All language subtitles for Il.Commissario.Montalbano.11x01.Un.Covo.Di.Vipere.CZ

DOUPĚ ZMIJÍ

La, la, là... Del mio cuore.

- Dobré ráno.
- Dobré ráno, promiňte.

Promiňte,
včera jsem šel na pláž.

Včera v noci byla bouřka
a já jsem se tady schoval.

Usnul jsem,
okamžitě odcházím.

Nebojte se, slyšel jsem zpěv.

- Promiňte.
- Nebojte se.

- Promiňte.
- Prosím.

Promiňte, právě jsem uvařil kávu.

- Dáte si šálek?
- Pro mě?
- Ano.

- Jste velmi laskavý, děkuji.
- Prosím, pojďte.

Nedokázal jsem si představit, že bych ráno
začal s dobrou kávou.

- Právě jsem jí udělal. Tady.
- Děkuji.

- Chcete trochu cukru?
- Lžičku.
- Ano.

Tady to je.

- Děkuji.
- Počkejte.
- Děkuji.

- Báječné! Žijete tady?
- Ano.
- Máte štěstí.

- Je to tu opravdu nádherný.
- Ano.

- Spal jste tu včera?
- Ano, tady.

Chcete se osprchovat?

- Opravdu mohu?
- Ano.

Nedokážete si představit, jak jsem vděčný,
nemám větší přání.

- Podívejte...
- Ale nemám potřebné věci.

V koupelně je vše, co chcete.

- Využiji této příležitosti, děkuji.
- Prosím.

Jsem tady, cítím se jako omlazený.

- Rád vás poznávám, Camastro.
- Rád vás poznávám, Montalbano.

Znám vás, viděl jsem vás v televizi u baru.

Bohužel už musím jít do kanceláře.

- Odejdu hned, nebojte se.
- Můžete zůstat jak dlouho chcete.

Můžu vás odvézt autem.

Nechci vás obtěžovat. Projdu se.

Bydlím poblíž v malém domě
v Punta Braccetto.

- Díky za všechno.
- Pokud dovolíte...

Ne, udělal pro mě až moc.

Přeji vám krásný den
a doufám, že se zase uvidíme.

- Nashledanou.
- Děkuji.

- Prosím.
- Dobré ráno, doktore.

(v sicilštině) Volám vám domů.
- Co se stalo?

Došlo k vraždě. Chtějí,
abyste byl na místě vraždy.

Proto jsem vám zavolal domů.

Dobře, kde to je?

Mám poznámku lékaře, tady to je.

Villino Mariella, okres Tosacane.

Kde je Villino Mariella?

- V okrese Tosacane.
- Kde je okres Tosacane?
- Nevím.

Zapomeň na to, řekni Faziovi, že už jedu.

Ciao.

Vola, la, la, là.

Del mio cuore, la, la, là.

Komisaři.

- Co se stalo?
- Zabili majitele vily.

- Je to účetní Barletta.
- Kdo je uvnitř?

Spada, Caruso, mrtvý a syn
Arturo, který ho našel.

Doprovodím vás.

- Dobré ráno, komisaři.
- Dobré ráno.

- Dobrý den, jsem Arturo Barletta.
- Komisař Montalbano.

- Mohu jít ven?
- Prosím, jděte.

Byl při kávě střelen do hlavy.

- Musel se právě probudit.
- To je nepravděpodobné.

- Už jsi viděl ložnici?
- Ne.

Tak jdeme.

Doktore.

- Spali tady včera večer dva?
- Vypadá to tak.

Pane Barletto, kdo je Mariella?

Jak, promiňte?

Vila se jmenuje Mariella.
Kdo je to?

- Je to jméno mé matky.
- Je mrtvá?

- Před pěti lety. Bylo to neštěstí.
- Jaké neštěstí?

Ona zahynula
při plavání.

Našel jste svého otce?

Ano, telefonoval mi včera v noci kolem 9.00.

Dnes ráno jsem dorazil v 8:00,
dveře byly zavřené.

Otevřel jsem svým klíčem.
A vešel do obývacího pokoje a viděl jsem ho.

Co jste udělal?

Nerozumím.

Co jste udělal? Křičel jste, pokusil
se přijít na to, jestli je naživu?

Sklonil jsem se, abych se na něj podíval
a uvědomil si, že se nedá nic dělat.

Měl váš otec milenku?

- Ne, o tom nevím.
- Včera v noci s někým spal.

- Viděl jste ložnici?
- Nevšiml jsem si.

Ale já jsem mluvil o stálé milence.

Můj otec měl rád ženy,
kdyby mohl ani jednu by neztratil.

Měl je rád mladé, proto se s ním
moje sestra Giovanna hádala.

- Hned jsem tady.
- Děkuji.

- Komisaři, ruším?
- Ne. No tak sedni si.

- Jedl jsi?
- Ano.

- Máš novinky?
- Technici našli v posteli tři vlasy.

Jsou ženské, dlouhé a černé.

Pasquale nechal analyzovat kávu
na ubrusu a v šálku.

- Pokud ho zastřelili, co to má společného s kávou?
- Nevím.

- Musíme najít tu, které patří ty černé vlasy.
- Bude to obtížné.

Dáme tomu šanci. Chci mluvit s
Giovannou Pusateri, dcerou Barletty.

- Je to zařízeno.
- Co?

Myslel jsem, že se jí budete chtít zeptat.
Tak jsem jí iniciativně předvolal.

Bude na policejní stanici za půl hodiny.

Když to uděláš, srážíš mě.
Co když mám další závazek?

Zavolal bych jí
a přesunul schůzku.

- A máte další schůzku?
- Ne.

- Dobře.
- Dobře, co? No co?

Mohu? Jsem Giovanna Pusateri,
dcera Giacoma Barletty.

Říkali, abych se dostavila.

- Ano prosím. Inspektor Fazio.
- Rád vás poznávám.

Já jsem komisař Montalbano.

Posaďte se prosím.

Kdy jste naposledy
viděla svého otce?

Před týdnem.

- Kdo vám sdělil tu zprávu?
- Arturo, můj bratr.

Okamžitě mi zavolal.

- Kdy?
- Dnes brzo ráno.

Probudila jsem své děti,
na snídani.

Měl váš otec nepřátele?

Seznam by byl dlouhý,
ale nemohu vám dát jejich jména.

Táta neměl dobrou povahu.

V podnikání nebyl
příliš diplomatický.

Jaké byly jeho vztahy
s vaším bratrem?

Bývaly skvělé,
ale před třemi lety došlo ke krizi.

Víte, jaký byl důvod?

- Ano, závěť.
- Co to znamená?

Jednou v neděli nás táta pozval
na oběd.

Řekl, že chce sepsat závěť.

Řekl, že největší podíl dědictví
dostanu já.

Arturo se rozzlobil,
požádal o vysvětlení.

Táta to zdůvodnil tím,
že já mám dvě děti.

- Arturo nemá žádné.
- Byla sepsána závěť?

Nevím.

Měli byste se zeptat notáře
Piscopa z Montelusy. Je to jeho přítel.

- Byl to jeho přítel.
- Měl váš otec milenku?

Neměl stálé milenky.

Měl však hodně dívek.

Táta měl rád dvacetileté.

Proč tyto dívky chodily s
mužem starším než ony?

Táta měl kouzlo zralého muže.

Byl k nim velmi štědrý.

Arturo se bál, že by táta promrhal
peníze s dívkami.

Včera v noci nebyl
váš otec ve vile sám.

- Ne?
- Ne.

- Kdo tam byl?
- Nevíme.

Technici našli v posteli tři
ženské vlasy.

Nemohli tam být už předtím?

Proč myslíte?

Táta měl ve vile uklízečku.
Nechodila tam často.

Není jisté,
že ty vlasy byly od včerejška.

Nechápu, proč je toto vodítko
tak důležité.

- Řekla jsem vám, že můj otec...
- Ne, je to důležité.

Nebyly zjištěny žádné známky vloupání.

Žena možná otevřela dveře vrahovi.

Nebo ho zabila.

To je hrozná věc.

Víte, kdo za vaším otcem chodil?

Já...

Nechtěla bych se mýlit.
Před více než dvěma měsíci jsem byla s ním.

Telefon zazvonil
a já jsem odpověděla.

Byl to mladistvý hlas,
který říkal, že se jmenuje Stella.

Chtěla si promluvit s tátou,
Předala jsem mu jí. Pak...

Jako vtip jsem se ho zeptala,
kdo je jeho nová láska.

Odpověděl, že je studentkou medicíny.

Bydlí se svými rodiči ve Vigatě,
ale víc nevím.

Ne!

- Co tady děláš?
- Překvapení.
- Jaké milé překvapení!

- Mám pár dní volna a tak jsem přijela..
- Výborně. Udělala jsi dobře.

Pojď.

Jsi velmi zaneprázdněný?

Dnes ráno jsme se
dozvěděli o vraždě.

- Budou to těžké dny.
- Budeme spolu večer?
- Ano.

- Měla jsi dobrou cestu?
- Ano.

- Ty odpočíváš?
- Selene jsem nechala u sousedů.

Škoda.

