Original subtitles

ABRAHAMOVA VÍRA DÁVÁ UŽ 4 000 LET NADĚJI MILIARDÁM LIDÍ.

ÚPLNÝ POPIS JEHO ŽIVOTA JE ZAZNAMENÁN V KNIZE GENESIS.

"VÁŠ OTEC, ABRAHAM, SE ZARADOVAL, KDYŽ SPATŘIL MŮJ DEN, UVIDĚL JEJ A ZARADOVAL SE."

"AMEN, AMEN, PRAVÍM VÁM, DŘÍVE NEŽ SE ABRAHAM NARODIL, JÁ JSEM."

JEŽÍŠ KRISTUS, 30. ROK NAŠEHO PÁNA (JAN 8,56 a 58)

2 000 LET PŘ. N. L.

Abrahame?

Pane...

Tady jsem.

Vezmi svého syna...

svého jediného, svého milovaného Izáka, a jdi do kraje Moria.

Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na hoře, kterou ti určím.

Pane!

Ne!

Ne!

Abrahame?

Co to děláš, Abrahame?

Tolik hluku, tak brzy!

Abrahame?!

Pán si vyžádal oběť.

Promluvil k tobě? Už léta to neudělal.

-Musím jít do kraje Moria. -Do kraje Moria?!

-Cesta trvá dva dny. -Zabere to tři dny.

Proč mu nepostavíš oltář tady, jako jsi to udělal v Šekemu?

-Jako v Hebronu? -Protože řekl v Moriai.

-Ale putování pouští v našem věku je... -Saro!

O tom nerozhoduji já! Hospodin řekl, abychom šli do Moriai.

Svoje otázky pokládej jemu.

Kdy odcházíš?

-Izák půjde se mnou. -Izák?

Proč Izák? Proč s tebou nejde někdo jiný?

-Protože tak to Pán přikázal. -Víš, jak moc mi to dělá starosti.

-Já vím. -Cesta je nebezpečná, Abrahame.

Na tuto cestu nás poslal můj Pán. On nás bezpečně povede. Navzdory všemu.

Pro můj klid, vezmi s sebou ještě jiné muže.

-Můj pane! -Eliezere.

Jak se dnes ráno máte?

-Včera večer ke mně přišel Pán. -Opravdu?!

Už dlouho jsem vás neslyšel říkat tato slova...

-Po dlouhé době... -Po velmi dlouhé době.

-Musím se vydat do Moriae. -Do Moriae? Pročpak?

-Tam mu musím přinést oběť. -Kvůli oběti půjdeš tak daleko.

Sara říkala totéž. Prý bychom měli s Izákem s sebou vzít i další muže.

Začíná se o vás na stará kolena bát, že?

Koho můžeš postrádat?

Kelzare!

Nemusíš se mnou posílat vlastního syna.

Ne, to nemusím, ale když tady zůstanu a budu se starat o váš dům,

tak mi dovol, abych místo sebe poslal své tělo a krev.

-Je to nejlepší muž, kterého mám. -Tím spíš by tady měl zůstat.

Sara má pravdu. Cesta může být nepředvídatelná.

Abrahame, zapomínáte,

že od chvíle, kdy jsme před desítkami let poprvé vstoupili do této země

jsem viděl, jakou ochranu vám Bůh dopřává, i všem vašem boku.

Pro mého syna není bezpečnější místo.

-Abrahame, dobré ráno! -Dobré ráno, synu.

Ano, otče?

Pán povolal našeho pána na krátkou cestu do Moriae, aby mu tam přinesl oběť.

Chci, abys šel s ním, pokud souhlasí.

Samozřejmě.

Vezmi s sebou dalšího ze svých mužů

a postarejte se, aby měl náš pán vše, co potřebuje.

Ano, otče. Kdy odjíždíme?

Jakmile všechno připravíme.

Otče?

Děje se něco?

Jak se dnes ráno máš, synu?

Mladé jehně uvízlo v úzké průrvě.

Ostatní pastýři mě do ní po laně spustili, abych mu pomohl ven.

-Spustili tě tam? -Někdo to udělat musel, proč ne já?

Trochu nás to zdrželo, ale do večera všechno dohoníme.

Dobrá.

A co ty, otče? Jak se dnes máš?

Včera večer ke mně přišel Pán.

Cože?

Pán Bůh?!

Ano.

Ve snu?!

Stál přede mnou, jako teď stojíš ty přede mnou.

Co ti říkal?

Řekl, že máme jít do Moriae, ty a já...

a přinést mu tam oběť.

Do Moriae?

-Kde to je? -Na severu, pěšky asi tři dny.

Sbal si vak a přijď za mnou do stanu. Za chvíli odcházíme.

-Ale co moje povinnosti... -Eliezer tě zastoupí.

-Je všechno připraveno? -Skoro, ještě pár věcí.

-Připomeň mi své jméno. -Já?

-Já se jmenuji Eshcolam. -Jsi pastýř?

