All language subtitles for Holka.na.zabiti.1975.dvdrip_[1.46]_[teko]

Gita: Já se na týden těším jako blázen,
a pak stejně vyklubou 2 dny.

Za půl roku si pro mě neurveš víc
než mizerný dva dny.

Dobrý den, celní prohlášení.

Seš zbabělec.

Odkládáš to z tejden na tejden.

Pořád seš samej ohled,
a já jsem asi vosk.

A na ty pitomočky skrývačky už taky nehraju.
O nás dvou si, můj milý, budou cvrlikat vrabci.

V pořádku. Št'astnou cestu.

Já blbec dělám tajnosti s tím,
že mám někoho ráda.

Když se jí to bojíš říct do očí,
tak jí třeba napiš.

Čím dřív to vyklopíš,
tím dřív jsi z toho venku.

Pochop, já už to nemůžu dál odkládat.

[hudba]

[servírka polsky]
Co si budete přát?

Malě pivo.

Budete si přát známku?

Úplně jsem zapomněla,
žádné nemám,

Ale když to tu necháte,
dám to listonošce,

-[zvoní telefon]
-Promiňte,

[hudba]

Opiš se, mě žádným rohlíkem neopiješ.

Bud' já, a nebo kriminál.

Můžeš si vybrat.

Myslíš, že nevím, kde mění cizinci
prachy na ty svý ožíračky?

Na podzim lovci z Francie,
ted' ti Němci, a naposled...

Holand'aně.

Neboj se, on ti už to
nikdo nenajde kdo spočítá.

Zastav.

Tam tý špeluňce si někdo kecnul na hajzlík
nejspíš na celej tejden. No tak zastav.

Podrž mi ji.

[hudba]

Ne,

[hudba]

[zní píseň]

Až přijde déšt' do trávy spát

Kam já se dám

Kdo mě přijme rád

Kdo dávnou báj

Mi přijde čist

Všude ptáci jsou,
však pár jen hnizd

[hudba]

Řekli, že léta her
už dávno jsou tatam

Je konec zahálkám a toulkám

A co kdy právě tam, kde nejsou,
bráchu mám

Co když přitel můj tam čeká
sám a sám

Až svlékne den

Svůj bilý šál

Kdo přijde řict

Tak jen pojd', pojd' dál

Kdo vi, kdo zná

Co má se stát

Až jen přijde déšt'
do trávy spát

[hudba]

Kde vám ji splaším?

Přece si ji nevycucám z prstu.

Má tady pracovat.

-Vím to na beton.
-Rozumíte česky?

Už tady nedělá,
já to přece musím vědět.

Nedělá no. Vám se to mluví.
Víte, jakej sem jedu kus světa?

-Co ted' budu dělat, a?
-To já nevím.

Nejsem placenej za to,
abych kdekomu rozdával rozumy.

-A kolik vám nese to štěkání na lidi?
-Hele koukej, abys tady stihla za světla.

Jak se setmí, strašej v lese veverky.

No vás teda musela nějaká pořádně vylekat.
Ještě jste z toho celý rozježenej.

Hele... Je-Je-Jestli mě to chceš,
tak mě to napiš.

Já mám večer fraj, tak to si přečtu.

Tykej si svý babičce, hejhulo,

Jě, dobrý den.

Dobrý den.

Pane Muraško,
roztrhl se vám pytlík s pepřem, nebo co?

Já jsem vás výslovně žádal,
abyste tolik nekořenil.

Řekla byste, matko,
že nesvedu bramborovej salát?

Nedělejte si legrace, prosím vás, víte přece, že jsou
tady děti. Já nemám chut' poslouchat nějaký stížnosti.

Pane provozní, vám stačí
nasadit ten váš úsměv,

a každej vám předem odpustí.

-S kým ty, prosím tě, zase hádal?
-Ale nějakej rapl hledá Szabovou.

-Kdo ji hledá?
-Jedna holka.

-A kde je?
-Mašíruje ke křižovatce.

Ale z křižovatky už nic nejede.

Na.

Teda v její kůži bych nechtěl bejt.
Chystá se děsnej slejvák.

A šmytec, máme prostřeno.

Tak. Vydávám polívky.

[hudba]

[hřmí]

Áááá,

[hřmí]

-Já jenom v rámci prevence.
-Hm.

-Co je to?
-Prevence? -No.

Za chvíli se tu strhne ot tady peklo.

-Mohla byste klidně zabloudit.
-Tse,

Nedovedete si představit,
co znamená taková hledačka na horách.

Dole v Peci neseženete ani postel.

Na horách nesmíte chodit takhle sama.

Vy jste se Szabovou nějak příbuzná?

Ne, jsme se jen znaly.

-Že jste za ní rozjely tak daleku?
-Se mi to hodilo.

Absolvuje-li člověk kvůli někomu
stovky kilometrů,

dá se předpokládat přinejmenším...
hlubší vztah.

Nebo mu ten dotyčnej visí třeba prachy.

-Szabová že vám něco dlužila?
-No a co?

-Promiňte, ale já jsem neznál tak si rozhodně
půjčovat nemusela. -No a vidíte.

Máte smůlu. Vlak jede až v 10.

-Ale dole v Peci je hospoda.
-To bych na ni musela mít.

Děkuju.

Pojd'te sem,

Kolik vám ta Szabová dluží?

Padesát korun.

-Vy jste vážně přijela kvůli padesátikoruně?
-No a co? Má si ji padesátikoruně nechat?

-No vemte si to.
-Ne. To ne.

Provozní mi tohle říkal že má Gita dostat
ještě nějakě prěmie, tak.

Já už si to nějak zařídím, abych to dostal zpátky.

-No?
-Tak jo.

Děkuju.

[hudba]

-Prosím.
-Bitte.

[rozhovor v němčině]

...Tomu stačí vidina
papínkovy šekově knížky.

Musíš být jedovatá, miláčku?

[Němka německy:]
Co řikala?

-Že vám to dnes sluši,
-Děkuji,

[hudba]

-Dobrý jitro vespolek.
-Nazdar. -Ahoj.

Takovej fofr hned po ránu.
Kde hořelo?

Dej mi čaj, dědku,
a nedělej si legrace z orgánum.

-S citrónem?
-Jo.

Koukám, co ti s tim pokladum přibylo.

-Nazdar, mladej.
-Dobrý ráno.

Nějak nám kikslo s tim počasí.
Víkend se moc nevydařil.

Někomu vůbec ne.

Á, gumovej pajdulák přibyl.

Ty v sobě policajta nezapřeš.

-Pěknej, co?
-Komu jsi ho šlohnul?

-Mohl jsem ho koupit, ne?
-Ale jdi ty, Jetku, tohohle trpaslíka přece znám.

A trpaslík jako trpaslík.
Že jich všude máš jako hub po dešti.

Ty bys nepindal. Zrovna v mým okrsku
se sejdou dvě takový potvory, jo.

-Co spisuješ?
-Ale jedu od bouračky.

-Představ si, nějaký francouz vylítl z horní zatáčky.
-Stalo se mu něco?

Jo, k fialkám si čichne už jen zespoda.

-Ty francuzy jezděj jak blázni.
-Měl to vyměřený jen do tý zatáčky.

Jdi do pytle s těma řečma. Měl v sobě nejmíň 5 plzní.
Kdyby popíjel doma víno,

-mohl jít večer za holkama.
-Kolik mu bylo?

Dvacet. Měl ještě mokrej řidičák.

Vyroste v Alpách,
a pro smrt si přijede do Krkonoš.

-Bych chtěla platit.
-Ano, prosím.

Tak to máme 13,50, 4,50, 6 korunek...
Chlebů kolik?

-Všechny.
-Takže 10. -10?

Tak to máme...
Rovnejch 45 korun.