Ano jistě.

Miluji toho malého pejska.

- Osprchoval se a nechtěl
žádné peníze?
- Ano, to je divné.

Byl oblečený jako tramp.

Nicméně...

Jaký byl jeho fyzický vzhled?

Nic zvláštního.

Stavba těla byla podobná mé,
možná robustnější.

Byl stejně vysoký jako já.

Ale na mě zapůsobil, protože...

- Kam jdeš?
- Hned jsem zpátky.

Chci jen něco vidět.

Jeho vzhled.

- Co hledáš?
- Podívej, tohle jsi nikdy nenosil.

- Co to děláš?
- Můžeme mu ji dát.

- Komu?
- Camastrovi. Tuhle také.

- Proč?
- Může jí potřebovat, je teplá.

Můžu jí taky potřebovat, je teplá.

- Tady máš stejnou. Tu také.
- Tu také?

Ne, prosím.
Vždyť jí nosím a mám jí rád.

- Tuto ne.
- Ne.
- Tak tuto. Nechceš si jí vyzkoušet.

- Je nová.
- Tato.
- Ne, promiň.

Dala mi jí Adelina. Urazila by se.

Promiň, ale od kdy Adelina rozhoduje
co bys měl nosit?

Ne. Adelina nerozhoduje co mám nosit,
ale neobtěžuje mě.

Můžeme už jíst? Pojďme jíst.
Není spěch, není nahý.

A není zima, pojď.

Doktore, doktore, promiňte.

- Co se děje Catare?
- Je tady dívka,
která s vámi chce mluvit.

- Je to velmi naléhavá záležitost.
- Kde je?

- Je ve vaší kanceláři, udělal jsem dobře?
- Udělal jsi dobře, jak se jmenuje?

Řekla to, ale nechápal jsem to.

- Řekl, že má jméno své sestry.
- Jsi si jistý?
- Ano.

- Dobrý den. Jsem komisař Montalbano.
- Jsem Stella Lasorella (La sestra).

Těší mě.
Vím, že jste studentkou medicíny.

Včera v noci jsem v televizi slyšela,
že v posteli byly nalezeny tmavé vlasy.

Přišla jsem vám říct,
že nejsou moje.

Můžete provést požadované testy.

Nejste tedy dívka, která strávila
noc ve vile s Barlettou?

- Ne.
- Kdy jste byla naposledy ve vile?

Byla jsem tam pouze jednou.

Chtěl, aby to bylo naše první setkání.

Pak už jsem se tam nikdy nevrátila.

Kde jste se setkávali?

V jeho domě ve Vigatě.

Bylo to snazší. Máma, táta a já
žijeme v domě Barletty.

Když mě chtěl, umístil rohožku
určitým způsobem před dveře.

Když maminka a táta usnuli,
šla jsem k němu.

Milovala jste Barlettu?

Kdybych mohla,
plivla bych na jeho mrtvolu.

Promiňte, proč jste to tedy dělala?

Před čtyřmi měsíci byl táta vyhozen z práce.

Šel k Barlettovi a požádal ho
o odklad nájemného.

Barletta odmítl, řekl
že nás pošle pryč.

Jednoho večera se se mnou Barletta setkal
na schodech.

Udělal návrh, který dokážete uhodnout.

Koukni se.

Co je to?

- Dobrý den všichni.
- Oh, Mimì, jak rád tě zase vidím!

- Kde jsi byl?
- Měl jsem tři dny volna.

Byl jsem na venkově za svou sestrou.
Zotavil jsem se.

Udělal jsi dobře, jen pojď. Pojď, pojď.

Pojď, pojď.

- Máš zájem o případ?
- O co jde?

- Slyšel jsi o Barlettově vraždě?
- Z novin.

Jsou to fotografie nalezené v domě oběti.

Toto jsou fotky dívek,
které s ním byly.

Nyní, když jsi odpočatý,
podívejte se na ně všechny.

A řekneš mi, jestli poznáváš
některou z těchto dívek.

Porovnejte je s fotografiemi dívek,
které máme v archivu.

- Giuseppe to dokáže.
- Ne, Giuseppe musí udělat něco jiného.

Prima práce, Mimi. Ahoj.

- Děkuji.
- Prosím.

Prima práce, doktore.

Kolik jich je?

Mohu vstoupit?

Montalbano, Montalbano.

Vy jste schopen vstoupit i když
vám nikdo neřekl "vstupte".

Pouze vy jste schopen rušit
muže, který zrovna jí.

To je vaše práce
jíst čtyři cannoli?

- Můžu vědět, co ode mě "kurva" chcete?
- Nedokážete si to představit?

Myslím, že ano. Ale rád slyším
váš hlas, jak o něco žádá.

Když se vám tak líbí,
tak bych chtěl vědět něco o Barlettovi.

Jak výborně mluvíte italsky!

Bravo. Soucítíme.
Jak podle vás zemřel?

Jak zemřel? Zastřelili ho.

Montalbano, vy "přemýšlíte".

Jak si toho nevšimnout...

Z rány vyšlo málo krve.

Všiml jsem si toho, doktore.
Chtěl jsem to slyšet od vás.

- Respektuji role.
- Nenuťte mě se smát.

- Vy?
- Ano.
- Chcete mě rozesmát?

- Položte otázky.
- Dobře.

Proč jste chtěl, aby technici
udělali analýzu kávy?

Byl mrtvý otráven?
- Ano.

Proč ho vrah nejdřív otráví
a pak zastřelí?

Toto není součást mých
odborných znalostí.

Mohu vám jen pomoci
jako v televizních kvízech.

Jste si jistý,
že je to stejná osoba?

- V kolik hodin zemřel?
- Konečně chytrá otázka.

Nejpozději v 6:30 ráno.

- Co to bylo za jed?
- Ušetřím vám vědecké jméno.

Jen vám řeknu, že tento jed nejprve
způsobí okamžité ochrnutí.

Pak způsobí náhlou smrt.
Jste hotov?

- Ne, pořád mám pár otázek.
- Pouze dvě.

Dobře. Je možné, že
účinek paralyzujícího jedu

způsobil, že Barletta
zůstal sedět, jako by žil?

- Je to možné.
- Měl pohlavní styk?

Ano, měl.
Žádné další otázky.

Už na žádné neodpovím. Kde jsou dveře víte.

Doktore, ty cannoli?

Chcete jednu? Vezměte si ji.
Vytáhne mi jídlo z mých úst.

- Doufám, že se zadusíte.
- Ne. Jde to dobře dolů.

Paroháči!

Salvo, jak se máš?

- Identifikovali jsme dvě.
- Kdo je našel?

Já a Giuseppe. Trval na tom, aby
mi pomohl, nemohl jsem říct ne.

Dovedu si představit jeho naléhání.
Jsou to obvyklé věci?

- Je to stejné.
- Jasna Polnarová, je jí 20 let.

Je to Slovinka,
zadrželi jí před třemi týdny.

Neměla dokumenty,
tak ji repatriovali.

Dobře, prověříme to. A ta druhá?

Stefania Interdonato, znám ji.

Je to normální známost
nebo je to něco jiného?

Pracuje jako prodavačka
v parfumerii v centru města.

Potkal jsem ji v domě přítele.

- Jaký je to člověk?
- Je to osoba, která když chce, tak souhlasí.

- Dostává zaplaceno?
- Nevím.

Měl jsi s ní poměr?

Mohl jsem, ale ne.

Chtěl bych s ní mluvit, přiveď ji sem.

- Dobře, můžu jít hned teď?
- Ne, až za pět minut.

Poslouchejte, byl jsem u Pasquana.

Řekl mi, že Barletta
nezemřel na střelnou ránu.

Děláte si legraci? Jak tedy zemřel?

Zemřel na otravu.
V jeho kávě byl jed..

Zemřel kolem 6:30 ráno.

Proč ho tedy zastřelili,
když už byl mrtvý?

Mám nápad, ale je to šílené.
Myslím si, že zabijáci jsou dva.

Rozhodnou se jednat ve
stejnou dobu, ale bez vědomí druhého.

První dá jed do jeho kávy.

Barletta tak zůstává sedět,
je to paralyzující jed.

Druhý ho takto vidí, myslí si,
že je naživu a zastřelí ho.

Dva lidé jednající
bez vzájemného vědomí?

- Mimi, nevím.
- Mám nápad.
- Povídej.

Na dřezu byl šálek,
čistý talíř a lžíce.

- Ano.
- Vrah vypil kávu s Barlettou.

Vložil jed do šálku
a čekal, až se napije.

Když si byl jistý, že je mrtvý,
umyl to, čeho se dotkl.

Opustil dům a zavřel
za sebou dveře.

Pokud můj odhad dává smysl,
může být vrah žena,

která tam tu noc spala.

To je úžasná náhoda.

Když žena odejde poté, co ho otrávila,
je tu další zabiják.

Proč, když to vyšlo?

Fazio řekl, že kolem mrtvoly byla krev.

Byl zastřelen, jakmile zemřel.
Jinak by nikde nebyla žádná krev.

Máš pravdu.

Můžeme říci, že oba zabijáci
jednali od 6:30 do 8:00.