Dělám, co je potřeba, co mi řeknou. Většinou se starám o kozy.

Omlouvám se, že jsem tě nechal čekat, otče.

Tady.

-Můžeme vyrazit? -Můžeme.

Dobrá, tak jdeme.

Počkejte! Izáku!

Odcházíš, aniž bys políbil svou matku?

Zapomněl ses rozloučit se svou matkou.

Postarej se o svého otce. Už to není žádný mladík.

Vlasy mého pána mohou být šedivé, ale nohy má pořád silné.

Nohy svého manžela dokážu posoudit sama.

Postarej se o něj.

Postarám.

-Čas tak rychle letí, že? -Měli bychom vyrazit.

Já vím.

Já vím.

Kam se poděly všechny ty roky?

Dohlédni, ať se našemu synovi nic nestane.

Bůh je s námi.

Bůh je s námi.

Abrame?

Abrame?!

Co se stalo?!

Co se stalo?!

Co se děje, Abrame? Jsi zraněný!

PŘED ČTYŘICETI LETY.

Co se stalo, Abrame?

Abrame!

-Viděl jsem Boha. -Viděl jsi boha?

Viděl jsem Boha. Boha.

Zjevil se mi jako člověk. Promluvil ke mně.

Co to říkáš?

-Musím se vydat do země, kterou mi ukáže. -Cože?

-Na jak dlouho? -Navždy.

Abrame, co tvoje dobré jméno, náš domov, naše místo v chrámu.

Všechno se změnilo. Už nemohu sloužit bohům svého otce.

-To je rouhání. -Lži se nelze rouhat.

-Abrame, takhle nemluv. -Slíbil, že ze mě udělá velkým...

a veliký národ, skrze který budou požehnány všechny rody země.

-Národ? Nemáme ani syna. -Budeme ho mít.

-Zkoušíme to už dlouho, že? -Dá nám syna.

On to dokáže.

Abrame, vždyť toho Boha ani neznáš! Jak víš, že je ten bůh dobrý?!

-Jak víš, že je to vůbec bůh? -Sarai, on je Bůh.

Žádný jiný Bůh neexistuje.

Jak to víš, Abrame?!

Vím to.

Vím to.

Vím to.

Uhněte z cesty.

Dobrý den, pánové.

Kam máte namířeno?

Jedeme na sever.

-To vidím, ale kam? -Nahoru, za Hebron.

Je třeba vzdát hold. Tato cesta patří Abimelechovi, králi Pelešetu.

Vím, komu tato cesta patří. Vašemu králi jsem dal spoustu darů.

Opravdu? Odevzdal jsi desátek ze zboží, které vezeš?

Nevezeme s sebou nic cenného...

Když nevezeš nic cenného, proč s sebou taháš tohle všechno?

-Nemáme nic cenného! -Izáku!

Nepleť se do toho, chlapče. Tvůj dědeček a já spolu mluvíme.

-Je to můj otec! -To stačí, Izáku!

Jen jídlo a voda.

Ještě prohledej ty lidi.

-Jaký je cíl tvé cesty? -Jedu přinést oběť Pánu Bohu.

Pánu Bohu?

Jak se jmenuješ, staříku?

Abraham.

Kdysi byl jeden Abram. Pocházel z Kasdimu.

Muž, který porazil krále východu

a osvobodil sodomské zajatce a to vše s armádou pastýřů.

-To už je dávno. -Náš král o tobě mluví s úctou.

Nasedat. Brzy se setmí.

Nechť nad tebou bdí tvůj Bůh, cesta je nepředvídatelná.

Dejte si pozor na divoké šelmy, i na ostatní zvířata.

-Jen psi z národa mořeplavců. -Jsou to moji lidé.

Přesně tak, zapomněl jsem.

Příště řekni svým lidem, ať nevyhazují naše zásoby na zem, ano?

Chvála Bohu, že tě na této cestě ochránil.

Měli bychom se utábořit, než padne tma.

Je to dobré.

Ten chlap na koni...

Říkal, že jste vedl armádu. Kdy to bylo?

Nebyla to žádná armáda, byli to jen pastevci,

vyzbrojeni zbraněmi, které jsme našli.

A Boží silou.

Proč? Proč jste chtěl zachránit Sodomity?

Na východě rozpoutali králové ze Šináru

válku proti králům Sodomy a Gomory a okolních měst.

Drancovali vše, co našli a zajali všechny, kteří neutekli.

Dostali se do Damašku dřív, než jsme tam dorazili my.

Mezi zajatci byli členové mojí rodiny. Udělal jsem, co jsem musel.

Můj otec o tom vůbec nemluví.

Já vím.

Cestovat tak daleko, riskovat svůj život...

Zachránit všechny ty lidi jen proto, aby později shořeli ve svých městech.

Neměl jste pocit, že vaše úsilí bylo k ničemu.

Lidé ze Sodomy byli příliš hříšní a zvrácení.

My nejsme jiní, ale vydali jsme se svou vlastní cestou.