-Prosím.
-Jak to? Párky přece máte po 4 korunách.

Ale, slečinko, párky vždycky podle váhy,
račte se podívat.

-Jsem si to nevšimla.
-Jo, tak to je vaše věc.

Mám jenom 30 korun.

-Jo, tak vy nemáte peníze.
-Mohl jste mě na to upozornit.

Ale slečinka nejste malý dítě. Když nemáte
peníze, tak nechod'te do hospody.

-Dyt' jsem máme peníze. Dyt' jsem vám dala 30
korun. -Slečinko nedělejte si z mně šoufky,

-nebo vás dám zjistit.
-Platím ten čaj.

Zbytek je na ty párky.

-Kam spěcháš?
-Já mám rád spíš legraci.

Jo tady Sláma. Piš si Dolfo.
Zavoláš na okres,

že dnes pět hodin ráno přišel o život po autonehodě
Emile Poussot ze Chamonix.

-Máš?
-Mám, mám

Řidič nezvládl prudký pravotočivou zatáčku.
Ohledání mrtvole provede doktor Rendl.

Hned to vyřidim,

Je momentm, soudruhu poručiku,
mám tu ještě jedno hlášeni,

Před chvíli volali, Řezniček z Vrchlabi,
Někdo se mu vloupal do chalupy,

Nic se neztratilo,
jen jedno rozbité okno,

Pachatel tam přespal
a snědl psi suchary,

-Hlási to jen pro pořádek,
-Dobrý, dobrý.

[hudba]

Na co bys měla ted' chut'?

-Se jen tak dívám.
-Tak mi puč občanský průkaz.

-Jměno?
-Šipulová Anna.

Jakpak se živíš?

Jsem pracující člověk.

-Cože jsi?
-No normálně dělám.

Když by nepovídala, zatím jsi nebyla nikdy
zaměstnaná. Tak pojd', pojd', pojd'.

-Brigádníkům se přece razítko do obcanky nedává.
-Ty brigádničíš od 15?

-Teprve od září.
-A do září?

-Jsem byla v domově.
-V dětským domově?

-No, v dětským domově.
-Jak dlouho jsi tam byla?

-No přece furt.
-Furt?

Tak jistě víš, do kolika let
se poskytuje ochranná pěče.

-No, vím.
-Schválně.

-Do 18.
-A tobě bylo v září kolik?

-Jsem to dostala do 19, no.
-Proč?

-Za útěky.
-Kde ted' vlastně brigádničíš?

-V Pardubicích.
-Podnik?

Teda, od minulýho týdne
už tam nedělám.

A sem sis do Krkonošce to přijela
obhlídnout, co?

No. Sem jsem přijela.

Kdepak jsi dneska spala?
No?

Jsem nespala.

-A co jsi dělala v noci?
-Jsem se učila hrát žolíky.

-Žolíky. -No.
-Tak si nastup.

Toho obětavýho učitele
mi budeš muset ukázat.

Náhodou zastavil sám od sebe.

-Naložeju tě hned jste jeli do toho kumbálu.
-Se můžu se učit hrat v žolíky, kde chci, ne.

-Ale to bylo jiný auto.
-Ty se do toho neplet'.

-Není nahoře doktor Rendl?
-Jo, Je.

-Ten má páru.
-Jo?

V noci měl službu, a dneska ráno
už obíhá kolem ňáký krasotinky.

-Nevíš kdo ho přivezl?
-No sanita.

-Já myslím kterej šofěr?
-Takovej vytáhlej blond'ák.

-Říká špatně ''r''.
-Hadrbolec.

-Jo, Hadrbolec.
-Děkuju.

Pošta. Pošta,

Pošta,

Pošta,

-Tak blahopřeju k povýšení, Jitko.
-Děkuju.

A v tvoje nový funkci ti přeju,
aby ses nejdřív vdala.

Jinak budeme mít
poštmistrovou cvoka.

Co se směješ?
Nevidělas náhoda Hadrbolce?

-Proč ho hledáte?
-No, to je...

listovní tajemství.

Konečně jsem sehnal Hadrbolce.
Přijela mu nějaká návštěva.

-Teď sedí s ní v hotelu na Bobím vrchu.
-Mluvil jsi s ním?

Kdepak, hotel má zase poruchu.
Jeho matka mi o něm řekla.

Měls tam zajet.
Třeba ji tu držíme zbytečně.

Nechtěl jsem ji budit.

Soudruhu poručíku,
ted' si dáme kafíčko, že?

Já až později,
a ty si na něj skoč k mamině.

-K mamině...
-Padej, člověče než si to rozmyslím.

Tak děkuju.

Anna: Můžu vám to kafe udělat?

Jsem v pražírně očíhla,
jak zmáknout správnýho turka.

-V jaký pražírně?
-No přece v pražírně.

-Jak tam pražej tu kávu.
-Cos tam dělala ty?

Všechno možný.

Vozila jsem pytle s kávou,
uklízela,

sáčkovala buráky a tak.

-Proč se nechytíš něčeho pořádnýho?
-Vám se to lehko řekne.

-Ale já si musím vybrat místo pečlivě.
-Ale?

No, abych neutrpěla to...
Těžký psychický trauma.

Jaký trauma?

No normální psychický trauma.

Říkal soudruh psycholog
z našeho domova.

No a jakě jsou tvoje představy
o životě?

Chtěla bych mít hodnýho muže
a kopu dětí.

Hodněho muže? Hm.

No. A tak 5, 6 dětí.

Aby bylo pořád doma veselo.

A kdyby se mi tak povedla
dvojčátka... No...

Sněz si to.

Děkuju.

A dělej, potom půjdeme se podívat
na toho tvýho instruktora karet.

-Jestli jsi mi lhala...
-Ne.

...tak ti to spočítám
všecko dohromady.

[hudba]

-Jdu se podívat, proč přijel Sláma.
-Záleží na tom?

No, asi máš pravdu.

Čekala na noční do Prahy.
Jenže já náhodou vím že od května nejezdí.

Povídám jí,
nejspíš zapustíte kořeny než, se nedočká vlaku.

No co? Noc na krku,
holka jak rampouch...

Bejval bych ji vzal domů.
Jenže manželka je to...

-taková prapodivná.
-Hm.

Na cimře jsem uvařil takové čaj,

-byly tam nějaký sušenky...
-To je dobrý, Rudlo.

-Co bylo bylo... dyť není nezletilá.
-Co děláš?

Jsem rád,
když si od toho odpočinu.

-Dobrý odpoledne, doktore.
-Dobrý den.

-Čeloveče ty už to ani hezčí mít nemůžeš.
-Jak to?

No že tě nevidět jinak mezi hezkýma
sestřičkama nebo ještě hezkýma rekreantkama.

Tak se s mnou pojd' napít, at' je mě vidět
taky s pořádným chlapem.

-Kdepak, jsem tady služebně.
-Dobrý den.

Dobrý den.

Ty znáš tu děvče?

No, jednou jsem ji viděl.

Ty jsi pěkný kvítko, v hospodě nemáš
na útratu, a tady si kupuješ žvýkačky.

-Jsem si koupila než jednu.
-A ta jedna je zadarmo?

Za ty párky jsem zůstala viset 15 očí,
váš čaj stál 3,50...

-Vy jste nechal tam 20 korun, ne?
-No a?

Jsem se myslela že vam ten pingl nějak nevoní.
Tak jsem nechala si zbytek vysázet na dlaň.

Co byste si koupil
za pade (korunu) vy, soudruhu?

-Hele, koukej, abychom se už spolu nesetkali.
-Jo, takže ted' můžu běžet?

No běžet. S tou nocí jsem si to prověřil.
Chovala ses...

slušně. Takže tě vezmu dolů,
a dáme si sbohem.

-Odkud znáš doktora Rendla?
-Žádnýho Rendla neznám.