Je to čas, kdy
Arturo přijel k vile.

Musíme hledat dvě osoby.

- Doktore, doktore.
- Ano.

- Inspektor Fazio a doktor
Augello na vás čekají.
- Už jsem přišel.

Komisaři, Jasna Polnar nebyla nikdy zadržena.

Přivedl jsem Stefanii Interdonato.

- Nechal jsem ji sedět u tebe v kanceláři.
- Tak, jdeme.

- Dobrý den.
- Dobrý den.
- Já jsem Montalbano.

- Ráda vás poznávám, Stefania Interdonato.
- Posaďte se, prosím.

Jen se vás na něco zeptám.

Jak jste poznala Barlettu?

Jednoho dne přišel do parfumerie
s krásnou dívkou.

Koupil jí parfém.

Koupil jí velmi drahý
francouzský parfém.

Stojí 180 eur. Druhý večer
při zavírání stál před obchodem.

- Dobrý večer, slečno.
- Dobrý večer.

- Jak se máte?
- Dobře a vy?

Já... Stala se velmi zvláštní věc.

Co se stalo?

Přemýšlel jsem o tom od minulé noci.
Opravdu.

Toho večera jsem ho odmítla,

ale Cosimo se hned
následující večer vrátil

a... přijala jsem.

Vzal mě do krásné
restaurace v Monteluse.

Pak jsme strávili noc procházením
místního města.

- Jak dlouho ten vztah trval?
- Čtyři měsíce.

Kde jste se scházeli?

Ve vile. Vozil mě tam,
protože nemám auto.

- Dal vám nějaké dárky?
- Ano. Prsteny a náramky.

Peníze?

Pouze jednou mi dal 10 000 eur,
protože jsem měla termín.

- Kdo byl ten, kdo se rozešel?
- Já.

Jste si jistá, že to tak bylo?

- Ano.
- Toto je neformální rozhovor.

Dbáme na ochranu vašeho soukromí

Dobře. Byl to on.

Napsala jsem mu, volala jsem mu,
ale nic.

Jednoho večera jsem si půjčila
kamarádovo auto

a zajela do vily.

Cosimo, otevři!
Vím, že jsi se ženou!

Cosimo!

Stefanie, co chceš?

Cosimo, zmizel jsi.

Myslel jsem, že situace
je ti jasná.

Miloval jsem tě.

Dal jsem ti, co jsem mohl,
ale teď je konec.

- Proč?
- Věci končí.

- No tak, jdi domů.
- Kdo je s tebou?

- Vím, že tu máš ženu.
- Nikdo tady není.
- Je to kvůli ní?

Nemám tě už rád a nedal jsem ti
žádné sliby.

Věděla jste o nich?

Ne, nic jsem nevěděla!
Nic, přísahám vám!

- Nikdy bych mu to nedovolila.
- Věřím vám, madam.

- To je hrozné!
- Nemusíte se stydět.

Barletta je tajně nafotil,
aby vydíral své dívky.

- Můžeme pokračovat?
- Ano.

Kde jste byla v sobotu večer,
když byl zabit Barletta?

V maminčině domě se svým synem.
Zůstala jsem s ním spát.

Máte dítě?

Ano, Simona. Jsou mu dva roky.

Naštěstí mi moje matka pomáhá,
jinak bych si nevěděla rady.

Otec utekl ještě před tím,
než se narodil.

Paní, pro mě je to všechno.
Děkuji.

Nashledanou.

Doktore...

Vemte si je.

- Děkuji.
- Nashledanou.

Komisaři, měli bychom
fotografie doručit soudci.

Jsi šílený? Dáme
Tommaseovi dvě stě fotografií

nahých žen
a „nápaditých tělesných kompozic“?

Nezůstane suchý!

Komisaři, nemůžete o tom rozhodovat.

Je to zákon. Nálezy
musí být doručeny magistrátu.

Dobře. To znamená, že Tommaseo

obdrží osmnáct obálek místo dvaceti.

Promiňte komisaři, ale dvacet bez jedné
je devatenáct.

Tady to je. Vidíš, je jich osmnáct!

Pokud si toho Tommaseo všimne,
řekneme, že jsem dívky vyslýchal

a náhodou jejich fotografie
skončily v mém stole.

Samozřejmě náhodou. Pak jsem je ztratil.

Protože je známo, že
jsem roztržitý typ.

- Komisaři...
- Oh.

Chceme zachránit
alespoň tyto dvě dívky?

- Prosím?
Komisaři.

- Doktore Tommaseo, dobré ráno.
- Dobré ráno. Jdu rovnou k věci.

Nechci ztrácet čas.

Dostal jsem zprávu
od techniků.

Barletta byl vdovec,
ale zdá se, že v jeho posteli

se našli tři ženské vlasy,
dlouhé a tmavé

a nějaké ochlupení. Rozumíte?
- Ach, ano.

- Stejná barva jako vlasů?
- Čeho barva?

Bylo ochlupení stejné
barvy jako vlasy?

- Teď nevím...
- Protože my pokračujeme ve vyšetřování.

Víme, že Barletta byl muž.

Myslíme si, že fotografoval ženy,
se kterými spal.

- Jak je vyfotografoval?
- Jak byste chtěl, aby je vyfotografoval?

Nahé. Neříkám vám v jaké póze...

Oh, Ježíši, Ježíši, Ježíši!

Soudce, jste v pořádku?

- Počkejte, vypiju trochu vody.
- Ano.

Našli jste fotografie?

Našli jsme je. Pane soudce,
je jich sto osmdesát!

- Chcete, abych vám je poslal?
- Jistě! Pošlete mi je!

- Musím si je okamžitě prohlédnout!
- Jistě, hned je pošlu.

- Zdravím vás.
Nashledanou, komisaři.

Nashledanou.

Livie?

Salvo.

- Jsi připravena?
- Můžeš mi říct,
jak se dostanu ke Camastrovi?

Je to velmi jednoduché. Jeď do Litoranea,
projeď první kruhový objezd,

dojeď na druhý a tam zahneš
doprava na Punta Braccetto.

Po osmistech metrech je to na pravé straně.
Je to malý domek z tufů.

- Poznám ho okamžitě?
- Ano. Tak jdeme, už je dost pozdě.

- Máme velmi málo času.
- Tak zůstaneme tady.

- Nechceš jít do restaurace?
- Ne.

- Dáme si tady dvoje špagety?
- Možná.

Co znamená „možná“?

Potom...

Potom? Slyšel jsem „potom“.
Řekla jsi to!

Když takto řekneš „potom“,
nutíš mě ztratit chuť k jídlu...

- Livie?
- Eh?

Chtěl jsem ti to říct už prve.
Udělala jsi ze sebe "malou píšťalku"...

- Tělocvična.
- Tělocvična?

Máš to rád?

- Ukážu ti!
- Nemusíš jít do kanceláře?

Ne, můžu ztratit ještě půl hodiny.

Cože? Ty se mnou ztrácíš čas?

- Ne, řekl jsem "vzít"...
- Řekl jsi "ztratit"!

No tak, mám sloveso špatně!

Jsi kretén!

Ano, kretén, kretén!

Trvám na tom...
zavolám tam později. Kretén.

Dobré ráno.

- Dobré ráno.
- Dobré ráno.

Úžasné místo!

Ano, toto moře mě uklidňuje.

- Prosím, posaďte se.
- Ne, ne.

Nemám vám co nabídnout.
Mám tu jen to důležité..

Na tom nezáleží. Něco jsem vám přinesla.

- Pro mě?
- Ano.

Děkuji.

Doufám, že se vám budou hodit.

Košile! Báječné!

Vypadají docela dobře. Budu je potřebovat.
Díky, ještě jednou díky!

Jste komisařova manželka,
že ano?

- Čekal jsem vaši návštěvu.
- Vlastně jsem jeho partnerka.

Bydlím v Janově.

Salvo nikdy necestuje.
Jakmile to jde, přijedu k němu.

Skutečně jste očekával
mojí návštěvu?

Řekněme, že ano.

Tak laskavý člověk jako je komisař

může být pouze s někým taky tak laskavým.

Víte, co řekl Rousseau?
"Jakou větší moudrost můžete"

"najít než laskavost?"

- Salvo!
- Kde jsi byla?

Zajela jsem ke Camastrovi.

Mohla jsi mě varovat!
Vypadá to jako čas jít domů?

Omlouvám se.

Osprchuji se.
Kam jdeme jíst?

Co já vím, kam jdeme jíst!

Chceš, abychom pozvali také Camastru?

Mluvil se mnou.
Rád mluví.

Víš, co mi řekl?
"Čekal jsem na vaši návštěvu".

- Ani jsem si nemyslela, že bych to našla.
- Tak proč jsi tam jela?

- Chtěla jsem mu něco dát.
- Co?

Několik košil, které byly
podivně znovu objeveny.

Našla jsi košile od Adeliny?

Vybrala jsem úkryt...

Je to kultivovaný a laskavý muž.

Chtěla jsem se ho zeptat, proč takhle žije.

Nedělej to. Bylo by
to velmi neslušné.

