tak, Ferdinando, můj syn je zloděj.

Tady jsi.

Vidím, že tě informoval.

Zloději! Nevděčníku!

Určitě má nějakou couru!

Pojď sem!

Darebáku!

Zloději!

Já tě zabiju!

Špinavej ničemo!

Já ti dám!

A ty jsi můj otec! - Já tě zabiju!

Dokud budu dýchat, on sem nikdy nevkročí, to ti garantuju!

Casamonti a krade. U strýce, kterému má být vděčný!

To ti posílá máma.

Na.

Jak je ti?

Nic moc. - Napij se.

Tak co? To si je mám nechat pro sebe?

No konečně! Prosím, vstupte! Pojďte dál.

Bianca hned přijde, bez obav.

Řekla "Až přijde, nenechte ho utéct!"

Odpustíte mi? Omlouvám se za tu scénu onehdy.

Dobře jste udělal, že jste shodil to zvíře ze schodů.

Myslí si, že dělá pořádek, ale diskredituje můj dům.

Víte, poslala jsem ho pryč. Jen jsem čekala na příležitost.

Je to špatné! Teď jsem sama.

Promiňte. - Ne, udělal jste dobře!

Bianca se bála, že se kvůli tomu nevrátíte.

Nemohla se s tím smířit.

Opravdu...

Počkejte zde.

Je zde Amerigo. - Aha, vrátil se.

Doufejme, že má lepší náladu. Čau. - Čau.

Vrátil ses!

Ty se tváříš!

Je to špatné, jsem na dně.

A ty na dluh nedáváš. - Tos uhodl!

Jsi nervózní?

Jako ty onehdy.

Když slíbíš, že si nebudeš stěžovat, tak pojď.

Rád bych, ale... Jsem na tom stejně jako on.

Nemáš ani liru?

Tak přijď jindy, až tě potká štěstí.

Co myslíš, že děláš?

Udělals dobře.

Občas potřebuju někoho, kdo mi připomene jak jsem zhnusená.

Amerigo!

Dante! Pojď sem.

Ghigo...

Potřebuju tě, možná mi můžeš pomoct. - Ano.

Poslyš...

Umíš udržet tajemství?

O čem?

Nemám na výběr, ale důvěřuju ti. - Boccaccini, pojď sem! - Poslyš,

měli jsme se s ostatními setkat tady ve Florencii.

Pojď s námi! - Do vězení!

Anarchisti?

Kněží určitě ne.

Policie zablokovala místo schůzky a obklíčila nádraží.

Pár jich chytili.

Ale většinu jsme zastavili v Campo di Marte, dvě stanice předtím.

Hele, pod Alto de Camicie jsou čtyři osoby.

Jestli je někdo nevaruje, neví kam jít, pro poldy jsou snadná kořist.

Co mám dělat?

Zaveď je k Santinimu.

Tak jo, platí.

Běž, připojím se k tobě. Věřím ti. Už jsem tě kompromitoval!

Je to úžasné, žít s takovým ideálem.

Zmiz!

Poslyš, řekni bratrovi, ať ti pomůže naložit hnůj.

Ať ho nerozhází po cestě, nebo ho bude sbírat jazykem!

Kolik dní už nespal, a jí jen málo.

To znamená, že byl přejezený! - Jasně! Máš pravdu!

Když jsem onehdy přinesl Nandovi do Florencie vajíčka,

víš, co mi řekl?

"Jdi odsud, musím pracovat!" To nikdy neodčiní!

Kde je?

Nejspíš spí zavřený v boudě.

Aspoň ho nemám na očích.

Dobrý večer!

Dobrý večer, pane!

Copak nejsi pán?

Zde, úplně sám...

Už jsem tě tři dny neviděla!

Tvoje chyba.

Ano pane, moje chyba.

Pondělí, středa, čtvrtek.

Ostatní dny, a zvlášť svátky jsou zakázané.

Plukovník je umíněný.

Polib mě.

Jsi unavený? Po té cestě...

Vždycky se svezu na voze.

Tak to má být oběť?

Jsem tady středem pozornosti.

Tobě je to jedno ale mě to unavuje.