Proč jsi ho tedy zdravila?

Ten fešák to byl doktor?

Včera mě odvezl k zastávce.

-Tak si nastup.
-Hm.

když... já bych raději zůstala tady.

No jak myslíš.

-To vy jste sundal tu ceduli?
-Co? Kdy?

No, no, Muraško už někoho
na tu práci sehnal.

Tobě řeší personální
otázky kuchař?

No to snad přece nenaležato, kdo přijme
ficku k nádobí, ne?

Ty si tak zbytečně si podrýváš autoritu.

Na Muraškovi si přece autoritu
zkoušet nebudu. To musíš uznat.

Muraško: Tak plav,

Ráno se, pane Muraško,
přijd'te podívat.

Mám předvedu vám do smetí. A hosty hadr.

-Abychom tě podobno toho nemuseli sesbírávat.
-Obložte mi hovězí. Mám tady dietu.

-Hlídej si bločky.
-Vem si to hovězí.

-Nak co, Šipulová, bude se ti u nás líbit?
-Jo.

-Nejsi moc od řeči, vid'?
-Co říkáte?

-Jestli se ti u nás bude líbit, Šipulová.
-Jo, Bude.

V kuchyni se musí makat.

Já dělám 24 jídel, 10 minutek,
2 polívky a boršč.

Já personálu dopřeju,
ale lajdáctví a šlendrián netrpím.

U mě platí jediná zásada:
Host musí dostat kdykoli najíst.

Já personál nebuzeruju...

-Vid'?
-No jo, no.

...ale musím vidět práci.

-Pane Muraško, tak kdepak máme naše posilu?
-Meje.

-To jste vy?
-Hm.

-Máte lěkařskě osvědčení?
-Ne.

Nemá. No prosím. Jenomže bez lěkařskě
osvědčení já ji prostě zaměstnat nemůžu,

-At' ji prohlídne vaše paní. -Volný čas svě
ženy nebudu zneužívat, Pane Muraško, vite.

Za chvíli tu bude doktor Rendl,
tak já mu řeknu.

Ten si takovou holku rád prohlídne
i mimo pracovní dobu.

To věřím. Jenomže já musím
zachovat předepsaný úřední postup.

-Záleží na tom, kde ji prohlídne, ne co?
-Samozřejmě.

-A co laboratorní zkoušky?
-Můžu být' rád, že jsme takovou holku vůbec sehnali.

Tak podívejte se Pane Muraško. Bud' si přinese
lěkařskě osvědčení, a nebo půjde z kuchyně.

Pane provozní, a co ten kluk,
co jste ho posledně přivedl?

Nen taky neměl osvědčení.

Jenomže u toho jsme žádali
o dodatečně lékařský vyšetření.

-No videte, já věděl, že si s tim poradíte.
-Vy jste zvláštní člověk, Pane Muraško.

Vy musíte mít vždycky poslední slovo.

-Vy jste mu to dal vyžrat.
-Přece před ním nespadnu do necek.

-Ten je správnej, ten Pan Muraško, co?
-Černá: Ten? Jo. Na toho si dej děvočka pozor.

Ten je na takový holky, jako jsi ty,
je přímo vysazenej.

Božena: Roll - rohlík, houska.
Porter - vrátný...

Hele, Boženo,

-půjčím si tvůj Calodont.
-Cože?

Že si půjčím tvou zubní pastu.

-Ale kartáček máš,
-Jo, kartáček mám.

Tak jo.
Roll - rohlík, houska.

-Vrátný...
-Szabovou neznáš?

-Koho?
-Szabovou.

-A kdo to má bejt?
-Jak dlouho seš tady?

Necelej tejden.
Všichni jsme tady noví.

-Ty patříš k těm učňům?
-No.

Tak to nic.

Roll - rohlík, houska.

Porter - vrátný.

-Že tě to baví, omílat ty slovíčka celý večer

-Maminka mi říkála, že tlustou
a pitomou si mě nikdo nevem.

-Tak se aspoň učím.
-Ty se bojíš maminky?

-Ty snad ne?
-Nemám než fotra.

A ty ho nemáš... ráda?

-Jak jsi to poznala?
-Hm...

Že mu říkáš fotr.

Kdybys ho znala jako já,
tak mu říkáš ještě hůř.

Já jsem měla hodnýho tatínka,
ale když mi bylo 10, tak umřel.

U jeho smrtelný postele
se sešla celá rodina.

Ležel, a už ani nedejchal.

Přikládali jsme mu
ke rtům zrcátko.

Když se zamlžovalo, tak jsme byly št'astně
volali jsme: ''Ještě žije.''

''Ještě žije.''

To můj fotr, když mi byly 4,
tak mě hodil do řeky.

No, chtěl mě utopit.

Myslel si, že nejsem jeho.

Přitom jsem mu nejvíc podobná.

Ale zachránil tě, ne?

Kdepak.

Skočila pro mě matka.

Bylo to v únoru,
celej rok hodila po špitálech.

-Ty...
-Na.

Jestli chceš, tak
já půjčím ti svoji noční košili.

Prosím tě,
do ní vlezu dvakrát.

-Chutná?
-Hm. -Tak papej.

Teda Aničko, ne že bych vám záviděl,

ale víc by toho nezbaštil
ani bernardýn.

Dělala tady číšnice, a ta se dušovala že její
kamarádka snědla o sázku husu.

Tak ta kamarádka to jsem byla já.

Ty znáš Szabovou?

Jako svý boty.

V děcáku jsme bydlely
2 roky na jedný cimře.

A to jste tu husu snědla jen tak
beze všeho?

Ne, s chlebem.

Koukněme se,
Gita má za sebou polepšovnu.

Jak polepšovnu?
Dětskij dětskej domov.

-A kolik bylo toho chleba?
-Jak kolik?

-Jeden.
-Krajíc.

Ne. Pecen.

A tady o tom nikdo nemá
ani páru.

-Že snědla husu?
-Ale ne, že prošla polepšovnou.

Co furt máte s polepšovnou?

Za měho mládí
se tomu jinak neřeklo.

Vaše mládí už dávno v čudu.

A co sádlo? To jste nechala na pekáči?

Sádlo jsem vypila.

Nečum jako sůva z nudlí
a koukej mazat s tím turkem.

-Komu tady maté servírek...
-To je pro Rendla.

-Jě, nechte jít mě.
-Neblázni.

Jeden host remcá,
že měl studený fazole.

Pane Muraško, jeden host
remcá, že měl studený fazole.

-Už je snědl? -Už je snědl?
-No jo. - Jo, už je snědl.

Tak fajn

Tak mu vyřid'te, že se dotyčny omlouvám,
že v skutečně stály na kraji plotny.

-Můžu jít?
-Kam? Tak běž.

Paní Petrášková,
nevíte kde je doktor Rendl?

-Před chvílí seděl u šěfa.
-Hm.

-No co koukáš?
-Se dívám, jaké má doktor správnej kutloch.

-To patří horský službě.
-On dělá horskou službu?

Ten dělá služeb.

No já muslim tak 3, 4 kila.
Víc mi rozhodně neposílej.

Polož to támhle.
Cože?

Ano, neblázni, prosím tě, když bude mizerný počasí,
kolik myslíš, že těch pacientů přijede?

Co? Jo, jo, jo, a já trapák vyhodím do oknem.
To určitě. Tak v 4.

Dobrý.

Ale no báječně. Doma měl seš trochu teploty,
a to viš dva dny tady stačí a už je zas jako rybička.

Tak pozdravuj.

Soudruhu provozní,
nemohli byste mi dát adresu na Szabový?

Kdekdo zeptam a nikdo nemá ani šajn,
kam se poděla.

Proč bych to měl vědět zrovna já?

-Máte jí přece posílat peníze.
-Jaký peníze?