Není to, jako by ti sám
o sobě něco řekl.

- Ne, nic mi neřekl.
- No vidíš.

Řekl, že sem přišel před šesti lety,

cítil se pohodlně a usadil se.

Smála jsem se.
Vypadal jako turista,

který ti říká, proč se rozhodl
žít v Karibiku.

Také mi řekl, že před třemi měsíci

objevil toto místo
v Punta Braccetto.

- Pozvala jsem ho zítra na oběd.
- Ah! A on?

- Odmítl to.
- No vidíš.

- Velmi laskavě.
- Protože je laskavý. Nicméně...

Chtěla bych se o něm dozvědět více.
Chtěla bych mu pomoci.

- Proč mu chceš pomoci?
- Protože...

- Protože si myslím, že by chtěl...
- Chtěl by zůstat sám.

Promiň, ale jsi jako
všechny ženy. Zvědavá.

Vzala jsi si do hlavy, že zjistíš
jeho tajemství. Nech ho být.

- Myslíš si, že je to
jen moje zvědavost?
- Ano.

- Ach! Ano.
- Děkuji.

- Děkuji.
- Prosím.

Co děláš, ty nejíš?

Mimi, našel jsi něco včera v
noci u Barletty? Nevolal jsi mi!

Včera jsme to nedokončili
a ani dnes ráno.

Nyní odpočíváme a budeme pokračovat
dnes odpoledne.

- Jak to, že jste ještě neskončili?
- Byla tam půda.

Je plná starých věcí
a stovek dokumentů.

Prohlížíme je tam, protože jsem je nemohl
přivézt sem do kanceláře.

- Našli jste poslední vůli?
- Ne.

Pokud existuje, možná je v dokumentech,
které jsme ještě neprohlédli.

- Něco užitečného?
- Barletta vedl mnoho aktivit.

Je tam řada smluv
a notářských listin.

- Zatím nic užitečného.
- Dopisy od dívek?
- Ne.

- Poznámky?
- Ne.

- Musí být.
- Proč?

Stefania na něj útočila
telefonními hovory a dopisy.

Možná jsou dopisy
mezi věcmi, které jsme zatím neviděli.

- Mohu jít spát na dvě hodiny?
- Jdi, vidím tě nervózního.

- Nastav si budík.
- Zdravím.

Prosím, paní Pusateriová,
tady je komisař Montalbano.

- Dobrý den, přejete si.
- Potřebuji znát

jméno notáře, se kterým se váš otec...
- Je to Piscopo.

Ale pozor, u notáře
poslední vůle není.

Ne? Jak to víte?

Arturo mi to řekl,
když mi včera volal.

Včera.

Lze tedy předpokládat,
že váš otec nenapsal poslední vůli?

Pane komisaři, nemohli bychom se
setkat a promluvit si o tom osobně?

Chtěla bych vás také
požádat o laskavost.

Dobře. Kdy se chcete sejít?

Chtěla bych se vás zeptat, jestli
můžete přijet ke mě.

Dobře. Přijdu k vám domů v 16 hodin?

V 16 hodin ne. Můžete přijet
později.

- Přijedu později odpoledne.
- Děkuji.

Dobře, tak se uvidíme později.
Nashledanou

Vstupte.

Mimi, už jsi tady?

Nemohl jsem spát,
tak jsem se vrátil zpět do Barlettova domu.

- Dokončil jsi práci?
- Ano.

- Našel jsi závěť.
- Ne.

- Jsi si jistý, že existuje závěť?
- Jistý ne.

Barletta svým dětem řekl,
že jí napsal. Co je tam?

Milostná korespondence od Barletty.

- Dopisy a složky.
- Na půdě?

Ne, ve stole.

Myslel jsem si, že určitě existuje
nějaká skrytá zásuvka.

Prohlédl jsem ho a našel
dokonce dvě.

V jedné bylo těchto šest dopisů,
vše od jedné ženy.

V druhé bylo všechno ostatní.

Jak víš, že je to od jedné
ženy? Je tam podpis?

Ne, ale jsem si jist, že jsou psány
stejnou rukou.

- Četl jsi je?
- Ještě ne.

Přečti je. A také vše ostatní.

Bude to chvíli trvat.

- Mimi?
- Ano?

Dopisy.

- Jsem trochu unavený.
- To vidím.

- Dobrý den.
- Dobrý den, posaďte se.

- Líbí se vám tu?
- Děkuji.

Pozvala jsem vás, protože jsem nechtěla
mluvit o závěti po telefonu.

Chápu.

Řekla jsem vám, že byla
neshoda mezi tátou a Arturem

kvůli poslední vůli.
- Vzpomínám si.

Dobře. Následující neděli mi to táta řekl.

O poslední vůli?

Byl váš bratr přítomen?

Ne, ale táta poukázal na to,
že mu to řekne další den.

Pokud závěť existuje,
měla by být

ve vile nebo v jeho domě tady ve Vigatě.

Myslím, že ano.

Arturo se už třese na to, aby odstranil pečeti,
aby bylo možné jí najít.

Nenašli jsme ji.

Hledali jste v zásuvkách
ve stole toho domu?

- Tady držel svá tajemství.
- Stejně jako obrázky nahých dívek?

- Máte je nyní?
- Ne, má je soudce.

- Podívali jste se na ně?
- Dostatečně.

- A vy?
- Jednou jsem se tajně podívala,
jen jednou.

Není hezké vědět,
že otec dělá určité věci.

Když jste mi zavolala, řekla jste, že
se mě chcete něco zeptat.

Ano, ale nejdřív se vás musím zeptat
na jinou otázku.

Když jste prohledali vilu, našli jste
krabičku s prstenem?

Nevím, neprohledával jsem ji.
Počkejte chvilku, zeptám se.

To dělal můj zástupce doktor Augello.

Mimi, tady Salvo.
Když jsi prohledal vilu,

našli jste krabičku s prstenem?
- Ano.

Byla v koupelně nahoře.

Spadla a uvízla za skříňkou.

Teď je na prádelníku v ložnici.

- Není tady.
- Jak to, že není?

Jak je to možné?

Pomozte mi. Prosím, pomozte mi.

Dovolte mi zavolat
a ihned to vyřešíme.

Zavolejte z mého.

Mimi, tady Salvo.

Hledal jsem tě v kanceláři,
ale Catarella řekl...

- Kam jsi dal tu krabičku s prstenem?
- Zavolal jsem ti pro to.

Vzpomněl jsem si, že jsem jí dal
na noční stolek vedle postele.

- Na nočním stolku.
Nechtěl jsem, aby zůstal ležet jen tak.
- Dobře.

Děkuji, ahoj.

Mohu ho vidět?

- Je to jen vzpomínka. Nemá žádnou hodnotu.
- Přesto bych ho chtěl vidět.

Nechtěl byste se mnou
někdy povečeřet?

Jistě, proč ne.

Livie?

Tady je!

- Prase!
- Jaké prase! Co to říkáš?

- Jsi prase!
- Co to říkáš!

- Zůstaň tam, nebo zavolám policii.
- Já jsem policie.

- Zavolám Carabinieri.
- Uklidni se! Co se děje?

Podívej se, co se děje.

Ale... ale... podívej se!

- Tohle to vysvětlím.
- Ano?

- Necháš mě mluvit?
- Ne.

- Nech mě mluvit a já ti to vysvětlím.
- Jdi si umýt obličej.

- Necháš mě mluvit?
- Prosím, omyj si obličej.

Jako malé dítě.

- Můžu teď mluvit?
- Odejdi z mého pohledu.

Chceš, abych to vysvětlil?

- Je mi to jedno.
- Tak proč do mě kopeš?

Protože jsi prase.

- Chceš znát verzi prasete?
- Takže to připouštíš?

Jen ke slyšení.

Pamatuješ si, když jsem ti říkal
o vraždě Barletty?

- Ano.
- Je to velmi zvláštní případ.

Ještě jsem na to nepřišel.

Rychle jsme zjistili, že to byl velmi

bohatý muž, který
měl rád dívky...

Tak. To je v podstatě...
jak k tomu došlo.

Omlouvám se.

Paní Pasquano, dobré ráno.

- Mohu mluvit s vaším manželem?
- Dobré ráno, komisaři.

V tuto chvíli zrovna snídá.

Ale já jsem v pozici, že na
tom musím trvat.

- Co mohu říct, komisaři?
Pojďte, pojďte dál.
- Děkuji.

- Počkejte chvilku, komisaři.
- Ano.

Drahý, je tady komisař Montalbano
a chce s tebou mluvit.

Řekni mu, ať jde
do prdele!

Řekni mu to sám! Komisaři, prosím,
račte dál.

Děkuji.

Tady jsem.

Ale já říkám! Zatímco pán

je ve svém domě
s malou snídaní,

přijde ho rozdrtit "cabasisi"!

Není to lidská bytost.
Je to drtící robot!

- Musíte mě omluvit.
-Vůbec se neomlouvejte.

Proklínám vás na věčnost!
Co tu sakra chcete?

Pamatujete si na paralyzující
jed, který zabil Barlettu?

Kde je?

Co tím myslíte "kde je"?
Co je to za otázku?