Ten vlezlej plukovník říká, že jsem cvok, když s tebou marním čas.

Hej!

Nasedni.

Pěkné mládí! Ženské vydrží víc!

No tak, jdeme.

Synku!

Co se mu stalo?

Cože? Ty tady?

Co sis myslel?

Že nepřijdu? Že jsem zapomněl?

To ses přepočítal.

Je třeba vyrovnat účty, proto jsem přišel.

Uběhly měsíce, a tahle inventura

mě vůbec nepřesvědčila.

V domě kde vyrůstá zloděj,

se to musel od někoho naučit.

Takové věci neříkej.

Odvolej to!

Ne! To mi leží v žaludku.

Jsi majitel, souhlasím. Ale aspoň se můžeme ohřát u ohně, co?

Odteď mě na statku uvidíte častěji.

Ti staří měli pravdu! Když se majitel dívá...

Mimochodem, aspoň vyřídíme...

tu druhou záležitost.

Jakou?

Do jaké kolonky mám zapsat peníze, co mi ukradl tvůj syn?

Tvýho Ameriga jsem nenechal zavřít. A proč jsem ho nenechal zavřít?

Protože nosí mé jméno! A protože je tvůj syn.

Ale co Ghigo ukradl, to mi zaplatíš!

Ne, to nemůžeš zapsat, není to velká částka.

Není to velká částka? Celkem padesát lir.

Co?

Padesát?

Možná víc. Kdo ví?

Přísahal že tři! Ani to ne! A co ty na to?

Proč nic neřekneš? Neumíš mluvit?

Buď věříš jemu nebo mě. Pravdu jsem ti už řekl.

Pravdu?

Chceš znát pravdu?

Byl v obchodě dva měsíce. Hádám, že začal týden po příjezdu.

I kdyby jen liru denně...

Je tu zima, nemyslíš?

Sedni si tam, zavřu dveře.

Je těžký, synek. A ospalý, co?

Má hlad. Nikdy neodhadnu čas.

Když má hlad tak nepláče.

Zíve.

To je hezký synek, že?

Obtěžuje tě to?

Ruka starého muže... je nevinná.

Snad se nestydíš?

Stydíš se před strýcem,

který by mohl být tvým otcem.

Otcem... Dědou!

Uděláme to takhle...

Můj syn je zloděj, dobrá. Ale...

nemusíš ze mě sedřít kůži.

Už tak vleču svůj kříž, tolik sebrat nemohl!

Řekněme tak deset. Zapíšeš to a... - Ne, ne.

Dohodneme se na deseti.

Nemohl sebrat víc než to. Ameriga posedl ďábel,

ale vím, že i přesto je upřímný, a když řekl tři...

Jen aby tě upokojil, slevím nejmíň na čtyřicet.

Kam jdeš?

Není to u ohně lepší?

Kvůli dítěti.

Zůstaň tady.

Nando... dohodneme se na deseti.

A mysli na nás, co se hrbíme ve dne v noci, kvůli ...

Kvůli!

Kvůli! Kvůli!

Kvůli čemu to všichni dělají! Pracují, aby se najedli!

A já? Nejsem snad uvázanej roky ve svým obchodě?

Pořád potřebuješ pomocníka, že?

Rozmysli si, jestli místo cizího,

by to nemohl být někdo z nás, kdo by ti pomáhal.

Nemluvím o Amerigovi.

Co třeba ona?

Narodila se sice na vsi, ale je věčně usměvavá.

To dítě teď stejně odstaví, může zůstat u báby.

A jednou týdně bys ji nechal děcko navštívit.

A ty věříš, že Beppa

by jí nechala přijít?

A pak, ona by dobrovolně nešla.

Jak by ne!

Ale...jestli chceš, můžeme to zařídit.

Uzavřeme tu záležitost, co? Dohodneme se na deseti, a...

Pusť to z hlavy a přestaň blbnout.

Nech si svou nevlastní dceru. Těch 50 lir budu postupně strhávat.

Podívej na něj!

Jak si nás zhnuseně prohlíží!

Jdeme na tu inventůru.

Chci zkontrolovat vše.