-No prěmie, co si nevybrala.
-Ale nesmysl.

-A jak jste vůbec na to přišla?
-No...

No prosím, já sháním kávu po celěm
hotelu, a káva je tady.

Děkuju vám, Aničko.
Můžu vám tak říkat?

Jak ty to s těma holkami umíš,
to je něco neuvěřitelný.

Jo, kamaráde, získat ženu je
rozhodně lehčí než se jí zbavit.

Neruším?

sestra: Šipulová.
No tak, Šipulová,

Tak co, mám vám poslat kolkovanou žádost?

-Tak jakě máte potíže?
-To je vstupní prohlídka, pane doktore.

Kde budete pracovat?
Zatím se svlěkněte.

Aha. Prosím...
V hotelu na Bobím vrchu.

-Bobí vrch?
-Odtud byla ta Szabová, pane doktore.

Szabová?

Ta, co nepřišla
na kontrolu do poradny.

-A co je s ní?
-Už tam nepracuje.

Asi před měsícem
se nám vrátila pozvánka.

-Zjistili jste, kde ted' je?
-To je moje kamarádka.

-Ona čeká dět'átko?
-Jak to že ještě nejsi svlečená?

Promiňte.

Ale holčičko, Gita není dnešní,
ta si k tělu jen tak někoho nepustí.

Tak mi teda vysvětlete,
proč ji předvolali do poradny.

Ale prosím tě,
kdo ví o jakou poradnu šlo.

No, třeba jí chtěli říct,
jak sypat v zimě ptáčkům, že.

-Poslouchej, neděláš ty ňák moc chytrou?
-Ne, nedělám.

Na gyndě je jenom jedna poradna, ne.
Pro nastávající matky.

-Na jaký gyndě?
-No na gynekologii přeci.

Jo. Mně teda svý sladký tajemství
nenašeptala.

Ale poslouchej. Gita bydlela s ňákou Alenou
pár týdnů.

A ted' dělá na Sněžce.
Ta by možná...

[hudba]

-Je tu někdo?
-Co chceš?

Ty seš Alena?

Tak počkej,

Tak kde jsi?

-Jě, neseš náhodou Alena?
-Co má bejt?

Je. Já dělám v hotelu na Bobím vrchu..
Řekli mi, že kamarádila se Szabovou.

No, když tě to řekli.

Vždyť tě jsem před chvilkou potkala
na schodech.

Můžu tě pozvat na decku?

Tos přijela jenom kvůli tomu?

Tvoje starosti na moji hlavu.

Gita už na Bobím vrchu kasírovala.

Z ničeho nic z takovýho fleku
nefoukla. To mně nikdo nenamluví.

Když ji mají zapsanou v poradně,
co jí zbývalo?

-Jestli si to dala vzít.
-O tom nikdo nevěděl.

Myslíš, že si to fakt dala vzít?

Ty by sis to nechala svobodná?

Bejt tebou, nechám to plavat.

-Nebo jí zavaříš pěknou kaši.
-Tak... Fakt nevíš, s kým to měla?

Nejvíc se o ni pokoušel
nějakej doktor.

Ten ji neklofnul,
tomu šlo jen o jedno.

-Gita se podle mě chtěla vdávat.
-Jakej doktor?

To není pravda,

-Jě, dobrý den.
-Dobrý den.

-Udělejte to pro mě, pane Vorel.
-Dej mi Pokoj. Večer je v televizi Vlachovka,

a já se ti budu pěct s buchtama.

-Dobrý den.
-Přerovnej to do těch beden.

-Hm.
-A ne já bys to rozsypala.

-No jo.
-Pane Vorel, ony ůplně blázněj po těch vašich koláčích.

Přijeli sem za jídlem,
a nebo za horama?

-Budete slavnej po celým Ostravsku.
-Ja se ti na tu slávu vykašlu.

Jen nechte na hlavě. Veď já vím,
kolik lidem posíláte chleba až do Prahy, a.

Tak nazdar, hoši.

-No tak, pane Vorel.
-Dej pokoj.

-Tak kdy si mám přijet?
-Ty ukecáš každýho.

-Tohle my neumíme, vid'?
-Ne. -Každý umí svý.

-No tak, pane Vorel.
-No tak v 7, no.

-Že já vůl stará si nedám pokoj.
-Říkám ti pořád, vem si učnici.

-No?
-Veď je to otrava oplácávat pořád jen to těsto, ne.

Prosím tě, na to nejsem stavěnej,
hlídat ňákou ochechuli.

- Podívej se na Petra,
jak to má vycvičený. - No

Šikovná učnice...ta ti skočí pro pivko,

-pro cigárka...
-No jistě.

-Udělá ti, co ti uvidí na očích.
-Jo, kdyby mi Petr půjčil

tu svou blond'atou št'abajznu...
Ta má, co k ní patří.

Petře, řekni ty svý krasavice at' si u mě vyzvedne boty.

-Má je spravený aspoň měsíc. Tak a co u mně to
neválí. -Tak dělej dělej, máme toho ještě moc.

[hudba]

Pane provozní,
kterou pak holku on to myslel?

-Kdo?
-Ten pekař.

Nevím.

-Támhle je Sněžka, podívej se.
-Já vím.

Ještě tak ujde Jarmila,
ale ona zase není blond.

-Taky to není žádná krasavice. -Ale prosím tě,
co se líbi to by nemusi libit panu Vorlovi.

To máš stejně jako s těma horama.
Někdo by jinde ani žít nemohl,

a někdo jen kouká nadělat
prachy a vystřelit.

-A co ty? Ty máš hory ráda?
-Já ani nevím.

Vztah k životnímu prostředí patří
k principiálním lidským otázkám.

Víš vůbec, o čem mluvím?

Ty servírky jsou na hotelu
teprve týden.

No a?

No žádná z nich nemůže mít
měsíc na v opravě boty.

Prosím tě, co je mi do nějakých pitomých bot?
Já se snad důležité zabývat botama ot servírek, ne.

Nemyslel on nakonec...

Szabovou?

-Tak si na tom fofru nevzpomněla.
-Ty chytrá, stokrát.

-Boty nechá tady, to zrovna.
-A bůhví, co to bylo za křápy.

Úplně špatný boty
ti do opravy nevezmou.

To maminka si dala jednou opravit lodičky,
a chtěli po nich 40 korun.

Tak si je radši nevyzvedla.

Au,

Holka, na tebe se
každej kluk vyflajzne.

-Proč?
-S tou maminkou seš únavná.

Tak a odedneška si chod'
na záchod sama.

-Co tě raflo?
-Do mý maminky se strefovat nebudeš.

-Seš jak malá.
-Jsem zvědavá jak na tom budeš ty se svým klukem,

až zjistí, že každý den čumíš na večerníček.

Víš co? Já si ty boty
pojedu omrknout.

-A kdo myslíš, že tu bude dělat?
-Pane Muraško, ty vejce,

Se nezblázním. Bába Černá nepřijde,
ten poděs si klidně na motorce vymkne nohu...

A ty budeš někde rajzovat
kvůli ňákým pitomým botám,

-Copak vám už na Gitě nezáleží?
-Tos ona uhodla.

Když si neumí vážit dobrýho bydla,
tak je pro mě mrtvá.

Helejte, Aničko,

Já mám ted' padla.

A nástup mám až v 18:00.

Tak jestli chcete,

tak do tý doby klidně za vás máknu.

-Fakt, jo?
-No jasně.

-To vite, mě ňáký to ometání v tě kuchyni
ted' nerozhází. -Hm. Fajn.

Tak si navaž 6 kilo cibule, oloupej ji
a nakrájej nahrubo, jo. Tak dík,

No, no, no, počkej.

Prrr,

Děkuju.

Už jsi u nás roztrhala boty?