- Lze ho koupit v lékárně?
- Ne.

Najdete ho v supermarketech.

Opravdu, pokud dobře hledáte.

Najdete ho také na veletrzích,
na stáncích!

- Doktore, prosím!
- V lékárně ho nemají.

Používá se v minimálních dávkách,
můžete ho najít v nemocnici.

Jmenuje se CU RA NI NA.

- Rozuměl jste správně?
- Ano.

- Určitě?
- Ano.

- Můžete už jít do...
- Doktore!

Děkuji za vaši nekonečnou laskavost.

Děkuji, ale nechci se upřednostňovat.
Dejte si pozor na hladinu cukru v krvi.
Omluvte mě.

Co!

- Mohu vstoupit?
- Komisaři! Jaké potěšení!

- Pojďte, posaďte se.
- Udělejte si pohodlí.

Tady to posílá Livie.

Díky, rád si je přečtu.

Livie mi řekla, že vám nebylo dobře.
Jak se máte?

Už je to lepší. Horečka klesla.
Byla to jen chřipka, nic zvláštního.

Raději zůstanu dál.
Nechci se k vám přibližovat.

- Chcete, abych vás vzal k doktorovi?
- Ne.

Nemůže mi říct nic,
co už nevím.

- Potřebujete léky?
- Ne, díky. Mám aspirin.

- Hned jste si jí vzal
- Paní mi jí přinesla.

Opravdu se mi líbí.

- Paní je pryč?
- Ano.

Postarejte se o ní. Je to vzácný člověk.

Fazio, pamatuješ si,
když jsem ti nedávno říkal,

že jsem chtěl vědět všechno o
Barlettovi a jeho synu Arturovi?

- Vzpomínám si velmi dobře.
- O Barlettovi už víme hodně,

ale na Artura jsme při pátrání nějak zapoměli.
- Pravda, ale napravil jsem to.

- Včera jsem se o něj postaral.
- Tak co?

Pamatujete, že Arturo řekl, že má
manželku a nemá žádné dítě.

Tato žena
se jménuje Michela Lollo.

Je to krásná žena.

Ona si ho vzala ve věku 22 let.

Arturo nechtěl,
aby viděla jeho otce.

Obával se, že Barletta natáhne ruce?

Ne,
na Michelu je už natáhnul.

- Zatímco Barlettova manželka byla naživu?
- Ano.

Nyní přichází to nejlepší.

Po svatbě se Michela stává
přítelkyní své švagrové Giovanny.

Je to žena určité úrovně.
Návrhářské oblečení, šperky...

Michela požaduje od Artura
peníze na nákup těchto věcí.

Arturo žije z mizerného platu,
je nešťastný a zadlužuje se.

Nejen u bank.

- Obrací se na žraloky.
- Přesně tak.

Byl "velmi zklamaný",
protože se mu vážně vyhrožovalo.

Nedokázal držet krok se splátkami.

- Ještě něco?
- Ano. Nechal jsem to jako
poslední, protože je to bomba.

Tak jí nech vybuchnout.

Pamatujete si, kde Arturo pracoval
jako účetní?

- Stavební společnost v Monteluse?
- „Sicilské jaro“.

- No a...?
- Tato společnost

před dvěma týdny
poslala oběžník,

ve kterém oznámila
ukončení činnosti.

Pracovníci s modrými i bílími límci
jsou venku.

- Arturo je bez práce a plný dluhů.
- Správně.

Jediná věc,
která by mohla Artura zachránit,

byla poslední vůle jeho otce.

Proto chtěl vědět,
jestli jeho otec napsal závěť.

Dobře.

- Mohu vstoupit.
- Montalbano! Prosím, pojďte.

- Posaďte se, prosím.
- Děkuji.

Jak probíhá vyšetřování vraždy Barletty?
Máte nějakou teorii?

V jistém smyslu.

- Doktor Tommaseo má jednu.
- Ano?

- Pro mě není důležité stanovisko soudce.
- Pro mě je velmi platné.

- Výborně.
- Řeknu vám jeho teorii.

Podle něj byl Barletta zabit
jednou ze svých milenek.

Ta žárlila na druhou milenku,
která ho pak zabila,

která žárlila na první,
která ho zabila.

Co se děje?

- Snažím se to pochopit.
- Ano, ano, ano.

Pokusím se to lépe vysvětlit.

Řekněme "A" je mladá dívka,
která po ranním spánku s Barlettou

mu dá jed kvůli žárlivosti.

Nazvěme "B"
další milenku, na kterou žárlí.

Jasno doteď?

Napsal byste to na tabuli?

Montalbano, na jakou tabuli?

Vy tomu nerozumíte?

- „A“ zabije Barlettu jedem.
- Ah.

Protože žárlí na "B".

"B" zastřelí Barlettu,
protože žárlí na... Řekněte to sám.

- Protože žárlí na...?
- Já? Protože žárlí na...

- "C"?
- Ale na jaké "C", Montalbano.

- Žárlí na "A".
- Ah, "A".

Jak budete mít příležitost vidět

zúčastněných dívek
v tomto příběhu je mnoho.

- Mnohé je obtížné identifikovat.
- Ano.

Zatímco Doktor Tommaseo
vysvětlil svou teorii

Doktor Mazzacolla byl přítomen
v Buoncostume. Víte?

Ne, neměl jsem to potěšení.
Co řekl?

Nic neřekl, ale jen jsem ho viděl
velmi zaujatého.

A po dohodě se soudcem
jsem dostal nápad.

- Ano.
- Rozdělíme případ Barletta na dvě části.

Svěříte identifikaci dívek
Mazzacollovi

podle nařízení
od doktora Tommasea.

- A já?
- Budete se zabývat dalšími alternativami.

- S ohledem na ředitele vyšetřování.
- Kdo je to?

- Kdo je kdo?
- Kdo je ředitelem vyšetřování.

Montalbano, jak tomu nerozumíte?
Ředitel vyšetřování, směrnice...

Ah. Směrnice! Teď už chápu.

Prioritou jsou dívky.

Ano, dovolíte mi pozorování?

Z těchto dívek jsou
pouze dvě prostitutky.

Ostatní jsou úřednice, studentky...

Takže se divím, co s tím má tenhle
„Mazzancolla“ společného?

Mazzacolla.

To není vaše starost, Montalbano.

Pak vám tedy něco řeknu.

Z vaší strany to považuji za nedostatek respektu

k mým schopnostem jako svědomitého

úředníka, jehož touha je odnést si svůj podíl.

- Podívejte, Montalbano.
- Omlouvám se.

Dovolte mi to říct.
Smutný a uražený.

S dovolením, hezký den.

V těchto dopisech nejsou žádné prvky,
které by umožnili zjistit jejich původ.

Neexistují žádné datumy
a nikdy neexistuje podpis.

Jsou anonymní.

Jediná společná věc
je písmo.

Z těchto šesti dopisů je zajímavý
hlavně jeden,

kde žena nemluví v narážkách.

V několika případech se ocitnou samy

a nemohou odolat.

Z tohoto setkání přišel velmi závažný důsledek.

Ona otěhotní.

- Ah.
- Další dopis vysvětluje vše.

Zdá se, že Barletta
ji chtěl přesvědčit, aby měla potrat,

ale ona chce, aby se dítě narodilo.

Nakonec vyhrála,
nejsou žádní světci.

Ale v tomto dopise je pasáž,

ve které chce Barlettu přesvědčit,
aby si udržel svého syna nebo dceru.

To mi bzučí v hlavě.

Říká, že on není muž,
který s ní žije,

a ani ostatní si nikdy nepomyslí,

že otcem je Barletta.

Pokračoval vztah mezi nimi?

Chápej, chtěli by to ukončit,
ale nemohou.

Uděláme to takto. Přečtu si je
a zítra si o nich ještě promluvíme.

Dobře.

- Prosím
- Montalbano? Jsem Mazzacolla.

Questor mi přidělil
část vyšetřování Barletty.

Ano, ano, je to pěkná část.
Budeš spokojen.

Omlouvám se,
dveře vyklouzly.

Co se děje? Promiňte.

- Paní Puštateri je tady.
- Ať jde dovnitř.

Mazzancollo, říkal jsi ještě něco?

Rád bych za tebou přišel
za účelem výměny informací.

Ke konfrontaci.
Za 20 minut jsem tam.

Ne, ne, ne. Za 20 minut ne.

Je mi líto, zrovna vyslýchám.

Udělejme to tedy později.

Ne. Výslech bude
pokračovat celou noc.

Podívej, uděleláme to takto.
Užij si svojí část.

- Spoustu radostí a štěstí. Ahoj.
- Ahoj.

Chystáte se mě celou noc vyslýchat?

- Pokud to bude případ vyžadovat.
- Dáte mi třetí stupeň?

Pokud to bude nutné.

Vybral jste si krásné místo.
Žijete tady sám?

Občas mě přijede
navštívit má partnerka.

- Není odtud?
- Ne, je z Janova.

Pokud nebudeme dlouho v restauraci,
ukážete mi svůj dům?

- S radostí.
- Tak pojďme.

V jakém fázi jste ve vyšetřování?