Zvířata, úrodu, fíkovníky, ořechy,

švestky... každou položku!

Nejsou už tady zapsaný? Nejsou už spočítaný?

Tys je počítal!

Teď my společně.

Jdeme.

Toho sokola

ani mráz neodradí.

Měli bysme nastražit past až se snese do příkopu pro myš.

Kterýsi den zaútočil na zajíce.

Tak co...

jsi vyléčený nebo ne?

Ten sokol nám dává lekci.

Když nezačneme bojovat, nezůstane nám nic!

Chudák táta!

Tys s ním mluvil než zemřel, co ti řekl?

Doporučil ti dělat takový hrdinství?

Můžu říct pár slov?

Myslím, že nejlepší bude když odejdu.

Půjdu do Florencie.

Ne, nespáchám žádný hrdinství.

Včera na mě přišla slabost.

Ale ramena mám v pořádku.

Najdu si práci.

Už jsi ve městě byl. A práci jsi měl taky.

Já vím, ale vyslechni mě.

Tady jsem se narodil.

Jsem ti povinen úctou.

Ale už nemůžu zůstat.

Zůstat tady, klesal bych stále níž. Netrpím chorobou jako ty,

půda.

Díváš se na půdu, jako by to bylo světlo tvých očí.

Ale ke všemu ostatnímu jsi slepý.

Protože žijeme v bídě.

Ve větší bídě než všichni.

Dostal jsi dědovo dědictví, s tou chorobou co tě deptá.

Pro hromadu hlíny bys zotročil svět.

Mě... Mámu,

Carmelindu... jako včera večer.

Ty pro změnu rád kradeš, co?

Nejsem zloděj.

- A s tebou už nemůžu zůstat. - Ne?

Protože tebou pohrdám.

Jestli vyjdeš z těch dveří, už se nevracej!

Pro mě jsi mrtvej! Lituju, že jsem se tě nezbavil vlastnoručně.

Ghigo!

Ne, Amerigo.

Ty si jen přeješ změnit prostředí.

Raději si uvědom, co to znamená jít po týhle cestě,

čemu se musíš postavit. - Dante, je pozdě.

Pojď! - Jedeme.

Vidíš je?

Jednomu je sedmnáct.

Nebojí se toho, že se stanou bandity.

A co ty?

Už jsi jím byl. - Ano, já vím.

Jo. Skončilo to špatně, ale snažíme se znovu.

Nemáme generály, a jestli je mezi nimi Garibaldi, tak je to Cafiero.

Seznámíš se s ním, je teď ve vězení, ráno ho chytli.

Ve velení se střídáme, každý den někdo jiný.

Tak co,

může se to stát i tobě. Bojíš se?

Proto, Amerigo,

je pro nás těžké spoléhat na lidi zoufalé láskou, jako jsi ty.

Vlastně jsou přítěží.

Jsem sám.

To děvče, po kterém toužím,

je špatné.

A ty...

věříš, že jsi čestný?

Co jsi pro ni udělal?

Přemýšlels o tom, Ghigo?

Poslouchej mě.

Jestliže má

v sobě světlo,

je na tobě, abys ho rozsvítil.

Na každý pád, jestli se rozhodneš, buď večer v 9:00 na břehu San Giorgia.

Tam se sejdeme a pak budeme pokračovat k místu určení.

Něco ti poradím.

Než se rozhodneš, vrať se k ní,

a snaž se pochopit, Ghigo, nakolik se bez ní obejdeš.

Pospěš si.

Pojď, pojď...

Amerigo? To je báječné!

Nečekala jsem tě.

Vidíš? Jsem nemocná.

Co je ti? - Nic.

Pojď dál.

Sedni si.

Řekla jsem plukovníkovi že jsem nemocná,

protože se mi ráno nechtělo vstávat.

Co je? - Nic...

Něco vážného? Tvůj otec?

Proč nevypadneš z venkova

a nejdeš do města? Můžeš tu dělat cokoliv.

Budeme si blíž, uvidíme se častěji.

A ve čtvrtek si spolu vyjdeme.

Mračíš se na mě.

Proč?

Jako bych na tebe nečekala.