Abrame.

Pane!

Tvým potomkům...

Daruji tuto zemi.

Pohleď na nebesa a spočítej hvězdy, dokážeš-li to. Tolik bude tvých potomků.

Otče?

Otče!

Otče?

Slunce již vyšlo.

Už je večer.

Pohleď na tvoji zemi zaslíbenou.

Na tuto mrtvou zemi.

Tvoje stáda hladoví.

A tvůj lid bude brzy také hladovět.

Co si počneš, Abrame?

Tvůj Bůh tě uvrhl do hladomoru.

Můj Pán mi dal slib.

Zase nadešel můj čas.

Nejenže tě zavedl do neúrodné země, ale učinil tvou ženu neplodnou.

Nemůžeme tady zůstat. Musíme se vrátit domů.

-Ne, není cesty zpět. -Co si počneš, Abrame?!

Zdejších ženy říkaly, že se mnoho rodin chystá do Egypta.

Řeka je tam plná ryb a půda úrodná.

Možná bychom se tam měli také vydat.

Takže, Eshi?

Nedaří se tvé matce bez tebe lépe?

Asi máš pravdu.

Stádo na severu je už nejspíš ostříhané.

Má tolik práce, že si ani nevšimla, že jsem pryč.

A co tvoje matka?

Určitě se má lépe než my.

Je v rukou našeho Pána.

Promiň. Zapomněl jsem.

V pořádku.

Tvoje matka se nejspíš strachy bez sebe, když jsi pryč.

Co se tady stalo?

Kdo to tady nechal?

Není to naše.

To je ale škoda.

-Měli bychom pokračovat v cestě. -Někdo tady je!

Izáku, stůj!

Pane?!

Pane, co se stalo?! Kdo vám to udělal?

-Odvedli mi dceru. -Hodně krvácí!

Měli bychom ho naložit na jeho vůz a odvézt ho do Hebronu.

-Oni...unesli...mou dceru. -Cože?

-Kdo ji unesl? -Ti muži.

Kteří muži? Kteří muži?

Kteří muži? Jací muži?!

Kdo to udělat?

Ti muži na koních.

-Ti, ze včerejška? -Jak to víte?!

Co s ním uděláme?

Nic.

-Neměli bychom ho pohřbít? -Proč?

Aby ležel v neznámém hrobě?

Když ho pohřbíme, bude zapomenut.

Když ho necháme tady u cesty, bude tady ležet jako svědek...

Svědek toho, jak hluboko lidstvo kleslo.

To je Hebron?

Ano.

To je Hebron.

Půjdeme tam?

Ne.

Co to děláš?

Modlím se.

Počkej!

My už se nemodlíme jako za starých časů.

Modlíme se k Pánu Nejvyššímu, nikoli ke kamenům, hvězdám nebo měsíci.

Modlím se k Němu... modlím se k Němu...

Modlím se k Němu... Tak, jak jsi řekl, že bychom se modlili.

-Proč mě tedy neslyší? -Slyší tě.

-Ano, slyší tě. -Je to už deset let...

Uplynulo deset let, co jsme opustili domov.

Říkal jsi, že nám slíbil zemi...

a přitom nemáme ani kousek půdy.

Řekl jsi, že nám slíbil potomky;

ale já jsem pořád neplodná. Stárnu.

-Pán se o nás postará. -Kdy, Abrame?!

Kdy?

Až bude chtít On.

Nemůžete zplodit národ, když nemáme ani vlastního syna.

Jak dlouho ještě? Jak dlouho ještě, Pane?

Neboj se, Abrame.

Já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.

Hospodine, co mi dáš, mám zůstat bezdětný?

Dědicem mého rodu se stane Eliezer z Damašku.

Nedopřál jsi mi žádného potomka.

Mým dědicem bude můj služebník.

Mým dědicem bude můj služebník.

Tvůj služebník nebude tvým dědicem.

Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvé vlastní krve.

Blíží se nějací muži. Připravte stan.

Zastavte se, muži, pojďte.

Mám krásky, které uspokojí všechny vaše chutě.

Pojďte!

Cokoli chcete, mám to, mám to!

Pokud se vám nebudou líbí, mám v městě další!

Odreagujte se, zasloužíte si to!

Nebo ne. Cokoli chcete!

Cokoli si přejete! Uspokojte své touhy.

Jdeme dál.

Pojďte!

Cokoli si přejete, mám. Kdo je unavený, může si tady odpočinout!

-Je to tady jiné, než si pamatuji. -Žil jsi v Hebronu?

Všichni jsme tady žili. Než se narodil Izák.

-Narodil jsem se tam. -Narodil se tam i Izmael?

Ano, i on se tam narodil.

-Sarai?! -Co se ti proboha stalo?

-Pán ke mně přišel! -Hagaro, přines misku s vodou!

-Jsi zraněný?! -Ne.

Kde jsi byl? Už je to více než den.

S Pánem. Přišel za mnou.

-Nejprve ve snu a pak se mi zjevil ve stanu. -Cože?