Pokud vám tedy tajemství nebrání,
abyste mi to řekl.

Ne. Řekněme, že jsme
udělali malé kroky vpřed.

- Vyloučením osob.
- Co to znamená?

Víte, že váš otec půjčoval peníze
za velmi vysokou úrokovou sazbu?

Vím, že byl lichvářem.

Nemusíte si se mnou hrát se slovy.

Dobře. Jsme schopni vyloučit,

že viníky jsou lidé,
které zničil.

Ale pokud odeberete
důvod vašeho zájmu...

To jsem neřekl.

Řekl jsem, že viník by měl být
hledán v menším okruhu.

- Včetně známých?
- Nejen to.

Myslím na dívky, které
váš otec stále využíval.

Byl k nim velmi velkorysý.

Měla by být nalezena závěť.
Jste si jistá, že jí sepsal?

Řekl mi, že ano,
a jsem si jistá, že ano.

- Hledali jste dobře?
- Nenašla se.

Našli jsme pouze složky,
dopisy od jeho milenek.

Bude těžké je identifikovat,
nejsou podepsány.

- Pouze s křestními jmény.
- Nelze je identifikovat z fotografií?

Na fotografiích jsme
identifikovali dvě nebo tři dívky.

To jste trochu pozadu. Chtěl byste
můj příspěvek do vyšetřování?

Děkuji.

Nemohla jsem ukrást závěť.

Když mi Arturo zavolal v půl osmé,
aby mi řekl o otci...

Nevolal vám v osm?

Ne, v půl osmé.

Jistě?

Jsem si více než jistá.

Byla jsem doma se svými dětmi.
Právě jsem je probudila.

Takto jsem nemohla přijít.

Ne dříve, než by Arturo
ukradl závěť.

A kromě toho, by pro mě krádež závěti
byla pouze na škodu.

Došlo nám víno.
Můžeme jít?

Můžeme.

- Vstupte, prosím.
- Mohu?

Teď vám ukážu
nejhezčí část domu.

Je to skvělé.

- Můžu vám dát drink?
- Ne, díky.

Už jsem toho měla dost.

Musím pak řídit.

Mohu dostat popelník?

Jste nervózní?

Kouřím, i když jsem šťastná.

Také ten večer,
když jsem byla u mého otce ve vile,

než jsem usnula, strávila jsem
alespoň hodinu sledováním moře.

Promiňte, ale už musím jít.

Najednou mě zasáhla únava.

- Mám vás vyprovodit?
- Děkuji.

"Od toho odpoledne je
to něco přes dva měsíce"

"ve kterém sled šťastných
nebo nešťastných okolností"

„nám umožnil to, abychom
se v objetí dostali těsně,“

"což vylučovalo svět kolem nás."

"Naše těla se navzájem poznala"

"a splynula s jakousi
živou nevyhnutelností."

"Toto poslední setkání bylo
pravděpodobně kvůli dlouhému odloučení"

"úžasně intenzivnější."

"Rozplývala jsem se z tvého
objetí s úplně novým pocitem."

"pro které jsem v tuto chvíli
nerozuměla důvodu."

"Byla to směsice štěstí a strachu."

"Strach po měsíci
našel své vysvětlení."

"Jsem těhotná, udělala jsem si test."

"Nosím tvé stvoření ve mně
a ty nevíš, jak jsem šťastná."

"S tebou, s tím mužem, který
není muž, vím, jak se chovat."

"Dnes večer zatnu zuby
a vzdám se tvého naléhání."

Fazio, prověřil jsi minuty?

Arturo řekl, že dorazil
do vily přesně v osm.

Giovanna mi řekla, že jí
Arturo zavolal v půl osmé.

Určitě byl ve vile už od šesti.

- Proč?
- Protože Pasquano zjistil,

že smrt otravou nastala kolem šesté.

Pokud jsou věci tak, jak říkám,
Arturo svého otce neotrávil.

Zastřelil ho,
protože si myslel, že je naživu.

- Přesně tak.
- Předvoláme ho?
- A co budeme dělat?

Laskavě se ho zeptáme,
jestli zastřelil svého otce?

- Jak se jmenuje jeho žena?
- Michela Lollo.
- Udělej jednu věc.

Najdi ji a dnes večer v šest hodin
ji přiveď do mého domu v Marinelle.

- Nechci, aby její manžel něco tušil.
- Ano.

Mimi, zkus se pokusit zjistit,
kdy Arturo opustil dům.

- Bylo to brzo ráno, nebude to snadné.

- Já vím, ale je to, jako projít klášterem.
- Dobře.

Kdy jste slyšela o
vraždě svého tchána?

Nebylo ani osm hodin.

- Kdy odešel váš manžel?
- Nevím, spala jsem.

Řekněte mi o vašem
vztahu s Cosimou Barlettou.

Nejsem...

Nikdy jsem s ním
neměla žádný vztah.

Paní, máme fotky.

Jaké fotky?

Jak „jaké fotky“?

Fotky od Barletty, které...
Nevěděla jste o jeho zvyku?

- Mohu poslat inspektora, aby je přinesl.
- Ne, nechci je vidět.

Sedněte si.

Jak dlouho trval váš vztah?

Čtyři měsíce.

Tehdy jsem ještě neznala svého manžela.

- Kdy se do vás Arturo zamiloval?
- Okamžitě.

Přišel neočekávaně do vily,
zrovna když jsem odcházela.

Nedělal Barletta rozruch, když mu
Arturo řekl, že se chce oženit?

Ne.

Už byl ze mě unavený.

A unavila jste ho?

Necítila jsem k němu nic.

Chtěl jen mé tělo,
dala jsem mu ho.

Udělal si, co chtěl
a poté mi zaplatil.

Styděla jsem se, ano. Nicméně...

Líbilo se mi mít peníze na utrácení.

Pojďme k novějším věcem.

Kdy na vás znovu začal
dávat ruce?

Jak jste to zjistil?

- Odpovězte.
- Ne.

Prosím, komisaři.

Pokud mi neřeknete, jak se věci mají,
musím vás obvinit z vraždy.

V té vile...

Všichni odešli na pláž.

Díval jsem se na tebe.

- Přiměla jsi mě chtít.
- Jdi pryč.

Odejdi!

Nech mě, zvíře!

- Arturo ti rozbije obličej.
- Arturo?

Proč jsi se provdala za mého
na hovno syna?

Ne!

Chcípni!

Dej mi ten nůž. Dej mi ho!

Není nic horšího než děvka,
která neví, že je děvka.

Nebránil vás manžel?

Arturo mě vzal zpět do mého pokoje.

Byl velmi rozrušený.

Přiznal se, že se na nás díval
pár minut z kuchyně.

Nemyslím si, že by něco udělal,
kdybych neodolala.

Nechal by to být.

Nikdy by neodporoval svému otci.

Miluje vás Arturo?

Jestli mě miluje Arturo?

Vysvětlete mi to lépe, ať to mohu pochopit.

Neviděla jsem svého tchána dlouhou dobu.

Po celá léta. Od té události ve vile.

A ten můj paroháč chtěl,

abych se alespoň jednou vrátila
za jeho otcem.

Chtěl, abych se vrátila
a nechala se od něj ošukat.

Chtěl, aby se obnovil váš vztah s ním?

- Kdy?
- Tři dny předtím něž ho zabili.

- Proč?
- Řekl, že pak budeme žít lépe.

Řekl, že jeho otec
změní svůj postoj v závěti,

která je ve prospěch Giovanny.

Odmítla jsem.

Měla jsem chuť zvracet
jen při pomyšleni na to prase!

Před Arturovým domem je sklad.

Majitel se jmenuje Barbaro.
Sklad byl otevřen kvůli inventarizaci.

Barbaro dorazil
kolem šesté ráno.

Arturovo auto
bylo před domem.

O pět minut později už
bylo auto pryč.

Arturo odjel mezi šestou
a šestou a pět minut.

- Z Montelusy k vile
to trvá půl hodiny.
- Ano.

To nás nikam nevede.
Mohl mít poruchu auta.

- Nebo zastavil, kdo ví kde.
- Mám další svědectví.

- Povídej.
- Půl kilometru od domu Barletty

Je vysoká vila.
Majitel se jmenuje Modica.

Jel na zeleninovou zahradu
a Arturo ho těsně minul,

že málem sjel ze silnice.

Když prudce zabrzdil,
jeho žena se bouchla hlavou o sklo

a tak jeli zpátky domů.

- Kolik bylo hodin?
- 6:35, 6:40.

Ošetřil jí a jel k Barlettovi,
aby si promluvil s jeho synem.

Když dorazil,
Arturo vyběhl z vily

a křičel „jdi pryč, jdi pryč!
Zastřelili mého otce!"

Nemluvil, nastoupil zase do auta a odjel.

Víte, co mě napadá?

Ten, kdo najde svého otce zavražděného,

prvního koho potká,
požádá o pomoc a neodhání ho.

Arturo nechtěl
nikoho mezi „cabasisi“,

protože chtěl hledat závěť.

A jsme zase zpátky.

Vstupte!

Mohu vstoupit?

Promiň.