Už jsem se rozhodl. Nikdy se nevrátím na La Viacciu.

Ale musíš to pochopit. - Co?

Že se uvidíme častěji?

Slečno?

Nesu jídlo. Dáte si? - Pojď dál.

Kam to mám dát? - Tam.

Přinesla jsem pro dva, v pořádku?

Vlastně to napadlo paní.

Dobrá, že děkuju. Ať to napíše.

Myslím, že to jí nemusím připomínat.

Najíš se?

Ne, teď ne. - A kdy?

Už jsou dvě pryč.

Znamená to, že musím jít? - Jistě.

Dobrá, půjdu.

Nespíchej. Napřed se musím namalovat,

a pak najíst. Protože já jím!

Ještě před měsícem jsi neměl takové myšlenky.

Rychle jsi dospěl!

Nepoužívej taková slova.

Proč? Nejsou tak srozumitelná jako tvoje?

Chceš mě odsud dostat, abychom odešli ruku v ruce,

na vzduch, na slunce...

Neřekls to tak?

Ne, to jsem neřekl.

Jasně, že řekl! Mnohem poetičtěji. Kdo tě učil?

Možná mám ulitý prachy, možná hodně. Na tohle jsi myslel?

A až dojdou? Budeš řídit můj život?

Najdeš chodník, který mi bude vyhovovat? Odpověz!

Budu to já, komu poprvé uděláš pasáka, nebo už máš zkušenost?

Nesahej na mě, nebo budu křičet.

Vyhazovač tu není, ale dole jsou policajti.

Uklidni se, nejsem v pohodě.

To se srovná, ale daleko ode mě. Proto jsi mě chtěl milovat?

Abys mi řekl "Půjdeme do světa,

budeme pracovat, milovat jeden druhého. Vidíš, jak tě miluji?"

Nikdy jsem se necítila tak špinavá!

To já jsem špinavec.

Poslouchej.

Byla jsem děvče se sukní pod kolena a s copy na ramena.

Protože nás bylo moc, poslali mě do města jako služku.

Půda nám dávala málo chleba.

Od té doby se mi líbilo milování.

Jen blízko muži jsem se cítila živá.

Ve městě jsem nenašla ani syna statkáře, ani bohaté prase,

ale někoho jako ty.

Jmenoval se Mario, byl to příležitostný malíř pokojů.

To on mi našel starého muže, zatímco mi líčil růžovou budoucnost.

Po čase jsem pochopila

že ty peníze, co mi strčil za výstřih jsem si vydělala já!

Já sama!

První, co jsem udělala když mě Mario požádal o ty peníze,

jako důkaz mé lásky, tak jsem ho šla udat!

Není to krásný příběh pro zákazníky, kteří mě chtějí poslouchat?

Ve vězení se bouřil

a zemřel ve svěrací kazajce.

Byl to hezký muž. Jako ty, měl tvé oči,

tvé mládí.

Cítila jsem výčitky.

Ale ty brzy pominuly. Osvobodila jsem se!

Nemyslíš?

Ty jsi...

Nejsi schopen to říct.

Jsem děvka.

Ale děvka s rozumem. - Proč mě tak provokuješ?

Protože ty myšlenky jsou z tvé hlavy!

Vytrpěla jsem příliš. Vím, jak tyhle věci končí.

Viděla jsem to mockrát.

Nejsem dobrá, Amerigo, nikdy jsem nebyla. A ani být nechci.

V životě záleží jen na penězích.

Na dobu, kdy je nebudu moct vydělávat.

Peníze...

Jedině na nich záleží, co?

Tak jsem nikdy nepřemýšlel.

Byl jsem upřímný.

Jsem připraven na vše zapomenout.

A na lásce nezáleží? - Ne!

Víš, proč se milujeme?

Protože je nám spolu dobře.

Srdce s tím nemá co dělat. Ani nevím, co to je.

Když na tebe myslím, je to touha.

Touha, rozumíš? Musíš mě mít rád proto, jaká jsem.

Protože toužíš stejně.

To přijde a odejde. Nevyžaduje cit. Nic.

Tak co můžu dělat?

Bože, on to nechápe!