-Odvedl mě v noci ven. -Paní... -Polož to na stůl.

-A? -Řekl, že mi dá tolik potomků, tolik je na nebi hvězd!

-Můj pane... -Postarám se o to.

Sedni si.

Když jsem se včera probudila, všude jsem tě hledala.

-Pak jsem začala panikařit. -Promiň.

Myslela jsem si, že se přišli pomstít Mezopotámci a unesli tě.

Měl jsem ti to říct. Omlouvám se.

Pak jsem potkala Eliezera. Prý sis vzal jalovici a nějaký dobytek.

-Ano, ano, můj Pán... -Požadoval oběť? -Ne.

Uzavřeli jsme smlouvu. Přislíbil mi potomky a tuto zemi.

-Abrame, tohle už jsem slyšela. -Ne, ale teď je toho víc.

Hospodin uzavřel smlouvu. Nemůže ji porušit.

Jak to chce udělat? Přes Eliezerovu rodovou linii?

Eliezer z Damašku nebude mým dědicem.

Pán mi slíbil, že můj dědic vzejde z mé vlastní krve.

-Z tvé vlastní krve. -Ano.

Z tvé krve.

Já jsem vyprahlá jako semeno na letním slunci.

Já ti nemohu porodit dědice.

Ne, Pán řekl...

Hospodin řekl, že z tebe udělá národ a dá ti potomky.

Tobě dá dědice. Z tvé vlastní krve, nikoli z mojí.

To ne.

Ano.

Už deset let, uplynulo deset let, co to slíbil.

Teď už to chápu.

Už tomu rozumím.

Pokud mi Hospodin nedopřál rodit děti,

jdi k mé služebnici, k Egypťance Hagaře.

Proč tohle říkáš?

-Ona ti porodí děti. -Ne, to nemůžu!

Nemůžu za ní jít a ležet s...

Abrame, mnozí vznešení muži dělají totéž.

Ale to není Pánův plán.

Když k tobě v Uru poprvé přišel, řekl ti, abys opustil svou zemi.

Řekl ti, abys opustil svou rodinu.

Možná jsi celou tu dobu...

Měl jsi opustit jen mě.

Ne.

-Sarai? -Manželi, on má s tebou plán.

Sarai.

-Nebudu ti stát v cestě. -Ty mi v cestě nestojíš.

Stojíš po mém boku. Jsi moje žena.

Ano, ale teď mě nech, ať udělám to, co každá dobrá žena.

Támhle se zastavíme a utáboříme. Nasbírám dřevo a zapálím oheň.

-Proč to neudělá Esh? -Ne.

-Musíme všechno vybalit, než se setmí. -Ano, dobrá.

-Můžeme použít dřevo, které vezeme s sebou. -Ne.

To budeme potřebovat až zítra.

Otče!

To jsem jen já.

-Je tady plno vlčích stop. -Neměli bychom se vrátit do tábora?

Ne, až se oheň rozhoří, utečou.

Všechno je připravené, tak jsem si řekl, že ti půjdu pomoct.

Dobře, svaž to.

Rozdělej oheň, než se setmí.

Můj pane.

Mohu se vás na něco zeptat?

Proč Pán chtěl, abyste ušel takovou dálku jen kvůli jedné oběti?

To nevím.

Vy to nevíte?!

Jestli tím chcete získat jeho větší přízeň, což jistě získáte...

Pánovu přízeň si nelze získat.

Proč tohle říkáte, když očividně jeho přízeň máte?

Nic nemám.

Ten, kdo si myslí, že může předstoupit před Nejvyššího Boha

a nabídnout mu své vlastní odporné, chabé skutky,

je slepý k Boží svatosti a je zaslepen svými vlastními hříchy.

-Slepý, takže jsem slepý? -Eshi!

Všichni jsou slepí, dokud se jejich oči neotevřou.

To má být nějaká hádanka?

Jestliže je Hospodin nekonečně svatý,

pak jsou všechny naše hříchy stavěny do protikladu k Němu.

Jak může člověk překlenout takovou propast?

Jsme jako ztraceni na moři a pádlujeme proti větru,

dokud k nám nepřijde Pán, aby nám ukázal cestu.

V chrámech bohů svých otců jsem přinášel

jednu oběť za druhou v domnění, že se tak Bohu přiblížím.

Ale všechno z toho, všechno to úsilí,

všechny ty obřady a rituály... Jediné, co jsem dělal, bylo...

...že jsem vesloval proti větru.

-Přinášel jste oběti špatným bohům? -Falešným bohům.

Ale i když jsem přinášel oběti ve jménu Boha,

věřil jsem ve své vlastní schopnosti, nikoli v Jeho,

kolik toho mohu dát, kolik toho mohu udělat.

Věřil jsem, že bych mohl...

Věřil jsem, že mohu napravit své vlastní chyby.