Jě, dobrý den.

Tam vystojíš dolík.

Ten když někam zapadne...

-Víš co, zvu tě na zmrzlinu, chceš?
-No.

No ale takovou seš nejedla.
Tak pojd'.

Před chvílí jsem zrušila tu Vídeň.
Asi z toho nic nebude.

-Ten hovor je pro mě strašně důležitý.
-Jo? -No.

-Tak já to zkusím.
-Děkuju.

Miláčku, zaurgujte mi tu Vídeň, jo.

-Nováčka jsi ted' někdy viděl?
-Ne, neviděl.

Ten už má druhou atestaci.
Máš už taky atestaci?

-Ne, zatím ne.
-No, on byl vždycky ctižádostivej.

-A o Fialovi to víš?
-O jakěm Fialovi?

-No ten co se před maturou přestěhoval do Plzně.
-Ne, nevím.

Představ si že předloni se utopil na brněnský
přehradě. To je gól, vid'?

-Proč?
-No copak nevíš, jak uměl fantasticky plavat?

No, nevím.

Máte tady tu Vídeň.

Bitte,

Tak ted' si můžeme konečně popovídat.
Slyšíš?

No slyšíš?

Kam to koukáš?

Já se kolikrát najím,
a za chvilku mám ještě větší hlad.

Prej mám nesprávnou funkci slinivky břišní
Přitom furt hubnu a pořád čůrám.

-Soudruhu poručíku, na okamžik.
-Počkej na mně uvnitř.

-Tady ta soudružka...
-Ztratil se mi syn.

-Kdy?
-Před hodinou.

-Tak co si dáte?
-Já jsem pozvaná na zmrzlinu.

-Tak já ti přinesu dvojitou, jo?
-No.

A se šlehačkou,

Dobrý den.

Počkej na mě chvilku, jo.

Člověčí ty si tady hostíš tělo,
a u krámu ti tvrdnou kunčafti.

Sotva jsem dosedl.
Ještě se mi na věšáku houpá čepice.

Mně se neomlouvej.
Já nejsem ani tvůj šěf ani tvůj zákazník.

-Prosím tě, ta chvilka co jsem z krámu, nestojí za řeč.

-Chvilka říkáš? Jak koukám na tu
zahrádku, tak jsi trh světovej rekord.

-Člověče taky jsem mohl někoho pozvat, ne.
-Prosím. -Edo,

Pojd' sem.

-To vy jste mě hledala?
-No, jsem vás hledala.

-Co byste ráda?
-Jsem se přišla podívat na ty boty.

Copak já mám ňáký boty ke koukání?

Szabová je má kámoška. Ona prodává mi
ty boty, jak jste o nich včera mluvil.

A Szabová to je kdo?

No přece ta kelnerka,
jak jste o ní u pekaře říkal...

že má všecko, co k ní patří.

Na tu se vždycky rád podívám.
At' ke mně zajde sama.

No jo... jenomže ona musela odjet.

To nevadí, nemám naspěch, počkám, až se vrátí.

No ale já si nemám co obout,
a ona mi ty boty dává lacino.

Jenže máš smůlu. Já dám ty boty jen tomu,
kdo si je u mě nechal spravit.

A kdybych je po někom posílal,
tak si nevyberu tebe.

-No nemohla je aspoň vidět?
-Řekl bych, že jsem ti rozuměl.

Marie, odnese mně ještě jedno.

A ted' ti řeknu něco,
abys rozuměla ty.

-Dej mi už konečný pokoj,
-Hm.

[hudba]

host: Tebe to bude zajímat.
Představte si,

že celý 2 dny ho nikdy nemohli najít.

Až pak toho hospodskýho napadlo
podívat se do lednice.

-A tam byl.
-Ne.

Úplně zmrzlej. Na kost.

Tak zavolali lěkaře,
a ten injjekcema a kyslíkem

přivedl toho kocoura zase k životu.

Člověče, já ti něco řeknu.

Tady v 29 roce byla taková zima,

že když jsi přišel zvenku, tak jsi musel
chodit půl hodiny v předsíni,

protože kdybys přišel rovnou
ke kamnům, tak ti upadly uši.

-Nepovídej. A komu upadly?
-Ho tak žádnýmu.

-On každej chodil půl hodiny po předsíni.
-To je blbý.

-Tak co, dáš si ještě jednu?
-Prosím tě, můžeš mi zavolat tam toho esenbáka?

No jo.

Počkej, Marie.

Já ti teda ty boty ukážu.

[hudba]

-Tak co, je už toho venku?
-Vždyt' jsem říkal, že bude v pořádku.

-Neměla byste si radši lehnout?
-Já to zvládnu.

Nesmíte takhle hazardovat se zdravím, Aničko.
Pan Muraško vás jistě rád uvolní, že Pane Muraško?

To vite, budu celej bez sebe.
Až já zmoknu, vezmeš to za mě.

Tady u plotny.

Váš naturel, pane Muraško, nemůže
být absolutny měřítkem lidských možností.

-To děvče prodělalo těžký šok.
-Ty já tu prožívám těžký šok je každý den.

Stejně musím počkat,
než mi uschnou šaty.

To vy nemáte nic jiněho,
než co jste měla na sobě?

-Když já mám všecko doma.
-A to je kde?

V Kostomlatech.

Vy jste z Kostomlat?
Kde tam bydlíte?

-Vy znáte Kostomlaty?
-No byl jsem tam na vojně.

My bydlíme na statku.

Tak víte co. Já pro vás vyžádám 2 dny volna,

vy si sjedete pro ten největší kufr,
naložíte tam všecky svoje věci...

V půl třetí vám jede z Prahy autobus,
v půl sedmě jste v Peci.

Takže pozítří na vás čekám dole
a vezmu vás vozem nahoru.

-Platí?
-Hm.

Bez pořádněho oblečení
tady nemůžete existovat.

Tady se mění počasí každou chvíli.

[řinčení padajícího nádobí]

Ty vaše šoky lěčím po svým.

Dostal jsem ji z toho pěti grogama.

Já vám to přečtu, ano?
Jestli je to správně, jo.

''Anna Šipulová, Kostomlaty nad Labem,
státní statek.

Vzhledem k tomu, že nastoupila
naše stabilní zaměstnankyně,

nemůžeme vás na dále zaměstnávat.
Vyúčtování poštou.

Míru zdar, Hotel na Bobím vrchu.
Petrák.'' Je to správně, milánku?

Haló? Haló?

Haló?

-Soudruhu psychologu,
-Kde se tady bereš, Aničko?

To je blbý, já ted' zrovna nemám čas.

Soudruhu psychologu, ale já za váma jedu až
z Krkonoš, nesmíte mi odejít. - Z Krkonoš? - No

Že jsi zas do něčeho namočená?
Není v tom zas nějakej kluk?

-Ne.
-Tak pojd'.

Já vám musím moc vyprávět. Já jsem tak
ráda že vás našla. Už vás hledám 3 hodiny.

Já myslím, že se zbytečně plašíš.
A starosti o Gitu pust' úplně klidně z hlavy.

-Co když ji někdo chtěl oddělat?
-Ale to je nesmysl.

Co když ji někdo chtěl oddělat právě proto,
že měla být matkou?

Raději mi řekni, jak je to dlouho,
co od vás odešla.

Skoro sedm neděl.

A já před 3 týdny od ní dostal
pohled. Myslím z Polskoho posila, jo.

Dobře. A jak mi vysvětlíte,
že zapomněla v Obnově boty?

-Úplně nový.
-Zkrátka. Je lehkomyslná.

Stály 6 stovek. A tady byl zašrek. Jenom si nechala
tadyhle udělat záševky.

-Sedněte si. Támhle je místo.
-Jo, tak jo.

Prosím vás.
Dvakrát kafe, jo?