Lehni si vedle mě, jako dřív. Jako bych se dotýkala hvězd, tak moc tě chci.

Tady, spolu.

Bez placení, bez pocitu být placená.

Je něco upřímnějšího?

Jsme zvířata.

Ne křesťané.

Jsme zvířata. Proto nás vyhledávají.

V tom je naše cena.

Nejsme z tohoto světa, čemu věříš?

Tak mimo ten svět,

přesto jsem 7 dní v týdnu vězněm těchto stěn.

A vyhovuje mi to.

Mně ne.

Já chci být svobodný.

Jsem pořád křesťan.

Když jsem s tebou...

Máš pravdu...

Když jsem s tebou, stávám se zvířetem.

Co se stalo? Co je to?

Madam, pojďte rychle! - Bianco, co je ti? - Bianco!

Co se stalo? - Nic!

Ty také... Provokovalas ho příliš.

Ale já ho udám.

Ano! Udám, udám ho!

A policii řekneš, kde bydlí.

Nikoho neudáš!

Nebo odsud odejdu.

To se ti nevyplatí!

Až se vrátí, přivítej ho. Už se mě nedotkne!

Chci ho vidět na kolenou!

Chci ho vidět vyřízenýho!

Je pozdě.

Teď už Amerigo nepřijde.

Nemá smysl čekat. Rozmyslel si to.

Jdeme.

To je drzost!

Ado?

Připomeň Serafině ať mi koupí dusičnan hořečnatý až půjde ven.

No jo, za chvíli jsem zpátky.

A taky mám boty u ševce!

Vždyť vím!

Pojď se mnou.

Bianca si dává načas, že?

To je dlouhý ráno!

Jako vždycky!

Jednou týdně má právo nadýchat se čerstvého vzduchu, ne?

Ty jsi tady!

Ty vlasy, budu muset ke kadeřnici.

Jsou celé mé bohatství!

Ahoj Ado. Přinesla jsem ti anýz. - Dobře.

Už se vrátil. Dej si pozor!

Čekáš dlouho?

Zřejmě jsi ztratil den, když jsem pro tebe poslala ráno.

Ne, já dělám v noci. Jsem pekař, víš?

Zapomněla jsem.

Vrátil ses.

Nevypadáš na to, že bys udělal štěstí.

Půjdeme nahoru.

Pomůžeš mi sundat korzet. Škrtí, že nemůžu dýchat.

Zase si hraješ na sochu?

Ale ne! Ne, drahý! Dnes ji neděste! Však už se známe.

Pojď sem.

No tak pojď.

Promluvíme si spolu.

Nemáš práci, je to tak?

Něco ti nabídnu.

Uvidíš, že se dohodneme.

Jsi přesně ten typ, co hledám.

# Hej chlapče, proč marníš čas? #

# Na co čekáš,... #

Náš Amerigo!

Tu máš!

Tak!

Vypadáš hezky!

Běž! Vypadni!

Ničemo, bastarde! - Co je? Co tě naštvalo?

Co? To zkoušej na někoho jinýho! - Co myslíš, že seš?

Amerigo, vyhoď tu zdechlinu! Ty čubčí...

Hej! Hej! Ty ruce pryč! Opatrně!

Půjdu sám! Zatraceně, že jsem sem vůbec lezl!

Díky Bohu že tě máme, Amerigo!

Fakt jsi dobrej!

Konečně!

Že se ukážeš!

Čau.

Čekám už hodinu!

Je pozdě, Amerigo...

Zajdeme na trh. No tak, jdeme! Rychle!

Vem to.

Podívej, Ghigo, zopakuju ti to ještě u domu, abys nezapomněl.

Víš, že riskuji když jsem tě vzala jako vyhazovače, abych nepřišla o Biancu.

A také ti dávám šanci získat ji zpět, je to tak?

Copak neplním své povinnosti? - Ano, plníš.

Ale jen s lidmi, ne s děvčaty.

Reprezentuješ zlomené srdce, můj drahý a to není dobré!

Biancu to zneklidňuje, a...

a ztrácíš úctu ostatních děvčat.

Ghigo!