Ale navzdory tomu všemu, navzdory všemu, co jsem udělal...

navzdory sobě,

zatímco jsem sloužil démonům, které jsem nazýval bohy,

přišel ke mně náš Pán. Zjevil se mi.

A v tom okamžiku jsem prozřel.

Když jsem ho spatřil,

uvědomil jsem si kým jsem ve skutečnosti byl.

-Bezcenný, bez jeho milosti. -Otevřely se vám oči.

Proč tohle všechno? Proč jít až sem?

-Proč všechno to úsilí? -Protože tak to Pán přikazuje.

Když On je tím, kdo ukazuje cestu, proč po nás žádá oběti?

Nejspíš proto,

abychom to dělali na jeho památku.

Jako připomínku.

-Připomínku čeho? -Že smrt je trest za hřích.

Ale proč tedy...

Když přinášíte oběti, platíte tím za své hříchy,

za hříchy, které jste spáchal, a tím napravujete své vlastní chyby.

Smrt, o které říkáte, že ji vyžaduje...

je život za život.

Jak se může život zvířete vyrovnat životu člověka?

Nemůže.

Proč tedy podnikat tuto cestu, pokud jde jen o nějaký symbol; o nic víc?

Eshi, to by stačilo.

Kdo může znát boží myšlenky, jeho záměry, jeho myšlenky?

On má svůj důvod, proč vyžaduje oběť,

ať už je to symbol, nebo obětní dar,

ať je to cokoli, Pán to ví a musí to být správné.

Vy tomu věříte?

Musím tomu věřit.

Já nevím, zdá se mi, že podniknout tak dlouhou cestu

mi spíš připadá jako nějaký akt pokání za velký hřích.

Ona bude i tvou ženou.

Pane, smiluj se.

Pane...

Než jsem tě poznal, velmi jsem hřešil, já vím.

A pokud je to Tvoje odplata je spravedlivá.

Ale Pane Bože, prosím Tě...

Prosím Tě o smilování.

Nedopusť, aby mé hříchy padly na hlavu mého syna.

Syna, kterého jsi mi slíbil.

Proč tohle všechno?

Pokud je to Tvůj soud nade mnou, pak si vezmi můj život, ne jeho.

Vezmi si můj život, ne jeho. Ne jeho, Pane, vezmi si můj.

Vezmi si mě.

Vezmi si mě!

Vezmi si mě!!

Pane, pokládám svůj život k Tvým nohám.

Je tvůj.

Prosím, vyslyš mě, Pane.

Prosím, udělej to ve své milosti, Pane, prosím, prosím.

Prosím, vyslyš mě.

Prosím.

Prosím.

Tvoje včerejší drzost je nepřijatelná.

Prokaž mu úctu.

Stejně jako on prokazuje úctu mně a mým lidem?

Eshi, on má pravdu, když říká, že s ním je ti lépe než s těmi lidmi.

Jsou bezohlední a zlí.

Měl bych padnout na kolena a políbit mu nohy,

že mi prokázal tu čest a udělal ze mě svého otroka?

Je mnohem lepší být otrokem spravedlivého, než otrokem bezbožného.

Spravedlivého? Zbláznil ses?

Nebo ti tvoje postavení stouplo do hlavy?

-Jaké postavení? -Jsi synem jeho vrchního služebníka.

-Nechápeš, jakou máš výhodu? -Já miluji svého pána.

Izmael a jeho matka Hagara jsou vyhnanci,

kdyby se Izákovi něco stalo,

všechno by po něm zdědil tvůj otec, a po něm zase ty.

-Ne. -Také tě to už napadlo, že jo?

Dost.

-Izák je můj přítel. -A Izmael byl zase můj!

Mluví z tebe ďábel. Zavři pusu a pusť z hlavy tyhle myšlenky.

Mysli na své potomky. Chceš, aby byli také otroky?

Tak dost!

Nechtěj, abych to řekl mému otci.

Tvůj pán není tak spravedlivý, jak tvrdíš.

Sarai?

Co se děje?

Všechno je špatně.

Cože?

Nedělej, že to nevidíš!

Celé ty roky jsem tě následovala.

Podporovala jsem se tě v každé zkoušce,

každý den, každý týden, každý měsíc, rok, co rok.

Čekala, že nám Pán dá, co slíbil.

A teď, po tom všem... Co mi zbylo?

Manžel, o kterého se musím dělit.

Postel, která byla poskvrněna.

Naděje, která dávno vyprchala.

Ne.

Ne!

Nedělej, že ti na mně záleží! To ty!

Je to tvoje vina! Za všechno můžeš ty!

Je to tvoje chyba, to jediné mi zbylo.

-Jsem tak hloupá. -Omlouvám se.

Moc se omlouvám za takové utrpení. Musíme ale doufat, že s tím Pán něco udělá.

Podívej se na mě. Nesmíme ztrácet víru.

Stejně jako ty, když jsi... Když jsi šel za moji služebnou?

Navrhla jsi to ty. Já jsem protestoval.

-Protestoval?! -Ano.