Zkrátka. Půjčil jsem jí loni
svou nejmilejší knížku.

Myslíš, že mi ji vrátila?
Ne, ztratila ji.

-Jak můžete srovnávat dobrý boty s ňákou
knihou? -Ležěrní nevážný přístup k věcem

-Je v obou případech naprosto stejný.
-A no jo.

jenže ta kniha byla vaše.
Ale ty boty jsou její,

No pochop to. Gita je naprosto ctižádostivý typ.
A všechno co děla...děla jenom proto,

aby oslnila, aby zkrátka získala
ve společnosti dominantní místo.

-Pardon.
-Jo. Děkuju.

Kde jsem přestal? Kde?
Je... Není.

Malicherná.
Ještě jeden cukr, prosím vás.

-Není malicherná a...
-Prosím.

Děkuju.
A nelpí na věcech.

A ve společnosti je povznesena naprosto nad věci,

z kterých jiněho bolí hlava.

No jo, Gita byla vždycky
pro vás anděl.

-Kdybych vám tu knihu ztratila já tak...
-Podívej se Anička, věř mi, že jsem mezi vámi

-nikdy žádný rozdíly nedělal.
-Mezi mnou a Gitou jste rozdíly děláte teda.

Prosím tě dítě, tos přijela jenom kvůli tomu,
abys mi tady takhle křivdila?

Je v tom zas nějakej kluk, ne?

Nepovídej, že bys měla
i jině problěmy.

Konečně, možná máš i jině problěmy.

-Líbí se mně jeden doktor.
-Lěkař, jo?

Hm.

-Ten je tak krásnej, soudruhu.
-Prosím tě, co tě to holka nešťastná napadlo?

Ten je tak krásnej,
že bych ho ani za muže nechtěla.

Po žádněm lěkaři raděj nekoukej
a zůstaň pěkné nohama na Země, víš.

No jo.

Já věděla, že mi vynadáte.

A co od mně čekáš, že si s tebou
budu o něm povídat?

Nebo dokonce za ním pojedu a budu mu vyprávět,
jaká jsi fajn holka, i když jsi máš za sebou ten děcák?

-Potřebuju půjčit peníze.
-Peníze?

-A proč?
-Copak se mu můžu líbit v tomhle?

Aničko, prosím tě, nebud' bláhová.
Počkej.

Dyť jsi docela šikovná holka, zručná.
Až se něco pořádněho naučíš,

tak už všechno ostatní půjde samo.

No kam koukáš, prosím tě?

A hlavně žádnej pesimismus, jo.

Takže mi nepůjčíte?

Ne.

Když nesouhlasím s tím,
aby někdo chodil s hlavou v oblacích,

tak ho v tom nebudu ani podporovat.

-Prosím vás.
-Prosím, přejete si?

Zapište mně to, jo?
Pardon.

Zkrátka, žádnej pesimismus.
Veselá mysl je...

Takže můžete mně půjčit
aspoň ten lístek od Gity?

-Prosím tě, tak ty mi nevěříš?
-Věřím, ale... Půjčíte mi ho?

Kdyby ses radši starala sama o sebe.
Ale jestli chceš, tak zeptej se...

Řekni soudružce Pivodový,
je tam na stole fotografie pod sklem, jo.

Pojd'.

Pod sklem.

No šla sem, šla sem.

Hele seš normální? Dostane 2 dny volna,
a vrátí se za pár hodin.

-Mohla si vzít trochu boršče?
-Kde ho chceš ohřívat?

Ukroj si krajíc chleba
a namaž si ho sádlem.

Děkuju. Když já bych raději boršč,
mně nevadí, že je studenej.

Lidé, slyšeli jste, aby někdo chlemtal
studenou polívku?

Na, hod' to do sebe.

-Pro zahřátí.
-Děkuju. -Šipulová,

Přivezla jste si věci?

-Byla jste vůbec doma?
-Kvůli čemu jsem vás uvolnil, co?

Když já nemám domov
ani žádný jiný oblečení.

Tak kde jste se toulala?

-Jsem měla něco důležitýho. -Tak aby bylo jasno.
Bud' budeš zařezávat jak každý druhý, nebo poletíš.

Na horách se totiž musí makat.
A já ti ulejvárny trpět nebudu.

Jsem myslela,
že se něco stalo Szabový.

Jsem chtěla,
aby o tom věděl jeden soudruh.

-Doufám, že tě ten soudruh utěšil.
-No, má od ní pohled z ciziny.

-S větrnými mlýny nebo s tulipány?
-Koukej ty tulipány mazat do kanafasu.

-Já za tebe snídani dělat nebudu. -Já jenom že se
Gita vytahova že po ní ten holandskej milionář,

-ten co pil červený s ledem.
-Jestli ji někdo unesl,

tak to byl ten Slovák z Nitry,
co jí každý den rano říkával: ''Ruky boskávam.''

-Gitu nikdo neunese. Na to dám krk.
-Tak to ne, sám jsem viděl,

jak ji tady pan doktor jednou zvedl až nad hlavu.
Co tonu říkáte, pane doktore? Ta byla lehká.

Vy si myslíte že holka z děcáku je vám dobrá
akorát pro sm... pro smích.

...koňakem a ona že po nějakým obrazem
mě dělá nepřítele opuštěných dětí.

-Můžete se přesvědčit sam když.
-Ukažte, já vám to přečtu.

-Ukažte?
-Dovolíte?

Škrábe jako kocour.

-Pěknej pohled.
-Nezdržuj a rozdávej.

Já bych si dokázal vybrat
v Karpadzi hezčí.

Ukaž,

Že tě od toho věčnýho vytahování
nebolí huba.

Ukažte?

A na nás si káča ani nevzpomene.

Honzo, ještě jednu rundu.
Na mě.

-Vy jste, šěfe, dneska celý naměkko.
-Tys mě vyhmátl, ty syčáku.

Mně holt takhle k večeru
nesmí žádnej sirotek na oči.

-Dobrý den.
-Přejete si?

Jsem přišla pro nějakej balík,
posílá mi z hotelu na Bobím vrchu.

Budete s tím mít co dělat.

Ještě mi to musíte podepsat.

Tak se tu opatrujte.

-Počkej, Pavle.
-Já se stavím se zítra.

Ši-pu-lo-vá.

Tak.
Nashledanou.

-Počkejte, jak se jmenujete?
-No Šipulová.

Tak moment.

Pošta.

Mohu ten váš balík předat Šipulově?

Veď mě od vás mi diktoval
její výpověd'.

Já? Já si nic nepletu.

Kdo mi dal, prosím vás, výpověd'?

Já myslela, že provozní.
On říká, že ne.

Prej si mám vypláchnout uši.

Blbost. Žádná výpověd' neexistuje.
To bych to musel vědět.

No tak,
Tak už se netrap.

Někomu asi na hotelu překážím.

Ty máš nápady.

No na poště si to nevymysleli.

Třeba to měl být vtip.

Vy byste se smál,
kdybych se nevrátila?

Už o tom nemluv.

A vám, pane Muraško,
na mně něco vadí?

-Vadí,
-A co?

Že si od domovníka půjčuješ peníze.

-Jeho máma co neví, nepoví.
-Jsem jeho mámu v životě neviděla.

Dyt' je to paní Černá,
co s ní děláš v kuchyni.

No těbůh.

Teda vite. Musela jsem si vypůjčit
na tu Prahu, no.

-Vem si, kolik potřebuješ.
-Ne.

-Až budeš mít, tak mi to vrátíš.
-Hm.

Proč bych ti brala
nějakou pitomou pohlednici?

Kdybys nebyla bordelář,
tak i pěkné nemusíš ji hledat.

Jěě...

Au,

Do prčic.

-Kde je Božena?
-Už šla.