Poslyš, buď budeš chlap

co se nepotřebuje rvát, nebo budeš v domě pro smích. Chápeš?

Kdo zkrotí Biancu,

pomůže tím mě.

Tak jsme se dohodli, ne?

Ano, jistě.

Tak to dodržuj! Jinak se tě zbavím stejně, jako jsem ti pomohla.

Pamatuj si to!

Napíšu si to na manžety.

Výborně!

Koupím ti je naškrobené.

Olimpie, pak si musíme promluvit, nezapomeň.

Co je to?

To je dobré!

Je to jen vývar!

Voní to jak vojenská menáž.

No tak, pospěšte si!

Italo, přestaň si číst u stolu.

Bože, zapomněla jsem si vyzvednout hodinky.

Serafina pro ně zajde.

Ale ne! Neobejdu se bez nich! Celý den bude v háji.

Serafina teď nemůže, má práci.

Musí obsluhovat.

Ale on může!

Udělej nám laskavost.

Zajdi tam.

Ohřeju ti to.

Je to jen pár kroků, co ti to udělá? Raděj bych šla sama!

Protože náš švihák jde ven, potřebujete něco? Ty? - Ne. - A ty?

Nech toho! - A co tvoje magnésium?

Koupíš mi za pěťák? Pak ti to vrátím.

V lékárně mi vem něco na nachlazení. - Pozdravuj ode mě lékárníka!

Když už jdeš ven, vezmi mě "Ilustrovanou lásku".

Ještě něco chcete?

A na nic nezapomeň, Amerigo!

Myslíte, že jednáte dobře?

Ghigo!

Synku... - Mami! Co tady děláš?

Pojď pryč. Jak jsi mě našla? - To víš, dědina...

Přišli ti to říct... - Tvůj bratr mi to řekl.

Takže otec to ví také. Všichni to ví?

Ale jak se ti vede? Co jsi odešel, nemám klid!

Jak vidíš, mám se dobře.

Řekni to tátovi: "Amerigo si žije jako paša!"

A řekni to všem, s kým jsem si hrál, s kým jsem vyrůstal.

Až přijdou v neděli do Florencie, ať mě navštíví.

Pro ně trochu drahé, ale stojí to za to. - Ghigo!

Kdybys věděl, kolik jich předstírá nevědomost, jen abych se netrápila.

Mluvíš, jako by ti to bylo jedno, jako bych nebyla tvá matka.

Porodila jsem tě, vychovala!

Ty nevíš, co mě to stálo vidět tě v tomto stavu.

Změnil ses, ani se na tebe nemůžu podívat!

Raději mi pomoz!

Co můžu udělat?

Když se vrátíš domů, změní to náš život! Pojď pryč, Ghigo!

Ale tys mě nepřišla jen navštívit.

Otec by tě neposlal.

Ano, právě otec mě poslal.

Strýc Ferdinando měl minulou noc infarkt.

Tentokrát je to vážné, skoro zemřel.

To je dobrá zpráva.

Jakmile jsme se to dověděli, přišli jsme za ním do Florencie.

Otec chce, aby ses rychle vrátil, strýc už dlouho nevydrží.

Řekni upřímně: co očekáváte?

Otec doufá, že když ho požádáš o odpuštění na smrtelné posteli,

změnil by svůj postoj k nám.

A nechá vám La Viacciu.

Nebyla snad vždy vaše?

Tak ať vám zůstane!

Už nejsem členem rodiny.

Vlastně odstupuji od dědictví.

Nemyslíš, že už jsem dostatečně zneuctěn?

Jaký má strýc zájem, abych se kál?

I kdyby mi uvěřil, tak Beppa ne.

Ale když si přeješ, jestli tě to potěší...

To není kvůli mě, otče, ale pro to nebohé dítě.

Vždyť víte. Je to jeho syn.

Již dlouho jste chtěl vyřešit tuto situaci.

Uklidni se, můj synu, uklidni se.

Beppo...

Je pravda, že mi bude odpuštěno? - Jo, jo, neboj se.

Třicet let žijeme ve hříchu. Ale teď...

Řekni to, řekni to! Jaks opakoval celou noc,

když jsi hledal spásu ve víře. Řekni to, řekni to!