-Dítě v jejím břiše svědčí o něčem jiném! -To tys to navrhla.

Byla jsem žena, která chtěla potěšit svého manžela!

Když jsem viděla ve tvých očích zklamání, měsíc co měsíci, rok co rok.

Zlomilo mě to, Abrame. Byla jsem nešťastná.

Ve slabé chvilce jsem svolila,

aby má služebná skončila v tvém objetí.

A tys ji objal! Vzal sis ji!

Vyspal ses s ní! Ty! Ty!

A teď, když otěhotněla, se díky ní cítím zahanbená.

Jako bych žila v její domácnosti.

Šuškají si.

To, jak se na tebe dívá. To, jak se na mě dívá.

Chce zaujmout mé místo. A má ho.

-Ne. -Ano!

Ne, ona tě nenahradí.

Můžeš mít svého dědice, svůj národ, můžeš mít všechno.

Ale pamatuj, tvůj rod je teď rozdělen, Abrame.

Díky tobě, Abrame.

-Jen Pán nás dva může rozsoudit. -Poslouchej mě.

-Jsi moje žena, já...já... -Ty co?

Ona tě nenahradí.

Jestli spolu máte nějaký spor, dělej si s ní, co chceš.

-Hagara je tvoje služebná. -Už mě o víře nepoučuj.

Je dnes ten den?

Dorazíme dnes do Moriae?

Ano.

Dnes dorazíme do Moriae.

Krása.

Pán je tak dobrotivý, že nám tohle všechno dopřává.

Co mu můžeme dát na oplátku?

Měli bychom vyrazit na cestu.

Otče?!

Co jsem udělal?

Nic jsi neudělal.

V posledních dnech jen mlčíš a jsi odtažitý.

Co se děje?

Někdy...

Někdy nás Pán povolá k velkým úkolům...

Nesplnitelným úkolům.

Je pro našeho Pána něco obtížné?

Ne. Ne, můj synu, není.

Vše je naloženo a připraveno, můj pane!

Je to tady?

Tohle je Efrata.

Nikdy předtím jsem si toho nevšiml.

To z doby, kdy jste byl v Egyptě?

Ne, to není egyptské.

-Co se tam píše? -Nevím.

Ta hůl patřila mému otci.

Před ji měl jeho otec, Před tím jeho otec a tak dále.

Dnes je to již zapomenutý jazyk.

-To jsem nevěděl. -Jednoho dne bude patřit tobě.

Můžu se podívat?

Páni.

To je úžasné.

Ještě jednu věc zdědíš.

Celou cestou sem se mi v hlavě honí jedna otázka.

Když jste byl před lety ochoten zachránit bezbožné Sodomity z rukou cizích králů,

proč dnes tak trpce pohrdáte Pelištejci, mým lidem?

Nepohrdám jimi.

Proč je tedy znevažujete a obviňujete z vraždy toho muže u cesty?

Pohrdám jejich činy. Viním je z vraždy toho muže,

viním je z unesení jeho dcery, protože to je jejich přirozenost.

-Je to jejich přirozenost? -Ano.

-Jak to víte? -Protože mi kdysi unesli ženu.

Dali ji do harému svého krále Abimelecha.

Hospodin však sužoval jeho dům a jeho lid.

Když zjistil, že je to moje žena, vrátil ji.

Spolu s bohatstvím a služebnictvem jako omluvu.

Tak ses svou matkou dostal do mé domácnosti.

Chvála Bohu, že se s ní Abimelech nestačil vyspal.

To ještě nedokazuje, že dceru toho muže unesli muži z Pelešeje.

Ne, to ne, ale existuje tady velká pravděpodobnost.

Hříšní králové jsou proslulí tím, že si usurpují ukradené ženy.

Zeptej se své matky, určitě ti to potvrdí.

Na tomto světě jsou všichni lidé schopni páchat zlo.

-Včetně vás? -Ano, včetně mě.

Bez milosti mého Boha jsou všichni lidé schopni mnohem horších věcí.

Chvalme Boha, že vás vysvobodil z područí takových panovníků.

Pyšníte se tím, že jste poskytl bezpečné útočiště pohanům?

Pyšním se?

Pokud mohu člověka nasměrovat zpět k jeho Stvořiteli, pak budiž Bohu sláva.

Nasměrovat člověka zpět k jeho Stvořiteli.

To jste dělal, když jste vyhnal vlastního syna s jeho egyptskou matkou?

Eshcolame!

-Můj otec se dozví o tvé drzosti! -To je v pořádku.

Raději mu pravdivě odpovím na jeho otázku a vynesu pravdu na světlo

než abych podporoval šíření nenávisti.

Když byl Izák ještě mladý, Izmael se mu neustále vysmíval.

Stejné to bylo před lety s jeho matkou.

Nakonec Hospodin řekl, abych je poslal pryč.

Pán řekl.

Přineslo mi to velkou bolest, ale Pán říká:

"Požehnám mu, rozmnožím jeho rod,

ze kterého vzejde dvanáct knížat a učiním z něj veliký národ."