-Co tady vyvádíš?
-Nic, proč?

-Tady přece spí Božena.
-Ne, já.

-Tys tady něco našla.
-Ne.

Ukaž,

No,

Vždyt' je to vkladní knížka.
Bez jměna.

-Ty sis ji chtěla nechat.
-Já vím, komu patří.

Já to věděl.
Kdepak holka z polepšovny.

Černá: No jo, hned to bude.

Ještě cukr...

Heled'te, Aničko,
já vám opravdu věřím.

A uvidíte, že se to všechno uhraje do ztracena.

Muraško se za vás bil jako lev.
Fakt.

-Ááá,
-Aničko,

Páni, ta dostala šlupku.
Aničko,

Aničko, no, Aničko...

Kdo odpojil nulák?
Dyt' mohlo bejt po ní,

Tak tohle neprojde.
To bylo políčený na mě.

Že se mi nelíbí, jak se tady okrádají
hosti. Ale já se zabít nenechám.

Prosím vás paní Černá. Aničku to málem zabilo,
a vy tady vyvádíte,

jako byste tu šlupku dostala sama,

já tady vidím někomu do karet.
A ten někdo to moc dobře ví,

Já jsem zatím mlčela.
Ale zavraždit se od něj nenechám.

No tak, Aničko.

Tak co se tady děje? Jak dlouho
budou hosti čekat na snídani?

Aničko, no pojd',
nic si z toho nedělej, pojd', nebreč, pojd'.

Nerozumím.

No haló,

Haló,

No prosím,

Já vůbec vám ne...

Zase porucha.

Asi chtějí abychom přijeli na Bobí vrch.
Volala ta ženská z kuchyně.

-Ta...
-Černá. -Černá.

-A proč zrovna ta?
-Dolfo, zajed' tam.

A nebo ne.

Raději to dopiš.

Ty aluminiový dráty se pod proudem
roztahujou, udělají si vůli,

a časem matku tak odsunou,
že holt vyklouznou.

Nic by se nemohlo stat, nebejt toho že holt
u jedný fáze prodřená izolace.

Takže za to vlastně vůbec nikdo nemůže.

Jak to, nemůže?

Máme Černý musí čas od času
ty matky dotáhnout.

Já mu to říkal.

Vidíte, paní Černá,
jak se to otočí proti vám?

-Vlastně kluka namočíte do pěkný bryndy.
-Tos to musela vyklopit esenbákům?

Prosím tě, dyt' mi stejně houby rozuměli,
a jestli vůbec přijedou.

Bodejt' by nepřijeli,
jsi řvala, jako kdyby tě škrtili.

-Prosím tě.
-Moment.

Jestli jí esenbáci
pane Černý opravdu nerozuměli,

můžeme tvrdit, že jsme je volali
kvůli něčemu jiněmu.

A kvůli čemu?

No, co třeba nadhodit jim...

-tu knížku?
-Jakou knížku?

-No tu.
-Tu vkladní?

Proboha, co tu vytahujete?
Vždyt' se to vysvětlilo.

Nic se nevysvětlilo.

Když jsem se učila, tak...
tak zmizely jednou mistrovi výcviku 2 stovky.

Vychovatelě je hledali
po všech pokojích.

Ty peníze, víte?

No a našli je pod matračkou
v jednom pokoji.

Zrovna jako tady.

No, a na tom pokoji
taky bydlela Szabová.

-Udělala to?
-Nevím.

Oni totiž vyhodili mě
kvůli těm 2 stovkám.

Protože je našli pod mou matračkou.

Proč tě vůbec napadlo
prohledávat svoji postel, prosím tě?

No přece kvůli tý pohlednici.

A proč by pohlednice
musela být v posteli?

-Právě že nebyla vůbec nikde.
-Hm.

A co to bylo za pohlednici?
Nebreč.

Z ciziny. Byly tam hory a mosty.

A taky takový ty...takový ty mosty právě,
co se z nich skáče na lyžích.

Mosty. Nevšimla sis třeba poštovního razítka?
Co psala?

-Jen samý hlouposti.
-Já se tě neptám na tvůj názor.

Když ona to Gita poslala
soudruhovi psychologovi.

Neboj se, žádný tajemství
tím neporušíš. Tím si nelam hlavu.

Když ale soudruh psycholog má...

někdy takový hlody.

Jaký hlody?

No jako že třeba...třeba ''veselá mysl
je svědectví moudrosti''.

-No a?
-No a Gita psala,

že by ho ráda viděla na svým místě,
jak by byl veselej.

Cože bylo na tý fotce?

No tý mosty, jak se z nich
skáče na lyžích.

Sláma, Jitko, prosím tě,
dej mi pětku.

Nezlob se,
ted' se nemůžu s tebou vybavovat.

Sláma. Prosím tě,
přečti mi tu pátračku z Polska.

No o tě dívce,
jak ji našli ve sportovním areálu.

Moment.
Ta Szabová měla nějaký tetování?

-Hm.
-Jo? -Hm.

Kde?

Tady.

Co to bylo?

-Takovej nápis.
-Jaký nápis?

Tak oni ji našli?

No jo, ale to se mělo tenkrát hned hlásit.

Neviděl jsem důvod proč by měl něco hlásit.

Já sam se svě praxi setkal s
podobné případy několikrát, víš.

-Dovolíš?
-Prosím.

Jo promiň. Já jsem...já jsem ti zasedl místo.

Například minulý zimu...co nám utekl topič
bez jediněho slova.

A za tři měsíce na to žádal vyúčtování
z kterěsi krušnohorskě boudy. Víš o kotoroj chodí.

No co chceš?

Já přijdu pozdějc.

Bereme kdekoho,
takže fluktuace tady jenom kvete.

To jsem...to jsem například přijal jednoho číšníka,

v poledne tady roznesl obědy,
a večeře už roznášel na Sněžce.

Darmo mluvit.

No a ta Szabová zmizela
i se svejma věcma, takže...

Takže jsem neviděl důvod k nějakým...

-Prostě...
-Kolikátěho odešla?

To bylo v době když už zavřeno.
No a z personálu tady zůstali jenom ti, kteří...

-jak si nechtějí nebo nemají kam jet...
-Kdo?

Paní Černá a její syn,
kuchař Muraško...

No a právě ta Szabová.

-A nezůstalo po ní opravdu vůbec nic?
-Snad nechcete říct, že jsem něco vzala?

Tse, a ještě takový. Když sem přišla,
tak měla jednu odrbanou sukni.

A když prala pradlo, tak musela počkat,
až jí uschne.

No tady pan provozní vám to potvrdí.
A najednou dělá ze sebe dámu.

Když mi potkala, tak dělala že mě nevidí. Myslí si,
že já ji budu zdravit první, když ona je číšnice, ne?

-Bydlíte taky na těto chodbě?
-Jo, na konci.

Aha.
Navštěvovali Szabovou muži?

Ta byla mazaná.
Nikdy jsem ji při ničem nenačapala.

-Proč by to musela tajit?
-Vždyt' by letěla.

-Na děvčata je pan provozní jako ras.
-Cože? To víš.

Copak o to, nápadníků tady bylo.
Ona je to pěkná ženská.

Pořídila si takový...

rafinovaný šaty, že když servírovala,
ona potvoro věděla, jak se má předklonit,

tak hosta vůbec nezajímalo,
co má na talíři, víte.

To bylo dobře, ne?
Při vaší kuchyni...Pane Muraško

Ale...

No a za večer na tuzěrech měla tolik,
co já výběru za týden.

Ale že by s někým chodila...

To by mi neušlo.

-No opatrně, at' se neumažete.
-Černý...

Tak děkujeme.

-Nevíš, kdy odešla Szabová?
-Jakpak ne.

Vždyt' jsem ji doprovodil
až k zastávce.