Poslyš synu,

jaké břemeno tíží tvé svědomí?

Mluv upřímně když se chceš usmířit.

Řekni: "Ano, chci".

A já vás spojím na život a na smrt.

Otče. Svědci.

Zpovídá se, nemůžete tam jít.

A proč je tam tvá matka, zpovídá se s ním?

Je tam jako ošetřovatelka.

Nando...

Hej.

Kněz odešel, teď přijde doktor.

Kam jsi dal peníze?

Hej!

Nikdy jsi mi to neřekl, ale teď jsem tvá žena!

Řekni mi, kde jsou peníze?

Dělej, nebo je ty lidi seberou!

Řekni mi, kde jsou peníze?

Jsem tvá žena, mám na to právo.

Žena... Já nemám ženu.

Nechcete mu dát pokoj?

Nando!

Jsme tady.

Je tu i Amerigo.

Ta žena nás nechce pustit.

Co chcete?

Co? Jsem snad jeho bratr. Mám také právo ho vidět!

Nerušte ho.

Právě usnul.

Možná se uzdraví. Raděj se za něj modlete!

Jsem tady, Nando! - Jsme tu všichni! - Chceme tě pozdravit.

Ta žena nás nechce pustit. - Nando! - Nando!

Tak dost!

Když si pomyslím, že jsem po nich 30 let chodila.

Řekni matce ať otevře.

Jinak vyrazím dveře, varuju tě.

Zemřel, a já jsem vdovou. - Cože?

Před hodinou jsme se vzali.

Byl plně při vědomí.

A se všemi svátostmi!

To se dalo čekat.

Ale vždy zbývá naděje!

Možná, že ve své vůli na tebe pamatoval.

Možná ti nechal boudu.

Postavil jsem si ji vlastnoručně.

Věnuju ti ji.

Můžeš si ji hodit přes rameno, až půjdeš ze statku.

Výborně, Casamontiové!

Gratuluji, Carmelindo!

Gratuluji, strýčku Cesare.

Jste tu všichni, že?

Nikdo nechybí.

Kdyby Bůh viděl ty vaše tváře, jednu vedle druhé!

Jsem jediný, kdo si něco odnese z tohoto domu.

Špína vedle špíny.

Vracím se do práce.

Čau, lásko!

Co je, ty nejdeš? - Marodím.

Vážně máš horečku, nebo kvůli tomu, že se nevrátil?

Jistě se vrátí. Určitě o něj nepřijdeš!

No tak, už toho nech. Je karneval, tak pojď!

Zdržel ses kvůli hodinkám?

Je pravda, že máš horečku?

Jestli se mě ptáš jako vyhazovač, jsem v pořádku.

Tvá paní mi povolila odpočinek.

Kde jsi byl?

Podívat se na něčí smrt.

Není to hezký pohled.

Ačkoliv smrt obchodníka s vínem může potěšit. - Tvůj strýc?

Konečně, ne? - Jistě.

Přišel čas aby ses stal dědicem.

Ještě tvůj otec, a půda bude tvoje.

Ghigo!

Pojď sem.

Ghigo.

Zůstaň tady.

Zůstaň.

Pojď.

Celou tu dobu...jak jsi to vydržel?

Kdo tě utěšoval? Kdo? - Nikdo. - Nikdo?

Stále jsou na světě ulice kde můžeš kráčet ruku v ruce.

Nezačínej znovu.

Když jsem byla sama, přesvědčovala jsem se,

že s tebou bych se mohla pokusit dostat z téhle beznaděje.

Snad i láska přetrvá, když se snažíš žít řádně.

Možná to vyžaduje být dobrý člověk.

Ale ty mě musíš přesvědčit.

To říkáš teď.

A co zítra?

Zítra tím víc.

Řekla jsem to. Je na tobě abys mě přesvědčil.

Nenech ten okamžik utéct,

Amerigo.

Já se znám. Když se rozhodnu, není návratu.

Jsou dny jako tento,

kdy se ti zdá že zemřeš, jako můj strýc,

a krok za krokem znovu ožíváš.

Otevřete!

Amerigo! Pojď sem!