-Pomáhá to utišit vaše svědomí? -Odejdi!

-Ještě jsem neskončil! -Skončil!

Ospravedlňujete svoje činy a všechno, co jste udělal slovy: "Pán řekl!"

-Zneužíváte svého syna... -Kelzare, počkej.

-Zotročujete, koho chcete... -Kelzare! -...ponižujete ve svém domě lidi!

-Počkej! -Znám vaše úmysly!

Přišel jste sem do mé vlasti

a chcete vybudovat armádu otroků, která by svrhla můj lid!

-Myslíte si, že si tuto zemi zasloužíte?! -Ne, nezasloužím, ale ani ty ne.

Který člověk si zaslouží cokoli dobrého na tomto světě?

Čekáte, že budu chválit vašeho Boha za to, že jsem se mohl stát vaším otrokem?

Ó pane spravedlnosti?!

Tak dost! Přivedu tě domů v provazech!

Izáku, přines provaz.

Co vás trápí, Abrahame?! Dej ze mě ty pracky!

Řekněte nám, co skrýváte! Proč křičíte ze sna!

Tohle je moje země!

Dobrá práce, staříku.

Vypadá to, že tenhle starý pastýř má dost sil i na sklonku svého života!

-Abram z Kasdimu. -Abraham.

Trochu jsme se pohádali, co?

Neměl bys svého pána takhle obviňovat.

Toho, který se proslavil tím, že přemohl i krále.

Budeš rád, když tě za to nezabije.

Bylo to jen nedorozumění.

Neříkal jsi, že jedeš do Hebronu?

Ztratili jste se? Hebron je odsud den cesty, tudy.

-Řekl jsem "za Hebron". -Jste daleko za Hebronem.

Kdybys mluvil pravdu, věnoval bych se víc

vybírání desátek za to, že jste použili tuto královskou cestu.

-Mně se zdá, že už jste vybral dost desátek! -Izáku, uklidni se!

Asi si neuvědomuješ, s kým mluvíš, chlapče.

Jsme daleko od pobřeží.

Abimelech neovládá žádné území, které by bylo tak daleko v Kanaánu.

Náš král je ctižádostivý muž.

Odkdy je třeba okrást kvůli desátkám chudého otce o dceru?

-Nevíš, o čem mluvíš, chlapče. -Odložte meč.

-Vezměte si, co chcete. -Vím přesně, o čem mluvím.

Mluvím o muži, kterého jste zabili u cesty, který nám řekl o jeho unesené dceři.

Izáku!

Ty hade!

Myslíte si, že uniknete odsouzení, které vás čeká?!

Pojď blíž.

Nakrmím tvým masem nebeské ptactvo a polní zvěř.

Nechte tu dívku jít!

Jen chceme přinést oběť Pánu Bohu!

Vezměte si, co chcete, a my odjedeme!

-Co kdybych si vzal jako desátek tebe? -To ne!

Budiž.

Můj život...za její.

Ona už je stejně použité zboží.

-On vypadá dost zženštěle! -U dvora se bude líbit!

Nic mu neuděláte, hned odejděte!

Stůj!

Co kdybych si uřízl desátku z tvého syna, ať to máme za sebou?

Můj syn říkal pravdu. Neunikneš věčným mukám, která tě čekají.

Cesta, po které kráčíš, vede pouze do ohně a plamenů.

Hned pusť mého syna!

-Izáku! -Pozor!

Už mě o víře nepoučuj.

Kdyby se všechny tvé naděje zřítily ze skály,

a všechno, cos miloval, bylo ztraceno,

obstála by tvoje víra?

Nebo bys Boha proklínal?

Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit?

Zvolil jsem si ho,

aby přikazoval svým synům

a všem, kteří přijdou po něm, aby oslavovali Hospodina.

Tak Hospodin splní Abrahamovi, co mu slíbil.

-Běž od něj! Nesahej na něj! -Kapitáne!

-Jestli se o tom dozví král, setne ti hlavu! -Musíš hned odjet! -Nestojí za to!

Na koně. Jedeme.

Necháme je supům.

Já jsem Bůh všemohoucí.

Kráčej přede mnou a buď bezúhonný.

Můj pane!

Izáku!

Už se nebudeš jmenovat Abram. Abraham bude tvé jméno.

Učiním tě otcem mnoha národů.

Svou ženu nebudeš už nazývat Sarai, její jméno bude Sara.

Bude matkou národů.

Z ní vzejdou králové národů.

Požehnám ji.

-Tvá žena, Sara, ti porodí syna, a budeš mu říkat... -Otče!!

...Izák.

Otče, jsi v pořádku?!

Svou smlouvu s ním ustavím pro jeho potomstvo...

... jako smlouvu věčnou.

Jsem v pořádku, synu.

Jsem v pořádku.

Jsi v pořádku, má lásko?

Jsi v pořádku?

Saro?

Cítím, že mi v lůnu roste dítě.

Seš si jistá?!