Ale nepovídej. Kolikátýho to bylo?

Nějak po Velikonocích.
Ve středu.

-Kam jsi šel ty?
-No s ní.

Gita mně dala 3 pětky,
abych jí odnesl tašku.

Neříkala, kam jede?

Prej na lepší.

A kdy jste byli na křižovatce?

Asi tak v 8.

-Co?
-V 8.

Co to plácáš? Co by tam, prosím tě, v 8 dělala?
V 8 nic nejede.

Heled'te, za 3 pětky vám hodím tašku
na křižovatku třeba o půlnoci.

-Za 3 pětky, jo?
-Jo.

-Co je to tam?
-Kotelna.

-Kotelna?
-No.

Proč?
No, kotelna.

[hudba]

Co je? Co tady hledáte?

Co to je?

To já nevím.

Tys tady pálil tašku?

Co mi sem dají, to spálím, no.

-A tys tu její tašku nesl v 8?
-Gitě?

V 8, no. No co?

Tak co je?

Neteče voda,

Neteče voda, Černý. Teplá.

Určitě ve čtvrt na 9.
Podle něj si můžete řídit hodinky.

Už je u nás 2 měsíce,
a ještě ani jednou nepřišel pozdě.

Korunu třicet.

Rovno nedávno jsem mu říkala, že
jestli bude takhle solidní pořád,

tak že bych si ho ani nevzala.

A kde jsi s ním mluvila?

Tak děkuju.

Sekaný bifteky se včera neprodaly, tak z nich
dneska Muraško udělal čufty na smetaně.

-To je v pořádku.
-Já jsem to napsal jako specialitu.

-A kam volal?
-Jenom na poštu.

Ale vyvádí, jako by toho vraha
už držel za krk.

[houká policejní sirěna]

-Vy jste Bezdíček, že?
-No.

Vy jste měl ve středu
po Velikonocích službu.

-Akorát jsem ten týden nastoupil.
-Mě totiž o tohle. Když jste tenkrát jel s poštou,

nečekala na zastávce na rozcestí
nějaká dívka?

No jo, čekala.
Nabídl jsem jí, že ji svezu.

A svezl jste ji?

Tak co bylo s tou holkou?

Poslala mě do kelu.

-Podle vás čekala na určitěho řidiče?
-Bezpečně.

Já se za chvíli ve Vrchlabí otočil,

a na zpáteční cestě jen taktak,
že do mě nenajel gazík.

-No a ta holka seděla v něm.
-A poznal byste toho řidiče?

-Víte, já spíš koukal na tu holku.
-No jo.

-Jakou barvu měl ten gazík?
-Takovou obyčejnou.

-Jak tu jezděj z těch hotelů.
-Tak děkuju.

Především zavoláš na okres.

Jestli hned vyjedou,
můžou být v Peci za 40 minut.

Počkáš si na ně
a svezeš se s nima nahoru.

Než ale odejdeš, počkej, než odejdeš, zavolej
na celnici, aby mi připravili k nahlědnutí

všechny celní prohlášení kolem Velikonoc.

Jo, a ve vrchlabský nemocnici zjistíš,
kdy měl doktor Rendl po Velikonocích služby.

-Ještě jsem si vzpomněl.
-Hm?

-Jestli vás zbytečně nezdržuju.
-No?

Za předním sklem toho gazíku
byla taková... figurka.

Takovej trpaslík, nebo co.

Člověče, ty máš ale oči,

Tak co, komu říkal
tenhle pajduklák pane?

Že tě zajímají takový prkotiny.

-Jen se nestyd'. Kdes ho sebral?
-Copak jsem ňáký poberta?

Byl tady jeden kluk,
neměl na zaplacení, no...

Tak udělal pár piv, a
říkal, že nechal prachy doma.

-Byl tady vozem?
-Jo.

Já bych mu nenalil,
ale měl ňákej světabol.

Tak co to bylo zač?

Já bych ho strašně nerad shodil.

No, je to ten z hotelu
na Bobím vrchu.

Dělá tam...

domovníka.

[hudba]

Udělej to, jak chceš,
ale ujet nám nesmí.

[hudba]

Na dnešek se mi o ní zdálo.

Jdu takhle ráno pro maso,
a najednou stojí přede mnou Gita.

Měla takový smutný oči,
a povídá:

''Paní Černá", jak že mě Paní Černá neřekla, ''Paní
Černá to telecí si neberte, je to samá flaksa.''

-Nemůžete mluvit o něčem jiným?
-Tak už nám odvážejí doktora Rendla.

-Toрhle si přece nenechám ujít.
-No tak co je?

Aničko, vždyt' vám to může být
úplně jedno. Aničko,

Tak,

a je po svobodě.

Pozor,

[hudba]

-Chceš si zakouřit?
-Děkuju.

-Nechceš cigáro?
-Děkuju.

Dosud jsem působil výhradně
v lázeňských zařízeních.

Lěkař mi z důvodu zdravotníc radí pobyt na horách.

Nejsem ale zvyklý brát si dovolenou.
Bez práce se cítím jak sam nesvůj.

Takhle spojím příjemně s užitečným.

-Tak.
-Ještě jednou vám mnohokrát děkuji.

Na horách si musíme všichni pomáhat,
to víte, tady to jinak nejde.

Tse, Nikoho nenapadne,
aby dal vymalovat slušnou ceduli.

Tahle už není ke koukání.

Zabalila to tady hned po obědě.

Nepočkala ani na večeři.

-Třikrát játra a jednoho protekčního tatara.
-Pro koho zase?

Pro Hadrbolce.

-Na tatarskej biftek nemáme maso.
-Jak to, že nemáme?

Hod' sem pěro, já ti předu tatara,
jakýho jsi ještě neviděl.

Nezlobte se, pane mistr,
ale já ho ani vidět nechci.

Jak vidíte, co z těch mladejch roste.
Co já, když se učil,

tak když si host poručil telecí,

musel ho dostat, i kdybych ho měl
vykouzlit z vepřový krkovičky.

Nemáte tušení, kam mohla jet?

Tyhle mladý holky, pane poručíku,

jsou jak planý růže.

Zčistajasna se objeví,
trochu zavoní,

a než se naděješ, jsou ty tam.

Odkdypak básníte, pane mistr?

Já? Já se v mládí nechytit
toho pitomýho dranžíráku,

tak jsem byl dneska slavnej.

Ale tohle je jistější chleba.

Pardon.

-Budeme tu muset vymalovat.
-Tady je kuchyň,

Koho hledáte?

Rybička, jměno mě.

Já jsem váš nový provozní.

Dobrý den.

Paní doktorko, odvolejte
tu výpověd' v nemocnici.

Svůj život si uspořádám sama,
když dovolíte.

Možná ani nevíte,
jak si vás tady lidi cení.

Vím. Pár pacientů.

A ti ostatní si budou na mě
a moji dceru ukazovat prstem.

Přeháníte. Za pár týdnů se na to zapomene.
Paní doktorko, zůstaňte tady.

Už jednou jsem udělala chybu.

Když jsem přikázala manželovi,
aby tu Szabovou propustil.

Vy jste věděla, že on s ní...

Bála jsem se připravit dceru o otce.
Ted' abych se bála, že...

se jednou dozví, co její otec udělal.

-Koukám, že se nemůžeš rozloučit.
-Ale kdyby mi neujel autobus rovnou před nosem,

-tak už jsem byla dávno v čudu.
-Dnes je přece sobota.

-No a?
-V sobotu nic nejezdí.

Děvče, přestaň si už jednou vymýšlet.

Ona si to, soudruhu poručíku,
rozmyslela.

No, jsem si to rozmyslela.

No nic, já jen, abys tady neutrpěla
to svý psychický trauma.

Nemějte pěči, soudruhu poručíku.

[hudba...]