Neměl bys mít na dvěřích ceduli, že do kanceláře

je vstup nezletilým do 18 let zakázán?

Máš pravdu. Nechal jsem je zvětšit
pro lepší zobrazení podrobností.

Samozřejmě.

Poznali jste některou z nich?

Zatím čtyři.

- Ptali jste se jich?
- Dlouho.

Hloubkově jsem se do nich pustil.
Do nejintimnějších záhybů.

Dostali jste z nich něco?

Jsou to dívky,
které snadno lžou.

- Poslední, se kterou byl...
- Zjistili jste, o koho jde?

Ano, tady ta to je.

Podívejte se.

Má nenapadnutelné alibi.

- Jak dlouho s ním byla?
- Asi měsíc.

Řekla, že je do ní
šíleně zamilovaný.

Řekla také,
a to je určitě další lež,

že jí Barletta chtěl věnovat
veškerý svůj majetek.

Ukázal by jí
dokumenty následující pondělí.

- Byl ale zabit v neděli.
- Jaké absurdní lži.

Lži. Jak se ta dívka jmenuje?

- Alina Camera.
- Alina Camera.

- Co mi chceš říct?
- Nic, jen máme podezření.

O Barlettově synovi Arturovi.

- Proč by zabil svého otce?
- Pronásledoval jeho ženu.

Nevěřím tomu.
Nešetřil nikoho

- I se snachou?
- Přesně tak.

Pokud jde o sex,
člověk je nevyzpytatelný.

- Chceš se zeptat snachy?
- Ne, udělejte to sami.

Já už jsem svou práci dokončil.

- Zdravím tedy.
- Nashle.
- Nashle.

Ano?

Komisaři,
je tady Alina Camera.

Zavolej doktora Augella a řekni mu,
ať přijde a pak ji pusť dovnitř.

Mimi, pojď.

Dobrý den, komisař Montalbano.

- Doktor Augello, můj zástupce.
- Dobrý den.
- Dobrý den.

Posaďte se prosím.

- Nezdržím vás dlouho.
- Dobře.

Vy nepracujete, že?

Studuji moderní dějiny v Palermu.

- Žijete sama?
- Ano.

- Vaše rodiče?
- Jsou právě tady ve Vigatě.

- Dům, kde bydlíte?
- Je to můj dům.

- Koupili vám ho rodiče?
- Ne, moji rodiče

stěží vyjdou na konci měsíce.

A tedy?

Koupil mi ho Cosimo Barletta
před dvěma měsíci.

- Byla jste jeho milenka?
- Ne.

Koupil mi ho,
aby mě přesvědčil, abych se jí stala.

Přijala jsem v ten den,
kdy mi předal klíče.

Přejdu rovnou k věci.

Je pravda, že se Barletta do vás zamiloval?

Ano, možná proto, že jsem
čekala tři měsíce, než...

Existují jeho dopisy,
které to potvrzují.

- Napsal vám dopisy?
- Asi deset.

Starý muž, který píše milostné
dopisy jako malý chlapec.

Kromě toho negramotně.

Kdy řekl, že vám nechá všechen majetek?

Když ke mně přišel podruhé,
řekla jsem mu, že už ho nechci vidět.

Dvakrát s ním mi to stačilo.

Mohl si vzít dům zpět.

Začal plakat a napsal mi dopis.

Dovolila jsem mu vrátit se,
pokud mi zaplatí studium.

Ten den mi zaplatil
velkou částku peněz.

Můžu být klidná
až do promoce.

Chci studovat,
ale moji rodiče mě nemohou podporovat.

Takže buď on, nebo někdo jiný.

Od té doby mě chtěl každý den.

- Kdy jste ho viděla naposledy?
- Ve čtvrtek.

Řekl, že chce změnit
závěť v můj prospěch.

Zdědila bych všechno, kdybych
zůstala s ním až do jeho smrti.

Řekl, že jde o dokument, který
musí sepsat s notářem

a že mě ho nechá přečíst v pondělí.

Ale v neděli ho zabili.

To je vše, slečno. Děkuji.

Fazio, doprovoď mladou dámu.

- Nashledanou.
- Nashledanou.

(v sicilštině) Mohu ti něco říct?
Tato "holčička" mě děsí.

(v sicilštině) Mě taky.

Nemá žádný motiv.
Smrtí Barletty nic nezíská.

- Asi vím, proč se do ní Barletta zamiloval.
- Proč?
- Je stejná jako on.

To mě taky napadlo.

Alina řekla dvě důležité věci.

První je, že Arturo věděl,
že jeho otec chce změnit závěť.

A druhá?

Druhá? Víme, že tomu chtěli
v neděli Barlettovi zabránit.

Změna závěti.
Úřední závěť vyhotoví notář.

Pane notáři, komisař Montalbano.
Prosím, komisaři.
Děkuji.

Komisaři, dobré ráno.
- Děkuji, že jste mě přijal.

- Promarním trochu vašeho času.
- Posaďte se.
- Děkuji.

- Pane notáři, znal jste Cosima Barlettu?
- Ano.

Měl jste se s ním setkat v neděli.

Jste zapojen do vyšetřování.

- Takže mi můžete sdělit služební tajemství.
- Souhlasím.

Řekl vám Barletta svůj
záměr změnit svoji závěť?

- Ano.
- Ve prospěch osoby mimo rodinu.

Ano. Velmi mladá dívka.
Jmenuje se "Alina Camera".

- Byly by děti vyloučeny?
- V jeho úmyslu ano.

Možná by ponechal podíl Giovanně.

Závěť nemůže vyloučit
legitimní dědice.

Navrhl jsem Cosimovi, aby
Alině daroval doživotní dar

a tím jí zavázat s podmínkou,
že se o něj bude muset starat

až do smrti.

Je to složitý dokument k sepsání,

on souhlasil a pozval mě
k sobě domů pro dokumenty.

- Měl se Arturo zúčastnit?
- Ne.

Proč by měl vidět
vyloučení ze závěti?

Ne, ne. Cosimo řekl,
že budeme sami.

- Kdy jste se dozvěděl, že byl Barletta zabit?
- V neděli v 8.30.

Zavolala mi Giovanna.
Byl jsem zrovna připraven za ním jít.

- Ano, Salvo.
- Mimì.

Zítra ráno zajdi s Faziem
pro Artura a vyslechněte ho.

- Nechceš ho vyslýchat?
- Není třeba. Připomeňte mu fakta.

Dva svědky - co řekla jeho žena a notář.

Pak musíš říct Faziovi, aby
se podíval na Barlettovy přátele.

- Ti, kteří navštěvovali jeho dům.
- Proč přátelé?

Nechci je vyloučit.
Už musím končit. Ahoj.

Ahoj.

Vítej zpět.

- Měla jsi dobrou cestu?
- Ano.

- Livie, přečteš si tento dopis?
- Co je to?

Pak ti to řeknu.

"Jsi tvrdohlavý."

"Nevzdáváš to, dokud se všichni
nepřizpůsobí tvé vůli."

"Ale tentokrát se ti budu moci postavit
a nebudeš moci změnit názor."

"Znovu prohlašuji,
že nebudu mít potrat."

"Tímto tvorem budeme spojeni
mnohem víc než tajemstvím,"

"které jsme léta drželi v hlubinách
našich srdcí. Ten hrozný den,"

"jsme se rozhodli rychle."

"Aniž jsme řekli jediné slovo,
jednali jsme unisono"

"a nechali jít věci jejich cestou."

"Nyní se mnou nesouhlasíš.
Je mi smutno,"

"ale rozhodla jsem se takto pro sebe
i pro tebe."

Co si o tom myslíš?

Mluví o tajemství.
O něčem, co udělali společně.

Neříká co. Předpokládám,
že se jedná o velmi vážnou věc.

Co je to?

Toto jsou dopisy, které
jsme našli v domě Barletty.

Píše je stejná žena.

Je velmi zamilovaná.

Absolutní, totální láska.

Je tu něco...

... něco, čemu nerozumím.

Co?

Nevím.

Tady to je. Co jsi říkal?

Arturo se začal třást jako osika
a požadoval právníka.

Zavolal mu, zatkli jsme ho
a předali Tommaseovi,

kterému jsme poskytli užitečné
podklady pro výslech.

- Podle mého názoru se Arturo
během 5 minut zhroutí.
- Dobře. Cukr?

- Ne.
- Hledá Fazio něco o Barlettových přátelích?

Ano, pracuje na tom.
Na co potřebuješ jeho přátele?

Kvůli dopisům zvláštního milence.

Četl jsem je také, ale
neodkazují na přátele.

Tyto dopisy říkají tři věci.

První je, že jde o vztah,
který je třeba skrýt.

Druhý znamená datovaný vztah.

Třetí je, že Barletta
znal tuto ženu už od dětství.

Ve skutečnosti existuje pasáž,
ve které vypráví, kdy šli do cirkusu.

- Byla dítě.
- No a co?

Jsem přesvědčen,
že tato žena může

být dcerou dávného
přítele Barletty.

To může být.

Motivem je žárlivost.

Tato žena bláznivě miluje Barlettu,

i přes jeho občasné zálety.