To není možné! To je neuvěřitelné?!

Pro našeho Pána není nic nemožné.

Vyjdeme nahoru a přineseme mu oběť, pak se sem vrátím.

Moje matka...

...a můj otec...

zasvětili své životy damašským bohům,

aby tak získali přízeň dřeva a kamene.

Jednoho dne přišel do jejich města tento muž.

Kde bych bez něj byl? Kde by byla moje matka?

Když se celý svět zkazil,

Hospodin si vybral tohoto bezbožného muže, aby naděje přetrvala.

Pane můj, Abrahame!

Otče?

Jsem tady, můj synu.

Máme oheň, dřevo... ale kde je obětní beránek?

Máte syna! Narodil se vám syn!

Sám Bůh nám poskytne obětního beránka.

Tady...

Teď dřevo.

Nezasloužím si to.

Bůh je k nám tak dobrý.

Dodržel své sliby.

Co se děje?

Odpusť mi.

Co?

Pán řekl...

Hospodin řekl, že ty máš být tou obětí.

Cože?

-Proč? -Já nevím.

Zeptej se ho.

Promluv s ním; možná existuje i jiný způsob.

To jsem udělal!

Každou noc, když ležím a bdím!

Každý okamžik naší cesty!

Každým krokem, kterým jsme se blížili k tomuto místu, se ho mé srdce ptalo.

-Jeho jedinou odpovědí bylo mlčení. -Udělal jsem něco špatně?

Ne, ne. V mých očích ses ničeho špatného nedopustil.

-Nejsem snad syn, kterého ti daroval? -Jsi!

Jsi můj zaslíbený syn.

Slíbil, že skrze tebe vzejde velký národ... Skrze tebe, Izáku;

-Sám ti vybral tvé jméno. -Proč mě tedy musíš zabít?

Nevím. Já to nevím.

Ať už je v tom cokoli... ať se mi tím chce říct cokoli...

Cokoli se mi snaží ukázat... Netuším.

Prosil jsem ho, aby si vzal můj život,

ale odmítl mě.

Takže teď... teď musím obětovat svého syna,

svého jediného syna, kterého nadevše miluji.

Musíme věřit, že náš Bůh, dárce a příjemce života...

...že má tu moc, aby vzkřísil i mrtvé.

Věřím, že to dokáže.

Podívej se na mě.

Věřím tomu.

Věřím tomu.

I já tomu věřím.

Já to nechci udělat.

Ale není to moje vůle...

Nechť se stane vůle Pána.

Dej mi sílu splnit Tvou vůli.

Abrahame!

Abrahame!

Tady jsem. Tady jsem, Pane.

Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej.

Teď vím, že se bojíš Boha...

protože jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného syna.

Co se stalo?!

Ušetřil tě! Pán tě ušetřil!

Obětní beránek.

Toto místu nazvu: "Hospodin vidí".

"Na hoře Hospodinově se uvidí."

Při sobě samém přísahám,

protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého syna

svého jediného syna,

ve tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země.

O 2 000 LET POZDĚJI

Tento člověk byl opravdu... ...Boží Syn.

NEBOŤ TAK BŮH MILOVAL SVĚT, ŽE DAROVAL SVÉHO JEDINÉHO SYNA,

ABY ŽÁDNÝ, KDO VĚŘÍ V NĚJ, NEZAHYNUL, ALE MĚL ŽIVOT VĚČNÝ.

JAN 3:16

JEHO JEDINÝ SYN

VŠICHNI ZHŘEŠILI A CHYBÍ JIM BOŽÍ SLÁVA.

ŘÍMANŮM 3:23

NEBOŤ ODPLATA ZA HŘÍCH JEST SMRT,

ALE MILOST BOŽÍ JEST ŽIVOT VĚČNÝ V KRISTU JEŽÍŠÍ, PÁNU NAŠEMU.

ŘÍMANŮM 6:23

ON TOHO, KTERÝ BYL BEZ HŘÍCHU, UČINIL HŘÍCHEM KVŮLI NÁM,

ABYCHOM SE MY V NĚM STALI BOŽÍ SPRAVEDLNOSTÍ.

KORINŤANŮM 5:21

KRISTUS ZEMŘEL ZA NAŠE HŘÍCHY

BYL POHŘBEN, BYL VZKŘÍŠEN TŘETÍHO DNE PODLE PÍSEM.

KORINŤANŮM 15:3-4

VYZNÁŠ-LI SVÝMI ÚSTY JEŽÍŠE JAKO PÁNA A UVĚŘÍŠ-LI VE SVÉM SRDCI,

ŽE HO BŮH VZKŘÍŠIL Z MRTVÝCH, BUDEŠ SPASEN.

ŘÍMANŮM 10:9

CO ŘÍKÁ PÍSMO? ABRAHAM VĚŘIL BOHU

A BYLO MU TO POČÍTÁNO ZA SPRAVEDLNOST.

ŘÍMANŮM 4:3

www.titulky.com