Musím jít, to je paní.

Ne, zůstaň.

Amerigo!

Amerigo!

Amerigo!

Hned pojď dolů!

Jsou tam opilci, fakt musím.

Dej si pozor.

Co to děláte? Pomalu, opatrně.

Tak počkejte...

Konečně jsi tady! Pusť je dovnitř, nebo zbourají barák.

Serafino, běž! Přiveď prvního policajta kterýho potkáš. Rychle, rychle!

Co to děláte?

Ghigo.

Jsem šťastná.

Nikdy mě neopoušťej.

Konečně, dostal jsem ho!

Nech mě!

Myslím to vážně! Myslím to vážně!

Jakmile se uzdravíš.

Ghigo!

Je ti líp?

Dnes odejdu mnohem klidnější.

Také bych rád odešel.

Jedině tak se uzdravím.

Proč jsi ji nenašla? Proč tu Bianca není s tebou?

Ghigo, Ghigo! Co víc může matka udělat?

Hanbou jsem zavřela oči,

ale nerozčiluj se,

šla jsem tam.

Řekli mi, že je zavřeno.

Ale to je pravda. Dívali se na mě spatra, Amerigo,

když jsem se v té ulici ptala...

Jen se chci odsud dostat.

Bez ní nevydržím.

To mě zabije.

Nejsem jako vy.

Nejsem ze stejného těsta.

Vypadám jako Casamonti.

To ano.

Ale uvnitř jsem ze skla.

Jestliže jsi mě stvořila, měla bys mě chápat.

Musím ji vidět.

Půjdeme!

Návštěvy skončily.

Příbuzní také!

Vidíš, Ghigo, musím jít.

Prosím, panstvo.

Zůstaň v klidu, Ghigo, slibuješ?

Byla bys klidná, kdyby ti rvali srdce?

Prosím, panstvo, odejděte.

Panstvo, končíme.

Amerigo!

Ne, ne, zůstaň sedět. Jak je ti?

Jsi v pořádku? Co?

Myslela jsem, že jsi ve špitále. Kdy jsi odešel? Uzdravil ses?

A co Bianca?

Kdybys věděl, Amerigo!

Neštěstí šlo jedno za druhým.

Jak víš, policie zavřela můj dům, a kdo ví, na jak dlouho.

A ona? - Ona?

Šla pryč.

Odešla bez rozloučení! Ani adresu nenechala.

Poslechni mě, pusť ji z hlavy!

To ona mě nechce vidět? Mluvte pravdu.

No a kdyby?

Nebylo by to pro tebe lepší?

Přišla tě aspoň navštívit? Mluv pravdu.

Mohl jsi umřít! Ale to ji netrápilo.

Ona není zlá, však víš...

Vždy byla taková.

Nikdy nesnášela pouta, od nikoho.

Vždyť ji znáš, ne?

Řekněte mi pravdu.

Musím ji vidět.

Nebojte se, neublížím jí.

Zoufale ji potřebuji!

Amerigo...

tohle je svinskej život.

Brzy znovu otevřu.

Jestli se sem Bianca vrátí, nebude tě chtít vidět.

A sem...

se nevrátí. - Řekněte, kde je!

Řekla jsem ti, že nevím!

Nikdo to neví.

Hej...

Vždyť víš, jsou tam tři zvířata.

A jedno bude mít na Vánoce mladé.

Věř mi. Jsme přece rodina, ne?

Ty mě teda proháníš!

Co je s tím psem!

Ale to ty chceš všechno kontrolovat.

Každou věc.

Chci vědět, jestli mám prodat.

Poslyš, nestojí to za to. Ferdinando by nikdy neprodal.

Vždy to tvrdil.

Známe tuhle zem.

Tady jsem se narodil a pracoval na ní.

La Viaccia vždy patřila Casamontiům, celý život jsme na ní dřeli,

nemůžeš nás poslat pryč! - No, to se uvidí.

Měj se, Stefano.

Nechali jste svítit lampu! Snad ji zhasnete, ne?

Platíme petrolej.

Copak nevíš jak to chodí?

Jste tu nové, jako naše paní?

KONEC