Ale tentokrát je to jiné,

protože Barletta je do Aliny
opravdu zamilovaný.

Je zoufalá a prosí ho,
aby spolu byly poslední noc.

Souhlasí a ona si uvědomí,
že ho skutečně ztratila.

Co udělá?

Získala pro sebe speciální jed,
který používají v nemocnicích.

Říká se mu „curanina“ a
nezanechává žádné stopy.

Otrávila ho.

Kdyby se neobjevil Arturo na scéně,

pokládali bychom tuto smrt za přirozenou.
- Jistě.

- Co chceš dělat?
- Chci mluvit s Giovannou,

protože tato žena
mohla být její kamarádkou,

když ještě byly malé holčičky.

- Není to dobré?
- Už nemám.

Dostaneš další.

- Jako doma.
- Stačí.

- Dobrý den.
- Dobrý den.

- Jak se máte?
- Jak bych se měla mít?

Můj otec byl zavražděn
mým bratrem.

Byl to hrozný den.

Reportéři, telefon.

- Nyní budu ještě já.
- To je něco jiného.

Našli jsme tyto dopisy
v zásuvce stolu vašeho otce.

Chtěl bych, abyste si je přečetla.

Posaďte se prosím.

Vypadá to jako jediná žena,
která kdy milovala mého otce.

- Máte představu, kdo by to mohl být?
- Nevím.

V jednom z těchto
dopisů tato žena říká,

že ji její otec vzal do cirkusu.

Takže jsem si myslel, že byste
mohla být její přítelkyně jako dítě.

Teď, když na to myslím,

když mi byly čtyři
otec mě vzal do cirkusu

a se mnou byla dívka
stejného věku jako já.

Já prostě ne...

Zkuste si vzpomenout,

mohla by to být žena,
která otrávila vašeho otce.

- Myslíte?
- Možná.

Možná je dcerou přítele vašeho otce.

Dlouholetého přítele.
Můžete mi dát nějaká jména?

Přáteli mého otce
byli notář Piscopo,

právník Di Stefano
a inženýr Lamantia.

Ale Piscopo se nikdy neoženil
a Di Stefano má dva syny.

Lamantia má dceru
jménem Anna.

Je v mém věku a mohla být
tou dívkou v cirkusu.

Mohu si ponechat dopisy? Při jejich čtení
bych si mohla na něco vzpomenout.

- Dobře. Ale...
- Vrátím je.

Dobře.

- Fazio, podíval jsi se na Barlettovy přátele?
- Ano.

Jmenují se „Piscopo, Di Stefano,
Fallace a Lamantia.

- Zajímá mě Lamantia.
- Vlastně jsem s ním začal.

- Měl by mít dceru jménem „Anna“.
- Ano.

- Má dceru Annu.
- Dobrá.

- Je nemocná a byla před měsícem hospitalizovaná.
- Přesně.

Vstupte.

- Udělali jsme bingo.
- Co tím myslíš?

Arturo Barletta se přiznal.
Šlo to, jak jsem řekl.

Arturo se o schůzce s notářem dozvěděl

při prohledávání otcova stolu.
Tu neděli v 6.45 h

šel do vily.
Otec seděl v kuchyni,

kde ho Arturo zastřelil
a pak marně hledal závěť.

Řekl mi, že zbraň
zakopal poblíž vily.

Poslal jsem Spadu a Carusa,
aby jí našli.

Nyní musíme zjistit, kdo ho otrávil.

Zajela jsem za Camastrou.
Už vypadá lépe.

To jsem rád.

Když jsem s ním mluvil,

všiml jsem si jeho znalostí
v medicíně a zdraví.

Asi bude mít milenku lékárnici.
Udělám kávu.

- Vezmeme si to na terasu.
- Ano.

- Fazio.
- Doktore.

Zkontroluj, zda je mezi
přáteli Barletty někdo,

kdo má co do činění s
lékárnami, nemocnicemi, lékaři.

Jeden pracuje v oboru léčivých přípravků.
Je to Santo Fallace.

- Vlastní farmaceutickou firmu.
- Fallace?

- Jsi si jistý ?
- Ano, komisaři. Proč?

Dnes ráno jsem požádal
Giovannu Barlettovou o jména přátel

jejího otce a toto bylo jediné
jméno, které nezmínila.

Zavolej Fallaceovi, aby přišel
ve 3 hodiny na policejní stanici.

- Zavolám mu.
- Ahoj.

Komisaři?

Je tu někdo?
Komisaři.

- Dobré ráno. Livie mi řekla, že jste se už vzchopil.
- Dobré ráno.

Přišel jsem vás pozdravit.
Chci vám něco říct.

- Odcházím.
- Proč?

Vy to sám pochopíte.

Je to ten případ, kterým se zabýváte.
Vražda Cosima Barletty.

Kvůli chřipce
jsem zůstal ve svém útulku.

Nic jsem o tom nevěděl.

Včera v noci jsem četl noviny,
které jste mi přinesl.

Vzpomněl jsem si na něco
velmi důležitého.

Dáte si kávu?

- Livie jí udělala. Prosím.
- Děkuji.

Před lety jsem si našel
místo na spaní

nedaleko od čtvrti Pisacane.

To ráno jsem se byl vykoupat

poblíž vily Barletty.

Nikdy na to nezapomenu komisaři.

Nikdy na to nezapomenu. Nikdy.

Téhož dne jsem odešel jinam.

Proč?

Nechtěl jsem, aby mě do tohoto příběhu zapojili.

Noviny napsaly, že to bylo
neštěstí, ale to nebyla pravda.

Byla to sebevražda.

Ti dva tomu mohli zabránit,
ale ne.

Promiňte, ale už musím jít.

Komisaři, děkuji vám za všechno.

Byl jste ke mně velmi laskav.

- Děkuji.
- Bylo mi potěšením.

- Vyprovodím vás.
- Děkuji.

- Promiňte, mohu se vás na něco zeptat?
- Jistě.

Proč jste všechno opustil?

Udělal jsem tragickou chybu.

Zabil jsem dítě
na operačním sále.

Byl jsem osvobozen soudem...

.. ale věděl jsem, že jsem vinen.

Byl jsem rozptýlen příliš mnoha
osobními problémy a...

Addio.

- Komisaři, pan Fallace.
- Můžeš ho pustit dovnitř.

- Prosím.

- Dobré ráno.
- Montalbano, můj zástupce doktor Augello.
- Rád vás poznávám.

Posaďte se prosím.

Pane Fallace, vlastníte
farmaceutickou firmu, že?

Ano, v Monteluse.

Víte, že váš přítel Barletta
byl zabit paralyzujícím jedem?

- Ano. Curanina.
- Curanina. Přesně tak.

- Vyrábí ho vaše firma?
- Ano. V malém množství.

Znáte paní Giovannu Pusateri?

Ano, přátelil jsem se s jejím
otcem dlouhou dobu.

Myslím tím, důvěrné přátelství.

Nerozumím druhu otázky.

Jen klidně odpovězte.

Ano, měli jsme vztah.

- Kdy?
- Před měsícem.

Požádala vás paní Pusateriová

o lék bez lékařského předpisu?

Paní Giovanna má syna,
který trpí epileptickými záchvaty.

- Požádala mě, abych jí dal...
- Lahvičku curariny.

Ano. Vysvětlil jsem jí,
že je to nebezpečné.

- Curanina musí být naředěna...
- Neříkejte to mě, ale soudci.

- Doporučuji vám právníka.
- Proč?

Mám vám to vysvětlit?

Můžete jít. Fazio.

Takže komisaři...

Byla to Giovanna.

Co to znamená?
Ona a její otec byli...

Ona a její otec byli...

Zabila ho ze žárlivosti.

Ze žárlivosti.

Curarina.

Stejný jed,
který použila na svého otce.

Takže to byla Giovanna,
která zabila svého otce,

- aby mu zabránila přenechání všeho
jeho majetku nové milence.
- Ano.

To je rodina! Bratr
a sestra, kteří zabijí svého otce

- kvůli nepříjemné záležitosti.
- Ano.

- Nashledanou.
- Nashledanou, komisaři.

"Po Fallaceově telefonním hovoru
jsem neměla jinou možnost."

„Pochopila jsem všechno.“

"Je mi líto, ale musela jsem
zničit dopisy."

"Prosím, udělejte to nejlepší."

"Udělala jsem všechno, co jsem udělat mohla,
abych získala veškeré dědictví."

"Děkuji."

To, co jsi řekl soudci není pravda.

Giovanna zabila z lásky.

Zachoval jsem se dobře?
Nevím.

Přijal jsem poslední žádost Giovanny.

Napsal jsem poznámku,
abych ochránil její dětí,

zejména poslední dítě.
Ano, Giovanna zabila z lásky.

Je těžké toto slovo použít,
ale pokud překonáš hrůzu

a dostaneš se k podstatě,
možná můžeme mluvit o lásce.

Monstrózní, nepochopitelná,
zdegenerovaná láska,

ale stále forma lásky.

Láska zrozená a vychovaná
v tom doupěti zmijí.

Titulky
Vladimír Říha
© 2020